Osobnosti Moravy.eu

Syn Ludevíta R. Pazdírka (1850–1914). Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v letech 1897–1905. Po maturitě se věnoval vojenské službě z povolání a po převratu v březnu 1919 se ujal rodinné firmy v Brně. Vydával zejména tvorbu moravských skladatelů, literaturu didaktickou, pedagogickou a významné monografie hudebně vědecké. Založil sborový archiv i sbírku Musica antiqua bohemica, sborník Musikologie aj. Pokusil se též vydávat hudební periodika (Hudební rozhledy, Hudební besídka, Hudební národ). Od r. 1937 spolupracoval s pražským nakladatelstvím Melantrich. Po jeho smrti vedl závod jeho syn Dušan až do znárodnění.

Literární místopis Přerovska SOKA Přerov;. Československý hudební slovník. 2.díl.Praha 1965. S.266.;

Po studiích na gymnáziu v Kyjově a na klasickém gymnáziu v Brně (1914) byl přijat do kněžského semináře v Brně (1914–18) a po jeho úspěšném absolvování byl 5. 7. 1918 vysvěcen na kněze (potřeboval k tomu biskupský souhlas, protože ještě nedosáhl předepsaných 24 let života). Nastoupil nejprve do duchovní správy (v l. 1918–26 působil jako kaplan v Tuřanech u Brna, Loděnicích, Brně-Zábrdovicích), poté se na doporučení představených rozhodl pro pedagogickou službu. Od r. 1919 členem Družiny literární a umělecké v Olomouci. Po složení předepsaných zkoušek získal v r. 1926 profesorskou způsobilost pro gymnázia. Kromě náboženství vyučoval filozofii, němčinu, francouzštinu, a to na českém gymnáziu v Jihlavě (1926–41), po jeho zrušení v Brně-Králově Poli (1941–46) a poté v Brně-Husovicích (1946–53); mimo to působil v l. 1949–50 jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. Soustavnou pozornost věnoval náboženské vzdělávací práci mezi studenty. Redigoval časopis Museum, který tiskli rajhradští benediktini (1917–18), studentský katolický měsíčník Jitro (1932–42) a Úsvit (1946–49), řídil knižnici Duchovní orientace v edici Akord a edici Orientace. Byl v redakčním kruhu měsíčníku Akord („list pro kulturní syntézu“), který vydával Spolek katolických studentů v Brně. Pořádal prázdninové tábory katolických středoškoláků, přednášel na Akademických týdnech organizovaných M. Habáněm( např. na Svatém Kopečku u Olomouce ,n.m.č. Olomouce). V l. 1954–55 a 1959–60 byl protiprávně vězněn (k tomuto období se vrací v knize Z deníku marnosti, 1993). R. 1969 mu TF v Olomouci udělila čestný doktorát teologie. Zemřel v kněžském domově v Moravci, kde pobýval 16 měsíců.

Dobešová-Benešová,, M.: Vzácná osobnost. In: Od hradské cesty 1991–1992. S.71.; Rotrekl, Z.: Dominik Pecka. In: Skrytá tvář české literatury. 1991.; Poselství. Družina literární a umělecká 1913–1938. Olomouc 1938.;

Narozen v obci Čechovice (m.č. Velký Týnec). Rodina bydlela v Lazničkách u Přerova, poté v Tršicích, kde chodil do 6. – 9. třídy ZŠ. V Přerově absolvoval střední průmyslovou školu strojnickou a to v letech 1964–1968. V roce 1968 vstoupil do Junáka a začal se věnovat skautinku. Po vojně působil u policie v Olomouci a dálkově studoval vysokou školu v Praze a to v letech 1981–1986, kdy promoval jako JUDr. Nyní má škola název Policejní akademie. Skautský životopis : duben 1968 vstup do Junáka, oddíl Lazničky okres Přerov, vedení družiny září 1968 nástup vojenské základní služby Kroměříž, vedení družiny v oddíle vodních
skautů v Kroměříži do září 1969 září 1969 složení skautského slibu v Lazničkách 1969–1970 druhý rok vojenské služby v Janovicích nad Úhlavou duben 1970 setkání s Dr. Plajnerem na skautské výstavě v Klatovech
( jeho prognóza: „ Junák bude končit, zůstaňte u dětí, děti vás potřebují“.) 1972–1976 po zákazu Junáka vedení turistického oddílu Zlatá kotva Velký Týnec

1990 obnova Junáka a založení oddílu Čechovice pod střediskem Velká Bystřice pomoc při zakládání oddílů Velký Týnec a Doloplazy 1992 založení střediska Velký Týnec s oddíly Čechovice, Doloplazy, Velký Týnec, Krčmaň, Vacanovice a vedení střediska 1993 složení vůdcovské zkoušky 1994 příprava a vedení první skautské výpravy do zahraničí Jamboree Holandsko 1995 zahájení akce „Obnova Staré Vody“ ve Vojenském prostoru Libavá, ve spolupráci s památkáři a vojenskými úřady pomáháme obnovit poutní místo,
akce pokračuje doposud 1996 organizace prvního „ Skautského setkání skautských sběratelů v Olomouci“,
které pokračuje doposud a je vždy spojeno s výstavou skautské grafiky Ladislava Ruska „ Šamana“ a zúčastňují se skauti z Polska, Slovenska,Rakouska 1997 absolvování Jesenické lesní školy
od tohoto roku organizuji účast skautů z našeho střediska na rozvozu Betlémského světla na trase Olomouc-Opava a jeho předání polským skautům v Krnově, roznášení světla v našich střediskových obcích
vedení výpravy skautů z Olomouce na akci FENIX v Praze, 1998 vedení výpravy skautů z Olomouce na EUROCOR na Slovensku, zajištění účasti 4 skautů z Anglie
organizace první zahraniční pomoci na Staré Vodě – 8 skautů z Francie 1999 navázání kontaktů s polskými skauty (Wroclav a Glubczyce), kteří se až doposud podílejí na akci Obnova Staré Vody, organizace několika výměn skautů na táborech 2000 připravoval jsem a vedl první skautskou výměnu do partnerské města Owensboro v Kentucky , tyto výměny pokračují v dvouleté periodě doposud,
následně jejich účast na našich táborech, pobyty v rodinách, práce na Staré Vodě

Organizoval jsem se skauty obnovení lidových zvyků velikonočního klepání a vynášení smrtky v Čechovicích od roku 1992 trvá doposud. Založili jsme tradici skautských plesů našeho střediska od roku 1998 trvá doposud. Byl jsem u zrodu skautské akce i pro veřejnost Hanáckou Sibiří k pramenu Odry – trvá dosud. Organizuji podíl našeho střediska na skautském lyžařském závodě Memoriál Vládi Tylšara od roku 1991, zajišťujeme tratě a zázemí pro závodníky. Zahájil jsem účast našich oddílů na Tříkrálové sbírce dobré vůle ve spolupráci s farním úřadem Velký Týnec a Charitou Olomouc od roku 2004.

2007 – na akci Obnova Staré vody jsme dokončili rekonstrukci zničené kaple Královské studánky a ta byla v červenci vysvěcena biskupem Josefem Hrdličkou. Za středisko jsem koordinoval pomoc rodáků z Německa, jednal s Ministerstvem obrany v Praze, sjednával stavební firmu a dohled památkářů.

Funkce ve skautské činnosti:

• vůdce oddílu Čechovice od r. 1990 až do roku 2006
• zástupce vůdce oddílu Poutníci Čechovice od r. 2006 doposud
• vůdce střediska Velký Týnec od roku 1992 do roku 2007
• zástupce vůdce střediska od r. 2007 doposud
• člen ORJ Olomouc za středisko od roku 1992 do roku 2007
• zpravodaj ORJ Olomouc pro zahraniční kontakty od roku 1998
• v oddíle Čechovice jsem vedl vždy družinu skautů, od roku 2006 vedu družinu vlčat

Skautská vyznamenání :
Skautská lilie v trojlístku 1999
Řád svatého Jiří 2004
Bronzová Syrinx 2009
Stříbrná medaile MUDr. Jánského 2006
Ocenění od guvernera Kentucky 2006
Stříbrný kříž za zásluhy o ZHP 2006 Polsko
Kříž ke 100 letům skautingu v Polsku 2010 Polsko

Rozkošný, M.: V Tršicích mám zapuštěné kořeny. Tršický zpravodaj 9.6.2019. (Rozhovor s JUDr. Janem Pečínkou). Jednou skautem, navždy skautem. ( O obnově Staré Vody – dokument Olgy Špátové vysílala ČT2 15.10.2019 v 21:00) Skautský životopis JUDr. Jana Pečínky (2) Osobní sdělení dne 7.11.2019.

JUDr. Jan Pečínka skautské jméno: JAMBO

V období 1959–1968 působil na Katedře pedagogiky Přírodovědecké fakulty UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.356.; Doc. PhDr. Libor Pecha, CSc. – k jeho nedožitým osmdesátinám. Žurnál UP. roč. 15, č. 22, 14.4.2006. S.6.

Hráč na kalrinet II. V Moravské filharmonii Olomouc působil od 1.11. 1952  – 31.8.1959.

Schindler, A.: Katalog členů MFO k 5.5.1998.

Studoval na pražské konzervatoři v letech 1914–1917. Užíval umělecký pseudonym Ivo Milíč. Působil v letech 1924–27 jako divadelní kapelník v Olomouci, 1927–1940 dirigent Filharmonie Žerotína a sbormistr pěvec. hud. spolku Žerotín.

ČSHS.II.Praha 1965.S.270.;Pa­mátník pěveckého hudebního spolku Žerotín v Olomouci 1880–1950.Praha 1952.S.29–31.;Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.Praha 1992.S.409.;.

Působill na Slovanském gymnáziu v Olomouci od r. 1935–1938, kdy v srpnu při pokusech v přírodověd. kabinetě zemřel;

Šindlerová, Věra: Prof. Karel Pechoč, demokrat a humanista. In.: Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 20–21;Símě hořčičné. Olomouc 1947, S. 206–207. ;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? Praha 1962, S. 200. ;.

Rozená Randsdorfová. Od r. 1958 bydlela v Rakovníku a v r. 1980 se přestěhovala do Olomouce. Od r. 1986 žije v Praze a často se vrací do Olomouce, kde žila její 88 letá maminka. Pracovala řadu let jako volná novinářka. Spolupracovala také s Čs. rozhlasem a s Union internationale de la Marionnette. Získala novinářské ceny za publicistickou činnost, ocenění za původní rozhlasovou dramatickou tvorbu a ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku 1996. Řada rozhlasových pohádek poro mateřské školy, nedělní pohádky i krátké pohádkové příběhy na dobrou noc Jaroslavy Pechové jsou zařazeny ve Zlatém fondu Čs. rozhlasu. Ve své tvorbě se stále navrací do kraje dětství – na Rakovnicko a Křivoklátsko. Pro děti a mládež napsala knihy Pohádky na draka, O Perejdovi, O vykutáleném Melichárkovi, Když uteče drak, Strašuláci, Pohádky z mechového lesa, Pohádky ze stříbrné tůně, České pohádky, Čáry máry Bublifuk a leporela Hurá, jdeme do světa, Ukaž mi ovečku a Kapr přes palubu. Její básničky pro nejmenší doplnily také mnohé omalovánky “pro praváky” i “ pro leváky” vydávané Nakladatelství Laguna.

V jejích knížkách ožívají skřítci, víly, vodníci, obři, hejkalové, plavajzníci, polednice, louženice a další postavičky z pohádkového světa. Pohádkové knihy plné osobité poetiky, spravedlnosti, humoru a upřímnosti jsou vždy bohatě ilustrovány předními ilustrátory, např. Zdenou Krejčovou, Editou Plickovou, Evou Sýkorovou.

Píše také poezii, převážně intimní, rellexivní lyriku. Napsala básnické sbírky Láskám všem, Modré z nebe, Rajská zahrada, Na konci nekonečna, Střípky zázraků a Ostrov naděje. Knížečky vázané v barevném francouzském sametu se stříbrnou či zlatou ražbou na obálce umocnila svými ilustracemi akademická malířka Inka Delevová. Zatím poslední básnickou sbírku Toulky v nalezeném čase autorka věnovala milované řece Berounce, která se mnohokrát klikatila jejím dětství. Knížku doplnil svými fotografiemi Milan Richtermoc.

U příležitosti 7O. výročí narození spisovatele Oty Pavla vydala úspěšnou knihu Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla, která doposud vyšla již v pěti vydáních. Spisovatelka v ní s neobyčejným taktem, citem a pronikavou vnímavostí dovedla oživit atmosféru kolem tohoto prozaika a kolem lidí, s nimiž se na své krátké životní cestě potkal. Publikaci doprovázejí fotografie Milana Richtermoce. Poslední knihu ilistrovanou kreslířem a karikaturistou Karlem Klosem pojmenovala příznačně …ÚSMĚV PROSÍM… neboť čtenáře dvacet osm humorných povídek zaručeně rozveselí.

Je také autorkou jedenácti Hrníčkových kuchařek: 1. Vaříme a pečeme bez vážení, 2. Pečeme bez vážení, 3. Ovocné moučníky bez vážení, 4. Pečeme na Vánoce bez vážení, 5. Maso které šetří kapsu, 6. Hubneme nad plným talířem, 7. Vaříme a pečeme v horkovzdušné troubě, 8. Najrychlejší moučníky, 9. Pro chataře a chalupáře, 10. Půlhodinka pouhá, 11. První kroky v kuchyni

Členství v institucích: člen Obce spisovatelů ČR, Severočeského klubu spisovatelů a Syndikátu novinářů ČR.

Pechová, Jaroslava: Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla. Laguna, Praha 2000.(obálka knihy). Smíšek,Zdeněk: Jaroslava Pechová má i byt usměvavý.In: Dům a bydlení. Středeční příloha .Právo č.30, 7.8.2013. S.4–7. (foto) Galerie rodáků a nejen jich. 20.3.2014 /hš. http://www.databazeknih.cz/…pechova-3835

Narozena v Petrovicích (u Rakovníka).

Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval konzervatoř v Praze a ještě před dokončením v r. 2002 působil jednu sezónu v Moravském divadle Olomouc. V současné době pracuje ve Východočeském divadle v Pardubicích a hraje v seriálu TV Nova " Ordinace v růžové zahradě" doktora Adama Suka. Navštívil také Český rozhlas v Hradci Králové, odkud je snímek.

Kaplanová, Dana: Josef Pejchal má jizvu na srdci. In: Styl.Magazín deníku Právo 10.11.2009. S.10–13.;

Na olomoucké scéně působila v letech 1935–1963.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, OK 1990.S.58.;.

V roce 1906 maturoval na SG v Olomouci.
doc. MU v Brně.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.71–72.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.45.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1945

Doc. MUDr. Antonín Pekelský

V letech 1946–1955 působil na FFUP v Olomouci, obor klasická archeologie.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrav, Profil 1973. ;Archiv UP Olomouc;Pardyová, M. : Za Oldřichem Pelikánem. Universitas, 21, 1988, č. 1, S. 99–100. ;.

Do měšťanky chodil do Žďáru nad S. Tam už jeho velký výtvarný talent rozpoznali učitelé a doporučili rodičům dát chlapce na studia. V r. 1905 absolvoval Odbornou školu kamenickou v Hořovicích. V letech 1909–13 vystudoval AVU v Praze u prof. Myslbeka a Štursy, poté získal stipendium do Itálie, z níž se vrátil do Olomouce, kde se trvale usadil. 1913–1969 samostatný umělec. 1945–1959 předseda Svazu výtvar.umělců moravských SVUM. V letech 1917–18 spolu s malíři Adolfe Kašparem a Oldřichem Lasákem se podíleli na obnově výzdoby chrámu Panny Marie Sněžné. V r. 1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku Letec. Ve 20. letech vytvořil tzv.sochařskou galerii v Příkazech, ve 30.- 50. letech se věnoval tvorbě medailí, převážně portrétové slavných osobností, podobiznám v mramoru, drobným plastikám, monumentálním pracím-pomníky např. Jan Hus-Hranice, Palacký-Holice, Děvče z Vysočiny-Žďár nad Sázavou. Dále: výzdoba kostelů, řada pomníků v Olomouci, Dřevohosticích (1922), Hranicích, Fulneku a Bohumíně atd. Věnoval se též alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování kamenných plastik. Zasloužilý umělec r.1967. Stálá expozice děl v rodišti.

Toman, P.: NSČSVU, Praha 1947. S.257–258.; Vlastivědný sborník pro mládež župy olomoucké, roč. 4. 1927–1928. S. 38–42; Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, č.2/2007.S.11; Lakosil, J.: Sochař J. Pelikán, Brno 1962;Mazur, Ludvík: Julius Pelikán. Život a dílo. Olomouc 1996. (Závěrečná práce distančního studia na FFUP v Olomouci.).;

Učil se hudbě v hudební škole Žerotín, harmonii soukromě u prof. R. Kopy. Zprvu se věnoval hudbě taneční, za války se obrátil k hudbě symfonické a komorní. Reagoval na události doby. Zkomponoval velkou řadu skladeb a písní.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.274;

V letech 1920 – 1945 působil v Olomouci jako bývalý školní inspektor, redaktor Vlastivědy střední a severní Moravy.

ZVÚO, 1964, č.116, S.30.;.

V Olomouci působil 11 a půl roku v letech 1968–1980. Roku 1980 angažován v Ostravě, odkud odchází v roce 1984 do Prahy. Absolvent JAMU, je znám také z filmového plátna, televizní obrazovky a dabingu. Zemřel na rakovinu plic v noci ze 4. 7. na 5.7. 2017 v nemocnici.

Kosková, Š. : Petr Pelzer. =Týdeník Čs. televize, 1979, č. 28, S. 6, 4 obr. ;Loučení v červnu. Magazín Nová Svoboda, 1984, 30. 6. , č. 26, S. 6. ;( Wikipedie.cz

Během gymnaziálního studia byl totálně nasazen. Po druhé světové válce vystudoval Filosofickou fakultu MU v Brně obor angličtina a historie. V letech 1950–54 byl v PTP. Od roku 1954 působí v Olomouci. Věrnost demokratickým tradicím mu vynesla nepříznivou pozornost totalitních orgánů. Kandidatura mu byla povolena až v roce 1986. Ve své práci se věnoval anglosaskému světu a jeho postavení a úloze v tomto světě. Celkem napsal deset skript a řadu dalších knižních publikací jako: Slovník amerikanismů, čtyřdílnou Angličtinu pro jazykové školy (s 2 spolupra­covníky) a dvoudílnou vysokoškolskou učebnici. Jeho dlouholeté studium styků anglicko-českých a americko-českých vyústilo (r.2001–3) v 2 monografie: Anglie očima české literatury od středověku po rok 2000 a Amerika očima české literatury od vzniku USA po rok 2000. Lektoroval řadu cizích rukopisů např. Učebnice lékařské angličtiny, Anglicko-český slovník a Velký česko-anglický slovník. Známé jsou i jeho překlady materiálů, které zahraniční veřejnost informují o dějinách a současnosti města Olomouce. V roce 2003 dostal Cenu města Olomouce. Prof. PhDr. Jaroslav Peprník, CSc. je autorem 10 skript, několika slovníků a řady publikací pro VŠ.

Studoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a bohosloví v Olomouci, v letech 1942–1943 byl totálně nasazen. Od roku 1946 byl kaplanem a provizorem v Otrokovicích, v letech 1951–1954 byl u PTP, pak kaplanem ve Štípě a administrátorem v Trnavě u Zlína, v Dubicku, Třeštině, na Horní Bečvě (1975–1981), ve Vsetíně a Liptále (1981–1989), od roku 1982 byl vsetínským děkanem. V letech 1989–1991 byl generálním vikářem olomouckého arcibiskupa Františka Vaňáka, olomouckým děkanem, pak kancléřem Arcibiskupství olomouckého, generálním vikářem arcibiskupa Jana Graubnera a od roku 1998 je notářem Arcibiskupství olomouckého. Je kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci a čestným kanovníkem Kolegiální kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1999 vyšla jeho kniha „Neboj se a pojď!“ o jeho životní cestě, kněžském povolání i aktuálních otázkách dneška. V posledním desetiletí žil v Domově sester sv. Kříže v Kroměříži, kde také zemřel. Poslední rozloučení se konalo dne 18.4.2017 v Ka­tedrále sv. Václava v Olomouci v 10 hodin dopoledne.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994.S.429.; Pepřík,E.: Neboj se a pojď ! Vsetín, Mička 1999. ( Vzpomínky).; Fabian, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. Parte.

V r. 1981 absolvoval FFUP Olomouc, publikuje ve vědeckých sbornících FFUP, v ročenkách Okres. archivu v Olomouci a ve Zprávách KVMO Olomouc. Ved. odd. památek v Olomouci. Žije a pracuje v Olomouci. .

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;.

Narozen na Opavsku. Střední školu studoval v Kroměříži a teologickou fakultu v Olomouci, kde přijal svěcení 13.1.1828. Působil krátce na farách v Hlučíně a v Kravařích, nejprve jako kooperátor a později administrátor. Asi 1831 odešel, protože se stal dočasným ředitelem učitelského ústavu v polském Glogówku, v té době významném centru vzdělávání v opolském Slezsku. Pedagogická práce jej netěšila a tak byl záhy vratislavskou konzistoří jmenován farářem v Tvorkově (Polsko), kde dal opravit kostel, podnikal kroky k výstavbě nové školy. Postupující alkoholismus donutil jeho nadřízené odvolat jej koncem roku 1838 z tohoto místa. Byl pak kaplanem na různých farách v Horním Slezsku. Roku 1859 byl suspendován a dán pod dohled do Piekar (Polsko), kde žil jeden z představitelů protialkoholního hnutí P.Jan Nepomuk Ficek. Zde překládal do polštiny církevní literaturu. Stal se známým překladatelem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.) Ostrava 2001. S. 101–102.

Absolvoval Učitelský ústav v Příboře a učil na obecné škole ve Chválkovicích a v Lošově, od r. 1889 působil jako řídící učitel v Olomouci -Černovíře. Věnoval se veřejné činnosti v národních a osvětových spolcích. Působil jako předseda Národní jednoty, v r. 1909 stál u zrodu Sokola a byl jeho doživotním předsedou. V r. 1922 inicioval stavbu černovírské sokolovny. Jeho jménem byla pojmenována jedna z černovírských u­lic.

Olomoucké hřbitovy a kolumbaria. Olomouc,2001,S.147

Chválkovice, Lošov a Černovír jsou části města Olomouc.

Vystudoval letecké učiliště v Prostějově a poté působil v 2. leteckém pluku Eduarda Beneše v Olomouci. Po okupaci odešel v roce 1939 přes Polsko do Francie. Byl přijat do francouzského letectva a bojoval jako člen elitní stíhací perutě. Po válce emigroval a zůstal v Severní Americe. V roce 1993 se vrátil domů. Na základě jeho vzpomínek napsal Fr. Fajtl knihu " Generál nebe."

Narodil se do učitelské rodiny. Jeho otec Vilibald byl učitelem na základní škole ve Velké Bystřici. Mladší bratr se jmenuje Jaromír. Po základní škole studoval gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel studovat na VUT do Prahy, obor elektrotechnika (silnoproud). Po promoci jako Ing. elektrotechnik nastoupil do zaměstnání na Slovensku do města Šala u Nitry, do podniku Duslo, kde působil 16 let. V roce 1971 se seznámil s Marií Kadlčíkovou z Vlčnova a svatbu měli po dvou letech 25.8.1973. Asi v roce 1986 se stěhovali do Velké Bystřice, kde stavěli rodinný dům a dcery měly věk akorát k nástupu do školy. Ing. Peřina začal pracovat jako technik ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Vytvářel projekty pro nemocnice. Budoval nemocnici v Prostějově, v Pasece, v roce 1989 v Hanoji, po sametové revoluci odešel do IDOPU (podnik zabývající se výstavbou domů a jejich modernizací), tehdy sídlil na ul. Řepčínská v Olomouci. Absolvoval řadu zahraničních stáží v USA a Švýcarsku. S rodinou jezdíval o víkendu a ve volném čase do BURKU, což byla chatařská osada v Mariánském Údolí.

Sdělení manželky Marie Peřinové meilem dne 7.7.2023

Ing. Jiří Peřina

Foniatr, působí na LF UP a Ústavu lékařské biofyziky, vědecká a výzkumná specializace: fyziologie a patofyziologie lidského hlasu a řeči. Autorem odb. vědeckých publikací. Vysokošk. prof. Lékařské biofyziky a přednáší na LF UP, externě na PřF UP – základy průmysl. designu v oboru optika.

Žurnál UP, č. 23, 13. 10. 2006, S. 5.,

Gymnázium navštěvoval v Broumově a od roku 1849 v Olomouci. Po maturitě 1851 začal se studii historie a filologie na univerzitě v Olomouci, po jejím zrušení pokračoval ve Vídni. 1856–1869 působil jako prof. na gymnáziu v Opavě. 1869–1872 pracoval jako škol. inspektor v dnešním Jeseníku. Od roku 1873 trvale působil jako ředitel uč. ústavu v Těšíně. Sběratel lidových písní.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.45;

Narozen na zámku Jánský Vrch v Javorníku.