Osobnosti Moravy.eu

V roce 1946 se rodina přestěhovala do Mariánského Údolí. Měl čtyři sourozence, bratra Oldřicha a tři sestry: Adélu, Boženu a Ludmilu. V roce 1958 maturoval na Jedenáctiletce v Olomouci. Protože nemohl studovat na vysoké škole vyučil se mechanikem kancelářských strojů. Na vojně byl v Přerově, kde mechanikem letadel. Poté studoval při zaměstnání SPŠS v Olomouci a po maturitě trvale zakotvil v Moravii, kde pracoval 36 let. Čtyři roky před důchodem zvolen místostarostou obce Hlubočky. Měl tři syny (Vlastimil, Jaroslav, Pavel).
V 18 letech se začal učit hrát na varhany a byl též členem Velkobystřického chrámového sboru u Otce Josefa Olejníka.Nádherně zpíval (tenor). Pohřben ve Velké Bystřici.

Rukopis od Marie Peřinové z V. Bystřice 2014.

Mariánské Údolí (m.č. obce Hlubočky)

V r. 1974 abs. FF UP výtvarná výchova, dějiny umění. Zabývala se současným výtvarným uměním. Spolupracovala s výtvarníky na výtvarných projektech. V letech 1979–1991 působila jako kurátorka sbírky grafiky v Galerii výtvarného umění v Olomouci.

Kdo je kdo 1994/95. Praha 1994, S.51., Kmoníčková, E: V roce 1994 zemřeli. Brno 1995, S.26.

Narozen v Chomoutově u Olomouce. Do roku 1969 učil na základních školách, po emigraci svého syna do NSR byl nucen ze školství odejít. Pracoval pak v dělnických profesích a do školy se už nevrátil ani po roce 1989. Všestranně sportoval, hrál fotbal, hokej a byl praktickým hráčem šachu. Hrál za olomoucké šachové týmy (Sigma Olomouc, VŠ Slavia a AŠK Dům Armády). Byl také dobrým hudebníkem, hrál na akordeon. Po roce 1990 začal vydávat trampské písně z dob svého mládí. Bydlel v Chomoutově a v červenci 1997 musel osobně čelit záplavám. Na podzim 1997 dostal infarkt.

Chomoutov je část města Olomouc.

V roce 1919 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. S archeologií se seznámil už v Olomouci díky Dr. Jaroslavu Palliardimu (1861–1922). Studoval ji pak v letech 1919–1924 na FFUK v Praze (PhDr. 1924). Už od r. 1923 pracoval ve Státním archeologickém ústavu v Praze, kde roku 1939 se stal ředitelem Archeologického ústavu v Praze. V roce 1946 se mohl habilitovat na docenta pravěku a rané doby dějinné. Od tého roku přednášel na univerzitě v Olomouci. V roce 1952 se začlenil do ČSAV. Vedl terénní výzkumy, mj. Starého Hradiska u Kroměříže, Libušína u Kladna ad. Zabýval se hospodářských a společenským vývojem v pravěku a raném feudalismu. Hlavní díla: Základy hallstadtské periody v Čechách;
Kronika objeveného věku;
Naše nejstarší města.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci.Olomouc 1989, S.5.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.21.; Kdy kde co v Olomouci 1982, prosinec, S. 4.; Sklenář, Karel: Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha, Libri 2005. S. 82–83.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008.S.61.; MČSE.I.Academia Praha 1984. S.501. V sýp­kách ducha. SGO 1992. S, 148.

akademik, doc. PhDr. jaroslav Böhm

Vystudoval lesní roh na brněnské konzervatoři a dirigování u prof. J.Pinkase na JAMU v Brně. Nadaný student, dirigent a sbormistr Státního divadla v Brně. Po absolvování nastoupil 15.7.1964 angažmá jako repetitor opery Slezského divadla v Opavě. Již 1.1.1965 získal dirigentskou smlouvu.Od 1.8.1987 přešel do Olomouce. Do Opavy se vrátil počátkem sezóny 1990–1991 jako šéf opery. Jako dirigent působil až do 1994, kdy se vrátil do Olomouce. V sezóně 1995–1996 šéfoval už jen jediný rok opeře Divadla J.K.Tyla v Plzni. Často nahrával v opavském a olomouckém rozhlase. Celoživotní defekt pohybového ústrojí.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 9. Ostrava 1997.S.20.

Manžel Heleny Dittrichové, grafička, malířka a spisovatelka, s níž cestoval po Evropě, Americe,…

Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, 1.díl A-G, Praha 1985;

Helena Ditrichová se provdala v roce 1913 za manžela Vladiníra Bochořáka a spolu s ním spolupracovala na tvorbě románů. V roce 1947 vyšel román Příboj tématicky čerpající z třicetileté války o náboženských bojích mezi protestanty a katolíky let 1599–1648 na Olomoucku.

Vlastním jménem Jan Bogar. Studoval české gymnázium v Uherském Hradišti, kde maturoval 1895. Poté odešel do Olomouce studovat bohosloví. Již v roce 1898 publikoval básně v Novém Životě. Po vysvěcení r. 1899 působil v Jaroměřicích, Nákle, Postřelmově, Litovli, na Klášterním Hradisku (n.m.č. města Olomouc) a v Drahanech. V listopadu 1917 vstoupil do řádu Milosrdných bratří a působil v Brně a v Praze, kde jako arcibiskupský notář pražský. Byl autorem meditativní poezie i folkloristických studií. Začátkem 30. let působil v Bratislavě. Členem Družiny literární a umělecké byl od jejího založení v roce 1913, 1914–1919 revizorem a 1925–28 členem výboru DLU. Od roku 1942 byl farářem ve Zlobicích.

Poselství. Družina literární a umělecká.Olomouc 1937. S. 214–215. ; Fabián,J.- Ševčíková,H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009, S. 38. ;

Od r.1927 angažován v Olomouci, kde v sezóně 1930–1931 seznámil se s E. F.Burianem. Koncem této sezony odešel s dosavadním ředitelem A.Drašarem do SND Bratislava, 1932–33 hrál v Osvobozeném divadle a od r.1946 v ND, V roce1959 odešel do pense. Zasl. um.1958.;

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959, S.79.; Ročenka klubu solistů Čes.divadla v Olomouci.Olomouc 1929. ; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.37–38.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1945. Po vysokoškolských studiích pracoval jako hlavní hygienik v KHES Olomouc.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.189.: V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.167.;.

V letech 1927–1935 absolvoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, poté 1935–1940 bohosloveckou fakultu v Olomouci (1950 ThDr. ), 1940–1951 kaplanem v Lipníku, 1951 –1954 u PTP, zakázána duchovní činnost. 1954 se oženil s Evou Černou a pracoval ve stavebnictví až do r. 1986, kdy odešel do důchodu. Disertační práce s tématikou Tradice piaristické koleje v Lipníku. Rozsáhlá publikační činnost ve vlastivědném tisku Čech a Moravy, spoluautor knihy „Piaristé“. Prievidza 1992. Členem VSMO, sekce HO. Po roce 1990 externě přednášel na UP.

.Fabián, Josef: Slovník osobností východní Moravy. A-Fi. Valašské Meziříčí 2001.

Studoval v Olomouci, r. 1894 vysvěcen. Brzy nato se stal profesorem na kadetní škole v Král. Poli – vyučoval češtinu, literaturu a vlastivědu. Povolán do Prahy jako generální superior armády a r. 1924 se stal prvním biskupem čsl. armády. Pohřben v rodném Jesenci.

Pinkava, J.: Voják, biskup a vlastivědec.=Mo­ravskoslezská orlice 1990, č.9, S.13.;.

Zabývá se zejména tvorbou interiérů a desingem nábytku ve vlastním ateliéru STUDIO „i“, člen Obce architektů, člen AIT. Publikační činnost v Technickém magazínu 1985, Rozhledy 1988, Desing 1989 ad.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.27.;.

Výborný běžec, atlet – vytrvalec, začínal v SK Olomouc r. 1933, trenér O. Dostál. Poté Sokol Olomouc 1934 – 1942. Závodil za SK Olomouc a pak Sokol Olomouc. R. 1936 Mistr republiky na 5000 m a 10 km a dvojnásobným vítězem závodu v silničním běhu na 10 km Běchovice-Praha v letech 1936 a 1939. Reprezentoval v jednom utkání r. 1936 proti Rakousku v Praze na 5000 m a doběhl druhý. Účastnil se OH r. 1936 v Berlíně, kde 17. v běhu na 10 km.

Jirka, J.: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.53.;. Atletické listy, 39, 2007, č.6. ; Atletické listy, 39, 2007,č.22.;

Vyrůstal v Brně, kde se oženil s Boženou roz. Tesařovou a r. 1948 se odstěhoval do Úvalna u Krnova. V r. 1958 se odstěhoval do Ostravy, kde působil jako redaktor Československého rozhlasu až do r. 1970, kdy byl z politických důvodů vyloučen ze Svazu novinářů a z KSČ. Po r. 1990 byl rehabilitován.

Běhal, R. : Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Čekoslovenského rozhlasu. Praha 1992. ; Boreček, Petr – Dodatky k záznamu.

Studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, obor grafika u prof. Chatrného. Poté se vrátil do rodiště, kde byl výtvarníkem, rytcem v kameni, malířem písma. Pracoval také v provozu ocelových staveb, kde byl dělníkem a poté působil v propagaci RD Jeseník. Po revoluci pracoval v kotelně. Ve volném čase tvořil sochy, plastiky aj. Na podzim roku 2011 mu vyšla monografie s názvem „ Ohně v řece“ , kde najdeme dojmy, reflexe, sny, vzpomínky a vyznání. Jeho básně i výtvarná vyznání k domovu, řece, rodnému kraji jsou úžasná. Začátkem letošního srpna byla slavnostně odhalena jeho busta zakladatele lázní Vincenze Priessnitze v lázeňském domě. Dne 2.5.2017 se uskutečnila v Divadle P. Bezruče v Jeseníku vernisáž jeho výstavy, kde úvodní slovo měla Mgr. Alena Trunečková. Text úvodního slova v Poznámce.

Boreček, Roman: Ohně v řece. Zlaté Hory, RULA 2011. 318 s. http://otavinka.blog.cz/…oman-borecek Fotografie z vernisáže: na Google viz email dne 3.5.2017 od Alenky Trunečkové

Úvodní slovo k vernisáži Romana Borečka Divadlo Petra Bezruče Jeseník 2.5. 2017, 17 hodin

Je jedinečné být a kráčet světem je jedinečné vnímat krásné je jedinečné umět toužit je jedinečné poznávat je jedinečné milovat

.....jsou verše jesenického rodáka Romana Borečka, člověka vpravdě renesančního, s obdivuhodně mnohostrannými zájmy, kde nad jiné vyniká jeho vztah k umění, přírodě, domovu, rodině. Široce známý výtvarník, malíř a sochař, fotograf, básník, milovník vážné hudby a historie vystudoval SPUŠ v Brně obor grafika u profesora Chatrného. Svá díla prezentoval několikrát na autorských výstavách v Jeseníku, Šumperku, Olomouci, Brně, Praze i polské Nyse. Od roku 1982 do roku 1987 jste mohli jeho díla zhlédnout na Salónu mladých výtvarníkův Praze, účastnil se mezinárodních výstav sochařství v Hlinsku, San Gustinu v Itálii nebo sochařského sympozia ve dřevě v Mexiku. Výraznou stopu zanechává v našem kraji. Procházíte -li městem, upoutá vás jeho „Rodná země“ – dar městu Jeseník nebo památník „Obětem komunismu“. Halu hlavní budovy Priessnitzových lázní zdobí busta jejího zakladatele V.Priessnitze. Aktuálním dílem je návrh sochy „Svatého Josefa s Ježíšem“ pro Českou Ves. Nesmíme zapomenout na bustu malíře, profesora Jana Orlíka, se kterým si byli osobnostně i profesně blízcí. V Borečkově výtvarné tvorbě nalezneme řadu osobností hudebního světa : pěvců Leo Slezáka, rodáka ze Šumperku, Marie Jeritzy, dirigenta Břetislava Bakaly, Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera, Leoše Janáčka, Rafaela Kubelíka nebo zakladatele Mezinárodní klavírní soutěže v Jeseníku , hudebního skladatele a vynikajícího pianisty, profesora Vlastimila Lejska, kde neoddělitelnou součástí této soutěže je i bronzová busta Franze Schuberta. Dalšími tematickými okruhy jsou sochařské práce věnované uměleckým velikánům a vzorům – Pieteru Brueghelovi, Rembrantovi, Michelangelovi.To, co Romana Borečka utváří, je „Krajina domova“. Na jedné straně rodný kraj, do kterého se dívá s nadšením, krajina, kterou zná od narození a je jí stále plný .Představuje pro něj harmonii a řád. Na druhé straně jeho nejbližší – rodiče, manželka Hana a dcera Eva – to jsou životní jistoty, bezpečné zázemí a láska. U vystavených obrazů a plastik můžeme dobře sledovat, jak se v průběhu geneze vyvíjel a proměňoval jeho výtvarný projev. Zatímco Borečkovy obrazy a pastely vznikaly převážně ze šťastných chvil básnivé imaginace a jejich základem bylo okouzlení přírodou, jeho sochy jsou syntézou zažitých zkušeností a zrodu díla předcházel složitý proces a dlouhá příprava. Impulsem bývá emotivní zážitek související s jeho myšlenkovým nazíráním a chápáním světa a předchází mu hluboké seznámení s vnitřním světem modelu. Jeho sochy- podobizny nemají pro R.Borečka funkci zobrazivou, napodobivou, ale jak sám říká : … chce do nich promítnout svoje poznání o člověku, jeho životní energii, prostě to, co zůstává jako nesmazatelná stopa v čase a prostoru a co svojí pravdivostí obstojí před věčností." V umění jde vždycky o osobní transformaci skutečnosti – je to hledání, objevování a sdělování pravdy vlastní duší, vlastníma očima. Borečkovo umění se vyznačuje vším, co má nadčasovou platnost – je citlivé, kultivované, originální a kvalitní a má nezaměnitelné kouzlo. Kořeny tkví v intenzívně prožívaném uměleckém osudu, ve schopnosti prožitky a city života sdělit, myšlenkově precizovat a svět vůkol inspirovat.Tento bytostný romantik a věčný poutník si jistě zaslouží, aby jeho dílo bylo v našem městě zachováno a bylo poselstvím pro budoucí příští.

Projektant a stavitel. Jeho tvorba zaměřena na projekce občanských a průmyslových staveb.Realizace 22 staveb.V letech 1975 – 1978 stavěl v Kroměříži, rehabilitační středisko v.d., 1983 –1985 středisko výrobních družstev Šumperk.Externí pedagog na katedře vývoje architektury FA VUT Brno 1971 – 1979.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.28.;.

'

V roce 1942 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Působí v Brně na Masarykově univerzitě. Autor publikací z farmakologie.

V sýpkách ducha. Olomouc 1992.

Doc. PhMr., CSc.

Absolvent pražské HAMU, r. 1958 insp. kultury ONV Uher. Hradiště, od r. 1960 pedagog- v Ostravě, Zlíně a Uherském Hradišti. Od r. 1966 působil na Pedagogické fakultě UP Olomouc, autor skript, studií a článků, sbormistr pěveckých dětských sborů, hlasový poradce. Spolupráce s národopisným souborem Haná ve Velké Bystřici. Smíšený pěvecký sbor v Uničově vedl v letech 1991–1994. Pod jeho vedením sbor natočil v roce 1991 v olomouckém rozhlase pět uničovských písniček a o rok později vánoční koledy v úpravě Otmara Máchy. Sytý baryton.

Lisická, H. /Roubic, A. : Jaromír Borovička šedesátiletý. ZVSMO 1986–1987, č. 23–24, S. 32–33. . Stárek, Z. : Slovník čes. sbormistrů. Praha, Div. ústav 1982, S. 47. Nekrolog. Velkobystřické noviny. 2009,č.6.S.1.

Na fotografii je J.Borovička v roce 2003 v Muzeu umění Olomouc.

V letech 1888–1893 působil v olomouckém Pozoru. Vydal básnickou sbírku Slzy a směvy, sbírku básní z let 1884–1889.

Lexikon české literatury, Praha 1985, S. 278. ; Český biografický slovník 20.století, 1.díl, Praha 1999;

Studoval gymnázium v Jihlavě, filozofii v Olomouci, kde vstoupil do jezuitského řádu jako laický bratr. Působil jako bratr ekonom a bratr stavitel. Jeho stavitelské schopnosti mu usnadnily přijetí do misií. Ve 28 letech odjel v dubnu 1678 s výpravou českých jezuitů do Ameriky. V Mexiku přijal nové jméno (de Castro). Provedl tam také stavbu vodního díla. Při odchodu do Tichomoří zemřel na mor.

Kunský, Josef: Čeští cestovatelé. Praha, Orbis 1961. I.díl. S. 231.

Profesor gymnázia v Přerově v letech 1903 – 1930, starosta Přerova 1923 – 1927, předseda spolku " Pokrokové dívčí pedagogium".

SOKA Přerov.

Redaktor olomouc. Pozora a šéfredaktor Mor. večerníku v Olomouci a Národních novin v Brně. Ved. redakce brněnské filiálky Národních listů.

Z díla: Červení mravenci.1924­.Kulatá velmoc.;Veselé sportovní vzpomínky a vážné připomínky.P., 1944.; Biografie: Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha, 1934, S.102.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, NK 1962, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.559.;.

Absolvoval mistrovskou školu pro zpracování dřeva v Olomouci v letech 1940–1942, spec. školu pro architekturu v Praze, abs. 1947. Od r. 1949 pracuje u filmu. Přednáší na FAMU Praha. Užíval umělecké jméno Olin Bosák. Svou odbornost architekta začal realizovat v roce 1949 jako projektant dekorační techniky a asistent architekta, a to filmy Bylo to v máji /1950/, Posel úsvitu /1950/, Mikoláš Aleš /1951/, Únos /1952/, Přicházejí ze tmy /1953/ . Od roku 1953 již jako samostatný architekt zajišťoval realizace záměrů filmových štábů a jejich nároky na filmové stavby u více jak sta celovečerních hraných filmů. Nejznámější a též nejúspěšnější filmové stavby a v této spojitosti i řešení filmových efektů se objevily zejména ve filmech Smrt v sedle /1958/, Tři přání /1958/, Procesí k Panence /1961/, Až příjde kocour /1963/, Král králů /1963/, Démanty noci /1964/, Starci na chmelu /1964/, Perličky na dně /1965/, Dáma na kolejích /1966/, O slavnosti a hostech /1966/, Ostře sledované vlaky /1966/, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Rozmarné léto /1967/, Přehlídce velím já /1969/, Dívka na koštěti /1971/, Tři oříšky pro Popelku /1973/, Jak utopit dr. Mráčka /1974/, Což takhle dát si špenát…

Bartošková, Š.: Filmové portréty.P., ČFÚ 1986.S.51–52.;.

Zemřel v obci Zakšín (n.m.č. obce Dubá)

Syn Cyrila Boudy. Citlivý vztah k Olomouci, v r. 1987 pro bibliofily vydán soubor 7 barevných litografií. Ve své tvorbě se zaměřuje na svět železnič. tratí. Soubor kreseb k výročí prostějovského nádraží. Navštěvuje často spolek bibliofilů v Olomouci.

Vyznání životu a míru.Praha 1985, S.159.;

• bk-: Hostem bude Jiří Bouda.=Stráž lidu 1987, 3.9., S.4.;