Osobnosti Moravy.eu

Studoval gymnázium v Litovli, pak studoval FFUK v Praze obor čeština němčina. Působil v Břeclavi a ve Šternberku, od r. 1938 působil v Přerově, pak v Hranicích a Lipníku. Působil v ochotnickém divadle. Psal dramata, romány, pohádky pro děti, rozhlasové hry.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala v Litovli.Litovel 1981.S.195.; .

Holické noviny.č.3, červen 2005, S.7.

Narozen v Holici u Olomouce. Nyní součást města Olomouce.

Od r.1945 v Olomouci, vytvořil vojenskou posádkovou hudbu, spolupracoval s MF, sbormistr olom.Žerotína, spoluprac.s Orlicí a Vlastimilou v Prostějově, 1960–1972 učil v Kroměříži, 1975-..v Mohelnici­.Spolupracoval s rozhlasem.

Marek, Pavel: Dirigent Antonín Dražil.=Štafeta, 1990, č.3, S.16–19..

Po studiu DAMU v Praze nastoupila do Divadla pracujících v Gottwaldově (n.Zlín). V letech 1967–1973 působila v činohře Státního divadla v Ostravě. Díky svému jemnému projevu i zjevu byla většinou obsazována do lyrických rolí. Během studia vystupovala jako zpěvačka Academia Jazz Bandu v Přerově a debutovala i jako filmová herečka ve filmu Život bez kytary (1962). V době svého působení v Ostravě hrála v televizních inscenacích ostravského studia. Od r. 1973 žila s rodinou v Praze. Manžel Zdeněk Hruška (herec a dabingový režisér a dva synové Libor a Zdeněk jsou rovněž herci).

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.28–29.

Narozen v obci Dolní Otaslavice. (n. Otaslavice). V letech 1957–1960 primátor města Olomouce.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.70;

Narozen v učitelské rodině. Studoval reálné gymnázium v Zábřehu, po záboru Sudet v roce 1938 v Litovli. Po maturitě v roce 1943 krátký čas studoval na univerzitě ve Vídni hudbu a r. 1944 unikl totálnímu nasazení tím, že odešel do Vídně, kde pracoval jako korespondent a překladatel švýcarské firmy CIBA A.G. Po válce 1945–1949 studoval na FFUK v Praze, obor germanistiku a anglistiku. Studia ukončil v r. 1951 dizertační prací o E.E.Kischovi a doktorátem. Od r. 1952 pracoval tři roky na zahraničním odboru ministerstva informací a kultury a dalších 26 let do r. 1981 přešel na FFUK jako vedoucí katedry anglistiky, germanistiky a nordistiky. Působil též na VŠ zemědělské , kde se věnoval odborné terminologii. Autor skript a učebnic. Byl prezidentem terminologické společnosti TERMA v Kanadě, expertem UNESCO, členem výboru Kazykovědného sdružení při ČSAV.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001. S. 29.

Prof. PhDr. Lubomír Drozd, DrSc.

Uničovský zpravodaj,č.7/2003,10­.4.2003,S.. 3(Za Jiřím Drvotou).

V letech 1945–1948 studoval na pražské FF UK. Studia dokončil na UP v Olomouci roku 1953. V letech 1951–1956 působil jako divadelní režisér v Plzni, Olomouci, Teplicích a v Praze. Emigroval do USA a učil na Columbijské a Newyorské univerzitě, řádným profesorem se stal na Ohio State University.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995.Olomouc 1996.S.55.;

V roce 1951 maturoval na brněnském gymnáziu. Na JAMU se nedostal a tak nastoupil jako dělník do slévárny. Když ukončil vojenskou službu byl na základě konkursu přijat do sboru Vojenského uměleckého souboru v Bratislavě, kde působil 5 let jako civilní zaměstnanec a zpíval, hrál a též konferoval řadu pořadů. Roku 1960 odešel se svou ženou, herečkou do Divadla J. Grerora Tajovského v Bánské Bystrici a působil zde ve sboru i jako sólista. Přihlásil se na dálkové studium FF UK do Prahy, obor estetika a po 4 semestrech studium přerušil a přestoupil do Brna, kde získal angažmá v Redutě. V letech 1968–1978 sólistou zpěvohry Státního divadla v Brně. Mezitím byl přijat na řádné studium operní režie na JAMU. V r. 1980 nastoupil do Opavy a od podzimu 1984 do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S.187–191.;

Pocházel ze selské rodiny Filipa D. Po studiích na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval r. 1876, pokračoval ve studiu práv na UK v Praze. Po promoci v r. 1879 nastoupil na právnické místo v Opavě, po nedlouhé praxi u zemského soudu se stal advokátním koncipientem a posléze samostatným obhájcem. Zapojil se do veřejného života ve prospěch českých politických stran. Už za studií psal lyriku. Užíval pseudonym Romuald Rakovec a jako překladatel uváděl do české literatury básnickou tvorbu jihoslovanskou a ukrajinskou.

BSSSM, seš.4 (16.).Ostrava 2003. S.30.

JUDr. Romuald Dubový

pseudonym: Romuald Rakovec

Zemřel v Unčovicích (n.m.č. Litovle)

Působil v okruhu humanistů kolem olomouc. biskupa S. Thurza, vedl jeho kancelář, pozd. sekretářem, 1511 zvolen kanovníkem olomouc. kapituly, 1527 proboštem kroměřížským, olomouckým děkanem. 1522 získal rytířský titul. 1541 zvolen olomouckým biskupem a přesídlil na kroměřížský zámek. Autor latinsky psaných Dějiny Království českého. 1552, 33 dílů.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.609–610.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973, S.1188.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1486

Dětství prožil v obcích Vacetín, Radnice a v Olomouci, kde vystudoval Střední průmyslovou školu strojní a v letech 1972–1977 studoval Pedagogickou fakultu UP., kde byl žákem E. Viklického, Jany Jemelkové, Ladislava Ruska, Dušana Janouška a Zdeňka Přikryla. Poté působil jako učitel na LŠU v Olomouci. Ilustrátor knih, tvůrce ex libris.

http://magic-exlibris.webgarden.cz/…/dudek-josef

Absolvoval gymázium v Kroměříži, posl. rok studia v Brně, kde maturoval. Roku 1845 vstoupil do cisterciánsk. kláštera v Dolních Rakousích. Po roce se vrací na Hanou a vystuduje bohosloví v Olomouci. V Olomouci činný v roce 1848 ve studentských vlastenec.spolcích. v letech 1849–1850 pracoval jako knihovník ve Slovanské knihovny v Olomouci. V r. 1850 byl vysvěcen na kněze, kaplanoval v Holešově, v Kostelci, ve Velké Bystřici (10 let). Autor cestopisů, fejetonů a povídek. V r. 1861 se stal spoluzakladatelem vlast. nábož. spolku Koruna soluňská. Publikoval do časopisů Cyril a Metod, Hvězda, Čas, Hlas, Morava, Moravan. V r. 1864 se stal farářem v Hrušce u Kojetína a od r. 1880 získal hodnost víceděkana ve Vyškově.

Lexikon české literatury.1., P., Academia1985, S.612–613.; Spáčil, V.: Historický místopis okr.Olomouc – venkov.Olomouc 1968.S.144.; Týnecké listy, 3/2007, S.7; Týnecké listy, č.6/2007, S.7; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. Velký Týnec 2007.S. 65–66.;

Ivo Ducháček se po absolvování práv stal redaktorem Lidových novin, které jej již v roce 1936 vyslaly do Paříže jako svého zpravodaje. Zde prožil Mnichov a březen 1939 a spolu s Gustavem Wintrem, Miloslavou Sísovou a dalšími začal působit v tisku vznikající emigrace. Po pádu Francie odejel do Velké Británie, kde spolupracoval s H. Ripkou. Na konci 2. světové války se zúčastnil osvobození Plzně jako styčný důstojník u generála George Pattona.

Ducháček se pak stal předním činitelem Čs. strany lidové (ČSL), za kterou byl až do února 1948 poslancem a předsedou zahraničního výboru Prozatímního i Ústavodárného Národního shromáždění. V této funkci přesvědčeně prosazoval zahraniční politiku orientovanou na SSSR. Vnitropoliticky se však stále více dostával do rozporu s KSČ, zejména jako šéfredaktor týdeníku Obzory, který založil s P. Tigridem. V únorových dnech jej akční výbor ČSL vyloučil ze strany a Ducháček odešel do nového exilu v USA. Od října 1949 až do své smrti pak pod jménem Martin Čermák připravoval pro Hlas Ameriky populární Zápisník o USA a tamním životě. Působil také jako profesor politických věd na New York College a byl členem exilové Rady svobodného Československa.

Český bibliografický slovník. – Praha : Academia, 1992

alias Martin Čermák

Znal rusky, francouzsky, anglicky. 1919 odešel za bratrem Jaroslavem D. do Přerova. Po krátkém působení u soudu v Olomouci se stal r. 1920 civilním zaměstnancem – účetním vojenských skladů v Přerově, od r. 1937 v Olomouci. Po likvidaci čs. armády r. 1939 přesídlil do Prahy. Zde byl od r. 1940 zaměstnán na ministerstvu průmyslu. R. 1929 založil v Přerově edici Delfín. Působil ve Skupině moravských knihomilů a v časopise Bibliofil. Psal a časopisecky otiskoval fejetony a vzpomínky na válečný pobyt v Rusku v časopise Našinec, též recenze o knihách. Překládal též beletrii.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.621–622.;.

Působil na Patologicko-anatomickém ústavu prof. Neumananna v Brně. Poté přednostou patologického oddělení nemocnice v Olomouci. Po obnovení lékařské fakulty UP se snažil o modernizaci tohoto ústavu. Nakonec zůstává v krajské nemocnici v Ostravě-Zábřehu, odkud organizačně řídil výstavbu dalších diagnostických oddělení a pracovišť.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.43–45;

Otec byl řemeslníkem. Po absolvování reálného gymnázia v Olomouci (1924–1932) studoval 1932–1938 na FF UK slavistiku a germanistiku u Miloše Weingarta, Jana Horáka, Miloslava Hýska a Otokara Fischera, zároveň navštěvoval komparatistický seminář Václava Tilleho. Od 1938 učil na středních školách v Praze a v Olomouci. Ve 40. letech externě spolupracoval s nakladatelstvím Ladislav Kuncíř. Za války byl totálně nasazen, po válce absolvoval vojenskou prezenční službu. 1949 získal PhDr. na základě komentované edice František LadislavČelakovský: Slovanské národní písně. 1947 se stal asistentem a 1954 byl jmenován docentem dějin české literatury na PedF UK v Praze. Po její přeměně na Vysokou školu pedagogickou (1955) byl zde 1956–1958 děkanem Fakulty společenských věd. Poté přešel na katedru etnografie a folkloristiky FF UK, kterou také 1960–1969 vedl. Titul CSc. získal 1962 prací Kapitoly z literárních dějin českého národního obrození. 1968 byl jmenován profesorem, 1978 odešel do důchodu, ale učil a působil v různých univerzitních funkcích i nadále. Absolvoval kratší přednáškové pobyty na vysokých školách v Opole, Postupimi, Güstrowě, v Bukurešti a v Sofii. 1960 učil jeden semestr na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Aktivně se účastnil řady domácích i zahraničních konferencí a kongresů, organizačně i vědecky pracoval v domácích i mezinárodních folkloristických společnostech. 1962–1967 byl předsedou Národopisné společnosti československé.

Beneš,B.: Nekrolog. Národopisné aktuality 1990. S.193.

Prof. PhDr. Karel Dvořák, CSc.

Narozen v Dubu u Tovačova (n. Dub nad Moravou). Důlní inženýr. Poslanec. Doc .Ing. Šimon Dvořák působil v Praze.

Ing. Jaroslav Pinkava.

V letech 1919–1923 pracovala ve Studijní knihovně v Olomouci, poté v Univerzitní knihovně v Praze. Pro časopis Styl překládala z francouštiny a němčiny odborné stati z výtvarného umění.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.30.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1954

V letech 1964–1971 vysokoškolský pedagog VŠE v Praze, od 1972 zaměstnanec Ekonomického ústavu ČSAV, od 1984 Prognostického ústavu ČSAV. V roce 1990 se stal ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj. V roce 1992 byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za ODS a stal se ministrem hospodářství ČR v první vládě Václava Klause. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za Jablonecko.[1] Od roku 1997 byl soukromým konzultantem v oblasti ekonomického poradenství. Zároveň v letech 1997 až 1998 byl členem dozorčích rad Komerční banky a Českých radiokomunikací [2] V říjnu 2007 se stal velvyslancem – stálým představitelem ČR při OECD.[3] V roce 2009 působil na katedře hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

Kdo je kdo 1991 – 1992.I.Praha 1991.S.177.;. Wikipedie.cz

V letech 1832–1838 studoval gymnázium v Opavě. Poté filozofii (1839–1840) a teologii (1840–1844) v Olomouci. V roce 1844 vysvěcen na kněze. Poté kooperátorem na faře v Horním Benešově. V roce 1848 katechetou na c.k. hlavní škole v Uničově, 1850 katechetou na nižší reálce v Opavě. Katechetou reálky a učitelského ústavu v Opavě.Studoval ve Vídni aprobaci pro výuku dějepisu a zeměpisu (1855). Později vyučoval též angličtinu. Penzionován r. 1886. Ve volném čase byl veřejně činný. Od r. 1856 členem mužského pěveckého spolku a pak předseda. R. 1897 založil v Opavě dobročinný spolek svaté Nothburgy. V roce 1873 jmenován konzistorním radou a r. 1881 mu byl udělen Zlatý záslužný kříž s korunou.

BSSSM č.1 (13). Ostrava 2000. S. 30–31.

V roce 1990 maturoval na gymnáziu v Opavě a poté v letech 1990–1995 studoval FFUP v Olomouci, obor historie a archivnictví. V letech 19936–1994 působil na univerzitě v Budapešti. V roce 1995 Mgr. a r. 1999 Ph.D. V letech 1995–1998 absolvoval postgraduální studium FFUP. Od r. 1998 působil na olomoucké univerzitě jako asistent, od r. 1999 odborný asistent na katedře historie FFUP. Zabývá se kulturními a náboženskými dějinami raného novověku, poutěmi, dobovou zbožností a františkářským řádem. Publikuje ve sbornících AUPO a Statního archivu v Olomouci.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999, č.z. 124.

Mgr. M.A. Martin Elbel PhD.

Na SGO působil v letech 1943–1956 a také v letech 1994–1995. Od r. 1946 působil jako asistent a přednášející na FFUP. Přednášel též na gymnáziu v Prostějově v letech 1956–1959 a trvale od r. 1962. Zabýval se historií Prostějovska. Autor německo-českého odborného slovníku pro oděvní výrobu. Po roce 1989 vyznamenán stříbrnou medailí UP. Hodně publikoval v regionálních časopisech.

Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979. S.49. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.53.

Sběratel pohlednic, ředitel škol v Orlové, autor loutkových her pro děti (Chytrá královna, Sedmikráska, Hloupý Honza aj.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha NK 1957, S.14.;

Pracoval v Olomouci na odboru kultury ONV, od února 1986-březen 1994 v Okresní knihovně v Olomouci. V době politické činnosti Pavla Dostála v Praze od r. 1990 – 1994 byl jeho poradcem i konsultantem návrhů nových zákonů v oblasti kultury. Jeho otec Josef Engliš sen. byl leteckým mechanikem mj. i Baťova letadla, s kterým v čase od 6.1. do 1.5. 1937 vykonal cestu kolem světa. Vyšla o tom kniha Cesta kolem světa, vydal IM Ateliér Zlín (2015).

Osobní – hš (spolupracovník v Okresní knihovně Olomouc) Informace od Ing.arch. Petra Engliše https://otavinka.blogspot.com/…arozeni.html

JUDr. Josef Engliš