Osobnosti Moravy.eu

Advokát v Olomouci v letech 1889–1897, činný v Národní Jednotě, redaktor Pozora, autor publ. Česká univerzita na Moravě.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.46–47.; Kunc, J.: Kdy zemřeli.Praha, Národní knihovna 1970.S.33.;.

V Olomouci pobývala slavná pěvkyně Emma Destinová několik dní před svým představením, jímž byla Smetanova Prodáná nevěsta dne 23.6.1918. Za velké účasti čes.občanů byla uvítána na nádraží zakladatelem Žerotína Jindřichem Geislerem a ubytována v rodině JUDr. Ferdinanda Tomka. S městem se rozloučila 27.6.1918.Vzpo­mínkou byl zápis v pamětní knize Žerotína a fotografie věnovaná hostitelské rodině.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.;Vodáček,A­dolf: Nejslavnější česká pěvkyně.=Stráž lidu, 1988, 9.7.,S.4.;.

Narozen v rolnické rodině. Po vychození obecné školy studoval v Olomouci nižší gymnázium a Hospodářskou školu. Již od dětských let psal básničky, texty a krásně maloval. V roce 1967 napsal knihu Čuhácká dědina, kde vzdal hold čuháckému nářečí. Skoro o třicet let později vyšla jeho druhá kniha Čuháci vekládajú (1996). oslavil zde národopisný soubor Týnečáci, který vznikl v r. 1986. Psal pro něj texty scénky a povídky. Jeho články o zajímavostech a lidové kultuře najdeme na stránkách Hanáckých novin, Týneckých listů a ve vlastivědných časopisech. Několik desítek let psal též kroniku obce. V pozůstalosti nechal několik básnických sbírek, např. Verše pacholka, Týnecké polní kvítí aj.

Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc DANAL 1998.S.65.; Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.65.;

Po stud. v Brně 1904, a Praze 1909 odešla do Berlína na Sternovu konzervatoř, 1913–1919 sólistka berl. opery, do r. 1920 v Brně. 1927–29 Prostějov-řídila Vlastimilu. Poté na Slovensku.

Československý hudební slovník.P. SHV 1963.I., S.248.; Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.86.;Čech, Ivan: Centenarium Anny Dočkalové.=Štafeta, 18, 1986, č.3, S.21–22.obr.;.

Studoval G v Kroměříži, v 1836–40 v Hradci Král.1841–45 jako písař na Hukvaldech, 1845–8 na Mírově, od ledna 1849 v Brně v redakci Ohéralova Týdeníku.Přispíval do Lumíru a Koledy, Týdeníku a čas., které redigoval: Moravský národní list 1853–57;Moravské noviny 1858–63;aj.Povídky za jeho života knižně nevyšly.Hrálo se drama Jaroslav Šternberk aneb Porážka Mongolů u Holomouce.1859­.;Přítel Boženy Němcové.Souborně vyšlo jeho dílo r.1924 u Prom­bergra.Pamět.des­ka v Kvasicích u Kroměříže.

Z díla: Hanácké povídky. Praha, ELK 1940. ;První povídky hanácké. Olomouc R. Promberger 1924. Staré hanácké povídky. Ostrava, Profil 1987.

Biografie: Dějiny české literatury. III. Praha, NČSAV 1961, S. 558. Skalička, Jiří: Proč staré hanácké povídky Antoše Dohnala?Doslov. In: Staré hanácké povídky. Ostrava Profil 1987, S. 234–249. ; Vopravil, J. :Slovník pseudonymů. . Praha, SPN 1973, S. 604. ; Spáčil, J. : Haná v díle A. Dohnala. =VVM, 1, 1946, S. 163–164. ;.

Rozená Hábová. Po maturitě na gymnáziu ve Valašských Kloboukách studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština, ruština, kde absolvovala v roce 1960. Poté pracovala několik měsíců v Krajské knihovně ve Zlíně a v kulturním zařízení v Ostravě, kde také pedagogicky působila na Střední knihovnické škole. Od roku 1964 pracovala ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. V roce 1990 zastávala funkci zástupkyně ředitele a zároveň vedla oddělení katalogizace. Od roku 1998 působí v knihovně olomouckého arcibiskupství. Po roce 1990 najdeme její odborné články především v časopisech Knihovní obzor a Z knihovnické praxe. Podílela se na zpracování bibliografických soupisů, které vydávala olomoucká vědecká knihovna a ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně zpracovala knihy: Bibliografie okresů Vsetín (1991), Olomouc (1996,1997), Jeseník (2002) a Šumperk (2002). V roce 2007 vyšla knižně také rozsáhlá personální bibliografie PhDr. Víta Dohnala, CSc. (1955–2006). PhDr. Emilie Dohnalová

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí 2009. Ševčíková, Hana :Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2012, květen. http://otavinka.blog.cz/…ie-dohnalova

V roce 1917 vybudoval účetnický ústav Moravské zemědělské rady. Od roku 1929 profesorem ČVUT v Brně. Vybudoval racionalizační centra při zemědělských školách v Dřevohosticích.

Český biografický slovník. Praha, Academia 1992. S.412.

V letech 1950–1954 studoval Pedagogické gymnázium v Ostravě a poté 1954–1958 VŠ pedagogickou v Olomouci obor český jazyk a dějepis. Od roku 1958 až do 1962 byl středoškolským učitelem na Jedenáctiletce v Hlučíně. V letech 1962–1967 externí aspiratura na FFUP v Olomouci a poté působil na FF Ostravské univerzity, katedra historie. Bohatá publikační činnost.

Lexikon současných českých historiků. Praha 1999. čz.101. PNP – LA Sborník prací historických AUPO. 33–2007

Narozen v Hrabové u Ostravy.

Prof. PhDr., CSc.

V Olomouci půs. od r. 1909 jako štukatér u podnikatele Josefa Mizery, později u sochaře Hladíka a spolupracuje se sochařem J. Pelikánem. Od r. 1961 externě vyučuje na katedře výtv. výchovy UP. Pracuje v duchu pražského baroka. Real. : Poslední zastavení Křížové cesty na Hostýně/1932/;re­konstrukce barokní kaple sv. Mořice v Olomouci /1940/;

Toman, P.: NSČSVU I.P., 1947, S.168.; Bernatská R.: Vzpomínáme sochaře R.Doležala st.=Stráž lidu, 1988, 16.6., S.4.;

Oblíbený prof. SG v Olomouci v letech 1886 – 1912. Učil zeměpis a dějepis. Publikoval naučné stati ve Zprávách ústavu. Říkali mu „Pepíček“.

Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.65.;.

Malíř figurální a dekorativní v Prostějově. Abs. 1916 AVU Praha, prof. Preisler, Nechleba, Švabinský. 1919 prof. kreslení na reál. G. v Prostějově. 1922 vyprac. projekt pro jeviště divadla. Profesor na dívčím reálném gymnáziu v Prostějově. Od r. 1940 působil v Praze, kde zemřel.

'

Toman, P.: NSČSVU 1947.I., S.169.;. Bílý, Vojtěch – http://prostejov.5plus2.cz/…ostara-mesto

Syn Josefa Doležala (1848 – 1928) a bratr Metoda D. (1885–1971). Studoval SG v Olomouci 1887–1895, poté Karlovu Univerzitu v Praze, kde absolvoval r. 1900. Od r. 1902–1908 profesorem SG v Olomouci, činný v Žerotíně, II. sbormistr. Referent deníku Pozor. Mj. autor knihy Politické a kulturní dějiny Olomouce.

Československý hudební slovník.I., Praha 1963., S.252.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů. I. Praha 1982. S.89.

Narozen v Loučce (u Nového Jičína). V r. 1872 absolvoval SG v Olomouci, poté studoval FFUK Praha, přešel na práva. 1881 promován na univerzitě v Krakově r. 1881. 1884 si otevřel advokátní kancelář ve Strážnici, 1893 převzal kancelář tchána dr. Beránka v Hodoníně. V Kroměříži 1893–1900. Založil zde Musejní a knihovní jednotu, činný v Sokole,, spolupořadatelem Hanác. odd. na Národopisné výstavě v Praze 1895. Činný v Moravanu aj.

Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v Kroměříži.Kro­měříž 1947.S.29–30.;. Fabián, Josef – Ševčíková, Hana: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. A-Fi. Valašské Meziříčí, Valašské Athény 2009. S. 83.;

Od r.1922 žil a působil v Přerově, první básně vyšly vl.n.r.1927; Autor studií=„Vincenc Vavra, životopisec B.Němcové“/1934/, „Dějiny státního převratu r.1918 v Přerově“, příspěvky v deníku Haná-mutace Obzoru od r.1929;

Z díla: Středomoravský kraj. Přerov a soudní okres přerovský. Přerov, Strojil 1940. Biografie: Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1893. Poté bohosloví, v r. 1897 vysvěcen. Do r. 1903 stud. filozofickou fakultu v Inšpruku (n. Innsbruck). V Kroměříži prefekt semináře od 1897 a prof. arcibiskupského G v Kroměříži. Od r. 1904 ředitel kůru u sv. Mořice v Kroměříži. Člen výboru Cyrilské jednoty v Praze a výboru Moravana. V rukopisech chrámové skladby.

Za hlasem Komenského.Olomouc 1957.S.167.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.257.;Zmeš­kal, J.: Za prof.Dr.J.Dosou­dilem.In> X.výroční zpráva arcibiskup.G v Kroměříži za školní rok 1919–1920.Kroměříž 1920, S.3–6.;. Československý hudební slovník. I. Praha 1963. S.257.;

Zasloužilý učitel, okresní konzervátor st. památkové péče, redaktor Kultury Přerova a Zpravodaje OPS, autor studií a populár. článků z minulosti i přítomnosti města i okresu

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;Vožda, Gustav: Josef Dostál sedmdesátníkem­.Kultura Přerova, 12, 1969, S.35 – 36.;.

Působil na pedag. fak. UP, katedra dějěpisu v letech 1966–1973. ;

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.;Archiv UP.;.

Ředitel učitelského ústavu v Brně. Autor učebnic a místopisu.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.34.; Kunc, J.: Kdy zemřeli …? Praha 1956.S.13.;.

Z data úmrtí je známo jen: 10 1942

Vyučil se provozním chemikem, ale začal se věnovat divadlu v amatérském studiu DOS. V letech 1965–1968 umělecký šéf DEX klubu. Od roku 1966 – 18.4.1969 šéfre­daktor KKC, kdy byl na hodinu této funkce zbaven a posléze už nemohl v PKO vykonávat vůbec nic. V letech 1966–1970 olomoucké amatérské studio Divadla O. Stibora, 1971 – 1983 zákaz umělecké činnosti, též spolupráce s přerovským amat. Dostavníkem. Po r. 1983 uváděna jeho div. hra Gaudeamus igitur v Divadle J. Wolkra v Praze a začíná se postupně objevovat na dalších profes. scénách. Do r. 1989 vystřídal řadu zaměstnání topič, jeřábník, pomoc. dělník ap. V dubnu 1990 jmenován šéfem olomoucké operety. Od r. 1990 poslanec OF v SN FS za smkraj. Autor televiz. inscenací: Výtečníci;Kdyby všichni kluci světa. Div. hry: Festival;Fénix povstane z popela;Případ Grendwal;Výlet páně Broučka aj. Publikoval v tisku – Hanácké noviny. V polovině devadesátých let na čas opustil politickou scénu a pracoval jako novinář. V roce 1996 se do politiky vrátil a r. 1998 byl jmenován ministrem kultury. Je laureátem Ceny města Olomouce za rok 2004.

/SU/: Vyznání a touhy operetního šéfa.=Moravskos­lezský den, 25.7.1990, S.5.; Černý, M.: Kdo je kdo 1991 Čechy, Morava, Slezsko.Praha, TV Spectrum 1991.S.30.; Pogodová, Eva: Rozhovor měsíce. Pavel Dostál. KKC v Olomouci, březen 1993. S. 15–22. V měsících červenci a srpnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2010. S.1.

Středoškolský profesor Slovanského gymnázia v období 1948–1961 obor dějepis, zeměpis. Přezdívka jeho studentů – „Joe“ Sepsal dějiny rodné obce: Křenovice u Kojetína.1940., Výpisy z archiválií a studie předal St.archivu Olomouc.

Za profesorem Františkem Dostálem=ZVSMO 1982, č.17–18, S.31.; Kouřil, M.: Nekrolog.=VVM, 36, 1984, č.2, S.227–228. Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.34.;.

Byl vůdčí osobností českého katolického modernismu na přelomu 19. a 20. století. Pseudonym Lutinov, zvolil podle otcova rodiště Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život /1905–1907/, přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast Aj. Spolupracoval s Františkem Dohnalem (1876–1956). 1904–1923 působil jako farář v Prostějově.

Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.5742–5816.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.507.; Soldán, Ladislav: Katolická moderna na konci století.=LD, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.;

Pseud. zvolil podle rodiště otcova -Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život (1905–1907), přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast aj. Užíval pseud. Fr. Kalina, Karel Lutinov, Karel Skřivan, K. D. Lutinov

Springer.J.: Co dala haná české literatuře.Olomouc 1947, S.507.; Soldán, L.: Katolická moderna na konci století.In.Lid­.demokracie, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.

V letech 1931–39 studoval RG v Přerově a maturoval v roce 1939. Studoval bohemistiku a romanistiku na MU v Brně. Začal studovat v roce 1939 ale studia dokončil až po roce 1945, protože dne 17.11. 1939 byly vysoké školy uzavřeny. V roce 1940–1941 studoval Koedukační učitelský ústav v Olomouci, kde získal vysvědčení dospělosti pro školy obecné a od r. 1941 byl učitelským praktikantem a výpomocným učitelem na obecných školách. V roce 1941 získal způsobilost vyučovat jazyku německému na měšťanských školách, v roce 1943 způsobilost vyučovat jazyku francouzskému na hlavních školách. V roce 1944 vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Jako výpomocný učitel nasazen totálně do Optikotechny Přerov jako soustružník kovů. Pro nemoc přeřazen do účtárny přerovského úřadu práce, později do účtárny téhož úřadu v Olomouci. Od dubna 1945 učitelem na měšťanské škole v Brodku u Přerova. Od 1.7.1945 pokračoval v přerušeném studiu na FFMU a to až do září 1947, kdy studio ukončeno způsobilostí vyučovat češtině a francouzštině na čsl. středních školách s vyučovacím jazykem českým. Poté působil v Uničově jako středoškolský profesor 1947–1952. 1952 1956 prof. na gymnáziu v Zábřehu. V letech 1956–1960 učitelem na Fučíkově pedagogické škole v Olomouci. Od 1960– 1961 učil na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě UP, až do odchodu do důchodu v září 1986. Na Ped.fak.UP znovu v letech 1990–1993, obor český jazyk, gramatika zvl. syntax, staroslověnština, stará čeština, fonetika, fonologie, obecná jazykověda, stylistika. Trvalé zájmy: literatura: česká, francouzská, ruská, anglosaská, americká, výtvarné umění, hudba, zpěv, umělecký přednes, kultura mluveného slova, divadlo (divadelní ochotník, režisér, zvláště v letech 1940–1960. Taky sportovní činnosti: rekreační lyžování, bruslení, kopaná, volejbal, tenis (law i table), turistika.
1956–1986 na Pedagogické fakultě UP, Katedra českého jazyka a literatury. V posledních letech překládal francouzskou poezii. Bydlel v Olomouci-Lazce.

Všetička, František: Pětasedmdesátník. In: Vnitřní vitráže. Olomouc, Votobia 1996.S.64–66. Doupalová, Eva: Sdělení dopisem.

PhDr. Miloslav Doupal.

Profesor Státní průmyslové školy v Přerově, Havlíčkova 2. Popraven. v Mauthausenu. Ve škole, kde Ing. František Dráb působil je pamětní deska na paměť popraveným.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945. Brno 1947.S.24.

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci roku 1921. Poté studoval v Praze na Karlově univerzitě filozofickou fakultu, obor historie, zeměpis, čeština. Absolvoval v roce 1925. Vyučoval pak na slovenských a českých školách a po rigorózních zkouškách promoval v roce 1927 na doktora filozofie. Svou původní aprobaci si rozšířil o hospodářský zeměpis (pro výuku na obchodních akademiích). Jako státní profesor působil od roku 1935 na obchodní škole ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci a v letech 1947–1958 na Obchodní akademii v Olomouci. Poslední léta před důchodem byl politicky perzekvován, dojížděl vyučovat do Uničova a na zdejší Střední průmyslové škole a obchodní akademii učil češtinu a dějepis v letech 1958–1966. Souběžně se svým pedagogickým působením vykonával od 1. prosince 1947 funkci archiváře hl.města Olomouce (po prof.Václavu Nešporovi, který byl městským archivářem v letech 1924–1947) do roku 1956. Volný čas věnoval rodině, měl tři syny, spolkovému životu (byl m.j.členem Společnosti přátel starožitností) a v prázdninových měsících organizoval učitelské vzdělávací kurzy. Byl jejich duší ve Frýdlantě nad Ostravicí (1929), v Českém Krumlově (1931) a na Svatém Kopečku u Olomouce (1932). Přednášky: O názorech soudobých českých historiků na české dějiny; Periodizace českých dějin ; Poslední léta dynastie habsbursko-lotrinské; Rožmberkové a Český Krumlov; Katolicismus a český národ; Vznik pravoslaví a jeho vývoj; Rodina a škola; dovedl nejen obohatit o zajímavá historická fakta, ale dokázal je proložit komentářem podaným vybranou češtinou. Mnohá další témata publikoval v olomouckém Našinci, Vychovatelských listech, Zpráv Vlastivědného ústavu v Olomouci, Časopisu VSMO aj. Do památníku Slovanského gymnázia „ Za hlasem Komenského“ (1957) přispěl hodnotícím článkem: Z minulosti olomouckého školství. Z jeho návštěv u Boženy Mrštíkové vyšly tiskem celkem dvakrát Hovory s B. Mrštíkovou. Malý výběr r. 1943 (jako soukr.tisk) a delší, osm hovorů, v r.1945. V roce 1946 vyšla v Lošticích historická publikace „ Moravský generální seminář “. Další jeho prací byla „ Olomouc v revolučním roce 1848“, vydaná v roce 1948. V roce 1957 vyšla tiskem kniha „ Olomoucký orloj „. Značnou dokumentární hodnotu mají vzpomínky prvního předsedy Senátu ČSR dr. Mořice Hrubana, místopředsedy Šrámkovy Čs. strany lidové, které Dr. Drábek zaznamenával koncem 2. světové války. Poslední rozhovor Hruban – Drábek se uskutečnil 15.9.1945, den nato byl Dr.Mořic Hruban postižen mozkovou mrtvicí a zemřel. Vzpomínky s názvem „ Z časů nedlouho zašlých“ vyšly v roce 1967 jako 10. svazek edice Studium Křesťanské akademie v Římě a ilegálně dovezeny do Československa a zde čteny s velkým zájmem. Vzpomínky Dr.Drábka na středoškolská studijní léta vyšly ve sborníku Slovanského gymnázia (v příspěvku Za prvé světové války), s názvem Símě hořčičné (1947). PhDr. Jan Drábek žil s rodinou v Olomouci- Černovíře. Jako mladý chodil hrávat na varhany do kaple sv.Štěpána, dnes farního kostela v areálu kláštera Hradisko. Vedl kroniku města Olomouce. (nemám potvrzeno!)

Babler,O.F.- Časopis Společnosti přátel starožitností, 70, 1962, S.169. Kutnar,F.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví,2,1978, S.421. Smejkal,B.: Nešporův nástupce Jan Drábek. In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997.S. 135–137. 75 let Obchodní akademie v Olomouci (1919–1994). Olomouc 1994, S. 50.
Almanach k 50. výročí založení Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Uničově 1951–2001. Uničov 2001. S. 45.
Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 119–120.

Klášterní Hradisko částí Olomouce.

PhDr. Jan Drábek