Osobnosti Moravy.eu

Italský barokní malíř. Pocházel z umělecké rodiny a školil se u Pietra Liberiho v Benátkách. Roku 1692 vstoupil do služeb olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelcorna, pro kterého pracoval na nejrůznějších zakázkách až do roku 1695, kdy odešel do Krakova. Již následujícího roku je opět doložen v Itálii, kde vytvořil své vrcholné dílo, freskovou výzdobu kostela sv. Martina v rodném Castello Valsolda. Až do své smrti tvořil střídavě v Benátkách a Míláně. Paolo Pagani působil na Moravě a v Olomouci přibližně pět let. Pro úzké vazby na v Olomouci působící řád augustiánů Pagani pravděpodobně zanechal soubor kreseb, vytvořených právě zde. Realizuje malby též v sala terreně kroměřížského zámku. Poté pobývá několi let na různých místech Moravy. V listopadu 1695 se vrací přes Olomouc do Itálie. Jeho dílo bylo objeveno ve sbírkách Státní vědecké knihovny v Olomuci. Ve dnech 10. 9. – 1.11. 1998 se konala v olomouckém Muzeu umění výstava kreseb P.Pagani.

Hanácký den, r.9, č, 151, 10.9.1998. S.6­. Togner, Milan: Paolo Pagani. Olomouc, Votobia 1997.; Togner, Milan: Italská kresba 17. století. 2005.;

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

Narozen v Blatnici (u Třebíče). Studoval gymnázium v Třebíči a učitelský ústav v Brně 1874–1876, kde na něj působil Leoš Janáček. Učil pak v Moravských Budějovicích, Jaroměřicích nad Rokytnou, Zlíně. V letech 1904–1908 učitelem na měšťanské škole chlapecké a na živnostenské škole pokračovací v Přerově. Byl členem orchestru Přerubu, působil v hudebním souboru Rund a vyučoval hře na housle v hud. škole Bedřicha Kozánka. Zkomponoval 454 skladeb, upravil a přepsal 702 skladeb jiných autorů. Některé jeho skladby se dodnes provozují v rozhlase. Byl spolupracovníkem F. Bartoše. Mj. autor skladby Hanácký tanec/na gram. desce/.

ČSHS.II.Praha 1965.S.253.;Li­terární místopis/SOKA Přerov.

Narodil se do učitelské rodiny. Jeho otec Vilibald byl učitelem na základní škole ve Velké Bystřici. Mladší bratr se jmenuje Jaromír. Po základní škole studoval gymnázium v Olomouci. Po maturitě odešel studovat na VUT do Prahy, obor elektrotechnika (silnoproud). Po promoci jako Ing. elektrotechnik nastoupil do zaměstnání na Slovensku do města Šala u Nitry, do podniku Duslo, kde působil 16 let. V roce 1971 se seznámil s Marií Kadlčíkovou z Vlčnova a svatbu měli po dvou letech 25.8.1973. Asi v roce 1986 se stěhovali do Velké Bystřice, kde stavěli rodinný dům a dcery měly věk akorát k nástupu do školy. Ing. Peřina začal pracovat jako technik ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Vytvářel projekty pro nemocnice. Budoval nemocnici v Prostějově, v Pasece, v roce 1989 v Hanoji, po sametové revoluci odešel do IDOPU (podnik zabývající se výstavbou domů a jejich modernizací), tehdy sídlil na ul. Řepčínská v Olomouci. Absolvoval řadu zahraničních stáží v USA a Švýcarsku. S rodinou jezdíval o víkendu a ve volném čase do BURKU, což byla chatařská osada v Mariánském Údolí.

Sdělení manželky Marie Peřinové meilem dne 7.7.2023

Ing. Jiří Peřina

Od r. 1906 v Kroměříži jako berní ředitel, historik města. Autor dějin města Kroměříže. Publikoval více jak 300 článků v čas. Selský archiv, Hlídka, Vlast, denní tisk. Zabýval se dějinami řeholí, klášterů, lékařství, národodisu.

Z díla: Vlastivěda moravská.2.Okres kroměřížský.Brno 1911.; Vlastivěda moravská.Kojetský okres.Brno,1930. ;Biografie: Zuber, R.: F.V.Peřinka.-VVM, 5,1950, S.1–4.(foto). Vaněk, Jan: Nekrolog =ČSVSMO,59, 1950, sv.1, S.77–81;

Studoval Akademii v Krakově, AVU Praha, Mnichově, studij. cesta Itálie, obor restaurátorství, Vídni. 1946–47, 1949–1950 externí učitel, pak docent technologie výtvarných umění na ústavu VV PdF UP v Olomouci. Ředitel památkového ústavu v Praze, doc. VV na VUT Praha. Autor publikací např. Malířské techniky, Umělecké dřevořezy a jejich restaurování ad.

Toman, P. : Nový slovník čs. výtv. umělců. ;Výtvarní umělci na UP. Olomouc 1987. ;Nekr. Mladá fronta, 16. 9. 1964, S. 5. ;.

'

Studoval v Olomouci a v Mor. Třebové, po maturitě 1888 se věnoval filosofii a teologii ve Vídni. Teologická studia dokončil v Litoměřicích, 1892 vysvěcen. Působil v severních a středních Čechách, 15 let byl farářem v Čermné u Podmokel (n. Děčín IV.). Od r. 1923 žil na odpočinku v Litovli. Publikoval v ČMM, ČVSMO, Čas. katolic. duchovenstva, Selské stráže, Litovelského kraje. Vydal celou řadu místopisných a historických publikací o Moravě.

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.36–37.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1962, S.206.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.45.;.

Narodil se  v Ješově, po absolvování střední školy nastoupil r.1961 do litovelské TESLY, kde pracoval 30 let jako technolog. Od r.1969 je ženatý, má syna a dceru. V r.1993 nastoupil do litovelské Alibony jako ved. zásobování, od října 1994 až do odchodu do důchodu v lednu 2005 pracoval v nástrojárně fy SIEMENS Mohelnice jako ved.zakázkové kanceláře. Fotograf, od r. 1961 člen litovelského fotoklubu. Je také členem Sdružení výtvarníků Karlova mostu v Praze, kde již 20 let vystavuje svoje fotografie Prahy. Uspořádal řadu autorských výstav. Jedinečnou fotografickou kronikou, vydanou r.2008 knižně, dokumentoval život rodného Ješova. V současné době spolupracuje po fotografické stránce s litovelským historikem a bývalým kronikářem Lubomírem Šikem na jeho publikacích. Od r. 1992 člen letopisecké komise města Litovel. 

Šik, L.: Litovelské osobnosti. Litovel 2009. (CD-R)

Ješov – nyní patří pod obec Luká.

Když měl tři roky, tak se jeho rodiče rozvedli a Vojta zůstal u otce, který se o něj staral a vychovával jej. Spolu s ním odešel ze Žamberku do Moravské Třebové, kde začal chodit do základní školy a věnoval se sportu (hokej, fotbal) a od 6 ti let chodil do šachového kroužku. Záhy se stal nejlepším hráčem a začal ho individuálně trénovat kandidát mistra. V 9 ti letech vyhrál Mistrovství republiky v rapid šachu do 10 let, které se hrálo v Liberci. Upoutal jednoho z nejlepších šachových středisek v ČR a to Staré Město u Uherského Hradiště na Slovácku a díky tomu se s otcem přestěhovali do Prostějova. Tím začala jeho šachová kariéra. Za dvacet let, co se věnuje šachu byl mnohokrát mistrem ČR v mládežnickcýh a juniorských kategoriích. V kategorii dospělých byl dvakrát Mistrem ČR v klasickém šachu (což je nejvíc) a následně získal 3 tituly z rapid šachu, ten poslední v červenci 2022 v Pardubicích a dva tituly v bleskovém šachu, kdy ten první byl už v roce 2012 za účasti kompletní české špičky. Absolvent Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově. Po maturitě se věnoval profesionálně šachové hře i studiu cizích jazyků: angličtina, ruština, němčina, polština a základy finštiny. Podle hodnocení FIDE ze srpna 2022 má ELO 2556. ( V prosinci 2019 měl ELO 2589). Jeho největším snem je překročit hranici 2600 ELO a být v první stovce na světě. Na webových stránkách je několik jeho básní, to znamená že je romantičtější než se zdá.

Wikipedie.cz Plát Vojtěch: Curriculum vitae, osobní meil – 2.8.2022 https:// www.offtheroad.cz/vojtech-plat- pribeh/ http://www.offtheroad.cz/basne- vojtech – plat/

Fotografie Vojtěcha Pláta je z roku 2021.

Narodil jako mladší syn v rodině úředníka, Rudolfa Podivínského (1893-, zaměstnance státní pojišťovny v Olomouci a jeho ženy Marie. Měl o rok staršího bratra Mojmíra. Střední školu, Slovanské gymnázium v Olomouci, studoval už v době okupace. V r. 1942 maturoval a po maturitě byl totálně nasazen jako pomocný dělník nejprve ve Famo-Werke ve Vratislavi a potom v podniku Moravia v Mariánském Údolí. Ihned po osvobození v r.1945 se zapsal na Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, ale po roce přestoupil na lékařskou fakultu obnovené Palackého univerzity (LF UP) v Olomouci. Jako medik 3.ročníku vstoupil v r. 1948 do Komunistické strany československa (KSČ) a již během studia zastával různé politické funkce na LF UP. Zůstal po celý život členem KSČ a jejím aktivním funkcionářem na úrovni LF UP, FN v Olomouci i v rámci Čs. lékařské společnosti J.E.Purkyně (ČLS JEP). Od r. 1947 pracoval na Ústavu lékařské chemie LF UP jako pom. věd. síla, později jako pomocný asistent. Po promoci v r. 1951 nastoupil na tento ústav na místo odborného asistenta. V r.1953 z ústavu odešel a stal se ve svých 30 letech primářem centrální laboratoře, později přednostou Oddělení klinické biochemie Fakultní nemocnice v Olomouci. Na částečný úvazek současně pracoval jako asistent I. interní kliniky FN a LF UP. Tato místa zastával až do r.1987, kdy jej ve vedoucí funkci nahradil jeho někdejší žák, MUDr.J.Bartek. Kromě vedení OKB se prim. Podivínský podílel i na řešení státních, resortních a fakultních výzkumných úkolů. Publikoval více než 50 odborných a vědeckých prací. Zasloužil se o vybudování nového pavilonu pro odd. klinické biochemie v areálu FN Olomouc, jehož stavba byla dokončena v květnu r. 1967. Počínaje rokem 1958 a potom opakovaně byl za své úsilí volen do výboru Československé společnosti klinické biochemie ČLS J.E.Purkyně a po řadu let (až do r. 1984) byl jejím vědeckým sekretářem. Byl členem i dalších lékařských a chemických odborných společností. Dále byl externím pracovníkem katedry klinické biochemie IPVZ v Praze, členem technické komise při ministerstvu zdravotnictví, krajským odborníkem pro klinickou biochemii a členem poradního sboru hlavního odborníka pro KB. Byl nositelem čestného členství ČLS JEP z r. 1978 a jako první obdržel čestné členství Čsl. společnosti klin. biochemie ČLS JEP v r. 1983. Pedagogické aktivity prim. Podivínského se soustřeďovaly na výuku studentů LF UP v rámci vnitřního lékařství, kterým přednášel zejména poruchy metabolismu, vodní a minerální hospodářství a acidobazické regulace. Celou šíři oboru pak prezentoval žákům při výuce ve Střední zdravotnické škole. MUDr. Podivínský byl ženatý, jeho manželka, MUDr. Ivana, byla zaměstnána na mikrobiologickém ústavu LF UP v Olomouci. Měli spolu tři syny: Radmila (*1954), Martina (*1959) a Pavla (*1969). Osobně byl MUDr. Podivínský hodnocen jako přímý a zásadový člověk a vysoce odpovědný pracovník. Byl odborně velmi zdatný, průběžně doplňoval své znalosti a ke zvyšování kvalifikace vedl i své spolupracovníky a žáky. V osobě prim. Podivínského jako klinického biochemika se kombinovala osobnost s výrazně klinickým zaměřením, s hlubokou základní znalostí chemie a biochemie a současně dobrého organizátora i svědomitého učitele. Patřil ke generaci zakladatelů české klinické biochemie.

Česká společnost klinické biochemie Praha, doc. MUDr. P. Schneiderka, CSc. – internet.stránky

Prim.MUDr. Radmil Podivínský

Syn hajného Josefa . V roce 1933 maturoval na reálce v Prostějově a zapsal se na VŠ obchodní v Praze, kde se věnoval studiu jazyků. R. 1934 složil na kroměřížském gymnáziu doplňovací zkoušku z latiny, což mu otevřelo možnost zapsat se na studia FFUK v Praze na angličtinu a dějepis. Studoval také španělštinu a 1938–1940 absolvoval státní archivní školu. Promován byl až v červenci 1945. Externě působil na FFUP v Olomouci na katedře obecných dějin v letech 1948–1961. Prof. UK Praha. Zabýval se českým stavovským povstáním 1618–1620 ve vztahu ke krizi 17. stol. , obdobím napoleonských válek, dějinami V. Británie a Latinské Ameriky.

MČSE.IV.Praha, 1986, S.968.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973, S.349.; Holinková, Jiřina: K jubileu…=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.20–22, 1 obr.; Janák, J.: Šedesátka J.Polišenského­.=VVM, 28, 1976, č.1, S.81.; Kašpar, O.: 60 J.Polišenský­.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.14–15.; Prostějovský Týden, 10.01.1996, S.10.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002. S. 94–95

univ.pro. PhDr. Josef Polišenský, DrSc.

Narozen v Horních Otaslavicích (n. Otaslavice). Hudební základy získal u učitele Josefa Vaci. Studoval Vyšší pedagogickou školu v Olomouci, kde kontrabasistou v symfonickém orchestru. Na všech školách, kde působil, řídil dětské pěvecké sbory. Od roku 1947 působil ve Velkém Týnci, od r. 1953 ve Velké Bystřici, od r. 1968 v Medlově a od roku 1970 v Sobotíně. V tomto období se stal členem Pěveckého sdružení moravských učitelů v Zábřehu. V letech 1971–1973 působil v Ostravě a poté zakotvil v Šumperku, kde po odchodu do důchodu v roce 1978 spolupracoval s Lidovou školou umění, kde učil hru na kytaru a flétnu.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2010, č. 1. S.9.

Narozen v Bohousově (n.část obce Záchlumí v kraji Pardubice). Studoval gymnázium v Rychnově nad K., filozofii v Litomyšli, teologii v Olomouci, vysvěcen 1853.Kaplanem ve Spytihněvi a Malenovicích, 1871 farářem v Pohořelicích, 1880 v Častolo­vicích.Autor sbírky básní „Vínek z luhů česko-moravských“, oslavuje Komenského, Sarkandra ad. Hýsek uvádí jiná data narození a úmrtí.

Hýsek, M.: Literární Morava…Praha 1911.S.235 – 236.;Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské…V.Praha 1923.S.2117.;.

Působil v letech 1973–80 v DOS Olomouc, poté do r. 1983 v Mariboru a Lublani, 1983–85 režisér Zemského divadla Brno, 1985– umělecký šéf Janáčkovy opery Brno, režisér. Učil operní režii na JAMU. František Preisler žije nyní v České Třebové, kde vede kulturní centrum. Jeho synem věhlasný dirigent a skladatel František Preisler (1973–2007). Od roku 1968 do roku 1973 studoval JAMU, ale také často spolupracoval s olomouckým divadlem jako asistent režie. Ve stejném ročníku (ale obor činoherního herectví) studovali společně se ním Polívka, Zedníček, Bartoška, Heřmánek atd. Spolu také absolvovali „vysokoškolskou vojnu“. Ještě během studií se v r. 1972 oženil s Vlastou Ployharovou, sólistkou olomoucké opery, v roce 1973 se jim narodil syn František. V olomouckém divadle působil od r. 1973 do roku 1980 a nastudoval zde 22 premiér především oper, ale i operet a muzikálů. Dále působil též v Estonsku a Jugoslávie, dále v Brně (1983 – 1992) a pak ve Slovinsku (1992 – 2000). V Brně řídil Janáčkovu operu, zároveň působil pedagogicky na JAMU a byl vedoucím Komorní opery. Zpočátku dojížděl z Olomouce, poté se do Brna přestěhovali. Režijně zde nastudoval 8 oper na velké scéně Janáčkova divadla a stejné množství na scéně Komorní opery. Celkově 69 premiér oper, operet a muzikálů…

Od roku 2001 působil 14 let jako ředitel českotřebovského Kulturního centra, z jeho iniciativy se podařilo rekonstruovat varhany v Kostele sv. Jakuba a také ve Sv. Kateřině, díky spolupráci s jeho bývalým kolegou z JAMU doc. Zdeňkem Pololáníkem vznikl varhanní festival a předtím sotva vytvořený hudební festival Antonína Bennewitze dosáhl nebývalého rozmachu. Za jeho působení se Kulturní centrum přestěhovalo z Národního domu do rekonstruované budovy s nově vybudovanou výstavní síní, bylo zavedeno divadelní předplatné, ve kterém bylo v programové nabídce hudební divadlo, tedy opery, operety nebo muzikály, došlo k pevnému zakotvení Kruhu přátel hudby do koncertního plánu Kulturního centra. Udržely se dobré podmínky pro práci DS Hýbl i Velký swingový orchestr, vznikla výtvarná skupina Maxmilián. Podařilo se realizovat rekonstrukci Malé scény. Díky tomu mohl pokračovat v práci i Loutkářský odbor, což je již v regionu spíše rarita. Podařil se nákup kvalitního koncertního klavíru, digitalizace kina.

Černý Milan: Kdo je kdo 1991.Čechy, Morava, Slezsko.Praha 1991, S.128.;.Postavy brněnského jeviště. Brno 1994.; Encyklopedie města Brna.

Doc. Mgr. František Preisler

Po studiu na pražské konzervatoři (1928–1932) působil v Pardubicích, v Kladně, Plzni, Opavě jako kapelník divadla. V Olomouci 1956–1976 první dirigent olomoucké opery. Autor scénické hudby, operety Šly panenky silnicí, chrámových skladeb a skladeb k sokolským cvičením. Koncem let 70. působil v Mariboru. Pochován v rodinné hrobce v rodišti.

• pp-: Za dirigentem Preislerem.Kulturní měsíčník 1983, č.6, S.33, 1 obr.;/

M.Z.?: Smetanovský dirigent.Nová svoboda 1990, 30.1., S.5.

Studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. Promoval r. 1938. Od téhož roku se datuje jeho externí spolupráce s Východočeským divadlem v Pardubicích. Od roku 1942 působil jako šéf výpravy na Kladně, od r. 1945 v Divadle F.X. Šaldy v Liberci. V Olomouci nastoupil jako šéf výpravy 11.7.1960 v DOS a divadlo opustil v 31.12.1983.­.Nadále spolupracoval s divadly v ČSFR, SRN, Rakousku, Estonsku, Jugoslávii.Spo­lupráce s televizí, návrh interiérů-Divadlo hudby, Moravská filharmonie, Okr.knihovna aj. Spolupracoval téměř se všemi divadly v ČSSR. Autor asi 500 výprav. V roce 1963 dostal vyznamenání za vynikající práci. Zemřel tragicky na otravu ucházejících plynových kamen v ateliéru v Olomouci – Hodolanech. Byl převezen do Ostravy na popáleninové centrum, kde záhy zemřel..

Pokorný, Pavel: Ing.arch.Jiří Procházka.Kdy-kde-co v Olomouci, 1978, červen, S.9.; Schůzka v zákulisí s J.Procházkou­.Kulturní měsíčník.Ostrava 1983, č.5, S.21–23.; S-il: Jubilejní výstava scénografického umění. ZVSMO 1983–1984, č. 19–20. S.28. Za Jiřím Procházkou, Nekrolog.Stráž lidu, 1989, 25.4., S.4.;-fotografie.;.

'

Ing. arch. Jiří Procházka

V letech 1945–49 studoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci, do r. 1950 působil na Státním staku mládeže v Ondrášově (n. osada obce Moravský Beroun). Od r. 1959 scenárista a dramaturg ve FS Barrandov. 1968 –69 místopředseda Svazu spisovatelů. V r. 1970 těžce onemocněl, byl diskriminován. Je otcem 2 dcer Ivy a Lenky, které se narodily v Olomouci, obě spisovatelky.

Slovník českých spisovatelů.Praha 1964.S.405 – 406.;Brabec, J.: Slovník zakázaných autorů 1948 – 1980.Praha 1991.S.352 – 353.;Procházka, Jan : Politika pro každého.Praha 1969.;.

V matrice Ivančice uvedeno datum 6. února, ale lehce přeškrtnuto a tužkou přepsáno na 4.2.

Zakládal spolky a svazy zabývající se košíkářstvím, založil stavební družstvo Samostatnost, to vše v Morkovicích, pěstoval vrby na proutí, účast na stavbě žel. dráhy Morkovice – Nezamyslice. Pomáhal potřebným prostřednictvím jejich hospodářského povznesení.

Lidová demokracie, 26.9.1990, S.6., .

Narozen v Třebčíně (n.m.č.Lutína). Ved. katedry geologie a paleontologie Přírodověd. fakulty MU Brno. Abs. UJEP Brno 1974, obor geologie. Zajímá se o archeologii. 1981 byl 8 měsíců v Mongolsku. Autor 60 odb. publikací a zpráv z geologické petroarcheologie, z toho 10 v zahraničí. Čestný občan obce Třebčín.

KJK 91/92.Praha 1992.S.787.;Hanácké noviny, 18.4.1996, S.3., .

Mládí prožil v Přerově, kde si jeho matka otevřela baletní školu. Později absolvoval Bergerovu baletní školu v Praze. Umělec. dráhu začal v r. 1924 v ND Praha jako sborový tanečník, v r. 1926 odešel do Brna, 1932–36 členem ruského baletu. Během několika let pak nastoupil angažmá v Monte Carlu, za války se stal režisérem baletního divadla v New Yorku. 1947 se vrátil do Brna. Učil od r. 1951 na VŠMU v Bratislavě.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov.

Datum narození je datum křtu. Není jasné zda se narodil v Němčicích nebo v Měrovicích. Rád maloval zvířata. Byl více znám v cizině jak doma.

Řezáč, F. : Příspěvek k životopisu. ZVÚO 1966, č. 130, S. 20–22. ; Malíř světového baroka. Štafeta, 8, 1977, č. 2, S. 4–8. ;.

V roce 1959 maturoval na Střední pedagogické škole v Olomouci, kde jej hudbě učili Ladislav Daniel, Josef Vaca a J. Dražil. . Poté začal působit v Bruntále a Krnově. Krátce učil na učňovském středisku Nové Heřmínovy, poté v Medlově a od roku 1963 na základní škole v Holici u Olomouce. Kromě hudební výchovy učil i fyziku a dílny. Nadále se hudebně vzdělával. Soukromě se učil u prof. Cyrila Černého, kde studoval hru na klavír a kompozici v období 1964 až 1967, v letech 1966 až 1969 absolvoval výuku hry na varhany v Lidové škole umění Žerotín. Od roku 1967 až 1970 dálkové studoval na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UP, kde na něj působily výrazné hudební osobnosti : Zdeněk Fridrich, Karel Jarolím, Jaromír Borovička, Pavel Klapil, Ladislav Daniel, Ferdinand Váňa a Jan Petzold. Poté absolvoval v letech 1971 až 1973 sbormistrovský kurs v Ostravě, kde jej učili Božetěch Bílek, Lubomír Mátl, Josef Richter a Antonín Tučapský. V mimoškolním čase se věnoval sbormistrovské činnosti. Dětský pěvecký sbor holické školy si záhy získával dobré jméno u hudební veřejnosti.. Od roku 1975 vykonával více než deset let funkci zástupce ředitele školy. Všechen volný čas věnoval hudbě. Komponoval na texty Františka Navary, Naděždy Hrabalové a nedávno i dětské říkanky Petra Šafránka. Upravoval lidové písně, z nichž mnohé byly publikovány v ostravských a olomouckých kulturních sbornících, např. Severomoravští skladatelé dětem, Olomoučtí autoři dětem, Smíšené sbory aj. Některé písně byly publikovány časopisecky. Úzce spolupracoval s organologem Prof. Antonínem Schindlerem, Dr.h.c. (1925–2010), prezidentem MVF. V posledním období se jubilant věnuje hře na varhany. Provází tóny nástroje nejen svatebčany, ale i posluchače při příležitostných koncertech anebo na cestě poslední. Pravidelně koncertuje ve Velké Bystřici.

Na varhany se učil hrát v LŠU Žerotín u M. Brychtové – Ševčíkové v letech 1966–1969. Sbormistrovský kurs absolvoval v KPÚ Ostrava v letech 1971–1973. Od roku 1963 sbormistrem dětského pěveckého sboru ZDŠ Olomouc – Holice. V období 1.9.1975 – 31. 1. 1986 zástupcem ředitele školy ZŠ Holice. Poté působil na odboru kultury ONV. Dlouhodobě spolupracuje s Magistrátem města Olomouce a Sborem pro občanské záležitosti, občas hraje na varhany v krematoriu a taky spolupracuje s matričním oddělením Městského úřadu ve Velké Bystřici a s folklórním souborem Haná ve Velké Bystřici a se Smíšeným pěveckým sborem Cantus v Morkovicích. Komponuje převážně texty Františka Navary a N. Hrabalové, upravuje lidové písně. Mnohé byly publikovány ve sbornících. Autor úprav písní : To naše stavení; Tovačovsky hatě; Jak je to slunéčko; aj.

Osobní sdělení – 24.6.2011 /hš Ševčíková, Hana: Červencová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2011, č.7. meil od Karly Vysloužilové ze dne 15.11.2021

Narozen v měšťanské rodině. 1865–1868 studoval na německé nižší reálce v Olomouci, poté 1871–1876 na technické vysoké škole ve Vídni, pak ve Vídni. Poté byl 12 let vrchním ing. a ředitelem velké německé společnosti v Hamburku, specializující se na stavbu mlýnů. Učil také na několika vysokých školách v Německu. V Berlíně – Charlottenburgu působil 30 let až do odchodu do důchodu 1926.Za své odborné úspěchy byl jmenován dr.h.c. mnichovské a berlínské univerzity.

BSSSM seš.3 (15.).Ostrava 2002. S. 98–99.

V Opavě vystudoval reálné gymnázium. Od roku 1879 se zaměřil výhradně jen na entomologii. Přestěhoval se z Paskova do Vídně, kde si otevřel entomologické knihkupectví, které rozšířil i na obchod s entomolog. potřebami. Později jej přenesl zpátky do Paskova, kde žil a pracoval až do své smrti. 1867–1913 vykonal i mnoho úspěšných stujních a sběratelských cest po entomologicky zajímavým místech Evropy.

Biografický slovník Slezska aseverní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.50;

Vystudoval gymnázium v Olomouci. Jako student založil v Šumperku tělocvičnou akademii. 1855 odešel na univerzitu do Vídně, kde studoval matematiku a přírodní vědy, současně na polytechnice geometrii a chemii. 1963 byl promován na doktora filozofie. Vyučoval na gymnáziu v Jihlavě, Mikulově, Brně, Terstu. 1870 se vrátil do Šumperka, kde byl jmenován ředitelem reálky. 1880–1897 byl okresním školním inspektorem.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.105;