Osobnosti Moravy.eu

Narozen na Novojičínsku. Maturoval na gymnáziu v Moravské Ostravě. V r. 1911 vstoupil do arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci a současně studoval na teologické fakultě. Vysvěcen na kněze v r. 1915 a poté nastoupil jako kooperátor do Velké Bystřice. Souběžně učil náboženství na třech přespolních školách. V r. 1916 byl poslán jako kooperátor do Velkého Týnce. Ćinný v náboženských spolcích (Mariánská družina paní a dívek ve V. Týnci, Mariánská družina kněží arcidiecéze olomoucké. 1920 ustanoven dómským vikářem při chrámu sv. Václava v Olomouci. 1939 vězněn gestapem, 1947 jmenován I. dómským ceremoniářem. V padesátých letech pronásledován KSČ, zatčen a odsouzen k 25 letům vězení, kde zemřel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.41–42. Vingrálek, M.: Olomoucký ordinář zemřel. In: Lidová demokracie 13.10.1969.;

Narozen v rodině obchodníka s moukou. Vystudoval německé gymnázium v Hranicích a práva na pražské univerzitě, kde studoval i filozofii. Po vojně byl od r. 1897 auskultantem u krajského soudu v Olomouci, 1899 přeložen k okresnímu soudu do Rožnova pod R. a pak do Vsetína a opět do Olomouce. V Novém Jičíně působil osm let jako vyšetřující soudce. Všude se věnoval i kulturní a osvětové práci. Z Nového Jičína se vrátil do Olomouce odtud v únoru 1914 přeložen jako rada k zemskému soudu v Brně. Po vzniku ČSR byl soudním radou v Brně. Na čas působil též v Uherském Hradišti a od 25.4.1919 v Opavě. Hojně publikoval v odborném tisku (Právník, Soudcovské listy a německé odbor.časopisy). Z vlastivědné a kulturní oblasti psal též do Časopisu VSMO.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938. S.78–89. Oprava data úmrtí z 23.8. na 23.2. provedena podle SOKA Přerov, ověřeno v Opavě dne 2.12.1997. BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S,34–35.

JUDr. Antonín Glos

V letech 1886–1894 studoval gymnázium v rodišti, práva na KU v Praze a ve Vídni, absolvent roku 1898. Sbormistr ve Vsetíně (1905–1906). Publikoval v Kroměřížských rozhledech 1894–1912, v Pozoru a Moravské Orlici. Šifry (lav, právník).

Českosl.hudební slovník.I.Praha 1963.S.367.;

V roce 1949 maturoval na obchodní akademii v Šumperku, 1950 složil doplňující maturitu na reálném gymnáziu v Zábřehu. 1950–1953 studoval obor filozofie a psychologie na FFUP, kde r. 1953 záskal titul PhDr. Od prosince 1952 začal pracovat v Laboratoři vyšší nervové činnosti LF UP, 1953–1959 vystudoval při zaměstnání LF UP. V dubnu 1954 získal titul kandidáta věd na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Od roku 1966 přednášel na Lékařské a Pedagogické fakultě UP, 1968–1970 působil jako vědecký pracovník v Kabinetu lékařské psychologie při LFUP. Poté musel odejít z UP z polit. důvodů a působil v Hradci Králové na ˇustavu experimentální neurocgirurgie UK, kde pracoval až do r. 1999. Od r. 1990 člen katedry psychologie FFUP a plně rehabilitován. Doc. MUDr. PhDr. Věroslav Golda, CSc.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava Profil 1973, S. 325. ; Seznam přednášek na FFUP 1991–92. Olomouc 1991, S. 22. ;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2. (14). Ostrava 2001. S. 38–39.

V roce 1898 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval v Olomouci práva a filozofii v Praze. Působil v redakci Selských listů v Olomouci. Překladatel z francouštiny, němčiny a ruštiny. Sloužil v 1. svět. válce a zemřel jako válečný invalida v Klášteře Hradisko u Olomouce.

Fischer, R.: Noviny a novináři…Olomouc 1938.S.40.;Památník k 60.výročí čes.gymnázia v Olomouci 1867 – 1927.Olomouc 1927.S.205.;Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.808.;.

Klášterní Hradisko je součástí města Olomouce.

V Olomouci od r. 1905, činný v Národní jednotě, v M. Třebové prof. německého gymnázia.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.80–81..

Blížkov u Velkého Meziříčí – je správně Blízkov

Po absolvování učitelského ústavu a dvouletém působení na olomouckých školách si doplnil vzdělání maturitou na gymnáziu a 1929 začal studovat v Brně na MU. Za války učil v Olomouci na měšťanských školách, po roce 1945 pokračoval ve studiu v Brně a na UP v Olomouci a 1947 získal aprobaci pro výuku na SŠ. V roce 1950 PhDr. Na FFUP působil na katedře hudební vědy a výchovy v období 1949–1959, poté v Ostravě na Pedagogickém institutu. Autorem asi 17 knih a 350 statí, článků a studií.

Zenkl, Luděk: O autorovi.In: Gregor, V: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava 1987.S.202–206.;Hudební rozhledy 39, 1986, č.5, S.200.;Kdy-kde-co v Olomouci, 1986, prosinec, S.9.;

Vyučen nástrojař, řezbář; abs. SŠ stroj. Brno. Fot. od 14 l. 53 nast. v Olomouci voj. zákl. službu, oženil se zde a zůstal. Pracoval jako dělník v Sigmě Olomouc, od r. 1960 ve svobod. povolání. Zakl. člen olom. sk. DOFO, publikoval v čas. Čs. fotografie, i zahranič. tisku. Vystavoval v Praze, Olomouci. Věnoval se též průmyslové fotografii.

Z díla: Olomouc (1968);Ostrav­sko(1971);Haná / text O.F.Babler, 1972;);Krajinou Hané (1976);Olomou­cko(1977);Olo­mouc(1982); Biografické údaje:Českoslo­venská amatérská fotografie 1945–1989.Praha 1989, S.34.;.

Narozen v Hartmanicích. V letech 1945–1949 studoval Školu umění ve Zlíně u profesora K.Hofmana, V.Hrocha, F. Kousala a F. Petra. Od maturity se věnoval samostatné umělecké tvorbě, zejména na dotváření architektonických celků. je autorem mnoha sgrafit, mozaik, mříží a reliéfů, na které používal sklo, kov, dřevo a keramiku. Působil v Olomouci a od r. 1952 tam vystavoval. V Prostějově r. 1986 a r. 2001 a r. 1990 v Kostelci na Hané. Ilustroval knihy Krajského nakladatelství v Olomouci (B. Štégra,, J. Kanyzy a S. Krejčího) v letech 1952–59. V roce 1986 ilustroval bibliofilii pro Wolkerův Prostějov. Pro školu na Olomouc -Lazce zhotovil obrazové panó Život v přírodě, pro Farmakon Olomouc reliéf Proměny hmoty, pro Zábřeh mozaiku Atomový kosmický věk,, pro Přerov mozaiku Ke slunci. Pro prostějovskou vstupní halu bývalého ONV vytvořil dvě okna. Realizoval 50 veřejných úkolů, spolupracoval se sochaři a medailéry, vytvořil 20 reliéfních a písmových úprav zvonů pro dílnu rodiny Dytrychových do Brodku u Přerova.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989.; Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, prosinec S. 8; ZKVMO, 1983, č. 223., S.7.; SDU: Malíř a grafik J. Grmela. =ZVSMO, 1986–1987, č. 23–24. S. 32. , fotografie. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, září. S. 6. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 36.;

Obec Hartmanice byla v r. 1949 přejmenována na Niva.

Absolvovala Školu umění ve Zlíně r.1949, kde žačkou Karla Hofmana, Františka Kousala a Vladimíra Hrocha..R.1965 zís­kala čestné uznání v soutěži SČVU, r.1966 čest.uznání Euroexlibris Olomouc a II.Bienále užité grafiky Brno, r.1977 v nakl­.Profil Ostrava.Působila od roku 1952 v Olomou­ci.Účastnila se mezinár.přehlídek grafiky. Ilustrovala více než 40 publikací moravských autorů, zejména však dílo Heleny Lisické.Např.: Lisická H.: Pohádky z jalovce.P.1974­.;Lisická, H.: Z českých a moravských hradů.P., 1977;Sirovátka, O.: Devětkrát les.Ostrava Profil 1982.;aj.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;Ilustráto­ři dětské knihy.Olomouc OK 1989;Anna a Jeroným Grmelovi v Prostějově.=Stráž lidu, 1986, 9.10., S.4.;;Z.P.: Grafička Anna Grmelová.Kdy-kde-co v Olomouci, 1976, č.1, S.25; hl-ar: Nad dílem A.Grmelové: ZVSMO, 1986–1987, č.23–24, S.34–36.(fotografie); Štafeta, 1986, č.3, 22.Kdy kde co v Olomouci 1991, leden, S.33…

Fotografie je z objektivu Vladislava Galgonka.

Ve Vídni-plukovní lékař, od r. 1875–93 ředitelem zemské nemocnice v Olomouci. Získal vyznamenání-byl jmenován rytířem řádu Františka Josefa, udělen mu byl zlatý záslužný kříž s korunou, medaile pro umění a vědu a válečná medaile.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.81.;.

Sehnal, Jiří: Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století. Brno, Moravské muzeum 1988.S.41–42.

Ředitel státního čsl. reálného gymnázia v Olomouci od 1.9.1934.Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži 1904, studoval FFUK v Praze.Již 16.9.1909 se stal suplujícím profesorem státní čes. reálky v Olomouci.Od 2.7.1914 až 1.11.1918 ve válce.Své pedagogických začátky vylíčil ve Výroční zprávě Polívkova ústavu v roce 1927.1919–1920 působil na dívčím gymníziu v Olomouci, 1920–1921 na učitelském ústavu v Olomouci, pak opět na reálce jako definitivní profesor až do 29.1.1926, kde odešel na českou reálku do Šumperka jako ředitel.Tam působil do 30.8.1934 a k 1.9.1934 nas­tupoval v Olomuoci jako ředitel státního čsl. RG.Autor pedagogických spisů.Publikoval také v několika denících a týdenících.V roce 1923 byl olomouckým zpravodajem Lidových novin.Od roku 1920 jednatelem Matice školské, činný též ve VSMO.V roce 1922 činný v Družstvu českého divadla, kde byl od roku 1923 I.místop­ředsedou.V Šum­perku předsedou místního odboru Národní jednoty.Od září 1935 jednatelem Ústředního výboru Národní jednoty, pak členem Národní rady v Praze i její odbočky v Brně.

Fischer, R.: Olomoucký památník…? Olomouc 1938. Kdy zemřeli ? 1938–1956.Praha, NK 1957.S.18.;

Rozená Nešverová. Dcera hudebního skladatele Josefa Nešvery. Absolvovala SGO v roce 1922. Zpracovatelka jeho pozůstalosti. Bydlela K. Světlé č.16 v Olomouci.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci. Olomouc 1989. Vzděláván budiž… Olomouc, SGO 2002.

Vyučil se malířem keramiky a porcelánu a pracoval pak v tomto oboru v Modré, Litomyšli, a v Duchcově. Po válce opustil své řemeslo a v roce 1950 přišel do Olomouce. Pracoval v nástrojárně Sigmy Olomouc. Zde se setkal s dalšími fotografy – amatéry: A. Gribovským, J. Vávrou, a I. Přečkem, s nimiž v roce 1959 zakládá skupinu DOFO. Od roku 1964 byl kandidátem SČSVU. V roce 1968 spoluzakládal fotoklub při Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, s nímž dodnes spolupracuje.
Jako člen skupiny DOFO zaujal fotografií z pracovního prostředí a nevšedními zátišími sestávajícími z všedních předmětů. Někdy používal důmyslných aranžmá. Jeho kompozice v sobě spojují originalitu osobního vidění. Od sedmdesítých let se zaměřuje zejména na fotografie památkových objektů Olomouce. Zúčastnil se řady kolektivních výstav, samostatně vystavuje od roku 1988. Roce 1991 vydal nástěnný kalendář „Olomouc ve fotografiích Jana Hajna“.
Společně s Ivo Přečkem se však v rámci skupiny DOFO stal nejvýraznějším představitelem jejího výchozího a základního programu, osobitého naplňování „poezie všedního dne“. V roce 1998 dostal Cenu města Olomouce v oblasti fotografie.

Československá amatérská fotografie 1945–1989.Praha 1989,S.34.; Nekrolog Olom. den, 29.4./2006, S.4;

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci roku 1959. Odborný asistent katedry antropologie a zoologie Přírodovědecké fakulty UP, RNDr Václav Hajn.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.192.; Seznam učitelů Přírodovědecké fakulty v Olomouci.Olomouc, UP 1995.; Sdělení o úmrtí, RNDr. Vladimír Zicháček emailem dne 15.1.2012.

Od 6 let se zabýval hudbou, hrál na housle v různých orchestrech. Od 1908 žákem Janáčkovy varhanní školy v Brně, absolvent roku 1911, studium houslí do roku 1914 koncertním mistrem v orchestru NDMS v Ostravě, v červenci 1919 odešel s ředitelem Drašarem do Hradce Králové jako dirigent. Krátce působil v Olomouci, odkud se v roce 1921 vrátil do HK jako šéf opery. Od 1922–1958 působil jako dirigent ostravské opery.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy.4.Opava, Optys 1995.S.41–43.;

Autor regionálních pověstí. Publikoval v závodních časopisech ČSD a v Stráži lidu v Olomouci. V Olomouci žil od r. 1937. Literární pozůstalost ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Pohřben na ústředním hřbitově v Neředíně. Užíval pseudonym: Jan Říha Povídky z Olomoucka. Olomouc 1974.187 s. Knihovnička Stráže lidu. Spolu s kamarádem Richardem Hanzlíkem (1917–2000), který emigroval do Kanady, napsal román Laffayette, který vyšel v roce 1991 v Torontu.

Osobní sdělení hš www.divadloschod.cz

Barokní malíř, který působil v Olomouci od r. 1714. Převzal dílnu Ferdinanda Nabotha. Autor velkých fresek v kostele P. Marie Sněžné, v klášteře na Hradisku, obrazů na orloji a oltářních obrazů v širokém okolí.

Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce.Brno 1936.S.191.; Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.13.;.

Narozen v Janovicích (n.součást města Rýmařov).

Absolvent učitel.ústavu v Příboře r. 1912.působil na Boskovicku a od 16.9.1918 na české škole Nové Sady v Olomouci.Člen Žerotína.

Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci.Olomouc 1929,S.43.

Po celý život působil v Olomouci a roku 1647 se stal členem jezuitského řádu. Zabýval se matematikou a fyzikou, na pražské univerzitě však přednášel i etiku, logiku a metafyziku. V roce 1669 byl jmenován seniorem Filozofické fakulty. Napsal Disputationes peripateticae in octo libros Physicorum Aristotelis.

Kremsier.(s.n. 1889) /místopis Moravy/.; Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, Masarykova univerzita 1998. S. 157.;

Narozen na Nové Ulici v Olomouci. V roce 1934 maturoval na SGO. Byl velmi činorodým člověkem, který svůj život a svoje výrazné společenské stopy zanechal zejména na Olomoucku a na Hané. Byl to básník, prozaik, vydavatel, publicista, překladatel, organizátor, velký humanista a vzdělanec. V roce 1937 založil vlastní Hanácké nakladatelství v Holici. Autor básnické sbírky " Od srdce k srdci (1940). V Olomouci se zúčastňoval různých společenských akcí Univerzity Palackého, Moravského divadla, Muzea umění aj. Byl držitelem čestného doktorátu Palackého Univerzity v Olomouci. Plynule hovořil 11 světovými jazyky. Jako básník napsal mj. v roce 1946 latinskou báseň – hymnus na oslavu konce 2. světové války – pod názvem „Hymanaeus fraternitatis humanae“. Byl pamětníkem a přítelem legendárního zápasníka v řeckořímském zápase a mistra Evropy (1903, 1929) Gustava Frištenského (1879–1957), jehož sportovní sláva začala v Brně a jehož rodiče se později přestěhovali do Slavkova u Brna, kde mají i hrob. V červnu 2007 se uskutečnilo v Olomouci v hotelu Flora celosvětové setkání rozvětveného rodu Frištenských (část rodiny žije v anglicky mluvících zemích). Toho se mj. jako čestný host zúčastnil tehdy už 94letý Mojmír Hanuš, který tam hovořil o příhodách prožitých s Gustavem Frištenským, kterého charakterizoval jako vlastence, velmi skromného a čestného člověka. Otec syna a dvou dcer. V pozůstalosti přes 40 000 veršů v „šuplíku“. Dobrovolný hasič. Spolupráce s folklórním souborem Týnečáci"

www.veslavkove.cz – článek od Ladislava Jedličky ze Slavkova u Brna. (vzi): Výročí. Kdy,kde,co. Kulturní měsíčník. červenec – srpen 2013. S.2. V sýp­kách ducha. Olomouc 1992.S.154.

Mojmír Hanuš, Dipl. Sc.Pol. (čestný doktorát)

Narodil se v rodině krejčího. Dětství prožíval ponejvíce u dědečka v hájovně, který jej chtěl podporovat na studiu lesnické školy. Jenže předčasná smrt dědečka plány zhatila. Jeho otec neměl v krizi potřebné finance a tak po ukončení školní docházky v Tovačově, vyučil se malířem pokojů. Věnoval se ochotnickému divadlu v Tovačově a za totálního nasazení v Ostravě-Mariánských Horách. Profesionální divadelní dráhu zahájil 1945–1947 v činohře Slezského divadla v Opavě jako inspicient s hereckou příležitostí. Pak hrál rok v Bedskydském divadle v Hranicích a poté se vrátil opět do Opavy, kde v letech 1948–1959 zaznamenal nejtvořivější éru.V roce 1959–1960 měl angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, pak působil ve Státním divadle Ostrava 1960–1968, 1968–1969 v Opavě a pak odešel do Ptahy. Hostoval v Činoherním klubu a Realistickém divadle. Od 1.1.1972 byl angažován v Hudebním divadle v Karlíně a Nuslích. Vynikl v operetách. Z rodinných důvodů odešel v září 1978 do Brna, ale zde působil jen jednu sezónu a kvůli infarktu odešel 30.11.1979 do důchodu. Pak přesídlil do Ostravy. Spolupracoval na filmech Karla Zemana: Vynález zkázy, Bláznova kronika a Ukradená vzducholoď.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S. 59–60.

Narozen v obci Podol-Orlov (n.m.č. Jistebnice). Po vychození obecné školy studoval reálné gymnázium v Táboře, kde maturoval v roce 1926. Poté odešel do Prahy na Přírodovědeckou fakultu KU a ČVUT , kde získal roku 1931 kvalifikaci pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách.Svou učitelskou dráhu začal na měšťanské škole ve Starém Hobzí, 1934–1940 působil jako středoškolský profesor na reálce v Lipníku a pak 1940–1952 působil v Přerově, zprvu do 1949 na gymnáziu. V roce 1948 oddržel titul Ing., v oboru zeměměřičském, po dálkovém studiu VŠT v Brně a tyto znalosti uplatnil v letech 1949–1952 na Zemědělské technické škole, kde vyučoval. Své pedagogické vzdělání si rozšířil studiem pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, kde roku 1953 obhájil disertační práci a získal titul PaedDr. Dráhu vysokoškolského učitele započal roku 1955 na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni jako odborný asistent a později zástupce docenta pro obor deskriptivní geometrie.Odtud přešel roku 1957 do Olomouce na Přírodovědeckou fakultu, v roce 1963 habilitoval a byl ustanoven docentem na Katedře algebry a geometrie PřF UP.Externí činnost v Káhiře na technické univerzitě 1971–1974.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Krutský, Fratišek: František Havelka.In: Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc, UP 1996.S.58–59.;

Studoval v Olomouci na německém gymnáziu. Po maturitě odešel studovat v letech 1862–1866 univerzitu do Vídně. Po promoci dvorním archivářem ve Vídni. V roce 1867 suplentem na piaristickén gymnáziu v Příboře, od r. 1868 učil na reálném gymnáziu v Uh. Hradišti. V r.1870 jmenován profesorem a učil na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1873 založil čas. Komenský, kde byl nejen redaktorem, ale i přispíval. V r. 1875 se oženil s Vlastou Wanklovou.V r. 1876 vydával časopis Koleda. R.1883 byl spoluzakladatelem Musejního spolku olomouckého. Autor básně Moravě. Povídky publ. v Koledě a Besedě olomoucké. Užíval pseudonym Jan Loštický. Zemřel cestou ze školy v 47 letech. Ranila ho mrtvice. Pohřben v Olomouci na ústředním hřbitově ve společném hrobě, vybudovaném VSMO 11.11. 1912.

Fischer, Richard: Profesor Jan Havelka, rodák loštický.Olomouc 1936.; Slovník učitelských osobností okr. Šumperk., Šumperk 1990., S. 45–48. ; Slavík, Bedřich: Jan Havelka a Mladá Morava. In: Severní Morava 1978, sv. 36. S. 20–31.; Melzer, Miloš: Jan Havelka.In: Severní Morava, 1979, sv.38. S. 54–56.; Kunzfeldová, Jaroslava: profesor Jan Havelka. In: Střední Morava, 3, 1997, č. 5. S.84–88. Sklenář, K.: Biografický slovník českých archeologů. Praha, Libri 2005. S.207–208.; Hýbl, F: Tichý génius Moravy Jan Havelka. Loštice 2019.

Data narození jsou po každé jiná. Fischer uvádí 22.11. 1839 a rovněž pamětní deska na rodném domě. Ostatní dokumenty 23.11.1839 a v knize Dr. Hýbla je též i údaj narození 23. 12. 1839.