Osobnosti Moravy.eu

Mladší bratr jazykovědce Josefa J . 1788 odešel do Prahy k piaristům, 1797 byl v noviciátě v Lipníku, učil na řádových školách aritmetice. Brzy opustil řád, vrátil se do Prahy, dostudoval filozofii a abs. med. fakultu, promoval 1805. 1806 –1807 lékař v Napajedlích. 1808 jmenován supl. prof. porodnictví. 1811 profesorem, 1839 rektorem univerzity. Členem zahranič. učených společností, 1849 nositel Leopoldova řádu, 1850 povýšen do rytířského stavu. Publikoval od r. 1804. Překládal beletrii.

Lexikon české literatury.II/1­.Praha 1993.S.579–580.;.

Narozen v Předmostí u Přerova (n. m. č. města Přerov). U divadla začínal jako ochotník v činohře spolku Tyl v Přerově, v r. 1939 byl přijat do sboru zpěvohry v Brně. Přední sólista opery Stát. divadla v Brně v letech 1945–1978. Zasl. umělec.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.617–618.;Kmoníčková, Eva: V roce 1985 zemřeli.Brno, SVK 1986, S.32.;

Používala pseud. Alma Gelata. Působila jako učitelka MŠ. Překl. z italštiny , franc. jazyka. Spolupráce s katolic. modernou, zejm. s Dostálem-Lutinovem.

Nosovský, Karel: Soupis čsl.literatury ze léta 1901 –1925.I.díl.S. 524. Praha 1931. Literární místopis Přerovska 1994.

Změna data narození z 25.8. 1868 na 23.7.1868. Ověřeno v matrice SOKA Přerov.

Studoval Slovanské gymnázium Olomouci, kde maturoval roku 1897. Věnoval se sportu a roku 1912 založil sportovní klub. Při jubileu SK roku 1932 byly jeho zásluhy o sport veřejně uznány.

Fischer, F.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.128.;

'

Po maturitě na telčské reálce, kde byl veden prof. Fromkem a C. Michnou odešel na AVU do Prahy. Studoval u prof. Vláda Budoviče a Františka Ženíška. Stal se členem Svazu českých výtvarných umělců. Pedagogickou dráhu zahájil v Telči, v letech 1913–1918 učil na Reálném gymnáziu v Litovli a v období 1919–1941 v Prostějově. Přátelil se s básníkem Jiřím Wolkerem a malířem Evženem Trunečkou (1907–1971). Učil kreslení a deskriptivní geometrii. Umělecký zájem a bohaté teoretické znalosti doplněné zahraničními studijními cestami po Itálii, Francii, Španělsku a Německu uplatnil nejen v učitelské práci, ale i umělecké tvorbě. Ovládal olejomalbu, temperu, perokresbu, lept, řezbu do dřeva i kamenotisk. Mnoho jeho kreseb a akvarel z dvacátých a třicátých let minulého století zachycuje poetickou krajinu Vysočiny i Hané. Ve čtyřicátých letech zachycoval život v ulicích, na tržištích, ale i krásné okamžiky na divadelním jevišti či v orchestru. Kresby tužkou zachytily scénu z Traviaty, Dalibora, Pikové dámy aj. Tvořil také půvabná exlibris, která jsou ozdobou mnoha knihoven. Jeho dřevoryty a litografie zdobí mnohé knihy. Největší částí jeho výtvarné tvorby jsou olejomalby, akvarely a kvaše ( Plumlovsko, Drahanská vysočina..) Mnohá ocenění získala jeho grafika. Zúčastnil se řady společných výstav v Telči, Olomouci, Prostějově, Zlíně. Poslední samostatnou výstavu měl v roce 1956 v Prostějově. Stál u zrodu Klubu přátel umění v Prostějově a Sdružení hanáckých výtvarných umělců Rejsek. Jeho tvorba je ve sbírkách Galerie Muzea Prostějovska.

Havránek, F.: Výtvarné umění na Prostějovsku., S.100.; Toman, P.: NSČSVU.I.1947, S.459.; Janoušek, D.: Výtvarné dílo A.Kameníka.=Šta­feta, 13, 1981, č.2, S.3–6. Malíř A.Kameník.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1987, prosinec, S.22.; Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2011,č.12.

Působila v olomoucké knihovně v metodickém odd. Hojně publikovala v odborném tisku: Čtenář, Knihovník, Z knihovnické praxe, Čitatěl aj. Zemřela v Olomouci. Pohřbena v Lipníku nad Bečvou.

V Olomouci na němec. reálce učil dějepis a zeměpis až do r. 1871, poté ředitelem G ve Valašském Meziříčí až do r. 1894, kdy šel na odpočinek. Vrátil se do Olomouce, přechodně správce dívčího učitel.ústavu a dále působil na ústavu hraběte Poettingea.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.128–129.;.

Syn měšťana a řeznického mistra. V letech 1866–1874 studoval gymnázium v rodišti, poté klasickou filologii do r. 1878 na FFUK v Praze. Od r. 1879 působil jako suplent na Slovanském gymnáziu v Olomouci, r. 1882 přešek na matiční gymnázium v Uherském Hradišti. Do Opavy odešel r. 1889 a o dva roky později se tam oženil a měl čtyři syny. Na gymnáziu vyučoval latině, řečtině, češtině a tělocviku. Vedl učitelskou knihovnu a v programech gymnázia publikoval seznam knih. Na veřejnosti vyvíjel aktivní činnost zejména v Sokole. Od 1893 řídil pěvecký spolek Křížkovský a od května 1896 byl jeho starostou. Zprávy publikoval ve VMO.

Profesor A.K. In: VMO, 10, 1902, S.2–7. BSSSM,seš.3 (15.) Ostrava 2002.S. 71.

Profesor Učitelského ústavu v Olomouci.

Springer, Jan: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk, OVM 1974.S.10.;.

Od 11 let pobýval v Olomouci, kde studoval nižší třídy Slovanského gymnázia a roku 1895 přestoupil na německý učitelský ústav, který absolvoval v roce 1899. Už za středoškolských studií kreslil olomouckému lékaři Mořici Remešovi (1867–1959) kresby zkamenělin a prof. Františku Polívkovi (1860–1923) rostliny pro jeho Květenu zemí koruny české. Prof. Polívka seznámil nadaného kreslíře s knihkupcem a nakladatelem Romualdem Prombergrem (1856–1932), u něhož našel také první ilustrační zakázky. Nakladatel upozornil na Kašparovo nadání básníka a spisovatele Františka Táborského (1858–1940) a ten zase Hanuše Schwaigera (1854–1912), prof. AVU v Praze, kde talentovaný ilustrátor studoval v letech 1899 – 1904. Po dobu pražských studií bydlel Adolf v rodině Hedviky Řepkové, sestry nakladatele Prombergra, kde se seznámil s jeho neteří Jitkou, která se v roce 1907 stala jeho manželkou. Adolf Kašpar se prosadil ještě za studií úspěšnými ilustracemi k Babičce B. Němcové, které vytvořil pro nakladatelství Unie v Praze roku 1903.. Doprovázel svými kresbami pak díla Aloise Jiráska, Zikmunda Wintra, K.Václava Raise, Ignáce Hermanna. Byl kmenovým ilustrátorem Prombergrova nakladatelství v Olomouci, ale i Ottova v Praze. A. Kašpar jezdil v prvních letech po svatbě na letní byt do Hluboček u Olomouce, kde působil jeho bratr Alois jako učitel (1907–1910) Od roku 1910 žil s rodinou v Lošticích, odkud často dojížděl na Rusavu a do Bystřice pod Hostýnem. Z dlouholetého přátelství mezi Františkem Táborským a Adolfem Kašparem vznikla nádherná kniha „ Rusava, život valašské dědiny“, vydaná v roce 1928 v Olomouci. Památník Adolfa Kašpara, shromažďující jeho původní tvorbu, ilustrované knihy a časopisy, korespondenci, některé osobní předměty a původní zařízení jeho ateliéru, je v Lošticích. Přátelil se také se Stanislavem Lolkem od r. 1899. Sešli se spolu v Olomouci u nakladatele Prombergra.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Ostrava, 1993, S. 57–58. * Bystřice pod Hostýnem. Vlastivědná čítanka k dějinám města. 1993. ; Plachá, Z.: Adolf Kašpar. Olomouc 1972.; Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha 1975.; Potomci slavných – Adolf Kašpar. (1996). TV2, 5.4.2013 v 8:30

Působil jako m.ř. profesor biblické filologie a pomocných věd biblických, ordinován 25.9.1927 v O­lomouci, na CM fakultě, od r. 1932, bytem Žerotínovo nám.1, Olomouc.

Katalog kněžstva arcidiecéze olomoucké.Olo­mouc1949.S.64­.;Nekrologium­..

Maturoval na zábřežském gymnáziu v r. 1913 a poté studoval práva na pražské univerzitě, kde promoval v r. 1921 a získal titul JUDr. Období.1.světové války prožil na frontě, v r. 1919 se účastnil bojů čs. armády s Maďary na jižním Slovensku. Zůstal poté několik let na Podkarpatské Rusi a zasloužil se tam o organizaci školní správy. Po návratu do vlasti přešel do služeb Zemské školní rady v Praze. Za nacistické okupace se zapojil do odbojové činnosti Obrany národa a byl zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti, který mu byl změněn na 12 let vězení. 1945 se podílel na obnově činnosti Čs. strany lidové. 1948 byl zbaven poslaneckého mandátu a vyloučen ze strany. Aby unikl zatčení, opustil Československo. V roce 1949 se stal spoluzakladatelem Rady svobodného Československa a byl členem jejich výborů 1949–1951 , 1952–1954 a 1963–1967.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12. Os­travská univerzita v Ostravě, 1999.S.27–28; Pejskar, Jožka.: Poslední pocta. 4. USA 1994. S. 74–79.;

Po maturitě na Slovanském gymnáziu odešel v r. 1905 studovat zvěrolékařství do Vídně. Po promoci v r. 1910 byl o rok později jmenován mimořádným profesorem. V r. 1912 pracoval v ústavu pro výrobu očkovacích látek v Müdlingu u Vídně. V období 1913–1914 pracoval v Přerově, pak vykonával vědeckou praxi v Rakousku. Po návratu na Moravu 1919–1956 byl přednostou kliniky porodnické na vysoké škole veterinární v Brně. Řádným profesorem byl jmenován r. 1927. V 30. letech objevil virový původ nakažlivé obrny vepřů, nazývané v odborných kruzích Kloboukova nemoc, která se vyskytuje zejména v Evropě. 1946–1948 rektorem VŠV v Brně. V roce 1967 byla na jeho rodném domě čp.63 odhalena pamětní deska.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.121.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc 1948, S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.68.; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.68–69.;

Narodil se v rolnické rodině a měl 11 sourozenců. Studoval dvouletou hospodářskou školu na Kláštěerním Hradisku v Olomouci. Poté zůstal hospodařit doma. Po smrti otce v roce 1892 převzal jako nejstarší vedení dvou gruntů v Bílsku čp. 15 a v Loučce čp.7. V roce 1899 koupil spolu s Jakubem Knaiblem, Tomášem Zdráhalem a Janem Staroštíkěm přední mlýn na Olomouckém předměstí v Litovli a vodní pilu na Čihadle. R. 1908 přikoupili pilu na Starém městě č.66. Do Litovle se přestěhoval roku 1910. Jako stoupenec agrární strany si všímal hospodářských zájmů. Patřil mezi čelné funkcionáře rolnických spolků, zejména pivovaru. Řadu let byl odpovědným redaktorem Litovelského kraje, jehož první číslo vyšlo 17.4.1924. V období 31.5. 1924–30.8.1928 byl starostou města Litovel. Poté se odstěhoval do Olomouce.

Šik, Lubomír: Osobnosti města Litovle. Litovel 1998. (CD-R).

Vyrůstal na Přerovsku v rodině rolníka spolu s pěti sourozenci. Po smrti jeho otce (1920) se jeho výchovy ujal strýc, otcův bratr, který mu poskytl vzdělání po němž toužil. Studoval na gymnáziu v Přerově 1929–36. Po maturitě zahájil studium na FFMU v Brně, obor čeština, němčina, později také ruština. Pedagogickou způsobilost získal současným studiem na Soukromé dvouleté pedagogické akademii v Brně. V důsledku uzavření vysokých škol pracoval v dělnických profesích a jako učitel na školách na Přerovsku. učil zde v letech 1942–44. Přerušené studium ukončil r. 1946. Do r. 1953 pracoval jako středoškolský profesor na gymnáziu v Opavě. Od r. 1959 působil na Pedag.fakultě a jazykové škole v Ostravě.Titul vzorný učitel.Badatel v oblasti spisové češtiny ve Slezsku v 16.a na poč.17.stol. Byl též členem vědecké rady Filozofické fakulty UP v Olomouci.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;. Významné osobnosti obce Radslavice. BSSSM, seš.4 (16.)Ostrava 2003. S.50–51.

Prof. PhDr. Alois Knop, CSc.

P. Antonín Kobliha studoval na gymnázium v Kroměříži, poté teologii v Olomouci, kde byl roku 1875 vysvěcen na kněze. Dva roky působil ve Vyškově, 1877 se stává kaplanem u sv. Mořice v Olomouci, 1882 dómským vikářem. 1880 stál u zrodu hudebně pěveckého spolku Žerotín. Patřil také ke spoluzakladatelům Národní jednoty.

Působil 1898–1919 v Hodoníně, prof. náboženství na reálce, r. 1919 jmen. prof. slovenské literatury a estetiky na teol. fak. v Bratislavě. Spoluprac. OSnaučného. Člen DLU 1918 –1931. pseud. Alois Vítkovec;L. P. C. ;Pr. Ot. Ivanov (podle rodiště. Pohřben na Sv. Hostýně.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.698.; Poselství.Olomouc 1938, S.285–286.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.795.; Lid.demokracie, 21.5.1993, .

Narozen v Dolních Otaslavicích (n. Otaslavice). Studoval na reálce v Olomouci a učitelském ústavu v Brně, poté působil 10let v Nákle a od r. 1887 22 let v Č. Bohdíkově. Zakládal zde vlasteneckou organizaci, Sokol, Národní Jednotu. Organizátor českého učitelstva na Moravě. 1906 kand. za čes. stranu národně sociální. Člen Revoluč. NS. Za vlasteneckou a českou věc byl diskriminován a posléze suspendován. Pamětní deska odhalena 1923 v rodišti, r. 1924 na škole v Č. Bohdíkově (n. Bohdíkov)

Masarykův slovník naučný, 4.Praha 1929, S.61.;OSNND.Dodatky III.1.Praha 1934, S.701.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.89–91./foto/;. Wikipedie.cz

V roce 1951 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po vysokoškolských studiích pracoval 1957–1960 v OÚNZ Zábřeh. Od 1960 – 61 sekund. lékař FN v Olomouci, 1961 – 1991 LF UP, ústav soudního lékařství, 1991 profesor, přednosta ústavu soud. lékařství a medicinského práva. Autor 5 skript pro studenty LF, člen 2 redakčních rad.

Žurnál UP, 1992, červen, č. 39, S. 6, foto;. Vzděláván budiž… Olomouc, SG 2002.;

Prof. MUDr. Alois Kosatík, CSc.

V r. 1905 absolvoval německé gymnázium v Šumperku a poté se přihlásil na techniku do Brna. Po dokončení studií působil jako asistent. V r. 1912 odchází do služeb státní stavební správy v Lublani. Uplatnil se jako vynikající projektant vodních děl, mostních a železničních staveb a současně také jako pedagog technivké fakulty lublaňské univerzity. Později se stává děkanem fakulty a po válce rektorem univerzity.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.68.;

Bojoval na ruské frontě, v listopadu 1916 raněn. Od srpna 1917 na rekonvalescenci v Luhačovicích. Kontaktoval se s J. Rošickým (1884–1942) a přes bratra Františka Kramáře (1891–1955) s tajným výborem Mafie. Stal se vojenským zpravodajcem Mafie na Moravě a ve Slezsku. Od listopadu 1918 zabezpečoval návrat čs. legií z Itálie. V letech 1919–1923 pracoval na ministerstvu obrany, od r. 1923 ve výslužbě.

Slovník prvního českého odboje 1914–1918. Praha, Hermes 1993.S.70.

Publikoval i do jiných listů, jednatel Sdružení českých novinářů pro Moravu a Slezsko.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc, 1938, S.162..

Maturoval na Slovanském gymnáziu, absolvoval FF KU a Sorbonu v Paříži. Poté narukoval na ruskou frontu. Po 1. světové válce působil na České reálce, později na Obchodní akademii. 1939 byl zatčen gestapem a pro svou aktivní vlasteneckou činnost byl internován v Dachau a v Buchenwaldu. Po válce opět nastoupil na Obchodní akademiii, 1946–1949 byl jejím ředitelem. 1928 vyšla jeho kronika Hanáci v revoluci.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.92;

V r. 1897 absolvoval SG v Olomouci, pak stud. bohosloví v Olomouci, ale r. 1898 odešel pro neshody na FFUK do Prahy. Byl pak prof. na reálce v Mor. Ostravě, pozd. na G. /učitelem i V. Martínka/. Od r. 1906–36 tajemníkem Národní jednoty pro vých. Moravu v Olomouci. Přispíval do novin: Čas, Pozor, Našinec, Nový život, Studentské listy aj. též pod pseud. H. Lašek. Pseud. R. Boris, Řehoř Boris. Redigoval Stráž Moravy. V letech 1927–31 byl členem městs. zastupitelstva. Navrhl plán na vytvoření Velké Olomouce, založil s prof. A. Šprincem městskou knihovnu. Napsal řadu spisů.

Ficek, V.: Biografický slovník.Seš.4­.Opava, 1981,S.76–78.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.168–169.; Kubis,Adolf.Ve službách národa.Život a dílo.Olomouc 1927. Adolf Kubis.Sborník k jeho šedesátce.Olomouc 1936.; Kubis, A.:Vykupitelé­.Olomouc 1947. Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha, SPN 1973, S.851.; Kubis, A.-Kulturní měsíčník.Ostrava, 1983, č.7–8.; Fotografie v knize: Ve službách národa.;.

'

V Dubu nad Moravou žila do roku 1939 a poté se rodina přestěhovala do Olomouce. Pocházela z učitelské rodiny, oba rodiče učili. Měla dva sourozence, sestru a bratra. Její tatínek František Kuba (1904–1976) působil pedagogicky rovněž na SPSŠ. Od roku 1945 studovala Učitelský ústav a poté tři roky Pedagogickou fakultu UP. Umístěnku dostala do Zábřehu, kde učila v letech 1952– 1957 na střední automobilové škole a pak se vrátila do Olomouce, kde působila v letech 1957–1987 na Střední průmyslové škole strojnické až do důchodu. Učila matematiku,krátce termodynamiku, deskriptivu, technické kreslení. V pensi si často přivydělávala soukromými kondicemi, protože je to učitelka, která umí předat svým žákům potřebné znalosti. O prázdninách se plně věnovala náboženství. Spolupracovala se Schonstadtským svazem žen v Německu a pravidelně dojíždí do Slavoňova. Má ráda domácí mazlíčky a často vypomáhá ve svém bydlišti nemocným sousedům venčit pejsky a starat se o kočičky.

Osobní sdělení dne 23.6.2019 u paní prof. doma. Ševčíková, H.: Červnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2020, červen. https://otavinka.blogspot.com/…ozeniny.html

promovaný pedagog