Osobnosti Moravy.eu

Rozená Gábová. Po maturitě na Střední zemědělské škole v rodišti v roce 1992 odešla studovat do Olomouce na Přírodovědeckou fakultu UP, obor systematická biologie a ekologie. Promovala v roce 1997 a pak pracovala v šumperské společnosti EUROMONTANA BOHEMIA, která se zabývala horským a podhorským zemědělstvím. Po přesídlení do Moravského Písku pracovala pro obchodní společnost jako překladatelka z a do ruštiny. Po roce 1999 působí ve státních službách a pracuje na Pozemkovém úřadu v Uherském Hradišti. První básně publikovala na webu, ale její básně knižně vyšly v almanachu, který obsahuje verše 22 žijících básníků všech generací pod titulem „A trubači troubili mambo Zambezi“ (2011). Psala také stati do odborného tisku o zeleni na zemědělských haldách a názvech rostlin v lidové písni.

Osobní sdělení hš – leden 2023

Mgr. Kateřina Odložilíková

V letech 1918–1925 studoval reálku v Lipníku nad Bečvou a od r. 1920 byl členem smíšeného sboru žáků, od r. 1924 působil ve studentském kroužku jako divadelní ochotník, zpěvák a organizátor pod patronací člena PSMU prof. Širokého. 1925/1926 byl na abiturientském kursu učitel. ústavu v Brně žákem J. Černíka. Po nástupu do učitelského povolání r. 1926 vytvářel nebo vedl již existující pěvecký sbor na každé škole, kde působil. Zprvu učil ve Spálově, pak v Tršicích, v Soběchlebech. Od r. 1930 činný v mužském sboru Smetana v Karviné, od 1933 v Orlové, kde byl sbormistrem J. Šoupal. Ten ho přivedl r. 1935 do PSMU, kde byl později 12 let předsedou. Byl členem smíšeného sboru Janáčkovy Filharmonie v Ostravě. Publikoval v denním tisku o zpěvu, organizaci koncertů ( Mladá fronta, Nová svoboda, Lidová demokracie), pravidelně psal i do Hudebních rozhledů, Kulturního měsíčníku, slovenského časopisu Rytmus, dodával zprávy do rozhlasu. Vydával měsíčník Informátor určený pěveckým sborům Smkraje. Historikem PSMU. Zemřel v Radvanicích (n.m.část Ostravy).

Českoslov. hudební slovník osob a institucí, 2.díl, Praha 1965, s.221.; Slovník českých sbormistrů. 2. Praha 1982. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11. Ostrava 1998. S.109.

Anežka OTRUBOVÁ, rozená Jansová, osvětová a kulturní pracovnice.
Po absolvování dramatické školy v rodišti se aktivně věnovala dramatickému umění, působila v různých spolcích. V roce 1915 se provdala za významného moravského botanika Josefa Otrubu a žila s ním v Olomouci-Černovíře. Spolupracovala s olomouckým spolkem na ochranu zvířat. Pomáhala také manželovi při úpravě jeho publicistických prací, redigovala překlady a bohatou korespondenci. Přežila manžela o patnáct let a v té době zpracovala a uspořádala rukopisnou pozůstalost Josefa Otruby, kterou předala do olomouckého muzea.

Chaloupka, F.: Zemřela paní Otrubová.ZVÚO 1968, č.138. S.27–28.;. Ševčíková, H.: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2002, č.11.

Po maturitě na pedagogickém gymnáziu v Brně roku 1951 pokračovala do roku 1957 ve studiu na Peadgogické fakultě MU v Brně, obor čeština a ruština. V letech 1951–1989 působila jako učitelka češtiny a ruštiny na základní škole ve Vyškově. Marie Pachtová se dlouhodobě věnuje udržování tradic lidové umělecké výroby na Hané. Vztah k lidové kultuře u ní v dětství formovala babička Josefa Kudličková a ve škole učitelka ručních prací Julie Kummerová-Kubíčková. Marie Pachtová vedla kurzy hanáckých kraslic zdobených slámou pro školní mládež a zúčastňovala se soutěžních přehlídek. V roce 1972 získala za kolekci hanáckých kraslic osvědčení mistryně lidové umělecké výroby. V Prostějově iniciovala regionální soutěž O nejklásnějsí kraslici. Slámovou intarzií zdobí bižuterii, dopisnice a další upomínkové předměty. Zabývala se také hanáckým obřadním pečivem. Spolupracuje s vyškovským dětským souborem Klebetníček a jako lektorka a členka porot pomáhala dalším dětských kolektivům z Hané (využití mluveného slova, dětských her a zvyků v pásmech). Pro soubory vydala tři výbory dětského folkloru z Hané. V roce 2006 se Marie Pachtová stala čestnou občankou města Vyškova za uchování tradic a folkloru. Sběratelka lidových písní, tanců, zvyků. Účast na regionálních konferencích Lidová kultura Hané. Spolupráce s OKS Olomouc, OKS Vyškov a Duha Prostějov. Umělecká vedoucí souboru děckého folklorního hanáckého souboru Klebetníček, který byl založen v r. 1970, členka výboru HANFOS za Vyškovsko od r. 1998. Autorka her, výročních obyčejů a různých lidových pásem " Hanáckým dětem I.-III." (Prostějov, Duha, 1985, 1987, 1995).Účinkovala též na XXVII. prostějovských hanáckých slavnostech 2009 komponovaným pořadem Či só hode. V červnu 2016 dostala vyznamenání Jihomoravského kraje Mistr řemeslné umělecké výroby.

Osobní sdělení. HŠ 2001; listopad 2016; Vysílání radia PROGLAS 10.8.2008. http://otavinka.blog.cz/…rie-pachtova

Mgr.Marie Pachtová

Narozena v Dědicích (n. Vyškov-Dědice)

Studoval v Olomouci, Praze, od 1886 do 1927 profesorem matičního gymnázia v Opavě.

Čepelák, V.Č.: Profesor Robert Parma.VMO, 39, 1934, S.98.; Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.223., Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska, 1.díl, Opava 1972.

V mládí poslán na pravoslavná bohosloveská studia do Srbska, kde byl 10 let, absolvoval i univerzitu v Bělehradě. Po vysvěcení biskupem Gorazdem byl poslán do Prahy, aby se stal kaplanem v katedrálním chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ul. v Praze. Hodnosti ThDr. nabyl na Husově evangel. fakultě bohosl. v Praze. Byl plně oddán církvi a národu. Zapojil se do protifašistického odboje. Za Heydrichiády popraven.

Velký čin malé církve.Praha 1948.(fotopor­trét).;.

ThDr. Vladimír Petřek

Narozen v Horních Pasekách u Rožnova (n. m.č. Rožnov pod Radhoštěm). Učil v Olomouci na škole v Černovíře, Hodolanech a ve Skrbeni. Podílel se na práci v Sokole, v Národní Jednotě, přispíval do novin a časopisů. 1925 vydal knihu o vzniku a činnosti Národní jednoty. 1935 další kniha Duchem a srdcem. Za činnost v partyzánském odboji byl zatčen a v roce 1943 v Osvětimi popraven.

Tichák,M.: Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc, 2002. S.116.

Primadona městského divadla v Plzni. Po příchodu do Olomouce ozdobou Žerotína, spolupůsobila při všech koncertech a slavnostech, též členkou Jednoty divadelních ochotníků od roku 1892. V letech 1896–1910 zasedala v kuratoriu Ústavu hraběte Peottingea v Olomouci. Manželka ředitele hudební školy Antonína Petzolda.

Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938. S.224–225. Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci. I. Praha 1981.

Základní školu vychodil v rodišti a v Brodku u Konice. RG studoval v Jevíčku, kde byl žákem prof. Václava Stratila (1911–1993). Maturoval až po osvobození, protože za okupace musel studium přerušit a odejít na nucené práce do lesa. V letech 1946 – 1950 absolvoval olomouckou bohosloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Vysokou lesnickou školu. Po promoci v roce 1956 pracoval jako lesní inženýr v Lesprojektu Kroměříž až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Teprve tehdy se mu otevřely naplno všechny brány k činorodé vlastivědné práci.
Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dětských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o literaturu, filozofii a historii, soukromě studoval též cizí jazyky a jako student procestoval na kole celou republiku. Později navštívil téměř celou Evropu, ale také Kubu a Kanadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie publikoval většinou na pokračování, např. zajímavé dějinné události Kroměřížska vycházely v letech 1964 – 1965 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka vycházela v letech 1967– 1969 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990) , Pod vrchem Lavičná (1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko v letech 1948–1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků, jeho zajímavé články vycházely také v hanáckých kalendářích Rok na Hané (1992 – 1997). Členem historické sekce VSMO a Obce spisovatelů.

Stratil, V. : Historiograf a kronikář moravských obcí. =ZVSMO, 1983–1984, č. 19–20, S. 32. , . Pinkava,J.: Olomoucké vzpomínky.In: Rok na Hané 1994. Olomouc 1993.S.8–9. ; Ševčíková,H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy 2004,č.10, S. 9. ; Kdo je kdo. Obec spisovatelů. Praha 1996.S. 123. ; Bartková, Hana: Moje schůzky s regionální historií.In: Tovačovské zámecké nokturno. Tovačov 2007. S. 47–53.

Narozen v Chobyni (n.č. Šubířova)

Narozena v obci Zbynice (n.m.č.obce Hrádek u Sušice). Vlasta Ployharová, roz. Voláková. Sopranistka. Studovala na konzervatoři v Praze u V. Linhartové a v Itálii u Giny Cigny. V letech 1955–1960 působila ve Smetanově divadle a v Národním divadle Praha. V roce 1962 hrála v hudební televizním filmu Hoffmanovy povídky.V Olomouci od r. 1956–1984, poté přesídlila s manželem Františkem Preislerem ml. do Brna. Spolu s Františkem Šiftou byla na turné v USA v r. 1966 se souborem Laterna Magica. Žila v České Třebové.

Český vojenský lékař v rakouské armádě, od r. 1901 žil v Olomouci. Publikoval v Národních listech a v Moravské Orlici. Zemřel ve vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku.

Černý, Jaroslav: O českém vojenském lékaři dr. Vincenci Podhajském. =ZVÚO, 1968, č. 137, S. 4–8. ;Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 227. ;Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci,' Olomouc 1967, č. 137, S. 5;

Klášterní Hradisko je část města Olomouc.

Prof. střední lesnické školy v Hranicích, publikoval v čas. Živa, Myslivost, Rybářství aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.159–160.;.

V Praze se učil v kupectví svého bratra. Zpěv začal studovat u F. Pivody, vyškolil se u Wallersteina. Divadelní dráhu zahájil na německém divadle v Olomouci. K.Kovařovicem byl poté angažován do ND Praha.

ČSHS.II.Praha 1965.S.340–341., ČBS XX.století, 2.díl K-P, Praha 1999, Kopecký, Eman: Slavní pěvci Národního divadla, Praha 1968

Maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, bohosloví studoval v Olomouci, kde ordinován 5.7.1929. Pak působil na olomoucké fakultě CM, kde 1937 habilitován. V roce 1938 odešel do Prahy, kde se věnoval sanskrtu, od r. 1942 učil hindštinu a urdštinu a od r. 1943 bengálštinu ve večerních kurzech Orientálního ústavu. V letech 1950–1965 působil na FFUK v Praze.

Nekrolog. Arch. Orient, 52, 1984. S. 78–79. Kdo byl kdo. Praha, Libri 1999. S.399.

Psal do Numismatických listů a Zpráv VÚO. Spolupracoval na knize Čs. mince 1918 – 1968. ;

N: ZVÚO, Olomouc 1978, č. 194, S. 23–25. ; Numismatické listy, 37, 1977, č. 5–6, S. 183. ;.

Po studiích působil na Slovensku, v Trenčanské Teplé a v Bratislavě. Od r. 1939 v Uherském Hradišti. Propagátor krás Slovenska, zakladatel knižnice Holubica, v níž vydával výběry sloven. spisovatelů a překlady českých autorů. Autor monografie o slov. malíři Št. Strakovi, Fullovi a Galandovi, založil knihomilskou edici Zahrady. V březnu 1939, jako český učitel propuštěn a musel odejít ze Slovenska. Půs. na měšťanské škole a spolupracoval s muzeem. Vedl muzejní časopis v Uherském Hradišti.

Osobnosti roku 1990.Uherské Hradiště, Okresní knihovna 1990.;. Slovník osobností východní Moravy (web.stránky Valašské Athény).

Narozen ve Vojnici (n. část obce Těšetice).Studoval na olomouckém gymnáziu, později obchodní školu. Praktikoval na statku v Drahanovicích, Vanovicích a Čechách. Od r. 1871 ředitel Ústřední rolnické záložny v Olomouci, 1881–87, 1896–97 činný v Žerotínu, spoluzakladatel Jednoty divadelních ochotníků /1872/ a Žerotína /1880/. Hrával ochotnicky divadlo pod jm. Radoň.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.235–236.;.

Narozena v Oseku (u Duchcova). Po absolvování konzervatoře v Brně působila jako hudební pedagožka LŠU v Teplicích , obor harmonika a klávesové nástroje, v Litvínově a od 1977 v Olomouci. Od roku 1991 bydlela v Dolanech, kde učila v ZUŠ. Je členkou minikapely Bema, spolupracuje s hudební skupinou Heřmánek. Upravuje lidové písně a tance pro folklórní soubor Kanafaska. Přednášková činnost pro učitele MŠ a ZŠ k hudební výchově. Autorka odborných knih, zaměřených na výchovu a metodickou pomoc k výuce hudby pro nejmenší. Vyšlo několik vydání publikace Barevné cinkání (1992, 1994, 1997), Kouzelné klávesy (1997), Docela malé ježčí pískání s Písničkou a Fučílkem, vyšlo pro Knižní klub Praha v prosinci 1998.

Mgr. Vlasta Beilová, rod.jm. Pospíšilová

Narodil se v početné rolnické rodině. Studoval na gymnáziu v Kroměříži a v Uničově a svá studia dokončil na učitelském ústavu v Olomouci, kde maturoval v roce 1879. Poté nastoupil učitelskou dráhu ve Zvoli, od 1884 učil v Postřelmově, r. 1891 odešel do Drozdova(na Zábřežsku), ale záhy se zas vrátil do Postřelmova. V září 1894 byl jmenován nadučitelem v Brníčku. Ještě téhož roku složil v Praze zkoušky pro školy měšťanské. Přijal místo odborného učitele v Rešicích u Moravského Krumlova na léta 1897 a 1898. V letech 1903–1913 působil ve Vícově na Prostějovsku, 1913–1917 v Čekyni a 1917–1923 v Brodku u Přerova. Teprve v roce 1923 se přestěhoval do Litovle, kde učil do r.1927, kdy odešel do penze. Na všech svých působištích se projevoval aktivně, přičinil se o založení ochotnického divadla ve Zvoli, v Postřelmově vedl čtenářský spolek, v drozdově napsal novou školní kroniku, 1895–1896 organizoval v Brníčku velké národní tábory lidu. Své články publikoval do moravských periodik, užíval pseudonym Fr..Třeštinský. Psal též rozmarné příběhy ze života do Lidových kalendářů, které vydával R. Promberger v Olomouci. Patřil též k organizátorům a zakládajícím členům Učitelské jednoty šumpersko-zábřežské. V roce 1893 vydal knihu „Hejtmanství zábřežské“. O rok později vydal „Pověsti ze severní Moravy“.

Filip, Z.: František Poštulka.Severní Morava,sv.38. Šum­perk 1979. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993. Doupalová,E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Olomouc 1987. S.161.

Čekyně – nyní součást města Přerov.

Doc. PhDr. Stanislava Přádná přednáší od roku 1994 na katedře filmových studií FF UK v Praze, kde také vystudovala filmovou a divadelní vědu. Působila nejprve jako redaktorka v Čs. filmovém ústavu, od roku 1991 vyučovala jako odborná asistentka na katedře divadelních, filmových a mediálních studií FF UP v Olomouci. Jejím oborem je historie poválečné české kinematografie se zaměřením na šedesátá léta a novou vlnu. Rovněž vede semináře filmové kritiky a interpretace filmového díla. Specializuje se na problematiku herectví ve filmu, jíž věnovala celou řadu analytických studií vydaných v odborném tisku (Film a doba, Iluminace, Kinoikon) nebo ve filmologických sbornících. Podílela se jako editorka a spoluautorka na knize Démanty všednosti (2002) a vydala knižně své studie o filmovém herectví s názvem Čtyřikrát dva (2007). Publikovala také v Literárních novinách, Respektu nebo v kulturním týdeníku A2.

Odb.as.katedry věd o umění FFUP Olomouc od r. 1990.Abs.FFUK Praha, teorie dějiny filmu a divadla 1975.1981–90 redaktorka, Čes.film.ústav Praha.Publikovala v čas.Film a doba, Scéna, Záběr, Kino/recenze, studie/;

Kdo je kdo.II, 1991–92.Praha 1991, S.784.;. http://www.databazeknih.cz/…-pradna-8310

V době 2. světové války byl v sokolském odboji JINDRA. Po vyzrazení zatčen gestapem, vězněn v Brně a koncentračním táboře Flossenbürg. Po roce 1948 byl jedním z nejdéle soukromě hospodařících zemědělců ve Vřesovicích. Do JZD vstoupil až v r. 1960. Po roce 1990 působil jako předseda prostějovské Masarykovy společnosti a starosta sokolské župy v Prostějově. V letech 2007–2012 vydal publikace o zániku selského stavu n Prostějovsku a Olomoucku a knihu o odboji na střední Moravě.

NK ČR. Databáze AUT Doležel, Jiří: Stopy paměti. Olomouc, Praha 2016. S.22 a fotoportrét.

Narozen v učitelské rodině. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Poté se rodina přestěhovala do Štěpánova odkud Vladimír dojížděl do Olomouce, kde studoval reálku a později zemědělskou školu. V roce 1914 se zapsal na Vyšší hospodářskou školu v Táboře. Tu nedokončil, protože musel narukovat v roce 1915 do rakousko uherské armády. Uprchl a byl členem československých legií v Rusku. Po roce 1920 řídil vojenské školství. Z armády odešel v roce 1939. Působil v ilegálním odboji ve Velké Británii a Sovětském svazu, účastnil se mnoha bojů. Byl vyznamenán 57 řády a medailemi. V květnu 1949 byl obviněn z velezrady a odsouzen. Rehabilitace se dočkal v roce 1965.

Kapusník, Štefan: Brigádní generál in memoriam Vladimír Přikryl. Průvodce .Zábřežský kulturní a informační měsíčník. březen 2000, S.12.; Biogradfický slovník Slezska a Severní Moravy.1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.83–84.; ČBS. Praha 1992. S. 576.;

PhMr. Hynek Psota , spolupracoval při vykopávkách v Předmostí u Přerova (n.Přerov), založil ruský spolek, včelařský spolek ad.

Fišmistrová, Věra: Připomínáme si… Přerovské echo. 1994, č.6, S.9.

Profesor češtiny na gymnáziu a pozdější dědic Nappovy opatské hodnosti v klášteře na Starém Brně, činný v Národní jednotě a v Katolic. jednotě, přispíval do katolického tisku na Moravě.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 16;.

Vystudoval Lékařskou fakultu KU v Praze. Byl jmenován ředitelem léčebny dětské tuberkulozy v Šumperku. V Šumperku založil i poradnu Masarykovy ligy proti tuberkuloze. Veřejně působil v Národní jednotě i v Sokole. Za války pomáhal lidem ohroženým prac. nasazením v Říši a navázal kontakt s odboj. protinacist. hnutím. V únoru 1944 byl zatčen gestapem a vězněn na Pankráci. Zemřel na tuberkulozu v Terezíně.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.93.;