Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Dubu u Tovačova (n. Dub nad Moravou). Důlní inženýr. Poslanec. Doc .Ing. Šimon Dvořák působil v Praze.

Ing. Jaroslav Pinkava.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1938. Po vysokoškolských studiích působil od roku 1958 na Katedře očního lékařství LF UP. Doc. MUDr. Vladimír Dvořák, CSc. odcházel do důchodu v roce 1987.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 321.; Za kým s kytkou. In: Pacemaker, 2, 1989, č.11. S. 8.;

V letech 1964–1971 vysokoškolský pedagog VŠE v Praze, od 1972 zaměstnanec Ekonomického ústavu ČSAV, od 1984 Prognostického ústavu ČSAV. V roce 1990 se stal ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj. V roce 1992 byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za ODS a stal se ministrem hospodářství ČR v první vládě Václava Klause. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do senátu za Jablonecko.[1] Od roku 1997 byl soukromým konzultantem v oblasti ekonomického poradenství. Zároveň v letech 1997 až 1998 byl členem dozorčích rad Komerční banky a Českých radiokomunikací [2] V říjnu 2007 se stal velvyslancem – stálým představitelem ČR při OECD.[3] V roce 2009 působil na katedře hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.

Kdo je kdo 1991 – 1992.I.Praha 1991.S.177.;. Wikipedie.cz

Vyučil se na odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Poté absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učil ve Václavově, Postřelmově, Bludově, kde setrval plných 25 let. Publikoval v týdeníku Moravský sever, v učitelském Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy. Publ. činnost završil publikováním malé monografie o Bludově. 1941 odešel do penze a přestěhoval se do Potštejna. Zemřel v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou, pohřben v Potštejně.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.46–48; BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava, 2002. S. 52–53.

Světově proslulý český skladatel. Jeho rozsáhlá tvorba zasahuje do všech žánrů.Dlouhodobě spolupracoval od oku 1955 s dětskými  sbory  v Olomouci prostřednictvím Parku kultury a oddechu a to např. Krumlovský zámek (1955), Jarní popěvky pro Svátky písní Olomouc (1960–1961), Koledníci z Těšínska (1963), Catonis moralia (1974–1975)- barokní suita pro dětský sbor.  Od r. 1989 čestným předsedou Společnosti pro duchovní hudbu a v r. 1991 se stal nositelem titulu francouzského Ministerstva kultury " Rytíř umění a písemnictví." V roce 1999 dostal čestné občanství města Šumperka za významný podíl při utváření českého repertoáru šumperského dětského sboru a za dlouholetou spolupráci. V roce 2002 dostal státní vyznamenání Medaili za zásluhy. Od roku 2004 se v Opavě koná Mezinárodní varhanní soutěž s jeho jménem.

PNP-LA ; CD Šumperkem pod křídly. ;

Autorka románové kroniky " Jan Kropáč z Nevědomí." Vydáno v Olomouci u Prombergra v roce 1942. 270 s.

Kulturní kalendář 1991 Olomouc, Okresní knihovna 1990. S.19.

Studoval gymnázium v Olomouci, univerzitu ve Vídni. 1852 jmenován docentem dějin umění a archeologie na vídeňské univerzitě, od 1874 řádným profesorem. Zahájil vydávání pramenů k dějinám umění a uměleckých technik. Za jeho života vyšlo 18 svazků v období 1871 – 1882 " Quellenschriften für Kunstgeschichte und Kunsttechnik". Pamětní deska na rodném domě až do r. 1945, kdy odstraněna a uložena ve VMO. Ve dvoraně rakouského muzea umění ve Vídni postaven 1887 pomník podle návrhu prof. E. Klotze.

OSN.S.466.;Cha­draba, Rudolf: Olomoucký rodák R.Eitelberger.In: Historická Olomouc a její současné problémy.Olomouc, UP 1987.S.155–161..

Na SGO působil v letech 1943–1956 a také v letech 1994–1995. Od r. 1946 působil jako asistent a přednášející na FFUP. Přednášel též na gymnáziu v Prostějově v letech 1956–1959 a trvale od r. 1962. Zabýval se historií Prostějovska. Autor německo-českého odborného slovníku pro oděvní výrobu. Po roce 1989 vyznamenán stříbrnou medailí UP. Hodně publikoval v regionálních časopisech.

Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979. S.49. Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S.53.

V letech 1939–1945 vedoucí výroby Slaviamotor Napajedla.V roce 1947 absolvoval strojírenské inženýrství VUT v Brně. V období 1948 – 1950 konstruktér VŠT Brno, 1950 – 1977 na VUT Brno. Absolvoval řadu studijních pobytů a stáží v zahraničí Evropa, Amerika, Asie, člen svět. federace vědec. pracovníků. Vyznamenán Řádem práce 1974, 1980 a 1985 stříbrná a zlatá Křižíkova medaile. Od r. 1989 člen koresp. ČSAV. Autor 67 publikací a projektů.

ČBS.Praha 1992.S.133.;Kdo je kdo 1991/1992.I.Praha 1991.S.184 – 185.;.

Rodným jménem Pokorná. V letech 1950–1953 studovala gymnázium v Olomouci, později v Praze. V letech 1953–1957 absolvovala vysokou školu pedagogickou v Praze, obor historie geografie a učitelství pro střední školy. 1965–1967 absolvovala postgraduální studium FF UK v Praze. Doktorát PhDr. získala r. 1976 a habilitovala r. 1985. V letech 1957–1967 středoškolská prof. SVVŠ Mimoň, 1967–1972 učila na gymnáziu Česká Lípa a poté odbornou asistentkou Pedagogické fakulty v Ústí nad labem do r. 1984 a v letech 1984–1994 vedoucí katedry historie. Zabývá se česko-saskými vztahy. Od r. 1992 členka Komise pro dějiny českých krajanů v zahraničí.

Lexikon současných českých historiků . Praha 1999.č.z. 125.

Doc. PhDr. Jana Englová, CSc.

Studia: Odborné učiliště Sigmy Lutín (1966–1969), Střední průmyslová škola strojní v Olomouci (1969–1972), Katedra výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UP v Olomouci (1972–1976), D. Janoušek, J. Jemelková, Z. Přikryl, L. Rusek). Samostatně vystavuje od roku 1974, kolektivně od roku 1986. Zastoupení v soukromích sbírkách: CZ, SK, HR, F. Členství v uměleckých skupinách a spolcích: registrován při Českém fondu výtvarného umění (1985–1990), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990). • samostatné výstavy (výběr) 1982 Obrazy a kresby. Teoretické ústavy UP, Olomouc 1984 Obrazy. Klub mladých, Vsetín 1988 Obrazy a kresby. Teoretické ústavy UP, Olomouc 1990 Obrazy. Galerie Dílo, Olomouc 1991 Obrazy. Galerie Šternberk 1997 Obrazy. Obchodní banka, Olomouc 2012 Obrazy. Výběr z tvorby 1980–2011, Galerie G, Olomouc

• účast na výstavách (výběr) 1987 Přehlídka volné tvorby. Dům umění, Ostrava 1987 Současná tvorba. Dům umění, Opava 1989 Zóna klidu. Galerie Mladé Fronty, Praha 1993 Šternberský mezinárodní plenér. Galerie Grafický kabinet,Olomouc 1995 Salon II. Vlastivědné muzeum, UVU Olomouc 1998 Olomoucké ateliéry I – III. Galerie G, Olomouc (2001) 2003 Decenium. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2004 Civitas Dei. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2005 Ateliéry IV. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2006 Návštěva. Výstava pedagogů KVV PdF, Státní vědecká knihovna, Banská Bystrica, SK 2007 Q/arto. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2010 Fenomén svobody. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2011 Arte in Viaggio. Pitigliano, IT. Výstava UVU Olomouc 2011 Ars Olomouciana. GVU Hodonín. Výstava UVU Olomouc 2012 Tendence 2012. Galerie Veteran Arena. Výstava UVU Olomouc 2012 Olomuciana Nova/012. Zámek v Bzenci. 2012, 2013 Status 012. Galerie G, UVU Olomouc 2013 Slavnosti jeřabin. Výstava UVU Olomouc, Kaple sv. Barbory, Žďár nad Sázavou 2014 Salon 2014. Galerie G, výstava UVU Olomouc 2018 Ateliery 2018. Galerie města Olomouce. Výstava UVU Olomouc 2019 Art Gallery Baviera. Malaga, Španělsko, výstava UVU Olomouc 2020 20 let UVUO 1990 – 2020, výstava UVU Olomouc

Základní literatura: Petr Exler. Obrazy. (Katalog výstavy.) Text Zdeněk Přikryl.(Olomouc 1988). Kresba a grafika žáků profesora Dušana Janouška. (Katalog výstavy). Text Ivona Procházková. (Brno, Mahenovo divadlo 1988).- Petr Exler. Obrazy. (Katalogový list). Text JiříHastík. (Olomouc, Galerie Dílo 1990). Kolektiv autorů: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997, D-G, díl II. Ostrava, Výtvarné centrum Chagal 1998, s..198. Petr Exler. Ve znamení raka. Výběr z tvorby 1980–2011. (Katalog výstavy).Texty kolektiv autorů. (Olomouc Galerie G 2011). British pedia: Encyklopedie osobností české a slovenské republiky VI, 2018.

Mgr. Petr Exler, Ph.D Bydlí t.č. v Náměšti na Hané

Působil v MFO od 1.6.1969 do 11.5.1971.

Katalog členů MFO.

Syn vesnického pekaře. V roce 1915 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli. Poté musel na podzim narukovat k 93. pěšímu pluku Rakousko-uherské armády. Na ruské frontě byl v r. 1916 zajat a poslán dozajateckého tábora, východně od Bajkalského jezera. V březnu 1917 se tu přihlásil do čs. legií a byl zařazen k náhradnímu praporu 1. střelecké brigády v Bobrujsku a později Žitomiru. V říjnu 1917 byl vyslán na posílení francouzské fronty. Po výcviku v Cognacu se v létě a na podzim 1918 jako velitel čety zúčastnil bpjů v severní Francii. Zpět do vlasti se vrátil počátkem r. 1919. Po 1. světové válce zůstal v armádě jako voják z povolání a jako perspektivní důstojník byl vyslán na francouzskou Vysokou válečnou školu. Po návratu studoval ještě Vysokou školu válečnou v Praze. Po Mnichovu a likvidaci čs. armády byl přeložen k ministerstvu vnitra jako zástupce ředitele archivu. Za svou účast v bojích čs. legií za 1. svět. války, působení v armádě předmnichovské republiky, v odboji za 2. světové války a v Pražském povstání obdržel řadu vyznamenání. Bohatá publikační činnost mj. psal také do sborníku Severní Morava v letech 1969–1975.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12. Os­travská univerzita v Ostravě, 1999.S.18;

Působil v Olomouci na pedagogické fakultě UP v letech 1946/47–1958. Přednášel biologii dítěte a byl pověřen zřízením a vybudováním antropologického ústavu, který se zpočátku nazýval Ústava biologie dítěte. Pro posluchače napsal učebnici „Biologie dítěte“(Brno, SPN 1947).

Šmiřák, J.: Vojtěch Fetter.In: Zakladtelé a pokračovatelé. Olomouc UP 1996.S.46–48.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1974.S.47.

Studoval gymnázium v Třeboni a v Českých Budějovicích. Potom absolvoval FFUK v Praze češtinu, němčinu, filozofii. Nejprve pracoval dva roky v pražských knihovnách a od června 1923 – 1933 působil v SVK Olomouc, od r. 1934–38 v Brně, 1939–1945 v Amsterodamu, 1946–49 rektor UP Olomouc, 1956–1960 Brno, 1967 UK Praha, 1968–1970 přednášel na UP v Olomouci. Angažoval se v politickém a kulturním dění, publikoval v řadě časopisů. Pohřben v Olomouci. Užíval šifry Omar, J.L.F. Přispíval do časopisů: Čas;ČČM;Červený květ: Index B.Václavka;Pozor 1923–25;Slezský sborník 1969;Redigoval Index s B.Václavkem 1929–39.Sociologická revue 1930–39;knižnici Spisy FFUM Brno r.1937. V roce 1992 obdržel in memoriam Řád T.G.Masaryka.

Dvořák, J.: Stručný bibliografický přehled prací J.L.F. sb.Index.1964.; Lexikon české literatury.1.Praha, Academia 1985, S.708–709.; Honová, Stanislava: V měsíci listopadu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc 2014, listopad S. 1.

Prof. PhDr. Josef Ludvík Fischer

Absolvent Slovanské gymnázium v Olomouci v r. 1886. V Praze studoval FF UK zeměpis/dějepis. Souběžně studoval i Právnickou fak. obor národní hospodářství a dějiny práv. Působil jako pedagog na reálném gymnáziu v Praze (1893), na Obchodní akademii v Chrudimi a v r. 1895 byl jmenován ředitelem Obchodní akademie v Brně do r. 1927. Předseda spolku Národní jednoty pro jihozápadní Moravu a spolku brněnské Matice školské, 1911–37. Přispíval články do Ottova slovníku naučného. Od r. 1919 docent na Vysoké škole zemědělské a od r. 1923 docent zahraniční služby při České vysoké škole technické. Obchodní akademii v Brně vedl do r. 1927, v letech 1930–31 působil jako odborný inspektor Obchodní akademie. Předseda Hanácké obce v Brně.

Ševčíková, H.: Lednová výročí středom. regionu, Týnecké listy, č. 1/07, S.29–30;

V letech 1924–1929 studoval AVU na krajinářské speciálce,kterou vedl prof.O.Nejedlý. K výtvarnému umění jej přivedl profesor kreslení na reálce v Prostějově. Uskutečnil několik studijních cest. Ve Francii pobýval v roce 1925,1926, v Itálii v r. 1925 a na Korsice 1928, Po absolvování akademie vystavoval se SVU Mánes, jíž byl členem od r.1932 a stal se členem i Skupiny výtvarných umělců v Brně. Poprve v Prostějově vystavoval v r. 1934. Od r. 1939 textilní návrhář. V letech 1945–1967 působil jako profesor na VŠUP a do 1975 na AVU v Praze. Jeho ateliér se stal známý zejména v r. 1958, kdy reprezentoval československou kulturu ba světové výstavě v Bruselu, kde získal za dekorativní díla Velkou cenu a Zlatou medaili. V roce 1954 provedl návrh na gobelín pro hotel International v Praze-Bubenči a r. 1955 vytvořil monumentální obraz Jihočeský masopust pro čs. velvyslanectví v Moskvě. V r. 1965 provedl geobelín pro divadlo v Brně a 1967 pět stěn interiéru technikou leptaného skla pro EXPO 67 Montreal. V roce 1979 jmen.národním umělcem.Věnoval se krajinomalbě a zátiší.(Nezamyslice 1934). Jeho dílo je v NG Praha a v zahraničí.

Halířová – Muchová M.: Portrétní tvorba.Praha, Odeon 1981.,S.38.; Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství., Praha, Odeon 1978., S.28.; ČBS., Praha 1992., S.147.; Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov KPVU 2007. S.31–32.;

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Skumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995 Šimková-Flíčková, Simona: Jiří Flíček. Otevři hospodo, po životě žízním. Praha, NAMU 2002.

Rodiče byli drobní živnostníci, jeho bratrem je Pavel F. – Od r. 1934 bydlel v Olomouci, kde také v l. 1937–45 studoval na Slovanském gymnáziu (1944–45 byl totálně nasazen). Po maturitě zapisoval slovanskou a klasickou filologii a filozofii na FF MU (1945–46) a FF UP (1946–50). V l. 1948–50 absolvoval Studium generale ordo praedicatorum (OP). Jeho hlavní učitelé byli F. Novotný, O. Králík, K. Janáček. Od 16 let se aktivně účastnil Akademických týdnů organizovaných M. Habáněm. R. 1950 je internován v Broumově, s návaznou službou u PTP do r. 1953. Po propuštění z PTP mohl najít zaměstnání pouze v zemědělském výzkumu, v oboru knihovnictví a informatiky (Olomouc, Praha). V 80. l. absolvoval na UK postgraduální studium aplikované logiky. V době totality pořádal bytové semináře (společně s bratrem Pavlem) a účastnil se Ekumenického semináře v Praze-Jirchářích (ve spolupráci s J. Němcem a L. Hejdánkem). Badatelsky spolupracoval s M. Habáněm a J. L. Fischerem, u něhož v r. 1968 obhájil dizertační práci o čase a dějinnosti (tiskem až 1991); téma vyrůstalo ze spolupráce s malířem R. Kutrou (srov. jeho knihu Die Schule des Sehens, 1994). Autorsky se podílel na samizdatových sbornících Corona amicorum (R. Kalivodovi, 1983) a Na hrázi neobvyklého osudu (J. Zumrovi, 1988). Od r. 1990 působí jako odborný asistent, od r. 1991 jako docent filozofie na katedře filozofie FF UP. V Sázavě n. Sázavou (kde má od r. 1985 trvalý pobyt) založil (1993) vzdělávací a ekologickou nadaci Prokopios, kde kromě jiných akcí pořádá Letní filozofické školy, a to v duchu Platonovy a Benediktovy ideje tvůrčího významu soubytí a soužití.

Doc. PhDr. Karel Floss.

Za hlasem Komenského., Olomouc 1957., S.189., V sýpkách ducha., Olomouc 1992. S.189.; Slovanské gymnázium literární., Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.188;

Nejznámější osobností a rodákem Dolního Újezda je Antonín Fröhlich-Frel. Narodil se v obci Dolní Újezd č. 20 (u Lipníka nad Bečvou) jako syn Františka Fröhlicha a Cecilie roz. Libigrové, zemřel v nemocnici v Hranicích a je pohřben v Dolním Újezdě. Studoval na střední škole v Lipníku nad Bečvou a dále na Veřejné chlapecké škole a posléze na c. k. Ústavu ku vzdělávání učitelů v Příboře. Jeho prvním místem působení bylo Veselíčko, kde v roce 1914 nastoupil jako učitelský praktikant, ale brzy musel na frontu 1. světové války, takže se do školy vrátil až v roce 1918. Po válce ještě krátce působil v Radvanicích. Na Veselíčku se také oženil 30. května 1922 s Marií Tomanovou, dcerou kastelána veselíčského zámku. Měli spolu dvě děti – Jiřího a Alenu. Jeho žena Marie Tomanová byla učitelkou v Dolním Újezdě, kde po ní Frel v roce 1925 nastoupil a vrátil se tak do svého rodiště. Ve škole postupně povyšoval, až se stal v roce 1931 řídícím učitelem. V roce 1946 si Antonín Fröhlich nechal změnit jméno na Frel. Kromě učení a vydávání vlastivědného sborníku Záhorské kroniky se angažoval v mnoha dalších oborech. Snad nejlépe to vystihuje zápis, který o sobě napsal do výkazu činnosti v roce 1966. Uvádí zde, že je mj. okresním konzervátorem, předsedou sekce ochrany přírody, členem sekce památkové péče, předsedou místní komise památkové péče v Lipníku, předsedou socialistické akademie Lipník nad Bečvou. Dále knihovník lidové knihovny, kronikář, člen školské a kulturní komise a předseda Československého ovocnářského a zahrádkářského svazu, to vše již v Dolním Újezdě. Jeho dodnes nejčastěji uváděným počinem bylo redigování Záhorské kroniky „vlastivědného sborníku Záhoří a Pobečví“, jejíž počátky spadají do minulého století a jsou provázeny finančními problémy. Antonín Fröhlich se vydávání ujal takřka po patnáctileté přestávce, když v roce 1925 začal 8. ročníkem. V první fázi dospěl až k 21. květnu 1941 a ročníku 23., kdy došlo k úřednímu zastavení Záhorské kroniky a její samostatné části Pověsti našeho kraje jako nežádoucích sborníků. Po válce se Záhorskou kroniku povedlo ještě na léta 1946–1950 (ročníky 24–27) obnovit. V letech 1947–1950 vycházela ještě příloha nazvaná Vlastivědná besídka mládeže, která obsahovala jednak přetisky některých starších článků a jednak hádanky, křížovky, aktuality a agitace. Právě články s tématikou posledních dvou uvedených byly z úředních míst stále více požadovány proto, aby mohla Záhorská kronika vůbec vycházet. Přestože byla 17. května 1950 v národní škole uspořádána kladně hodnocená výstavka časopisu, které se zúčastnili i zástupci ONV Hranice na Moravě a KNV Olomouc, časopis spěl ke svému konci. Protože nebylo znovu zažádáno o vydavatelské oprávnění, byla Záhorská kronika 28. března 1951 úředně zrušena a zanikla úplně.
V Záhorské kronice také uveřejnil krátké dějiny Dolního Újezda.

Springer, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.35.;. Citováno z „http://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Anton%C3%AD­n_Frel“ Kokojanová-Hašková, Michaela: Záhorská kronika, Přerov 2004. Štěpán, Jan: Dolní Újezd minulostí k současnosti, Olomouc 2006.

Studoval gymnázium ve Strážnici, hudební výchovu a vědu na Filozofické fakultě univerzity v Brně, hru na klavír na brněnské konzervatoři a souběžně skladbu u J.Kunce a J.Schreibra. V letech 1950–54 učil na hudebních školách v Uherském Hradišti a v Zábřehu.. Krátce také působil v olomoucké posádkové hudbě. Poté získal doktorát filozofie na MU v Brně. Absolvoval roční stáž na Státní konzervatoři P.I.Čajkovského v Kyjevě a několik studijních pobytů v muzeu hud. nástrojů na univerzitě v Lipsku. V r. 1979 habilitoval na univerzitě v Bratislavě. V letech 1962–92 učil na Katedře hudební výchovy UP v Olomouci. Zaměřoval se na oblast moravského varhanářství. věnoval se stavbě varhan, hře na varhany a historii moravského varhanářství, zasloužil se mj.o obnovu barokních Halbichových varhan z r. 1730 v chrámu Panny Marie Sněžné.. Byl také úspěšný hudební skladatel.

V.S.: Hudební vědec, pedagog, skladatel Zdeněk Fridrich.=ZVSMO 1982, č.17–18.S.33–34./fotografie/.; Olomoucké listy, 5.9. 2002.,

V r. 1922 maturoval na gymnáziu v Boskovicích, poté studoval FFUK v Praze, 1924–1925 indologii v Berlíně. Od r. 1928 učil na středních školách ve Strakonicích a v Praze a přitom vědecky pracoval. Působil v Prešově r.1930, později v Mělníku a Tišnově (1932–1945). Po návratu do Prahy působil jako indolog v Praze a též v Olomouci. V roce 1950 se vrátil na UK, kde byl v r. 1954 jmenován profesorem indologie na UK Praha. Překladatel indické poezie;

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.61.; Lexikon české literatury. 1. díl. Praha, Academia 1985. S.757.

Narozen ve Chválkovicích u Olomouce. V roce 1916 maturoval na SGO. Poté nastoupil na vysokoškolská studia ČVUT v Praze, ale studia nedokončil. V roce 1920 se stal výpravčím vlaků v Ostravě-Přívoze, 1927 inspektorem ČSD v Bohumíně, 1939 dopravním náměstkem na báňské dráze, 30.4.1945 zraněn. Od roku 1965 se věnoval vlastivědné práci. Hojně časopisecky publikoval.

BSSSM Ostrava 2000.č.1 (13) S. 32–33.

Národ. umělec, od r. 1945 prof. na fak. architektury VŠT Brno, autor 526 projektů, studií a návrhů, z toho 148 real. v Brně. Člen mezinár. společností. Pamětní deska v rodišti odhalena 7. 5. 1980.

Syrový, B. : Architektura. Praha, SNTL 1972, S. 97;Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Rodák z Táborska. V roce 1930 abs. Přírodovědeckou fakultu UK Praha, aprobace: matematika a fyzika. Učil na měšťanské škole a od 1934 –1949 profesorem Slovanského gymnázia v Olomouci, poté odb. asistent Katedry fyziky Přírodovědecké fakulty UP do r. 1982. Doc. od r. 1952, proděkan 1953–1955, děkan 1956–1966, prof. od r. 1957. Vedoucí redaktor časopisu Matematika a fyzika ve škole, v letech 1962–1989.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.350–351. ČBS. Praha 1992.S.158–159.; Fuka, J.- Malíšek: Vzpomínky učitele a žáka na SG. In: V sýpkách ducha. Olomouc 1992., S.67–69.;

Prof. PhDr. Josef Fuka, CSc.