Osobnosti Moravy.eu

Od 9 let se učil hrát na housle u Viktora Noppa v hudební škole Besedy brněnské. V letech 1935–1942 byl žákem Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Po absolutoriu se stal koncertním Mistrem několika orchestrů : Městské divadlo Olomouc 1.8. 1942–30.9.1945, Symfonický orchestr Olomouc 1.10.1945– 29.2. 1946. V Moravské filharmonii působil v období od 15.5.1945 do 1.3.1946. a od 15.2.1948 do 31.7.1958. Pe­dagogicky působil na UP v letech 1953 až 1958. Ve Zlíně hrál v symfonickém orchestru 19.8.1947–16.2.1948. Od 1. 9. 1959 vyučoval houslím na konzervatoři v Ostravě až do své smrti. Od školního roku 1970 – 1974 měl částečný úvazek také na konzervatoři v Žilině. Uplatnil se též jako vynikající primárius Slezského kvarteta v Opavě a Kvarteta moravských filharmoniků v Olomouci. Úspěšné zahraniční zájezdy do zemí: Itálie, Rakouska, Rumunska, Španělska, Švédska, Norska, Finska, SSSR, a Německa.

Československý hudební slovník.II. Praha 1965.S.82. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. 5. Opava 1996. S.80.;

Ředitel Okresního vlastivědného muzea jako etnograf, 1985–1990 vědecký pracovník ve Slezském muzeu v Opavě, od 1990 ředitel muzea v Šumperku. Publikační činnost zaměřena zejména na historii etnografie jako vědní dispciplíny, problematika lidového umění a řemesel.

Kdo je kdo 1994/1995. Praha 1994.S.361.; Severní Morava sv.82, 2001, Šumperk 2001., S.67, foto.,

Ve Valašském Meziříčí vystudoval gymnázium a v roce 1928 vstoupil do řádu salvatorů. V roce 1934 byl v Římě vysvěcen na kněze. Studium dokončil 1935 doktorátem z teologie a filozofie. Později se usídlil v Prostějově jako kaplan u sv. Petra a Pavla. 24. června 1942 byl zatčen gestapem za výroky proti Hitlerovi a v Brně odsouzen. 3. 7. 1942 byl zastřelen.

Studoval gymnázium ve Znojmě, v Brně filozofii, od r. 1865 trvale působil v Brně. Literární a publicistická činnost. Redigoval Moravskoslezský časopis pro lid. Publikoval v Moravské orlici, Morav. novinách.

Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.Olomouc UP 1987.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.94–95.;Přichystal, A.: Beletristický obraz minulosti města Olomouce a okresu Olomouc.Olomouc SVK 1980.;Kopecký, Milan: Literární význam Mikšíčkových pamětí.VVM, 15, 1960, S.216–224.

V roce 1957 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, od 1959 – 1963 prac. Laboratoře optiky ČSAV. Spolupráce s Katedrou optiky Př.fakulty UP v Olomouci. Působí v Ústavu radiotechniky a elektroniky AV ČR. Člen výboru České a Slovenské společnosti pro fotoniku.

ČBS.Praha 1992.S.460.;. Malíšek, V.: Doc.RNDr. Miroslav Miler, DrSc. jubilující. In: Jemná mechanika a optika (JMO), 50, 2005, č. 10. S. 305.

Nejprve studovala na průmyslové škole. Přitom se u Bohuslava Jeremiáše učila zpívat a jako žákyně hudební školy vystoupila na několika koncertech. Později studovala zpěv v Praze a ve Vídni. Za 1. světové války musela pomáhat početné rodině a pracovala jako prodavačka, písařka a vychovatelka. V posledních letech 1.svět. války žila v Olomouci a tam zpívala na dobročinných koncertech a ve chrámovém sboru pod vedením varhaníka Antonína Petzolda. Divadelní dráhu začala po převratu v Českých Budějovicích, v letech 1922–23 působila v divadle v Olomouci. Významnějšího úspěchu dosáhla až v Bratislavě, kam přišla v roce 1923 k Oskaru Nedbalovi. Velmi úspěšný byl zájezd bratislavského divadla v lednu 1924 do Španělska, kde vystoupila v Madridu a Barceloně pod taktovkou Oskara Nedbala v operách Prodaná nevěsta a Rusalka. V letech 1924–29 byla zpět v Olomouci, ale pohostinskými vystoupeními se do Bratislavy vracela. Z olomouckých rolí to byly Milada v Daliborovi, Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanovi (1924), Santuza v Mascagniho Sedláku a kavalírovi (1925), Maršálka ve Straussově Růžovém kavalírovi (1926) a s Olomoucí se rozloučila titulní rolí Turandot ve stejnojmenné opeře od Pucciniho (1929). V letech 1929–31 působila u Zemského divadla v Brně. Opětovně hostovala na ND v Praze (Louisa, Milada, Santuzza v Sedláku kavalíru aj.). Na vrcholu své operní činnosti však musela zanechat divadelní dráhy ze zdravotních důvodů. Se svým manželem Vladimírem Štrosem se seznámila v Plzni, kde režíroval Janáčkovu Její pastorkyni a Minářová vystupovala v roli Jenúfy. Jejich dcera Marie Štrosová-Steinerová pokračovala ve stopách matky a stala se rovněž významnou operní zpěvačkou.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.101.; Ročenka Klubu českého divadla v Olomouci.Olomouc 1929.; Postavy brněnského jeviště. Brno II.1989. S.101–105.;

Stud. něm. gymnázium v Moravské Třebové, Od r. 1851 v Olomouci, bohosloví, vysvěcen 1856. Poté půs. v Charvátech (seznámil se zde s prof. Sušilem, napsal monografii Charvátská fara a kostel. 1860 promován Thdr, od r. 1861 stud. ve Vídni. 1862–9 katecheta a ředitel školy v Prostějově, 1869 jmen. řád. prof. bibl. studia Starého Zákona v Olomouci. 1900 sídel. kanovníkem.

MSN, IV. Praha 1929, S. 986. ;OSN XVII. Praha 1901, S. 454–455. ;.

Ředitelka býv. Hospodyň. školy v Olomouc-Klášter. Hradisko, průkopnice výchovy a výuky vesnických zeměd. dívek

Inf.od.B.Smejkala, dne 13.06.1991;.

Působila v Městském divadle v Olomouci v letech 1921–1925, kde nastudovala 42 oper.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.106.;.

Od r. 1968 ve Zlíně Centroprojekt, od 1993 svobodné povolání, vlastní ateliér MM.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.127.

Vyrůstal v Nové Hradečné, Studoval gymnázium v Uničově, kde maturoval. R 1987 absolvoval VŠ elektrotechnickou v Brně. Poté pracoval na ČSD v Olomouci, od r. 1990 student FFUP, obor uměnověda /5. roč. /. Z realizovaných filmů: Kruté milosti /Jan Zahradníček/;Cesta k srdci/setkání mládeže na Velehradu/;Concerto Grosso /premiéra 3. 11. 1994 DH v Olomouci. V roce 1996 film Hranice v stínu, kde se podílel též na scenáři /Jan Čep/, poté film Bloudím (prac. název Má magická Olomouc), hudba E.Viklický, též podíl na scenáři, premiéra má být v prosinci 2009. V červenci 2009 absolventský film Filmová škola Zlín „Špatné myšlenky“, režie M.Müller. V roce 2006 účast na Fan Festu s filmem 2 Světy.

Knihovnice v SVK Olomouc, krátký čas ředitelka OK Přerov.Po odchodu Dr.A.Přichystala 1982 – 2003 do důchodu ředitelka SVKOL.Zabývala se bibliografií Moravika.Přednáší na FFMU Brno, obor knihovnictví a informatika. Hojně publikovala v odborném tisku. V roce 2003 dostala prestižní medaili Zdeňka Václava Tobolky, která se předává významným a zasloužilým knihovníkům od roku 2000. Po odchodu do důchodu se podílela na zpracovávání databáze olomouckých prvotisků.

Kdo je kdo.Hanácké noviny 1992.;.

PhDr. Marie Nádvorníková, CSc.

Rodným jménem Martin Kopřiva. Renesanční básník, v Německu zvaný poeta laureatus, později městský úředník v Lipníku .

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Z data úmrtí je známo jen: 2 1675

Německý hud. skladatel, byl žákem Brucknerovým 1890–95, po několik let divadelním kapelníkem v Teplicích. Žil hlavně ve Vídni, kde byl předsedou Brucknerovy společnosti. Kromě 3 symfonií a mnoha písní, napsal asi 8 oper.

OSN ND.Dodatky, díl 4., sv.1., Praha 1936, S.663.;.

Od roku 1936 žil v Plzni. Po osvobození studoval Lékařskou fakultu univerzity Karlovy v Praze. Po dobu studií pracoval jako asistent na katedře histologie a embryologie LF v Plzni. Promoval 1951 na UK. Od roku 1953 působil na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako vedoucí ústavu a později katedry histologie a embriologie. 1962 proděkan fakulty, 1966–1969 děkan LF UP. 1968 jmenován profesorem. V normalizačním období nesměl akademické funkce vykonávat. Dlouholetý člen federálního výboru Anatomické společnosti. Člen redakční rady Folia morphotogica a AUPO. Zakládající člen Čs. společnosti cyto-hystochemické. Jeho koníčkem byla hudba a železniční modelářství. Znalec hudby a výtvarného umění. Výborný houslista a klavírista. Člen smyčcového kvarteta LF. Člen klavírního tria. Též příznivec sportovního dění-odbíjená, kopaná.

Kapitoly z dějin olomoucké uiverzity. Ostrava 1973. S.319–320; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996. S.170–171.;

Od roku 1959 působila na Katedře anatomie LF UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.329.;

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1969

Teoretik ve fyzice. Na jeho počest se každé dva roky koná soutěž vědeckých prací mladých fyziků do 30 let , kterou pořádá Česká fyzikální společnost = Cena Milana Odehnala.

Purketová , jana: O životě a díle čes. a slov.pedagogů.Brno SVK 1991, S.110.;.

Narozen v obci Lípy (n. m.č. Slatinice)

Po maturitě na pedagogickém gymnáziu v Brně roku 1951 pokračovala do roku 1957 ve studiu na Peadgogické fakultě MU v Brně, obor čeština a ruština. V letech 1951–1989 působila jako učitelka češtiny a ruštiny na základní škole ve Vyškově. Marie Pachtová se dlouhodobě věnuje udržování tradic lidové umělecké výroby na Hané. Vztah k lidové kultuře u ní v dětství formovala babička Josefa Kudličková a ve škole učitelka ručních prací Julie Kummerová-Kubíčková. Marie Pachtová vedla kurzy hanáckých kraslic zdobených slámou pro školní mládež a zúčastňovala se soutěžních přehlídek. V roce 1972 získala za kolekci hanáckých kraslic osvědčení mistryně lidové umělecké výroby. V Prostějově iniciovala regionální soutěž O nejklásnějsí kraslici. Slámovou intarzií zdobí bižuterii, dopisnice a další upomínkové předměty. Zabývala se také hanáckým obřadním pečivem. Spolupracuje s vyškovským dětským souborem Klebetníček a jako lektorka a členka porot pomáhala dalším dětských kolektivům z Hané (využití mluveného slova, dětských her a zvyků v pásmech). Pro soubory vydala tři výbory dětského folkloru z Hané. V roce 2006 se Marie Pachtová stala čestnou občankou města Vyškova za uchování tradic a folkloru. Sběratelka lidových písní, tanců, zvyků. Účast na regionálních konferencích Lidová kultura Hané. Spolupráce s OKS Olomouc, OKS Vyškov a Duha Prostějov. Umělecká vedoucí souboru děckého folklorního hanáckého souboru Klebetníček, který byl založen v r. 1970, členka výboru HANFOS za Vyškovsko od r. 1998. Autorka her, výročních obyčejů a různých lidových pásem " Hanáckým dětem I.-III." (Prostějov, Duha, 1985, 1987, 1995).Účinkovala též na XXVII. prostějovských hanáckých slavnostech 2009 komponovaným pořadem Či só hode. V červnu 2016 dostala vyznamenání Jihomoravského kraje Mistr řemeslné umělecké výroby.

Osobní sdělení. HŠ 2001; listopad 2016; Vysílání radia PROGLAS 10.8.2008. http://otavinka.blog.cz/…rie-pachtova

Mgr.Marie Pachtová

Narozena v Dědicích (n. Vyškov-Dědice)

Vystudoval Zemědělskou technickou školu v Přerově, agronomii na Vysoké škole zemědělské v Praze (1960). Pracoval jako agronom, učitel fyziky, kontrolor, turistický průvodce, ministerský úředník. Z díla: Svlékání pomerančů.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996. S119.;

Absolvoval gymnázium v Kroměříži a po maturitě v roce 1898 přišel do Olomouce, kde studoval bohosloveckou fakultu. Vysvěcen na kněze byl v roce 1902. V říjnu 1905 se vrátil do Kroměříže, kde až do července 1908 řídil krajanský katolický týdeník. Před 1. světovou válkou vydával nezávislý církevní časopis Právo národa. Patnáct let byl duchovním správcem v Ústavu pro choromyslné. Po roce 1918 se stal vůdcem náboženského hnutí na Moravě a dne 25. září 1921 byl zvolen a vysvěcen jako první biskup pro Československou církev. Bylo mu dáno historické jméno Gorazd. V letech 1923–1924 působil jako učitel náboženství československého na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Jako předseda synodální rady se účastnil ve dnech 4. – 5. července 1927 II. všeobecného shromáždění Československé náboženské obce pravoslavné ve Štěpánově, kde vysvětil základní kámen pravoslavného chrámu sv. Prokopa a 1. července 1928 chrám posvětil. Jeho misijní činnost po Moravě, kdy vysvětloval modlitby, nacvičoval liturgické texty, navštěvoval rodiny farností a konal církevní obřady a přednášky, vyústila v konání III. konference českého hnutí pravoslavné mládeže v Přerově, na přelomu června a července 1931. Začátkem července téhož roku se konal sjezd pravoslavných intelektuálů a byla založena Liga pravoslavné kultury v Československu. V květnu 1932 přednášel ve Štěpánově O povaze pravoslavné církve a dne 14. srpna 1932 vysvětil pravoslavný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice ve Vilémově, 4. června 1933 vysvětil základní kámen chrámu sv. Ludmily v Řimicích a o necelý rok později celý chrám. V srpnu 1934 se biskup Gorazd přestěhoval do Řimic a přenesl sem i sídlo eparchiální rady z Prahy. Od března do července 1935 působil ve Štěpánově, v květnu 1936 světil základní kámen pravoslavného chrámu v Chudobíně a chrámu sv. Václava ve Střemeníčku. Dne 13. května 1937 světil základní kámen chrámu sv. Gorazda v Olomouci a o dva roky později 29. května 1939 slavnostně vysvětil celý chrám. Tato událost se nesmazatelně zapsala do historie nejen církevního života, ale i dějin města, protože oslava této akce byla manifestací odporu proti okupaci. V období od prosince 1938 do 6. července 1939 pobýval biskup Gorazd v Přerově. Začátkem ledna 1940 se přestěhoval do Olomouce, odkud koncem roku přesídlil do Horních Počernic u Prahy. Za poskytnutí úkrytu čs. parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, v kryptě pražského pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje byl nacistickým stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven. K 55. výročí úmrtí mu byl prezidentem republiky udělen Řád T. G. Masaryka – I. třídy in memoriam.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Fi-Ju. Valašské Meiříčí, Valašské Athény 2010. S.23. Šev­číková, Hana: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2007, č.9. Šuvarský, Jaroslav: Biskup Gorazd. Praha 1979.

Chudobín (m.č. města Litovel) Střeměníčko (m.č. obce Luká)

V r. 1981 absolvoval FFUP Olomouc, publikuje ve vědeckých sbornících FFUP, v ročenkách Okres. archivu v Olomouci a ve Zprávách KVMO Olomouc. Ved. odd. památek v Olomouci. Žije a pracuje v Olomouci. .

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;.

Absolv. Slovanské gymnázium v Olomouci, 2 roky LF UP Olomouc, poté přešel na PedF UP, v roce 1986 obhájil doktorát v oboru speciální pedagog. Do r. 1990 pracoval jako psychoterapeut v Pedagog.- psycholog. poradně. 1990–95 byl ředitelem Ústavu sociální péče Klíč. Poté působil ve funkci vedoucího soc. zdravotn. odboru Města Olomouce, po r. 1998 se stal náměstkem primátora Statutárn. města Olomouce. Od r.2001 je členem krajského zastupitelstva jako předseda sociální komise.

dokument. list/2001 + životopis

Narodil se  v Ješově, po absolvování střední školy nastoupil r.1961 do litovelské TESLY, kde pracoval 30 let jako technolog. Od r.1969 je ženatý, má syna a dceru. V r.1993 nastoupil do litovelské Alibony jako ved. zásobování, od října 1994 až do odchodu do důchodu v lednu 2005 pracoval v nástrojárně fy SIEMENS Mohelnice jako ved.zakázkové kanceláře. Fotograf, od r. 1961 člen litovelského fotoklubu. Je také členem Sdružení výtvarníků Karlova mostu v Praze, kde již 20 let vystavuje svoje fotografie Prahy. Uspořádal řadu autorských výstav. Jedinečnou fotografickou kronikou, vydanou r.2008 knižně, dokumentoval život rodného Ješova. V současné době spolupracuje po fotografické stránce s litovelským historikem a bývalým kronikářem Lubomírem Šikem na jeho publikacích. Od r. 1992 člen letopisecké komise města Litovel. 

Šik, L.: Litovelské osobnosti. Litovel 2009. (CD-R)

Ješov – nyní patří pod obec Luká.

Literární historička. Působila ve Vlastivědném muzeu v Olomouci, poté v Muzeu J.A.Komenského v Přerově. Od roku 1995 přednášela na Slezské univerzitě v Opavě, odborný garant na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Autorka řady publikací o literatuře regionu střední a východní Moravy. Pořadatelka pozůstalosti M. Remeše. Autorka literárního místopisu Zlínska. Aurorka knih:
Přehledné dějiny literatury III. (1997)
Zlatá studánka (2001)
Zbojnícke variácie (1997)
Nová slovenská literatura (1996)
Čítanka k obecným a českým dějinám 20. století (1997)

Osobní sdělení hš Fabián, Josef: Slovník osobního kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte

Doc. PhDr. Milada Písková, CSc.

Po studiích na FFMU v Brně se zapojil do katolické mládeže a pracoval v jejím vedení. při likvidaci této skupiny byl na něj vydán zatykač. Byl předem varován v rodišti a stačil utéci přes Brno do Rakouska. Později odešel do Německa, kde se přihlásil v redakci SE v Mnichově. Stal se jazykovým korektorem českých pořadů, později byl zástupcem ředitele a vedoucím vnitropolitického vysílání. Vystupoval pod jménem Martin Zemek. Po listopadu 1989 rád jezdil do rodného kraje. Vracel se do Olomouce, přednášel na UP a účastnil se různých sympozií a konferenci. Přátelil se s Janem Čepem.

Kopecká-Valeská, Olga: Nekrolog rádia Svobodné Evropa dne 27.10.1995. Vycho­dil, Ladislav: K nedožité sedmdesátce PhDr. Mirka Podivínského.-In: Náměšť na Hané a okolí.1995, č.8, prosinec.

'