Osobnosti Moravy.eu

Studoval RG Valašské Meziříčí v letech 1942–1946, hudbě se učil u V. Dětřicha, Roku 1951 absolvoval konzervatoř a 1955 AMU v Praze. Další studia v Paříži a Varšavě.

Československý hudebné slovník.I.Praha, SHV 1963.S.588.;.

V roce 1923 se rodila vrátila do Československa a usadila se v Zábřehu. Jan navštěvoval reálku v Šumperku a v roce 1928 maturoval. Poté studoval historii a zeměmpis na FF UK v Praze . Poté učil v Mělníku a od r. 1938 v Šumperku. Období 2. světové války prožil v Brně. Od roku 1945 nastoupil na obnovené gymnázium v Šumperku. Ujal se i funkce kronikáře města. Od r. 1946 řídil zábřežský časopis Moravský sever. Na jaře 1948 byl povolán do Prahy, do služeb ministerstva zahraničních věcí. Zprvu působil v Praze, později ve Varšavě.. Zpět do Prahy se vrátil v roce 1954. PhDr. Jan Jersák se věnoval od roku 1972, kdy odešel do penze psaním memoárů.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.54

Literární místopis/OA Přerov/duben 1993.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.766.;.

Profesor obchodní akademie v Přerově, ředitel záložny, autor publikace"70 let úvěrního spolku záložny v Přerově".

Literární místopis Přerovska. SOKA Přerov;.

Středoškolská studia ukončil na stavební průmyslové škole v Hradci Králové r. 1933. Prošel mnoha profesemi, byl také spisovatelem z povolání. Nejdřívě jako důstojník čs.armády sloužil na Slovensku a na Moravě. Na začátku 2. světové války úředníkem na ministerstvu v Praze (1940–1942). Pravidelná spolupráce s Lidovými novinami jej přivedla k novinářské profesi. Bohatá spolupráce s rozhlasem a televizí.Skutečný úspěch mu přinesl román Saturnin (1942).

BSSSM, seš.5(17.)Ostrava 2004. S.80–81.

Překladatelka z francouštiny, němčiny, ruštiny.

Literární měsíčník, V., 1976, č.7, S.117.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.66.;.

Král Jiří byl poprvé v Olomouci již r. 1458 v létě a podruhé v únoru 1459, kdy se účastnil zemských sněmů. 1460 se sešel v Olomouci s uherským Matyášem.

Doležil, R.: Politické a kulturní dějiny králvovského hl.města Olomouce.Olomouc 1903.S.26–28.;.

Advokát v Prostějově, manžel spisovatelky Svozilové-Johnové.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.86.

Narozen v Chořelicích (n.m.č.Litovle).

Působil jako prof. na odb. sklář. škole v Želez. Brodě od r. 1925, později ředitel šperkařské školy v Turnově.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.443.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.67.;.

Mladší bratr jazykovědce Josefa J . 1788 odešel do Prahy k piaristům, 1797 byl v noviciátě v Lipníku, učil na řádových školách aritmetice. Brzy opustil řád, vrátil se do Prahy, dostudoval filozofii a abs. med. fakultu, promoval 1805. 1806 –1807 lékař v Napajedlích. 1808 jmenován supl. prof. porodnictví. 1811 profesorem, 1839 rektorem univerzity. Členem zahranič. učených společností, 1849 nositel Leopoldova řádu, 1850 povýšen do rytířského stavu. Publikoval od r. 1804. Překládal beletrii.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.579–580.;.

Roz. Pospíšilová, automobilová závodnice, autorka vzpomínkové knihy. Narodila se v rodině zámečnického mistra jako nejmladší dítě. Měla ještě sestru a bratra. Navštěvovala dívčí obchodní školu hraběte Poetinga, hrála na klavír, cvičila v Sokole. Učila se německy, francouzsky a anglicky. Pracovala jako korespondentka Pražské úvěrní banky v Olomouci, jejímž vedoucím byl Čeněk Junek.. Když byla v roce 1917 zřízena pobočka v Brně odešla s Junkem do Brna. Po vzniku Československa odešla se svým bratrem do zahraničí, krátce pracovala ve Francii a ve Švýcarsku a pak se na pár měsíců vrátila do Olomouce. Pak teprve odešla do Prahy. Její nastávající manžel Č. Junek jí přivedl k automobilovému sportu. Jako první žena u nás získala v roce 1921 řidičský průkaz. Provdala se 24. června 1922. Manželé si koupili první bugatku. Zprvu jezdila s manželem jako spolujezdec, ale v letech 1924–1928 proslula jako automobilová závodnice. Po smrti svého manžela 15.7.1928 při Velké ceně Německa, závodit přestala. Později se provdala za automobilového závodníka Ladislava Kháse. Stala se nejúspěšnější ženou automobilového sportu. Během čtyř let absolvovala 25 závodů. Od 30. let až do odchodu do důchodu pracovala u Bati při výrobě pneumatik.Za 2. světové války byla zapojena do ilegálního odboje. Motorismu zůstala věrna i po válce. Podílela se na organizaci plochých drah, pomáhal s organizací první šestidenní v Československu, působila v pořadatelském sboru Masarykova okruhu. Do 90. let přijížděla také do Šternberka jako divák automobilových závodů ECCE HOMO, kterých se sama v roce 1926 zúčastnila.. V roce 1972 vyšla její vzpomínková kniha „ Má vzpomínka je Bugatti“ a v roce 1990 převyprávěl její příběhy Miloš Kovářík v knize Královna volantu. Olomouc ji poctila in memoriam Cenou města Olomouce 2005 v oblasti sportu.

ČBS. Praha 1992.S. 289.
Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.,S. 51–52. Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. : Týnecké listy 2010, listopad. S.4. http://otavinka.blog.cz/…lenka-na-5-1

Alžběta Pospíšilová – rodné jméno

Narodila se v obci Studeněves (u Slaného). Mládí prožila ve Velké Bystřici, po otcově smrti r. 1911 přesídlila s matkou do Prahy. Od mládí se pokoušela o literární tvorbu, první prózu jí zveřejnil r. 1906 otcův známý J. Merhaut, redaktor Moravské orlice, který ji též pomohl s volbou literárního pseudonymu. Debut podepsán Eva Jurčinová. 1909–1911 se stýkala s F. X. Šaldou, později s autory okruhu Moderní revue. Její literární salon navštěvovali též J. Zrzavý, Z. Braunerová aj. Psala básně, eseje, portréty, literární referáty, psala do Lid. novin. Překládala z francouštiny a ruštiny. Knižně: Návrat a jiné novely. 1920; Básnické sbírky: Psyché mluví. 1928. ; Eseje: Podobizny spisovatelek světové galérie. 1929. ; román: Jen srdce 1936. ; monografie: Julius Zeyer. 1941. ;

Lexikon české literatury. II/1., Praha 1993, S. 587–588.; Kdy kde co v Olomouci 1990, leden, S.30; Týnecké listy, 4/2007, S.9;

Studoval v Šumperku, kněžský seminář v Kroměříži ukončil 1874, 1 rok vojen. služby v Olomouci, poté ff UK v Praze a ve Vídni. Jako prof. čes. jazyka působil v Karlíně, od 1881 na reálce ve Spálené ul. v Praze. Od r. 1890 učil na učit. ústavu, už známý jako autor učebnic. Podílel se na zprac. Pravidel čes. pravopisu s J. Gebauerem. Bádal též na Moravě, v rkp Podřečí hornohanácké.

Z díla: Hornohanácké podřečí severomoravské. Listy filologické, 1928, S. 216 n. ;Slovníček zábřežské hanáčtiny. Šumperk 1976. Biografie: Nezbeda, V. : Zapomenutý severomoravský pedagog. Severní Morava, sv. 26. Šumperk, 1973, S. 27–36. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 70–72. ;/foto/;.

Konstruktér glóbů. Působil jako voják z povolání a účastnil se několika tažení. Od 1801 učil na matematické škole 1. dělostřeleckého pluku v Praze a od 1808 byl ředitelem. Byl matematikem, geodetem a kartografem. Konstruoval zemské glóby a nebeský glóbus. Autorem plánu Prahy.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.Sešit 9.Ostrava.Ostrrav­ská univerzita v Ostravě, 1997.S.51.

Absolvoval gymnázium v rodišti, pod vlivem prof.F.Bílého pak FFUK v Praze, obor čeština, němčina.Za pobytu v Praze členem Moravsko-slezské besedy.Poté suploval na reálce v Brně, rok v Telči, od r.1882 v Přerově na měšťance a gymnáziu.Od r.1894 v Plzni a 1897–1928 v Praze.Od r.1918 zemským školním inspektorem pro živnostenské školy.Historikem literární Moravy se stal až po odchodu do Čech. V časopiseckých statích se zabýval K.F.M.Klácelem, L.Hansmannem, A.V.Šemberou, B.Němcovou, Fr.Bílým, Fr.Táborským.Přis­píval do Časopisu Matice moravské.O J.Ko­lárovi napsal knihu Rodina pěvce Slávy dcery/1928/.Člen České akademie věd a umění a království českých spol.nauk. Spoluzaklakladatel muzea v Přerově.

Z díla: Korespondence a zápisky Jana Helceleta.Brno, 1910.: Ficek, Viktor: Biografický slovní širšího Ostravska.Seš­.3.Opava 1979, S.57–58/bibliografie díla/;Středisko, sborník VSMO 1986, č.10, S.57-pozn.ke článku Fr.Hýbla uvedeno datum úmrtí 16.10.;MSN.II­I.Praha, 1927, S.845;Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov/opraveno datum z 17.na 16./.

Vystudoval 4 třídy českého gymnázia v Zábřehu, poté 1915–1917 soukromý katolický ústav v Bubenč., V letech 1919–1923 učil v Úsově, poté 2 roky v Zábřehu, 1925–27 v Lesnici. Od r. 1927 po dobu 7 let ve Veselí u Mohelnice, od r. 1938–1955 v Paloníně. Divadelní ochotník, režisér a loutkář. Ve 20. letech v Lesnici vymaloval celé jeviště s kulisami i oponou. Autor loutkových her. Napsal hru Princezna Juliána a drak Drobeček, kterou hrála i vinohradská Umělecká výchova a vysílal ji též Čs. rozhlas.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk, 1990, S. 73–74. ;/foto/;. Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk. 2001.

Mládí prožil v Zábřehu, kde maturoval roku 1909 na gymnáziu. Pak studoval FF UK v Praze dějepis, dějiny umění a hudební vědu a 1909–1914 skladbu u J. Novotného a pražskou konzervatoř u V. Nováka 1910–1913. Dále studoval v Drážďanech a v Římě. V letech 1921–1924 pedagogem v Táboře. Dne 14.5.1955 byla odhalena pamětní deska na rodném domě.

BSSSM, č.1 (13). Ostrava 2000. S. 41–43. Šeda, Jaroslav: Perspektivy úkolů práce s tvůrčím odkazem V.Kálika v desetiletí 1981–1991. ČSM, série B 1982, XXXI, č.1. S. 15–33. Československý hudební slovník osob a institucí. Praha, SHV 1963, sv,1. S. 634–635.

Používala pseud. Alma Gelata. Působila jako učitelka MŠ. Překl. z italštiny , franc. jazyka. Spolupráce s katolic. modernou, zejm. s Dostálem-Lutinovem.

Nosovský, Karel: Soupis čsl.literatury ze léta 1901 –1925.I.díl.S. 524. Praha 1931. Literární místopis Přerovska 1994.

Změna data narození z 25.8. 1868 na 23.7.1868. Ověřeno v matrice SOKA Přerov.

Po maturitě na telčské reálce, kde byl veden prof. Fromkem a C. Michnou odešel na AVU do Prahy. Studoval u prof. Vláda Budoviče a Františka Ženíška. Stal se členem Svazu českých výtvarných umělců. Pedagogickou dráhu zahájil v Telči, v letech 1913–1918 učil na Reálném gymnáziu v Litovli a v období 1919–1941 v Prostějově. Přátelil se s básníkem Jiřím Wolkerem a malířem Evženem Trunečkou (1907–1971). Učil kreslení a deskriptivní geometrii. Umělecký zájem a bohaté teoretické znalosti doplněné zahraničními studijními cestami po Itálii, Francii, Španělsku a Německu uplatnil nejen v učitelské práci, ale i umělecké tvorbě. Ovládal olejomalbu, temperu, perokresbu, lept, řezbu do dřeva i kamenotisk. Mnoho jeho kreseb a akvarel z dvacátých a třicátých let minulého století zachycuje poetickou krajinu Vysočiny i Hané. Ve čtyřicátých letech zachycoval život v ulicích, na tržištích, ale i krásné okamžiky na divadelním jevišti či v orchestru. Kresby tužkou zachytily scénu z Traviaty, Dalibora, Pikové dámy aj. Tvořil také půvabná exlibris, která jsou ozdobou mnoha knihoven. Jeho dřevoryty a litografie zdobí mnohé knihy. Největší částí jeho výtvarné tvorby jsou olejomalby, akvarely a kvaše ( Plumlovsko, Drahanská vysočina..) Mnohá ocenění získala jeho grafika. Zúčastnil se řady společných výstav v Telči, Olomouci, Prostějově, Zlíně. Poslední samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Prostějově. Stál u zrodu Klubu přátel umění v Prostějově a Sdružení hanáckých výtvarných umělců Rejsek. Jeho tvorba je ve sbírkách Galerie Muzea Prostějovska.

Havránek, F.: Výtvarné umění na Prostějovsku., S.100.; Toman, P.: NSČSVU.I.1947, S.459.; Janoušek, D.: Výtvarné dílo A.Kameníka.=Šta­feta, 13, 1981, č.2, S.3–6. Malíř A.Kameník.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S.22.; Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011,č.12.

Malíř a krajinář Hané.

Toman, P.: Nový slov.českoslo­venských výtvarných umělců I.Praha 1947,S.460.;.

Ředitel gymnázia, literárně činný.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997;

Studoval gymnázium v Brně 1889–1891, od 1901 se učil zámečníkem a knihařem, od 1893 byl stavitelským úředníkem v Praze, r. 1896 pracoval v advokátní kanceláři v Tišnově, r. 1901 se odstěhoval do Brna. V Olomouci působil v r. 1910 jako tajemník NJ východomoravské, od 1911 redaktor týdeníku Palacký ve Valašském Meziříčí. Od r. 1920 redaktorem časopisu Haná v Kroměříži, od r. 1923 v Přerově, v redakci čas. Obzor. Od r. 1926 žil samotářsky v Dluhonicích u Přerova (n.m.č. města Přerov). Autor beletrie čerpající z moravské historie i ze současnosti.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha, Academia 1993.S.659–661., Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938., Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1945.sv.1. S. 346–348. Všetička, F.: Olomouc literární, Olomouc 2002., Ficek, V.: Biograf. slovník širšího Ostravska, 4.díl, Opava 1981.

Narozen v rodině advokáta. V Přerově se zapojil poprvé do hudebního života jako klavírista, absolvent Městské hudební školy, sborový zpěvák a později jako sbormistr spolku Přerub. Po gymnaziálních studiích prošel v rámci totalitního nasazení několika zaměstnámi. Teprve po osvobození v letech 1945–49 studoval v dirigentském oddělení pražské konzervatoře u prof. Doležila a Dědečka a Klímy. Zvláště prof. Doležila si velmi vážil pro jeho vysoké odborné vědomosti a jeho pedagogický přístup ke studentům. Nesnášel lajdáctví, nedůslednost a různé výmluvy studentů. To se snažil prof. Kasal uplatňovat později i ve své pedagogické a dirigentské praxi. Již během studia na konzervatoři přijal v letech 1946–48 místo korepetitora a později druhého sbormistra Pražského Hlaholu. Do Hlaholu se vrátil ještě 2 krát – v letech 1960–61 a 1980–92. Pro úplnost bohaté sbormistrovské a dirigentské práce prof. Kasal dlužno uvést alespoň tato tělesa: Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, Československý soubor písní a tanců, Vysokoškolský soubor UK, ženský sbor Charmone aj. Druhým nejdelším obdobím po Hlaholu, bylo osmnástileté působení prof. Kasala – sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů. Byl důstojným pokračovatelem svých slavných předchůdců prof. Doležila a Venhody. Byla to léta usilovné práce s osmdesátičlenným sborem, který se kromě tradičních skladeb zaměřoval na soudobou hudbu a dokonce se nevyhýbal ani experimentálním atonálním skladbám. Pamětníci toto období považují za zlatá léta PSPU. S tímto sborem absolvoval mnoho koncertních zájezdů po celé Evropě. Kmenovým zaměstnáním J. Kasala bylo jeho působení profesora sborového zpěvu a dirigování na pražské konzervatoři v letech 1965–87. Součástí jeho pracovního úvazku bylo vedení studentského smíšeného sboru konzervatoře. Význačná skladatelská činnost (klavírní, symfonické a sborové skladby), a organizace různých festivalů a soutěží, účast v různých domácích a mezinárodních porotách, interpretačních kurzech aj. I ve svém důchodovém věku se aktivně zapojuje do hudebního, zvláště sborového dění v Praze i mimo ni. Byl místopředsedou UČPS. Za svoji práci byl ještě v aktivním věku poctěn mnoha diplomy a uznáními. V roce 1993 získal prestižní cenu Ferdinanda Vacha, v r. 1996 cenu Bedřicha Smetany a Zlatý odznak Ministerstva kultury za celoživotní pedagogickou a dirigentskou práci.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963,S.653.; Přehled činnosti čs.divadel 1958.;Praha DÚ 1959, S.141.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.1.Praha 1982, S.233.;. http://www.ucps.cz/…1-clanek.php?…

První český letec. Absolvent České vysoké školy technické v Praze, nadšený cyklista a automobilista. Zprvu pracoval v továrně Laurrin a Klement a tady se také s ing. Hieronymem podílel na stavbě prvního leteckého motoru u nás. Letectví jej nadchlo tak, že firmu opustil a věnoval se létání. Učil se létat na jednoplošníku vlastní konstrukce, ale aby urychlil své pokusy zakoupil ve své době špičkový stroj Blériotův. První památný let provedl na vzdálenost 2 km 16. dubna 1910 v Pardubicích. Dne 21. srpna 1910 se konal veřejný vzlet inž. Kašpara v Olomouci, který se stal manifestací české Moravy vzdávající hold českému aviatiku. Na letišti Olomouc-Neředín se shromáždilo na 30 000 diváků. Vzlet se uskutečnil o půl sedmé večer. Druhý Kašparův vzlet na Moravě se uskutečnil 25. září 1910 v Prostějově. Naposledy létal v r. 1912. Pak podnikal v rodinně firmě se dřevem a v r. 1927 dobrovolně zvolil smrt.

Šmoldas, Zdeněk: Průkopníci českého letectví.Hradec Králové, Kruh 1984.S.55., ČBS, Praha. 1992. Sviták, Pavel: První český letec inženýr Jan Kašpar a začátky českého letectví. Pardubice 2003.;

Ředitel školy v Přerově .

Literární místopis SOKA Přerov.;