Osobnosti Moravy.eu

Synovec Josefa Schreibera (1819–1879). Navštěvoval školy v Olomouci, poté se vyučil ve strýcově živnosti ve Vídni.

Dohnal, M.: Z dějin severomoravského sklářství. In: Severní Morava, 14, 1988. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.).Ostrava 2001. S. 118.

Vystudoval Strakovu akademii a práva na něm. univerzitě v Praze. JUDr. Schreitter působil jako finanční referent v Mostu. V mobilizaci 1938 byl bezepčnostními orgány ČSR zajištěn v internančím táboře. Něm. vojska hoosvobodili a působil jako náměstek starosty v Mostu, Chebu, Liberci. V roce 1942 přišel do Olomouce a stal se starostou. Po válce byl v Olomouci odsouzen na pět let nucených prací.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.58–59;

Po ukončení studií a získání doktorátu z chemie v roce 1852 převzal po svém otci lékárnu. Vykonával lékárnickou živnost a kromě ní působil jako externí učitel chemie na olomoucké něm. vyšší státní reálce. Byl též ředitelem a.s. cukrovarů ve Velké Bystřici, Hulíně, Bedihošti, ředitelem Hodolanské továrny na líh a potaš a ředitelem tkalcovnylnu a společnosti pro těžbu břidlice. 1861 byl zvolen do městského zastupitelstva. 1865 byl zvolen místostarostou. 1866 se stal starostou a tuto funkci vykonával až do roku 1872. Provedl reformu obecného školství, reorganizoval městskou policejní stráž, inicioval založení městského parku. Podnikal kroky k opětovnému vrácení univerzity do Olomouce.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.40–41;

Obnovitel kostela sv. Urbana v Holici. Studoval na chlapeckém semináři v Kroměříži, teologii vystudoval v Olomouci, první kaplanské místo nastoupil v Jevíčku, v Holici působil 1885–1918. Za své dílo byl oceněn arcibiskupem Frierstenberkem 1890 čestným ttitulem „konsistorní rada“.Zasloužil se rekonstrukci farní budovy a podpory Rolnického holického cukrovaru.

Žili mezi námi:P. Karel Schubert. Holické noviny. č.1, únor 2005, S.7.

Holice je součástí města Olomouc.

Vystudoval přírodní vědy na něm. univerzitě v Praze. 1900 získal doktorát z gegologie. 1900 byl zaměstnán v geologickém říšském ústavu ve Vídni. Jeho hlavním úkolem bylo geologicky zmapovat Dalmácii, od roku 1908 Moravu. 1915 padl na dolním Dunajci. Uveřejnil přes stovku odborných prací.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998 .S.124.;

Základní školu absolvoval na chlapecké škole NaHradě, vyšší třídy absolvoval na jedenáctiletce ve Starých Hodolanech. V letech 1957–1961 vystudoval na UPOL historii a geografii. Po vojenské službě a krátkém učitelování na základní škole v Těšeticích, nastoupil v r. 1964
na katedru historie FFUP, ved. Kabinetu regionálních dějin. Spoluautor Histor. místopisu Moravy a Slezska (1973–1990), autor odb.článků a recenzí. V r. 1967 obhájil kandidátskou práci. přednášel starší světové dějiny a historickou geografii a kartografii od r. 1990, kdy byl jmenován docentem. Jako uznávaný odborník přednášel geografii a kartografii i na jiných univerzitách a to: v Ostravě a Bratislavě. V roce 2010 odešel na zasloužený odpočinek. D historie UPOL se zapsal i jako vedoucí katedry historie a kabinetu regionálních dějin, proděkan od r. 1990, děkan 1994–1997 i prorektor. Na UPOL působil 46 let. Výběrovou bibliografii jeho rozsáhlé publikační činnosti sestavil J. Šmeral v Acta UPO Historica 33,2007.S. 13–23; a s životopisnými údaji M. Trapl. S. 9–12; a Historiva Olomoucensia 38, 2010. S. 119–121.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.344.; Kartotéka VSMO., Kdo je kdo 91/92 ČR Federální orgány ČSFR, 2.díl, Praha 1991. Kovářová, Stanislava: Odešel doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc.. In: Olomoucký archivní sborník č.20,2022.S. 215–216. (fotoportrét).

doc. PhDr. Jindřich Schulz, CSc.

Fiala, J. Rektoři olomoucké univerzity v letech 1573–1860.Žurnál UP.č 10,9.12.2005,S. 7.

Studoval na c.k. vyšším gymnáziu v Olomouci v letech 1861–1869 s maturitou. Poté odešel na lékařskou fakultu do Prahy, kde promoval r.1875. Vyučoval tělocvik na školách, r.1879 založil léčebný ústav orthopedický v Praze.

Almanach českých lékařů.Praha 1913.S.280–281.;.

Studoval na němec. G v Olomouci a v Českém Těšíně, později na něm. obchod. akademii v Olomouci. Činný v hnutí komunistic. mládeže ve Šternberku. Koncem r. 1924 odešel do Prahy. Od dubna 1935 vydával satir. časopis Bodláky. Antifašista. Sbíral českou obrozenec. lit, zejm. spisy vydávané Krameriem.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.114–115.; Kollmann, V.: Vincy Schwarz.Šternberk 1977.;Skutil, Jan: Antifašistický bojovník.Sborník KVMO B-IV/1956–1958., S.299–305;Za nový život Šternberska, 28.6.1958..

Studoval chemii a chemickou technologii na VŠ v Brně a krátkou dobu působil jako suplující profesor na německé státní reálce v Brně (1875–1879), poté suplentem na zemské vyšší reálce v Moravské Ostravě. Tam se stal roku 1902 ředitelem dívčího lycea. Protože se zabýval teoreticky technologií pivovarnictví a cukrovarnictví vyslala jej OŽK v Brně na světovou výstavu v Paříži jako experta. Byl autorem několika odborných publikací z oboru chemie. Popsal technologii výroby piva. V Ostravě se zabýval též turistikou v Beskydech a napsal prvního turistického průvodce Ostravou a Ostravskem (1890).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2 (14.).Ostrava 2001. S.119–120.

Rod. jménem Sikora Jan. Šachy jej naučil ve třinácti letech otec. V době středoškolských studií v roce 1957 se účastnil krajského přeboru dorostu v Olomouci. Maturoval v roce 1959 na gymnáziu v Šumperku a pak dva roky pracoval jako soustružník. Poté narukoval na 26 měsíců k PTP do Rimavské Soboty. Po návratu z vojny mu přestala platit první VT v šachu a musel začínat znovu. Pracoval jako technolog po dobu pěti let. V roce 1965 vyhrál Krajský přebor Ostravského kraje a získal zároveň titul km (kandidát mistra). V roce 1968 se odstěhoval do Třince, kde začal pracovat jako programátor a posléze jako systémový inženýr. Na 64 polích získával jeden úspěch za druhým a v roce 1974 se stal Mistr sportu a r. 1981 Mezinárodním mistrem. Věnoval se také skladatelské soutěži. Složil na 20 studií a v r. 1988 získal 1. cenu v prestižním maďarském časopisu Sakkelét. V periodiku Československý šach 1984 uveřejnil 18 studií. Též byl rozhodčím dvou mezinárodních turnajů.V roce 2008 se účastnil Mistrovství Evropy seniorů (nad 60 let) s pětičlenným týmem předních reprezentantů ČR a z Drážďan přivezl zlaté medaile.

Almanach moravskoslezských problémistů. Brno SNZZ 1999. S.19. http://sachymosty.webnode.cz/…ikora-lerch/ Malá encyklopedie šachu. Praha, Olympia 1989. S.194. http://otavinka.blog.cz/1209/jan-lerch http://otavinka.blog.cz/…ici-sachista https://www.chess.cz/…ikora-lerch/

IM Jan Sikora Lerch

V Olomouci působil v letech 1894 –1898, regulační. plán Olomouce, 1896–1898 pomník císaře Františka Josefa I. v Olomouci /spolu s A. Brentem/.

Zatloukal, P.: Počátky architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc KVM 1981.Katalog výstavy./OGVU Olomouc.;.

Narozen v hornické rodině. Po absolvování gymnázia v Karviné studoval v Brně na FFMU, obor čeština, němčina. Za okupace, kdy byly VŠ uzavřeny, školu přerušil a promoval až v r. 1948. Učitelsky začal půspbit na Ostravsku, zprvů 1948–1950 na středních školách, krátce lektorem českého jazyka v Poznani. V r. 1953 se podílel na založení Vyšší pedagogické školy v Opavě, od r. 1957 přednášel na FFUP, byl také 1958–1961 vedoucím katedry bohemistiky. V r. 1961 se ujal vedení katedry českého jazyka a literatury na Pedagogickém institutu v Ostravě.
Pečlivým editorem díla Martínkova a Dvořáčkova.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy.1.Opava -Ostrava 1995.S.95 – 96.;.

Učil na reálném gymnáziu v Olomouci a Opavě, od 1897 říšský poslanec, 1871–73 řídil pěvecké sdružení Vlastimila Kroměříž, 1890–99 předseda Orlice v Prostějově, psal články do Památníku PSMU r. 1913.

Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.504.;. Starý, F.: Městský hřbitov v Prostějově. Prostějov 1931. S.44.

V roce 1935 absolvoval ČRO. Ředitel školy Střední průmyslové školy strojnické od roku 1970.

Primum necessarium.. Olomouc, SG 1997. S. 368.

Ing. Vladimír Skála

V roce 1941 maturoval na reálném gymnáziu v Kyjově, poté absolvoval jednoroční kurz Obchodní akademie v Uherském Hradišti a od roku 1945 studoval FFMU v Brně, o rok později přešel na univerzitu do Olomouce, kde vystudoval češtinu a filozofii. Od roku 1948 zde působil jako asistent, pak jak odborný asistent až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. V roce 1990 jmenován univerzitním profesorem. Od r. 1969 předsedou olomoucké pobočky Literárně vědné společnosti. V roce 1947 na stáži v Lublani a r. 1952 v Krakově.

Debutovala dvěma knížkami poezie, 2 dramatické pokusy, poté romány.Žije nyní v Javorníku./J­.Vlach, 21.10.1991/;

Z díla: Mou duší písně znějí /Bb. 1922/;Ulomený vějíř /Bb 1924/;Duha boží /d. 1930/;Na dědině /d. 1932/;Hořící hvězda /R. 1933/;Život vítězný /R. 1942/;Věčný krb /R. 1943/;Biografie: Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů. Praha, Orbis 1946, s. 724 –725. ; Bartková, Hana : Augusta Skálová prožila těžký život. Moravský den, 29–6. –27. 9. 1998, s. 5.

Zemřela v obci Bílý Potok č.p. 119 (n.m.č. obce Javorník)

V jeho uměleckých ateliérech pro zřizování kompletních jevišť a různých divadelních dekorací, pracovalo na 20 akad. malířů. Jeho dílna dělávala dekorace též pro divadla v Brně, Ostravě, Olomouci a pro mnoho organizací a spolků.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov.

Skladatel, malíř a koncertní varhaník Erich Otto Gottfried Skoczek se narodil 26. června 1908 v Olomouci v Panské ulici. Základní vzdělání získal v Olomouci a v deseti začal navštěvovat Německou hudební školu v Olomouci, kde se vzdělával v hudební teorii, hře na hoboj, lesní roh, housle a pozoun. Po maturitě odešel do Vídně a zde pokračoval ve studiu u renomovaných pedagogů Karla Lafita, Rudolfa Niliuse a dr. Ernsta Decseye. Zde pořádal varhaní koncerty, kde prezentoval i své vlastní skladby. Ve Vídni se spřátelil s básnířkou Grete Jank a několik jejich básní zhudebnil. Další zprávy o jeho životě chybí až do 18. 12. 1941, kdy se opět vrací do Olomouce. Jeho další osud není znám. na ohlašovacím listě je uvedeno „. . . odešel neznámo kam“. Zápis je z roku 1947.

Schindler, A.: Skladatel Erich Skoczek. Acta Unicerzitatis Palackianae Oloucensis.Musica V-1996.S.123–129.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1945

Štábní kapitán JAN SKOKÁNEK, člen odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Narodil se ve Střížově v rodině hanáckého sedláka. Od mládí se připravoval na zemědělské povolání, absolvoval i vyšší hospodářskou školu, aby mohl převzít rodný statek. Na vojně sloužil u 6. hanáckého pěšího pluku v Olomouci a po získání důstojnické hodnosti úzce spolupracoval s vojenským odbojovým hnutím. Jako zpravodajský důstojník čs. armády byl zástupcem podplukovníka Metoděje Šimka (1893–1943) a spolu s ním byl tvůrcem a organizátorem odbojové skupiny Národní stráže. Mj. působil také v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova, Kožušan, Velké Bystřice a Nenakonic. Po vyzrazení a zatčení v září 1939, následovaly výslechy, mučení, koncentráky a vězení ve Štěpánově, v Buchenwaldu, Berlíně, Olomouci, Brně, Reichenbachu, na Mírově, ve Wohlau a Vratislavi. Dne 13. ledna 1943 byl lidovým soudem odsouzen k smrti. Těžce nemocný, zcela vyčerpán a nezlomen čekal téměř rok na smrt. Rodná obec uctila dne 19. srpna 1945 památku národního mučedníka slavnostním aktem, při kterém byla do pomníku nedaleko rodného domku vsazena pamětní deska. Slavnosti se spolu se Skokánkovými spoluvězni zúčastnil také ředitel Národní jednoty Adolf Kubis (1876–1958), který vyprávěl o jeho hrdinné a strastiplné cestě. Pamětní deska se jménem Jana Skokánka je umístěna na budově vojenské správy, v ulici 1. máje v Olomouci. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala i olomoucká knihovnice, paní Milada Skokánková (1911–1995), vdova po umučeném zachránci praporu 6. hanáckého pěšího pluku v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národního odboje v Olomouci v čele s Adolfem Kubisem v květnu 1946. K 75. výročí úmrtí v roce 2019 byl ve Střížově u domu čp.100 odhalen památník.

Ševčíková, H.: Přesahy. Historie.Týnecké listy. Leden 2024. Kubis, A.: Český máj. Olomouc 1946.

Střížov je nyní část obce Drahanovice

Rozená Bílá. Její otec byl středoškolským profesorem. V roce 1929 maturovala na Dívčím reformním reálném gymnáziu v Olomouci. Do Krajské knihovny Olomouc nastoupila k 1.11.1954 a pracovala zde v katalogizaci, později jako vedoucí oddělení až do roku 1973, kdy odešla do důchodu. Byla vdovou po popraveném štábním kapitánovi Janu Skokánkovi (1900–1944), členu odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku. Pocházel ze Střížova na Hané. V době 2. světové války spolupracoval s podplukovníkem Metodějem Šimkem (1893–1943) a jako zpravodajský důstojník byl jeho zástupcem. Oba dva byli popraveni ve Vratislavi a jejich manželky se do konce života přátelily. Na první okamžiky osvobození v roce 1945 vzpomínala Milada Skokánková v pamětní publikaci „Český máj“, kterou vydalo Sdružení Národného odboje v Olomouci v květnu 1946. Ve sborníku k 80. výročí založení Dívčího reformního reálného gymnázia v Olomouci z roku 1999 jsem se dočetla, že dnešní jubilantka výborně studovala a maturovala na této škole v roce 1929.

Buď zdrávo nám Gymnázium dívčí Olomouc. Olomouc 1999.

Narozen ve Vsisku (n.m.č. Velký Týnec).
Střední školu navštěvoval v Olomouci, kde v roce 1939 maturoval na Slovanském gymnáziu. Po válce studoval filologii a pak se věnoval učitelskému povolání. Učil češtinu na středních školách. Od mládí se zajímal o lidovou slovesnost a lidové zvyky Hané. V 50. letech napsal studii o čuháckém podřečí. Působil na jižní Moravě. Pravidelně publikoval po roce 1989 v týdeníku Moravský jih, kam psal o kultuře, folklóru a zvycích jižní Moravy. Některé jeho vzpomínky na čas dětství a lidovou kulturu v rodném kraji publikoval v Týneckých listech, o čase adventním a vánočním psal v listopadu roku 2000. Jeho vzpomínky najdeme též v Hanáckém kalendáři 2007, kde je článek s názvem Gregofsky hode.

Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen rodáků. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S. 73–74.

Římskokatolický teolog. Od 1920 rektor brněnského kněžského semináře a prof. Nového zákona, od 1946 sídelní biskup brněnský, olomoucký sufgrán. 1950 zbaven komunistickou státní mocí svého úřadu a

' internován. Úřadu se znovu ujal v červnu 1968.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.635.

Narozen v obci Šebrov (n. Šebrov-Kateřina na Blanensku). PhDr. Arnošt Skoupý, CSc. působí na Katedře historie FFUP v Olomouci v oboru Obecné dějiny novověku. Je autorem sylab: Přednášky k dějinám 19. století, Didaktika děje. Napsal řadu článků v odborném a vlastivědném tisku, monografií a učebnic dějepisu. Spolupracuje též s nakladatelstvím Prodos. Je členem Centra pro československá exilová studia při Katedře historie FFUP a zabývá se zejména českým exilem ve Švýcarsku a krajanskými spolky.

Kartotéka VSMO. CMO 2017

PhDr. Arnošt Skoupý, CSc.