Osobnosti Moravy.eu

Narodila se v rodině středoškolského profesora. V letech 1959–1965 žila s rodiči v Kroměříži. Poté bydlela s rodiči v Brně a studovala gymnázium na Lerchové v letech 1973–1977. Po maturitě absolvovala studium na brněnské univerzitě, kde studovala bohemistiku a pedagogiku a v r. 1983 získala PhDr. V letech 1993 – 1998 působila na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1995 doktorandské studium na FFUP Olomouc. Píše od svých 6 let. V prosinci 199 ji vyšly verše v Literárních novinách, v únoru 2000 v brněnském KAMU.Publikovala v odborném a kulturním tisku,. Knižně debutovala básnickou sbírkou " Africké bubínky lásky" (Brno, Host 2000). Další půvabnou sbírkou je „Bleděmodré usínání“. (Brno, Větrné mlýny 2001). O tři roky později vyšla sbírka " Dokud nás sny nerozdělí, aneb Talent na živý život". ( Brno, Větrné mlýny 2004) a o pět let později sbírka " Něžná lavina" ( Brno, Čintamani 2009) s doslovem Agustina Skýpaly. Členka Obce spisovatelů.

Stanovy a adresář Obce spisovatelů. (Stav k 8. 6. 2009). Praha. ; Dokumentační list ze dne 17. 8. 2009. http://www.cintamani.cz/…/recenze.htm Ukázky – na blogu Otavinka ( 1.12. a 27.12. 2009)

Rozená Riedlová

Literární jméno: Alena Riedlová Slepičková.

Foto jun 17059 ze dne 24.6.2017 v O­lomouci

Učil se zahradníkem a zámečníkem. Ochotnicky vystupoval na scéně něm. divadla v Brně. V sezóně 1898–1899 získal angažmá u královské opery v Berlíně, poté působil ve Vratislavi. 1901 jej Mahler angažoval ve Vídeňské Dvorní opeře, jejím členem pak zůstal 34 let.

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.96.;

Studium na SUPŠ Brno, abs. 1949;čestné uznání v soutěži Nejkrásnější kniha r. 1982;soubor kreseb k Veterinární anatomii I-II 1962–1982.

Katalog výstavy Vyznání životu a míru.Praha, SČVU 1985, S.212.;.

46. rektor olomoucké univerzity v období 22.1. 1730 – 17.12. 1733.

Žurnál UP, 25.5./2007, č.16, S. 9,10.; Žurnál UP, 1.6./2007, č.17. S.9,10.; Žurnál UP, č.18, 15.6.2007. S. 9;

Profesor na grafické škole v Praze. Zabýval se portrétní tvorbou, figurální kresbou, grafikou.

SOKA Přerov.

Středoškolský profesor na reálném gymnáziu v Kroměříži, kde učil dějepis, zeměpis a tělocvik. Autor publikace: Kdy osadili Slované západní krajiny.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.213. Lidové noviny, 11.5.1941, č.237, S.5.

Po osvobození působil v Olomouci. V letech 1950–1958 působil v Opavě, 1958–1961 a 1969–1973 šéf baletu v Bratislavě. 1973–1980 šéf baletu SND Bratislava.

ČBS., Praha 1992., S.642.;

Dne 1. října 1867 byla zahájena výuka na nejstarším českém gymnáziu na Moravě – na Slovanském gymnáziu. První maturity se uskutečnily 1872 a byl jim osobně přítomen panovník František Josef I. Název školy se několikrát měnil, ale přídomek „Slovanské“, který dostalo gymnázium do vínku, je nosným motivem tradice. Slavnostně byl obnoven 19. listopadu 1990 předáním ministerského dekretu s účinností od 3. září 1990.

Zicháček, Vladimír: Jubileum Slovanského gymnázia. Kdy Kde Co v Olomouci, 1992, září, S. 12–13.

2. –12. června 1848 probíhal v Praze Slovanský sjezd, který poprvé ukázal sílu slovanských národů v monarchii i jejich odpor proti národnostnímu a sociálnímu útisku. Z Olomouce se vypravila na sjezd mohutná delegace, kde byli prof. Jan Helcelet, Jan Ignác Hanuš, filozof a právník Jan Vlk a další. Hned na začátku sjezdového jednání odevzdala delegace předsednictvu adresu Slovanské lípy v Olomouci s 93 podpisy.

Bartoš, J. -Kovářová, S. : Data českých dějin. Olomouc, ALDA 1997, S. 100. ; Dva moravští buditelé. Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, 1982, č. 17–18,S. 48.

Dlouholetý ředitel Hudební školy v Jeseníku.

Kmoníčková, E. : V roce 1994 zemřeli. Brno MZK 1995.

Malíř kostelních obrazů v Prostějově a Kroměříži.V Kro­měříži jsou 2 obrazy kaple signovány F.P.Sluka pinxit 1861.

Toman, P.: Slovník výtvarných umělců.II.,S.463.; Páleníček, L.: Za pochodní krásy.Kroměříž 1945.S.57.;.

V roce 1941 vyučen fotografem v Prostějově, do r. 1950 pracoval ve fotoateliérech ve Valaš. Meziříčí, Přerově a Olomouci. Poté do 1957 fotoreportérem Severomoravského krasu, Moravského krasu a Čedoku Praha. Do 1966 vedoucím fotolaboratoře ČSTV KV v Ostravě. Od r. 1966 samostatný fotograf a člen SČSVU. Fotografuje od r. 1928. Od počátku se zajímal o krajinářskou fotografii, architektury a historických objektů. Bohatá publikační činnost. Z knih: Beskydy (1974); Velehrad (1991); Jeseníky (1970); Olomouc ve fotografii (1969); Flora.Olomouc (1973); Litovel (1977); Valašské muzeum v přírodě (1976); Kroměříž (1970); Olomouc ve fotografii (1970).
;Katalogy, kalendáře, reklamní fotografie. V rodinné tradici pokračuje dcera Jana S. , abs. FAMU. Laureát Ceny města Olomouce v r. 2007. Cenu převzal jeho syn.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001. Slovník osobností východní Moravy. – Valašské Athény.

V letech 1970–1976 studoval LFUP Olomouc, 1983 CSc;Působil 1987 doc. oftalmologie, od r. 1988 přednosta očního odd. nemocnice Zlín.

Černý, M.: Kdo je kdo 1991.Praha, IRIS 1991, S.144.;.

Dětství a mládí prožíval v Samotiškách u Olomouce. V roce 1943 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté byl dokonce války totálně nasazen. Od r. 1945 pracoval jako knihovník v Obchodní a živnostenské komoře v Olomouci. Další osudy a pokračování ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně mu zkomplikovala prověrková komise v roce 1948. Po zrušení obchodních komor v roce 1949 přešel do Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde si dálkovým studiem doplnil knihovnické vzdělání a působil zde až do r. 1984. Řadu let jako vedoucí knihovnických služeb, v posledním období zastával funkci zástupce ředitele. Po odchodu do důchodu se po třech letech vrátil ke své profesi a v období 1987 – 1998 zpracovával a pořádal knihovní fond Olomouckého arcibiskupství. Souběžně byl od roku 1995 do 2000 aktivním členem Knihovní rady Okresní knihovny v Olomouci. Od roku 1991 se věnoval činnosti v občanském sdružení Matice svatokopecké. Čestný člen Spolku českých bibliofilů v Praze (1989).
Bohaté znalosti z oboru i zájmové činnosti využil k rozsáhlé publikační činnosti. Četnými články přispíval do kulturních rubrik periodik: Našinec, Stráž lidu, Lidová demokracie, Katolický týdeník, Hanácké noviny, Hanácký a Středomoravský den, Olomoucké listy, Mladá fronta Dnes, měsíčního zpravodaje Kdy-kde-co v Olomouci, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze, vlastivědných časopisů a sborníků – (Numismatické listy), Vlastivědný věstník moravský, Střední Morava. Středisko VSMO, Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci, Zpravodaj Vlastivědné společnosti muzejní, Holický sborník vlastivědných prací (1966–1969), Sborník Státního okresního archivu v Olomouci, Sborník Státního okresního archivu Přerov, samotišské ročenky a odborných, knihovnických periodik – Z knihovnické praxe (1981–1984 redigoval), Knihovník, Naše knihovna, Čtenář a d. Přispíval do sborníků a jubilejních almanachů: Dar přátelství (1955), Rodné zemi (1957), Za hlasem Komenského (1957), V sýpkách ducha (1992), Primum necessarium je vzdělání a mravnost (1997), Slovanské gymnázium literární (2000), Vzděláván budiž (2002) aj.
Z knižních publikací: Poutní chrám Panny Marie na Svatém Kopečku. (Olomouc 1946.) Papírny střední a severní Moravy 16. a 18. století. (Olomouc 1960.) Bedřich Václavek a Studijní knihovna v Olomouci. ( Praha 1962.) Státní vědecká knihovna v Olomouci 1945–1965. (Olomouc 1965.) Státní vědecká knihovna Olomouc 1566–1966. K 400. výročí vzniku knihovny. (Olomouc 1966.) Z pokladů Státní vědecké knihovny v Olomouci. Katalog výstavy. (Olomouc 1966.) Bedřich Václavek a Zemská a Univerzitní knihovna v Brně. (Brno 1977.) Národní umělec Bohumír Dvorský. Personální bibliografie. (Olomouc 1982.) Olomouc. Městská památková rezervace. Informační průvodce. (Olomouc 1986.) Pocta dělníku knihy O.F.B. (Praha 1986.) Sto let české knihovny v Olomouci. (Olomouc 1989.) 850 let obce Samotišky. (Samotišky 1991.) Stanislav Menšík (1912–1976). Biografie. (Samotišky 1992.) Poutní místo svaté Anny ve Staré Vodě u Libavé. (Samotišky 1993.) František Šnajdr. Obrazy. Katalog výstavy. (Olomouc 1994.) Svatý Kopeček. Poutní chrám. (Starý Velehrad 1994.) Akademický sochař Jan Neckař. Plastiky – restaurátorské práce. Katalog výstavy. (Olomouc 1995.) Antonín Marek Machourek. Obrazy,kresby, ilustrace. Katalog výstavy. (Přerov 1997.) Město velebené veršem. Malý výbor básní o Olomouci. (Olomouc 1998.) Olomouc a černé umění. Pamětní tisk k 500. výročí tištění první knihy v Olomouci. (Olomouc 1999.) O.F.B. 2001. Malý sborník dosud nepublikovaných básní, článků, projevů a dopisů k poctě O.F. Bablera. (Olomouc 2000.) Nosím v sobě příliš mnoho Svatého Kopečka. Biografie o J. Wolkerovi. (Olomouc 2000.) Pohledy do historie Svatého Kopečka. (Svatý Kopeček 2001.) Paul Troger a Svatý Kopeček. Biografie. (Olomouc 2002.) Žil v Samotiškách u Olomouce.

ap-: Jeho láskou je kniha: Stráž lidu 1989, 27.7., S.4; ZVSMO 1979, č.11–12, S.22;- KKC v Olomouci, 1984, květen; Z knihovnické praxe, 1984, seš.83, S.24;. Právo, ve čtvrtek 27. 11. 2003, příloha Salon https://www.samotisky.cz/…ejkal/d-1026

Narozen v Holici u Olomouce, nyní Olomouc.

Narozen v Řepčíně u Olomouce, kde také prožil podstatnou část svého života, ředitel olomouckých škol, výtvarný umělec. Žil a působil v Hranicích. Vystavoval v r. 1991 v Olomouci na I. soubor. výstavě Unie výtv. umělců Olomoucka.

B.Smejkal;Zatlou­kal, P.: I.souborná výstava Unice výtvar.umělců Olomoucka.Kata­log.Olomouc 1991.;.

Řepčín část města Olomouc.

Narodil se v obci Pavlov-Lechovice (n. Pavlov). V rodišti vychodil obecnou školu, v Lošticích měšťanku. V letech 1903–1907 studoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učit začal hned po maturitě v Klopině, poté ve Veleboři. Po říjnu 1918 učil v Úsově, od r. 1919 až do důchodu v r.1946 jako ředitel školy v Lošticích. Na všech svých působištích si musel vytvářet i učební názorné pomůcky. V roce 1925 mu byl za vystavený soubor pomůcek na Zemské všeobecné hospodářsko-průmyslové a zemské školní výstavě v Kroměříži udělen čestný diplom. Spolu se zábřežským školním inspektorem Františkem Úlehlou napsal publikaci " Pracovní přírodozpyt" (Zábřeh 1937). Jeho pomůcky zůstaly uchovány do roku 1984 v jeho loštickém domku a pak jako vzácnost převzaty do sbírek šumperského muzea a Muzea J.A.Komenského v Přerově. Psal také básně, ale ty zůstaly s názvem „Písně rodného kraje“ v rukopise.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, S. 136–137. ;/foto/;.

Na přelomu let 1937–1938 založil s dalšími spolužáky první swingový soubor v Olomouci " Cholera Boys", kde hrál první trubku. Účinkovali především na studentských akcích, zajížděli hrát do Prostějova. V roce 1939 maturoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu. Poté studoval v Praze a působil jako redaktor hudebního vysílání Československého a Českého rozhlasu.

Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985.S.257–258. Encyklopedie jazzu..III. Praha 1990.S.488–489. V sýpkách ducha. Olomouc 1992. Zedník, M.: Vzpomínky protkané swingem.II. Olomouc 1988.

mecenáš Sokola, muzejnictví. Zasloužil se o zpřístupnění mladečských jeskyní.

Z dodatků red.Šika, Litovelské noviny, Litovel, duben 1993.;.

Maturoval na gymnáziu v Zábřeze a poté absolvoval učitelský ústav v Příboře. Poté učitelem v Dubicku v roce 1914. Za války na italské frontě, kde vážně onemocněl. Po válce učil v Písařově.Ře­ditelem měšťanské školy v Brodku u Konice v letech 1924–1934 a poté od září 1934–1938 ředitelem školy ve Šternberku. Zasloužil se o zřízení českého gymnázia ve Šternberku v roce 1935. V Olomouci okresním školním inspektorem. Učil též v Bohuňovicích. Psal články do pedagogického a kulturního tisku a do Stráže Moravy. Účastnil se pedagogických kongresů v zahraničí. Léčil se na tbc v Tatrách a ve 48 letech zemřel. Pohřben ve Zvoli.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.138–140. Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem.Šter­nberk 2010. S. 117–118.

Úředník Pražské železář. společnosti, redaktor hornic. časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979, S.142.;.

Malíř, grafik, autor realizací v oboru užitého umění ( gobelíny, knižní grafika, plakáty, značky, medaile, domovní znamení) a průmyslového výtvarnictví. Studia: Závodní učňovská škola grafická při n. p. Svoboda v Praze, obor litograf – reprodukční grafik ( 1954–1957, V. Bubeníček, O Menhart), soukromě studoval u malíře a grafika F..Bělohlávka, absolvoval večerní kursy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1977 , kolektivně od roku 1969 . Zastoupení v soukromých sbírkách: CZ.Ceny: Medaile rektora Univerzity Palackého v Olomouci za podíl na rozvoji školství ( 1986), Pamětní list s medailí od Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci (2005). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registován při Českém fondu výtvarných umění ( 1982–1987), Unie výtvarných umělců České republiky ( 1990–1998), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 2000). Autor pamětní desky věnované Amadeu Mozartovi na Hauensetildově domě na Dolním náměstí v Olomouci, který byl odhalen 5.12.2001. Výstava k 70 tinám umělce se konala v Galerii G s názvem Ohlédnutí ve dnech 1.4. – 2.5.2009. Průřez torza tvorby, která zůstala po povodni v roce 1997.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. Matyáš, Bohuslav: Smuteční řeč 6.6.2012.

Do Loštic přišel jako 24 letý mladík, aby vystřídal varhaníka Edmunda Švece. Zde našel svou životní partnerku Bohumilu Pavlátovou, se kterou se roku 1937 oženil a měl s ní dceru Zdeňku.. Skládal a upravoval kostelní písně pro zpěv i orchestr. Vypomáhal v olomouckém divadle hro na lesní roh. Kromě toho, že byl varhaník, rozšířil pěvecký sbor a chrámový orchestr a založil dětský pěvěcký sbor. Založil Mladou dechovku, velký taneční orchestr a malý zábavní soubor. Pod názvem " Smětáci" vystupovali v širokém okolí. Jejich logem byl směták. Zpívanou mši svatou, řízenou J. Smětákem vysílal z loštického kostela československý rozhlas. Z jeho líhně vyšlo mnoho muzikantů, např. Květoslav Pecha a Lubomír Švec, absolvěnt brněnské konzervatoře ve hře na trubku. Oba působili jako profesionální hudebníci v Moravské filharmonii Olomouc. Zkoušky kapely bývaly u Smětáků v bytě, u Řmotů a na Růžku. V roce 1951 se orchestru ujímá Květoslav Pecha.

Fialek, Petr: Loštice ve fotografii do roku 1948. Mohelnice, Křupka 2007. S. 32.

Významná osobnost olomouc. kulturního života, autor řady publikací o Olomouci'zabýval se českou hudbou 19. století;

• ix-: Vzpomínka na profesora Roberta Smetanu.=Stráž lidu,1988, 18.10., S.4;

Kdy-kde-co v Olomouci, 1984, srpen, S.14; Kmoníčková, Eva: V roce 1988 zemřeli.Brno, SVK 1989, S.70;

R. 1929 mat. na učitelském ústavu v Olomouci, již za studií řídil ústavní pěvec. sbor a žákovský orchestr, též varhaník Husova sboru, církve čs. od r. 1928. Od r. 1929 působil v Opavě. V letech 1938–1945 učil v Horce nad Moravou. Psal hudební referáty do Pozora. Upravoval lidové písně a psal hudbu k tanečním a tělových. vystoupením.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.557.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů.II­.Praha, 1982, S.515.;.

'

Bratr Zdeňka S. a syn Leopolda S. (1907–1990). Působil na FFUP v letech 1964–1970, románská filologie. Po r. 1970 emigroval do Švýcarska, kde při univerzitě v Basileji přednášel. Autor románu.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1973;;.