Osobnosti Moravy.eu

Čestný kanovník Metropolitní kapituly sv. Václava v Olomouci. Bohosloví vystudoval v Olomouci. Knězem se stal v r. 1937. Poté pracoval v Hradci nad Moravicí, Štáblovicích a Napajedlích. Od r. 1943 působil na Klášterním Hradisku a v letech 1960–90 ve Velkém Týnci. Často se vracel do Velkého Týnce, kde byl úředně občanem do února 1995. Zemřel ve Sviadnově.

Týnecké listy, č.10/2006,S.20; Týnecké listy, č.2/1999, S.5; Katalog kněžstva olom. arcidiecéze, Olomouc 1949, S.321; Ševčíková, H.: Malá galerie význačných rodáků a nejen jich ve Velkém Týnci. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 68.;

V Uničově studoval nižší reálku, v Olomouci pak učitelskou přípravku. V roce 1855 absolvoval zkoušku z metodiky vyučování hluchoněmých a pro hlavní školy. V období 1.9.1855–13.9.1863 působil v Těšeticích, poté v Lošticích do září 1896, kdy šel do pense. Členem přírodovědných spolků r. 1860 ve Vídni a r. 1875 v Brně. Od roku 1880 řídil meteorologickou stanici v Lošticích. V r. 1886 jmenován dopisujícím členem VSMO. V roce 1896 byl jmenován čestným členem města Loštic. Miloval a provozoval hudbu, hrál na housle a klavír, též skládal drobné skladby. Měl bohaté přírodovědné sbírky. Za zásluhy jmenován ředitelem školy.

Fischer, R.: Loštice.2, Olomouc 1916. S. 266–271.

Emigroval v roce narození s rodiči do Rakouska. Navštěvoval gymnázium v Klagenfurtu, kde maturoval r. 1929. Poté studoval slavistiku, germanistiku a indologii na univerzitě ve Vídni. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1933 doktorátem a poté byl rok na stáži v Paříži u A. Meilleta a rok v Praze, kde se seznámil s PLK a stal se jeho členem. V roce 1935 se na vídeňskou univerzitu vrátil jako lektor ruštiny a 1939 se na univerzitě v Lublani habilitoval a do podzimu 1941 tam přednášel jako soukromý docent. Na pozvání L.
Nováka přesídlil do Bratislavy, kde v letech 1941–1945 učil
Na obchodní akademii a účastnil se tamního vědeckého života. Po válce nastoupil jako profesor ruského jazyka na univerzitu. .V období deseti let 1955–1965 vyučoval na FFUP v Olomouci, Ale od počátku 60.let paralelně působil v Akademii věd NDR v Berlíně. V roce 1965 nastoupil do Ústavu jazyků a literatur ČSAV v Praze. Rok 1967 strávil jako hostující profesor na Univerzitách v Los Angeles, Michiganu a Yale. Po okupaci Československa působil 1968–1971 na univerzitě v Los Angeles. Potom přešel na nově zakládanou univerzitu do Klagenfurtu, kde působil až do smrti. Vstoupil do lingvistiky studiemi korutanských nářečí slovinštiny, Také jako specialista na fonetiku a fonologii slovanských jazyků. Fonetice a fonologii slovanských jazyků, zejména ruštiny se věnoval průběžně celý svůj život a to v čase 1947–1978.

Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha Libri 2008. Kostřica, Vladimír. Profesor Isačenko a ruská literatura. Rossica36.S. 128–134. www.

2 články na http://otavinka.blog.cz/ únor 2011.

Od roku 1993 žil v Lázních Bohdaneč. Gymnázium studoval v Pardubicích, kde maturoval v r. 2011. Poté studoval v Praze Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd KU. Promoval na Bc r. 2014. Ve studiu pokračoval ve Švýcarsku na Universitě v St. Gallen obor Bankovnictví a finance 3 semestry a v r. 2015 byl na výměnném pobytu v Číně. Působí v Investičním fondu se sídlem v Praze od r. 2017. IF byl poslán 2017–2019 do podniku PAPCEL Litovel, kde byl finančním ředitelem a na stejné pozici působí od r. 2019 ve Valašském Meziříří ve firmě BLOCK. Firma se zabývá výstavbou nemocničních a farmaceutických zařízení. Bydlí v Olomouci, odkud do jednotlivých působišť dojíždí. V trvalém bydlišti pracuje jako člen revizní komise Junáka ve středisku Lázně Bohdaneč. Ve volných chvílích se věnuje improvizačnímu divadlu OLIVA, rolovým hrám a hře na kytaru. V době koronaviru ( od března 2020) se přihlásil do aktivit Skautské pomoci v Olomouci. Zajišťuje nákupy seniorům z Domu pečovatelské služby, nebo také venčení psů.

Osobní setkání dne 28.4.2020 Olomouc, Příčná 999/2 hš

Užívá umělecké jméno Honza Izák

Absolvoval studia na . AVU Vídeň v letech 1883–1888, působil jako prof. kreslení v Olomouci, v Brně od r. 1925. Maloval portréty, krajiny, kostelní obrazy. Ilustrace pro Musejník olomoucký, národopisné studie. Vystavoval v Olomouci a Holešově r. 1914. Ilustrace děl Wanklových a růz. moravských časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.78.; Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947, S.409.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1954

Byl jedním z prvních žáků valašskomeziříč­ského gymnázia. Po doplňovací zkoušce na učitelském ústavu v Brně se v roce 1887 stal učitelem v Zašové. Básnické prvotiny publikoval pod pseudonymen M. Hanuš v almanachu Zora. V Zašové napsal povídky Nevzešlo ráno a Zapadlé úhory. V roce 1891 se oženil s Žofií Libosvárskou z Krásna, v roce 1901 byl jmenován správcem školy v Komárovicích a v roce 1919 ředitelem školy v Rožnově. Jeho dalšími knihami jsou sbírky povídek Večerní stíny, Ráj a jiné povídky, Horští lidé, romány Selský práh a Slunečná paseka, veršovaná idyla Lukáš Roman a kniha a valašských dětech Jarní píseň. Je pohřben na Valašském Slavíně v Rožnově.

Kunc, J.: Slovník souodobých čes.spisovate­lů.I.Praha, Orbis 1945.S.299–301..

Krásno nad Bečvou (n.m.č, Valašské Meziříčí)

Narozen v obci Roveň u Jičína (n.Dolní Roveň). Elév vojenské hudby od 15 let. První angažmá u divadelního orchestru získal v Českých Budějovicích. V letech 1920–1934 členem orchestru olomoucké opery. Poté v letech 1934–1938 působil v rozhlasovém orchestru Ostrava a pak přešel do Brna, kde od r. 1938 – 1952. Zdokonalil se u prof. Strobla ve Vídni 1924–1926 a v metodice u J. Fügera v Praze v letech 1945–1947. Uplatnil se významné jako sólista, od 1942 jako člen Moravského dechového kvinteta. Od roku 1945 vyučoval na brněnské konzervatoři (řádně od r. 1952) a od r. 1950 na JAMU. Autor publikace: Fagotová hlasivka, její důležitost, zhotovení a funkce.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1970.S.78.; Československý hudební slovník. Díl 1. Praha 1963. S.555.;

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, práva v Praze. Žurnalista a vydavatel týdeníku Slovan, 1908–1914 hlavní redaktor Vídeňského deníku, v září 1915 opouští Vídeň. Redigoval Selské listy, Hlasy republiky a Ruch. Autor povídek a románů: Paprsky a stíny (1892), Z města a venkova (1899), Vichřice (1917), Satan (1922) aj.

Literární atlas, s. 142, foto č. 11, S. 143; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927, S. 59; Vzpomínka J. Janči – Na přelomu, S. 120–122;

Učitelka přírodopisu. Láska k motýlům jí dovedla na přírodovědné gymnázium
v Žamberku, kde maturovala v roce 1978. Poté studovala Pedagogickou fakultu UK
v Hradci Králové, obor biologie a chemie pro střední školy. Po promoci a doktorátu
v roce 1983 začala působit v přírodovědném oddělení DDM v Hradci Králové. Po přestěhování na Moravu učila v Základní škole Lutín a od roku 1990 ve Velkém Týnci. Její touha po poznávání dalekých krajů, brouků a motýlů jí v prázdninových měsících přiváděla do různých tropických zemí. Několikrát navštívila Thajsko, Laos, Srí Lanku, Vietnam, Malajsii, Namibii, Peru, Mexiko i evropské země. Cestuje takříkajíc na vlastní pěst, protože chce poznat správný kolorit každé země. V roce 1998 vydala knihu Na shledanou v džungli, kde popisuje nejen postřehy z cest, ale dokládá je i barevnými fotografiemi. Je štěstím mít zaměstnání jako povolání i jako koníčka. Možná je pro mnohé žáky přírodopis na velkotýnské škole nejmilejším předmětem. Vidět na vlastní oči roztodivné motýli a brouky musí být nezapomenutelný zážitek. Paní učitelka Jančíková je členkou České společnosti entomologické a kromě toho prezentuje sbírky brouků i motýlů na různých výstavách.

Ševčíková, H.: Prosincová výročí středomoravského regionu. In. Týnecké listy 2018, č.12.

PaeDr. Milada Jančíková

Učil na gymnáziu ve Valašském Meziříčí. Redaktorem Studentského sborníku, který vycházel r. 1918 v Přerově, tlumočníkem při francouzské vojenské misi v Hranicích. Krátký čas vyučoval francouzčtinu ve Štrasburku.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov.

Od r. 1967 přednášel v Brně a v Praze. V letech 1970–81 v angličtině v kursech Světové zdravotnické organizace. Vedoucí Národní referenční laboratoře MZ ČR pro tetanus. Autor 70 vědeckých publikací, z toho 11 v zahraničním tisku. Od r. 1972 v Olomouci jako vedoucí protiepidemického odboru Okresní hygienické stanice v Olomouci, od r. 1986 dosud ředitel a hlavní hygienik Železniční hygiemické stanice ÚŽZ v Olomouci, 1990 jmenován doc. pro obor epidemiologie, 1990 přednosta ústavu prevent. lékařství LFUP, 1991 jmenován profesorem. Prof. MUDr. Vladimír Janout, CSc. působí na Katedře rozvojových studií Přírodovědecké fakulty UPOL, kde externě vyučuje předmět Epidemiologie, hygiena a veřejné zdraví, je vedoucím ústavu epidemiologické ochrany veřejného zdraví na Ostravské univerzitě a zástupce přednosty ústavu preventivního lékařství LFUP. Soudní znalec. Bydlí ve Velké Bystřici.

Žurnál, 1992, č.36/37, S.10.;.

Od r. 1971 na LF UP v Olomouci, 1983 jmen. profesorem. Vyučoval na LF v Brně a Olomouci, externě na pedag. a filozof. fakultě v Brně a na zdravot. školách. Přednášel na lékař. akademiích v Německu, USA, Anglii. Celkem publikoval 275 vědec. prací, monografií a učeb. textů a 70 populárně maučných článků, recenzí. 1990 oceněn jeho tým v USA za publikaci o antigenech krevních skupin v nádorech. Píše detektivní romány.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 38, S. 5, foto; Pořad ČT Setkání na Panském dvoře, listopad 1993. ; Wikipedie.cz

Po studiích na obchodní akademii ve Vsetíně a vyšší hospodářské škole ve Valašském Meziříčí, kde maturoval r. 1950 byl zaměstnán rok jako statistik. V rodišti se učil hře na klavír u Josefa Knipla, podílel se na založení a činnosti amatérského jazzového big bandu Mistral, v němž hrál na piáno a pro který též aranžoval. Kromě toho hrál i na klarinet a cimbál ve folklorních souborech. V letech 1951–1957 studoval FFUP v Olomouci, obor hudební věda a estetika a souběžně též soukromě navštěvoval v letech 1952–1958 hodiny zpěvu u ostravského pedagoga Rudolfa Vaška. Během studia na VŠ začal psát kritiky zprvu do krajského tisku, pak do Hudebních rozhledů, Melodie, Divadelních novin a j. Od r. 1957 působil v Ostravě kde 11 let ředitel Divadla hudby. Zároveň soukromě vyučoval zpěvu a působil jako hlasový poradce. V roce 1969 odešel do Prahy, kde působil v zahraničním obchodě Atria jako vedoucí hudebně uměleckého oddělení, po reorganizaci tohoto podniku odešel na 2 roky do Supraphonu.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. sv.4. Praha 1990. S.239–240. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004. S.78.

Studoval RG Valašské Meziříčí v letech 1942–1946, hudbě se učil u V. Dětřicha, Roku 1951 absolvoval konzervatoř a 1955 AMU v Praze. Další studia v Paříži a Varšavě.

Československý hudebné slovník.I.Praha, SHV 1963.S.588.;.

V roce 1923 se rodila vrátila do Československa a usadila se v Zábřehu. Jan navštěvoval reálku v Šumperku a v roce 1928 maturoval. Poté studoval historii a zeměmpis na FF UK v Praze . Poté učil v Mělníku a od r. 1938 v Šumperku. Období 2. světové války prožil v Brně. Od roku 1945 nastoupil na obnovené gymnázium v Šumperku. Ujal se i funkce kronikáře města. Od r. 1946 řídil zábřežský časopis Moravský sever. Na jaře 1948 byl povolán do Prahy, do služeb ministerstva zahraničních věcí. Zprvu působil v Praze, později ve Varšavě.. Zpět do Prahy se vrátil v roce 1954. PhDr. Jan Jersák se věnoval od roku 1972, kdy odešel do penze psaním memoárů.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.54

Studoval v jezuitské koleji v Uherském Hradišti, teologii v Olomouci, vysvěcen na kněze 1663. Jako kaplan působil 2 roky v Lošticích, 1665–67 ve Střelicích u Brna a od 1667 farářem ve Veverské Bitýšce. Psal latinsky náboženskou literaturu, pro lid psal česky. Literárně nejhodnotnější je proza Vidění rozličné sedláčka sprostného. /vyd. čes.ed. M. Kopecký r. 1973. / Pohřben ve Veverské Bitýšce.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.521–522.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1630

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval r. 1879. Poté studoval práva v Praze. Studia nedokončil a po dvou letech se vrátil na Moravu a nastoupil pedagogickou dráhu v Pavlovicích u Přerova, Třeběticích a v Přerově. Od 1895 na obchod. škole v Brně, 1904–1923 ředitel obchodní školy ve Vyškově. R. 1900 absolvoval studijní cestu do Paříže a Londýna. Literární činnost: překlady angloamerické, zejm. humoristické prózy, přeložil Shakespearovy hry a vydal je r. 1907. Autor učebnic obchod. zeměpisu, účetnictví, němčiny. Do denního a odb. tisku psal metodické nebo národohospodářské články. Přispíval do čas. Domácí hospodyně 1893. ;Lumír 1892;Moravská orlice 1900;Výr. zprávy obch. školy ve Vyškově 1906, 1909, 1912, 1914. 1916.

Památník 60.výročí čes.Gymnázia v olomouci.Olomouc 1927.S.59, 191.; Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.564.;.

Narozen v Koloredově u Místku (n.Frýdek-Místek). Po gymnáziu ve Valašském Meziříčí vstoupil roku 1896 na bohosloví v Olomouci, kde byl roku 1900 vysvěcen na kněze a stal se prefektem v kroměřížském arcibiskupském semináři. Ředitelem ústavu malého semináře, který byl součástí Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži se pro rok 1937–1940 stal Mons. Zeno Jockl, který předtím působil na Gymnáziu jako profesor matematiky a fyziky.

http://www.cdct.cz/…I/pet.4.jpeg

Narodila se v obci Studeněves (u Slaného). Mládí prožila ve Velké Bystřici, po otcově smrti r. 1911 přesídlila s matkou do Prahy. Od mládí se pokoušela o literární tvorbu, první prózu jí zveřejnil r. 1906 otcův známý J. Merhaut, redaktor Moravské orlice, který ji též pomohl s volbou literárního pseudonymu. Debut podepsán Eva Jurčinová. 1909–1911 se stýkala s F. X. Šaldou, později s autory okruhu Moderní revue. Její literární salon navštěvovali též J. Zrzavý, Z. Braunerová aj. Psala básně, eseje, portréty, literární referáty, psala do Lid. novin. Překládala z francouštiny a ruštiny. Knižně: Návrat a jiné novely. 1920; Básnické sbírky: Psyché mluví. 1928. ; Eseje: Podobizny spisovatelek světové galérie. 1929. ; román: Jen srdce 1936. ; monografie: Julius Zeyer. 1941. ;

Lexikon české literatury. II/1., Praha 1993, S. 587–588.; Kdy kde co v Olomouci 1990, leden, S.30; Týnecké listy, 4/2007, S.9;

Studoval v Šumperku, kněžský seminář v Kroměříži ukončil 1874, 1 rok vojen. služby v Olomouci, poté ff UK v Praze a ve Vídni. Jako prof. čes. jazyka působil v Karlíně, od 1881 na reálce ve Spálené ul. v Praze. Od r. 1890 učil na učit. ústavu, už známý jako autor učebnic. Podílel se na zprac. Pravidel čes. pravopisu s J. Gebauerem. Bádal též na Moravě, v rkp Podřečí hornohanácké.

Z díla: Hornohanácké podřečí severomoravské. Listy filologické, 1928, S. 216 n. ;Slovníček zábřežské hanáčtiny. Šumperk 1976. Biografie: Nezbeda, V. : Zapomenutý severomoravský pedagog. Severní Morava, sv. 26. Šumperk, 1973, S. 27–36. ;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 70–72. ;/foto/;.

Spolupracoval s redakcí Dělnické listy ve Vídni. Od roku 1919 působil v ČTK jako ředitel pobočky v Brně. Zemřel tragicky při sněhové bouři v Krkonoších. Pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Na náhrobku je uvedeno datum úmrtí 15.1.1929 ač jinde se uvádí datum 14.1.

Okresní archiv Přerov. (Vera Fišmistrová, doplňky).

Vstoupil do piaristického řádu-noviciát v Lipníku r. 1737. Poté působil ve Strážnici do r. 1739, v Lipníku 1749–1751, v Kroměříži regentem semináře 1760–1762. Autor chrámových skladeb.

ČSHS.I.Praha 1963.S.637.;Fric, O.: Vývoj hudební kultury na jihovýchodní Moravě.Brno 1963.S.31.;.

Maturoval roku 1896 na gymnáziu v Kroměříži, poté studoval FFKU Praha, čeština, němčina, kde promoval v r. 1900. Od r. 1905 učil na vyšším státním gymnáziu v Přerově, od 1906 na zemské vyšší reálce v Kroměříži, od 1908 na státním gymnáziu v Prostějově, kde byl mj. od kvarty do oktávy třídním prof. J. Wolkra. Od r. 1922 byl přeložen do Vyškova, kam jen dojížděl, ale bydlel a podílel se na věřejném životě v Prostějově, kde opět učil od února 1926 na dívčím reál. gymnáziu. Z Prostějova pak odešel na vlastní žádost do Brna v září 1927. Na Prostějovsku se stal jedním ze zakladatelů komunistické strany. V září 1924 byl z KSČ vyloučen. Překládal z němčiny, hlavně výmarských klasiků, průkopník moderního pojetí básnického překladu.

Lexikon české literatury.2/I­I.Praha 1993.S.640 – 642.;.

Dětství prožil v Týně nad Bečvou, kam se jeho rodiče přestěhovali. Reálné gymnázium studoval v rodišti a rok před maturitou odešel na klasické gymnázium do Kroměříže, aby se zdokonalil v latině. Maturoval zde v roce 1926. Po studiích francouzštiny a češtiny v Brně pokračoval ve studiu na filozofické fakultě. Poté krátký čas působil v brněnské univerzitní knihovně a od září 1933 do roku 1941 pedagogicky působil na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Poté krátce učil v Přerově, ale záhy byl propuštěn a poslán na nucené práce. Po osvobození v roce 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno ( na přímluvu spisovatele Ivana Olbrachta). V roce 1951 odešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea a stal se též ředitelem rozhlasového studia v Olomouci. V letech 1959 až 1961 učil na Základní škole ve Velké Bystřici. Poté přešel učit na gymnázium v Olomouci-Hejčíně, kde působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Při všech svých profesích byl publicisticky činný v široké oblasti zájmů a témat. Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu ediční činnosti olomouckého muzea. Publikoval v regionálním tisku. někdy pod značkou – jkz. Jeho články z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské kroniky ( (1937–1938), Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy,kde, co v Olomouci aj. Knižně vyšla v roce 1959 v Krajském nakladatelství Olomouc jeho sbírka Helfštýnské pověsti. V roce 1972 se autorsky podílel na vydání knihy 700 let obce Štěpánova.. Pohřben byl v rodišti. (Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)

Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, červen. Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí.. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.

PhDr. Jaroslav Kanyza

Gymnázium začal studovat v Moravských Budějovicích. V septimě přešel na nově založené Pedagogické gymnázium do Jihlavy. Protože nemohl sehnat místo na Jihlavsku zažádal o Moravské Slovácko. Začal učit na ZŠ Bánov, poté přešel do Vlčnova a nakonec trvale zakotvil ve Strání. Vytvořil tam literární kroužek, který slavil velké úspěchy. Hodně publikoval v denním tisku i časopisech: Rovnost, Mladá fronta Učitelské noviny, Slovácké noviny, Tvorba, Literární měsíčník, Malovaný kraj, Rozmarýn, Kulturní rozvoj, Alternativa Nova aj. Mezitím si dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Do důchodu odešel v roce 1992. Psal básně, prózu a překládal z francouzštiny.

Na druhém břehu. Praha Unie českých spisovatelů 1992. S. 106–107.;