Osobnosti Moravy.eu

V roce 1941 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Pracoval ve Fakultní nemocnici v Olomouci, člen sekce SG VSMO, podílí se na přípravě sborníku k 125. výročí SG. Specialista onkologie, vědec a odborník v geopatogeních zónách. Autor článků ve sbornících světových kongresů Mezinárodní asociace pro psychotroniku, spolupracuje na způsobu registru novotvarů, člen komise vědecké rady Ministerstva zdravotnictví. V r. 1952 vedoucí Okresní nemocnice v Bruntálu, obor endokrinologie, zde pobyl 8 let. V letech 1982–1983 dělal výzkum o vlivu geopatogenních zón na člověka. V oboru zdravotní statistiky na 6 měsíců na stáži v Londýně. Za SG člen všech slavnostních výborů, předseda výboru pro oslavy k 125. výr. SG. Jeho koníčkem byla historie Olomouce. Je autorem knihy Dějiny Olomouce 1017–1920 (Votobia 2006).

Musil, J. V.: MUDr. O. Juryšek jubiloval. ZVMO 2003, č. 286.S.79–83.

V letech 1991–1998 studoval na FFMU v Brně archeologii a historii a promoval r. 1998 Mgr. V letech 1995–1996 pracoval v Archeologickém ústavu AV ČR v Brně, poté 1996–1998 v ÚAPP Olomouc a zde v olomouckém muzeu vykonával v období 1998–2000 náhradní civilní službu. Od r. 2000 pracuje v Archeologickém centru Olomouc, nyní jako vedoucí terénního oddělení. Specializuje se na germánské osídlení střední Moravy. Konal výzkumy v Přáslavicích, Dolanech, v Tepenci na katastru obce Jívová, v Olomouci-Slavoníně aj. Průběžně publikuje v odborném tisku.

Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 272–273.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc 2008. S.95–103.;

Mgr. Marek Kalábek

Mládí prožil v Zábřehu, kde maturoval roku 1909 na gymnáziu. Pak studoval FF UK v Praze dějepis, dějiny umění a hudební vědu a 1909–1914 skladbu u J. Novotného a pražskou konzervatoř u V. Nováka 1910–1913. Dále studoval v Drážďanech a v Římě. V letech 1921–1924 pedagogem v Táboře. Dne 14.5.1955 byla odhalena pamětní deska na rodném domě.

BSSSM, č.1 (13). Ostrava 2000. S. 41–43. Šeda, Jaroslav: Perspektivy úkolů práce s tvůrčím odkazem V.Kálika v desetiletí 1981–1991. ČSM, série B 1982, XXXI, č.1. S. 15–33. Československý hudební slovník osob a institucí. Praha, SHV 1963, sv,1. S. 634–635.

Pracovala v Parku kultury a oddechu a v důchodovém věku v městské části Olomouce v Topolanech.

Spolupracoval s redakcí Dělnické listy ve Vídni. Od roku 1919 působil v ČTK jako ředitel pobočky v Brně. Zemřel tragicky při sněhové bouři v Krkonoších. Pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Na náhrobku je uvedeno datum úmrtí 15.1.1929 ač jinde se uvádí datum 14.1.

Okresní archiv Přerov. (Vera Fišmistrová, doplňky).

Zpěvu se nejprve učil na olomoucké lidové škole umění u Dagmar Kučerové 1963–66), po maturitě na střední škole v Olomouci, zdokonalil se na JAMU u Eduarda Hrubeše (1966–71). Roku 1970 nastoupil jako barytonista do Slezského divadla v Opavě, kde nastudoval např. krále Vladislava, Voka, Escamilla, Ruslana či Dona Carlose di Vargas v Síle osudu. Od roku 1978 je sólistou brněnské opery, kde si rozšířil repertoár o Dona Giovanniho, Tausendmarka, Petra I., Rigoletta, Simona Boccanegru, Nabucca, Mackbetha atd. Je pěvcem zvučného hlasu, který mezi českými pěvci vyniká především dokonalým ztvárňováním verdiovských postav, kde se kromě ohebné pružnosti hlasu dovede docílit potřebnou kovovou průraznost a smysl pro dramatická bria s efektním zakončením. Přestože těžištěm tvorby Pavla Kamase je oblast italského bel canta, účinkoval i v soudobých dílech (např. Iši Krejčího, Karla Horkého, Václava Felixe, Jiřího Berkovce, Vissariona Šebalina atd.). V r. 2002 Cena Thálie. Hostoval na všech významných českých scénách, dlouhodoběji v Národním divadle v Praze, v ostravské opeře a ve Státní opeře Praha, spolupracoval s významnými českými a slovenskými orchestry, dirigenty a instrumentalisty. Úspěšná byla jeho četná vystoupení na operních scénách i koncertních pódiích významných evropských kulturních center stejně jako na turné po Japonsku roku 2000. Například v roce 1985 vystoupil v roli Mojmíra v opeře Eubena Suchoně Svätopluk v Bratislavě při slavnostním představení. V roce 1998 se stal stálým hostem Národního divadla v Záhřebu, kde oslňoval zejména v tradičním repertoáru, ale s velkým úspěchem ztvárnil jako první nechorvatský pěvec titulní roli v opeře Nikola Šubič Zrinskij Ivana Zajce. V oblibě má i operetní žánr, kde exceloval v titulních rolích řady proslulejších děl. Soustavně se věnuje koncertní činnosti ve spolupráci především s významnými českými a slovenskými orchestry. Nahrál četné rozhlasové i televizní snímky, jeho výkony jsou zaznamenány na gramofonových deskách a kompaktních discích.

Pavel Kamas nastudoval půl druhé stovky operních rolí, v nichž vystoupil na 6000 představeních, jeho koncertní repertoár, provedený na 5000 koncertech, zahrnuje půl stovky děl.

Již od sedmdesátých let se věnoval hlasovému vedení některých mladších pěvců včetně zahraničních, od roku 1978 jako pedagog JAMU. Pohřben v Brně – Žabětíně.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989.; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;. web ČHSOI. Brno MU

Doc. MgA Pavel KAMAS

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.459;.

Člen Loutkového divadla Radost v Brně od roku 1964.

Kmoníčková, Eva: V roce 1996 zemřeli.Brno, MZK 1997, S.15.;

Olomoučané nabídli husitské posádce v kartouzském klášteře v Dolanech u Olomouce 10 000 zlatých za vyklizení kláštera, posádka to přijala a Olomoučané pak kartouzku rozbořili.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147. Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147. Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 147.

Kartouzský klášter v Dolanech obsadili husité pod vedením Smila z Moravan.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc, Danal 1995. S 136.

Narozen v Lošově u Olomouce.V ro­ce1922 abs.Obch.ak.v O­lomouci, divadelní fotograf, spoluprac.Oldřicha Stibora.1940–45 v konc.táborech­.1962 vystavo­val samorosty.Foto­grafie publ. 1934–37 v Indexu, Středisku, Čs.fotografie.Člen ČKFA Olomouc.

Babler, O.A.: O umění fotografickém a jednom fotografovi.Index 8, 1936, S.3.; Avantgardní fotografie 30.let na Moravě.Katalog výstavy.Olomouc KVM 1981.;(moť): Jeden z našich průkopníků sociální fotografie upadl téměř v zapomnění. Hanácký den, r.9, č.185, 20.10.1998, S.12.;

Lošov je částí města Olomouc.

V roce 1919 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1918 se seznámila s prof. Radimem Kettnerem, s kterým si dopisovala v letech 1922–1932 a dne 30. 4. 1928 se za něj v Olomouci provdala. Dcera MUDr. Morice Remeše, choť univ. prof. Radima Kettnera. Zpracovala bohatou zvířenu vymřelých drsných korálů z čelechovického devonu na Kosíři. Vydáno vl. n. r. 1932. Z díla: Paleontologické studie z čelechovického devonu, IV.Rugosa.Praha, vl.n.1932, 97 s.;O Heliotech čs.devonu.Praha 1933.;Geologické mapování země moravskoslezské­.=ČVSMO, 44, 1931, č.165 – 166, s.213–225. Tragicky zemřela ve Vysokých Tatrách u Votrubovy chaty, když se zřítila ze skály. V té době byl její manžel na mezinárodním kongeru v USA.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.;Símě hořčičné., S.67.;. Haubelt, Josef: Geolog Radim Kettner. Praha, Český geologický ústav. 1991.;

Po devadesáti letech bude ukončena činnosti olomouckého kina Central, dříve Moskva. –

Olomoucký den. č.41, 18.2.2005, S.1,8.

V dětství se seznámil s domácím harmoniem a kostelními varhany. Do roku 1955 se učil na klavír v hudební škole v Prostějově a v témže roce maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté studoval na Vyšší pedagogické škole v Opavě, kde získal aprobaci na matematiku a fyziku pro základní školu. V Olomouci si rozšířil obor o hudební výchovu na Pedagogickém institutu. Těmto třem předmětům pak pět let vyučoval na dvou školách. V roce 1964 se pedagogický institut změnil na pedagogickou fakultu UP. Zde působil přes půl století a z toho v letech 1972–1991 jako vedoucí katedry. Dříve vyučoval nauce o harmonii na Lidové konzervatoři v Olomouci, prováděl inspekce v hudebních kursech olomouckého Domu osvěty. Také vyučoval hře na klavír. Doménou jeho pedagogické, výzkumné a publikační činnosti se záhy stala etnomuzikologie, zejména otázky typologie moravských lidových písní. Do roku 1990 byl činný též koncertně a to jako doprovazeč pěveckých sborů i v zahraničí, sólových pěvců, včetně sólistů olomoucké opery. Jako předseda a člen porot, editor a lektor spolupracoval s festivaly Písně přátelství, Svátky písní Olomouc a Lidový rok Velká Bystřice. Absolvoval řadu zahraničních stáží v Německu, Polsku, Francii, Dánsku. Oblíbené mezi laickou veřejností jsou jeho sborníčky lidových písní např. V Zábřeze na rynku; Čtyřicet písniček z Uničovska; Hanácký zpěvník; Ten bystřicke mostek; Co chtělo srdečko; S pastýři pospíchejme; Ja, ten Holomóc; Olomoucká brana a Okolo Bystřice.

Domovem Drahanovice, 1947–55 stud. G v Litovli, HV a nástroje FFUP v Olomouci. Ved. katedry hudební vědy a vých. pedag. fak. UP, obor intonace, harmonie, rozbor skladeb, hra na klavír. Autor skript o hudební akustice. Publ. Estetická výchova. Člen umělecké rady MF.

Zasloužené jmenování.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.33.;.

Prof. PhDr. Pavel Klapil CSc.

Malíř portrétů a církevních obrazů, za pobytu v Olomouci namaloval řadu obrazů pro purkmistrovský úřad v Olomouci.

Schenková, Marie: Malířská rodina Kleinů v Opavě. =ČSM-B, 1983, r. 32, S. 243–246;.

Zabýval se malbou církevních obrazů, portrétů, krajin i pozlacováním.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994. S.63.;

Studoval SVVŠ v Prostějově. Po maturitě odešel studovat Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové. Po ukončení studia pracoval krátce v Olomouci, pak 3 roky jako posádkový lékař v Hranicích a v letech 1980–1984 působil jako chirurg ve Vojenské nemocnici v Olomouci. V roce 1984 se stal asistentem Katedry válečné chirurgie VLA v Hradci Králové, v r. 1989 složil atestaci z plastické chirurgie, 1994 CSc, a 1998 habilitoval jako doc. chirurgie. Od r. 1995 vedoucím lékařem odd. plastické chirurgie a zástupcem ved. katedry VLA . Studijně pobýval v zahraničí : Belgie, Německo, USA, Itálie. 1999–2002 brigádní generál. Pracoval jako zdravotnický poradce vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. V březnu 2004 odešel do zálohy a v r. 2008 se vrátil na Fakultu voojenského zdravotnictví Univerzity obrany, kde vedoucí katedry válečné chirurgie. Autor a spoluautor 62 prací doma i v zahraničí, 208 odborných přednášek doma i v zahraničí.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha 1998. S. 269. Časopis FN a LFUK Hradec Králové – SCAN 2008/2.;

V Olomouci maturoval na reálce.. Vydával ve Vídni čas. Poetische Flugblätter/Bás­nické letáky/. Zabýval se dějinami opery a jedno ze svých dramat věnoval olomouckým legendám. „Der Uhrmacher von Olmütz“/Olomoucký hodinář. 1897/.

Slovník spisovatelů němec.jazyka…Praha 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.16.;.

Historie olomouckého KPU se datuje od 2.9.1918. K us­tavující valné hromadě došlo v besedních místnostech Národního domu 5.10.1918. Klub se členil na tři odbbory: hudební, literární a výtvarný. V čele stál výbor, jehož prvním předsedou byl JUDr. Jaroslav Svoboda. Prof. Klement Králík vedl odbor literárně dramatický, předsedou výtvarného odboru byl akad. sochař Julius Pelikán. Mezi náhradníky výboru působil akad. malíř František Hoplíček. S ním úzce spolupracoval pedagog Karel Wellner, který pro zakládající členy KPU připravil lept na diplom. 2.7.1921 přetvořen na organizaci zaměřenou zejména na výtvarnou sféru.

Maliva, Josef: Vznik, vývoj a činnost olomouckého Klubu přátel umění do března roku 1939. In: Actta Universitatis, Výtvarná výchova, 6. Olomouc, UP 1993, S. 27–53.

Narozen v Holici u Olomouce (n.m.č. města Olomouc). V roce 1893 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po studiích na pražské lékařské fakultě se stal vojenským lékařem. Specializoval se jako chirurg. Za práci na Balkáně byl vyznamenán pamětní medailí. Byl členem podporovacího spolku pro vdovy a sirotky vojenských lékařů. Jakmile vypukla první světová válka byl poslán do válečného pole a padl.

Dětství a mládí prožila v Prostějově, abs. zde střední školu. 1959–1964 abs. FFUM Brno. Novinářskou činnost začínala jako vedoucí rubriky Brněnského večerníku. Nyní pracuje v tiskové propagaci Vlnařského průmyslu v Brně. Publikuje od r. 1960 v tisku: Universitní noviny, M=týden, Stráž lidu, Brněnský večerník, Rovnost, Hanácký kalendář. Knižně-přispěla do sborníku Znamení krajiny. Brno, Blok 1973 a do příležitostných brožur k Wolkrovu Prostějovu.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jihomoravského kraje.Brno, KJM 1989, S.38–39.;.

Ve čtvrtek 15. prosince 1994 bylo slavnostně otevřeno nové knihkupectví fy Tycho v Ostružnické ulici, v přízemí budovy, kde sídlí ředitelství SVKOL.

Nové knihkupectví. Puls, r.4, č.146, 17.12.1994, S.2.

Od 1. října 2003 je budova na náměstí Republiky majetkem KMO.

Od ledna 2003 byl název Okresní knihovny v Olomouci změněn na Knihovna města Olomouce.

Vyrostla v rodině ředitele a učitele hudební školy v Hranicích. V r. 1947 vstoupila na konzervatoř v Praze, kde absolvovala v r. 1953. Poté absolvovala Damu. První angažmá v Ústí nad Labem 1957–1959. Členka Státního divadla v Brně v letech 1959–1964. Od r. 1964 členka ND Praha; Národní umělkyně (1983).

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.219 – 220.;. Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1985–1989. S. 7–11.;