Osobnosti Moravy.eu

Do Olomouce se přistěhoval s rodiči v polovině 30. let. Studoval Českou reálku, kde maturoval v roce 1941. Poté byl totálně nasazen a nechal se kvůli lásce převelet do Berlína, kde oba zažili nálety a několik svízelných měsíců plných dřiny. Ženil se na podzim r. 1943. Po osvobození v roce 1945 vstoupil jako mladý nadšený redaktor do KSČ. Působil v redakci Stráže lidu , kde psal recenze na divadelní představení v Olomouckém divadle (bylo jich asi kolem stovky), částečně mapoval i koncerty Moravské filharmonie. Jako mladý perspektivní kádr byl dosazen i do funkce zástupce šéfredaktora. Psal občas i úvodníky. V roce 1955 byl ze dne na den odvolán z funkce a ze strany vyloučen. Pracoval pak 4 roky jako řadový dělník v n.p. PREFA. I při této profesi se věnoval zakládání divadelních, loutkových, recitačních a dalších souborů na střední Moravě i v oblasti bývalých Sudet. Stál též u zrodu legendární Štafety, kdy se scházeli mladí recitátoři. V březnu 1956 je metodicky vedl a taky dramaturgicky řídil. V březnu 1957 (30–31.3.1957) stál u zrodu Wolkerova Prostějova spolu s profesionální recitátorkou Ludmilou Pelikánovou a asistentem Damu Vladimírem Haladou. Jakoby se obě akce propojily. Recitátoři ze Štafety získával ocenění v přehlídkách WP. Členové Štafety byli úspěšní i na přehlídkách Krajského festivalu poezie ve Valašském Meziříčí. Richard Pogoda porotoval na tomto festivalu v letech 1965–1972 a 1977–1984 a předsedou poroty byl v letech 1967–1969.. Desetiletá existence Štafety neunikla pozornosti tehdejších médií a čas od času se objevovaly v tisku malé zprávičky o činnosti. Občas taky vyjížděli členové Štafety se svými programem i do jiných měst např. do Ostravy, Bratislavy, Telče, Prahy i jinam. „Zúčastnil se také Jiráskova Hronova (mám, pocit, že v roce 1958), kdy ohromil publikum i porotu divadelně-poetickou koláží Válečná čítanka, kterou otec vyplnil verši Bertolda Brechta. To byl, myslím, jeho největší oficiální úspěch.“ (uvádí jeho syn). Mezi členy byli studenti středních a vysokých škol, ale i z občanských profesí, ale převážně dívky. Byla vlastně takovým předchůdcem divadla poezie. Předchůdcem divadla hudby ve smyslu programové skladby lze považovat Klubovnu hudby a poezie, která sídlila na Kollárově náměstí 7, v roce 1966 se přestěhovala do Domu armády. Zřizovatelem klubovny byla Lidová konzervatoř Okresního domu Osvěty (ODO), kde od roku 1966 pracoval R.P. jako vedoucí programového oddělení. Právě pozitivní výsledky tohoto uskupení vedly k rozhodnutí zřídit v Olomouci stálé Divadlo hudby a poezie. Jeho vybudováním byl pověřen Rudolf Pogoda, jemuž se podařilo získat prostor v objektu Denisova 47, který byl adaptován dle projektu architekta Jiřího Procházky a rekonstrukce trvala téměř rok.. Nové Divadlo hudby zahájilo svou činnost 24. října 1968. Prostor o 99 sedadlech byl vždy naplněn, sehnat lístky byl často problém. V roce 1969 byl R.P. vyškrtnut z KSČ a zbytek své kariéry do odchodu do důchodu v roce 1982 dožl skryt v jedné kanceláři na OKS. Staral se nadále o výchovu mladých, organizoval Filmový klub, redigoval filmový bulletin, vybudoval knihovnu a dokumentační archiv. Byl též členem organizačního štábu Akademia filmu. Byl též jedním z iniciátorů Hanáckých dožínek v Náměšti na Hané.

Stýskal, Jiří: Za Rudolfem Pogodou. Kdy, kde, co v Olomouci 1991, červen. S. 3–4. (fotografie);. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na-Su. Valašské Meziříčí 2011. S. 49. Kolář, B.: Štafeta byla vrcholným projevem své doby. In: Z paměti literární Olomouce, Olomouc VSMO 2006. S.205 – 209. Kaprálová, Kateřina: 50 ročníků Wolkerova Prostějova v politicko-kulturním kontextu. Brno FFMU 2011. (Diplomová práce). Hajdu, Filip: Olomoucký hudební život 1945–1969. www.konference.osu.cz Pogoda, Richard: Vzpomínky na otce.(emaily, březen 2012) http://otavinka.blog.cz/…udolf-pogoda

Jeho synem je hudebník, a skladatel Richard Pogoda (* 1944).

Po maturitě na SG r. 1961 pracoval jako typograf, při zaměstnání studoval LŠU- LK/dirigování a malé hud. žánry. Od r. 1980 ve svobodném povolání. 1966–1977 uměl. vedl spolu s P. Dostálem Studio SDOS a dosáhl s ním řadu úspěchů v cizině, festival v Londýně, NSR, Rakousku, Vídni, Monaku ad. Od 1965 se výrazně podílel na činnosti jazzového klubu DEX v Olomouci. Autor hudby k divadel. a televiz. muzikálům. Nyní spolumajitel agentury PEG. Typograf a technický redaktor měsíčníku ZIP (duben 1997-listopad 1998), autor fejetonů. Dne 2.11.1998 hostem pořadu Snídaně s Novou spolu s Pavlem Dostálem a hostem Jana Kanyzy v pořadu Prima jízda na TV Prima ve 2. vstupu / Překvapení hvězd téhož dne ve 12:30. V roce 2013 se stal laureátem Ceny města Olomouce. V březnu 2019 vyšla kniha fejetonů Hoď se do pogody, kterou napsal spolu s dcerou Sandrou. Na jaře 2021 se na knižním pultě objevila další kniha Buď v Pogodě.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.427.;.Práz­dninová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2009, červenec, srpen. ;

Syn zakladatele Divadla hudby Rudolfa Pogody (1922–1991) Otec divadelní a filmové herečky Sandry Pogodové.

Narozen v obci Modrá u Uherského Hradiště. V r. 1969 ukončil studium dějin a archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1971 obhájil disertační práci, složil rigorózní zkoušku a získal doktorát filosofie. V letech 1989–1993 absolvoval rozšiřující postgraduální studium dějin umění na FF UK v Praze. V r. 1992 se na FF UP v Olomouci habilitoval v oboru církevní dějiny. V roce 1998–99 proběhlo na CMTF jeho profesorské řízení v oboru dějiny křesťanského umění. V letech 1971–1974 pracoval ve Slováckém muzeu v Uh. Hradišti. Od r. 1974 –1977 na ekonomickém úseku LSD Jednota v Olomouci, od r. 1977 do 1989 jako odborný pracovník Okresního střediska státní památkové péče (na úseku dokumentace a evidence památek), v únoru 1989 přešel do Krajského vlastivědného muzea – Galerie v Olomouci. Od r. 1990 působí na CMTF UP, v letech 1991–1994 byl proděkanem pro vědeckovýzkumnou a organizační činnost, od r. 1990 vede katedru církevních dějin a církevního práva (od r. 1998 katedra církevních dějin, patrologie a křesťanského umění). Pedagogická činnost: V přednáškách a seminářích se věnuje církevním dějinám, křesťanskému umění a památkové ochraně sakrální architektury a umění. Vede diplomové a seminární práce z církevních dějin a křesťanského umění, zpracovává oponentské posudky k diplomovým pracím a habilitacím. Jako člen oborové rady postgraduálního studia (obor praktická teologie, dějiny umění) se podílí na výuce studentů PGS, na výchově interních externích postgraduandů, participuje také jako školitel. Přednáší rovněž mimo fakultu. Vědeckobadatelská činnost:

Zaměření na české dějiny, církevní dějiny, zejména český středověk, křesťanské umění a památkovou péči. Zvláštní pozornost je věnována lokalitám Velehrad a Olomouc, problematice velkomoravské a cyrilometodějské tradice. Spolupracuje s MK ČR a Státním ústavem památkové péče v Praze.

webové stránky UP Olomouc.

univ. prof. PhDr. Miloslav Pojsl

V letech 1946–1974 přednosta oddělení pro choroby ušní, nosní a krční OÚNZ v Přerově.

Kuturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997.

Studovala FF UK v Praze, obor filozofie a historie. Pak působila ve Stínavě a v Plumlově. Již téměř třicet let žije a působí v Olomouci, kam přišla za zaměstnáním na zdejší univerzitu a pokračovala jako vedoucí propagace ve Vlastivědném muzeu Olomouc. Velkým mezníkem jejího profesního života bylo založení první čajovny a galerie U Bílého slona na Moravě roku 1994, která se stala nejen nositelem know-how pro „čajovou kulturu“ u nás, ale i kulturně-společenským centrem Hané. Od roku 2002 učí na Církevním gymnáziu Německého řádu. Vyučuje dějepis a Základy společenských věd. Zároveň tam působí též jako výchovný poradce.Tato střední škola je fakultní školou Pedagogické fakulty UP. Spolupracuje s výtvarníky zejména mladé generace a pomáhá jim prezentovat svou tvorbu. V roce 2000 založila Školu tantrického umění Kamala tantra. Věnuje se oboru krystaloterapie. V roce 2016 byla nominována v soutěži Žena regionu Olomouckého kraje a stala se vítězkou 7. ročníku tohoto prestižního ocenění.

Osobní sdělení – hš 25.11.2014

PhDr. Hana Pokorná, rozená Hrozková

Maturoval na gymnáziu v Třebíči r. 1915. Přátelil se s B. Václavkem a V. Nezvalem. Stud. učitelství v Brně, Kroměříži. Působil v Bušíně od prosince 1915, Horní Studénky, Klášterec, 1918–1919, od října 1919 trvale v Lošticích. V roce 1922 zvolen předsedou Sociální demokracie v Lošticích, u které založil divadelní kroužek POKROK. Od r. 1942 do odchodu do důchodu ředitel školy. Za okupace, člen odboj. skupiny Obrana národa v Litovli. Vězněn v koncentráku. Činný v pěvecko-hudebním spolku Pokrok1922–1934, ochotnické divadlo. 1938–1944 starosta města. 1960–1986 kronikář města Loštic.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk, 1990. S. 128–130. /fotografie/. ;Janíček, Karel: František Pokorný-zasloužilý pracovník kultury. In: Severní Morava, sv. 42. Šumperk 1981, S. 78–79. ;. Fialek, Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice 2007. S.30.

Občanské povolání – instalatér. Ve volném čase se věnoval práci s mládeží, ochraně životního prostředí. Zakladatel Českého svazu ochránců přírody v Prostějově, dlouholetý správce biokoridoru Hloučely. Tuto činnost vykonával do roku 2007, kdy předal tuto činnost mladšímu nadšenci, ze zdravotních důvodů. Říčka Hloučela je zelená tepna Prostějova a proto jsme se snažili spolu s mládeží o obnovu bylinného a keřového patra. Na podzim roku 2007 dostal Cenu města Prostějova, za celoživotní příno s a práci v oblasti ochrany přírody.

Osobní setkání v Avatarce v lednu 2023 při Křtu básnické sbírky Tomáše Přidala.

Zabývá se historií regionu a kronikářskou činností.

Dokumentační list ze dne 30.11.2007.

Od r. 1929 působil v Prostějově, ve své muzikantské a sběratelské tvorbě zahrnuje 2 folkloristické oblasti, Slovácko a Hanou. Autor dvou svazk. díla Lidových písní z Hané. Z díla: Lidové písně na Hané v dnešní době.Sb.SLUKO 1951–53; Po stopách dělnické písně na Prostějovsku-ZVÚO 1963, č.1;

Brada, Vojtěch: Ediční poznámka ke knize Poláček, Jan: Lidové písně z Hané, 2.díl.Kroměříž OKS 1975, S.401–3; Československý hudební slovník II. .Praha, SHV 1965, S.334; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.161.;

Maturoval na gymnáziu v rodišti v roce 1978, pak vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci v roce 1984 a vojenské službě na Vysoké letecké škole v Košicích nastoupil do Nemocnice s poliklinikou v Popradě, kde pracoval do roku 1995 na interním oddělení. V listopadu 1989 vstoupil do komunální politiky a do roku 1993 byl poslancem městského zastupitelství v Popradě a členem městské rady. V letech 1991 – 1993 zastával funkci náměstka ředitele Nemocnice s poliklinikou pro léčebně preventivní péči. Po rozdělení Československa byl jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku a prvním předsedou regionální organizace na Spiši. V roce 1995 odešel do Rakouska, kde pracuje v nemocnici Stolzalpe ve Štýrsku jako zástupce primáře interního oddělení. Je ženatý a má dvě děti. Do literatury vstoupil v roce 1990 románem „Stín Persepole“, zachycujícím období achajmenovské perské říše a jejího nejmocnějšího krále Dareia I. Román „Bratři ze Soluně“ (1995) přiblížil životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V další knize Herodes – Židovský král (1998, druhé vydání pod názvem Já, Herodes, 2005) se na známé postavě biblického krále pokusil o analýzu vzniku zla v lidském konání. Román „A stanu se králem“ (2001) se zabývá bojem mladého krále Zikmunda Lucemburského o uherský trůn, a v románě „Richenza“ přiblížil čtenářům postavu královny Alžběty Rejčky a její zápas s Eliškou Přemyslovnou. Poslední kniha „Mezi císařem a papežem“ (2006),se zabývá událostmi církevního koncilu v Kostnici, které jsou bezprostředně svázány s českými dějinami osobou mistra Jana Husa a následky jeho popravy. Odvrácená tvář moci – Zločiny českých králů (2008) Cti otce svého ale miluj ženu svou (2010); Ať zemře král (2013)..

http://cs.wikipedia.org/…_Pol%C3%A1ch www.apolach.cz antoninpolach@yahoo.de

Spisovatel, který jako poslední v našich zemích psal svou lyrickou a lyrickoepickou poezii a prózu německy.Ve Vídni vyšla jeho knížka veršů „Die grosse Einsamkeit“/Velké osamění/ r.1975.Jeho verše překládala do češtiny jeho žena Olga Poláková, něco přeložil kdysi i O.F.Babler.Ve svazcích Severní Moravy jsou pověsti z úsovského gheta, Polákem stylizovaných­.Většina jeho díla známa jen lit.historikům.Text cyklu Stadt der schwarzrn Tore/Město černých bran/, který vznikl za okupace, v Terezíně, obsahuje balady, bojov.písně, elegie, ukolébavky, satiry, uloženo v Památníku Terezín.Největším znalcem P.díla je prof.Ludvík Václavek, nynější děkan FFUP v Olomouci.

Burian, Václav: Veliké osamění./Rozhovor s básníkem V.A.Polákem.=Ha­nácké noviny, 1990, 3.3., S.3, příloha.; Poláková, O.: Vlastimil Artur Polák.=Hanácké noviny, 3.11, S.1.-příloha.; Václavek, Ludvík: : Zemřel V.A.Polák.=Vlas­tivědný věstník moravský, XLII, 1990, č.2, S.262.; Václavek, L.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc, UP 1991.;.

V letech 1961–1967 působil na FFUP, obor dějiny české literatury.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973.'.

Prof. PhDr. Josef Polák, CSc.

V roce 1978 absolvoval Pedagogickou fakultu v Olomouci. Poté působil 12 let jako učitel Základní školy ve Štěpánově a od r. 1992 na Pedagogické fakultě UP, katedra českého jazyka a literatury, Teorie vyučování českého jazyka. Provádí výzkumy na školách, jejichž závěry publikuje a seznamuje s nimi učitelskou veřejnost na Moravě i v Čechách. Posuzovatel nových učebnic českého jazyka. Aktivně se účastní akcí organizovaných společností Přátel angažovaného učení. Organizuje a řídí pedagogickou praxi budoucích učitelů češtiny na základních školách. V letech 1998–1999 publikoval v Učitelských novinách (č.5. V jakých podmínkách pracují učitelé českého jazyka- a nejen oni?; č. 10 Učitelské obrázky). V roce 2000 obhájil titul Ph.D disertační prací na téma Učitel českého jazyka v podmínkách současných českých základních škol. Autor Učebnice českého jazyka pro základní školy po roce 1989 a současné tendence ve vzdělávání. (2005).

Osobní sdělení -hš

Mgr. Milan Polák, Ph.D.

Působil na olomoucké teologické fakultě v letech 1755–1773. Přednášel logiku, matematiku, fyziku, metafyziku, polemiku, církevní dějiny.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.293.;. Encyklopedie města Brna.

Podle analisty Letopisů hradišťsko-opatovických div od věků neslýchaný bylo vidět ve vzduchu, totiž kruh nadmíru se skvoucí a jako na způsob velikého města, od třetí hodiny denní až k hodině páté, v němž také bylo vidět pět míst přeskvoucích, podobných slunečnímu lesku; jednalo se nejspíše o polární záři.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 38.

od r. 1925 pracoval v Brně, autor projektů škol v Přerově, rodinných domů v Přerově 1931–1933, ve Vyškově 1932–1934, spořitelny v Boskovicích 1936. Autor knihy Holandské stavebnictví..

ČBS.Praha 1992.S.558.;

Působil na katedře anglic. jazyka FFUP l 1946 – 1951, 1953 – 1955 děkan fakulty společenských věd. Autor anglických slovníků..

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.339.;.

V letech 1943–1946 začal studoval gymnázium v Trenčíně a dokončil je v Liberci, kde maturoval v r. 1951. Současně se učil hře na klavír a varhany na hudební škole. Poté studoval na FFMU v Brně, obor hudební věda a estetika. Promovaným historikem v r. 1956, PhDr. získal v r. 1968 na UK Praha, DrSc. koncem roku 1989, habilitován v Brně r. 1992 a profesorem teorie a dějin hudby jmenován v roce 1994 na UP Olomouc. Ředitel ústavu pro hudební vědu AV ČR, univ. prof. katedry muzikologie FF UPa PedF UK Praha, předseda České hudební rady, předseda České hudebně pedegogické společnosti. V období 1956–1959 v redakci Čs. hud. slovníku Brno, 1959–1968 ved. hud. odd. VÚ pedag. Praha, 1968– veděc. pracovník Ústavu hudební vědy ČSAV. 1962–1972 umělecký šéf divadla Reduta Praha, zakladatel Jazz klubu. 1989 stáž v Americe ve Philadelphii. Publikační činnost v oblasti hud. estetiky, psychologie, pedagogiky, teorie a dějin populární hudby, zejm. jazzu. Pedagogicky činný na FF UK, JAMU, FFMU, Pedag.fakulta UP, 1998–199 na FFUP, od 2003 vedoucí katedry na FFUP.

Kdo je kdo 1994/1995. Praha 1994. S. 448.; Seznam přednášek na FF UP 1995–1996. Olomouc 1995. S. 28., Kdo je kdo v ČR, Praha 2002,.S.519. Český hudební slovník MU Brno.

Prof. SG v Olomouci 1912–1917, první ředitel českého učitelského ústavu v Olomouci do r. 1935. ;Vydal r. 1916 Rostliny masožravé. Psal do ČVSMO.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.73.;.

Syn hajného Josefa . V roce 1933 maturoval na reálce v Prostějově a zapsal se na VŠ obchodní v Praze, kde se věnoval studiu jazyků. R. 1934 složil na kroměřížském gymnáziu doplňovací zkoušku z latiny, což mu otevřelo možnost zapsat se na studia FFUK v Praze na angličtinu a dějepis. Studoval také španělštinu a 1938–1940 absolvoval státní archivní školu. Promován byl až v červenci 1945. Externě působil na FFUP v Olomouci na katedře obecných dějin v letech 1948–1961. Prof. UK Praha. Zabýval se českým stavovským povstáním 1618–1620 ve vztahu ke krizi 17. stol. , obdobím napoleonských válek, dějinami V. Británie a Latinské Ameriky.

MČSE.IV.Praha, 1986, S.968.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.349.; Holinková, Jiřina: K jubileu…=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.20–22, 1 obr.; Janák, J.: Šedesátka J.Polišenského­.=VVM, 28, 1976, č.1, S.81.; Kašpar, O.: 60 J.Polišenský­.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.14–15.; Prostějovský Týden, 10.01.1996, S.10.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002. S. 94–95

univ.pro. PhDr. Josef Polišenský, DrSc.

Český architekt. Studoval ČVUT u prof. Zítka v letech 1885–1889 a pak jeho asistentem. Od r. 1890 samostatný architekt. V Praze je podle jeho projektu postaven Obecní dům, Obchodní dům U Nováků ve Vodičkové ulici (1902–1903). R. 1906 účast v soutěži na radnici v Prostějově, 1912, filiálka živnostenské banky v Prostějově.

Zatloukal, P.: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981.;.

Narozen v Bříze u Hradce Králové, nyní Všestary. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Královém a vysokoškolských studiích na Univerzitě Karlově v Praze, přišel vesvých 26 letech do Olomouce. V letech 1886 – 1891 působil na Slovanském gymnáziu jako suplující profesor, poté do roku 1902 byl profesorem a vyučoval zde přírodopis,ma­tematiku a fyziku. V roce 1902 byl jmenován prvním ředitelem České matiční reálky a stál v jejím čele až do své smrti. Zároveň vykonával školního inspektora pro české školy na Olomoucku do roku 1913. Od mládí byl očarován tajemnou říší rostlin. Za studií v Praze roku 1883 vydal svou první publikaci Etymologický slovníček latinského názvosloví přírodopisného. V roce 1885 vydal už v Olomouci přírodovědné výklady, nazvané „ Pod mikroskopen“ pojednání Cizopasné rostliny jednosnubní vyšlo ve výroční zprávě Slovanského gymnázia v roce 1890 /1891 Adolf Kašpar (1877 – 1934) kreslil prof. Polívkovi rostliny pro jeho obrázkové učebnice a tato spolupráce měla velký význam pro další vydávání knih . Prof. Polívka seznámil olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra (1856 – 1932) s nadaným ilustrátorem a začala se psát nová kapitola, která výrazně ovlivnila další život všech tří osobností. Vznikly učebnice celostátně využívané Rostlinopis (1896) a Živočichopis (1897), jejichž reedicí bylo do roku 1947 napočítáno šestnáct.Vrcholem Polívkova tvůrčího úsilí je unikátní čtyřdílná Názorná květena zemí koruny české (1899–1903), dílo uznávané i v zahraničí, které obsahuje přes 3000 původních vyobrazení. V roce 1912 vydal ještě Klíč k úplné květeně zemí koruny české a v roce 1904 Atlas k rostlinopisnému klíči. Popis důležitých rostlin cizích zemích vydal v roce 1908 s;názvem Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí. Spolu se svou ženou Filoménou (1863–1925) založil také nadaci na podporu nemajetných studentů. Po jeho smrti pojmenována v Olomouci ulice a česká reálka nesla jméno Polívkovo státní reálné gymnázium. U příležitosti 10. výročí jeho úmrtí byl ve Smetanových sadech odhalen pomník, socha pána s kytičkou a skromným jménem František Polívka,dílo akad. sochaře Julia Pelikána (1887–1969). Dne 27.7.2006 byla ve Smetanových sadech instalována restaurovaná socha Karlem Hořínkem.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 231–232; Símě hořčičné. Olomouc 1947, S. 73. ;Rozehnal, M. : Jubileum F. Polívky. LD 27. 7. 1990, S. 6. ;.Zicháček, V.: Prof.František Polívka.In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc 1997. S.320–321. ; Tichák, M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc 2002.S. 83–84.;

socha Julia Pelikána zrestaurována Karlem Hořínkem.

V Praze se učil v kupectví svého bratra. Zpěv začal studovat u F. Pivody, vyškolil se u Wallersteina. Divadelní dráhu zahájil na německém divadle v Olomouci. K.Kovařovicem byl poté angažován do ND Praha.

ČSHS.II.Praha 1965.S.340–341., ČBS XX.století, 2.díl K-P, Praha 1999, Kopecký, Eman: Slavní pěvci Národního divadla, Praha 1968

Absolvoval Lidovou konzervatoř obor lidový tanec ve Valašském Meziříčí v roce 1978 a později též v Přerově ( 1984). V letech 1976–1984 byl členem souboru HANÁ ve Velké Bystřici. Nyní žije v Ostravě.

Galerie rodáků a nejen jich. 21.11.2019

Narozen v Horních Otaslavicích (n. Otaslavice). Hudební základy získal u učitele Josefa Vaci. Studoval Vyšší pedagogickou školu v Olomouci, kde kontrabasistou v symfonickém orchestru. Na všech školách, kde působil, řídil dětské pěvecké sbory. Od roku 1947 působil ve Velkém Týnci, od r. 1953 ve Velké Bystřici, od r. 1968 v Medlově a od roku 1970 v Sobotíně. V tomto období se stal členem Pěveckého sdružení moravských učitelů v Zábřehu. V letech 1971–1973 působil v Ostravě a poté zakotvil v Šumperku, kde po odchodu do důchodu v roce 1978 spolupracoval s Lidovou školou umění, kde učil hru na kytaru a flétnu.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2010, č. 1. S.9.