Osobnosti Moravy.eu

Učitel hudby v Olomouci od r. 1913-Žerotín, hrál na varhany a v kostele českobratrské církve řídil příl. zpěvy. Skladby: klavírní, komorní, orchestrální, 4 morav. tance, 3 opery.

Československý hudební slovník.Sv.2., P., SHV 1965, S.655.; Životní jubilea hudebního pedagoga a skladatele Jaroslava Svobody.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.61..

Housle I. V MFO působil od 28.8.1989 do 1.9.1991.

Kartotéka členů MFO.

Narozen v Říčanech u Brna. Studoval v Brně, stát. zkouška z houslí 1942 a sbor. zpěvu 1943, poté učitel hudby, 1942–1943 ve Slavkově, 1943–46 Zlín, od 1946 ředitel hud. školy v Šumperku, od r. 1956 inspektor hud. škol v kraji Olomouckém.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.655.;.

Prof. na gymnáziu v Olomouci, kde učil řečtinu, češtinu a latinu. Ředitel gymnázia ve Valašském Meziříčí.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.196.;. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašské Meziříčí 2011.

Absolventka FF UP v Olomouci, doktorát a vědeckou aspiranturu dokončila na Univerzitě Karlově v Praze. Studovala též na Kolumbijské univerzitě v New Yorku se zabývala sociologií umění a kultury. Od roku 1976 žije v Amsterodamu. Překládá českou poezii do holandštiny a naopak.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996.S.143.;

Ing. Marie Svobodová, CSc., po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Brně studovala Agronomickou fakultu VŠZ Brno, 1966–1970 působila v Kroměříži ve Výzkumném ústavu, kde se připravovala na aspirantské studium. Od roku 1970 žila v Prostějově, kde 1973–1990 pracovala v Okresním kulturním středisku, 1991–1995 ve funkci vedoucí referátu kultury Okresního úřadu v Prostějově. Dne 13.3.1995 byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny v Olomouci, kterou vykonávala do 10. 7. 2000. Nyní zabezpečuje konzultační a informační služby pro neziskové organizace.

Dokumentační list ze dne 18.9.2000. http://otavinka.blog.cz/…ie-svobodova

Od r. 1869 půs. v Litovli do r. 1871, od července 1871 v Olomouci. 1873 předseda Ústřední záložny rolnické, 1874 předseda Sokola, 1883 spoluzakla­datel VSMO, 1875 – 1910 předseda Občanské besedy, spoluzakladatel Matice školské 1902, podporovatel spolků chudého studentstva Radhošť a Všehrd.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.292 /293. .

Roku 1868 zanechal po otcově tragické smrti studia medicíny a začal hospodařit na rodinném statku v Seničce, kde byl 1879–1885 starostou. Šířil zemědělskou osvětu, mj. založil pěstování chmele na Litovelsku. V roce 1885 byl zvolen poslancem zemského sněmu za soudní okresy Litovel a Konice a tento mandát si podržel až do roku 1906. V roce 1890–1910 působil jako poslanec říšské rady ve Vídni, kde zastupoval politické okresy Litovel, zábřeh a Moravskou Třebovou. 1893 založil v Litovli Rolnický akciový pivovar a 1897 Hospodářské družstvo. Od roku 1898–1903 vydavatel a šéfredaktor Selských listů v Olomouci, 1903–1924 Selské stráže v Litovli. Patřil k zakladatelům a vůdčím osobnostem agrární strany na Moravě.

ČBS.Praha 1992.S.677.;Koudela Miroslav: Paměti obce Choliny.Olomouc, Danal 1996.S.34.;Šik, Lubomír: Litovelská výročí r.1997.Litovelské noviny, 1997, č.1, S.6–8.;'

Na olomoucké české reálce byl žákem prof. Františka Smolky. Za 2. světové války pracoval na nucených pracech v Reichu. Vzdělání si doplnil na dálkovém studiu Ústřední školy lidové umělecké tvořivosti a na AVU ve Vídni. Vedle vlastní malířské a řezbářské tvorby ve Velkých Karlovicích založil a organizoval skupinu amatérských výtvarníků Urgatina.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium,2000­.S.377;

Studoval v rodišti G a Měst.hud.šk.Byl úředníkem v Prostějově.Ve studiu pokrač.v Olomouci u O.Kubína a K.Karenina 1945–49, kdy byl již houslistou operního orchestru divadla v Olomouci.Od r. 1949 člen opery v Ostravě.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.661.; Nekvasil, M.: Jubileum.=Štafeta, 15, 1983, č.4, S.31, 1 obr.;. http://cestipevci.wz.cz/…i/svozil.htm

Absolvoval ped. fak. UP Olomouc 1960–64; Působí v Uničově vede dětský pěvec. sbor, upravuje lidové písně

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.550.;.

Hráč na fagot I. Působil v MFO od konce září do konce roku 1960.

Schindler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

V roce 1951 abs.VŠUP Praha, 1951–53 spec.šk.malíř.a restaur.technik, AVU Praha, 1954–1958 aspiratura AVU Praha.1968–1971 externí učitel na KVTV FFUP, obor restaurátorství­.Výsledky své práce vystavuje, odborná publicistika.Vlas­tní malířská tvorba.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

V letech 1867 – 1891 působil na SG v Olomouci jako profesor. Učil dějepis a zeměpis. Též inspektrorem školství od r. 1885 až do 1887. Psal do Komenského. Ředitel českého reálného G v Prostějově.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.294.; Památník SG.Olomouc 1927.S.166–167.;.

Vychodil základní školu v Holici, kde byl velmi ovlivněn třídním učitelem Dr. Františkem Navarou a učitelkou Ludmilou Dudovou, která učila češtinu a dějepis. V roce 1964 maturoval na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci a poté nastoupil do Uničovských strojíren. Zprvu pracoval na montážích bagrů a jeřábů, od ledna 1965 v konstrukci. O rok později obdržel od ředitele strojíren možnost studovat konstrukční obor, dopravní a manipulační stroje na VUT v Brně. Po promoci v roce 1970 se oženil a nastoupil do technologické konstrukce. Záhy poté narukoval na vojnu do Lešan v Posázaví a po čtyřech měsících byl převelen do Slavičína. Věnoval se hodně sportu a trénoval volejbalové družstvo žen. Po vojně se vrátil do Uničova, odkud odešel koncem roku 1976 do Olomouce, kde působil ve Výzkumném ústavu Sigma. Po sedmi letech ukončil výzkum především ze zdravotních a rodinných důvodů a začal pedagogicky působit na SPŠS, kde učil strojírenskou technologii a konstrukci, nauku o materiálech a technická cvičení. Po Sametové revoluci 1989 se stal ředitelem školy a tuto funkci obhájil i v letech 1993, 1998 i po roce 2002. V mimoškolní činnosti se věnoval práci s mládeží, napomáhal znovuobnovení Junáka v Olomouci a dvě období byl zástupcem náčelníka okresní rady. Od mládí se věnoval literatuře. Niterný vztah získal přátelstvím s Ladislavem Stehlíkem a Jaromírem Tomečkem. Obdivoval básnické dílo Jana Skácela, Jaroslava Seiferta, Fráni Šrámka a Františka Hrubína. První báseň napsal v osmnácti, ale pravidelně se poezií zabýval až o třicet let později, i když něco málo napsal už začátkem osmdesátých let. Publikoval v časopise Skautská stopa i v studentském periodiku Vodopád. Jeho básně vycházely na novoročenkách, ale také ve sbírkách vydávaných vlastním nákladem, které měl pro přátele. Jeho básnická žeň kolovala nejen mezi pedagogy, ale i žáky. Vlastní poezii psal na počítači a sám si k ní vytvářel i zajímavé ilustrace. Koncem let devadesátých spatřily světlo světa tyto sbírky: Znamení vodnáře (1996), Hledání poezie všedního dne (1998), Nápadičky pro dětičky (1997) , výběry – Pro dlouhou chvíli (1998), Za všechno mohou ženy, víno a zpěv (1997), Místní cestopis (1998), Listy láskám (1999) a příležitostné básně na volných listech doplněné kresbou či fotografií. Hlavními inspirativními motivy jeho básní byly láska, příroda, vzpomínky na dětství a zážitky. Jeho doménou se stala přírodní lyrika a reflexivní poezie. V letech 1999 až 2002 byly Šafránkovy básně publikovány také v malých bibliofiliích, které vydala literární sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. Malé výbory z tvorby olomouckých autorů vyšly s těmito názvy: Verše, myšlenky a aforismy z konce století (1999), Pour féliciter (2000), Žena a láska (2000), Děti a dětství (2001), Olomoucké kašny (2001), Verše z cest (2002) a Verše o Moravě (2002). Knižně, v olomouckém nakladatelství Poznání vyšla šedesátistránková básnická sbírka jubilanta s názvem Krajina kvetoucí v duši (2002) .Kromě poezie však nutno připomenout, že Ing. Šafránek pravidelně přispíval nejen do jubilejních sborníků VSMO, ale i školních almanachů na Moravě. Zabýval se také historií obce Holice či skautskou činností v rodišti a dalšími aktuálními událostmi. Jeho články najdeme od roku 2001 na stránkách místního měsíčníku Holické noviny. Aktivně se podílel také na činnosti literární sekce při přípravě literárních večerů. Hojně navštěvované jsou také jeho autorská čtení v Knihovně města Olomouce, která se již několik let konají u příležitosti svátků poezie.

Prudilová,Hana: Dílo amatérského básníka Petra Šafránka. Diplomová práce. Olomouc PdfUP 2001. * Kolář, B.: Z pamětí literární Olomouce. Olomouc 2004. * Databáze regionálních osobností HANÁ, on-line katalog KMOl. * Ševčíková, H. : Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. Velký Týnec 2016, č.2.

Ing. Petr Šafránek http://otavinka.blog.cz/…ejni-setkani

V Olomouci působil 1951 – 1952 a 1957 – 1960 (PhDr. UP). V Olomouci založil Olomoucký dechový orchestr. Externí učitel JAMU 1955 –1957. ;Od r. 1962 v důchodu. Podílel se na zpracování hesel ČSHS. Publikoval v časopisech Hudební rozhledy, Lidová tvořivost ad.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.676.; N: Hudební rozhledy, 28, 1975, č.7, S.332 – 333.;.

V Olomouci působil jako herec od r. 1858, hrával milovníky, později komik. Říkali mu „der schöne Ferdinand“. Zde se seznámil s herečkou Julií Knorrovou a oženil se s ní, r. 1866.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.296.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.480–481.;.

'

Absolv. Obchodní akademii v Olomouci. Současně je sběratelem výtv. umění- obrazy, grafika, bibliofie. Do roku 1991 byl členem Spolku bibliofilů. Publikační činnost i v zahraničním tisku- Rakousko.

dokument. list/98

Syn učitele. Po maturitě na gymnáziu ve Strážnici a studiu LFMU v Brně působil v Olomouci. Od r. 1951 přednosta Ústavu lékařské chemie UP a též se věnoval dějinám UP a soupisům vědeckých prací lékařů UP. Člen akademie věd v NDR. Zasloužil se o vybudování ústřední knihovny LFUP. Člen sekce dějin lékařství při VSMO. V roce 1941 mu vyšla první odborná publikace a v průběhu času jich napsal na 370. Autor studií o výtvarném umění, sběratel grafiky. Autor studií o J. Uprkovi, S.Lolkovi a Z. Braunerové. V roce 1980 dostal Zlatou medaili Slovenské chemické společnosti SAV a v r. 1981 medaili Americké farmakologické společnosti. Prof. MUDr. František Šantavý, DrSc. zemřel v Olomouci.

Nekrolog. ZVSMO 1983–1984, č. 19–20. S. 29–30.;

Prof. MUDr. Jiří Šantavý, CSc. – přednosta Ústavu lékařské genetiky a fetální medicíny Fakultní nemocnice Olomouc. Ordinace pro geneticky riziková těhotenství.

genetika@fnol.cz

Dcera Ant. Dvořáka, od r. 1901 zpívala na koncertech zejm. skladby svého otce-Olomouc 1901, 1903, 1905, provdala se za primáře nemocnice dr. Šantrůčka v Přerově, kde několik let žila a působila v Přerubu.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.;Českoslo­venský hudební slovník, sv.1.Praha, SHV 1963, S.287;.

V roce 1946 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Hudebně se vzdělávala u J. Pavlovského, varhaníka v Holici. V hudební škole Žerotín studoval varhany, klavír a dirigování u Dalibora Doubka. V letech 1951–53 sbormistr při ped.fak.UP, 1966 sbormistr Žerotína, 1962–72 řídil komorní pěv.sbor Dvořák. Ředitel Parku kultury a oddechu v Olomouci od r. 1970. Pan Ščudlík chodil hrávat na varhany do hejčínského kostela a jeho hudba se nesla po celém Cyrilometodějském náměstí v letech 1974–1979, kdy jsem tam bydlela. Měl ohromné organizační schopnosti. Pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.556. Kdy kde co v Olomouci 1988, leden, S.34. Archiv Kašpárkovy říše Olomouc 30.4.1997.

Absolvovala SG v Olomouci 1945. Sestra Svatopluka Ščudlíka. Členka ochotnických divadelních spolků v Olomouci. Pracovala v OÚNZ.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.189.; V sýpkách ducha.Olomouc 1992.S.168.;. Primum necessarium..O­lomouc 1997.S.462.

Ředitel dolů v Ostravě, publicista: Přehledná mapa Beskyd;Návod k jízdě na lyžích.aj.

Dolenský, A.: Kulturní adresář ČSR.Praha 1936, S.532.; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.199.;.

Manžel Z. Rozsypalové. V Olomouci působil v letech 1950–1951 a1954–1961. Poté v Ostravě. Charakterní herec psychologického typu. Působí v rozhlase, televizi a filmu. Překládá divadelní hry z ruštiny. Autor románu " Sezóna" (Ostrava 2005).Zemřel během letní dovolené.

ČBS.Praha 1992.S.687.;. BSSSM, suplement 1.Ostrava 2011. S.174–176.