Osobnosti Moravy.eu

Vlastním jménem Marie Šindelářová, roz. Holubková. Dcera hostinského. Do obecné školy chodila v Kravařích a pak ve Štítině. V období od října 1938 – srpen 1939 pobývala v Kostelci na Hané u své sestry..

Česká literatura od roku 1945 : nejkomplexnější interaktivní multimediální encyklopedie. Praha : Infinity, cop. 1997. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.1. Opa­va,Optys 1993. S. 47–48. Málková, Iva: Literární slovník Severní Moravy a Slezska (1945–2000). Olomouc-Ostrava 2001. S.100–102.

Narozena ve Štítině, n. osada Dvořisko – Kravaře – Dvořisko.

V Olomouci od r.1946 na UP -pedag.fak., katedra historie Vys.šk.pedagogické, FFUP-vybudoval ústav historické vlastivědy.R.1963 jme­nován univ.profesorem­.Autor několika svazkového místopisu Moravy a Slezska.

V listině kapitulního archivu je zmiňován hospic pro chudé žáky katedrální školy, jehož prokurátorem byl vikář Ondřej.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc: Danal, 1995. S.192.

Významný historik lesů. Zájem o lesnictví projevil v době války v letech 1942 – 1944, kdy byl praktikantem na lesní správě velkostatku v Čechách pod Kosířem. Od prosince 1944 – 26.2.1945 byl nasazen na nucené zákopové práce v Rakousku. Po otevření vysokých škol ukončil studium na VŠ zemědělské druhou státní zkouškou v r. 1949. Od 1. června 1948 nastoupil u Technického ústavu státních lesů (pozd.Lesprojekt) jako zařizovatel lesů na pobočce v Olomouci. V roce 1954 složil náročnou zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a v r. 1955 začal působit jako samostatný Ing.- specialista historie lesů, později jako vedoucí v Brandýse nad Labem až do penze k 1. 5. 1987. Během zaměstnání vystudoval stavební fakultu VUT v Brně a r. 1968 získal hodnost kandidáta věd. Činný byl i v důchodu až do r. 1999. Specializace na historii lesnictví a myslivosti v našich zemích.Publikoval v časopisech: Les, Severní Morava, Slezský sborník, Acta UP. Autor mnoha publikací. Za rozsáhlou vědeckou a literární činnost byl vyznamenán stříbrnou medailí Univerzitou Palackého v Olomouci.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1983.; Bibliografie vlast.sborníku Severní Morava 1–50.Šumperk, 1988.;. Lesnická práce,r.80 (2001),č.2/01

Ing et Ing Emil HOŠEK, CSc.

Na Vyšší hudební škole v Kroměříži vystudoval hru na hoboj a akordeon (1954). Po absolutoriu nastoupil jako hobojista do Moravské filharmonie Olomouc, od roku 1958 až do roku 1994 byl prvním hobojistou operního orchestru Moravského divadla Olomouc. Od sedmdesátých let se intenzivně zabývá pedagogickou činností: Konzervatoř v Kroměříži (1974–79), ZUŠ Žerotín Olomouc (1981–2003). Je autorem návrhu vyučovacích osnov pro hoboj na ZUŠ, který byl přijat roku 1980 ministerstvem školství. Roku 2000 významně přispěl k organizaci I. mezinárodní soutěže ve hře na hoboj a fagot, pořádané ZUŠ Žerotín Olomouc. Jeho činnost v oblasti pedagogiky a metodiky hry na hoboj mu přinesla uznání ve světovém měřítku. V roce 1972 stál u zrodu International Double Reed Society v Michiganu (USA). Za své publikace Oboenbibliographie (1972), Das Bläser-Quintett (1977) a Škola pro nejmladší hobojisty (1998) získal ocenění Českého hudebního fondu; práce byly rovněž recenzovány v zahraničním odborném tisku (Österreichische Musikzeitschrift, Tibia, Das Orchester, Oboe-Fagott). Hoboj.V MFO působil od 16.6.1954 do 31.7.1957 a na poloviční úvazek od 12.12.1970. Pu­blikoval časopisecky v periodikách: Hudební nástroje – 1972,1974,197­8,1986; Hudební rozhledy – 1984; Opus musicum – 1976,1978,1982; Talent. Autor šesti pedagogických publikací.

Katalog členů MFO. www.Ceskyhudebnislovnik.cz

V roce. 1958 abs. Fučíkovu pedagogickou školu v Olomouci pro pracující. Působí v Příbrami, kde založila dětský sbor..

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.172.;.

Po maturitě na SG v Olomouci, studoval 1876–1880 práva v Praze. Poté pracoval do 1882 jako koncipista v Brně, odkud povolán do Vídně na ministerské předsednictvo. 1908 se vrátil do Brna, kde do r. 1915 víceprezi­dentem moravského místodržitelství. Zasloužil se o olomoucké muzeum, čest. člen VSMO a člen ústřední komise pro umělecké a historické památky ve Vídni. Pracoval též v národopisném odboru Moravské besedy. Literární pokusy již v době studií, básně publikoval v Koledě 1876–1880. Užíval pseud. L. Hradecký. Přispíval do čas. ČMM (1878–1893), ČVSMO (1886–1900), Český lid(1891–1895). Redigoval ČVSMO roč. 5–9, Almanach Zora (1878 – 1880). Užíval pseudonym J. Černohorský zejména při psaní povídek. Zajímal se též o vlastivědu města Loštic, protože už za gymnaziálních studí na něj zapůsobil prof. Jan Havelka, který se tam narodil. V roce 1996 byla V. Houdkovi odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Náměšti, na náměstí.

Lexikon české literatury.2/1­.Praha 1993.S.300.;. Papajík, David – Šmíd Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.596–600.

Absolv SEŠ 1977. Od roku 1989 administr. pracovnice Stráže lidu do roku 1991. 1991– 93 Puls, spoluzakladetelka, 1994– ČRO, aktuální zpravodajství, besedy u kulatého stolu, 2–3 roky komunální politika.

dokument. list 2001

Velitel výsadkové skupiny vyslané ze Sovětského svazu na pomoc organizaci domácího odboje, zemřel při přestřelce s gestapem

SOKA Přerov.

V r. 1940 maturoval na gymnáziu v Hranicích, po roce 1945 studoval FF v Brně a Olomouci. Za totality pracoval jako administrativní síla na UP. V prosinci 1989 byl novým vedením UP pověřen obnovením Katedry filozofie na FF UP.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, 1998.S.195. Fo­tografie.

Narozen v obci Drahlov (n.m.č. obce Charváty). Absolvoval Státní konzervatoř v Brně. Od roku 1976 učitel na basklarinet na ZUŠ ve Šternberku do roku 1991, pak učitelem ZUŠ Žerotín (klarinet, saxofon, zobcová flétna), Big Band ZUŠ Žerotín Olomouc orchestr, 1995– saxofonový kvartet. 1974–85 působil v MFO. Festivaly: Litvínov, Lanškroun, Mezinár. festival dechových nástrojů v Německu.

dokument. list 2001

Výškař. Začínal r. 1972 v Šumperku, od r. 1977 závodil při VŠ Praha až 1986. Účast na ME 1978 /8. /;Od r. 1988 při VŠ Praha.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.181./foto/;.

Byl nejstarší z devíti dětí vesnického listonoše Karla Hrabala. Studoval na německém gymnáziu v Uherském Hradišti, kde maturoval v roce 1906. Po maturitě odešel studovat teologii do Olomouce, kde byl vysvěcen 5. 7. 1910. Poté působil v Německých Libinách (n.Libina). V letech 1911 – 1914 studoval grafiku ve Vídni a poté semestr AVU v Praze u prof. Obrovského a pak další semestr u prof. Hofbauera ve Vídni. Po r. 1918 působil v Hradečné.

Maliva, J. : Soupis grafiky. 1966. ;sf-: Arnošt Hrabal. Severní Morava, 1970, seš. 19, S. 75–76. /foto/, Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk 2001.;

Narozen v Olomouci-Hodolanech v rodině železničáře. V letech 1906–1913 vystudoval Českou reálku v Olomouci, poté 1913–1915 vojenskou akademii ve Vídni, 15.3.1915 byl v hodnosti poručík začleněn do 32. pěšího pluku v Budišově jako velitel roty. Zúčastnil se válečných operací na východní frontě. 21.7. 1916 byl zajat a umístěn do zajateckého tábora Bolchov v Orelské gubernii. V červnu 1917 vstoupil do čs. legií, zúčastnil se důstojnického a jazykového (ruština) kurzu v Borispolu, kde se budoval 6. hanácký střelecký pluk. R. 1917 nastoupil s ostatními legionáři sibiřskou anabázi zprvu jako člen dopravního štábu, od září 1918 jako velitel roty 1. střeleckého pluku Jana Husi. Od ledna 1919 byl frekventantem akademie generálního štábu čs. vojsk v Tomsku, po jehož ukončení následovalo povýšení do hodnosti kapitána, v říjnu 1919 podplukovníka. Z Ruska si přivezl řadu čs. vojenských vyznamenání a britský Řád za zásluhy. Po návratu do vlasti byl krátce přidělen ke generálnímu štábu a r. 1920 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Paříži, kde se seznámil se svou budoucí ženou Astrid, norské náronosti. R. 1922 se stal velitelem 5. pěšího pluku TGM v Praze a 1923 byl přeložen k Zem. vojenskému velitelství, kde setrval do r. 1926, kdy byl pověřen funkcí zástupce velitele Vysoké školy válečné v Praze. R. 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Byl oceňován pro své mimořádné teoretické znalosti a schopnost používat několik cizích jazyků. R. 1932 se stal velitelem 1. horské brigády v Ružomberoku a od listopadu 1933 byl velitelem 9. divize ČSA v Bratislavě. R.1934 se vrátil do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší velitele. K 1.1.1934 povýšen do hodnosti divizního generála. V roce 1935 zatimním velitelem v Košicích. Počátkem r.1937 definitivně přeložen do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší důstojníky. V roce 1940 byl poslán na nucenou dovolenou a poté přeložen do výslužby. Odbojové činnosti e pro přílišnou známost neúčastnil, vystoupil až v květnovém povstání 1945. Počátkem července 1945 byl ustanoven velitelem čs. voj. mise při Spojenecké kontrolní radě pro Německo v Berlíně, kde se účastnil jednání o odsunu z Československa. Po návratu do ČSR v únoru 1946 byl jmenován ve V. sboru se sídlem v Brně a rok poté se stal náčelníkem Vojenského historického ústavu v Praze. K 1.7.1948 byl penzionován a zbaven hodnosti. Jako důchodce s nízkou penzí žil střídavě v Praze či u sestry v Hodolanech.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.).Ostrava 2001.S. 14–15. Podolský, K.: Divizní generál F.H. In: AUP Olomucensis Facultas philosophica – Historica 26, 1994.S.83–92.

V olomoucké operetě působil od r. 1931 do r. 1955.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.34.;.

Narozen v Černovíře u Olomouce. V roce 1953 maturoval na tzv. Fučíkově pedagogické škole v Olomouci a poté působil jako učitel na Šumpersku a od r. 1964 na Olomoucku. Zprvu učil ve Velkém Újezdě, 1965–8 ve Velkém Týnci, odkud odešel do Tršic. V září 1968 byl jmenován ředitelem Základní školy na Zeyerově ulici v Olomouci, kde působil do r. 1972. Pak byl okresním školním inspektorem a dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP a FFUP, obor učitelství, čeština a dějepis. Od r. 1975 působil jako ředitel Základní školy zastupitelského úřadu ČSSR v Bagdádu a po návratu domů pokračoval v inspektorské funkci. Začátkem 80. let působil ve státní správě jako místopředseda Městského národního výboru v Olomouci, ale v r. 1985 odešel na Kubu, kde působil v Havaně jako ředitel školy zastupitelského úřadu až do r. 1989. Po návratu působil PaeDr.Hradečný  na škole v Těšeticích až do onemocnění srdce. Posledních 15 let se věnuje historii rodného Černovíra, spolupracoval na publikaci k 750. výročí Černovíra (2000). Od r. 2004 se podílí na vydávání regionálních publikací, které vychází pod názvem Černovírské ročenky.

Březnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, 19. březen 2009, S. 8.; Foto od dcery Mgr. Evy Hradečné.

Černovír a Topolany jsou nyní části města Olomouc.

PaedDr. Rudolf Hradečný

Absolvoval AVU v Karlsruhe v Badenu, specializaci pro malbu krajin a zvířat. Věnoval se též metapsychické vědě a alchymii. Autorem řady odb. článků a publikací. Pracoval ve Vídni, po roce 1918 v Praze. Člen různých uměleckých spolků, např. Jednota umělců výtvarných, Aleš aj. Užíval pseud. B. H. , B. Hoch, Bl v literatuře.

Štafeta 1976, č.1, S.27–29..

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Jméno na pomníku padlých na olomouckém hřbitově.

Český letec- stíhač v bitvě o Anglii.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Odborný učitel měštanské školy v Brodku u Přerova. Zastřelen v Olomouci – Lazce..

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947.S.30.;

'

Studoval na reálce 1918–19 v Lipníku, pokrač. na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na klasické gymnázium do Brna, kde maturoval v r.1917. Pro lingvistický talent byl poslán jako posluchač Masarykovy univerzity v Brně na studium do Atén. Činný v Orlu, člen katolické Omladiny, Ligy katol. studentů-akademiků, člen předsednictva Svazu slovanské inteligence. R.1932 promován. Advokátní praxe a činnost v ČSL. 1939 zatčen a odsouzen k smrti, ale přežil i koncentrační tábory. Od r.1945 advokát v Novém Jičíně, od března 1948 v exilu. K výročí 100. narozenin B.Smetany napsal 25 básní. Báseň „Gabrielka“ uveřejněna v 1.vyd. životopisu B.S. od Z.Nejedlého. Zemřel v coloredském Denveru.

Pejskar, Milan: Poslední pocta. 3.díl. vl.n. 1989, S.99.;.

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Letec – stíhač v boji o Anglii. Jméno na pomníku padlých letců na olomouckém hřbitově.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Po příchodu do Olomouce si zařídil zprvu obchod se smíšeným zbožím ( v nynější Riegrově ulici), po několika letech si koupil celý dům a otevřel zde věhlasnou vinárnu. Dlouhá léta působil ve vedení Občanské záložny, podílel se na činnosti mnoha českých spolků a stál u zrodu olomouckého Klubu českých obchodníků.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S. 104.

1949–1953 abs. UMPRUM ve Zlíně, 1953–1959 AVU Praha Poté působil v Olomouci.

Kobza, Fr. : Sochař čistého života. =Kulturní měsíčník 1987, č. 5, S. 16–17. ; Severomoravští výtvarní umělci k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Ostrava 1975. S. 40. ; Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.

V letech 1952–1955 působila ve Filmových ateliérech v Gotwaldově u H. Týrlové jako kostymérka loutek.. Poté odešla do Prahy studovat DAMU, obor loutkářství 1955–1959 a po absolvování působila jako herečka v Divadle pracujících Zlín 1959–1961, 1961–1967 v Olomouci, 1968 v Laterně Magice Praha a pak opět návrat do Olomouce, kde v letech 1969–1995 hrála v Moravském divadle Olomouc. Taky účinkovala ve filmech, televizních seriálech.

Almanach Moravského divadla 1920–2000. Olomouc 2000.S.147. Štěr­bová, Alena: O současném činoherním divadle. Ostrava 1990.

Narozen v Kojetíně u Nového Jičína.V mládí vychodil trojtřídní školu na Starém Jičíně a poté se vyučil řezbářství v Novém Jičíně. Zájem o výtvarnou práci jej brzy dovedl až k dřevořezbě. Tři roky se učil u kamenického mistra Josefa Leideho v Novém Jičíně. Následně byl profesorem německé reálky v Novém Jičíně R. Apischem připraven ke studiu na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po osmi letech studia se vrátil zpět na Moravu a zde v letech 1895–1914 působil jako učitel na odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Tvořil dekorativní práce pro kostel v Krásně nad Bečvou, město Valašské Meziříčí a vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Působil v Jednotě výtvarných umělců moravských, se kterou se zúčastnil několika výstav. Vystavoval i v Olomouci. František Hrachovec patřil ke skupině valašských umělců bratří Bohumíra a Aloise Jaroňků a Rudolfa Schlattauera, s nimiž vystavoval své velmi zajímavé dřevořezby na jubilejní výstavě v Praze 1891, ve Valašském Meziříčí 1905, v Kroměříži r. 1909. Jeho práce byly vystaveny r. 1935 opět ve Val.Meziříčí a Frýdku. Byly to hlavně práce „Vodník“ – soška umělecky dokonalá, budící zaslouženou pozornost, další sochy: Světluška, Krysař, Štěpař, Oráč, Muzikant s flétnou, Horník, Pasák s ovečkou v náručí, Portrét matky, studie zvířat. Ve věku 46 let byl raněn František Hrachovec mrtvicí a až do své smrti byl obětavě ošetřován na Kojetíně svým bratrem Josefem a sestrou. Také bratr Josef měl sochařské nadání (zemřel r. 1945).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.56;