Osobnosti Moravy.eu

V mládí se přestěhoval s rodiči do Přerova, kde trvale zakotvil. Po maturitě na gymnáziu se na přání otce vyučil drogistou (1927–1932). Brzy přešel na učitelský ústav do Olomouce, ale učil jen do roku 1941 a to v Žeravicích u Přerova (n. součást města). Externím posluchačem AVU byl v letech 1938–1939 a dokončil ji až v roce 1947 u prof. O. Nejedlého. Z existenčních důvodů se nemohl věnovat malířství, ale začal pracovat v cukrovaru a později na OHES. Až téměř v 50 letech se stal profesionálním umělcem na tzv. volné noze. Byl krajinářem. Maloval krajinu Hané a jižní Moravy. Maloval olejem a mastným pastelem. Byl také uznávaným ornitologem a biologem. Psal básně. Vydal několik sbírek ve kterých oslavil krásu moravské krajiny, především Hané. Bibliofilie Devět básní o krajině (1999). Z pozůstalosti V. Kozáka vydalo Muzeum Komenského v Přerově publikaci Věštec dobrých časů. (2001).

Kobza, F.: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;Lakosil, Jaromír: Přerovský malíř oslaví v lednu své 80. narozeniny. In: Ostravský kulturní měsíčník, 1981, č. 1, S. 29. ;ZKVMO, 1983, č. 223, S. 4. ;Toman, P. : NSČSVU. I. Praha 1947, S. 548. ;.Sitko, J.: 80 let akademického malíře Vlastimila Kozáka.In: Zprávy MOS 1991. Okresní vlastivědné muzeum J.A. Komenského Přerov. S.190.; Dolívka, J.: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 75.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008. S. 190–193, 483.;

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouc) V r.1975–1979 abs.Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor užité plastiky v kameni u prof.Habarty, 1979–1985 VŠUP v Praze, spec.ateliér užitého sochařství u prof.J.Male­jovského.Za studií získal Ateliérovou cenu za realizaci plakety k 100.výročí založení VŠUP. Účastnil se několika domácích i zahraničních výstav. Samostatně vystavoval v Olomouci r. 1980. Vytvořil plastiku Tok informací pro telekomunik. budovu v Olomouci v roce 1988. Jeho rodný dům v ulici Stanislava Menšíka má pamětní desku připomínající narození a předčasné úmrtí umělce. Zemřel v olom. nemocnici po těžké nemoci.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/; Kdy kde co v Olomouci 1990, listopad, S. 7–8., Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001.,

Springer, Jan : Co dala Haná české literatuře., Olomouc 1947., S.39.;

Maturoval na gymnáziu v Jičíně, poté studoval filozofii v Praze. Působil na gymnáziu v Plzni, od r. 1869 – 1891 na SG v Olomouci. Učil matematiku a fyziku. 1871 – 1887 členem zkušební komise pro učitele obecných a měšťanských škol. Členem spolků, spoluzakladatel Matice školské a VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.156–157.; Památník českého gymnázia v Olomouci.Olomouc 1927.S.166–167.;.

V letech 1939–1941 vystudoval Školu umění ve Zlíně u prof. Vl. Hrocha. 1945–1946 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u prof. E. Filly. Pracoval jako malíř a asistent šéfa výpravy v Českém divadle v Olomouci. Později působil jako konstruktér a návrhář Stavoprojektu. V letech 1957–1984 jako provozní architekt Státního divadla Oldřicha Stibora v Ol. 1965–67 byl externím učitelem katerdy výtvarné výchovy FF UP v Olomouci, 1967–78 lektorem pro kresbu a malbu. 1947 se stal členem Skupiny olomouckých výtvarníků.

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL; Kdy kde co v Olomouci 1983, září, S.11.; Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomou­c 1989.;

Učitelem chlapecké školy. Působil v Místku. Popraven v Osvětimi.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947. S.39.

Studoval na reálce a prům. škole v Brně a v Praze. Poté 10 let praxe asistenta a projektanta, 1905–8 v USA. 1908–15 asist. u olom. stav. fy Jana Hublíka. R. 1915 složil stavitelské zkoušky a osamostatnil se. Z díla: Návrh na Národ. dům v Chicagu/1908/;prů­čelí domu Beerových, Ostružnická 9, Olomouc/1908/;sou­těž. návrh na Mohylu míru u Slavkova;průčelí hotelu Přerov, Pekařská 7, Olomouc-zbořeno, hrobka zakladatelů VSM na Ústřed. hřbitově v Ol. /1912/;přestavba domu Denisova 47, Ol/1915–16/, aj. Část architekt. pozůstalosti uložena u J. Kováře ml. v Olomouci.

Kšír, J, : Staré olomouc.špitály a jejich situování.In: Zprávy VÚO, 1964, č.118, S.3.; ZKVMO, 1984, č.229, S.28–29.;Zatloukal, P.: Architektonické dílo J.Kováře st..In: ZKVMO, 1980, č.208, S.5–11.;.

V letech 1918–1923 stud. AVU Praha, prof. Nechleba, Švabinský, 1923–24 studijní cesta Paříž. Maluje podobizny a krajiny. Souborná výstava v Prostějově r. 1933.

Toman, P.: Slovník čes.výtvarných umělců.I., S.546.;.

Stud.umělecko­prům.šk.-l rok a abs.AVU Praha.Působí v Praze.

Toman, P.: Nový slovník českoslov. výtvarných umělců 3.; Toman, P.: Dodatky.S.104.;.

Vydával časopis v Rožnově pod Radhoštěm a od poloviny 20. let ve Valašském Meziříčí. Zasloužil se o založení Valašského muzea v Rožnově. Byl spozakladatelem a po r. 1945 ředitelem Beskydského divadla. Koncem svého života pobýval v Praze, kde psal vzpomínkové črty.

Fabián,J.: Slovník osobností kulturního a společenského života. Valašské Meziříčí 2000.

Kustod muzea Vlastenec. spolku v Olomouci. V muzeu uložena pozůstalost.

Studoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, po maturitě odešel na univerzitu do Vídně. Jako zkušební kandidát byl přidělen státnímu českému gymnáziu v Brně, pak v Kroměříži a v letech 1892 – 1899 ve Valašském Meziříčí. Pak přesídlil do Olomouce. Profesor českého gymnázia v Olomouci od 15. 2. 1899 do r. 1917. Dr. Kovář učil latinu, řečtinu, němčinu, francouzštinu, češtinu a filozofii. byl velmi jazykově nadán. Psal do výročních zpráv škol ve Valašském Meziříčí a v Olomouci.

Fischer, Richard: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 155–156.;

Vystudoval UMPRUM v Uherském Hradišti. Samostatně vystavoval v Olomouci, Praze, Valašském Meziříčí. Kolektivně v Šumperku, Vsetíně, Rožnově pod Radhoštěm, Ostravě, Pardubicích atd. Věnuje se malbě, grafice, ilustraci a tvorbě dřevěných plastik.

Moravské osobnosti kultury a umění/REGO SVKOL; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980.

Narozen v Nedvezí (u Poličky). V letech 1913–1920 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Přerově, kde učil matematiku a fyziku. Sbormistr Přerubu 1916–1918.Člen výboru Moravského kola spisovatelů. Publikoval v přerovském Obzoru, povídky a črty /V Masopustní noci/.Napsal 5 sbírek realistických povídek, 2 romány, divadelní hry a literární studie. Poté ředitelem Gymnázia ve Zvolenu na Slovensku.

Čechák, Vlastimil: Literatura Přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981. /dipl. práce, č. 4072, s. 25–27. /;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962. S. 133. ; ;Nekrolog. LD, 19. 2. 1954. ;.'

Ve Frýdku absolvoval reálné gymnázium. Roku 1941 vstoupil do saleziánského ústavu. Vystudoval FF UP v Olomouci, kde v roce 1955 promoval. Pracoval jako lingvista až do svého věznění v roce 1960. 1968 odešel do exilu a vystudoval v Římě Papežskou univerzitu Gregorianu. Je členem PEN klubu. V roce 1994 dostal Cenu Karla Hynka Máchy " Květy staré Koreje" (Scriptum 1994).

Hanácké noviny, 1.4.1995, S.5., Literární noviny 2004, č.13. (Nekrolog).

Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v Olomouci narukoval na vojnu.. Po 1. světové válce sloužil v armádě. V roce 1921 byl ve zpravodaj ské službě jako velitel pro východní Polsko, Moravu a Slovensko. V civilním životě byl redaktorem různých deníků (České slovo). Po okupaci odešel z vlasti a spolu s generálem Svobodou organizoval boj proti nacistickému Neměcku. Po válce pracoval ve vojenské misii Berlin s úkolem zajistit průzkum našich hranic. V roce 1949 byl zavřen na Pankráci a odsouzen na 25 let. V roce 1960 byl umučen.

Holické noviny.č.1/2002;

Maturoval na gymnáziu v Kroměříži a poté studoval FFUP v Olomouci. Od 1.9.1956 pracoval ve St.arch.Janovice u Rýmařova, v Olomouci a od r.1971 se stal jeho vedoucím.Jednatel histor.sekce VSMO.Region.dě­jiny=střed.Mo­rava, Olomoucko, Kroměřížsko.

Z díla: Přehled pramenů k dějinám školství na Moravě ve státních archivech. In: Sborník k dějinám morav. školství.

Biografie: -mit-: Padesátiny PhDr. Miloše Kouřila. =ZVSMO 1982, č. 17–18, S. 35–36. Ševčíková, H.: Středomoravská výročí na měsíc červen. Týnecké listy. červen 2022.

Doc. PhDr. Miloš Kouřil

Narozen v Odrlicích (nyní část obce Senička). Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1868, do r. 1874 studijním prefektem v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 1875 – 1890 profesorem gymnázia v Rychnově.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Olomouc 1937.S.51.;.

V roce 1963 maturoval na průmyslové škole stavební, obor vodohospodářský a poté pracoval ve Výzkumném ústavu vodohospodářském v Praze, později v podniku Metroprojekt jako projektant (1972–94); od 1994 projektuje jako živnostník. Hudební texty o jazzu publikoval od 1965 v klubovém časopise klubu Olympik, od 1972 v periodiku Jazz, v 80. letech v časopise Jazz Forum, jako dramaturg přispěl k realizaci festivalů Pražské jazzové dny a několika podobných jazzových přehlídek. V roce 1981 vydal práci Český rock´n´roll, od 1989 publikoval jako nezávislý novinář v odborných periodikách s jazzovým zaměřením, 1990–91 byl redaktorem měsíčníku Melodie. V letech 1972–89 byl členem a od 1974 vedoucím funkcionářem Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. Členové jejího výboru (Karel Srp, Joska Skalník, Vladimír Kouřil, Čestmír Huňát a Tomáš Křivánek) byli zatčeni orgány Státní bezpečnosti ČSSR s odůvodněním, že „se dopouštěli trestné činnosti nedovoleného podnikání. V inscenovaném soudním procesu byli 1986 Srp a Kouřil odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody (Srp na šestnáct měsíců, Kouřil na deset měsíců). Oba si tresty odpykali v plném rozsahu, 1991 byli všichni obvinění soudně rehabilitováni. Důsledkem Kouřilova věznění v kauze Jazzové sekce bylo chronické postižení ledvin; v roce 2002 odešel do invalidního důchodu. Kouřil je autorem četných odborných statí, článků, recenzí apod. pro časopisy Bulletin Jazz (1974–82), kulturní magazin UNI (1998–dosud). Redakčně a editorsky se podílel na vydávání Bulletinu Jazzové sekce SH ČSSR (1972–80) a příloh k Bulletinu Jazz (1979–86), byl stálým dopisovatelem dvouměsíčníku Jazz Forum, vydávaného Mezinárodní jazzovou federací (IJF) ve varšavské redakci, 1989–92 byl redaktorem občasníku Artforum, psal pro měsíčník Gramorevue (1988–93), v 80. letech pro kulturní samizdat hanspaulské komunity v Praze 6 Lógr a pro hudební samizdat Druhá strana; dále počátkem 90. let pro čtrnáctideník Rock & Pop, pro Lidové noviny, pro měsíčník Harmonie (dosud), 1997–98 také pro měsíčník Musicae, 1994–2003 pro měsíčník Stereo a Video, pro nezávislý měsíčník pro duchovní kulturu Dotek (1994–2004), od roku 2006 pro dvouměsíčník His Voice a pro informační zpravodaj Jonáš klubu v Praze; spolupracoval se soukromým rádiem Kobra, kde týdně připravoval asi 40 hodin pořadů o jazzové i jiné hudbě, dále se soukromými rádii Echo a AZ Zlín, se stanicí Vltava Českého rozhlasu, podílel se na přípravě televizního seriálu Bigbít (ČT), psal doprovodné texty k LP deskám a kompaktním diskům. Je autorem knih: Český rock´n´roll 1956–96 (Praha 1981, Edice Jazzové sekce Jazzpetit). Starý a mladý pán hrají jazz (Praha 1998). Jazzová sekce v čase a nečase 1971–1987 (Praha 1999–2000). Divná hudba dob nekalých (Praha 2006).

Encyklopedie jazzu a moderní pop.hudby.Praha 1990.S.286.;. Kdo je kdo 91–92, Česká republika, díl I. (Praha 1990, Nakladatelství Kdo je kdo). Kdo je kdo 94–95, Česká republika (Praha 1994, Nakladatelství Modrý jezdec). Zapletal, Petar: Vladimír Kouřil. In: Český hudební slovník (web).

Absolvoval Školu výtvarného myšlení I. Zhoře. Žije a pracuje v Kroměříži. Samostatně vystavoval v nemocnici Kroměříž r. 1975, plenér Kroměříž r. 1980. Galerie pod podloubím v Olomouci r. 1984, v Prostějově r. 1986, na Sovinci r. 1986, v Uničově r. 1987.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991. /foto/;.

Začal studovat na gymnáziu v Litovli, ale studia nedokončil a vyučil se v obchodě pa Rudolfa v Litovli jako drogista. Do začátku 2. světové války pracoval v mnoha drogistických prodejnách. Dostal se do kontaktu s fotografováním, které se pro něj stalo celoživotním koníčkem. Přátelil se s cestovatelem L.M.Pařízkem. Po vypuknutí světové války byl totálně nasazený v polské Wroclavi, kde strávil 5 let a pracoval u neměckého drogisty Maxa Kacheho. Tady začal aktivně fotografovat městské památky. V laboratoři taky zpracovával různé fotografie na památku z vojny. Začátkem roku 1945 se mu podařilo utéci a schovával se pak u svého strýce v Dolních Kounicích u Brna. Po osvobození v r. 1945 se vrátil domů. V r. 1945 se potkal s malířem Hugo Šilberským, s kterým se přátelil až do konce života. Jezdili po kraji, navštívili několikrát Bouzov, Náměšť na Hané, několikrát společně pobývali ve Vysokých Tatrách. Společně přispěli svojí tvorbou do knihy k dějinám Mohelnice. V roce 1947 se Jaroslav Koupil oženil a v r. 1948 se mu narodil syn Jaroslav, který nyní působí v Hradci Králové jako lékař. Fotograf se podílel též na dokumentaci města Mohelnice, činností pro místní muzeum ap. Fotografie publikoval v časopisech Svět v obrazech, Květy, Svět motorů. Účastnil se též fotografických výstav doma i v zahraničí (Polsko, Maďarsko, NDR). Rád fotografoval též folkór a to v Náměšti na Hané, Rožnově pod R. a ve Strážnici. Přátelil se též s básníkem Martinem Strouhalem ad. Byl dlouholetým členem Klubu přátel výtvarného umění v Mohelnici.

Šilberský, Aleš: Vysoké Tatry štetcom a objektivom. Bratislava 2007. S. 23.

V letech 1920–1930 studoval hudební školu v Olomouci. Poté u J. Klengela v Lipsku 1932–33. Působil 1926–1931 v olomouc. divadle, poté v různých orchestrech v cizině, Polsko, Německo, člen Berlínské filharmonie 1941–1945. Poté do r. 1949 v Opavě. Od r. 1949 člen Slovenské filharmonie v Bratislavě. Od r. 1954 členem orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě.

ČSHS.I.Praha 1963.S.720.;.

Byl členem činohry MDO v letech 1943–1978. Absolvent dramatického oddělení Konzervatoře v Brně. Žák Rudolfa Valtera.

Po obecné škole v obci absolvoval v letech 1917–1921 RG v Litovli a 1921–1925 studoval na Učitelském ústavu v Olomouci. Poté vyučoval na obecných školách v Července ( 1926 ), ve Slavětíně u Litovle ( 1927 – 1928 ) a na Dívčí měšťanské škole v Novém Jičíně ( 1928 – 1933 ). V roce 1933 – 1936 působil jako správce jednotřídky v Renotách u Litovle a učil v Uničově ( 1936 – 1938 ), v Náměšti na Hané ( 1938 – 1945 ), ve Šternberku ( 1945 – 1948 ), ve Štarnově u Šternberka ( 1948 – 1958 ). V letech 1958 – 1960 působil jako ředitel základní školy v Bělkovicích u Olomouce. Již v době svého studia psal fejetony, básně a drobné příspěvky do časopisů a aktivně se zúčastňoval osvětové a kulturní práce ve svých působištích. Ve své poezii opěvoval tradiční život na Hané. Oslavou rodné vsi je báseň Senička z roku 1929. V několika románových pracích ( S větrem o závod, Skála puká, Vítězná chudoba, Radlice Boží, Zlatá Srdce, Krůpěje, Náš rod ) zobrazil vesnický život v této úrodné oblasti. Ve středu jeho literárního zájmu byli prostí venkovští lidé a jejich sociální a hospodářské poměry. Slezskému bardu Petru Bezručovi věnoval práci Petr Bezruč na Hané. Spolu s Josefem Vacou a Josefem Vrbkou zpracoval ve dvou publikacích na dvě stě pověstí s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, vydané v roce 1939 a 1940. Z roku 1948 je jím uspořádaná vlastivědná publikace Štarnov pod Šternberkem z minulosti k přítomnosti. Jeho sběratelství lidových pověstí a zkazek vyústilo ve 40. a 50. letech ve vlastní pohádkovou tvorbu. Básník, prozaik, folklorista a jeden z předních představitelů ruralismu. Výbor z jeho poezie i prózy vydaný v Seničce v roce 2000 uspořádal spisovatelův syn ing. Aleš Koudelák.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce. Olomouc, VSMO 2004. S.56–58. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.52–59. Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů. P. 1945. S. 400–402. Slavík, B.: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. Pražák, A.: Spisovatelé, učitelé.P. 1946. Slovník českých spisovatelů. P., ČS 1964. S. 249. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S. 84–85. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Výběrová bibliografie s údaji o 76 autorech. Olomouc, SISŠ 1993. Ševčíková, H.: Červencová a srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2015, č.7–8.

Kniha Potmě vyšívaná. Vydaná v roce 1948 a dedikovaná autorem v roce 1950. V majetku Tomáše Přidala.

Od roku 1978 studoval Slovanské gymnázium, kde roku 1982 maturoval. Poté absolvoval Filozofickou fakultu UPOL, obor historie. Promoval r. 1986 a PhDr. 1988. Od r. 1986 pracuje v Zemském archivu Opava, pracoviště SOKA. Od 1.10. 1987 na pobočce ve Šternberku jako archivář. V roce 1990 přešel do Litovle a od roku 1996 působí v Olomouci, kde od r. 1998
jako zástupce ředitele. Bohatá publikační činnost. Autor a spoluautor cca 24 knih. (stav k 3.6.2014)

Knihy:
(sa = spoluautor)
Dějiny Olomouce. UP Olomouc 2009. (sa)
Luběnice 2002. Danal, Olomouc 2002. (sa).
Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc 2002. (sa)
Olomouc ve víru válek. Danal, Olomouc 2009 (sa)
Památky staré Litovle. Danal, Olomouc 1998. (sa)
Paměti obce Dolany. Obec Dolany. 2012. (sa)
Paměti obce Hlušovice. Obec Hlušovice 2010. (sa)
Paměti obce Holice. Město Olomouc 2004.
Paměti obce Horní Loděnice. Danal, Olomouc 1996.
Paměti obce Choliny. Danal, Olomouc 1996.
Paměti obce Cholina. Obec Cholina a Danal, Olomouc 2011.
Paměti obce Seničky. Danal Olomouc 1997. (sa)
Paměti obce Kníničky a Lhota pod Kosířem. Danal, Olomouc 1998. (sa)
Paměti obce Křelova a Břuchotína. Danal Olomouc 2000.
Paměti obce Ludéřova. Danal, Olomouc 1993. (sa)
Paměti obce Moravská Huzová, Benátky a Stádlo. Danal, Olomouc 1999.
Paměti obce Myslechovice. Danal Olomouc 1996.
Paměti obce Štěpánova. Danal, Olomouc 1997. (sa)
Paměti obce Vilémova. Danal, Olomouc 1995.
Šternberské století 1909–2009. Město Šternberk 2009.
Švédové v Olomouci (1642–1650). Danal 1993, 1995. (sa)
Uničov. Historie moravského města. Město Uničov 2013. (sa)

Ferdinand Kuschel. In: Allgäuer Gefchichtstreund 2011, N 111.S.9–192.

Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí.. Praha 2000. S.338. Hlů­zová, Vlasta: Prošli Šternberkem. Šternberk 2010.S.65–66. Lexikon současných českých historiků. Praha 1999. č.z. 305. Galerie rodáků a nejen jich – s údaji ze dne 3.6.2014 a podpisem souhlasu.

PhDr. Miroslav Koudela odborný rada (z 1.9.2015)