Osobnosti Moravy.eu

V roce 1921 přišel do Prostějova, kde působil až do r. 1946 jako profesor reálného gymnázia.

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Skumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995 Šimková-Flíčková, Simona: Jiří Flíček. Otevři hospodo, po životě žízním. Praha, NAMU 2002.

Absolvoval SPŠ strojnickou v Uničově v letech 1966–1970 a SUPŠ v Brně 1976–1980. Fotograf od r. 1987. Fotografuje od r. 1961. Od r. 1976 člen fotoklubu Orion Vyškov. Abs. studia pro lektory a porotce v obd. 1984–86. Vystavuje od r. 1973. V 80. letech často s J. Vojáčkem (jako Tandem). Organizátor fot. výstav, výměnných akcí, recenzent. Četné reprodukce a texty o JF v časopisech. Zpořátku fotograf. motoristický sport. Výtvar. fotografii se věnuje od r. 1973. Uplatňuje velkoformátovou techniku.

Dufek, A. : Tandem Foltýn – Vojáček. Revue Fotografie 31, 1987, č. 2, S. 20–27. ;Česká amatérská fotografie 1945–1989. Katalog výstavy. Praha 1989, S. 34.;

Absolvoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, od r. 1956 v Orlové, založil a řídil pěvec.sbor.. Učil také v Havířově, kde založil pobočku České hudební mládeže.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.118.;.

Maturoval na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí r. 1902, poté studoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci (ThDr.1912), na kněze vysvěcen 1906. Poté kooperátorem v Uherském Hradišti, od 1908 lektorem Písma svatého v kněžském semináři v Olomouci a adjunktem bohoslovecké fakulty. Taky byl výpomocným katechetou na Slovanském gymnáziu (1911–1915). Mimořádným profesorem jmenován r.1923, řádným 30.9.1928. Děkanem fakulty byl zvolen 1932–1933, proděkanem 1933–1934. Pro poznání podnikl několik studijních cest v roce 1922 do Německa, kde navštívil Berlín, Dortmund, Mnichov, Norimberk. Lob8–1929 se stal papežským komořím a radou konzistoře v Olomouci. V r. 1934 přestal přednášet, protože 5.12. 1933 byl jmenován sídelním kanovníkem metropolitní kapituly v Olomouci. Hodjně publikoval především v časopisech Hlídka a Časopis katolického duchovenstva. Podle přání pohřben na Svatém Kopečku u Olomouce..

BSSSM, seš. 7 (19.) Ostrava 2005. S.37–38.

univ.prof. ThDr. Josef Foltynovský

Studoval v Kojetíně, učitelský kurs absolvoval v Olomouci. Od r. 1810 učil na škole v Tovačově, od r. 1814 řídícím školy a ředitel kůru. Na tovačovském kůru prováděl české chrámové skladby (mj. i Mši J.J.Ryby). Vychoval syna Arnošta (1825–1874).

ČSHS.I.Praha 1963.S.340.;.

'

V r. 1974 absolvoval Odbornou školu fotografickou v Prostějově. Ve svém posledním zaměstnání působil v Parku kultury a oddechu v Olomouci (1974 – 1987). Od roku 1987 působil jako fotograf ve svobodném povolání. Je členem Unie výtvarných umělců České republiky a členem výtvarné skupiny STŘET 2001. Zemřel náhle.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991. Nekrolog. Hastík, Jiří: Za fotografem Jiřím Fraitem. KROK, 15, 2018, č.4. S. 64–67.

V letech 1934–1938 působil jako primář očního oddělení v Opavě, 1939–1941 v Hradci Královém. V roce 1945 popraven.

ČBS.Praha 1992.S.153.;.

Dne 2.12.1848 v O­lomouci sešlo se reprezentativní shromáždění nejvyšších činitelů habsburské monarchie.Císař Ferdinand na něm oznámil, že se vzdává trůnu ve prospěch svého 18 letého synovce FJI.Tento akt se uskutečnil v olomouckém arcibiskupství­.Vládl rakousko-uherské monarchii z Olomouce do 5.5.1849.Připra­venost své armády si ověřoval na manévrech.Na své padesátiny přijel do Olomouce v neděli 29.8.1880 v 14­.30 h.Sobotní vydání čas.Pozor bylo k této příležitosti věnováno návštěvě císaře, tištěné blankytnou barvou.Manévry začaly 30.8. v 7 h.ráno na výšině Polipka u Hněvotína, v 10 h navštívil císař vojenskou nemocnici na Klášterním Hradisku, odpoledne budovu německého reálného G a chrám sv.Mořice.

Kdo byl kdo v našich dějinách do r.1918.Praha, Rovina 1992. S.105.; Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.63.; Fiala, Jiří: Císařské padesátiny v Olomouci.Kdy, kde, co v Olomouci, 1994, leden, S.32–34.;

Příslušník. 303 polské stíhací perutě, tzv. Hvězda první velikosti, v bitvě o Anglii, během r. 1940 sestřelil 17 nepřátelských letounů.

ČBS.Praha 1992.S..153.

Absolvoval gymnázium v Ostravě a jednoletý kurz cizích jazyků: angličtina, francouzština, italština a ruština. Cestoval po Evropě, Anglii a Skotsku. Po návratu do vlasti studoval filozofii a angličtinu na UP Olomouc a MU v Brně. V roce 1969 začal šířit strojopisné opisy textů, později začal vydávat samizdaty (s básníky Petrem Mikešem [1] a Eduardem Zachou, nejprve v Ostravě, později v Olomouci). Edice přešla (poté, co se spolupráce ujal básník a pozdější kněz Rostislav Valušek [2]) v samizdatovou řadu Texty přátel. V roce 1973 Frič spolu s Jiřím Frišaufem a Jiřím Kuběnou v Brně na Veveří ulici č. 54 bytovou scénu Šlépěj v okně a stále vydává samizdaty (v Brně, Vranově nad Dyjí a Podhradí) pro nejbližší přátele. Většinou se jednalo o texty Josefa Šafaříka, Jiřího Kuběny; a vlastní sborníky „archového“ typu, v nákladech nejvýše 5–10 výtisků. Po revoluci zakládá ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia. Po přizvání dalších společníků se nakladatelství přestěhovalo do Olomouce. Frič je po dvou letech opouští a v červnu roku 1993 zřizuje v Brně nakladatelství Vetus Via. Od roku 2000 organizuje v Brně festival poesie Potulný dělník (název inspirovaný vedlejším významem slova „hobo“ nalezeném ve slovníku, který se organizátorům zalíbil). Založil dvě občanská sdružení: Proximus (2002) – „pro podporu a integraci osob, náležejících k menšinám, především rasovým, etnickým, náboženským a společensky, zdravotně a jinak handicapovaným“. Toto sdružení, opírané o „hloubku tradic země, a nejlepší projevy její kultury“ organizuje festivaly a dlouhodobé projekty, orientované multižánrově a akcentující celospolečenské apely (např. multikulturní festival Napříč-Konec Léta, již zmíněný festival poesie Potulný dělník, dětské dny Proti noci – v nás, dlouhodobý projekt Potulné akademie, a „permanentní“ festival Uši a Vítr – múzické večery Potulné akademie (každý čtvrtek na různých místech Brna); a Christiania (2006) – obecně prospěšná společnost „pro podporu kultury, národní paměti a menšin“ [3]. Je rovněž redaktorem dvou periodik sdružením Proximus vydávaných: revue BOX pro slovo-obraz-zvuk-pohyb-život – (2 x ročně) a novin Potulné akademie nazvaných Uši a Vítr – (12 x ročně). Český rozhlas realizoval tři jeho scénáře. Od listopadu 2006 vystupuje opět i jako „busker“. Od léta 2007 rovněž píše vlastní blog. Žil většinou v Brně. Nositel Ceny města Brna a za blog r. 2017 a 2018 získal nominaci na cenu Magnesia Litera.

Knižní vydání

Kolotoče bílé hlasy (básně z let 1986–1992), Vetus Via, Brno 1993, poezie

Houpací kůň šera a jiné básně (1993–1995), Vetus Via, Brno 1998, poezie

Americká antologie & Poslední autobus noční linky (1989 a 2003), bibliofilská edice Siluety, Zdeněk Janál, Prostějov 2004

Wikipedia.cz

Malíř historických podobizen a kostelních obrazů, od r. 1850 žil v Olomouci. Žák akademie ve Vídni. Byl v Americe.

Machytka, R.: Malíř Jan Friedrich, uničovský rodák.=ZVÚO, r.63, č.109., S.7–11.; Toman, P.: NSČSVU 1947.I.-S.239.;.

Hráč na housle I. (tutti).

Kartotéka členů MFO.

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. V roce 1916 maturoval na SGO. Poté nastoupil na vysokoškolská studia ČVUT v Praze, ale studia nedokončil. V roce 1920 se stal výpravčím vlaků v Ostravě-Přívoze, 1927 inspektorem ČSD v Bohumíně, 1939 dopravním náměstkem na báňské dráze, 30.4.1945 zraněn. Od roku 1965 se věnoval vlastivědné práci. Hojně časopisecky publikoval.

BSSSM Ostrava 2000.č.1 (13) S. 32–33.

Středoškolský prof. na Obchodní akademii v Olomouci, od 1950 –1958 docent politické ekonomie UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity., Ostrava 1973.,S.339.;

Rodák z Táborska. V roce 1930 abs. Přírodovědeckou fakultu UK Praha, aprobace: matematika a fyzika. Učil na měšťanské škole a od 1934 –1949 profesorem Slovanského gymnázia v Olomouci, poté odb. asistent Katedry fyziky Přírodovědecké fakulty UP do r. 1982. Doc. od r. 1952, proděkan 1953–1955, děkan 1956–1966, prof. od r. 1957. Vedoucí redaktor časopisu Matematika a fyzika ve škole, v letech 1962–1989.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.350–351. ČBS. Praha 1992.S.158–159.; Fuka, J.- Malíšek: Vzpomínky učitele a žáka na SG. In: V sýpkách ducha. Olomouc 1992., S.67–69.;

Prof. PhDr. Josef Fuka, CSc.

Od r. 1883 žil v Opavě. Po maturitě na gymnáziu absolvoval pak přírodovědná studia v Olomouci, filozofii na UK Praha.Do Litovle přišel 15.9.1901, kde zprvu profesorem reálky, od 1918 ředitelem Reálného gymnázia. R.1938 odešel do pense a usadil se v Olomouci. Začátkem 50. let žil ve Velké Bystřici. Publikoval v Lidových novinách, v čas. Příroda a škola 1903–1915, autor populár.nauč.pu­blikací.Kraso­vý badatel.

Průvodce Mladečskými jeskyněmi. Litovel 1920. ;Slavík, B. : Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 42–43. ;Sedlák, K. : Za ředitelem Dr. Josefem F. Zprávy SLUKO. 1955, č. 48, S. 11–12. ;Osmdesát let Gymnázia Jana Opletala v Litovli. S. 91–94. ;Oprava měsíce úmrtí z května na duben, dle Muzea v Litovli, květen 1994. ;.

Avantgardní výtvarník olomoucké scény 1931–1939, ve 40. letech šéf scénické výpravy v Českém divadle v Olomouci, spoluzakladatel Skupiny olomouc. výtvarníků.

Toman, P.: NSČSVU 1947.I.-249.; Zprávy KVMO, 1983, č.223, S.4.; Kdy kde co v Olomouci 1990, září, S.l.

1896 – 98 sbormistr opery v Rostově. Až do 1919 učil hudbě v Novosibirsku a Irkutsku. Po převratu se vrátil do vlasti a do r. 1921 řídil pěvecký spolek Vlastimila v Prostějově. Od 1921 ve službách ministerstva zahranič. věcí a působil v Litvě a Estonsku, kde též propagoval čes. hudbu. Skládal pro sbory, upravoval sibiřské písně a vojenské pochody.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.I.Praha 1982.S.129.;.

Vyučil se pletařem na pletařské škole n.p. Svit Zlín v letech 1949–1951. Maturita získaná r. 1952 ve Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních mu umožnila studovat češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde byl žákem Oldřicha Králíka. Poté učil v letech 1957–1963 na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně. Od r. 1963 oůsobil jako odborný asistent a od 1991 jako docent na katedře bohemistiky a slavistiky FF UP. PhDr. získal v r. 1969.
Debutoval v r. 1956 verši ve sborníku Poezie mladé hané. V 70. a 80. letech publikoval recenze a odborné studie v ostravském Kulturním měsíčníku a v šumperském časopise Severní Morava. Také jeho články najdeme ve Stráži lidu, Štafetě, Kulturní tvorbě, Literárním měsíčníku, v Nové svobodě, AUPO, Mladém světě a Tvaru. Autor próz: Zkouška před termínem (1975), Soud i odpuštění (1987).

Slovník české literatury. Praha, ČS 1985;. Slovník českých spisovatelů od roku 1945.Díl 1. Praha Nakladatelství Brána 1995. S.191–192.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. valašské Meziříčí 2000. S.40.;

Od 1768 stud. v Lipníku gymnázium, v Olomouci, filozofii a 2 ročníky bohosloví, 1778 odešel do Vídně studovat malířství, živil se malováním pokojů, seznámil se s vojen. lékařem a stud. medicinu. Stal se ranhojičem a r. 1784 půs. v Uničově. 1786 ustanoven vrch. lékařem u generál. štábu ve Vídni, od r. 1791 trvale v Hranicích. R. 1811 založil při kostele veřejnou knihovnu. Asi ve 40 letech začal psát básně, náboženské, vzdělávací a vlastivědné spisy, zapisoval pověsti, překládal nábožen. spisy.

Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.784–786;Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lid.pověstí.O­lomouc, UP 1986, S.130–131.;Neruda, Jan: Podobizny.Sv.3­.Praha, 1954, S.59–61.;/reg./;Gallaš, J.H.A.: Romantické povídky.Praha, ELK 1941, S.238–263 doslov a poznámky B.Slavíka..

Mládí a školní léta prožíval v Přerově. Po ukončení páté třídy gymnázia odešel do Košic, kde v r. 1925 vystudoval s vyznamenáním obchodní akademii. Odtud se vrátil zpět do Přerova, nastoupil do zaměstnání v Městské spořitelně a ve volném čase se věnoval kulturně osvětové činnosti v pěveckém spolku Přerub. Po 2. světové válce odešel ze služeb spořitelny a stal se vedoucím kulturního oddělení MNV v Přerově. Počátkem roku 1947 působil několik let v Jeseníku, odkud se brzy vrátil zpět do Přerova. Do konce svého života působil jako ředitel Osvětové besedy. Se jménem Jožky Gardavského se pojí rozvoj pěveckého sdružení Přerub, jehož byl dlouholetým úspěšným dirigentem (1930 – 45), také zakladatelem symfonického orchestru.V roce 1940 provedla filharmonie Přerubu pod taktovkou Gardavského symfonickou báseň B. Smetany „Má vlast'. V podání symfonického orchestru Přerubu zazněla „Má vlast" celkem osmkrát, s neobyčejným úspěchem. Splnila tak své buditelské poslání v době okupace.

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.80.;.

V letech 1879 –1883 studoval v Brně Vyšší průmyslovou školu, 1886 –1888 pokračoval ve studiu na AVU ve Vídni. Projektoval stavby synagog. 1892–1893 v Holešově, od r. 1892 v Olomouci, kde projektoval v centru města nájemní dům pro J. Ottahalla v Ostružnické ul. , v letech 1894 – 1895 první část Ústavu hraběte Pötingea, druhá polovina až v r. 1899, a projektoval stavbu synagogy v Olomouci, s islámskými prvky v letech 1895–97. ;

Zatloukal, Pavel : Jakub Gartner.In: Ročenka SOKA.Olomouc 1988.S.178–194.;.

V Olomouci působil po r. 1917. Autor operety a tanečních písní.

ČSHS.I.Praha 1963.S.364.;.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1884 a díky císařskému stipendiu pro nadané studenty mohl studovat na Karlově univerzitě v Praze. Po promoci r. 1890 nastoupil praxi v Zemské nemocnici v Olomouci a 1894 se trvale usadil v Olomouci jako praktický lékař.Od r.1895 jako vězeňský lékař i soudní znalec krajského soudu.Od r. 1898 přednášel zdravovědu v Poettingeu, kde se stal ústavním lékařem.Hrával v Žerotíně na violoncello a zpíval.Ve výboru Žerotína 1907–1910. Místopředseda spolku divadel.ochotníků. Mnoho let působil jako šéflékař Okresní nemocenské pokladny a za svou veřejnou činnost byl v r. 1918 vyznamenán zlatým záslužným křížem.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 77–78. ;Hasalová, Ludmila: Bratři Geislerové. =Hanácké noviny, 1991, 3. 8. , příl. , S. 4. V měsíci květnu si připomínáme… Kdy-kde-co. Květen 2011.S.1–2.