Osobnosti Moravy.eu

Miluše Hlavinková žije v Litovli od svých 10 let a keramice se začala věnovat o rok později. Paní Applová, tehdejší vedoucí družiny, při náhodném suplování dětem popisovala tak barvitě dílnu pana Lamra, že vzbudila její zájem. Přihlásila se tedy do keramického kroužku, jehož první schůzka se konala právě v dílně pana Lamra. V kroužku nebyla možnost točit na kruhu, který ji zaujal nejvíc, proto využila „podaného prstu a vzala celou ruku“. Pan Lamr totiž nabídl zájemcům možnost učit se a zkoušet na kruhu u něj. Souběžně navštěvovala v tehdejším Městském domě pionýrů a mládeže keramický kroužek pod vedením pana Jiřího Havlíčka. Ten ji postupně přiměl k rozhodnutí, věnovat se keramice jako své budoucí profesi.

Další etapou vývoje byla doba učení na Středním odborném učilišti pro umělecká řemesla v Praze s praxí v keramičce v Zábřehu na Moravě. Zde pracovala i po vyučení a dodělala si současně střední školu s maturitou. V té době navštěvovala také výtvarný spolek Olomoučtí. S nimi se účastnila výstav, které pořádali a tyto měly význam i pro její další tvorbu. Potkala zde profesora Dvořáka z Pedagogické fakulty výtvarného oboru Olomouc, který ji doporučil držet se klasiky ve výtvarném pojetí keramiky. V roce 1991 se vydala na zkušenou do keramické provozovny v Litomyšli, a tam se definitivně rozhodla pro svobodné podnikání.

Své výrobky prodávala především na řemeslných jarmarcích, kde však bylo podmínkou i předvádění řemesla. Poněvadž nebylo možné vždy s sebou vozit kruh, naučila se drátování, které šlo s keramikou vždy ruku v ruce a předvádět se dá vždy. Toto řemeslo zažívá nyní rozkvět; starší lidí vzpomínají na dráteníky, kteří dříve chodili po domech a opravovali prasklé hrnce. My mladší se zase můžeme seznámit s prakticky zaniklým řemeslem a nechat si opravit, co nám babičky zanechaly. Vždyť ty staré hrnce jsou stále hezké a funkční, i když se jinak využívají. Již v nich nevaříme, ale květinám to v nich náramně sluší.

http://kameninazlitovle.ic.cz/historie.htm

Po maturitě na litovelském gymnáziu v roce 1948 absolvoval přírodovědecké biennium na UP (učitelství přírodopisu a zeměpisu pro školy III. stupně) a poté studoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie, geologie a geografie. Rok před ukončením studia se dobrovolně přihlásil do učitelské služby na Ostravsko, kde byl nedostatek učitelů. Univerzitní studia ukončil v roce 1952. Krátce vyučoval na škole pro důstojnický dorost v Nové Jičíně, v letech 1954 až 1957 na gymnáziu ve Šternberku a poté na Střední pedagogické škole v Olomouci. Od roku 1959 až 1964 působil jako učitel, později odborný asistent biologie na Pedagogickém institutu, 1964–1971 zástupce vedoucího katedry přírodopisu a základů zemědělské výroby, od r.1977 jako vedoucí katedry biologie Pedagogické fakulty UP v Olomouci. V roce 1967 obhájil disertační práci z oboru mykologie a složil rigorózní zkoušky na Přírodovědecké fakultě UP a byl promován na doktora přírodních věd. Absolvoval externí aspiranturu v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích a v r.1976 tam obhájil kandidátskou práci opět z oboru mykologie. V roce 1983 byl jmenován docentem pro obor botanika a o rok později mu byl udělen titul Vzorný učitel. V roce 1997 byl jmenován univerzitním profesorem. Kromě pedagogické a vědecké činnosti věnoval svůj čas aktivní práci ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kde je od roku 1971 předsedou biologické sekce. Téměř již čtyřicet let stojí v čele Mykologické poradny v Olomouci. Je čestným členem České vědecké společnosti pro mykologii. Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého obdržel zlatou medaili. V roce 2007 mu byla udělena Cena města Šternberka. V tomto městě bydlí od roku 1959.

Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc:VSMO,2005­. S.43–44. V měsíci březnu blahopřejeme…Kdy,kde,co v Olomouci. Březen 2014. S.3. Volala manželka prof. dne 15.12.2024.

Prof. RNDr. Bronislav Hlůza, CSc.

Narozen na Trutnovsku. Po vysokoškolských studiích působil na Husitské ČEFB v Praze, kde v roce 1935 jmenován docentem křesťanské sociologie. Koncem 30. let emigroval do Londýna a po návratu z emigrace se stal řádným profesorem. V letech 1946–47 děkanem fakulty. Katedru sociální teologie řídil prof. PhDr. F.M.Hník v letech 1950–1955. Poté odešel do Olomouce, kde zvolen biskupem CČS. V roce 1961 vážně onemocněl a byl penzionován.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno MU 1998. S.181.;

Rodným jménem Kuklová. Provdaná poprve – Vejsadová, podruhé Holečková Jako malá vyrůstala v rodišti. Když začala válka, přestěhovala se do Kyšperka (nyní Letohrad).Po válce se přestěhovala s rodiči do Šumperka, kde začala studovat Obchodní akademii, ale nedokončila jí, neb se provdala a narodil se jí syn Richard. Po třech letech se rozvedla. Aby uživila svého syna, začala roku 1955 bez hereckého vzdělání, působit jako herečka v Severomoravském divadle v Šumperku. Zde se seznámila se svým druhým manželem Jiřím Holečkem, který nastoupil jako herec do divadla. Oba pak odešli do nového divadla v Chebu. To už měla druhého syna Jirku. Od roku 1961 byla na dvacet let členkou a oporou Krajského oblastního divadla Cheb Po roce 1968 byl její manžel Jiří Holeček, který pracoval v divadle jako režisér a dramaturg z politických důvodů propuštěn. Na konci kariéry působila v plzeňském Divadle J. K. Tyla (1981–89). Zde jí zachytil v tv. záznam inscenace Ivanov (1984), byla ale hlavně výraznou herečkou velkých shakespearovských postav. Její zkušenosti před film. kamerou spočívají pouze ve třech epizodních roličkách, a to v komedicích V. Čecha Štika v rybníce (1951) a J. Macha Florenc 13,30 (1957) a po delší odmlce zatím naposled jako sousedku v Schulhoffově kriminálce Po stopách krve (1969).
Nyní žije v Chebu.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha, DŮ 1959, S. 256. http://www.osobnosti.cz/…oleckova.php http://libri.cz/…m/heslo/1422

Mgr. Petr Holiš, roz. Petr Rosalie-František Daniel Holiš Studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor chemie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Olomouci. Od r. 1990 u Leslní správy v Lošticích. Varhaník, hudební skladatel. Hudebně vzdělán od 20 let v hudební škole Žerotín. Společně se svou manželkou, Jaroslavem Benešem a Karlem Faltýnkem založili Spolek přátel starých pověstí. Vystupují na hradech Bouzov, Úsov ap v renesančních krojích a za zvuku flétny, bubínku a kytary a doprovází čtené nebo vyprávěné pověsti z okolí Bouzovska a Lošticka.

Osobní sdělení dne 4.10.1994 / Hš

Od r. 1919 ředitel Hudební školy v Litovli. Řídil sbor a orchestr Měšťanské besedy, ředitel kůru u Sv. Marka, učil hudební výchovu na Gymnáziu 1920–1930, 1941–1952. Skladatel sborových skladeb, pochodů a písní. Úpravy lid. písní.

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.457.; Hudební rozhledy 1967, 186.; Gregor, Vl.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava, Profil 1987, S.34.; vn-: Památce Aloise Holoubka.=Stráž lidu 1987, 19.2., S.4.;.

Studoval českou reálku v Olomouci. Po vysokoškolském vzdělání, kde žákem Maxe Švabinského, byl prof.kreslení r.g.Litovel 1929–1957/za okupace v Olomouci/poté ve Štěpánově od roku 1965, bydlel v čp.145..Č.: akty, portréty, zátiší, krajiny, kytice, volná a užitá grafika, dřevoryty, exlibris. Mnoho jeho obrazů je motivováno rodným krajem. Vystavoval v Uničově, Olomouci, Prostějově, Brně, Zlíně, Třebíči, Chrudimi, Litovli, Praze a v Mohelnici. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia v Litovli 1901–1981.Litovel, 1981.S.126–127.. Kulturní kalendář Mohelnice 1968, č.2. Toman, P.: Slovník nových výtvarných umělců.I. Praha 1947. S. 364.

Otec byl zednický polír a matka v domácnosti. V r. 1930 se rodiče přestěhovali do Vážan u Kroměříže (n.m.č.města), kde se v r. *1931 narodila sestra. V září 1935 zemřel otec po smrtelném úrazu na stavbě ve Zlíně. Tomáš navštěvoval obecnou školu ve Vážanech, od r. 1941 měšťanskou školu a reálné gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v r. 1949. Poté studoval pedagogickou fakultu UP v Olomouci, původně učitelství pro 1.stupeň základních škol, v následujícím roce přestoupil na tříletý studijní obor učitelství pro 6. až 9. ročník. Od listopadu 1952 – říjen 1954 absolvoval vojenskou základní službu v Prostějově a v Košicích na Slovensku. V období 1954–1955 učil na Obchodní akademii v Olomouci, a v letech 1955–1957 na Průmyslové škole stavební v Lipníku. Od září 1957 do srpna 1961 ředitelem Domova mládeže v Prostějově. Od září 1961 ved.vycho­vatelem v učňovském domově Olomouci, Štursova ul. Pak dvacet let (1962–1982) učitelem a zást.ředitele na SOU v Olomouci. Mezitím v letech 1960–1963 dálkově studoval pro 6. – 9 roč. komb. biologie – chemie – práce na školním pozemku. V r. 1981 absolvoval doplňující závěrečnou zkoušku na přírodovědecké fakultě UP :obor biologie – chemie a v r. 1982 rigorózní zkoušku z biologie a didaktiky na pedagogické fakultě UP. Od 1.10. 1983 do konce června 2002 působil PaedDr. Homola jako odborný asistent na katedře biologie na pedag.fak.UP. Má dva syny, oba absolventi Přírodovědecké fakulty UP. Publikoval v odborném a vlastivědném tisku, autor vysokoškolských miniskript. V 1987–1990 předseda VSMO, člen botanické společnosti AV a 2 roky předseda Městské organizace Čs.svazu ochránců přírody v Olomouci (1985–1988). Člen České botaniscé společnosti od r. 1979. Zájmová činnost: filatelie, kaktusářství.V pos­ledních letech zpracovával ze sbírky VSMO činnost význačného olomouckého botanika jm. Heinrich Laus (1872–1941).

Homola, Tomáš: Zámecké parky a zahrady v olomouckém okrese. Středisko. Sborník VSMO 1987–1988, č.11. S. 109–121.; Houfek,J.: PaedDr Tomáš Homola.Preslia, 62, 1990,č4. S 381.;

PaedDr., Mgr. Tomáš Homola

Narozen na Kroměřížsku.

Absolvoval pět tříd reálky v Litovli 1902–1907, poté přešel na AVU v Praze, pak Vídeň a Antverpy.Usadil se v Olomouci.R.1914 se stal členem SVUM Hodonín a účastnil se jeho členských výstav.V Olomouci se podílel na založení Klubu přátel umění a redigoval Umělecký list, orgán SVU Mánes.V Olomouci založil vlastní malířskou školu.Soubor.výs­tavu měl již r.1910 v Litovli, 1919 v Trnavě na Slovensku a 1945 ve Vsetíně.Maloval portréty, krajiny a žánrové výjevy se smyslem pro hanácký folklór.Inspiroval se také sportem , od r. 1909 sportoval v SK Slavia jako všestranný vrhač.Mistr zemí Koruny české a ČSR 1917, 1919, 1920, hod diskem.Úča

Stratil, V.: Výtvarní pedagovové a talentovaní žáci.In: 80 let gymnázia v Litovli.Litovel 1981.S.128–1229.;Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha Olympia 1990.S.179.;Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 1., Hanácké noviny, 13.4.1996, S.3., .

Autodidakt. Od ranného dětství žil v Prostějově až do r. 1981. Pak se odstěhoval do Olomouce. Vyučil se zámečníkem a stal se technikem v Agrostroji Prostějov. Později přešel do Sigmy Lutín, kde pracoval do roku 1993 jako projektant. Od mládí kreslí tuší (perokresbu) a dokumentuje staré zákoutí Prostějova. Spolu s Muzeem Prostějovska vydal tři soubory kreseb " Zmizelý prostějov", které vznikaly do roku 1985. V Olomouci nakreslil soubor tamních kašen a kostelů. Pravideůně vystavoval na výstavách prostějovských výtvarníků. Naposledy své kresby vystavoval v r. 2005 v Muzeu Prostějovska. Vystavoval i na Bienále kresby a grafiky v Liberci a později v Mostě. Současně s kresbou se zabývá řezbářstvím. Trvale žije ve Šternberku.

Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 47.;

Studoval reálné gymnázium v Brně-Židenicích, kde založil dramatický kroužek a r. 1951 maturoval.Na JAMU přijat nebyl a tak studoval techniku, ale po dvou semestrech odešel pracovat do dopravy Státního divadla v Brně jako nosič dekorací, později pomocník osvětlovače. Dva roky se soukromě učil herectví a režii u prof. Rudolfa Waltra. Na jeho doporučení byl přijat do loutkového divadla Radost a v sezóně 1953–1954 se uplatnil jako loutkoherec a jako návrhář dekorací. V letech 1954–1958 studoval DAMU v Praze. Od 2. ročníku pracoval jako externí a po 2 letech jako řádný asistent režie v ND Praha, kde setrval až do r. 1960. S ND se účastnil i zájezdu do Jugoslávie, záhy spolupracoval i s ČT a Čs.rozhlasem. Na DAMU absolvoval r. 1958. V roce 1961 odešel do Severomoravského divadla do Šumperka, v němž působil jednu sezónu jako samostatný režisér. Pak 4 roky působil v Liberci, poté krátce v Ostravě, později v Pardubicích odkud v r. 1969 odešel. Hostoval v Brně. Od r. 1972 se stal režisérem české scény Těšínského divadla. Na Lidové škole umění v Třinci učil ve studiu pro mladé herce. Poskytoval pomoc i ochotnickým souborům, přednášel na několika ročnících Jiráskova Hronova, pohostinsky režíroval i v Bialsku-Bialej (Polsko), několikrát navštívil i Šumperk, Zlín. V letech 1977–1981 režisérem zpěvohry Státního divadla v Brně.

Postavy brněnského jeviště.II. Brno 1989. S. 118–122.;

Studium DAMU v Praze – obor div. věda, 1955.1961–68 dramaturg Divadla F.X.Šaldy v Liberci.1968–71 redaktor časopisu Divadlo, 1971 –1988 Divadlo E.F.Buriana Praha. 1988–93 odb. prac. Kabinetu pro studium č. div. ÚČSL ČSAV. 1978–92 dramaturg Studia Ypsilon. Od roku 1995 docent FF UK Praha, přednáší rovněž na FAMU, publikuje v Divad. revue, Divad. noviny, Lidové noviny. Člen Obce spisovatelů Divad. obce. Autor mnoha knižních publikací, statí ve sborn. a časopisech, spoluautor rozhlas. her i divad. her.

Čes.biografický slovník.Praha 1992.S.231.;. Kdo je kdo v ČR, osobnosti české současnosti, Praha 2002.

Po maturitě na SG v Olomouci, studoval 1876–1880 práva v Praze. Poté pracoval do 1882 jako koncipista v Brně, odkud povolán do Vídně na ministerské předsednictvo. 1908 se vrátil do Brna, kde do r. 1915 víceprezi­dentem moravského místodržitelství. Zasloužil se o olomoucké muzeum, čest. člen VSMO a člen ústřední komise pro umělecké a historické památky ve Vídni. Pracoval též v národopisném odboru Moravské besedy. Literární pokusy již v době studií, básně publikoval v Koledě 1876–1880. Užíval pseud. L. Hradecký. Přispíval do čas. ČMM (1878–1893), ČVSMO (1886–1900), Český lid(1891–1895). Redigoval ČVSMO roč. 5–9, Almanach Zora (1878 – 1880). Užíval pseudonym J. Černohorský zejména při psaní povídek. Zajímal se též o vlastivědu města Loštic, protože už za gymnaziálních studí na něj zapůsobil prof. Jan Havelka, který se tam narodil. V roce 1996 byla V. Houdkovi odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Náměšti, na náměstí.

Lexikon české literatury.2/1­.Praha 1993.S.300.;. Papajík, David – Šmíd Miroslav: Dějiny Náměště na Hané. Náměšť na Hané 2022. S.596–600.

Byl nejstarší z devíti dětí vesnického listonoše Karla Hrabala. Studoval na německém gymnáziu v Uherském Hradišti, kde maturoval v roce 1906. Po maturitě odešel studovat teologii do Olomouce, kde byl vysvěcen 5. 7. 1910. Poté působil v Německých Libinách (n.Libina). V letech 1911 – 1914 studoval grafiku ve Vídni a poté semestr AVU v Praze u prof. Obrovského a pak další semestr u prof. Hofbauera ve Vídni. Po r. 1918 působil v Hradečné.

Maliva, J. : Soupis grafiky. 1966. ;sf-: Arnošt Hrabal. Severní Morava, 1970, seš. 19, S. 75–76. /foto/, Filip, Z.: Biografický slovník okresu Šumperk, Šumperk 2001.;

Studoval na reálce 1918–19 v Lipníku, pokrač. na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na klasické gymnázium do Brna, kde maturoval v r.1917. Pro lingvistický talent byl poslán jako posluchač Masarykovy univerzity v Brně na studium do Atén. Činný v Orlu, člen katolické Omladiny, Ligy katol. studentů-akademiků, člen předsednictva Svazu slovanské inteligence. R.1932 promován. Advokátní praxe a činnost v ČSL. 1939 zatčen a odsouzen k smrti, ale přežil i koncentrační tábory. Od r.1945 advokát v Novém Jičíně, od března 1948 v exilu. K výročí 100. narozenin B.Smetany napsal 25 básní. Báseň „Gabrielka“ uveřejněna v 1.vyd. životopisu B.S. od Z.Nejedlého. Zemřel v coloredském Denveru.

Pejskar, Milan: Poslední pocta. 3.díl. vl.n. 1989, S.99.;.

Obec.školu navštěvoval v působištích svého otce, učitele na Zábřežsku, 1914 maturoval na G v Zábřeze, narukoval v říjnu do Olomouce, v květnu 1915 na východní frontu.V bitvě u Sokalu byl vážně raněn a pak i u Piavy.R.1919 u­čil na Zábřežsku, Svébohov, Brníčko, 1921 v Brně zkoušky učitelské, od 1926 v Lesnici, od září v Leštině, kde působil skoro 20 let.Všude kde učil člen národních a kulturních spolků, funkcionář Národní Jednoty. Obecním knihovníkem, člen PSSU. Články publikoval v letech 1929–1938 v Moravském severu z oblasti vlastivědné, národopisné, lid.písni, ochraně přírody aj. Za odboj.činnost zastřelen fašisty po místním povstání v Leštině na konci války. Čs.válečný kříž 1939 i.m.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.55–56.;.

Narozen v Němčicích (u Holešova). R. 1928 mat. na reálce v Lipníku nad Bečvou, 1928–1931 stud. UPŠ Praha u prof. Kysely, 1941–52 člen výtvar. odboru Umělecké besedy Praha, 1942–48 člen Skupiny 42, člen SČVU. R. 1967 cena NV hl. m. Prahy a 1983 zasl. umělec. Z ilustr.knih: Arbes, J.: Svatý Xaverius.P., ČS 1988;Scott, W.: Quentin Durward.P., Albatros 1971;Verne, J.: Lodivod dunajský.P., SNDK 1967;

Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, s.123–126.;Poche, Emanuel: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975, s.177–178.;Ševčíková, Hana: Ilustrároři dětské knihy.Olomouc, Okr.knih.1989­.;Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství.P., Odeon 1978, s.40.;V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Stud. G ve Vídni, poté německé v Olomouci, kde maturoval r.1876. Potom studim v Lipsku, kde se seznámil s TGM, pak v Berlíně a ve Vídni. Emeritní prof. filozofie ve Freiburgu .

Edmund Husserl.Prostějov 1991.;/foto/;.

Absolvent gymnázia v Přerově.Poté absolvoval pedagogický institut v Olomouci obor čeština a dějepis a pak působil jako učitel na ZŠ Mozartova a v letech 1964–1969 v Litovli. V roce 1969 začal pracoval v přerovském muzeu jako knihovník a dokumentátor. Při zaměstnání absolvoval FFUP, obor pedagogika. Po vyloučení z KSČ v r. 1970 dělal nejpodřadnější práce za nejmenší plat. V muzeu dával do pořádku archiv a ve sklepě odkud si nosil uhlí do pracovny, objevil a zachránil spoustu cenných archiválií (např. Masarykovu korespondenci, rukopis Aloise Jiráska ad. Počátkem 80. let si udělal doktorát v Bratislavě. Když se to provalilo, nesměl publikovat, přednášet, ani prvádět po muzeu. V roce 1992 se stal zástupcem ředitele muzea v Přerově, od srpna 1992– 2008 ředitelem Muzea J.A.Komenského v Přerově .Člen redakčních rad komenologických publikací a v redakčním kolektivu Encyklopedia Comeniana. K nejvýznamnějším zásluhám Dr. Hýbla patří vedle dlouhodobému bádání o tragedii a masovém vyvraždění 267 karpatských Němců na Švédských šancích , ke kterému došlo z 18. na 19.6. 1945 (1960–2016), shromáždění unikátní sbírky Komenského map Moravy, dějiny školství a rekonstrukce přerovského zámku. Pozůstalí a Spolek karpatských Němců ve Stuttgartu udělil 5.11.2016 nejvyšší vyznamenání Dr. Hýblovu a to Stříbrnou jehlu. V září 2017 byl na německém velvyslanectví předán Kříž za zásluhy se stuhou Záslužný řád Spolkové republiky Německo, který je propůjčován za významné činy. Dr. Hýbl spolupracuje s projektem Paměť národa. Je autorem řady knih:

Kolář, B.: Když je muzejník komeniologem.Ha­nácké noviny, 8.6.1996, s.11.;

PhDr. František Hýbl

Český mim, herec, scenárista, gagman, vysokoškolský pedagog a představitel české pantomimické školy, otec herečky Vandy Hybnerové. Od r. 1960 po maturitě, pracoval v chemičce v Litvínově a od 1961 studoval pedagogický institut ve Zlíně, kde založil kabaret Reflektor. V roce 1964 začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky. V roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v témže roce tento soubor zvítězil na prvním festivalu pantomimy v Litvínově. V roce 1978 založili s Ctiborem Turbou soubor Gag. V roce 1990 založil v Praze stálou scénu Gag. Pedagogicky působil na pražské HAMU, od 19. května 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. Herce postihly dva infarkty, na které zemřel.

(zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/…Boris_Hybner)

Zlín se před sametovou revolucí jmenoval Gottwaldov.

R. 1923 maturoval na gymnáziu v Litovli. Po studiích na FFUK v Praze, 1930–1945 archivář Národního muzea, od r. 1949 prof. UK Praha. Spolupracovník Ottova slovníku naučného nové doby. Redaktor časopisu Dějiny a přítomnost. Zabýval se postavou Františka Palackého a popularizoval jeho odkaz.

Osmdesát let gymnázia J.Opletala.Litovel 1981.; ČBS.Praha 1992.S.252.;.

Vlastním jménem František Kužela. Studoval na olomouckém Slovanském gymnáziu, kde maturoval v roce 1875. Poté vstoupil do katolického bohosloveckého semináře. Po vysvěcení na kněze
v roce 1880 působil jako kaplan v Boršicích u Velehradu, ve Velké Bystřici a v Litenčicích, od roku 1886 do 1891 administrá­torem v Liptáni u Podštátu, a farářem v období 1891–1907 v Dlouhomilově a pak do roku 1929 ve Skrbeni. Odpočinek trávil na Nové Ulici v Olomouci.
Byl organisátorem a předsedou Literární jednoty bohoslovců olomouckých a na ustavující valné hromadě Družiny literární a umělecké ( DLU) v Olomouci dne 28. května 1914 byl zvolen prvním předsedou a tuto funkci vykonával až do 23. dubna 1919. Čestným členem byl od roku 1925. Literárně přispíval do časopisů : Nový život, Meditace, Vlast, Našinec, Náš domov , Niva aj. Debutoval výpravnou básní „ Apokalypsa otroků“ v roce 1881. Později se pokusil o českou biblickou mystiku, ale zároveň veršoval cykly pohádek v prostonárodním stylu, psal realistické arabesky, dramatické náboženské obrázky a historické povídky.

Hýsek, M.: Literární Morava 1849–1885. Praha 1911.S. 255–256.
Lexikon české literatury. 2 díl/1.sv. Praha 1993. S. 408–409.
Poselství. Olomouc DLU 1938. S.297–298.

Vystudoval reálku v Kroměříži, poté učitelský ústav v Olomouci. Roku 1934 vykonal zkoušky učitelské způsobilosti pro měšťanské školy v Praze. Po maturitě nastoupil na školu v Halenkově. Poté vystřídal školy v Písařově, Zábřehu, Rájci, Postřelmově, Crhově ad. V roce 1933 byl jmenován odborným učitelem na chlapecké škole v Lošticích. Po 2. svět. válce se vrátil do Zábřehu, kde se roku 1954 stal ředitelem osmileté střední školy. Působil také jako knihovník okresní učitelské knihovny. Byl členem redakční rady Průvodce kulturou Zábřežska a věrným členem Pěveckého sboru severomor. učitelů v Zábřehu.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.65–67.;

Crhov – nyní místní část obce Štíty.

Rodným jménem Božková. V roce 1944 maturovala na gymnáziu a poté pracovala na místní poště. Ve dvaceti letech se vdala a odstěhovala se do Prahy. V padesátých letech se rodina přestěhovala do Teplic a paní Cholinská zde působila na základní škole jako učitelka. Mezitím vystudovala češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK. Příležitostně překládala z němčiny a francouzštiny a eventuelně se věnovala též tlumočení. V 70. letech se vrátila do Prahy a pracovala jako ředitelka Ústředního domu pionýrů. V 80. letech učila po dobu pěti let zahraniční studenty na univerzitě v Grenoblu český jazyk. Po převratu se vrátila do rodiště. Na místních školách pořádala ekologické přednášky a aktivně se věnovala akcím na ochranu životního prostředí. Po roce 2000 začala vlastním nákladem vydávat básnické sbírky: Miláček prevít (2006), básně o vztahu k rodnému kraji (Kořeny (2006), milostnou poezii Striptýz (2007), Štěky a aforismy jedovaté babiny (2007), Třesky plesky a jiné drzosti (2007), Cikánské etudy (2008), básně kritizující nedostatky naší planety Tísňové volání (2009), přírodní lyriku Procházky rosou (2009). V roce 2008 vyšla i její autobiografická novela Zaručeně pravdivá historie neopětované lásky. Litovelská spisovatelka spolupracuje i s olomouckým Tyflocentrem a s Městskou knihovnou v Litovli. Dne 24. 3. 2010 se konalo setkání v litovelské knihovně s Klubem seniorů.V roce 2012 získala ocenění Významná osobnost Litovle.

Databáze – Knihovna města Litovle a Lubomír Šik. Osobní sdělení 2009 (hš) Ševčíková, Hana: Červnová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2009.S.4. Cena města Litovle 2012. Z netu jsem si půjčila portrét Jarmily Cholinské, jehož autorkou je Jana Motlová

Mgr. Jarmila Cholinská.

Narozen  v Řepčíně u Olomouce v rodině důstojníka rakouské armády, sloužícího v olomouckém pluku prince Eugena. Základní, všeobecné a teologické vzdělání získal v Olomouci, kde bzl 5.7.1869 vysvěcen na kněze. Kaplanem v Lichnově u Nového Jičína, odkud se na přání tamních obyvatel, kteří se v roce 1872 přestěhovali do Texasu přestěhoval v prosinci 1872 za nimi, aby zde jako první a dlouhou dobu i jediný kněz českého původu vykonával pro českou komunitu bohoslužby. 1873 byl jmenován administrátorem římskokatolické farnosti a později děkanem.1875 přis­pěl ke stavbě české školy. Stál u zrodu Katolické jednoty texaské, založené 1889, podpůrného a vzdělávacího spolku.1890–1910 působil jako duchovní ředitel. Na jeho počest postavili mu krajané pomník v r.1932.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 9. Ostrava 1997.S.49–50.

Řepčín u Olomouce, nyní část města Olomouc.