Osobnosti Moravy.eu

V letech 1947–51 založil a vedl sinolog. studia na UP. V letech 1950–54 jmenován odb. asistentem na Katedře filologie a dějin Dáln. východu FF UK a v r. 1954 získal zde na fak. titul doc. 1959–70 náměstek ředitele Orientálního ústavu. Přednášel na zahran. univerz. a jako hostující prof. vystupoval v Evropě a v Hongkongu. Účastnil se mezinár. sinolog. a jiných kongresů. V r. 1973 byl nucen odejít z polit. důvodů do ústraní. Po r. 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990–92), Vědecké rady Orient. ústavu (1990–96), víceprezidentem European Assoc. of Chinese St. (1990–96), předsedou sdružení Kontinenty (1990–97) a místopředsedou Česko-čínské spol. (1990–97) a nyní předsedou. Nositelem medaile College de France, 1981. Autorem řady monografií, překladů do češtiny. V r. 2007 mu byl udělen čestný titul doctor honoris causa.

Po maturitě (1941) a abiturientském kurzu (1943) byl nasazen na práci v továrně Avia v Praze-Čakovicích. 1943–45 navštěvoval kurzy čínštiny v Orientálním ústavu, 1945–48 studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a současně navštěvoval sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil 1951. V letech 1947–51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, 1948–50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně. V letech 1950–54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1954 získal na této fakultě docenturu. Pak přešel na čas do diplomatických služeb; 1954–58 byl velvyslaneckým radou na československém zastupitelském úřadě v Pekingu. Poté absolvoval roční stáž v Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu (1958–59). Po návratu nastoupil do funkce náměstka ředitele Orientálního ústavu Československé akademie věd, kterou zastával do 1970. Zároveň konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na Univerzitě Karlově. Po vynuceném odchodu z Orientálního ústavu (1973) se do 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Žurnál UP, č.2., 26.1./07, S.6; Wikipedie.cz

Narozen v Krhové (n.m.č. města Valašské Meziříčí). Doc. Augustin Palát, dr.h.c. (čestný doktorát UPOL)

Narozen v obci Krásno nad Bečvou (n. Valašské Meziříčí).

Studoval v Novém Jičíně, Brně a Vídni. V Olomouci od r. 1888. Spolupůsobil na vznik české školy na Úřední čtvrti, předseda a spoluzakladatel spolku " Katolický dům", člen vydavatel. družstva Našinec, ve výboru Vlastenec. spolku musejního. Provedl stavbu Hospodářské školy na Klášterním Hradisku a klášter v Řepčíně.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 219. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929, S. 33–34. ;.

V letech 1948–1950 na olomoucké scéně, poté působila v Bratislavě.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha 1959.

Od r. 1955 – 1963 okresní archivář a jeho první budovatel v Přerově. Kronikář Přerubu.

Literární místopis/OA Přerov/.Sborník Státního okres.archivu v Přerově.Přerov 1993.S.39 – 40.;Oprava data narození z 1899 na 1895 SOKA Přerov, duben 1994.;.

Vystudoval v Brně, kde promoval 5.2.1930 a prošel chirurgií u dr. Katholiského, ušním lékařstvím v Olomouci u prof.Lédla a plicní léčebnou v Šumperku u dr. Reisse. Od 1.10.1932 začal svou ortopedickou praxi u prof.Frejky na právě zřízeném ortopedickém pracovišti v Brně, zprvu jako sekundární lékař a pak jako asistent. Návštěva řady ortopedických pracovišť v Evropě mu přinesla značný rozhled. Když bylo zřízeno druhé ortopedické pracoviště na Moravě v Olomouci, stal se dr.Pavlík z pověření prof.Frejky od 1.6.1939 vedoucím lékařem.1946–1962 vedoucí katedry ortopedie LFUP, autor metody funkčního léčení vroz.kyčelních dysplasií aktivním pohybem pomocí třmenů.Citována v učeb.textech a lit.jako Pavlíkovy třmeny.Ohlas v USA a Japonsku.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc, UP 1996.S.176–177. Fotografie.

Narozen ve Valšovicích u Hranic (n.m.č. města Hranice). Obecnou školu vychodil v rodišti. Od jedenácti let studoval reálné gymnázium v Hranicích, kde maturoval r. 1932. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví, ale po 2 semestrech studia přerušil a odešel do Prahy, kde studoval FFUK, obor filozofie, sociologie, estetika a psychologie. Po ZVS studoval v letech 1937–1938 Vojenskou akademii v Hranicích a 1938–1939 velitelem roty pěšího pluku ve Znojmě. Po demobilizaci pracoval jako aktuární úředník na Vysoké škole zemědělské v Brně a od r. 1942 se věnoval literatuře.. V r. 1945 se vrátil do armády a jako důstojník působil ve Valašském Meziříčí, na ministerstvu obrany v Praze a na Vojenské akademii v Hranicích. Od r. 1951 pracoval jako agronom zprvu v Pohořelicích a poté v Brně jako plánovač na KNV a od r. 1960 jako ekonom Krajského veterinárního zařízení. v Letech 1965–1979 odborným asistentem na VŠZ, přičemž 1966–1970 vystudoval při zaměstnání obor sociologie na univerzitě v Brně. Autor přírodní lyriky. V r. 1940 vyšla sb. básní Duha nad krajem. V r. 1944 povídky pro mládež Roky na výsluní, v r. 1957 hra Tanec nad valaškou. Publikoval v periodikách Červený květ (1958), Nová Lubina (Valašské Meziříčí 1947), Řád (1934–1943), Stadion (1957), Studentský časopis (1931) a Vojenské besedy (1945).

Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.310.;. Lexikon české literatury. 3/II P-Ř. Praha, Academia 2000. S. 830–831.;

Narozen v Habrovanech na Vyškovsku. Lidový malíř. Působil v okolí Prostějova, Přerova, Kojetíně.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Na olomoucké scéně působila v letech 1935–1963.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.58.;.

V roce 1906 maturoval na SG v Olomouci.
doc. MU v Brně.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.71–72.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.45.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1945

Doc. MUDr. Antonín Pekelský

Gymnázium navštěvoval v Broumově a od roku 1849 v Olomouci. Po maturitě 1851 začal se studii historie a filologie na univerzitě v Olomouci, po jejím zrušení pokračoval ve Vídni. 1856–1869 působil jako prof. na gymnáziu v Opavě. 1869–1872 pracoval jako škol. inspektor v dnešním Jeseníku. Od roku 1873 trvale působil jako ředitel uč. ústavu v Těšíně. Sběratel lidových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.45;

Narozen na zámku Jánský Vrch v Javorníku.

Po studiu na varhanické škole v Praze působil v letech 1882–1884 jako kapelník plzeňského divadla. Učitel hudební školy Moravana v Kroměříži 1884–86, od února do listopadu 1886 jako ředitel, na vybídnutí J.Geislera od listopadu 1886 v Olomouci, kde působil jako dómský varhaník, Po vzniku hudební školy Žerotín byl ředitelem 1888–1911. Působil také jako spolkový sbormistr a pedagog v Pöttingeu. Složil řadu skladeb, většinou duchovních, nejznámější je Missa Solemnis. Je také autorem Hanácké harmomické písničky. a roku 1920 napsal „Hymnu“ hanácké republiky. Vyšlo v .Luhačovicích.

Československý hudební slovník II.díl.P., SHV 1965,S.287–288; Kdy, kde, co v Olomouci, 1991, květen, S.1.; Pospíšil,František: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923, S.127 Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.223.;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co, květen 2011.S.1.

Od 1. svět. války žil v Přerově. Autor řady projektů sokoloven, škol, rodinných domů. Autor všech výprav divadel. spolku Tyl v Přerově a několika scén pro profesionální Hanácké divadlo, přednášel na škole divadel. ochotníků v Hronově aj.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov, 1982..

Do obec. školy chodil do Kostelce na Hané. 1890–1898 abs. SG v Olomouci. 1902 abs. FFUK Praha. S Bezručem se seznámil v červenci 1910. Vyučoval na G v Prostějově od r. 1906. Přítel a sekretář básníka Petra Bezruče. V r. 1947 redigoval k 80. narozeninám P. Bezruče sborník Vzpomínky na P. Bezruče.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962.S.206.;.

Pochází z početné rodiny dělníka. Studoval na reálném gymnáziu v Jihlavě a na reálce v Prostějově (mat. 1940). Za války pracoval na městském úřadě v Prostějově, 1943 byl totálně nasazen jako dělník v prostějovském závodu firmy Wichterle a Kovářík. Po osvobození nejprve pracoval jako knihovník ve Frýdku-Místku a poté studoval na Vysoké škole politické a sociální (ekonomický směr, 1946–50, Ing.). Souběžně (1948–50) pracoval jako redaktor časopisu Haló Nedělní noviny. 1951 byl redaktorem deníku Mladá fronta. Po dvouleté vojenské prezenční službě se 1953 stal dramaturgem Čs. televize, 1956 redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Od 1967 působil jako šéfredaktor pro beletrii v nakladatelství Práce, 1972–73 jako redaktor Literárního měsíčníku. Poté se věnoval spisovatelské práci. – V mládí byl členem skautského oddílu, později působil jako vedoucí, při dočasném obnovení této organizace (1968–71) byl členem Ústřední rady Junáka. 1967–89 několikrát navštívil Indii, byl i členem Čs.-indického výboru. Do politického života vstoupil po 1990: ve volbách 1992 za Levý blok zvolen poslancem Federálního shromáždění. V témže roce založil Slovanskou unii, nacionalistickou organizaci, jejímž cílem měla být obrana Čechů a Slovanů vůbec vůči cizímu, zejména germánskému nebezpečí. 1994 založil nakladatelství Point. Přispíval do periodik: Nedělní noviny (od 1947 zde povídky; 1948–50 reportáže, tit. časopisu od 1948 změněn na Haló Nedělní noviny), Tvorba, Rudé právo, Kulturní rozvoj, Mladá fronta, Literární noviny, Nový život, Zlatý máj, Červený květ (Ostrava), Literární měsíčník, Kmen aj.; po 1990 přispívá především do novin Naše pravda. Je autorem scénáře pro absolventský film režiséra Jana Valáška V ulici je starý krám (1955). Alexej Pludek debutoval před rokem 1948 hrou pro mládež Statečná slova, formu dramatu zvolil o tři roky později i pro své druhé dílo, pro budovatelskou hru Případ Modrá voda. Od poloviny 50. let se pak věnoval výhradně tvorbě prozaické. Jeho první román Slunce v údolí je situován na stavbu Trati mládeže na Slovensku a schematickým dějem i postavami ilustruje komunistickou ideologii, ukazuje „nový“, vzorový typ mládeže a kritizuje nedostatky politické práce. Po pokusu o psychologickou prózu s tématem citového zrání mladého člověka před válkou a za okupace (Dvě okna do dvora) i v současnosti (Ženy nemají pravdu) našel Pludek prostor pro literární projekci svého vnímání světa v žánru historické, respektive utopistické prózy. Trojice jeho románů o starověkých monarchiích je situována do Egypta 14. století př. n. l. (Faraonův písař), Indie přelomu 4. a 3. st. př. n. l. (Rádce velkých rádžů) a do fiktivní ideální země (Nepřítel z Atlantidy). Tato volná trilogie se vyznačuje podrobným popisem reálií, snahou o psychologizaci postav a vykreslení dobové duchovní atmosféry, jakož i zjevnou moralistní didaktičností a ideologickou zacíleností, promítající se do dějových schémat. Pludkovi hrdinové jsou ve značné míře autorskou sebeprojekcí: uprostřed intrik na královských dvorech a boje o moc vedou vnitřní a vnější zápas za pravdu, za čest a zachování státu, za mír a ušlechtilou službu vládnoucí společnosti. Zdroj ohrožení těchto etických hodnot pak Pludek příznačně vidí v iracionálně pojímaném „spiknutí temných sil“. Ve sci-fi románu Nepřítel z Atlantidy z počátku 80. let je boj proti spiknutí dotažen až v rasistický obraz nepřítele: černovlasých lidí s velkými nosy, obchodníků, kteří svým kupčením zpochybňují základní hodnoty mytického státu, vykresleného jako kastovní, přísně hierarchizovaná společenská struktura, navíc po sovětském vzoru ovládající další satelitní republiky. Obdobná hodnotová perspektiva určila také románový pamflet Vabank, v němž Pludek zobrazil Pražské jaro a dění z let 1967–68 vůbec jako zákulisní hru pravicových sil v čele s Židy. Pludkův dávný zájem o okultní a nadpřirozené jevy, a zejména převtělování (související s jeho zájmem o Indii) dal vzniknout knize fantaskních povídek Hledání antipoda. Potlačované zalíbení v totalitních společenských systémech jej pak inspirovalo k varovné vizi toho, co by se stalo, kdy byla uskutečněna Hitlerova tisíciletá říše, k antiutopii (Takových tisíc let). Autorova orientace na kladné hodnoty češství a českého charakteru dala vzniknout historické próze Česká pře i knihám literatury faktu (Český král Karel IV.). V Pludkově tvorbě pro děti převažuje literatura s dobrodružným dějem a s hrdiny, v jejichž pozadí je skautský ideál správného hocha. Inspiraci k příběhům o chlapcích mířících k ideálu čestného a spravedlivého života Pludek čerpá opět z historie (Rytířská jízda Jana z Michalovic), ale rovněž ze současnosti (Horami jde březen). BIBLIOGRAFIE Beletrie: Statečná slova (D pro ml., 1947); Modrá voda (D 1951, prem. s tit. Případ Modré vody, 1950); Slunce v údolí (R 1955); Ptačí pírko aneb Jak Vítek o všechno přišel (P pro děti, 1959); Dvě okna do dvora (P 1959; poté in Lásky na zavolanou); Tudy chodíval Ječmínek (PP pro ml., 1959); Hromotlucká historie (P 1961; poté in Lásky na zavolanou); Zakutálený míč (P pro děti, 1962); Ženy nemají pravdu (P 1963; poté in Lásky na zavolanou); Horami jde březen (P pro ml., 1963; přeprac. 1973); Faraonův písař (R histor., 1966); Teichheger Maresch schöpft Verdacht (něm., LF, Hamburg 1968); Jaká byla Zuzana (P pro ml., 1969, sešit. vyd.); Pověsti dávných časů (PP pro ml., 1971; přeprac. 1983); Vabank (P 1974); Rádce velkých rádžů (R histor., 1975); Lužiske zetkanja (lužickosrbsky, LF, Bautzen 1977); Lásky na zavolanou (1978, obsahuje: Dvě okna do dvora, Hromotlucká historie, Ženy nemají pravdu); Český král Karel (LF 1978; přeprac. 1979); Nepřítel z Atlantidy (R sci-fi, 1981); Králevic, král, císař (LF pro ml., 1983); Hledání antipoda (PP sci-fi, 1986; přeprac. s tit. Předsíň záhad, 1993); Rytířská jízda Jana z Michalovic (P histor. pro ml., 1987); Takových tisíc let (P sci-fi, 1988); Česká pře (R histor., 1989). Uspořádal a vydal: Červnové nebe (sb., 1945, též přisp.).

Z díla: K Hané se vztahuje kniha povídek pro děti.Tudy chodíval Ječmínek.Praha 1959.Biografie: Bílek, P.: 175 autorů.P., ČS 1982, S.108.;Galík, J.: A.Pludek pětasedmdesáti­letý.=Štafeta, 10, 1978, č.2, S.7–10.;Galík, J.: Ještě Olomoucko v české literatuře.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;Bibliografie knižních prací členů SČS.P., ČS 1979, S.116.;Kyjonková, M.: Alexej Pludek.Personál­.bibliografie­.Karviná, Okr.knihovna, 1989.;Pludek, A.: Tak daleko a tak blízko.Vzpomín­ky.=Štafeta, 15, 1983, č.l, S.16–18, 1 obr.; http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Skladatel hanáckých oper.

Jakubcová, A.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha 2007.

V r. 1883 maturoval v Praze na Akademickém gymnáziu, vystudoval práva na české univ., v r.1884 přešel na studium bohosloví a r.1888 byl vysvěcen na kněze. Roku 1891 byl jmenován adjunktem bohoslov. fak. v Praze a r.1894 získal ThDr. V letech 1896–98 byl výpomocným katechetou na Slovansk. gymnáziu v Olomouci. Od r.1899 působil na reáln. gymnáziu na Malé Straně. Vlastním nákladem vydával časopis Obrázková revue. Spolupracoval při pořádání výstav (Národopisná, Mariánská, aj.). Roku 1901 byl jmenován doc. dějin umění v arcib. semináři. V r.1903 členem ČAVU, r.1907 členem Královské č. společ. nauk, r.1904 metropolitní kanovník pražský. V letech 1913–19 byl hl. redaktorem časopisu Památky archeologické. Autorem 4-svazků Český bohovědný slovník (1912–32, 5-díl nedokončen), 7-dílní popis círk. památek pražské arcidiecéze, Dějiny a bibliografie č. katol. lit. nábož.(1913–23).

Týnecké listy, č.2/2007, S.11; Pokorný, Pavel, R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918 a jejich znaky.Ostrava 1992. S.18.

Maturoval na gymnáziu v rodišti v roce 1978, pak vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Po promoci v roce 1984 a vojenské službě na Vysoké letecké škole v Košicích nastoupil do Nemocnice s poliklinikou v Popradě, kde pracoval do roku 1995 na interním oddělení. V listopadu 1989 vstoupil do komunální politiky a do roku 1993 byl poslancem městského zastupitelství v Popradě a členem městské rady. V letech 1991 – 1993 zastával funkci náměstka ředitele Nemocnice s poliklinikou pro léčebně preventivní péči. Po rozdělení Československa byl jedním ze zakládajících členů Českého spolku na Slovensku a prvním předsedou regionální organizace na Spiši. V roce 1995 odešel do Rakouska, kde pracuje v nemocnici Stolzalpe ve Štýrsku jako zástupce primáře interního oddělení. Je ženatý a má dvě děti. Do literatury vstoupil v roce 1990 románem „Stín Persepole“, zachycujícím období achajmenovské perské říše a jejího nejmocnějšího krále Dareia I. Román „Bratři ze Soluně“ (1995) přiblížil životní osudy moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V další knize Herodes – Židovský král (1998, druhé vydání pod názvem Já, Herodes, 2005) se na známé postavě biblického krále pokusil o analýzu vzniku zla v lidském konání. Román „A stanu se králem“ (2001) se zabývá bojem mladého krále Zikmunda Lucemburského o uherský trůn, a v románě „Richenza“ přiblížil čtenářům postavu královny Alžběty Rejčky a její zápas s Eliškou Přemyslovnou. Poslední kniha „Mezi císařem a papežem“ (2006),se zabývá událostmi církevního koncilu v Kostnici, které jsou bezprostředně svázány s českými dějinami osobou mistra Jana Husa a následky jeho popravy. Odvrácená tvář moci – Zločiny českých králů (2008) Cti otce svého ale miluj ženu svou (2010); Ať zemře král (2013)..

http://cs.wikipedia.org/…_Pol%C3%A1ch www.apolach.cz antoninpolach@yahoo.de

Prof. SG v Olomouci 1912–1917, první ředitel českého učitelského ústavu v Olomouci do r. 1935. ;Vydal r. 1916 Rostliny masožravé. Psal do ČVSMO.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.73.;.

Absolvoval Lidovou konzervatoř obor lidový tanec ve Valašském Meziříčí v roce 1978 a později též v Přerově ( 1984). V letech 1976–1984 byl členem souboru HANÁ ve Velké Bystřici. Nyní žije v Ostravě.

Galerie rodáků a nejen jich. 21.11.2019

Narozen v Bohousově (n.část obce Záchlumí v kraji Pardubice). Studoval gymnázium v Rychnově nad K., filozofii v Litomyšli, teologii v Olomouci, vysvěcen 1853.Kaplanem ve Spytihněvi a Malenovicích, 1871 farářem v Pohořelicích, 1880 v Častolo­vicích.Autor sbírky básní „Vínek z luhů česko-moravských“, oslavuje Komenského, Sarkandra ad. Hýsek uvádí jiná data narození a úmrtí.

Hýsek, M.: Literární Morava…Praha 1911.S.235 – 236.;Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské…V.Praha 1923.S.2117.;.

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži studoval filozofii v Brně a práva v Olomouci. Od r. 1844 působil v Brně jako advokát.Posla­nec.Patřil k vůdčím politikům na Moravě.R.1888 byl povýšen do šlechtického stavu.

Hýsek, M.: Literární Morava.S.113 – ;Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha 1992.S.244.;.

Narozen v Žárovicích (n.m.č. Plumlova). Po měšťanské škole pracoval jako v Plumlově jako písař a jako solicitátor . Od 1945–1960 byl zaměstnán u Okresního národního výboru v Prostějově. Po I. svět. válce začal přispívat do časopisů a novin. Od roku 1930 byl jednatelem Sboru dobrovolných hasičů v Soběsukách (n.m.č. Plumlova). Od roku 1961 pracoval tamtéž jako knihovník v Místní lidové knihovně. Psal kroniky. Zemřel v obci Soběsuky (n.m.č. Plumlova).

Prostějovský týden, 17.7.2002.

V roce 1926 maturoval na Obchodní akademii v Olomouci. Poté studoval v Praze na AVU, kde byl žákem prof. Jaroslava Horejce. Na počátku války vytvořil jezdeckou sochu sv. Václava a sv. Jiří. Jeho tvorba se soustředila na sochy koní, žen a svatých. V listopadu 1940 až červen 1943 byl zatčen gestapem za kresbu, která urážela A. Hitlera. Ve vězení se naučil cizím jazykům (něm., angl., franc., částečně špan. a italsky. Po návratu domů do rodiště vážil necelých 50 kg. Po válce mu byl přidělen v Praze byt v Liliové ulici č.8 u Betlémského náměstí. Po válce si pořídil loď Helenu, kterou umístil v zátoce na Smíchově u Císařské louky. Zde se scházeli umělci, pořádaly se zde i výstavy nebo umělecké sedánky. Jezdíval domů tak čtyřikrát do roka a to vždy jen na pár dnů, kdy navštívil hudebníky bratry Černé v Olomouci – Hodolany, Mistra Karla Svolinského na Svatém Kopečku a J.R. Bečáka ve Velkém Týnci. O jeho pohnutém životě se objevilo vyprávění v rozhlase pod názvem Sedmilháři. Zemřel náhle na infarkt dne 3. dubna 1972 v Praze. Pochován ve Velké Bystřici.

Týnecké listy, č.2/2007. S.11; Plachá, Z.: Sochař A. Procházka, Velkobystřické noviny, č.9/2003, S.3–4; Toman, P.: Nový slovník čs. výtv. umělců, Ostrava 1993; Žáková, Michaela.Diplomová práce. FF MU Brno 2023. NeZapome­nutelný sochař A. Procházka (1908–1972).Změna data úmrtí ze dne 3.2. 1972 na 3. dubna 1972. Portréty převzaty z DP Michaely Žákové, s. 63.

Kresba portrét A. Procházky byla vytvořena autorem Jiří Wowk, r. 1953.

Zakládal spolky a svazy zabývající se košíkářstvím, založil stavební družstvo Samostatnost, to vše v Morkovicích, pěstoval vrby na proutí, účast na stavbě žel. dráhy Morkovice – Nezamyslice. Pomáhal potřebným prostřednictvím jejich hospodářského povznesení.

Lidová demokracie, 26.9.1990, S.6., .

Narozen na Prostějovsku. Prof. UK v Praze (1924), akademik ČSAV (1954), zakladatel moderní české vědy o nemocech ušních, krčních, nosních.

ČBS.Praha 1992.S.574 – 575.;.