Osobnosti Moravy.eu

Významný moravský šlechtic.Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích a podnikl desetiletou cestu a studia po Evropě. Získal rozsáhlé znalosti právnické, teologické a jazykové. Dokázal se také výrazně orientovat v evropské politice a měl význačné styky s nejpřednějšími osobnostmi. Po smrti otce převzal panství v Brandýsi nad Orlicí, později zdědil po strýci panství v Přerově, kde žil od října 1633.V roce 1584 se stal členem moravského zemského soudu a byl direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se také do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupně se stal vůdcem moravské opozice a proto byl roku 1599 obviněn zemským podkomořím ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií. Tento proces sice vyhrál, ale brzy byl zbaven úřadu a stáhl se do ústraní. Do politiky se vrátil roku 1607, za rok byl jmenován moravským zemským hejtmanem a z této funkce na vlastní žádost odešel roku 1615. Po bitvě na Bílé hoře mu bylo nabídnuto jako jednomu z mála nekatolíků, že může zůstat na svém panství. Podporoval Jadnotu bratrskou a její kněží (mj. i J.A.Komenského). Roku 1629 odešel dobrovolně do exilu, ale na Moravu stále jezdil. O čtyři roky později se usadil v Přerově, kde vážně onemocněl a zemřel..

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918., Praha Rovina 1996., S.475–476 Honová, S.: V měsíci září si připomínáme… Kdy-kde-co , Olomouc, září 2014. S.2.

Irena Zednicek,roz.Fi­alová se narodila v Náměšti na Hané. Zde také prožila své dětství.V Náměsti absolvovala osmiletou základní školu. Potom vystudovala stavební průmyslovku v Prostějově. Pracovat potom šla do Brna ,kde působila ve Státním projektovém ústavu obchodu. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem Ing.arch.Karlem Zedníčkem. Spolu pak měli 2 děti. Po okupaci ČSR v r.1968 vojsky Varšavské smlouvy se rozhodli,že emigrují do ciziny. Emigrovali s celou rodinou. Dětem byly 2 a 5 let. Nejprve emigrovali do Rakouska,kde byli půl roku a potom do USA. Zde Irena Zednicek vystudovala architekturu. Pak pracovala v USA jako architektka managerka. Bydleli v New Yorku na Oyster Bay ve vlastním domě. Již na základní škole projevovala velký talent na kreslení. Tento talent dál rozvíjela až se stala malířkou. V New Yorku se svým manželem otevřeli spolu obrazovou galerii pod názvem: Fiala galerie. Prováděli také výzdobu České kaple v kostele národů ve Washingtonu. Na svoji vlast nezapoměla a po pádu Železné opony ji často navštěvovala. Fotografie z roku 1985.

Životopisné údaje poskytl bratr jmenované meilem dne 18.3.2022 Jiří Fi­ala

Vystudoval filozofii a filologii na vídeňské univerzitě. Poté působil jako fonetik ve Vídni. Jeden rok přednášel psychofyziku mluvy na univerzitě Iowě. Český původ ho přivedl k práci pro českou menšinu. V roce 1946 přichází do Prahy a přednáší na Vysoké škole obchodní a na Vysokém učení technickém. Od roku 1952 přednáší na FF UP. 1956 byl v Olomouci jmenován docentem a natrvalo se zde usadil. Na UP přednášel zejména germanistiku. Zabýval se i jazyky malých národů-islandského, lužickosrbského, retorománského, keltského atd.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. S.253–255;

doc. PhDr. Karel Zeman, CSc.

Doc. RNDr. Jiří Zeman působí na Přírodovědecké fakultě UP od r. 1962 na Katedře matematické analýzy a numerické matematiky. Od roku 2006 předsedou Bakalářského studjiního programu oboru matematika – ekonomie se zaměřením na bankovnictví.

dopis OSM/06

V roce 1924 se rodina přestěhovala na Jesenicko. Vyrůstal v Javorníku, kde jeho otec pracoval jako lesní ing. Vystudoval reálné gymnázium a státní fotografickou školu v Praze. Vyučil se fotografem a filmařem. V roce 1938 se vrátil do pohraničí a přihlásil se do Stráže obrany státu jako motospojka tohoto útvaru. Za nacistické okupace pracoval jako kameraman instruktážních filmů v Brně a v Ostravě. Po osovození se vrátil do Javorníku, kde převzal národní správu fotozávodu. Od r. 1948 byl zaměstnán jako plánovací technik v řadě podniků. 1950–51 pracoval v Pardubicích. Počátkem 50. let se přestěhoval do Jeseníku. Zajímal se o vlastivědu a 1952 se stal členem muzejní rady. Ta ho zvolila správcem muzea od 1.3.1960. Též vedl kroniku města. Kmenový autor sborníku Severní Morava. Spolupráce s rozhlasem a televizí.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S. 153–154. ( Článková bibliografie)

Působil v Městském divadle Olomouc v letech 1933–1937, poté 1937–1948 v Plzni a od r. 1948 – 1969 v Brně. Působil jako herec, režisér a zabýval se též uměleckým přednesem. Hrál v šesti filmech: Konec strašidel (1952), Nebožtík Nasredin (1964), Ať žije Republika ! (1965), Stud (1967), Vínečko, ne voda ( TV), Kladivo na čarodjnice (1969).

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DÚ 1959. S. 270. ; Postavy brněnského jeviště. díl 1. Brno 1984.; Divadelní almanach. 1946–1947.Plzeň 1947.; Šlik, Vladimír: Divadlo a jeho tvůrci. Praha 1941.; Fikejz, Miloš. Český film. Praha 2008.;

V Lošticích absolvoval měšťanskou školu a poté se v Olomouci vyučil řezbářem. V roce 1948 nastoupil na SUPŠ v Praze. Po jejím absolutoriu se věnoval restaurování historických dřevěných památek. Sochařský ateliér měl ve svém bydlišti ve Veltrusech. Členem ČFVU od roku 1958, též členem Ubie výtvarných umělců Praha a Asociace restaurátorů. Účastnil se řady kolektivních výstav. Samostatně vystavoval v Mladé Boleslavi v roce 1990.Restauroval skulptury v interéru kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou v letech 1954–1958. 60 skulptur z dílny barokních sochařů Jelínků; 237 skulptur z dílny M. Brauna v kostele sv. Klimenta v Praze. Spolupracoval na realizaci Olomouckého orloje.

Novotný, J.: Bohumil Zemánek, umělec, žijící mezi námi. Listy Měˇu, Veltrusy. 1990. Filipová, M. – Turková, A.: Kdo je kdo ve výtvarné tvorbě na Šumpersku. Šumperk 2010. S.83.

V roce 1962 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studovala FFUP v Olomouci, ale vysokoškolská studia nedokončila a začala od října 1966 pracovat v Antikvariátě u paní M. Kramářové, Ostružnická ulice. Dálkově vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze v letech 1968–1970 a v r. 1982 absolvovala Státní jazykovou školu v Olomouci, státnicí z němčiny. Po odchodu paní Kramářové do důchodu vedla prodejnu v letech 1973–1993. Poté se prodejna musela přestěhovat do jiných prostor a stala se spolumajitelkou Antikvariátu, Univerzitní 14, v Olomouci (naproti konviktu). V roce 1996 se stala iniciátorkou založení Klubu přátel divadla v Olomouci, který vedla. Zemřela po těžké nemoci v hospicu na Svatém Kopečku (Olomouc).

Dokumentační list – hš 14.1.1998

V r. 1945 maturoval na Reálném gymnáziu v Táboře, poté studoval hudební výchovu na Filoz. a Pedag. fak. UK do r. 1951, doktorát 1953 Působil na Vysoké škole Pedagogické. Od dubna 1962 působil na Katedře hudební vědy a výchovy UP v Olomouci, odtud přešel do Ostravy, kde se habilitoval na Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty. Recenzent a autor článků odb. časopisech. Nyní prof. PedF univ. v Ostravě, publicistická a vědecká činnost v oblasti hudby.

Československý hudební slovník.2 díl.Praha 1965.S.987.; Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, S.765.

Legenda našeho bylinářství Josef Antonín Zentrich byla původním povoláním papírenský technik. Pracoval jako technolog v Otrokovicích, ale v roce 1968 byl z politických důvodů přeřazen na práci pomocného dělníka. Volný čas věnoval sbírání i poznávání bylinek a samovzdělávání. V roce 1964 mu byla lékaři po těžké chřipce diagnostikována začínající leukémie a tak se po medikamentózní léčbě začal zajímat o možnosti a léčení bylinkami. Jedním z jeho přírodních lékařů byl bylinář Rudolf Franěc z Holešova (1910–1981), který jej zasvěcoval do tajů rostlin a léčení. Pod jeho vedením se postupně vypracoval z pacienta na pomocníka a vzápětí i studenta. Bylo to usilovných patnáct let samostudia.V letech 1969–1972 dálkově studoval astrologii ve Švýcarsku. Pro veřejnost začal pracovat v roce 1981, kdy po náhlém úmrtí svého učitele a léčitele převzal jeho klientelu. V papírně setrval až do roku 1983 a bylinářskou praxi vykonával načerno. Teprve po odchodu ze zaměstnání začal v lázních Skalka na Prostějovsku provozovat bylinkovou poradnu. V roce 1985 přešel pod křídla JZD Slušovice. Svoji vlastní praxi si otevřel záhy po revoluci, v roce 1990.
Literárně debutoval knihou o léčivých bylinách „Byliny v prevenci“ (Brno TJ Jóga 1985). Po roce 1989 začal spolupracovat s MUDr. Josefem Jonášem a začátkem roku 1990 vyšla kniha Přírodní a lidové léčitelství slovanských národů, která byla záhy rozprodána, přestože vyšla v nákladu 290 000 výtisků. Na svém kontě má na třicet titulů. Jeho knihy vycházely především v nakladatelstvích Fontána a Eminent. V roce 1990 si otevřel bylinářské poradny v Otrokovicích, Olomouci, Kyjově, Kroměříži, Brně, Praze a Ostravě. Před třemi lety získal Bratislavu. Spolupracoval také s TV Ostrava a pořadem Pod pokličkou. V posledním rozhovoru se šéfredaktorkou Ilonou Manolevskou z časopisu Meduňka je uvedeno, že se pokládal především za bylináře a když začínal provozovat vlastní praxi pěstoval a sušil bylinky pro své pacienty. Postupem let, když se klientela rozrůstala začal spolupracovat s lékárenskými firmami. Za nejlepší ze svých knih považoval třídílnou Encyklopedii moderního bylinářství , kde zpracoval přes 400 bylin. Poslední rozloučení se konalo 10.9.2012 v O­trokovicích – Kvítečkově.

http://otavinka.blog.cz/…f-a-zentrich

Působil hlavně na pedagogické fakultě MU v Brně, v poslední době na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně. Věnoval se i neprofesionálnímu výtvarnictví, hlavně v době normalizační, kdy nemohl oficiálně působit. V 80. létech se pravidelně setkával s výtvarným kroužkem ZK OP Prostějov. Spolupracoval i s prostějov­skou LŠU.

ČBS XX. století, 3.díl, Praha 1999., ČBS, Praha 1992., Kdo je kdo ČR 1991/92 – Federální orgány ČSFR, 2.díl, Praha 1999.,

Studoval u brněnského hudebního pedagoga a varhaníka Vladimíra Hawlíka. Vyučoval na hudbení škole v Brně. V roce 1947 nastoupil na hudební školu Vladimíra Amrose v Prostějově, kde pracoval až do konce života. Věnoval se výchově nových hudebních talentů. Přestože měl problémy se zrakem, byl neobyčejně pilným pedagogem.

Klapil, P. -Střídecká, M. : O práci nad klaviaturou. =Štafeta, 18, 1986, č. 4, S. 8–9, 1 obr. ;

Od r. 1869 v Kroměříži, zasloužil se o rozvoj pěvec. spolku Moravan, starosta Moravanu 1881.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov; Československý hudební slovník.sv.2.Praha, SHV 1965, S.994;.

'

V letech 1968–1974 studoval AVU Praha, ateliér monumentální malby u prof.A.Pader­líka.Od r.1974 se účastní všech výstav na severní Moravě.Samost­.vystavoval v Olomouci 1971, 1980, 1983, 1989;Přerově 1975, Litovli 1976, Brně 1978, 1987, Zlíně 1989, Uničově 1978, Praze 1982. aj.Keramické reliéfy: Olomouc 1985;Jeseník 1986;sgrafito Tršice 1983;obrazové panó Šumperk 1981 ad.Žije a pracuje ve Šternberku,.

Katalog výtvarníků olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1991. ; 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc 1980. ;

Studoval v Kroměříži, Přerově, bohosloví v Olomouci. Kaplan u sv. Mořice v Olomouci. Profesorem církevních dějin na bohoslovecké fakultě v Olomouci. V r. 1939 v koncent. táboře. Napsal 300 vědec. prací z oboru historie a vlastivědy. Z díla: Dějiny kostela sv. Mořice v Olomouci. Olomouc 1939. Blahoslavený Jan Sarkander. Praha, Zvon 1990. Msgre Dr. František Cinek. . . Olomouc 1938.

Springer, Jan: Co dala Haná čes. literatuře. Olomouc 1947. S. 54. ; /bá/: Historik a vlastivědec. In: Lidová demokracie, 1989, 23. 12. , S. 5. ; Zemek, M. : Prof. dr. B. Zlámal pětašedesátiletý. In.:VVM, 21, 1969, č. 2–3, S. 164. (foto) VVM, 37, 1985, S. 224–225. ;.

Studoval Dvanáctiletou střední všeobecně vzdělávací školu (nyní Gymnázium J.W), kde maturoval v roce 1965. Poté v Brně FF UJEP (dne Masarykova umiverzita), dále VŠE Praha, kterou ukončil v roce 1970. V letech 1971–1975 působil ve Státní bance čs. ZVS 1971–1972 letiště Brno. 1975 – 1990 Výzkumný ústav oděvní v Prostějově a po jeho zrušení od roku 1990 jako učitel na Střední škole polytech. v Prostějově. Od roku 1991 souběžně působil na několika moravských fakultách. Na plný úvazek na Právnické fakultě UP v Olomouci (celkem 20 let) (1991–2011), na zkrácené úvazky v 1994–2000 FF UP Olomouc katedra sociologie a katedra aplikované ekonomie, 1994–1995 pedagog gymnázia v Prostějově, na poloviční úvazek 1994–2012 LF UPOL, na fakultě zdravotnických věd 2010–2018 jako přednosta ústavu zdravotnického managementu UP Olomouc, 2003–2004 univerzita Ostrava a souběžně Newton College Brno. Stále přednáší na NCONZO Brno, (Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů). Živnostenský list – ekonomické poradenství. 2000– dosud Přírodovědecká fakulta UPOL, přednášky pro 4 katedry. Autor několika set skript a naučných knih, básní v časopise Host a BB pod pseud. Jára Zlámalů " Říkačky na kačky aneb Kateřina na každý den". CULTUM Olomouc 2021. Autor několika literárních děl pod pseudonymy, publikovaných v různých kulturních časopisech, nositel 2 literárních cen. Zájmy: četba, sport, tenis, chata, zahrada, hudba, divadlo.

Literární pseudonymy: Jára Zlámalů; JaZ; Jazla;

Osobní sdělení i meilem 23.5.2023 a 24.5.2023. En­cyklopedia Britannica

Ing. PhD. Jaroslav Zlámal

Rodák z Moravské Ostravy – Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v r. 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v r. 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939–1946). Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v r. 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků: J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma „Mladá léta kardinála Dietrichštejna“ a v r. 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950–1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze.
V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Jenže politický zvrat r. 1948 mu postavil do cesty značné potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V r. 1952 byl z arcibiskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do r. 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve 4. dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze r. 1977. Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života. V padesátých letech požádal o propuštění z duchovenského stavu a v r. 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily 4 děti. Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již nesměl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem – zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695–1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslovně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854–1950 (1991), či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století. Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. Navíc jeho kvapem ubývající síly nestačily.

Severní Morava, sv.90, 2005, S. 70–71. Anderle, Petr: Jasnozřivý duch, jemuž nasadili provinční roucho. In: ČAS, 2, 2012. S.12 an.

Užíval pseudonym Rudolf Krapina ( v r. 1938) PhDr. Rudolf Zuber

Významný pedagog, působil na SGO v letech 1870–1876 jako profesor latiny a řečtiny. Činný v kulturním a spolkovém životě. Přeložen do Prahy, kde učil na Akademickém gymnáziu.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1838

Narozen na Českomoravské vysočině. Studoval v Římě a v Paříži, politický vězeň 1953–1965 ve Zlíně, pak prac. topič, skladník, v depozitář. NG, do r. 1975 působil jako kněz. Zajížděl do Olomouce, pomáhal s teologic. kursy. Člen redakční rady Lidových novin, čestný děkan teol. fak. UK v Praze. Publ. v samizdatu /úvaha o TGM/, 1979;Olomoučtí bratři Suchánkovi natočili r. 1977 2 hod. videoprogram Den pro Agapé, výklad v podání J. Z. Zemřel při koupání v moři v Itálii. V r. 1993 vyznamenán Řádem T.G. Masaryka. V r. 2002 mu Česká křesťanská akademie postavila v rodišti pomník.

Burian, V.: Vzpomínka na Josefa Zvěřinu.Hanácké noviny, 23.8.1990, S.4.; V roce 1990 zemřeli.Brno SVK 1991, S.40–41.;.

Pochází z umělecké rodiny. Absolvoval brněnskou konzervatoř. V r. 1977 hrál v Hanáckém divadle v Prostějově. V roce 1978 absolvoval. Po ukončení školy nastoupil hned do činohry Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Záhy se stal miláčkem olomouckých diváků.. V roce 1982 nastoupil do činohry Státního divadla v Brně, kde působil do roku 2008. Odkud musel odejít ze zdravotních důvodů. Spolupráce s rozhlasem, televizí a filmem.

Postavy brněnského jeviště. II. Brno 1989.S. 396–400.; http://www.csfd.cz/…-jan-zvonik/

Narozen v Čertoryjích (n.Charváty). Studoval německé gymnázium v Olomouci 1861–69, 1876 získal doktorát na UK Praha.R.1880 ad­vokátní kancelář v Olomouci, kde půs.do r.1908.Spoluza­kladatel spolku Žerotín, místopředsedou 1881–1905;R.1885 založil Národní jednotu pro východní Moravu a byl jejím starostou 1885–1909.Od r. 1885 říšský poslanec za Litovel-Boskovice.

Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S. 368–370; Fischer, R. : Cesta mého života. Olomouc 1937/fotografie.,S. 164.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov. Olomouc UP 1968. S. 38. ;

Prozaik a dramatik čerpající z historie a scénárista

Narodil se v Pardubicích v rodině hudebníka. Po absolvování měšťanské školy odešel jako herec k divadlu. Od konce 50. let působil jako scénárista a dramaturg v pražském divadle Rokoko. Po jeho zrušení na počátku 70. let se živil jako autor, režisér a herec v různých estrádách a kabaretech. V letech 1991–92 byl dramaturgem a scénáristou v brněnském Divadle u Jakuba. Od počátku 60. let psal fejetony, scénáře rozhlasové a televizní zábavy, uplatnil se i jako dramatik (Konvenční vražda – 1966, Kat a jeho Mydlář – 1968 aj.). Těžiště jeho umělecké aktivity však spočívá v prozaické tvorbě. Svým knižním debutem, novelou Dřevoryt o knězi a rychtářovi – 1978, zasazenou do období doznívajícího baroka a nastupujících osvícených reforem, se Žáček přiřadil k té větvi historické beletrie, která hledá odpovědi na základní otázky lidské identity uměleckou evokací životních zkušeností lidí uplynulých dob. Založeny na znalosti dobového materiálu přinášejí Žáčkovy prózy psychologicky citlivé obrazy historických osobností i fiktivních postav vytvářených též jazykem , který odkazuje k dobovému jazykovému stylu (Apokryf o hraběti Šporkovi a Epilog – 1988, Nesklopím očí svých – 1990). Postřehy k dílu J.Demla Žáček shrnul do svazků esejů Demloviana – 1997. V roce 2007 byl oceněn arcibiskupem Janem Graubnerem. Dostal řád Cyrila a Metoděje.

V letech 1988–1992 studium na Gymnáziu Jakuba Škody v Přerově, ukončeno maturitou; 1992–1998 studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, anglická a španělská filologie na Filozofické fakultě UP. Za téma své diplomové práce (pod vedením prof. Michala Peprníka) si zvolil vývoj hororové literatury a po promoci na ni navázal svým prvním překladem, sbírkou povídek velšského spisovatele Arthura Machena (Otevření dveří, 1999, nakl. Aurora), po níž následoval překlad další klasiky britské nadpřirozené literatury, románu Lilith George MacDonalda (2001, nakl. Aurora, nové vydání 2022, nakl. Carcosa). V tomto období pracuje také jako tlumočník hlavně ze španělštiny (např. bezmála roční pobyt ve středoamerickém Salvadoru), po návratu do ČR se nicméně soustředí výlučně na překlady z angličtiny, především v žánrech, horor, fantasy, sci-fi, thriller, odkud občas zabrousí do humoristické klasiky (romány Jerome K. Jeroma Tři muži ve člunu a Tři muži na toulkách, Oni a já (nakl. Aurora a Vyšehrad; série románů o geniálním komorníkovi Jeevesovi z pera P. G. Wodehouse – např. Díky, Jeevesi, Krédo rodu Woosterů a další (vše nakl. Paseka), k dětské literatuře (Příběh o Zoufálkovi a Flora a Odysseus od Kate DiCamillo nebo série Můj nejhorší školní rok Jamese Pattersona pro nakl. Albatros) nebo k poezii (dva svazky básní Charlese Bukowského – Ptáčku posměváčku, přej mi štěstí a Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl – pro nakl. Pragma). Těžištěm jeho překladatelské tvorby nicméně zůstává nadpřirozeno a podivno a v tomto směru překládal celou řadu zásadních autorů – Stephena Kinga (Zelená míle, Tommyknockeři, Danse macabre pro nakl. Beta Dobrovský); Cliva Barkera (Knihy krve IV-VI, Utkaný svět, Noční rasa pro nakl. Laser Books a Beta Dobrovský + Hellraiser pro nakl. Carcosa); H. P. Lovecrafta (výbory V horách šílenství/Zjevení Cthulhu a Stín nad Innsmouthem/Barva z kosmu pro nakl. Laser Books a později Carcosa; Hemživý chaos pro nakl. Argo); R. E. Howarda (Černý kámen pro nakl. Laser Books); Roberta R. McCammona (Prokletí rodu Usherů pro nakl. Fobos); Chinu Miévilla (Nádraží Perdido, Jizva, Un Lun Dun a další pro nakl. Laser Books); Dana Simmonse (Temné léto, Zimní přízrak, Hladové hry a další pro nakl. Laser Books a Fobos); Thomase Ligottiho (Písně mrtvého snivce pro nakl. Carcosa) a další. Pro nakl. Argo už několik let překládá sérii nadpřirozených detektivek Řeky Londýna Bena Aaronovitche, ze sci-fi klasiky má na kontě překlady autorů, jako jsou Alfred Bester (Hvězdy, můj osud – nakl. Laser Books); Harlan Ellison (Nemám ústa a musím křičet – nakl. Fobos); John W. Campbell Jr. (Ledové peklo – nakl. Fobos) a další. Několik knih přeložil i ze slovenštiny (autoři Juraj Šebesta a Mark E. Pocha). V roce 2017 spolu se svou manželkou Tatianou založil nakladatelství Carcosa, které vydává zahraniční i české a slovenské autory především temné fantastiky. Překládá dodnes, překlady občas proloží kratšími publicistickými pracemi (např. doslovy ke knihám Písně mrtvého snivce a Děsivé důsledky Ramseyho Campbella, sérií přehledů Literární horor v letech 2017–2021 nebo série článků o angloamerických žánrových nakladatelstvích pro časopis Howard). Žije a pracuje v Kroměříži.

https://www.kosmas.cz/…milan-zacek/ https://www.databazeknih.cz/…lan-zacek-26?…

Curicullum vitae, meil dne 27.12. 2022

Mgr. Milan Žáček

Učil se zámečníkem. V 15 letech řídil dělnický sbor v rodišti. Poté studoval v Brně průmyslovou školu, kde se osvědčil též jako sbormistr sboru studentů a dělníků. Souběžně studoval zpěv v Brně a v Praze.Po 1. svět. válce se stal úředníkem státních drah v Olomouci. Znovu řídil dělnický sbor ve Velké Bystřici, v r. 1926 převzal vedení Pěveckého sdružení Dělnické akademie v Olomouci a stal se sbormistrem Dělnické pěvecké župy Josefa Nešvera v Olomouci a podílel se též na vybudování žup L.Janáčka v Ostravě a Ferdinanda Vacha v Brně. Byl členem předsednictva Svazu dělnických pěveckých spolků v ČSR. Redigoval časopis Akordeon 1937–1938. Vyučoval též sólovému zpěvu.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965. S.1014..; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.708.;.

Vl.jm. Karel Drápal Syn herce Karla Želenského (1865–1935), pro odlišení přijal později křestní jm. Drahoš. Divadlo začal hrát v r. 1913 u divadel. společnosti J. Burdy, v letech 1920 – 1923 půs. v Olomouci jako šéf činohry, od 1924 v Praze, od 1953 ředitelem ND do 1958. Za pobytu na Slovensku 1946–1952 působil jako prof. konzervatoře a pozsději VŠMU Bratislava. Taky používal pseudonym: Šohard K.

Národní divadlo a jeho předch;dci.Praha Academia 1988.S.599–600;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.146;