Osobnosti Moravy.eu

Člen Loutkového divadla Radost v Brně od roku 1964.

Kmoníčková, Eva: V roce 1996 zemřeli.Brno, MZK 1997, S.15.;

Narozen v Německém Brodě (n. Havlíčkův Brod). Hereckou dráhu zahájil roku 1918 u kočovného divadla. V letech 1929–1935 působil v olomouckém divadle, Poté hrál 1935–1944 v Národním divadle Moravská Ostrava, kde se též uplatnil jako rozhlasový herec.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.seš.7. Os­trava, Ostravská univerzita 1996.S.52–53.

aktivní členka Spolku divadelních ochotníků Tyl v Přerově 1935 – 1948, organizátorka recitač. soutěží v Přerově, členka baletu Městského divadla v Brně.

Literární místopis Přerovska/OA Přerov/duben 1993;.

Syn vesnického kováře. Vystudoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1846 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil jako kaplan ve Velkém Týnci, poté se stal vikářem v Kroměříži. Když byl v Kroměříži založen chlapecký seminář, stal se na něm učitelem přírodopisu. 1872–1887 působil jako farář a děkan v Holešově. Po založení Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci se stal jeho stálým spolupracovníkem. Hodně publikoval v ČVSMO. Z jeho odborné přírodovědné práce nutno uvést spis „Ptactvo moravské“ (1889) a zajímavou studii „Bludovit neboli tak zvaná hornina silochroitová, nerosty a geologické poměry v okolí Bludova“ (1885). V okolí Bludova se nalézá taktit – nazelenalý až bělavý nerost s hnědými a červenými krystaly granátu – hesonitu, tzv. „Bludovit“, jehož název navrhl právě Rudolf Kašpar v roce 1884. Jeden kámen byl vsazen do základů Národního divadla v Praze.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.25; Fischer, Richard. Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 132–133.; Spurný, F.: Osobnosti Bludova. Web. Bludov.

Vzdělání získal na hlavní škole v Bruntále, mat. na gymnáziu v Olomouci r. 1846, Filoyofii absolvoval r. 1848 v Litomyšli. Nastoupil na Báňskou akademii do Bánské Štiavnice, ale revoluce 1848 přerušila jeho studium. Krátce působil jako praktikant v Ludvíkově, 1849 studoval 2 semestry polytechnického ústavu ve Vídni a 1850–53 Báňskou akademii v Bánské Štiavnici. Na podzim 1853 vstoupil do státních služeb. Pracoval v Tyrolsku a Švýcarsku a na přání rodičů se vrátil r. 1856 na Moravu. Působil v Sobotíně, v Rejhoticích a 1857 povýšen na vedoucího Leopoldiny hutě v Sobotíně. 1859–1863 pracoval jako huťmistr v Sobotíně a ve Štěpánově u Olomouce. R. 1900 odešel na odpočinek a přestěhoval se do Brna.

Obecní kronika Štěpánova.;Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy.1.Opava, Optys 1993.S.58–59.;.

Prof. státní prům. školy v Brně od r. 1898 a VŠT v Brně od r. 1906. Realizoval městský dům v Přerově r. 1893–97 s A. Čenským, 1. cena;1910–13 radnici v Prostějově, 1910 školu v Prostějově.

'

Zatloukal, P.: Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku.Olomouc 1981.;.

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Litomyšli, bohosloví v Brně r. 1833, člen řádu augustiánů v Brně, klášter. knihovníkem, od r. 1835 prof. filozofie v Brně. R. 1840 asi v Olomouci. 1844 zproštěn profesury pro názory nemilé církvi. 1869 odešel do Ameriky. První redaktor Moravských novin 1848–1852, pseud. Třebovský František. Matouš – řádové jméno. Šembera mu vydal v Olomouci knížku Mostek. 1841. ;Překládal Goetheho.

Vopravil, J. Slovník pseudonymů. Praha 1973, S. 771–772. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 221–223. ; Hýsek, M. : Literární Morava. Praha 1911, S. 18–23. ;.

Narozen v obci Drahotuše (n.m.č. Hranice) Od 1960 doc. MU v Brně, zabývá se mladším moravským paleolitem, vedl výzkumy lokalit na Moravě, také v Předmostí u Přerova (n.m.č.města).

ČBS.Praha 1992.S.319.;. BSSSM, seš.6(18.) Ostrava 2005. S.52–54

Doc. RNDr. Bohuslav Klíma, DrSc.

Od června 1939 napojen na organizaci Obrana národa, později se stává jeho velitelem. 23.11.1939 je zatčen gestapem. Odsouzen v Berlíně spolu s dalšími 6 členy Obrany národa k trestu smrti.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995.S.66.;

Po maturitě na Slovanském gymnáziu odešel v r. 1905 studovat zvěrolékařství do Vídně. Po promoci v r. 1910 byl o rok později jmenován mimořádným profesorem. V r. 1912 pracoval v ústavu pro výrobu očkovacích látek v Müdlingu u Vídně. V období 1913–1914 pracoval v Přerově, pak vykonával vědeckou praxi v Rakousku. Po návratu na Moravu 1919–1956 byl přednostou kliniky porodnické na vysoké škole veterinární v Brně. Řádným profesorem byl jmenován r. 1927. V 30. letech objevil virový původ nakažlivé obrny vepřů, nazývané v odborných kruzích Kloboukova nemoc, která se vyskytuje zejména v Evropě. 1946–1948 rektorem VŠV v Brně. V roce 1967 byla na jeho rodném domě čp.63 odhalena pamětní deska.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.121.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc venkov 1848–1960.Olomouc 1948, S.144.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.38.; Símě hořčičné.Olomouc 1947.S.68.; Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.68–69.;

Působil v Brně na Masarykově univerzitě, docent vnitřního lékařství.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.123.;

Doc. MUDr. František Kobliha

V Přerově vystudoval gymnázium, maturitu skládal v roce 1910. V letech 1910–1914 studoval na právnické fakultě ve Vídni. Zkoušky nedodělal, protože vypukla 1 svět. válka. Byl odveden na ruskou frontu. 1915 byl zajat a 1916 vstoupil do legií. Po mnoha zraněních, vězněních a dalších útrapách se vrátil do vlasti jako praporčík ruských legií. 1922 byl povýšen na štábního kapitána. 1919–1925 pracoval jako úředník na ministerstvu národní obrany a dokončil studium práv. Poté se oženil a pracoval v Čs. Zbrojovce Brno nejprve jako úředník později ve funkci ředitele. Za nacistické okupace se zúčastnil odboje a finančně ho podporoval. 1939 byl zatčen gestapem a 1942 za velezradu popraven.

V Prostějově vyzdobil exteriér zámku různými motivy např. „Honění krále Ječmínka“, „Svatopluk a jeho synové“, 2 chrámy, několik budov a 2 náhrobky na hřbitově, pracoval též pro Olomouc a Tršice, nejoblíbenější motiv cyrilometodějský, r. 1909 uplatněn v Kroměříži. V Hostýně podle jeho návrhu monumentální mozaika 1912-Křížová cesta;

Pinkava Jaroslav: Výročí šlechetného umělce.=Týdeník Kroměřížska 1991, 30.1., S.3;.

'

Odb. učitel Zemského ústavu pro hluchoněmé ve Valašském Meziříčí. Popraven.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.37.;.

Působil 1898–1919 v Hodoníně, prof. náboženství na reálce, r. 1919 jmen. prof. slovenské literatury a estetiky na teol. fak. v Bratislavě. Spoluprac. OSnaučného. Člen DLU 1918 –1931. pseud. Alois Vítkovec;L. P. C. ;Pr. Ot. Ivanov (podle rodiště. Pohřben na Sv. Hostýně.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.698.; Poselství.Olomouc 1938, S.285–286.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.795.; Lid.demokracie, 21.5.1993, .

Bratr Aloise Kolíska. Farář na dómě v Brně od 1900. Hudební skladatel sakrálních písní.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.698.; Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl, Brno 1998.

Autorské práce z oboru ženského hnutí. sestra Zdeňky Motyčkové/Vie­dermannové. Používala pseud. Jasenská Libuše neb Lidmila Konečná-Vidrmanová. Pracovala v ženském hnutí. Redaktorka Ženské revue. Protiklerikál­ní spisy.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.100;Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973;Dolenský, A.: Kulturní adresář.Praha 1934;. Vrbka, Josef: Dějiny obce Náklo. Loštice 1940. S. 371–373.;

Narozen v Dolních Otaslavicích (n. Otaslavice). Studoval na reálce v Olomouci a učitelském ústavu v Brně, poté působil 10let v Nákle a od r. 1887 22 let v Č. Bohdíkově. Zakládal zde vlasteneckou organizaci, Sokol, Národní Jednotu. Organizátor českého učitelstva na Moravě. 1906 kand. za čes. stranu národně sociální. Člen Revoluč. NS. Za vlasteneckou a českou věc byl diskriminován a posléze suspendován. Pamětní deska odhalena 1923 v rodišti, r. 1924 na škole v Č. Bohdíkově (n. Bohdíkov)

Masarykův slovník naučný, 4.Praha 1929, S.61.;OSNND.Dodatky III.1.Praha 1934, S.701.;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.89–91./foto/;. Wikipedie.cz

Syn skladatele a hudebního pedagoga Karla Konvalinky. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně v r. 1938, studoval brněnskou konzervatoř (skladba u Jaroslava Kvapila, dirigování u G. Arnoldiho, klavír u F. Schäfera), kde absolvoval r. 1943. Po působení v Göttingen nastoupil po válce na jednu sezónu jako korepetitor a dirigent do Divadla 5. května v Praze, odkud přešel do Ústí nad Labem, 1948–49 operním šéfem v Košicích a 1949–1951 šéfem Karlovarského symfonického orchestru. V letech 1951–54 dirigent Moravské filharmonie Olomouc. 1954–1976 hudební redaktor Čs. rozhlasu, Olomouc, Ostrava. 1972–76 šéf opery Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. 1976–79 šéf opery ND Praha, 1980–85 ředitel vydavatelství Panton. Zasl. um. 1974. ;Hud. redaktor Čs. rozhlasu v Brně a Ostravě. Od 1. 2. 1984 v důchodu. Zasl. člen ND /1975/; V polovině let osmdesátých se odstěhoval do Brna.

BIO-ČTK 17.11.1988.; Národní divadlo a jeho předchůdci., Praha, Academia 1988, S.236.; Janota, D.: Malá encyklopedie české opery, Praha, 1999., Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje, Ostrava, 1987., ČBS XX.stol., 2.díl, Praha, 1999., BSSSM.,seš.3 (15.) Ostrava 2002. S. 76–77. V měsíci lednu si připomínáme…Kdy, kde , co v Olomouci, leden 2014. S.1.

Absolvoval reálku v Prostějově a učitelský ústav v Příboře. Od března 1893 působil v Bludově, za okupace byl u dcery v Olomouci a pak se opět vrátil do Bludova.

Severní Morava, sv. 26, Šumperk 1973. S. 73.

Abs.přír.f.MU Brno 1932;hudebně nadán, abs.konzerv.-skladbu Brno;pedagog v Nitře a na střed.školách v Brně.V letech 1945–48 členem progresivní surreal.sk.Ra­.R.1944 objevil FOKALK, novou interpretač.fo­tograf.metodu-fotografic.obrazy s emocionálním zaměřením.

Kundera, Ludvík: O fokalcích Miloše Korečka. Štafeta.Prostějov 1991, č. 2, S. 10–11. ; V roce 1989 zemřeli. Brno, SVK 1990, S. 18. ; Klimpl, P. : Neznámý Miloš Koreček. Revue Fotografie 29, 1985, č. 3, S. 37–39. ;Československá amatérská fotografie 1945–1989. Katalog výstavy. Praha 1989, S. 41. ;.

Malíř kostelních obrazů a podobizen. Jeho obrazy jsou mj. v kostele v Dolanech u Olomouce, Dědicích, Olomouci z r. 1769.

Páleníček, L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku.Kro­měříž 1947.S.47–48.;Toman, P.: Slovní čes.výtvarných umělců.I.S.528–529.;.

soukromě studoval zpěv v Olomouci, v olomouc. divadle působil v letech 1921–1923. Umělec. dvojice Ko-ko/s Vladimírem Konůpkou.

ČSHS.I.Praha 1963.S.713.;.

Po obecné škole v obci absolvoval v letech 1917–1921 RG v Litovli a 1921–1925 studoval na Učitelském ústavu v Olomouci. Poté vyučoval na obecných školách v Července ( 1926 ), ve Slavětíně u Litovle ( 1927 – 1928 ) a na Dívčí měšťanské škole v Novém Jičíně ( 1928 – 1933 ). V roce 1933 – 1936 působil jako správce jednotřídky v Renotách u Litovle a učil v Uničově ( 1936 – 1938 ), v Náměšti na Hané ( 1938 – 1945 ), ve Šternberku ( 1945 – 1948 ), ve Štarnově u Šternberka ( 1948 – 1958 ). V letech 1958 – 1960 působil jako ředitel základní školy v Bělkovicích u Olomouce. Již v době svého studia psal fejetony, básně a drobné příspěvky do časopisů a aktivně se zúčastňoval osvětové a kulturní práce ve svých působištích. Ve své poezii opěvoval tradiční život na Hané. Oslavou rodné vsi je báseň Senička z roku 1929. V několika románových pracích ( S větrem o závod, Skála puká, Vítězná chudoba, Radlice Boží, Zlatá Srdce, Krůpěje, Náš rod ) zobrazil vesnický život v této úrodné oblasti. Ve středu jeho literárního zájmu byli prostí venkovští lidé a jejich sociální a hospodářské poměry. Slezskému bardu Petru Bezručovi věnoval práci Petr Bezruč na Hané. Spolu s Josefem Vacou a Josefem Vrbkou zpracoval ve dvou publikacích na dvě stě pověstí s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, vydané v roce 1939 a 1940. Z roku 1948 je jím uspořádaná vlastivědná publikace Štarnov pod Šternberkem z minulosti k přítomnosti. Jeho sběratelství lidových pověstí a zkazek vyústilo ve 40. a 50. letech ve vlastní pohádkovou tvorbu. Básník, prozaik, folklorista a jeden z předních představitelů ruralismu. Výbor z jeho poezie i prózy vydaný v Seničce v roce 2000 uspořádal spisovatelův syn ing. Aleš Koudelák.

Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce. Olomouc, VSMO 2004. S.56–58. Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.52–59. Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů. P. 1945. S. 400–402. Slavík, B.: Hanácké písemnictví. Olomouc 1940. Pražák, A.: Spisovatelé, učitelé.P. 1946. Slovník českých spisovatelů. P., ČS 1964. S. 249. Hlůzová, V.: Prošli Šternberskem. Šternberk 2015. S. 84–85. Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Výběrová bibliografie s údaji o 76 autorech. Olomouc, SISŠ 1993. Ševčíková, H.: Červencová a srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2015, č.7–8.

Kniha Potmě vyšívaná. Vydaná v roce 1948 a dedikovaná autorem v roce 1950. V majetku Tomáše Přidala.

Narozen v Nedvezí (u Poličky). V letech 1913–1920 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Přerově, kde učil matematiku a fyziku. Sbormistr Přerubu 1916–1918.Člen výboru Moravského kola spisovatelů. Publikoval v přerovském Obzoru, povídky a črty /V Masopustní noci/.Napsal 5 sbírek realistických povídek, 2 romány, divadelní hry a literární studie. Poté ředitelem Gymnázia ve Zvolenu na Slovensku.

Čechák, Vlastimil: Literatura Přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981. /dipl. práce, č. 4072, s. 25–27. /;Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962. S. 133. ; ;Nekrolog. LD, 19. 2. 1954. ;.'