Osobnosti Moravy.eu

Narozen v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov) Působil ve Valašské Bystřici a Libhošti. Zajímal se o geologii a paleontologii. Nashromážil sbírku s více než 2500 kusy hornin a fosilií. Považuje se za objevitele 14 druhů nových korálů. Jeho sbírky jsou v současnosti v muzeích v Ostravě, Vídni, Olomouci a Frenštátě pod Radhoštěm. Odmítl povýšení do šlechtického stavu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.2.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1994.S.112.; Fabián, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S.139.;

Studium na SUPŠ Brno, abs. 1949;čestné uznání v soutěži Nejkrásnější kniha r. 1982;soubor kreseb k Veterinární anatomii I-II 1962–1982.

Katalog výstavy Vyznání životu a míru.Praha, SČVU 1985, S.212.;.

Středoškolský profesor na reálném gymnáziu v Kroměříži, kde učil dějepis, zeměpis a tělocvik. Autor publikace: Kdy osadili Slované západní krajiny.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.213. Lidové noviny, 11.5.1941, č.237, S.5.

V roce 1914 maturoval na České reálce v Olomouci, kde žákem prof.Wellnera. Poté absolvoval AVU Praha, kde žákem prof.Nechleby. Absolvoval studijní pobyty v Bulharsku, Alžírsku, Jugoslávii, na Podkarpatské Rusi a v Hluku na moravském Slovácku, kde působil v letech 1935–1945. První výstavu měl v Prostějově v roce 1929. V roce 1932 portrétoval devítiletou dívenku a klavíristku Boženu Němcovou, provdanou Kalábovou (1923–2015). V Olomouci zakotvil v roce 1945. Stal se členem Skupiny olomouckých výtvarníků, v r. 1952 byl zvolen předsedou krajského střediska výtvarných umělců v Olomouci. Náměty čerpal z okolí Olomouce. Zemřel v terénu na cestě u Olomouce. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, pomník je v urnové části ozdoben reliéfem dívky držící paletu, od akademického sochaře Josefa Bajáka.

Fischer, Richard: Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930. S.37–38. Lakosil, Jaromír: Zpravy Vlastivědného ústavu v Olomouci 1983, č. 223. S.5. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.112–113.

Rozená Koutná. Občanským jménem Jakšová a pseudonym volila podle rodného jména matky. Dětství prožila v Olomouci, 1938–42 studovala v Praze grafiku a módní kresbu, poté půs. jako učitelka angličtiny a němčiny, po osvob. na ministerstvu informací jako redakční tajemnice anglicky vyd. časopisů. Narodila se v rodině lékaře, majitele sanatoria. Navštěvovala měšťanskou školu Komenium v Olomouci a od roku 1938 souběžně studovala Anglický ústav v Praze, Rotterovu školu užitkové grafiky a módní kresby a kurzy obchodní korespondence a těsnopisu. Složila státní zkoušky z angličtiny (1939) a němčiny (1943) a učila na soukromých jazykových školách, v roce 1944 pak byla jako telefonistka a písařka totálně nasazena v Avii Čakovice. Po válce pracovala v prvním odboru ministerstva informací jako redakční tajemnice anglicky vydávaných časopisů (Alliance, The Weekly Bulletin, Czechoslovak Weekly), 1946–48 jako redaktorka anglické mutace zahraničněpoli­tického zpravodajství v tiskové agentuře Telepress. Od roku 1949 byla v domácnosti, s manželem pak žili v Kryštofových Hamrech, od roku 1953 v Kadani. Za manželova uvěznění (1950–52) vystřídala několik zaměstnání: byla domácí dělnicí, šičkou (národní podnik Tosta Přísečnice) a prodavačkou. V roce 1953 se stala sekretářkou na Okresním svazu spotřebních družstev v Kadani. Roku 1962 se vrátila do Prahy a postupně pracovala jako hospodářka v Pražské odborové radě, úřednice Městského výboru odborového svazu zaměstnanců v chemickém průmyslu (1963–65) a v Odborovém svazu pracovníků spotřebního průmyslu (1965–68). Poté byla cizojazyčnou korespondentkou v Pragoinvestu, kde pracovala na částečný úvazek i po odchodu do důchodu (1980–90). Je autorkou tří knih. Náhradní život (1961) – povídky o třech mužích. Neporažený (1968) – dvě novely o motocyklovém sportu podle skutečných událostí. Podzimní řeka (1969) román ze současnosti s autobiografickým podtextem.

Dílo: Náhradní život.Praha, MF 1964;Neporaže­ný.Praha, MF 1965;Podzimní řeka.Praha ČS 1969; časopisecky příspěvky=Čes­koslovenský voják Biografie: Slovník českých spisovatelů.Praha, ČS 1964;Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973;. http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

Narozen v Unčovicích (n.m.č.Litovle). Věnoval se hospodářskému zvelebení rodného Litovelska. Zřídil četné zeměděl. podniky (pivovary, sladovny apod.). Odborný spisovatel, národní pracovník, pomáhal budovat české školství. Působil v Rolnické jednotě, za stranu lidovou pokrokovou byl r.1807 zvolen říšským poslancem, přestoupil pak do nové založené strany agrární, za ni byl 1906–1913 poslancem moravského sněmu. Jako politický vůdce byl v čele národnostního boje.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S..17–18;. Šik,Lubomír: Litovelské osobností. CD-R. 2008.

Pokroková učitelka, působila v Přerově až do svého zatčení, zastřelena v Brně-Kounicovy koleje.

Literární místopis Přerovska – OA Přerov 1982;.

Od r. 1869 půs. v Litovli do r. 1871, od července 1871 v Olomouci. 1873 předseda Ústřední záložny rolnické, 1874 předseda Sokola, 1883 spoluzakla­datel VSMO, 1875 – 1910 předseda Občanské besedy, spoluzakladatel Matice školské 1902, podporovatel spolků chudého studentstva Radhošť a Všehrd.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.292 /293. .

Studoval litovelské gymnázium, ale byl jako židovský míšenec vyloučen, odešel do učení a po válce dokončil maturitou na strojní průmyslové škole v Šumperku. Potépracoval v Tesle Litovel jako programátor. Aktivně se zapojil do činnosti Vlastivědného kroužku pod vedením Dr. Karla Obšila (1914–1975), který vznikl v roce 1964 u Spojeného závodního klubu ROH Tesla. Byl cvičitelem turistiky, vedl Junáka, hrával divadlo, vedl fotokroužek. Koncem roku 1989 stál u zrodu Občanského fóra, byl kooptován do Městské rady a od 1. května 1990 se stal redaktorem měsíčníku Litovelské noviny. Kronikářskou a redaktorskou činnost zúročil v několikaknihách. V roce 1989 vyšla publikace Historie výroby gramofonů v Litovli, kterou nově vydalo v r. 2007 Technické muzeum v Brně při příležitosti výstavy Náš dědeček gramofon (27.11.2007–15.2.2008). Roku 1994 se na knižníchpultech v regionu objevila kniha Litovelské paměti. Almanach Litovel (1996), 750 let litovelské historie.Litovel v ;datech a Sto let muzejnictví v Litovli (2006).Na podzim 2007 se objevila i jeho básnická sbírka Mozaika dní,doplněná půvabnými fotografiemi Miroslava Pinkavy. Na stránkách litovelského periodika je řada medailonů a vlastivědných článků.Některá jsou podepsána celým jménem, jiná šifrou: L.Š., lš, V březnu 2004 stál u zrodu občanského sdružení Muzejníspolečnost Litovelska, jehož je řádným členem výboru. Stále je aktivní, pořádá přednášky o kultuře a historii Litovle, věnuje se průvodcovské činnosti a dalším aktivitám.

.Ševčíková,H.: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 18, 2008,únor S. 9.; Kolář, B.: Haná v poezii. Olomouc, LKO 2008, S.267–269, 512.;

Narodila se jako nejmladší jménem Doleželová a brzy jí zemřel tatínek, maminka se po druhé vdala, aby uživila své tři děti a zaplatila dluhy. Zemřela při předčasném porodu a otčím, aby se nemusel o děti starat, tak je dal do služby a holčičku Marušku dal do Útulku pro sirotky a mrzáčky v Litovli. Měla vrozenou luxaci kyčle a nohu kratší, tak nemohla skoro chodit. Zprostředkovali jí zadarmo léčení v brněnské nemocnici sv. Anny, kde působil lékař specialista, který se zabýval léčením této nemoci. Holčička byla po dobu léčení chovankou kláštera vincentek. Za rok se naučila chodit, ač trochu kulhala. V klášteře byla do deseti let a pak šla jako doprovod jedné chovanky v létě k sedlákovi do Chvalnova u Kroměříže. Na statku si veselou holčičku oblíbili, a tak se do kláštera už nevrátila. Její starší sestra Hana, když dovršila 21 let, se cítila povinována postarat o své mladší sourozence. Byla válka, a tak sestru odvezla do Litovle, když měla 14 let, aby pracovala jako služebná v tvarůžkárně u Vaňků. V roce 1945 si vymohla vyučení v obchodě a dostala se do centra kulturního dění, protože Karel Vaněk, byl v Litovli váženou osobností. Provozoval kino, hrál divadlo, byl členem pěveckého kvarteta. V roce 1951 byla tvarůžkárna i mlékárna zavřeny, pan Vaněk zemřel a Majka po vyučení prodavačkou si doplnila vzdělání zprvu jen v kurzu pro ředitele okresních lidových knihoven ve Štiříně (podzim 1954) a pak dálkovým studiem Osvětové školy v Brně, kde maturovala (v roce 1959). Uplatnila se ve veřejném životě v Litovli, kde pracovala na okresním úřadu jako referentka pro zájmovou činnost a od června 1954–1957 byla ředitelkou knihovny v Litovli. Poté pracovala jako vedoucí knihkupectví na náměstí a v červnu 1957 se provdala za Lubomíra Šika, technika litovelské Tesly a stala se jeho spolupracovnicí na poli kulturním i kronikářském. Vedli spolu skautské tábory, uplatnila se též v divadle a hrála závodně šachy. Normalizace jí zařadila mezi nositele kontrarevoluce v Litovli a byla zbavena funkce vedoucí prodejny. Přeložena byla pak do Olomouce, do prodejny hudebnin na ulici Pavelčákova. Brzy se z tohoto místa stalo centrum informací nejen pro studenty a pedagogy univerzity. Po roce 1989, kdy odešla do důchodu se ještě několik let věnovala organizaci různých akcí pro seniory.

Šik, Luboš: Litovel 2024. S. 46–49. Litovelské otisky. CD Šik,L. 2024 Majka jubilejní. Blogspot Otavínka. 3.3.2024 (báseň L.Šika) fotografie Miroslav Pinkava

Narozena v Ješově, nyní součást obce Luká

Absolvoval AVU Praha u prof. Karla Mináře. V rozpětí 35 let zachycuje rodný kraj, panoramatické pohledy na Loštice, Mohelnici, tvářnost údolí Třebůvky. 11 kreseb vytvořil pro měsíčník Průvodce kulturou Zábřeha. Ilustroval knihy M. Strouhala. Dne 4.11.2017 vysílala ČT2 pořad Náš venkov, kde byl 26 minutový dokument Hledač pod Bouzovem.

Výstava Huga Šilberského v Lošticích.In: Severní Morava.1981, sv.41, S.73–75.;. Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, prosinec 2009. Šilberský, Aleš: Vysoké Tatry štětcem a objektivem. Bratislava 2007. https://www.npu.cz/…i-archeologa

Narozen na Pardubicku. Při povolání obchodního cestujícího poznal Moravu (Konice, Olomouc.Brno, Kyjov, Uherské Hradiště). Od r. 1948 v Olomouci bydlel. V Olomouci uložena jeho pozůstalost.Ko­respondence s Aloisem Jiráskem, a P.Bezručem.

'

Dohnal, Vít: Archeolog Antonín Šín./foto/.-ZVÚO, 1970, č.148, S.18–20.;.

Ředitel hospodářské školy ve Štítech, odb. články v region. a odb. tisku

Springer jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.19.;.

Hráč na fagot II. V MFO působil od 30.6.1965 do 28.7.1970. Pochází z Vyškovska.

Schindler, A. : Členové MFO. 1998.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde v r. 1883 maturoval. Poté studoval teologickou fakultu. Vysvěcen byl v r. 1887. Poté působil v Potštátě (u Hranic), později v kostele u sv. Michala v Olomouci. Od r. 1891 katecheta německé reálky a v letech 1898 – 1903 profesorem náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci, později univ. prof. věrouky, děkan CM fak bohoslovecké v Olomouci 1911–1912. Psal náboženské spisy.

Seznam osob a řád veřejných přednášek na CM fak.bohoslovecké v Olomouci.Olomouc 1925.S.5.; Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské.Praha 1923.S.21–32.;.

V Olomouci od roku 1905, od roku 1911 advokát, jednatel a člen výboru Politického spolku pokrokového až do roku 1918, jednatel místního odboru Ústřední matice školské, po roce 1918 členem soc. dem. strany, 1925–1926 člen městského zastupitelstva, 1924–1938 místopředseda ředitelství a člen výboru městské spořitelny. Rád a dobře hrál divadlo. Pozdější historiograf Jednoty divadelních ochotníků besedních v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.309.; Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.I.Pra­ha 1981.;

Narozen v Palackého ul. č. 77, kde měl jeho otec Eduard Šrot , rodák z Postřelmova, obchod smíšeným zbožím. Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v r. 1903 a pak studoval na právnické fakultě Karlovy university v Praze. Roku 1922 nastoupil jako vedoucí městského úřadu v Litovli a zůstal v této funkci (s přestávkou 2. světové války) 27 let. Když 29.6.1949 odešel do výslužby, začal se věnovat svému koníčku, studiu litovelské historie. Roku 1953 byl jmenován městským archivářem a zůstal jím i po roce 1956, kdy byl sloučen s archivem okresním. V archivu vykonal množství náročné pořadatelské práce, napsal řadu statí do místního tisku, mnohé jsou v rukopisech.

Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Začínal v polovině 50. let jako herec a technik v zájezdovém Vesnickém divadle, odkud ho po dvou sezonách angažovali za inspicienta v Krajském zájezdovém divadle se sídlem v Klatovech (1957–58). Po návratu z vojny hrál krátce na oblastních scénách (Jihlava, Cheb). Od roku 1963 byl ve svobodném povolání. Trvalé místo v českém filmu mu zajistil režisér Otakar Vávra rolí kolotočáře Landy, otce šestnáctileté Teriny (Z. Cigánová) v adaptaci Hrubínovy básně Romance pro křídlovku (1966). Podruhé a naposled hrál zbrojnoše v Zemanově pohádce Šíleně smutná princezna (1968).

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 241. http://libri.cz/…m/heslo/5018 Fikejz,Miloš: Český film – Herci a herečky.

Syn Josefa Š. /1841–1909/. V 1898–1903 učitel v hudební škole Žerotín v Olomouci. Od 1904 majitel hudební školy a ředitel kůru v Litomyšli. V letech 1922–1927 učil na učitelském ústavu v Přerově, vedl zde sokolské pěvec. sdružení Tyrš. Publikoval v časopisech Pozor 1922–26, Český východ 1904–1923, Obzor 1922–1926. ;

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.581–582.; ČSHS, II.P.1965.S.725­.;KP, XX, 1977, S.40–41.;.

Hráč na trubku II. V MFO působí od 1.11.1956.

Schidler, A. : Členové MFO. Soukr. rkp. 1998.

Narozen v Žadlovicích (n.m.č. Loštice).

Některé jeho obrazy signovány jménem Hans Temple. Malíř portrétista.

Sedlářová, J. : Moravské maléřství druhé poloviny 19. století. Kroměříž 1981.

• Katalog výstavy. ; Moravské osobnosti umění a kultury-SVK Olomouc;.

Bratr Richarda Uherka, do r. 1938 převažuje v jeho tvorbě krajinářství, poté se vrací k figurální kompozici, malbě církevní, nástěnné a restaurování starých obrazů.

Nový slovník čsl.výtvarných umělců.II S..617.;SOKA Přerov.

Poslední městský purkrabí. První kronikář města Litovle.

Redakce Litovelské noviny.3.5.1993­. Šik,Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Profesor učitelského ústavu v Olomouci , kde učil přírodopis, fyziku a matematiku. Regionální.spi­sovatel: Krásy Olomouce, Jak jsme pracovali, aj.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.220.; Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.20.;.

Herec, divadelní ochotník, zpěvák a recitátor. Prvním ředitelem Okresního Domu osvěty (založen 1954) a poté Spojený závodní klub. Po inscenovaném procesu „Ječmínek“ odešel pracovat jako zásobovač do Tesly, kde zůstal až do důchodu. Teprve v r. 1988 byla uspořádána retrospektivní výstava ochotnick. divadla v Litovli.

Dodatky p.Šik; Litovelské noviny, č. 9/1995, S.9;