Osobnosti Moravy.eu

Po zániku Matice Lidu, od 16.9.1886 vycházel dvakrát měsíčně v Prostějově. Od 1889 měl přílohu Tovární Pozorovatel a od 1894 přílohu Ochranné zákonodárství pro dělnictvo. Od 1894 byl redaktorem Richard Zahálka v Prostějově. Od 13.4.1915–11.7.1915 úředně zastaven. Od 20.1.1916 byl redaktorem Karel Kučera v Olomouci. List se původně tiskl v tiskárně Kramář a Procházka v Olomouci, r.1893 u J.Vrly v Prostějově. Od 12.8.1914 vycházel třikrát týdně, r.1916 jednou týdně a r. 1918 dvakrát týdně.

Fischer, R.: České noviny anovináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.22–23.

Roku 1929 absolvoval reálku v Šumperku a v roce 1934 Vojenskou akademii v Hranicích. Až do rozpuštění čs. armády (březen 1939) byl důstojníkem čs. armády (Bratislava), potom až do začátku prosince byl příslušníkem vojenské ilegální organizace v Praze. Od konce roku 1939 příslušník čs. zahraničního vojska ve Francii (od 12.4.1940; velitel dělostřelecké baterie), po vylodění v Anglii (7.7.1940), velitel protiletadlové baterie, po ukončení náletů na Anglii absolvoval „Polskou válečnou školu“ s paradesantním výcvikem (1942–43; Peebles ve Skotsku). Potom byl převelen do SSSR, dorazil tam 12. listopadu 1943. Od 9.1. do 30.4.1944 vedl výcvik 2. čs. sam. paradesantní brigády (Jefremovo), o počtu asi 2800 parašutistů. Od 10. června 1944 již jako náčelník štábu vedl další výcvik parabrigády u města Proskurov (viz jeho fotografie v knize „Vojenské dějiny Československa“, str. 373), se kterou (11.-19.9.1944) se účastnil těžkých bojů „u Dukly“, na polské straně (prostor mezi Krosnem a Sanokem). Potom od 20.9. do 6.10.1944 byl ve štábu čs. armádního sboru, v noci 6.10.1944 byl s generálem Viestem vysazen na letiště „Tri duby“ na pomoc SNP. Po vojenské porážce povstání a po ústupu do hor, byl 30.11.1944 u Horní Lehoty těžce zraněn. Potom až do osvobození (8.3.1945) byl ilegálně, pod cizím jménem léčen v nemocnici v Podbrezové. Za aktivní účast ve 2.světové válce byl vyznamenán:

Prezidentem E. Benešem (za uznání bojových zásluh, za osobní statečnost před nepřítelem, za uznání vynikajících vojenských činů mimo boj): „Československým válečným křížem 1939“ (třikrát; v období srpen 1945-leden 1946), medailí „Za chrabrost“ (dvakrát; v období srpen-září 1945) a medailí „Za zásluhy I. stupně“ (červenec 1945).
Předsednictvem Slovenské národní rady (za zásluhy o obnovení Československé republiky) „Řádem SNP I. třídy“(březen 1946).
Ministrem národní obrany ČSR těmito medailemi: Odznak za těžká zranění (dvakrát), Odznak československého partyzána, Pamětní medaile Velké Británie, Pamětní medaile Francie a Pamětní medaile SSSR.
Dále potom i těmito zahraničními vyznamenáními;
Britským „Válečným křížem s korunou I.třídy“, sovětskou medailí „Za Pobedu nad Germanijem“ a jugoslávským řádem „Partyzánská hvězda II.třídy“. Po válce absolvoval „Válečnou školu generálního štábu“ v Praze (1945–46), již ve funkci náčelníka štábu 1. čs. obrněné divize v Praze (1946–47), byl však „za hanobení SSSR“ zbaven této vysoké funkce (13.12.1947) v ČSLA. Po únoru 1948 byl degradován na velitele praporu v Karlových Varech, později v Bruntále, odkud 16.11.1948 emi­groval do SRN (ilegální překročení státní hranice v prostoru hory „Dyleň“). Dne 14.12.1949 odejel do Austrálie, kam dorazil 30.1.1950. Tam zpočátku pracoval jako dělník a potom jako úředník v Adelaide. Od dubna 1951 byl u firmy prodávající motorová vozidla v Sydney, od prosince 1951 do srpna 1952 byl zaměstnán jako účetní a pomocná administrativní síla na velikém statku (asi 2 miliony akrů půdy), v N.W. Queenslandu. 29.8.1952 odletěl do Honolulu (Havajské ostrovy), kde byl přijat jako „permanentní rezident“ Spojených států. Od 8.9.1952 až do konce roku 1979 byl zaměstnán jako instruktor (učitel) pro cizí jazyky ve „Vojenské jazykové akademii Pentagonu“ v USA (Army language School, California, Presidio of Monterey),

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava, 1995.S.51–52.; Biografii zpracoval MVDr. Josef Hlásný, CSc. – http://www.bludov.cz/…-Hlasny.html http://www.bludov.cz/…/B-04-10.pdf

Začaly vycházet v Prostějově, redaktorem Josef Kratochvíl, od 26.2.1888 do 6.4.1891 Boh.Knechtl. V roce 1895–1896 se tiskl list v Olomouci u Kramáře a Procházky a ještě v r. 1900–1901. Vydavatelem byl rolník Josef Hoch z Hrubčic.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.23.

Působil na LF UP, katedře mikrobiologie v letech 1951–1972. ;

Kapitoly z dějin olomouckí univerzity.Ostrava Profil 1973.;Archiv UP Olomouc.;.

Z data úmrtí je známo jen: 8 1980

Dlouholetý ředitel základní školy a sbormistr Dětského pěveckého sboru ve Velkém Týnci
V letech 1955 až 1959 se připravoval na učitelskou dráhu a studoval
pedagogickou školu pro vzdělávání učitelů národních škol. Poté učil do roku 1960 na
obecné škole v Medlově u Uničova a po vojně v roce 1962 přišel do Velkého Týnce, kde působil až do roku 2004. Zprvu vyučoval dva roky na 1. stupni ZŠ a od r. 1964 dálkově studoval Pedagogickou fakultu UP v Olomouci s aprobací předmětů matematika a základy techniky. V březnu 1990 byl jmenován ředitelem Základní školy ve Velkém Týnci . Největší úspěch měl jeho Dětský pěvecký sbor při ZŠ, který vedl třicet let. Patřilo a stále patří k dobré vizitce školy, že vede své žáky nejen k osvojení toho, co vymezují osnovy, ale že jim vdechne i kus nadšení a krásy. Pěvecký sbor pod jeho vedením patřil mezi nejlepší dětské sbory na Olomoucku.Bydlí v Grygově.

Čtení o Velkém Týnci.Velký Týnec 2007.

Mgr. Jaroslav Hlaváč

Řezbářskou praxi ve Vsetíně, Praha od r. 1909, abs. AVU 1914, prof. Myslbek. Asist. kreslení v Brně. Autor Smetanova pomníku v Holešově, vnitřní výzdoby městské spořitelny v Prostějově.

Toman: NSČSVU 1947.I.-S.340.;.

Byl jeden z prvních absolventů Slovanského gymnázia v Olomouci v roce 1873, kde vystudoval i bohosloví a roku 1877 zde byl vysvěcen na kněze. Pedagogicky působil na českém gymnáziu v Olomouci v letech 1877–1879. Působil pak v duchovní službě, nejdéle a naposledy v Kučerově na Vyškovsku, kde od roku 1890. Pak zase působil v Olomouci 1921–1923. Na odpočinku žil v Kroměříži. Byl mj. autorem vícesvazkových Dějin světa, jazykovědných spisů O zvučnosti českého jazyka, Česká povaha v řeči. Publikoval v Obzoru, periodiku Náš domov, kam psal povídky. Užíval pseudonym Vojnar, Kantilen. Upravoval národní písně.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.94–95.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..25.;Hanácké noviny, 1991, 23.2., S.4., Hanácké noviny, 24.2.1996, S.8. Český bohovědný slovník. IV. Praha 1930. S. 962–963. Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

Msgre Alois Hlavinka.

Miluše Hlavinková žije v Litovli od svých 10 let a keramice se začala věnovat o rok později. Paní Applová, tehdejší vedoucí družiny, při náhodném suplování dětem popisovala tak barvitě dílnu pana Lamra, že vzbudila její zájem. Přihlásila se tedy do keramického kroužku, jehož první schůzka se konala právě v dílně pana Lamra. V kroužku nebyla možnost točit na kruhu, který ji zaujal nejvíc, proto využila „podaného prstu a vzala celou ruku“. Pan Lamr totiž nabídl zájemcům možnost učit se a zkoušet na kruhu u něj. Souběžně navštěvovala v tehdejším Městském domě pionýrů a mládeže keramický kroužek pod vedením pana Jiřího Havlíčka. Ten ji postupně přiměl k rozhodnutí, věnovat se keramice jako své budoucí profesi.

Další etapou vývoje byla doba učení na Středním odborném učilišti pro umělecká řemesla v Praze s praxí v keramičce v Zábřehu na Moravě. Zde pracovala i po vyučení a dodělala si současně střední školu s maturitou. V té době navštěvovala také výtvarný spolek Olomoučtí. S nimi se účastnila výstav, které pořádali a tyto měly význam i pro její další tvorbu. Potkala zde profesora Dvořáka z Pedagogické fakulty výtvarného oboru Olomouc, který ji doporučil držet se klasiky ve výtvarném pojetí keramiky. V roce 1991 se vydala na zkušenou do keramické provozovny v Litomyšli, a tam se definitivně rozhodla pro svobodné podnikání.

Své výrobky prodávala především na řemeslných jarmarcích, kde však bylo podmínkou i předvádění řemesla. Poněvadž nebylo možné vždy s sebou vozit kruh, naučila se drátování, které šlo s keramikou vždy ruku v ruce a předvádět se dá vždy. Toto řemeslo zažívá nyní rozkvět; starší lidí vzpomínají na dráteníky, kteří dříve chodili po domech a opravovali prasklé hrnce. My mladší se zase můžeme seznámit s prakticky zaniklým řemeslem a nechat si opravit, co nám babičky zanechaly. Vždyť ty staré hrnce jsou stále hezké a funkční, i když se jinak využívají. Již v nich nevaříme, ale květinám to v nich náramně sluší.

http://kameninazlitovle.ic.cz/historie.htm

Narozen v Bolelouci (n.m.č. Dub nad Moravou) Pracovník v zemědělském stavebnictví. Psal články do odb. časopisů.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…? Praha 1974.S.72.;.

Městys Dub nad Moravou má Bolelouc jako místní část.

V letech 1912–1920 studoval na gymnáziu v Přerově. Národní umělec 1981.

Čeští skladatelé současnosti.Praha 1985.S.96–97.fotografie; ČBS.Praha 1992.S.214.;

Absolvoval Státní sochařskou. a kamenickou školu v Hořicích r. 1953, u prof. Kalfuse.

Sborník Hořická sochařská škola.1987.;.

V roce 1969 abs.FFUK Praha dějiny umění, 1970 Phdr, 1980CSc.1974–1981 odb.as.KVTV FFUP.Autor vědec.studií z obl.památkoví péče a dějin výtv.umění, zejm.středověku a renesance.Pozornost věnuje městu Olomouc.Spolu­zakl.symp.His­torická Olomouc.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc.

Roku 1939 abs. AVU v Praze u prof. Španiela. I.cena za sochu sv.Jiřího pro Kardějov. Restauroval některé sochy v kostele P.Marie Sněžné v Olomouci a v Klášterním Hradisku. Získal Maudrovu cenu od ČAVU v Praze.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha 1947, S.343.; Toman, P.: Dodatky.Praha 1955, S.69.;. http://www.kojetin.cz/…u_hlobil.php

Psal taneční skladby pro klavír a pochody pro 4 ruce. " Pozdrav z Milovan", polka Na ledě. Napsal skladbu pro klavírní trio Vlny života (1894).

Československý hudební slovník.1.Praha 1963, S.445.;.

Narozen v Lipníku na Třebíčsku jako páté dítě chudé rodiny drobných zemědělců. R. 1909 vstoupil do tzv. dvoutřídky. Poté studoval v Hrotovicích a roku 1914 nastoupil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde maturoval v roce 1922. Poté absolvoval v Olomouci bohosloveckou fakultu a vysvěcen na kněze 5.7.1926. Primiční mši svatou sloužil 11. července 1926 v rodišti. .Zprvu kaplanoval ve Spálově, později v obcích Kladky u Prostějova a v Jesenci. V roce 1927 byl přeložen do Brantic u Krnova a rok na to do Hodolan u Olomouce. V roce 1934 se stal asistentem CM bohoslovecké fakulty a téhož roku byl promován na ThDr. Pedagogicky působil na CMFB v Olomouci, v letech 1945–1947 jako profesor. V době uzavření fakulty musel být v pastoraci. V červnu 1947 jmenován biskupem českobudějovickým. V letech 1950–1952 internován v rezidenci, od 2. 3. 1952 do 9. 6. 1968 mimo diecézi, v Koclířově na Svitavsku. Poté se znovu ujal svého úřadu. V roce 1964 napsal knihu každodenních rozjímání, která vyšla pod názvem „Minutěnka“. Přispíval a redigoval časopis Ludmila, Kazatel aj. Užíval občas literární pseudonym J.Buděj. Je autorem knih „Problém odpadu od církve“ (1936), Konverse a konvertita (1939). Pohřben na hřbitově u sv. Otýlie v Českých Budějovicích. Památník biskupa Mons. Josefa Hloucha se nachází v přírodním areálu národního centra Fatimy ČR, tzv. Minutěnce v Koclířově, který byl odhalen 2. 6. 2007.

Vopravil: Slovník pseudonymů…Praha SPN 1973, S.640; Lid.demokracie, 22.4.1992., . Pokorný, P.,R.: Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918. Ostrava 1992.S.34. Ar­cibiskupské gymnázium v Kroměříži. 1854–1950. Kroměříž 1991.;

Absolvovala Taneční konzervatoř v Brně. Od roku 1999 členkou baletního souboru Moravského divadla Olomouc.

Cena města Olomouce za rok 2003.Olomouc,2004.

Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde maturoval v r. 1897. Pracoval jako referent památkového odboru města Prahy. Objevil základy 27 románských domů. Patřil k uznávaným odborníkům mezi památkáři. Byl členem Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci. Byl zetěm malíře Mikoláše Alše.

Gračka, Fr. : Čechy pod Kosířem, Obec Čechy pod Kosířem 2000, S. 32–33.

JUDr. Rudolf Hlubinka

Narodil se v Olomoucké ulici (dnes 1.Máje č.629) jako syn Antonína Hluchého. Otec rozprodal roku 1885 zboží a odstěhoval se s rodinou do Tuřan u Brna, kde vedl hostinec a obchod se smíšeným zbožím. František se v Brně vyučil typografem a současně soukromě studoval hudbu. Své muzikantské nadání pak uplatnil u vojenských kapel v Olomouci, Josefově a ve Vídni. Tady pak po vojenské službě natrvalo zakotvil. Pracoval jako typograf českých Dělnických listů, kde zveřejňoval i své fejetony. Vydal romány „Šťastní a nešťastní“ (1912), „Luise 19..“ (1933), sbírku povídek a fejetonů Symfonie života (1926), divadelní hru „Zhroucení“ (1923).
Přesto jeho život patřil převážně hudbě. Dále se vzdělával, studoval harmonii i u J.B. Foerstera, po dvacet let byl sbormistrem českých pěveckých spolků ve Vídni, skládal pro ně mužské sbory. Z jeho díla pocházejí mužské sbory Posvícenská, Dohořela (na báseň J.S.Machara), Májová hymna (na text I.Olbrachta), Blahopřání, pochody (Na té naší Hané), symfonická báseň Vindobona. Byl aktivním členem vídeňské české společnosti i v jiných odvětvích kulturní a osvětové činnosti. Byť zůstal i po vzniku Československa ve Vídni, na svoji domovinu nezapomněl, svědčí o tom i rukopisné paměti na mládí v Litovli. Zemřel za 2.světové války, patrně roku 1940, ve Vídni.

Československý hudební slovník.I., Praha 1963., S.446.; Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů. A-L. Praha 1982. S.160.; Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. CD-R. 2008.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1940

Po maturitě na litovelském gymnáziu v roce 1948 absolvoval přírodovědecké biennium na UP (učitelství přírodopisu a zeměpisu pro školy III. stupně) a poté studoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor biologie, geologie a geografie. Rok před ukončením studia se dobrovolně přihlásil do učitelské služby na Ostravsko, kde byl nedostatek učitelů. Univerzitní studia ukončil v roce 1952. Krátce vyučoval na škole pro důstojnický dorost v Nové Jičíně, v letech 1954 až 1957 na gymnáziu ve Šternberku a poté na Střední pedagogické škole v Olomouci. Od roku 1959 až 1964 působil jako učitel, později odborný asistent biologie na Pedagogickém institutu, 1964–1971 zástupce vedoucího katedry přírodopisu a základů zemědělské výroby, od r.1977 jako vedoucí katedry biologie Pedagogické fakulty UP v Olomouci. V roce 1967 obhájil disertační práci z oboru mykologie a složil rigorózní zkoušky na Přírodovědecké fakultě UP a byl promován na doktora přírodních věd. Absolvoval externí aspiranturu v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích a v r.1976 tam obhájil kandidátskou práci opět z oboru mykologie. V roce 1983 byl jmenován docentem pro obor botanika a o rok později mu byl udělen titul Vzorný učitel. V roce 1997 byl jmenován univerzitním profesorem. Kromě pedagogické a vědecké činnosti věnoval svůj čas aktivní práci ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, kde je od roku 1971 předsedou biologické sekce. Téměř již čtyřicet let stojí v čele Mykologické poradny v Olomouci. Je čestným členem České vědecké společnosti pro mykologii. Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého obdržel zlatou medaili. V roce 2007 mu byla udělena Cena města Šternberka. V tomto městě bydlí od roku 1959.

Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci 2001–2005. Olomouc:VSMO,2005­. S.43–44. V měsíci březnu blahopřejeme…Kdy,kde,co v Olomouci. Březen 2014. S.3. Volala manželka prof. dne 15.12.2024.

Prof. RNDr. Bronislav Hlůza, CSc.

. Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol studovala v Jihlavě. Později při učitelském povolání absolvovala Pedagogickou fakultu olomoucké univerzity, obor čeština, dějepis a výtvarná výchova. Jako učitelka působila v letech 1955–57 na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku, v letech 1957–1959 na dvoutřídních národních školách v Dalově a Žerotíně, od r. 1959 do r. 1992 na 2. stupni ZŠ Dr. Hrubého ve Šternberku. Dlouhodobě publikuje v regionálním tisku, její zajímavé články můžeme číst většinou ve Šternberských listech. Její zásluhou byla vydána část pozůstalosti vlastivědného badatele, astronoma a politického vězně Karla Morava (1906–1993), Staré šternberské obrázky a povídky Bloudění Marty vojandy a Zlý sen. V roce 2002 obdržela Cenu města Šternberka za přínos regionální historii. Zpracovala literární pozůstalost stíhacího letce Ladislava Valouška, plukovníka letectva v. v. (1918–1996), a vydala knížku jeho leteckých povídek Návraty stíhačů (2002), dva letecké deníky (Cestou nadějí a zklamání – 2003, Cestou zpátky – 2003), doplněné autorskou monografickou prózou Životní křižovatky stíhacího letce Ladislava Valouška (2006). Věnovala pozornost vývoji českého školství ve Šternberku, názvosloví šternberských ulic, historii české knihovny a významným osobnostem Šternberska.

Osobní sdělení Ševčíková, Hana: Výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. 2015, č.12, S.4.

Mgr. Vlasta Hlůzová

Narozen na Trutnovsku. Po vysokoškolských studiích působil na Husitské ČEFB v Praze, kde v roce 1935 jmenován docentem křesťanské sociologie. Koncem 30. let emigroval do Londýna a po návratu z emigrace se stal řádným profesorem. V letech 1946–47 děkanem fakulty. Katedru sociální teologie řídil prof. PhDr. F.M.Hník v letech 1950–1955. Poté odešel do Olomouce, kde zvolen biskupem CČS. V roce 1961 vážně onemocněl a byl penzionován.

Gabriel, Jiří: Slovník českých filozofů. Brno MU 1998. S.181.;

působil v Krajinské lékárně v Olomouci.

Literární místopis OA Přerov/duben 1993.

V r. 1954 abs. Pedaggickou fakultu MU Brno. Poté působil jako učitel na základních a střední škole v Krnově do r. 1961. V letech 1961–1964 na Pedagogickém institutu Olomouc, 1964–66 expertiza v Tunisku. Od r. 1966 dosud na UP. Od r. 1991 na fakultě tělesné kultury UP. 1990 prof., děkan PedF UP, od roku 1991–97 prof., děkan fakulty tělesné kultury UP v Olomouci a od roku 1998 prof., vedoucí Centra humanitn. studií Fak. těles. kultury UP. Člen redakční a vědecké rady. Člen předsednictva Čes. Olymp. akademie, člen komise Českého olymp. výboru. Člen ICSSPE. Bohatá publikační činnost. Prof.PhDr. Bohuslav Hodaň, CSc. působí na MU v Brně.

Žurnál UP, 1991, září, č.5, S.2.; Kdo je kdo v ČR-osobnosti české současnosti, Praha 2002., Kdo je kdo 1994–1995.Praha 1994.S.174–175.;

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.49–51.;

'

Syn olomouckého nakladatele Eduarda Hoelzela. Vyučil se litografem a knihtiskařem. Absolvoval AVU v Mnichově a ve Vídni. Malíř-krajinář. Přednášel na AVU ve Stutgartu.

Sedlářová, J.: Moravské malířství 2. pol. 19. století. Kroměříž 1981. Katalog výstavy.