Osobnosti Moravy.eu

Narozen v obci Podol-Orlov (n.m.č. Jistebnice). Po vychození obecné školy studoval reálné gymnázium v Táboře, kde maturoval v roce 1926. Poté odešel do Prahy na Přírodovědeckou fakultu KU a ČVUT , kde získal roku 1931 kvalifikaci pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách.Svou učitelskou dráhu začal na měšťanské škole ve Starém Hobzí, 1934–1940 působil jako středoškolský profesor na reálce v Lipníku a pak 1940–1952 působil v Přerově, zprvu do 1949 na gymnáziu. V roce 1948 oddržel titul Ing., v oboru zeměměřičském, po dálkovém studiu VŠT v Brně a tyto znalosti uplatnil v letech 1949–1952 na Zemědělské technické škole, kde vyučoval. Své pedagogické vzdělání si rozšířil studiem pedagogiky a psychologie na Pedagogické fakultě UP v Olomouci, kde roku 1953 obhájil disertační práci a získal titul PaedDr. Dráhu vysokoškolského učitele započal roku 1955 na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni jako odborný asistent a později zástupce docenta pro obor deskriptivní geometrie.Odtud přešel roku 1957 do Olomouce na Přírodovědeckou fakultu, v roce 1963 habilitoval a byl ustanoven docentem na Katedře algebry a geometrie PřF UP.Externí činnost v Káhiře na technické univerzitě 1971–1974.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.;. Krutský, Fratišek: František Havelka.In: Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc, UP 1996.S.58–59.;

Odborník na jemnou mechaniku a optiku. V letech 1935–1945 vedoucí optické konstukce Optikotechny Přerov, 1946–1952 vedoucí výzkumu n.p. Meopta Přerov. Od r.1953 vedoucí Laboratoře optiky ČSAV v Praze. V letech 1954–1976 univerzitním profesorem Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci. Prof.RNDr. Bedřich Havelka DrSc. vedoucí ústavu optiky ČSAV, předseda Interkamery.

Malíšek, V.: Olomoučtí jubilanti.In: Československý časopis pro fyziku,sekce A,37,č.3.Praha 1987. S.315–317.;

V letech 1978 – 1983 vystud. Pedag. fakultu UP v Olomouci. Samostatně vystavoval v Klubu UP 1983, v Galerii pod podloubím r. 1986. Je označován za autora happeningů, land artových a body artových realizací, za performara, tvůrce vizuální poezie (včetně objektů), autorských knih, instalací, malíř, kreslíř, grafik v oblasti nových médií (digitální tisky), znám i jako literární tvůrce a zároveň vysokoškolský učitel. Působí na Katedře výtv. výchově PdF UP Olomouc v oboru Intermediální tvorba.

Katalog Spolek olomouckých výtvarníků + hosté. Olomouc 1991. /foto/; Katalog. Brno 1991.Galerie mladých při MKS. Kresby.

Doc. Vladimír Havlík

Povoláním úředník záložny. Ve volném čase se zabýval vlastivědou. Publikoval v časopisech ČMM, Selský archiv, ČVSMO ad.

Kraus, B.: F.X.H.- Hlasy z Hané, 26.2.1944, č.9, S.3–4.; Politický a kulturní kalendář na rok 1984.Olomouc, OK 1983.;.

Rodák z Holice u Olomouce. V roce 1934 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci, od 1948 působil na oční klinice FN a LF UP.

V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.154.;Ka­pitoly z dějin olomoucké univerzity.Olomouc 1973.S.319.;.

Holice u Olomouce je nyní součástí města Olomouc.

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Hradci Králové v r.1891, Poté kaplan v Čermné, od r. 1897 ve Vídni, 1899 promován, stud. cesta biblic. Orientem, Paříž, po návratu v říjnu jmen. prof. Starého zákona na teol. fak. v Olomouci. Literární činnost. Popul. nauč. cestopisy, vrchol. dílo 1912–1925 překlad a výklad bibl. knih Starého zákona, ukázky v Našinci, Arše, Evě. R.1928 děkan fakulty. 1921 jmen. monsignorem, 1925 prelátem. Člen DLU od r.1917.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 1938, S. 90–91. ;Poselství. Olomouc 1938, S. 250–254. ;. Žamberské web stránky.

V roce 1920 se přestěhoval s rodiči do Loštic, kde dokončil školu. Manžel Žofie Strnadové (1920–1993), s kterou se přestěhoval v r. 1938 do Mohelnice. Od r.1937 zaměstnán ve Vlčické papírně, 1939–1958 dílovedoucím.Od 1.3.1949 správcem muzea v Mohelnici.Za jeho působení uspořádáno 56 výstav.Autor 600 článků : SM, Selské listy, Orel, Omladina, Našinec, Moravský sever, KK města Mohelnice.Předseda oddílu kopané TJ MEZ Mohelnice.Pohřben v Lošticích.

Nekrolog. Severní Morava. 1969, sv. 18, S. 70–71. ; Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1970. S. 61. ; Bednářová, Hana: 100. výročí narození a 40. výročí úmrtí Františka Hekeleho. Mohelnický zpravodaj, červen 2009. S.8.; Z díla: Dějiny Javoříčska. 1945. ;Kulturní místopis Mohelnicka. 1946. ; Dějiny Vranové Lhoty. 1958. ;aj. .

Studia teologie absolvoval na jezuitské univerzitě v Olomouci, poté působil opět v Jihlavě jako prof. rétoriky, školní prefekt, představený latinské kongregace a zpovědník. Roku 1694 převzal rektorský úřad jezuitské koleje v Kladsku, do r. 1697. Poté působil opět v Praze jako konzultor české jezuitské provincie. Rektor olomoucké univerzity a jezuitské koleje, v letech 13.10. 1700 – 11.11. 1703.

Žurnál UP, č. 23, 13.10.2006. S. 7., .

V roce 1963 abs.SUŠ Brno, v letech 1964–69 FFUP Olomouc, prof.V.Navrátil, doc.V.Zykmund. Šperk prezentuje od r.1974, zač.80.let souběžně tapisérií, ilustruje bibliofil.tisky, řeší úkoly ve spolupráci s architektem. Žije a pracuje v Olomouci.

Katalog výtv. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ; Kobza, F. : Návštěva v ateliéru. Kulturní měsíčník. Ostrava 1984, č. 2, S. 13–15; Šperky P. Herynka. =Stráž lidu, 1986, 9. 10. , S. 4. ; Oslava krásy. =Kdy, kde, co v Olomouc, 1984, leden, S. 9. ; Kultivovaný šperk. =Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, září, S. 13. ; 26 mladých umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum, 1980. ;

V letech 1946–1948 vyučen i fy Baťa ve Zlíně jako pletař, v roce 1948–1950 absolvoval mistrovskou školu pletařskou. V roce 1956 absolvoval FFUP v Olomouci obor čeština a ruština. Poté do r. 1975 působil na Katedře bohemistiky a slavistiky FFUP. V roce 1975 byl nucen z UP odejít z politických důvodů a mohl se zpět vrátit až v r. 1990. V mezidobí 1975–1990 pracoval v n. p. Moravia Mariánské Údolí (n.Hlubočky) jako opravář kancelářských strojů. Od 1990 docent FFUP v oboru český jazyk v právu a vedoucí katedry jazyků na PF UP. Publikace v časopisech : Slovo a slovesnost, Naše řeč, Český jazyk a literatura, též v regionálním tisku: Stráž lidu, Kulturní život Šumperska aj.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.171.; Hádek, K.: Zemřel F. Hladiš. In: Češtinář,12, 2001–2002.S.135–136.;

Miluše Hlavinková žije v Litovli od svých 10 let a keramice se začala věnovat o rok později. Paní Applová, tehdejší vedoucí družiny, při náhodném suplování dětem popisovala tak barvitě dílnu pana Lamra, že vzbudila její zájem. Přihlásila se tedy do keramického kroužku, jehož první schůzka se konala právě v dílně pana Lamra. V kroužku nebyla možnost točit na kruhu, který ji zaujal nejvíc, proto využila „podaného prstu a vzala celou ruku“. Pan Lamr totiž nabídl zájemcům možnost učit se a zkoušet na kruhu u něj. Souběžně navštěvovala v tehdejším Městském domě pionýrů a mládeže keramický kroužek pod vedením pana Jiřího Havlíčka. Ten ji postupně přiměl k rozhodnutí, věnovat se keramice jako své budoucí profesi.

Další etapou vývoje byla doba učení na Středním odborném učilišti pro umělecká řemesla v Praze s praxí v keramičce v Zábřehu na Moravě. Zde pracovala i po vyučení a dodělala si současně střední školu s maturitou. V té době navštěvovala také výtvarný spolek Olomoučtí. S nimi se účastnila výstav, které pořádali a tyto měly význam i pro její další tvorbu. Potkala zde profesora Dvořáka z Pedagogické fakulty výtvarného oboru Olomouc, který ji doporučil držet se klasiky ve výtvarném pojetí keramiky. V roce 1991 se vydala na zkušenou do keramické provozovny v Litomyšli, a tam se definitivně rozhodla pro svobodné podnikání.

Své výrobky prodávala především na řemeslných jarmarcích, kde však bylo podmínkou i předvádění řemesla. Poněvadž nebylo možné vždy s sebou vozit kruh, naučila se drátování, které šlo s keramikou vždy ruku v ruce a předvádět se dá vždy. Toto řemeslo zažívá nyní rozkvět; starší lidí vzpomínají na dráteníky, kteří dříve chodili po domech a opravovali prasklé hrnce. My mladší se zase můžeme seznámit s prakticky zaniklým řemeslem a nechat si opravit, co nám babičky zanechaly. Vždyť ty staré hrnce jsou stále hezké a funkční, i když se jinak využívají. Již v nich nevaříme, ale květinám to v nich náramně sluší.

http://kameninazlitovle.ic.cz/historie.htm

Narodil se v Olomoucké ulici (dnes 1.Máje č.629) jako syn Antonína Hluchého. Otec rozprodal roku 1885 zboží a odstěhoval se s rodinou do Tuřan u Brna, kde vedl hostinec a obchod se smíšeným zbožím. František se v Brně vyučil typografem a současně soukromě studoval hudbu. Své muzikantské nadání pak uplatnil u vojenských kapel v Olomouci, Josefově a ve Vídni. Tady pak po vojenské službě natrvalo zakotvil. Pracoval jako typograf českých Dělnických listů, kde zveřejňoval i své fejetony. Vydal romány „Šťastní a nešťastní“ (1912), „Luise 19..“ (1933), sbírku povídek a fejetonů Symfonie života (1926), divadelní hru „Zhroucení“ (1923).
Přesto jeho život patřil převážně hudbě. Dále se vzdělával, studoval harmonii i u J.B. Foerstera, po dvacet let byl sbormistrem českých pěveckých spolků ve Vídni, skládal pro ně mužské sbory. Z jeho díla pocházejí mužské sbory Posvícenská, Dohořela (na báseň J.S.Machara), Májová hymna (na text I.Olbrachta), Blahopřání, pochody (Na té naší Hané), symfonická báseň Vindobona. Byl aktivním členem vídeňské české společnosti i v jiných odvětvích kulturní a osvětové činnosti. Byť zůstal i po vzniku Československa ve Vídni, na svoji domovinu nezapomněl, svědčí o tom i rukopisné paměti na mládí v Litovli. Zemřel za 2.světové války, patrně roku 1940, ve Vídni.

Československý hudební slovník.I., Praha 1963., S.446.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů. A-L. Praha 1982. S.160.; Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1940

Po maturitě na litovelském gymnáziu v roce 1948 absolvoval přírodovědecké biennium na UP (učitelství přírodopisu a zeměpisu pro školy III. stupně) a poté studoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie, geologie a geografie. Rok před ukončením studia se dobrovolně přihlásil do učitelské služby na Ostravsko, kde byl nedostatek učitelů. Univerzitní studia ukončil v roce 1952. Krátce vyučoval na škole pro důstojnický dorost v Nové Jičíně, v letech 1954 až 1957 na gymnáziu ve Šternberku a poté na Střední pedagogické škole v Olomouci. Od roku 1959 až 1964 působil jako učitel, později odborný asistent biologie na Pedagogickém institutu, 1964–1971 zástupce vedoucího katedry přírodopisu a základů zemědělské výroby, od r.1977 jako vedoucí katedry biologie Pedagogické fakulty UP v Olomouci. V roce 1967 obhájil disertační práci z oboru mykologie a složil rigorózní zkoušky na Přírodovědecké fakultě UP a byl promován na doktora přírodních věd. Absolvoval externí aspiranturu v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích a v r.1976 tam obhájil kandidátskou práci opět z oboru mykologie. V roce 1983 byl jmenován docentem pro obor botanika a o rok později mu byl udělen titul Vzorný učitel. V roce 1997 byl jmenován univerzitním profesorem. Kromě pedagogické a vědecké činnosti věnoval svůj čas aktivní práci ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kde je od roku 1971 předsedou biologické sekce. Téměř již čtyřicet let stojí v čele Mykologické poradny v Olomouci. Je čestným členem České vědecké společnosti pro mykologii. Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého obdržel zlatou medaili. V roce 2007 mu byla udělena Cena města Šternberka. V tomto městě bydlí od roku 1959.

Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc:VSMO,2005­. S.43–44. V měsíci březnu blahopřejeme…Kdy,kde,co v Olomouci. Březen 2014. S.3. Volala manželka prof. dne 15.12.2024.

Prof. RNDr. Bronislav Hlůza, CSc.

Narozen na Trutnovsku. Po vysokoškolských studiích působil na Husitské ČEFB v Praze, kde v roce 1935 jmenován docentem křesťanské sociologie. Koncem 30. let emigroval do Londýna a po návratu z emigrace se stal řádným profesorem. V letech 1946–47 děkanem fakulty. Katedru sociální teologie řídil prof. PhDr. F.M.Hník v letech 1950–1955. Poté odešel do Olomouce, kde zvolen biskupem CČS. V roce 1961 vážně onemocněl a byl penzionován.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno MU 1998. S.181.;

V r. 1954 abs. Pedaggickou fakultu MU Brno. Poté působil jako učitel na základních a střední škole v Krnově do r. 1961. V letech 1961–1964 na Pedagogickém institutu Olomouc, 1964–66 expertiza v Tunisku. Od r. 1966 dosud na UP. Od r. 1991 na fakultě tělesné kultury UP. 1990 prof., děkan PedF UP, od roku 1991–97 prof., děkan fakulty tělesné kultury UP v Olomouci a od roku 1998 prof., vedoucí Centra humanitn. studií Fak. těles. kultury UP. Člen redakční a vědecké rady. Člen předsednictva Čes. Olymp. akademie, člen komise Českého olymp. výboru. Člen ICSSPE. Bohatá publikační činnost. Prof.PhDr. Bohuslav Hodaň, CSc. působí na MU v Brně.

Žurnál UP, 1991, září, č.5, S.2.; Kdo je kdo v ČR-osobnosti české současnosti, Praha 2002., Kdo je kdo 1994–1995.Praha 1994.S.174–175.;

Syn olomouckého nakladatele Eduarda Hoelzela. Vyučil se litografem a knihtiskařem. Absolvoval AVU v Mnichově a ve Vídni. Malíř-krajinář. Přednášel na AVU ve Stutgartu.

Sedlářová, J.: Moravské malířství 2. pol. 19. století. Kroměříž 1981. Katalog výstavy.

Syn akademického malíře Oto Holase (1910–1990). Studoval FF UP katedru výtvarné výchovy v Olomouci a poté působil v Novém Jičíně v kulturním domě. Vytvářel užitou grafiku, autor vedut.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 8 (20). Ostrava. 2006.;

Maturovala na gymnáziu v Hranicích v roce 1941. V letech 1948 –1952 abs. pedag. fak. UP v Olomouci, obory dějepis, zeměpis, obč. nauka, žákyně prof. dr. L. Hosáka. 1952 získala akad. titul doktora pedagogiky, 1966 obhájila kandidátskou disertaci v oboru českoslov. dějin. Působila jako odb. asist. na katedře historie UP až do odchodu do důchodu v r. 1987. V r. 1990 jmenována doc. pro obor českosl. dějiny a požádána o návrat k učitelskému působení. Publikovala více než 100 odbor. vědec. prací. Pracovala též ve VSMO Olomouc jako předsedkyně společnosti.

Z díla: Čtyři kapitoly z dějin městské školy u sv.Mořice.1970/; Biografie: jsch: Jubileum docentky Jiřiny Holinkové.=Žurnál UP, 1991, č.9.;/fotografie/; Kolář,B.: Za doc. Jiřinou Holínkovou. Nekrolog..

Doc. PaedDr. Jiřina Holínková, CSc.

Mgr. Petr Holiš, roz. Petr Rosalie-František Daniel Holiš Studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor chemie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Olomouci. Od r. 1990 u Leslní správy v Lošticích. Varhaník, hudební skladatel. Hudebně vzdělán od 20 let v hudební škole Žerotín. Společně se svou manželkou, Jaroslavem Benešem a Karlem Faltýnkem založili Spolek přátel starých pověstí. Vystupují na hradech Bouzov, Úsov ap v renesančních krojích a za zvuku flétny, bubínku a kytary a doprovází čtené nebo vyprávěné pověsti z okolí Bouzovska a Lošticka.

Osobní sdělení dne 4.10.1994 / Hš

Otec byl zednický polír a matka v domácnosti. V r. 1930 se rodiče přestěhovali do Vážan u Kroměříže (n.m.č.města), kde se v r. *1931 narodila sestra. V září 1935 zemřel otec po smrtelném úrazu na stavbě ve Zlíně. Tomáš navštěvoval obecnou školu ve Vážanech, od r. 1941 měšťanskou školu a reálné gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v r. 1949. Poté studoval pedagogickou fakultu UP v Olomouci, původně učitelství pro 1.stupeň základních škol, v následujícím roce přestoupil na tříletý studijní obor učitelství pro 6. až 9. ročník. Od listopadu 1952 – říjen 1954 absolvoval vojenskou základní službu v Prostějově a v Košicích na Slovensku. V období 1954–1955 učil na Obchodní akademii v Olomouci, a v letech 1955–1957 na Průmyslové škole stavební v Lipníku. Od září 1957 do srpna 1961 ředitelem Domova mládeže v Prostějově. Od září 1961 ved.vycho­vatelem v učňovském domově Olomouci, Štursova ul. Pak dvacet let (1962–1982) učitelem a zást.ředitele na SOU v Olomouci. Mezitím v letech 1960–1963 dálkově studoval pro 6. – 9 roč. komb. biologie – chemie – práce na školním pozemku. V r. 1981 absolvoval doplňující závěrečnou zkoušku na přírodovědecké fakultě UP :obor biologie – chemie a v r. 1982 rigorózní zkoušku z biologie a didaktiky na pedagogické fakultě UP. Od 1.10. 1983 do konce června 2002 působil PaedDr. Homola jako odborný asistent na katedře biologie na pedag.fak.UP. Má dva syny, oba absolventi Přírodovědecké fakulty UP. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku, autor vysokoškolských miniskript. V 1987–1990 předseda VSMO, člen botanické společnosti AV a 2 roky předseda Městské organizace Čs.svazu ochránců přírody v Olomouci (1985–1988). Člen České botaniscé společnosti od r. 1979. Zájmová činnost: filatelie, kaktusářství.V pos­ledních letech zpracovával ze sbírky VSMO činnost význačného olomouckého botanika jm. Heinrich Laus (1872–1941).

Homola, Tomáš: Zámecké parky a zahrady v olomouckém okrese. Středisko. Sborník VSMO 1987–1988, č.11. S. 109–121.; Houfek,J.: PaedDr Tomáš Homola.Preslia, 62, 1990,č4. S 381.;

PaedDr., Mgr. Tomáš Homola

Narozen na Kroměřížsku.

V letech 1954–1956 se vyučil aranžérem v Třebechovicích pod Orebem. V 60. letech dálkově studoval Školu uměleckých řemesel v Brně. Pracoval v propagaci u podniku Agrostroj Prostějov, kde se stal vedoucím oddělení. Pracoval ve všech výtvarných technikách. Ve volné tvorbě se zaměřil na krajinu a městskou architekturu. Známý je jeho olej Kostelní ulice.

Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.47.;

V letech 1955–1959 absolvoval FFUP v Olomouci, 1960–1969 působil jako středoškolský profesor. V letech 1970–1990 dělník, od r. 1990 primátorem města Olomouce do r. 1994, poté vysokoškolským učitelem na Pedagogické fakultě UP. Zástupce vedoucího katedry občanské výchovy Pedagogické fakulty UP. Nositelem Ceny města Olomouce.

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.51.; Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.82–83;

Mgr. Milan Hořínek, Ph.D.

V Olomouci od r.1946 na UP -pedag.fak., katedra historie Vys.šk.pedagogické, FFUP-vybudoval ústav historické vlastivědy.R.1963 jme­nován univ.profesorem­.Autor několika svazkového místopisu Moravy a Slezska.

V r. 1940 maturoval na gymnáziu v Hranicích, po roce 1945 studoval FF v Brně a Olomouci. Za totality pracoval jako administrativní síla na UP. V prosinci 1989 byl novým vedením UP pověřen obnovením Katedry filozofie na FF UP.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno, 1998.S.195. Fo­tografie.

Sbormistr Přerubu v Přerově 1920–22, vydavatel měsíčníku Občan a škola 1931–41, Otázky dneška 1933–36, čtvrtletníku Rádce učitelstva 1933–37.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.176.;.