Osobnosti Moravy.eu

Narozen v obci Modrá u Uherského Hradiště. V r. 1969 ukončil studium dějin a archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V roce 1971 obhájil disertační práci, složil rigorózní zkoušku a získal doktorát filosofie. V letech 1989–1993 absolvoval rozšiřující postgraduální studium dějin umění na FF UK v Praze. V r. 1992 se na FF UP v Olomouci habilitoval v oboru církevní dějiny. V roce 1998–99 proběhlo na CMTF jeho profesorské řízení v oboru dějiny křesťanského umění. V letech 1971–1974 pracoval ve Slováckém muzeu v Uh. Hradišti. Od r. 1974 –1977 na ekonomickém úseku LSD Jednota v Olomouci, od r. 1977 do 1989 jako odborný pracovník Okresního střediska státní památkové péče (na úseku dokumentace a evidence památek), v únoru 1989 přešel do Krajského vlastivědného muzea – Galerie v Olomouci. Od r. 1990 působí na CMTF UP, v letech 1991–1994 byl proděkanem pro vědeckovýzkumnou a organizační činnost, od r. 1990 vede katedru církevních dějin a církevního práva (od r. 1998 katedra církevních dějin, patrologie a křesťanského umění). Pedagogická činnost: V přednáškách a seminářích se věnuje církevním dějinám, křesťanskému umění a památkové ochraně sakrální architektury a umění. Vede diplomové a seminární práce z církevních dějin a křesťanského umění, zpracovává oponentské posudky k diplomovým pracím a habilitacím. Jako člen oborové rady postgraduálního studia (obor praktická teologie, dějiny umění) se podílí na výuce studentů PGS, na výchově interních externích postgraduandů, participuje také jako školitel. Přednáší rovněž mimo fakultu. Vědeckobadatelská činnost:

Zaměření na české dějiny, církevní dějiny, zejména český středověk, křesťanské umění a památkovou péči. Zvláštní pozornost je věnována lokalitám Velehrad a Olomouc, problematice velkomoravské a cyrilometodějské tradice. Spolupracuje s MK ČR a Státním ústavem památkové péče v Praze.

webové stránky UP Olomouc.

univ. prof. PhDr. Miloslav Pojsl

V roce 1978 absolvoval Pedagogickou fakultu v Olomouci. Poté působil 12 let jako učitel Základní školy ve Štěpánově a od r. 1992 na Pedagogické fakultě UP, katedra českého jazyka a literatury, Teorie vyučování českého jazyka. Provádí výzkumy na školách, jejichž závěry publikuje a seznamuje s nimi učitelskou veřejnost na Moravě i v Čechách. Posuzovatel nových učebnic českého jazyka. Aktivně se účastní akcí organizovaných společností Přátel angažovaného učení. Organizuje a řídí pedagogickou praxi budoucích učitelů češtiny na základních školách. V letech 1998–1999 publikoval v Učitelských novinách (č.5. V jakých podmínkách pracují učitelé českého jazyka- a nejen oni?; č. 10 Učitelské obrázky). V roce 2000 obhájil titul Ph.D disertační prací na téma Učitel českého jazyka v podmínkách současných českých základních škol. Autor Učebnice českého jazyka pro základní školy po roce 1989 a současné tendence ve vzdělávání. (2005).

Osobní sdělení -hš

Mgr. Milan Polák, Ph.D.

Dlouhodobě pracvala u Státních drah v ústavu výpočetní techniky. Od roku 1995 vypomáhá jako sociální pracovnice na odboru radnice města Olomouce na městské části Olomouc-Hodolany. Chodí osobně gratulovat občanům ve věku 90 + plus na území Olomouc město a příměstské lokality.

Osobní sdělení /hš

Narozena v rodině vojenského kapelníka Černohorského v Uhrách. Hereckou dráhu zahájila v r. 1934 v Olomouci. Manželka Františka Preislera (1915–1983). Spolu s ním se stěhovala po jeho štacích. Působila 1938–9 v Kladně, pak v Plzni a v letech 1946–1956 působila v Opavě. Pak se zase vrátila do Olomouce. Kromě divadelních prken poznala i práci v rozhlase a ve filmu. V roce 1971 hrála v Dietlově seriálu ČsT Ostrava Dispečer. Žila v Domově důchodců v České Třebové – Bezděkov.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha 1959, S. 206.; Šebela,Martin: Dispečer opět na televizní obrazovce ( a s ním i Marie Preislerová). Zpravodaj Česká Třebová, 2005/10. ; Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2022. KMOL 2021. S.45.

V Olomouci od r. 1870, od r. 1881 zástupovala fa Procházka a Kramář, r. 1883 založila časopis Domácí hospodyně, r. 1886 ilustrovaný čas. Náš kroj, který r. 1888 zanikl, dále vydávala čas. Včelka, Zahrádka maličkých. Publikovala do Pozoru, vydala Pověsti moravské, autorka životopisu I. Wurma. Redigovala ženské kalendáře Libuše;Moravan­ka aj.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.245–247.;. Oprava data úmrtí z databáze KMOL – ze dne 23.8.2022.

Vl. jménem Marie Blažková. Narozena na Přerovsku. Spisovatelka, autorka knih pro mládež, dramatička. K Valašsku se vztahují některé její verše, pohádky (Nové české pohádky), povídky (Moravské obrázky) a drama " I člověk spravedlivý."

Pochována na Olšanských hřbitovech v Praze.

Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů 2. díl. Praha, Orbis 1946, S. 660–661;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na-Su. Valašské Meziříčí 2011. S.62.

Datum narození je datum křtu. Není jasné zda se narodil v Němčicích nebo v Měrovicích. Rád maloval zvířata. Byl více znám v cizině jak doma.

Řezáč, F. : Příspěvek k životopisu. ZVÚO 1966, č. 130, S. 20–22. ; Malíř světového baroka. Štafeta, 8, 1977, č. 2, S. 4–8. ;.

Po osmileté škole absolvoval Střední školu vykuové elektrotechniky v Rožnově pod Radoštěm. Pak pracoval v Praze jako vakuový technik 1 rok a byl přijat na DAMU, kde absolvoval v roce 1966. Po dobu 11 let- tedy do 1977 působil v DOS Olomouc, poté v divadlech Příbram, Plzeň, Hr. Králové, od r. 1988 – 1991 opět v Olomouci. Pak dostal nabídku z Ostravy, kde dosud působí od roku 1991 v Národním divadle Moravskoslezském. Má za sebou více jak 200 rolí. Kromě divadla hrál taky v 10 filmech a 14 televizních filmech , namlouval komentáře pro televizi i Český rozhlas. Hrál též v řadě českých televizních seriálů, např. Přátelé Zeleného údolí (1980), Četnické humoresky (2007), Vyprávěj (2009), Policie Modrava (2011), Doktor Martin (2016), Případay 1. oddělení (2022) a v 5 dokumentárních filmech. Byla pořízeny i 3 divadelní záznamy ze hry Doktor Faustus (2016).

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.132.;. Česko- Slovenská filmová databáze.

Mládí prožil v Hranicích, studoval vojenskou školu. V letech 1921–1923 studoval Vysokou školu válečnou v Praze. Poté profesoremtaktiky na dělostřelec. učilišti v Olomouci, 1928–1929 prof. váleč.dějin na Vojenské akademii v Hranicích.Dosáhl hodnosti plukovník.Po válce překladatel u fy Baťa ve Zlíně, od r. 1950 ve Slezs.ústavu v Opavě.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava Slezs.ústav ČSAV 1976. S.122–124.;.

V roce 1901 se stal lékařem, působil v Olomouci jako železniční lékař. Spolupracoval s geologem prof. Kettnerem od r. 1918, kdy se s ním podílel na geologickém mapování moravského devonu. Dopisoval si s ním i po tragickém úmrtí své dcery Marie. Přispíval do vlastivědných časopisů, redaktor čas. VSMO, autor Ilustr. průvodce severní Moravou. Zemřel ve Dvorcích na Bruntálsku.

Pozůstalost uložena v literárním archivu KVM Olomouc.; Remeš, M.: Jak jsem začínal pracovat v poaleontolo­gii.=ZKVMO 1957, č.73, S.89.; Roztomilý, A.: MUDr.Mořic Remeš v mé paměti.=ZKVMO 1957, č.73, S.87.;Skutil, Josef: Dr.M.Remeš a moravská speleologie.=ZKVMO 1959, č.79, S.1–2.;vj-: M.Remeš.Kdy-kde=co v Olomouci 1987, červenec, S.27.; Ficek, V.: Biograf.slovník širšího Ostravska.Seš­.4.Opava Slez.ústav ČSAV 1981, S.110–111.;. Novotný, Lubomír: Svědek umírajícího času. Pozůstalost Mořice Remeše ve fondech Vědecké knihovny v Olomouci.;

V roce 1957 absolvoval DAMU, obro herectví. Poté působil v Horáckém divadle v Jihlavě. V letech 1962–1966 působil v Divalde Oldřicha stbora v Olomouci. Nyní herec pražského Divadla za branou II. Bydlí na Praze 4.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998.S.477.

Divadelní dráhu začala r. 1920. V letech 1950–55 působila ve Zlíně, 1955–1956 v Olomouci. Vynikla jako představitelka rolí v Tylových hrách. V letech 1957 a 1958 se podílela na inscenacích otáčivého hlediště v Českém Krumlově: Taková láska (premiéra: 23.11.1957) a Tahle strašidla (oremiéra: 19.4.1958). Z její filmografie – v roce 1957 točila film Florenc 13.30, kde hrála Helču Havrdovou a v r. 1966 Smrt za oponou (kde hrála Jelínkovou). Její poslední domovskou scénou bylo Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, kde naposledy hrála 2. 2. 1964 Štruncovou v Křišťálové noci.

ČBS.Praha 1992.S.601.;. Radniční listy Karlovy Vary,14, 2009, č.2-únor.;

Studoval na G v Litovli, FFUK Praha, od r. 1933 redaktor, hlasatel a liteární redaktor Radiojournalu v Ostravě. Věnoval se badatelské práci o literární tradici Ostravska a Slezska, zabýval se literární kritikou a kulturní publicistikou. Překládal z bulharštiny, němčiny a polštiny.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937.S.85–86.;ČBS .Praha 1992.S.604.; ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999., Málková, Iva: Literární slovník sev. Moravy a Slezska (1945 – 2000), Olomouc 2001, ;

'

Mat. na něm. gymnáziu v Olomouci r. 1866, poté bohosloví, vysvěcen 1870 a hned jmen. kaplanem v Nákle, kde působil do r. 1885. Činný ve spolcích. Při zakládání nového hřbitova objevil část kolových staveb v Nákle a okolí. Upozornil Dr. Wankla, který nález popsal ve stati Náklo a Příkazy na Moravě. ČVSM r. 1889. Od r. 1931 v Určicích. Psával články do Našince a Hanáckého kraje, vedl farní kroniku.

Vrbka, Josef : Za Msgr Mořicem Růžičkou. ČVSMO, r. 54, 1941, S. 74–80. /foto/. ; Vrbka, Josef: Dějiny obce Nákla. Loštice, vl. n. 1940. S. 179 – 182. /foto/; Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Členka Žerotína, předsedkyně ženského odboru Národní jednoty a členka Ústřed. výboru NJ, kustodka národopis. odd. Vlastivěd. muzea, předsedkyně kuratoria ústavu Poetingea.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 236–238. ;Průvodce po Ústředním hřbitově Olomouce. Olomouc, 1929, S. 38–39. ;Vybíral, B. Nekrolog. ČVSMO, 40, 1928, S. 155–156.

Narozen na Břeclavsku. Hru na housle začal studovat na brněnské konzervatoři v roce 1943. Po uzavření konzervatoře byl totálně nasazen v Napajedlích a studium pak po válce úspěšně dokončil v roce 1950. Od května 1950 – 1988 byl angažován v Moravské filharmonii Olomouc. Zprvu jako primista, od roku 1957 byl jmenován vedoucím skupiny druhých houslí. Po nuceném odchodu z MFO působil rok v operním orchestru. Na konci 50. let byl tři roky inspektorem hudebních kurzů při Parku kultury a oddechu Olomouc. Počátkem 60. let se stal zakladatelem hudebně výchovných koncertů pořádaných MFO pro žáky nejnižších tříd základních škol. Tuto aktivitu rozšířil postupně mezi žáky ve Frýdku-Místku, v Bohumíně, Havířově, Karviné, Orlové a dalších městech severní Moravy. V MFO byl od roku 1960 členem Umělecké rady a ve školním roce 1966/67 vyučoval externě hru na housle na Konzervatoři v Kroměříži a v letech 1968–1980 kromě hry v orchestru také inspektorem orchestru. Řadu let byl primáriem Smyčcového kvarteta členů MFO. Od konce 60. let se začal intenzivněji zabývat historií a propagací MFO. Je autorem celé řady knih o MFO. Zprvu publikoval články o historii MFO v měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci. Pro Český rozhlas připravil 12 dílů o MF a její spolupráci s divadlem, rozhlasem, Žerotínem a dalšími institucemi. Za rok 2006 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudby.

V měsíci lednu blahopřejeme…In: Kdy-kde-co 2012,č.1.S.2. (fotografie) Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika. Olomouc 2012.

Absolvovala Obchodní školu v Olomouci 1914 / 1916, poté do r. 1926 úřednice, zpěv se učila u A. Petzolda. 1935 /1941 členka SD Brno, 1942/1945 ND Praha, po r. 1945 v Brně, Učila na konzervatoři i soukromě. Nahrávala gram. desky.

ČSHS.Praha 1965.2.díl.S.457 – 458.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.425.;.

Gymnázium a fil. studia absolvoval v Olomouci. R. 1830 vstopil do kyrysnického pluku, kde dosáhl hodnosti majora. Za válečné úspěchy vyznamenán a v r. 1851 penzionován. Po svém strýci převzal statek ve Výškovicích a věnoval se jejich správě.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.100.;

Syn seniora Ignaze Seidla (1824–1898). Studoval na německé reálce v Olomouci a na Vysoké škole technické ve Vídni. Doktorát chemie získal na univerzitě v Heidelberku R. 1888 vstoupil do fy Sudkovská mechanická přádelna lmu a 1911 se stal veřejným společníkem fy Seidl a spol., na což se připravil dlouhodobými stážemi ve Francii, v Irsku, Německu. Záhy byl zvolen víceprezidentem rakouské lnářské centrály. Byl též členem výboru Mezinárodního svazu lnářských přádelen a v této funkci se účastnil kongresu v Belfortu r. 1910, Lille 1911, Kolíně nad Rýnem 1912, Ženevě (1913 a ve Vídni r. 1914.

Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 113.

dr. Max Seidl

Působil na Přírodovědecké fakultě brněnské univerzity.

Novák, V. : Milan Sekanina. Universita, 21, 1988, č. 2, S. 103–104.

Rozená Bílá. Její otec byl středoškolským profesorem. V roce 1929 maturovala na Dívčím reformním reálném gymnáziu v Olomouci. Do Krajské knihovny Olomouc nastoupila k 1.11.1954 a pracovala zde v katalogizaci, později jako vedoucí oddělení až do roku 1973, kdy odešla do důchodu. Byla vdovou po popraveném štábním kapitánovi Janu Skokánkovi (1900–1944), členu odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Pocházel ze Střížova na Hané. V době 2. světové války spolupracoval s podplukovníkem Metodějem Šimkem (1893–1943) a jako zpravodajský důstojník byl jeho zástupcem. Oba dva byli popraveni ve Vratislavi a jejich manželky se do konce života přátelily. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala Milada Skokánková v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národného odboje v Olomouci v květnu 1946. Ve sborníku k 80. výročí založení Dívčího reformního reálného gymnázia v Olomouci z roku 1999 jsem se dočetla, že dnešní jubilantka výborně studovala a maturovala na této škole v roce 1929.

Buď zdrávo nám Gymnázium dívčí Olomouc. Olomouc 1999.

Narodil se v rodině faráře Církve československé husitské, vl.jm. Mazaný. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli. Poté studoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. a promoval roku 1953. Pak působil jako stomatolog v Bohumíně, Přerově. Od roku 1965 pracoval v Prostějově jako dětský stomatolog a jako vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy až do konce září 1969. V roce 1967 založil v Prostějově Klub dárců krve, který byl první v celé ČSSR. V této době hodně publikoval nejen v odborném, ale i vlastivědném tisku Prostějovska. Psal o slavných rodácích – lékařích, o vývoji zdravotnictví na střední Moravě. Na podzim 1969 nastoupil na LF UP v Olomouci, kde zprvu působil na Ústavu sociálního lékařství jako odborný asistent až do konce dubna 1982. V září 1986 se stal vedoucím Katedry sociálního lékařství a dějin lékařství a 12. dubna 1990 byl jmenován profesorem. Přes čtvrt století přednášel na Palackého univerzitě a po celou dobu publikoval. První publikace mu vyšly už v roce 1954. Napsal tři monografie, několik zdravotně výchovných publikací pro mládež a skripta pro studenty. V roce 1994 odešel do důchodu, ale i nadále se věnoval badatelské a publikační činnosti. Byl přední osobností mnoha spolků, zejména Vlastivědné společnosti muzejní a olomoucké pobočky Ústavu dějin lékařství při Akademii věd České republiky. Vynikající znalec a obdivovatel českého písemnictví, jeho přednášky pro vysokoškolské studenty i jiné posluchače dokázaly zaujmout. Po roce 1989 vydal spolu se Svatoplukem Kášem Medicínské historky z Moravy (1990), Antologie českého lékařského humoru a v roce 2001 vydalo olomoucké nakladatelství Danal knihu humorných příběhů „ Olomoucký aeskulap se usmívá“. Emeritní přednosta Ústavu sociálního lékařství LF UP zemřel náhle za tragických okolností .

Stratil, V.: Jubilant historik lékařství. Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, leden, S. 11. * Všetička, F.: Historik lékařství Slavětínský slaví sedmdesát. Svoboda,30.1.2000. * Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.74.;

Prof. MUDr. Milan Slavětínský CSc.

Na přelomu let 1937–1938 založil s dalšími spolužáky první swingový soubor v Olomouci " Cholera Boys", kde hrál první trubku. Účinkovali především na studentských akcích, zajížděli hrát do Prostějova. V roce 1939 maturoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu. Poté studoval v Praze a působil jako redaktor hudebního vysílání Československého a Českého rozhlasu.

Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985.S.257–258. Encyklopedie jazzu..III. Praha 1990.S.488–489. V sýpkách ducha. Olomouc 1992. Zedník, M.: Vzpomínky protkané swingem.II. Olomouc 1988.

Český filosof, emeritní profesor Karlovy univerzity. Zabývá se hlavně německým idealismem a fenomenologií. Milan Sobotka maturoval v Prostějově (1946), studoval filosofii a psychologii na Filosofické fakultě univerzity v Olomouci, kde také po absolutoriu v roce 1951 působil jako asistent. Od roku 1954 působil na Katedře dějin filosofie (od roku 1991 Ústav filosofie a religionistiky) Filozofické fakulty UK v Praze, kde spolupracoval s J. Patočkou. Roku 1965 se habilitoval a roku 1990 byl jmenován profesorem. Roku 1992 odešel do důchodu a roku 2004 byl vyznamenán Medailí za zásluhy II. stupně. Milan Sobotka napsal řadu monografií a desítky článků česky i německy, vesměs věnovaných novověké filosofii, zejména německé. Psal také předmluvy a doslovy k vydáním spisů R. Descarta, F. Bacona, T. Hobbese, G. W. Leibnize, G. Berkeleye, I. Kanta, G. W. F. Hegela, F. Schillera a dalších. Je také svědomitým a velmi oblíbeným učitelem.

Kdo je kdo v ČSR.Ostrava SVK, 1988, S.24.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.345.;. Wikipedie.cz

Dr.h.c. Prof. PhDr. Milan Sobotka, CSc.

Narodila se v Ostravě-Zábřehu. Na UP v Olomouci vystudovala češtinu a polštinu a poté pracovala na učilištích v Přerově a v Olomouci. Na olomouckou univerzitu nastoupila v roce 1982. Vedoucí Sekce polské filologie Katedry slavistiky FF UP,
Je autorkou studií z historie a současnosti česko-polských literárních a kulturních vztahů,monografií a vysokoškolských skript. Má velkou zásluhu na tom, že olomoucká polonistika je hodnocena jako nejlepší v České republice. Přednáškové a studijní pobyty na univerzitách ve Varšavě, v Katovicích a ve Vratislavi. Prof. PhDr. Marie Sobotková, CSc. nositelka rytířského kříže Řádu za zásluhy o Polskou republiku.

…a blahopřejeme.Kdy,kde co. Olomouc, květen 2012. S.2.