Osobnosti Moravy.eu

Studium DAMU v Praze – obor div. věda, 1955.1961–68 dramaturg Divadla F.X.Šaldy v Liberci.1968–71 redaktor časopisu Divadlo, 1971 –1988 Divadlo E.F.Buriana Praha. 1988–93 odb. prac. Kabinetu pro studium č. div. ÚČSL ČSAV. 1978–92 dramaturg Studia Ypsilon. Od roku 1995 docent FF UK Praha, přednáší rovněž na FAMU, publikuje v Divad. revue, Divad. noviny, Lidové noviny. Člen Obce spisovatelů Divad. obce. Autor mnoha knižních publikací, statí ve sborn. a časopisech, spoluautor rozhlas. her i divad. her.

Čes.biografický slovník.Praha 1992.S.231.;. Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002.

1948–1952 navštěvovala Obchodní akdemii Olomouc, Pedagogickou fakultu UP v Olomouci studovala dálkově, studium nedokončila. Pracovala jako ekonomka. S manželem napsala loutkové, divadelní a rozhlasové hry pro děti: Hra na Gullivera, Hobit, Zachýsek Rumělka, Petr Pan ad.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995.Olomouc 1996.S.71.;

V listině kapitulního archivu je zmiňován hospic pro chudé žáky katedrální školy, jehož prokurátorem byl vikář Ondřej.

Fiala, Jiří: Dějiny města Olomouce v datech I. Olomouc: Danal, 1995. S.192.

Absolv SEŠ 1977. Od roku 1989 administr. pracovnice Stráže lidu do roku 1991. 1991– 93 Puls, spoluzakladetelka, 1994– ČRO, aktuální zpravodajství, besedy u kulatého stolu, 2–3 roky komunální politika.

dokument. list 2001

Narozen v Olomouci-Hodolanech v rodině železničáře. V letech 1906–1913 vystudoval Českou reálku v Olomouci, poté 1913–1915 vojenskou akademii ve Vídni, 15.3.1915 byl v hodnosti poručík začleněn do 32. pěšího pluku v Budišově jako velitel roty. Zúčastnil se válečných operací na východní frontě. 21.7. 1916 byl zajat a umístěn do zajateckého tábora Bolchov v Orelské gubernii. V červnu 1917 vstoupil do čs. legií, zúčastnil se důstojnického a jazykového (ruština) kurzu v Borispolu, kde se budoval 6. hanácký střelecký pluk. R. 1917 nastoupil s ostatními legionáři sibiřskou anabázi zprvu jako člen dopravního štábu, od září 1918 jako velitel roty 1. střeleckého pluku Jana Husi. Od ledna 1919 byl frekventantem akademie generálního štábu čs. vojsk v Tomsku, po jehož ukončení následovalo povýšení do hodnosti kapitána, v říjnu 1919 podplukovníka. Z Ruska si přivezl řadu čs. vojenských vyznamenání a britský Řád za zásluhy. Po návratu do vlasti byl krátce přidělen ke generálnímu štábu a r. 1920 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Paříži, kde se seznámil se svou budoucí ženou Astrid, norské náronosti. R. 1922 se stal velitelem 5. pěšího pluku TGM v Praze a 1923 byl přeložen k Zem. vojenskému velitelství, kde setrval do r. 1926, kdy byl pověřen funkcí zástupce velitele Vysoké školy válečné v Praze. R. 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Byl oceňován pro své mimořádné teoretické znalosti a schopnost používat několik cizích jazyků. R. 1932 se stal velitelem 1. horské brigády v Ružomberoku a od listopadu 1933 byl velitelem 9. divize ČSA v Bratislavě. R.1934 se vrátil do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší velitele. K 1.1.1934 povýšen do hodnosti divizního generála. V roce 1935 zatimním velitelem v Košicích. Počátkem r.1937 definitivně přeložen do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší důstojníky. V roce 1940 byl poslán na nucenou dovolenou a poté přeložen do výslužby. Odbojové činnosti e pro přílišnou známost neúčastnil, vystoupil až v květnovém povstání 1945. Počátkem července 1945 byl ustanoven velitelem čs. voj. mise při Spojenecké kontrolní radě pro Německo v Berlíně, kde se účastnil jednání o odsunu z Československa. Po návratu do ČSR v únoru 1946 byl jmenován ve V. sboru se sídlem v Brně a rok poté se stal náčelníkem Vojenského historického ústavu v Praze. K 1.7.1948 byl penzionován a zbaven hodnosti. Jako důchodce s nízkou penzí žil střídavě v Praze či u sestry v Hodolanech.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.).Ostrava 2001.S. 14–15. Podolský, K.: Divizní generál F.H. In: AUP Olomucensis Facultas philosophica – Historica 26, 1994.S.83–92.

Narozen v Černovíře u Olomouce. V roce 1953 maturoval na tzv. Fučíkově pedagogické škole v Olomouci a poté působil jako učitel na Šumpersku a od r. 1964 na Olomoucku. Zprvu učil ve Velkém Újezdě, 1965–8 ve Velkém Týnci, odkud odešel do Tršic. V září 1968 byl jmenován ředitelem Základní školy na Zeyerově ulici v Olomouci, kde působil do r. 1972. Pak byl okresním školním inspektorem a dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP a FFUP, obor učitelství, čeština a dějepis. Od r. 1975 působil jako ředitel Základní školy zastupitelského úřadu ČSSR v Bagdádu a po návratu domů pokračoval v inspektorské funkci. Začátkem 80. let působil ve státní správě jako místopředseda Městského národního výboru v Olomouci, ale v r. 1985 odešel na Kubu, kde působil v Havaně jako ředitel školy zastupitelského úřadu až do r. 1989. Po návratu působil PaeDr.Hradečný  na škole v Těšeticích až do onemocnění srdce. Posledních 15 let se věnuje historii rodného Černovíra, spolupracoval na publikaci k 750. výročí Černovíra (2000). Od r. 2004 se podílí na vydávání regionálních publikací, které vychází pod názvem Černovírské ročenky.

Březnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, 19. březen 2009, S. 8.; Foto od dcery Mgr. Evy Hradečné.

Černovír a Topolany jsou nyní části města Olomouc.

PaedDr. Rudolf Hradečný

V letech 1952–1955 působila ve Filmových ateliérech v Gotwaldově u H. Týrlové jako kostymérka loutek.. Poté odešla do Prahy studovat DAMU, obor loutkářství 1955–1959 a po absolvování působila jako herečka v Divadle pracujících Zlín 1959–1961, 1961–1967 v Olomouci, 1968 v Laterně Magice Praha a pak opět návrat do Olomouce, kde v letech 1969–1995 hrála v Moravském divadle Olomouc. Taky účinkovala ve filmech, televizních seriálech.

Almanach Moravského divadla 1920–2000. Olomouc 2000.S.147. Štěr­bová, Alena: O současném činoherním divadle. Ostrava 1990.

Po maturitě působil v několika profesích a v letech 1965–1970 absolvoval FFUP obor anglistika a bohemistika. Poté učil 20 let na Střední ekonomické škole v Olomouci. Od roku 1990 učil na Katedře uměnovědy a po dvou letech působil jako kancléř rektora Univerzity Palackého do roku 2009. Aktivně působí v Židovské obci Olomouc a je členem Rady Federace židovských obcí a místopředsedou Správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu v Praze. Je místopředsedou Židovské obce Olomouc.Redaktor časopisu.

Osobní sdělení

PhDr. Tomáš Hrbek

Maturoval na gymnáziu v Olomouci a pak rok studoval na UP v Olomouci. Poté přešel na přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Obor zoologie a entomologie. Disertační práce – vývoj cvrčků. Do roku 1950 přír. fak. UP, poté 1950–52 UK Praha. Působil v Praze. Od r. 1966 člen redakční rady časopisu Vesmír. Vedoucí vědecký pracovník Ústavu organické chemie a biochemoie ČSAV a ČAV.

Kdo je kdo? Praha, ČTK 1969, S.281.;. Skuhravý, Václav: Odešel Ivan Hrdý. Živa 2/2010.

Doc. RNDr. Ivan Hrdý, DrSc.

Dcera významného učitele a esperantisty Albína Neužila. V roce 1942 absolvovala Dívčí reformní reálné gymnázium v Olomouci, poté zaměstnána na ředitelství ČSD a v letech 1945–1949 studovala VUT v Brně, obor chemie. Poté pracovala v Závodech Milo až do odchodu do důchodu v roce 1982. V letech 1970–1982 zastupovala Československo v mezinárodní organizaci pro normalizaci (ISO) v subkomisi pro olejnatá semena, tuky a oleje. V rámci profese procestovala Evropu, Asii. Ovládá esperanto, angličtinu, francouzštinu, němčinu a ruštinu. Publikační činnost v odborných časopisech: Průmysl potravin, Úroda, dále ve sbornících Československé společnosti chemické při ČSAV a Vysoké školy technologické v Praze. Členka odborných komisí při ČSAV. Ve volném čase se věnovala turistice, členka Klubu českých turistů, členka Sokola a sekce biologické VSMO.

Absolvovala SPSŠ v Olomouci a poté působila v Moravských železárnách jako konstruktérka. Jako hobby ráda fotografuje a to především přírodu, krajiny ap. V Olomouci průběžně vystavuje na pobočce Knihovny města Olomouce, v Jungmanově ulici, také v Moravském divadle. Její snímky najdeme též na stránkách regionálních periodik: např. Olomoucké listy, Její fotografie též ilustrují i básnickou sbírku Sonetové věnce. Olomouc 2016. Od ledna 2018 její fotky ilustrují básně jejího manžela J.K. Hrubý Sonetový kalendář na http://otavinka.blog.cz

Email ze dne 12.12.2017

Narozen v Hejčíně u Olomouce.Učitel hudby v olomouckém Žerotínu. V letech 1912–1933 učitel zpěvu na reálném gymnáziu v Jevíčku; . Dirigent pěveckého spolku Ctibor. Vydal drobné skladby pro klavír.

Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.180.;.

Hejčín je součástí města Olomouc.

Vyučil se u otce ve Valašském Meziříčí a pracoval s ním až do znárodnění v r. 1959. Účastní se pravidelně každoročních setkání na Helfštýně. Držitel titulu " Nositel tradice lidových řemesel."

Www. Valašské Athény. Slovník osobností východní Moravy.

Studoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu a po maturitě v roce 1890 absolvoval Lékařskou fakultu UK. Od 1.10.1899 odborný ušní lékař v Olomouci, činný ve Vlastivěd.musejním spolku a v Akademic.klu­bu Haná.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.107.;Hanácké noviny, 20.4.1996, S.3., .

V roce 1947 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1951 absolvoval hud. vědu a výchovu na FFUP, r. 1953 získal Phdr. , disertace Česká hudba a tvorba A. Dvořáka. Od 1955 odborný asistent VŠ pedagogické UP. Publikoval v denním tisku i Hudebních rozhledech. Dirigent studentského VŠP v Olomouci. Od r. 1989 působil na MU v Brně , kde také zemřel.

ČSHS.I.Praha 1963.S.519.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.172.;. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika.O­lomouc 2012.

univ.prof. PhDr. Vladimír Hudec

Studoval Školu umění ve Zlíně, abs.u prof.V.Hrocha r. 1943. Pak zde pracoval v keramické dílně. V letech 1945–1949 působil v pražském Divadle satiry u Jana Wericha a M. Horníčka. Pak se vrátil do rodiště a věnoval se malířství. Autor knihy vzpomínek na Zlín a romáínu o malířsce Toyen. Jeho syn je též malířem, narozený roku 1954. Žije nyní v Citově u Přerova.

Toman, P.: Dodatky., Praha 1947.S.78.;. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000.

Po středoškolských studiích nastoupil v září 1943 do zaměstnání německé výrobní firmy Pragfilm na Barrandově v Praze, kde setrval do konce války v roce 1945. Od roku 1947 – 1991 působil i nadále na Barrandově až do důchodu a to už jako mistr zvuku. Jeho schopnosti často využívaly zahraniční štáby zejména německé natáčející u nás. Je podepsán pod zvukovou složkou u 300 titulů filmů, seriálů, dokumentů i TV filmů. Hojně publikoval své zkušenosti do časopisů: Film a doba, Hudební rozhledy, Gramorevue a je autorem několika knih. Magnetofon (1958); Estetika zvuku ve filmu (1963); Když se řekně zvukový film (1991); Synchron (2007–2008); O zvuku v českém filmu (2012). Své poznatky a praktické zkušenosti přednášel na FAMU Praha, FAMO Písek a Filmové škole ve Zlíně.

Jeho rodiče hráli ochotnické divadlo v Olomouci-Hodolanech a tak byl od dětství spojen s vůněmi šminek i malých rolí. Maturoval na Slovanském gymnáziu v r. 1952. Poté odešel do Brna na JAMU, kde absolvoval v r. 1956. Režisér Karel Novák jej angažoval v Olomouci. V divadle Olomouc působil v letech 1956–1960., poté členem činohry Státního divadla v Brně. Věnoval se také dabingu a spolupráci s Čs.rozhlasem.

Postavy brněnského jeviště.2.Brno 1989. S. 39–42.; Kmoníčková, Eva: V roce 1987 zemřeli.Brno SVK 1988.;.

V poválečných letech se uvažovalo o vhodném umístění knihovny. Vyhrál návrh Františka Červinky, aby se knihovna stala majitelkou budovy postavené v roce 1854 pro okresní hejtmanství v Olomouci, na dnešním nám. Republiky č.1. Návrh byl radou přijat 24.10.1947.

Sto let české veřejné knihovny v olomouci, Olomouc, Okresní knihovna 1989. S.20.

V dětství žil v Olomouci, od roku 1952 na Bouzově. V Olomouci chodil do školy od 7. třídy a pobýval zde až do roku 1962. Nejvíce se kamarádil s Jaroslavem Krchňákem. Pak odešel do Prahy studovat výtvarné umění. Koncem 60. let patřil k první generaci folkových zpěváků a kytaristů. V roce 1971 inicioval vznik folkového sdružení Šafrán. Popularizoval moderní adaptace moravských lidových písní ze Sušilovy sbírky a pod jejich vlivem komponoval vlastní písně, z nichž některé zlidověly, např. Náměšť. V letech 1978–1989 žil v emigraci, NSR a Holandsku. Po návratu vydal knihu fejetonů " Požár v bazaru" (1990). Písničky vypaluje na CD v edicic Samopal a sám si je na koncertech též prodává. Dne 4.4.2012 dostal Cenu Olomouckého kraje a vešel do Dvorany slávy za celoživotní kulturní a hudební přínos.

PNP-LA Encyklopedie jazzu.III. Praha 1990. S.215. ČBS . Praha 1992. S.248. Vzpo­mínání na školní léta s kamarádem PhDr. J. Krchňákem v pořadu Sauna,TV Prima, 1.2.2000.

Význačný olomoucký architekt a urbanista, dlouholetý člen a spolupracovník Vlastivědné společnosti muzejní. V roce 1940 maturoval na České státní reálce v rodišti. Protože v té době byly české vysoké školy zavřené, absolvoval dvouletý kurz na Obchodní akademii v místě. Totálnímu nasazení neunikl a musel odejít na nucené práce do Berlína. Po osvobození v roce 1945 začal studovat na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde promoval v roce 1949 a později absolvoval postgraduální studium urbanismu na vysokém technickém učení v Brně, které dokončil v roce 1964. Mezitím pracoval v olomouckém Stavoprojektu a v letech 1966 – 1971 jako hlavní architekt města Olomouce. V době normalizace byl odvolán a působil pět let v podniku Rudné doly se sídlem v Jeseníku, a to na nově založeném pracovišti tzv. technického rozvoje v Hněvotíně u Olomouce, kde se mj. tvořily podklady pro různé typy montovaných rodinných domků v západoněmecké licenci. Osobnost architekta Hynka byla v odborných kruzích nepřehlédnutelná a tak, když přišla v roce 1976 nabídka z Prahy na založení projekčního ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Olomouci, vrátil se a stal se vedoucím pracoviště, kde aktivně působil až do roku 1985. Výsledky projekční a rekonstrukční činnosti, která přispěla k zachování a obnově i dalšímu využití historických památek, sakrálních staveb a památkových objektů v počtu 113 presentoval na výstavě v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci v listopadu 1982. Celoživotní zájem o architektonické a sochařské hodnoty i láskyplný vztah k rodnému městu zúročil v přednáškové i publikační činnosti. Od šedesátých let pravidelně přispíval do odborných a vlastivědných periodik. Řadu zajímavých článků najdeme i v prostějovské Štafetě, olomouckém měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci, sbornících Vlastivědné společnosti muzejní a jubilejních ročenkách. Širší olomoucké veřejnosti byl znám především z cyklu přednášek pro sekci Historické Olomouce VSMO o významných osobnostech a jejich hrobech, historii olomouckých hřbitovů a k vývoji olomouckých řemesel. V roce 1987 vytvořil stostránkový rukopis o Ústředním hřbitově v Olomouci. Za přínos pro olomouckou architekturu a urbanismus i za další zejména vlastivědnou činnost byl v roce 1998 vyznamenán Cenou města Olomouce v oblasti architektury.

VS.: Olomoucký architekt a urbanista.=ZVSMO, 1982, č.17–18,S.32–33.. Smejkal, B.: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1992, listopad S. 10–11.
Škamrada,A.: Vzpomínka na Ing. Arch. Zdeňka Hynka. In: Kleňme se svou vzdělaností jako duha…Olomouc, 2007, S. 261–262.
Ševčíková, H.: Cena města Olomouce 1997–1998.

Ing. arch. Zdeněk Hynek

Překladatel z češtiny.Užíval pseud.O.F.Stauf von der March.R.1900–190 vydával čas.Neue Bahnen /Nové dráhy/, určen pro německy mluvící obyvatele v Čechách.

Slovník spisovatelů německého jazyka.Praha 1987, S.359.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v českých zemích.Olomouc UP 1991, S.15.;.

Člen jazz skupiny VIA JAZZ . Zakladatel Studia Svengali v roce 1993.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.594.;. http://www.svengali.cz/diskografie/

Syn Rudolfa Ch.R.1949–50 učitel klavíru na hud.šk.L.Janáčka v Prostějově, kde dirigoval Orchestrál.sdružení od r. 1950.Řídil symfonic.koncerty orchestru olomouc.opery na Kroměřížském hudebním létě r.1953 a v Olomouci r.1954. V letech 1950–1954 spravoval hudební oddělení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Od r.1961 půs.v Praze.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.540–541.;. Kmoníčková, Eva: V r. 1995 zemřeli. Brno 1996.S.9.;

Studoval bohosloví v Olomouci, od r. 1858 vyučoval na arcibiskup. G v Kroměříži, 1887 jmenován kanovníkem. Kromě odborných duchovědných prací je autorem pamětí, které zachycují město v 2. polovině minulého století. Vyšlo v r. 1938 pod názvem Kroměříž v hradbách.

Hýsek, M.: Literární Morava.S.90.;ZMK, 1987, č.5, S.97.;.