Osobnosti Moravy.eu

Syn Johanna Baptista Mitrowsky (1736–1811). Vzdělání získal na gymnáziu v Brně a na Rytířské tereziánské akademii ve Vídni. Krajským hejtmanem v Jihlavě, Znojmě, Vídni, Správce statků panství Vízmberk se železárnami v Sobotíně a Rejhorticích. Vykoupil majetek a začal jej modernizovat. R. 1836 vyznamenán Řádem zlatého rouna u příležitosti korunovace císaře Ferdinanda V. čes. králem.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.72.

Vzdálený prasynovec Johann Baptista M. Syn Wilhelma M. (1789–1857). Zajímal se o vojenství a 1833 vstoupil do armády a opouštěl ji v roce 1850 v hodnosti majora. Víceprezident Moravsko-slezské lesnické školy v Úsově. R. 1861 byl zvolen do moravského zemského sněmu. R.1854 vyznamenán Řádem železné koruny.

BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S.73.

Studoval pedagogické gymnázium v Kroměříži, poté 2 roky filozofii v Olomouci. Vstoupil do generálního semináře na Klášterním Hradisku u Olomouce, kde podporován Josefem Dobrovským psal básně. Vysvěcen r. 1791. V r. 1797 ustanoven kooperátorem v Domaželicích. Zemřel na tbc v Dřevohosticích.

V letech 1994–1999 studoval archeologii na Slezské univerzitě, poté na univerzitě v Plzni, kde promován na Mgr. V roce 2001 nastoupil jako archeolog do Muzea v Prostějova v Prostějově. Zabývá se krajinnou archeologii.

Sklenář, Karel : Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů.Praha, Libri 2005. S. 387.;

Malíř krajinář. V letech 1909–1916 studoval reálné gymnázium v Písku. Poté odešel do Prahy, kde do r. 1920 studoval UMPRUM a v letech 1920–1923 AVU u prof.M.Švabin­ského. Po dokončení vysokoškolských studií nastoupil pedagogickou dráhu na různých gymnáziích, kde byl profesorem kreslení. Působil v Moravských Budějovicích, v letech 1922–1926 učil na gymnáziu v Zábřeze, poté v Turnově a Mladé Boleslavi. Vystavoval v zahraničí. V roce 1932 získal ve Varšavě čestné uznání.

Hankovec,M.: Významní rodáci Strakonicka. Strakonice, vl.n. 2005.S. 225. ; Turková, A.: Bedřich Mudroch. In: Kalendář.cz

V letech 1984–1987 absolvoval Střední polygrafickou školu v Brně. Po vojně působil jako grafik a sazeč v tiskárně Rudého práva a v Moravské typografii. V letech 1990–1993 studoval JAMU v Brně a spolupracoval s divadelním studiem Marta a HaDivadlem, zprvu jako stavěč dekorací a poté hercem. První divadelní angažmá v Kladně, poté v Karlových Varech (1997–1998), pak asistentem režie a hercem v ČT Brno – spolupráce v I. sérii Četnické humoresky. V období 1999–2000 působil ve Vydavatelství Diderot s.r.o., kde ředitelem pobočky.a půl roku řídil Boby centrum. V období 2001–2004 hercem ve Slezském divadle v Opavě a od srpna 2004 do července 2005 hercem MDO. V září 2005-červenec 2007 pobýval v Dublinu (Irsko), kde pracoval jako kuchař, číšník, a taky se podílel na ekologické recyklaci odpadů. Od srpna 2007 dosud působí v Moravském divadle Olomouc. Od března 2015 je majitelem kavárny Dejavú a ředitelem ArtUM centra se sídlem Sokolská 7, Olomouc. Rovněž předseda občanského sdružení Pro radost. Spolupracuje s Českým rozhlasem Olomouc. V Olomouci působil do června 2017 a poté principálem Divadla za hradbami.

Procházka, Jan: Kavárna Dejavu přesídlila..(26­.1.2015) http://olomouc.nejlepsi-adresa.cz/…o-Sokolske-a

skopino.webnode.cz (Stránky Jiřího Škopíka Nebenführa). http://otavinka.blog.cz/…rve-v-art-um https://www.nebenfuhrjiri.cz/…culum-vitae/

Absolv. Obchodní akademii v Olomouci. Kronikář obce Hnojice (1981– ).

dokument. list/97

V letech 1884–1910 učil na střední zemské škole hospodářské v Přerově. Překládal z němčiny. Autor sp. „Studie o nářečí hánáckém. ", "O robotě“, přísp. k dialektologii moravské.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.142.;

Rozená Ambrožová. Po maturitě na jedenáctiletce v Brně působila v Olomouci v někdejší Krajské knihovně a později okresní od roku 1957 – 1969. V únoru 1969 odešla na Pedagogickou fakultu do knihovny, kde od r. 1970 byla vedoucí oddělení. Do důchodu odešla v roce 1995. Při zaměstnání v okresní knihovně dálkově vystudovala nástavbu knihovnictví.

Osobní sdělení 27.6.2023/hš

Ve 13 letech se učil tiskařem a sazečem v Arcibiskupské knihtiskárně v Olomouci. Pracoval zde i po vyučení až do listopadu 1903, kdy se stal na krátký čas společníkem tiskárny Albína Smetany (1864–1925) v Litovli. V lednu 1904 koupil ve Vyškově tiskárnu Jana Hona (1851–1919), první českou tiskárnu, založenou v roce 1880, která tiskla noviny, plakáty, věstníky a obchodní tiskoviny. Teprve v roce 1911 se zde začaly tisknout knihy. Prostřednictvím vyškovského kněze Antonína Ludvíka Stříže (1888–1960) seznámil se František Obzina s vydavatelem Josefem Floriánem (1873–1941) ze Staré Říše a spolupracoval s ním na vydávání jeho edic Studium a Dobré dílo i jiných knih, do roku 1919. Úpravy navrhoval nakladatel, tisklo se ve Vyškově. A tak Obzinova tiskárna získala záhy dobré jméno, spolehlivého typografického podniku, kde tiskli nejlepší spisovatelé, básníci a umělci. V roce 1919 začala tisknout pro Otakara Štorcha-Mariena (1897–1974) a jeho nakladatelství Aventinum. Tato spolupráce znamenala pro malou tiskárnu velkou změnu. Majitel Obzina byl nucen rozšířit prostory, zakoupit nové stroje a zvýšit počet pracovníků. Brzy poté následoval i zájem dalších nakladatelů z Brna, České Třebové a z dalších měst. Začátkem dvacátých let začal tisknout bibliofilské svazky pro Břetislava Maria Kliku (1884–1958). S vlastní nakladatelskou činností začal František Obzina až v roce 1923, kdy začal vydávat knižní edici zv. Obzinovy tisky. Jednotlivé svazky byly číslovány a ilustrovali je přední umělci, jako např.Josef Čapek. V roce 1926 se František Obzina stal zakládajícím členem Klubu moderních nakladatelů Kmen. Po jeho smrti ve vydávání pokračoval až do roku 1947 jeho zeť Alois Báňa (1892–1977).

Jordán, F.: Z historie městského hřbitova ve Vyškově. In: Sto let muzejní práce na Vyškovsku 1893–1993. Vyškov 1993. ; Kimák, V.M. : Malý slovník bibliofila. Praha 1989. ; Martínek, Z.- Palatin, F.: Obzinova tiskárna ve Vyškově. Zprávy Muzea Vyškovska ve Vyškově. 1967, č.69. ;Štorch-Marien, O.: Sladko je žít. Praha 1967. ;

Oprava data úmrtí podle Wikipedie.cz kde je údaj úmrtí z matriky. Původní údaj 29.7. je nesprávný. Devítka zaměněna se šestkou. (28.7.2017– hš)

Absolvovala SUPŠ se zaměřením na textilní tvorbu v Brně. Od r. 1992 Učila na Základní umělecké škole v Mohelnici a dva roky pobývala v Řecku, od r. 1998 učila na ZUŠ Adolfa Kašpara v Lošticích. V letech 1999–2005 byla na mateřské dovolené a opět pedagogicky působí na ZUŠ v Lošticích. Svým vlivem podpořila zájem a cítění k výtvarné výchově v Lošticích a založila Ateliér U ibišku. Její umělecká tvorba se soustřeďuje na olej, akryl, grafiku, malbu na hedvábí a pedagogickou činnost. Vystavovala v Olomouci v Galerii U bílého slona ( s J. Valouchovou), RCO, v Loštickém salonu a nástěnné malby v kapličce Mělník, v Praze v G Amadeus, Brně. Žije v Lošticích.

Taťoun P.A.: Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes. Loštice 2003. S.15. Re­klamní leták se základními údaji. www.julie-nadeje.webnode.cz

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci , ale po čtyřech letech přešel na AVU v Praze. Na studijních cestách byl ve Vídni, Benátkách, Paříži, Bretani a v Mnichově, kde byl vyhledávaným portrétistou. Spolu s Dvořákem, Maroldem, Muchou, J. Uprkou a dalšími založili spolek ♥Škréta♥ a vydávali umělecký časopis. V roce 1920 se přestěhoval do rodného města a namaloval zde mj. podobizny Františka Táborského, arcibiskupa Leopolda Prečana, prezidenta T. G. Masaryka, Williama Rittera, Bohumíra Jaroňka Josefa Kaluse, olomouckého nakladatele Romualda Prombergra a Leoše Janáčka s nímž se spřátelil. V posledních letech života se věnoval národopisným studiím z Valašska a ze Slovácka a zachytil valašské typy kolem Sv. Hostýna. Příležitostně tvořil i litografie a tempery zajímavých typů z Rusavy a Kloboucka. Vytvořil 550 obrazů.

OSNND. IV/2. Praha, 1937, S. 754. ;Barbořík, Josef: Vzpomínka na malíře Fr. Ondrúška. =Týdeník Kroměřížska, 1991, 4. 4. , S. 4. ;/Fotografie KK-Haná 92, příloha/;. http://otavinka.blog.cz

V rodišti žil šest let, obecnou školu a pět tříd německé reálky vychodil v Kroměříži, kde pobýval u tety. Pak studoval na učitelském ústavu v Olomouci, kde v roce 1878 maturoval a poté nastoupil jako podučitel do školy v Těšeticích. Zde založil čtenářský spolek, ve kterém aktivně přednášel o historii, přírodě a literatuře. V roce 1881 přešel do Lutína, kde učil 11 let. Pedagogickou dráhu ukončil na jednotřídce v Bystrovanech, kde působil pětadvacet let, až do penzionování v roce 1917.
V roce 1903 založil s některými včelaři Okresní včelařský spolek, do kterého vstoupili i včelaři z české části Šternberka. Předsedou spolku byl dvacet let. Uspořádal plno přednášek o včelařství nejen v okrese, ale i v Prostějově, Kroměříži, Malenovicích a v rodišti. Aktivně se účastnil výstav i sjezdů včelařských. Podílel se na založení Zemského sdružení českých samostatných včelařských spolků na Moravě. Když sdružení začalo vydávat spolkový časopis „ Pokrokový včelař“, pravidelně v něm publikoval. Od roku 1917 žil s rodinou ve Velké Bystřici, kde si postavil rodinný domek.

Plachá, Z.: Rajmund Orel. Velkobystřické noviny,1995, č.2,S. 5–6. Ševčíková,H.: Červencová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č. 7.

Tatínek paní Zdenky Plaché (*1923)

Rodák z Brušperku u Frýdku-Místku, kde se narodil 17.10.1858. V roce 1878 maturoval na SGO a poté studoval právnickou fakultu UK v Praze. Advokátní praxi získal v Brně, kde složil soudcovskou zkoušku. Poté působil v Hranicích a v Přerově. V roce 1890 si otevřel první českou samostatnou advokátní kancelář v Moravské Ostravě, kde energicky hájil české národní zájmy politické, kulturní a hospodářské. Působil jako jednatel politického spolku Moravský klub (1903–1907 byl předsedou). Byl zakladatelem a prvním starostou Sokola v Moravské Ostravě (1891), pracoval jako předseda odbočky ústřední Matice školské přispěl ke zřízení prvního českého gymnázia i dalších českých škol v Ostravě. Svůj zájem soustředil též na české divadlo, byl zakladatelem spolku pro Národní dům a dlouholetým funkcionářem Matice ostravské (1901–1920 starostou).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš.9. Ostrava 1997. S.85.;

Narozen v Blatnici (u Třebíče). Studoval gymnázium v Třebíči a učitelský ústav v Brně 1874–1876, kde na něj působil Leoš Janáček. Učil pak v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Zlíně. V letech 1904–1908 učitelem na měšťanské škole chlapecké a na živnostenské škole pokračovací v Přerově. Byl členem orchestru Přerubu, působil v hudebním souboru Rund a vyučoval hře na housle v hud. škole Bedřicha Kozánka. Zkomponoval 454 skladeb, upravil a přepsal 702 skladeb jiných autorů. Některé jeho skladby se dodnes provozují v rozhlase. Byl spolupracovníkem F. Bartoše. Mj. autor skladby Hanácký tanec/na gram. desce/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.253.;Li­terární místopis/SOKA Přerov.

V období 1959–1968 působil na Katedře pedagogiky Přírodovědecké fakulty UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.356.; Doc. PhDr. Libor Pecha, CSc. – k jeho nedožitým osmdesátinám. Žurnál UP. roč. 15, č. 22, 14.4.2006. S.6.

V letech 1946–1955 působil na FFUP v Olomouci, obor klasická archeologie.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrav, Profil 1973. ;Archiv UP Olomouc;Pardyová, M. : Za Oldřichem Pelikánem. Universitas, 21, 1988, č. 1, S. 99–100. ;.

V Olomouci působil 11 a půl roku v letech 1968–1980. Roku 1980 angažován v Ostravě, odkud odchází v roce 1984 do Prahy. Absolvent JAMU, je znám také z filmového plátna, televizní obrazovky a dabingu. Zemřel na rakovinu plic v noci ze 4. 7. na 5.7. 2017 v nemocnici.

Kosková, Š. : Petr Pelzer. =Týdeník Čs. televize, 1979, č. 28, S. 6, 4 obr. ;Loučení v červnu. Magazín Nová Svoboda, 1984, 30. 6. , č. 26, S. 6. ;( Wikipedie.cz

vyučoval v Kroměříži, sběratel etnografických materiálů z Horácka. Spolupráce s Čs. rozhlasem. Debut r. 1930. Poezie, povídky, romány, rozhlas. hry, pásma, scénáře, literární studie.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.; Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých čes.spisovate­lů.II.Praha, Orbis 1946.S.633–634.;.

Absolvoval Učitelský ústav v Příboře a učil na obecné škole ve Chválkovicích a v Lošově, od r. 1889 působil jako řídící učitel v Olomouci -Černovíře. Věnoval se veřejné činnosti v národních a osvětových spolcích. Působil jako předseda Národní jednoty, v r. 1909 stál u zrodu Sokola a byl jeho doživotním předsedou. V r. 1922 inicioval stavbu černovírské sokolovny. Jeho jménem byla pojmenována jedna z černovírských u­lic.

Olomoucké hřbitovy a kolumbaria. Olomouc,2001,S.147

Chválkovice, Lošov a Černovír jsou části města Olomouc.

Založil r.1746 v Olomouci první učenou společnost v zemích rakouských, středisko osvícenských snah, zv.Societas incognitorum eruditorum in terris Austriacis.Měla velkou zásluhu na obrození Moravy.Zanikla r.1751.Od roku 1750 vlastnil ; Nové Zámky u Nesovic na Vyškovsku, kde také zemřel.

Masarykův slovník naučný. Díl 5. Praha 1931, S. 660; Králík, Oldřich: Moravské počátky osvícenec. humanismu. VVM, 2, 1947, S. 15–27, obr..

Od 1. svět. války žil v Přerově. Autor řady projektů sokoloven, škol, rodinných domů. Autor všech výprav divadel. spolku Tyl v Přerově a několika scén pro profesionální Hanácké divadlo, přednášel na škole divadel. ochotníků v Hronově aj.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov, 1982..

Profesor kreslení ne německém státním gymnáziu v Hranicích od roku 1873–1900, kdy onemocněl.

Kulturní místopis SOKA Přerov, 28.4.1997.

V letech 1868 – 1871 stud. bohosloví v Olomouci. Od 1891 prof. učit. ústavu s němec. jazykem vyučovacím v Olomouci a doc. katechetiky a metodiky na bohosl. fakultě. Zasloužil se o rozvoj ochotnického čes. divadla, od 1868 v Olomouci o rozvoj vlastenec. sbor. zpěvu, prostřed. pěvec. sdružení bohoslovců Ohlas. 1868 založil čtrnáctidenník Cyril a Metod.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. seš. Opava 1993.S.82.;

Vystudovala hudebně-dramatický obor na Státní konzervatoři. Po maturitě v roce 1981 nastoupila do svého prvního angažmá v Moravském divadle Olomouc, kde působí dodnes. Téměř deset let byla členkou Studia Hořící žirafy Davida Drábka. V současnosti hostuje v brněnském Buranteatru v inscenacích Skleněný zvěřinec a Koně přece střílíte.

OCENĚNÍ 2002 Cena z nejlepší ženský herecký výkon (role Fanky v inscenaci Loupežník)

Od roku 2003 má v Českém rozhlase Olomouc pravidelný hodinový pořad „Lady magazín“, který má podtitul „O ženách a pro ženy, ale nejen o nich a nejen pro ně“. Kromě toho od dětství natáčí rozhlasové hry, povídky, pohádky a čtení na pokračování, v poslední době převážně s Michalem Burešem v Olomouci a Hanou Mikoláškovou v Brně.

2008 Cena primátora města Olomouce za nejlepší herecký výkon (role Paní Johnstonové v inscenaci Pokrevní bratři) Cena uměleckého šéfa činohry MDO za nejlepší herecký výkon (role Paní Johnstonové v inscenaci Pokrevní bratři)

2010 Cena ředitele Českého rozhlasu Olomouc V současné době ji můžeme vidět v nové divadelní hře irské dramatičky Mariny Carr U Kočičí bažiny, dále v komedii Ephraima Kishona Oddací list. V květnové premiéře Šumaře na střeše, kde hraje dohazovačku Jentl.

Spolupracuje se studiovými scénami. Hrála téměř ve všech autorských hrách Davida Drábka a jeho studia Hořící žirafy. Nezapomenutelná je i její role Hašlera v pořadu Když nad Prahou se Hašler uklání.

Na vlnách českého rozhlasu se s ní můžeme každou sobotu dopoledne setkávat v jejím autorském pořadu Lady Magazín. Má ráda hudbu, ráda zpívá, hraje na kytaru. Angažuje se v občanském sdružení kolem válečné zpravodajky Petry Procházkové – Berkat, které se zabývá pomocí Čečensku a Afgánistánu. Spolupracuje dále s Trendem vozíčkářů Olomouc a s Lion Club Olomouc. Při svém každodenním bohatém programu nezapomíná ani na své dvě děti a pejska. Exmanželka písničkáře Karla Plíhala; Od r. 1990 členka městského zastupitelstva Olomouc.

Kdo je kdo II.1991–1992.Praha 1991, S.746.;. http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?…