Osobnosti Moravy.eu

Rozená Roháčková. Od roku 1941 bydlela v Olomouci.Ma­turovala na Slovanském gymnáziu. Absolvovala abiturienský kurs na Obchodní akademii. Píše pohádky s regionálními náměty a veršované pohádky s výchovným podtextem.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.248;

V roce 1926 maturoval na SGO. Po studiu lékařství a promoci v roce 1931 nastoupil na interní oddělení Baťovy nemocnice ve Zlíně, od r. 1933 v Brně. Roku 1935 studoval FFMU v Brně filozofii a sociologii. Po osvobození v roce 1945 zemským referentem pro kulturu a školství v Brně, po r. 1948 ředitelem Zemské porodnice. Od roku 1960 vedoucím Katedry gynekologického klinického institutu v Praze. Doc. MUDr. Antonín Černoch.

Slavětínský, Milan: Významný lékař z Hané. Zprávy KVMO 1978, č. 194. S.21–23. Nekrolog. Čs. gynekologie, 54, 1989, č.4, S. 119–120.

Na přelomu století působil na Litovelsku. Ředitel měšťanské školy v Olomouci. Kromě prózy psal i odborné pedagogické práce. Užíval pseud. Kyrilovič Petr;

Z díla: Podivuhodné příběhy bratra Šebestiána. 1929. Milénium krále Matěje. 1931. Zima a léto s Březinou a Úlehlou na jaroměřické škole. 1932. Škola v přírodě. 1922. 40 let českého života v Olomouci. 1925. Biografie: Kunc, J. : Slovník soudobých českých spisovatelů. I. Praha, Orbis 1945. S. 102–103. Kunc, J. : Kdy zemřeli. . . ? /1937–1962/. Praha Národní knihovna 1962. S. 37. Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, s. 23. ;Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. A-G. Praha 1985; Adamovič, I. : Slovník české literární fantastiky a csience ficton. Praha 1995. ;

Maturoval na gymnáziu ve Strážnici r. 1934. Poté vystudoval teologii v Olomouci a r. 1939 byl vysvěcen. Jeho prvním místem byl Kostelec u Holešova, kde byl kaplanem. Po roce byl jmenován prefektem na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Současně studoval filozofickou fakultu v Praze a po státních zkouškách se vrátil do Kroměříže, kde se stal profesorem na gymnáziu.

Krulichová, M.: O Autorovi. In: Slovo na dobrou noc. Chvojkovo nakl. 1997. Fabián, J.: – Ševčíková , H. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravy. 1. sv. A-Fi. Valašské Athény 2009. S.65. https://www.okobeskyd.cz/?…

Studoval VŠ zemědělskou v Brně. Profesorem na Hospodářské škole v Přerově a Zemské zimní hospodářské škole v Uherském Brodě, kde byl zatčen a odvlečen do Osvětimi. RTDr. in memoriam. Pamětní deska v Brně, Zemědělská 1/1.

Encyklopedie dějin města Brna.

původně cyklista, s atletikou začínal v Lokomotivě Šumperk v r. 1956. Mistr sportu 1968.

Jirka, Jan: Málá encyklopedie atletiky.Praha, Olmpia 1990.S.79.;.

Studoval na Slovanském gymnásiu v letech 1893–1899. Poslední dva roky studoval v Kroměříži, kde maturoval v roce 1901. Pak studoval práva na KU v Praze a p 2 letech přešel n FFUK, kde studoval dějepis a zeměpis a pokračoval na univerzitě v Krakově. V letech 1905–1918 učil na Obchodní akademii v Hradci Královém a v září 1918 byl přeložen do Brna, kde taktéž učil na Obchodní akademii. V letech 1919 – 1938 působil jako profesor na JAMU v Brně a konzervatoři. Zde působil do konce svého života jako hudební kritik a publicista v Lidových novinách. Všude, kde působil vedl pěvecký sbor. Zemřel v Prostějově, ale pohřben v Brně.

Československý hudební slovník osob a institucí.l. díl.P., SHV 1963, S.193.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.32.; Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů.I., 1982, S.76.; Bártová, J.: Dějepis hudby G.Černušáka.=O­pumusicum, 15, 1983, č.2, příl., S.1–4.; Spilka, D.: Vzpomínka na G.Černušáka.=Šta­feta, 8, 1976, č.3, S.16–19.; tr: 100 let od narození význam.hud.věd­ce.=ZVSMO, 1983–84, č.19–20, S.39–40.; Trojanová, J.G.Černušák.Per­s.bibl.Brno, SVK 1982.262 s.;

V roce 1951 maturoval na České reálce v Olomouci. Poté studoval vysokou školu a stal se stavebním inženýrem. Kreslení a malování měl rád od dětství, ale plně se mu začal věnovat od roku 1988, poté, co se stal členem výtvarné skupiny Olomoučtí. Věnuje se zejména kresbě pastelem a kolorované perokresbě. Oblíbeným námětem hanácká krajina, města a vesnice. Zpracoval axonometrickou mapu Olomouce a mapu Hané. Samostatně se představil v r. 1995 ve Velké Bystřici, 1996 v Přemys­lovicích a 1997 v Olomouci a Prostějově. Ve dnech 12–21.2.2008 měl výstavu v Lipníku nad Bečvou s názvem " Moravská brána".

Propagační list k výstavě Irena Válková a Mojmír Černý. Olomouc 2000.

Ing. Mojmír Černý

Do jednoty bratrské byl přijat r. 1533 v Mladé Boleslavi, kde se mu dostalo školního vzdělání, r. 1536 studoval ve Wittenbergu a pak zastával nižší funkce v Litomyšli. Později byl uznávaným kazatelem. Byl často vysílán do zahraničí, např. v r. 1540 do Štrasburku. 1549 vysvěcen na kněze. R. 1553 byl zvolen v Přerově biskupem a v témže roce jmenován protonotářem jednoty. Skládal písně, přeložil do češtiny žaltář, sbíral lidová přísloví.

Lexikon české literatury. Praha : Academia, 1985. S.459–460.;

Studoval německou obecnou i reálku v rodišt a maturoval v r. 1909 a r. 1911 doplňovací maturitní zkoušku pro absolventy reálek, aby mohl studovat univerzitu. Univerzitu ve Vídni studoval v letech 1909–1914, obor čeština, němčina a hudební výchova. Před 1. svět. válkou učil na reálkách v Prostějově a v Novém Jičíně. V lednu 1914 získal vysvědčení o učitelsk způsobilosti. Za studií se seznámil s Elisabet Schuberovou, která byla dcerou vídeňského operního zpěváka. Oženil se s ní dne 7.11.1915 ve Vídni. Od státnice v r. 1915 odcházel na bojiště, zúčastnil se útoku na Lvov a zakusil italskou frontu. Po válce 1918–1923 opět působil jako středoškolský profesor. Od 1.9.1923 do r.1951 učil na České reálce a 1923–1924 a 5.5.1945–1951 na Slovanském gymnáziu v Olomouci češtinu, němčinu a zpěv. V roce 1941–1944 působil jako zemský školní inspektor v Brně. Bohatá publikační činnost. V letech 1946–1947 byl členem Volánkovy Jednoty divadelních ochotníků. Od r. 1948 publikoval v Našinci. Vedl kulturní rubriku tohoto deníku. Dramaturgem olomouckého divadla. V roce 1947–1949 učil na Dívčím reálném gymnáziu v Řepčíně. V letech 1949–1961 působil na UPOL jako lektor polské gramatiky, českého jazyka pro cizince a německého jazyka.V letech 1951–1970 byl PhDr. Jaroslav Čičatka pracovníkem hudebního oddělení Krajské lidové knihovny, později Okresní knihovny v Olomouci. Od r. 1953 byl vedoucím oddělení. Autorem cca 30 studií, několika bibliografií hudebních velikánů (G.Mahler, L.Janáček, R.Schumann, Dobrovský v Olomouci aj.) a historie divadla v Olomouci (pozůstalost v rukopise). V letech 1975–1979 pracoval v Divadle Oldřicha Stibora. Jeho první manželka Alžběta Čičatková (28.11.1893–5.12.1949) je pohřbena na ústředním hřbitově. Rok poté se oženil s Jarmilou Havránkovou, roz. Šichovou, rozvedenou učitelkou z Prostějova. Zemřel v 88 letech v olomoucké nemocnici.

Československý hudební slovník.1.Praha, SHV 1963. S.219.;Bu­rešová, A.: Na okraj výročí našeho rodáka.=Štafeta, 8, 1976, č.1, S.30–31;. Hynek, Z.: Olomoucké hřbitovy. Olomouc 1987.Rkp.; Zicháček, V.: Osobnosti SG. In: Hanácké noviny, 1992, 11.4.,S.4.; Staňková, Zdenka: PhDr. Jaroslav Čičatka a knihovna. Naše knihovna 1992,č.2. S. 10–11. Volfová, Radka: Inventář k osobnímu foncu J. Čičatky. Bakalářská diplomová práce UPOL 2015. Horák, Štěpán: Jaroslav Čičatka a jeho význam v rámci olomoucké hudební kultury. Bakalářská diplomová práce. UPOL 2017. Ševčíková, H.: Hledání Hané na Hané. In: Z pamětí literární Olomouce. VSMO Olomouc 2004. S.163–164. Ševčíková, H.:Lednová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2021, Velký Týnec 2021.S.4–5.

'

PhDr. Jaroslav Čičatka v rodném listě: Jaroslav Adam Čičatka

V roce 1939 vězněn za vydávání nelegálního časopisu. 1940 absolvoval olomoucké reálné G. Působil jako scénograf Beskydského divadla v Hranicích, 1943–1945 výtvarník Beskydského divadla v Novém Jičíně, 1945–1950 lektorem a tiskovým referentem Městských divadel pražských, 1952 abs. FFUK Praha, obor: estetika a divadelní věda. 1952–1956 pracoval v Bratislavě jako dramaturg a režisér Studia populárně vědeckých a naučných filmů. 1956–1990 dramaturg a režisér Krátkého filmu Praha. Od r. 1965 externě pedagogicky působí na FAMU. Po r. 1968 pracoval převážně v zahraničí. Světová výstava Montreal, námět a spolurežie Kinoautomatu, audovizuální projekty v USA, Japonsku, Kanadě, Austrálii ad. Muzikál The Scroll uved. na Světové výstavě v
australském Brisbane získal Oscara za nejlepší audiovizuální dílo.

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991.S.137.: Komárek, Martin: GEN.100 Čechů dneška.2. Praha 1994.S.188–196, 2 fotoportréty..

V dětství se učil hře na housle v Dačicích. Velmi ovlivněn strýcem, bratrem maminky Otakarem Šinem (1881–1943), který jej učil kompozici. Gymnázium studoval v Telči, kde maturoval r.1941. Poté studoval Státní konzervatoř v Praze a JAMU v Brně. Pedagogickou dráhu začal v Poličce jako učitel hudební školy, pak byl ředitelem hš v Litomyšli, a Chocni. Od roku 1958 byl Čotkův život spjat s Olomoucí, kde působil jako skladatel, kritik, organizátor hudebního života. Dlouhodobě působil jako vysokoškolský pedagog: z podnětu Roberta Smetany začal 1960 vyučovat hře na klavír a postupně hlavně hudební teorii (harmonie, kontrapunkt, hudební formy, analýzy) na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého působil do 1987. Docentem jmenován 1975, práce Vokální hudba a novodobé kompoziční techniky) na katedře hudební vědy (1991–2002). Spolupracoval s různými sólisty, soubory komorními i sbory, s institucemi jako Moravská filharmonie, Podzimní festival duchovní hudby, byl po dlouhá léta (od 1973) činitelem (i předsedou) programové rady festivalu dětských pěveckých sborů Svátky písní Olomouc; externě vyučoval na konzervatoři v Ostravě. Na kontě skladatelské činnosti má 70 skladeb, některé z nich na CD a gramofonových deskách. Publikoval v Hudebních rozhledech.

Československý hudební slovník.I.P., SHV 1963. S.221.; Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.P., Div.ústav 1982, S.81.; Gardavský, Č.: Skladatelé dneška.P., Panton 1961.; Hudební rozhledy 1973, č.9. S.420–423.; Čotek, Pavel: Dva domovy.In: Kulturní měsíčník 1984,č.10. S.2.; Kolář, B.: Jubilant Pavel Čotek. Olomouc.cz (20.11.2002). ;

Narozen v Moravské Húzové (n. místní část obce Štěpánov).

Starosta obce Moravské Huzové a dlouholetý obecní tajemník ve Štěpánově, kronikář, písmák, autor řady článků z dějin Štěpánova, lidový meteorolog.

Koudela, M., Kráčmar, J.Paměti obce Štěpánova.Ště­pánov.Danal, 1997.S.69.

Vzdělán v oboru stavitelství se zaměřením na památkovou péči. Je spoluautorem koncepce vlastivědných ústavů, která by měla spojit muzejní, památkové a výstavní aktivity v regionech. Věnoval se záchraně a obnově památek. V roce 1969 založil časopis Obnova památek, kde byl výkonným redaktorem. Po 13 číslech byl zastaven. Iniciátor založení Střední odborné školy památkové péče v Šumperku. Věnuje se soudnímu znalectví.

Gronychová,M.: Karel Čunderle osmdesátiletý., Severní Morava. sv.90, 2005, S. 68–69. Nekrolog. Severní Morava. Sv. 100.S. 101–102.

Pocházel z velmi chudých poměrů. Začal studovat v Těšíně, pokračoval v Opavě, ale maturoval na gymnáziu v Kroměříži r. 1879. Poté studoval na vídeňské univerzitě filozofii, germanistiku a historii a dosáhl doktorátu r. 1887.
Plně se věnoval spisovatelské činnosti. Psal německy. Ve svých prózách se rád vracel do krajiny, kterou poznal v dětství.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.3.Opava 1979.S.22–23. BSSSM,seš.3 (15.).Ostrava 2002.S. 50.

PhDr. Jacob Julius David

Maturoval na G v Třebíči 1898, poté studoval bohosloví v Brně, vysvěcen roku 1902. Přátelství s O. Březinou. Spolupracavoval s Dostálem-Lutinovem, F. Dohnalem, J. Florianem a F. Bílkem z Chýnova, který mu knihy ilustroval. Působil 1902–04 v Kučerově, 1904–1911 s Florianem, po r. 1911 došlo k roztržce. 1907 se rozešel s Katolickou modernou. 1913 přátelství s F. X. Šaldou, 1918 s P. Kytlicovou. R. 1919 ve Šternberku. Od r. 1945 trvale v Tasově, zemřel v nemocnici v Třebíči, pohřben v Tasově.

Lexikon české literatury.1.Praha 1985, S.526–530.;. Olič,Jiří: Čtení o Jakubu Demlovi. Olomouc, Votobia. 1993.;

V Olomouci pobývala slavná pěvkyně Emma Destinová několik dní před svým představením, jímž byla Smetanova Prodáná nevěsta dne 23.6.1918. Za velké účasti čes.občanů byla uvítána na nádraží zakladatelem Žerotína Jindřichem Geislerem a ubytována v rodině JUDr. Ferdinanda Tomka. S městem se rozloučila 27.6.1918.Vzpo­mínkou byl zápis v pamětní knize Žerotína a fotografie věnovaná hostitelské rodině.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.;Vodáček,A­dolf: Nejslavnější česká pěvkyně.=Stráž lidu, 1988, 9.7.,S.4.;.

Studoval na brněnské konzervatoři housle a skladbu. Působil v Hustopečích, Prešově na učitelském ústavu, ve Valašském Meziříčí. 1937–1948 a Tišnově. Jako sbormistr obnovil činnost mužského pěveckého sboru Beseda ve Valašském Meziříčí. Je autorem studie Škola sborového zpěvu.

Fabián,J. – Ševčíková, H.: Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Valašské Meziříčí 2009. S.75–76.;

V letech 1917 –1921 učil se hře na housle na hudeb. škole Žerotín v Olomouci, od r. 1922 na konzervatoři v Praze. Od r. 1938 v rozhlase Ostrava, do r. 1951 v Brně, poté šéf rozhl. orchestru v Plzni. Skládal písně, operety. Mj. složil směs písní Moravským krajem /1947/, Po hanácke /1950/. Úpravy lid. písní. Zal. umělec 1975. 1965–1979 pedagog na konzervatoři v Plzni.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.233–234.; MČE, II.Praha, Academia 1985, S.95.;ČTK-BIO 1983.;Čeští skladatelé současnosti.P., Panton 1985, S.52./foto/.;.

Syn rytíře a zem.advokáta, který měl v Jesenci u Konice zámeckou kapelu.Vliv kněze J.N.Schoena a hanácké lid.písně.Stud­.akad.G v Olomouci 1818–1820, lyceum r.1824, filosofii v Brně r.1821–23.Působil jako učitel hudby v Olomouci od r. 1830, od 1841 náležel k vlastenec.kruhu A.V.Šembery.Tvorba umělé písně a kytarových skladeb.Autor vlastenec.písní a písně Moravo, Moravo.

Axman, Emil: Morava v české hudbě 19. století. Praha 1920, S.21–26.
Československý hudební slovník. I. Praha, SHV 1963, S. 234–235. ;.

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Synem učitele Františka Dočkala. Od dětství rád kreslil a maloval, obdivoval přírodu a vše krásné. Po maturitě na učitelském ústavu v Olomouci chtěl studovat uměleckou vysokou školu, ale uzavření vysokých škol v roce 1939 mu zcela změnilo plány. Zůstal v rodišti, za okupace se ještě vzdělával na Obchodní akademii v Olomouci a získal způsobilost vyučovat na zimní hospodářské škole na Klášterním Hradisku. V září 1944 byl totálně nasazen, ale práci nenastoupil a ukrýval se u partyzánského oddílu Jana Žižky. Po roce 1945 krátce učil v rodišti, ve Městě Libavá, v Moravském Berouně. V roce 1948 se oženil a přestěhoval do Olomouce. Začal učit na Svatém Kopečku u Olomouce, od r. 1953 na fakultní škole ve Starých Hodolanech do r. 1956 učil na Pedagogické škole Julia Fučíka a po jejím zrušení na místní jedenáctiletce. V roce 1960 založil Lidovou školu umění, obor výtvarný a stal se na ní učitelem. Odtud přechází na Katedru výtvarné vychovy Pedagogické fakulty, kde působí od r. 1964–1985, kdy odchází do důchodu. Působil zde jako metodik a později odborný asistent.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.. Skarupský, Jiří: Osobnosti naší obce, In: www.miladockal.cz

Svatý Kopeček (n.m.č. Olomouce)

Po stud. v Brně 1904, a Praze 1909 odešla do Berlína na Sternovu konzervatoř, 1913–1919 sólistka berl. opery, do r. 1920 v Brně. 1927–29 Prostějov-řídila Vlastimilu. Poté na Slovensku.

Československý hudební slovník.P. SHV 1963.I., S.248.; Stárek, Z.: SČS I.Praha 1982.S.86.;Čech, Ivan: Centenarium Anny Dočkalové.=Štafeta, 18, 1986, č.3, S.21–22.obr.;.

Narozen v Suchonicích (na Přerovsku). Vystudoval Gymnázium v Kroměříži (1906). Poté FF UK v Praze, obor čeština – němčina. Od r.1913 působil jako středoškolský profesor v Prostějově, v letech 1913–1923 učil Jiřího Wolkra. V letech 1917–19 byl na frontě v Itálii. V letech 1923–1941 učil v Brně. V literární tvorbě psal dramatická, prozaická a básnická díla, které nejprve publikoval časopisecky, později byly vydány knižně pod pseudonymem A. Kavoň. Od r. 1910 publikoval v Lumíru, ve Tvorbě, Literárních rozhledech a od r.1924 ve Varu. R. 1912 bylo vydáno jeho drama – Mamon. V r. 1925 uspořádal a vydal první výbor Čtení z J. Wolkra a Jiří Wolker ve vzpomínkách své matky.

Lexikon české literatury. Díl 1. Praha, Academia 1985, S. 574. Almanach gymnázia v Prostějově. Prostějov 1979, S. 49. Springer, J.: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1947, S. 23.; Týnecké listy, č.6/2007, S.6.;

V Olomouci půs. od r. 1909 jako štukatér u podnikatele Josefa Mizery, později u sochaře Hladíka a spolupracuje se sochařem J. Pelikánem. Od r. 1961 externě vyučuje na katedře výtv. výchovy UP. Pracuje v duchu pražského baroka. Real. : Poslední zastavení Křížové cesty na Hostýně/1932/;re­konstrukce barokní kaple sv. Mořice v Olomouci /1940/;

Toman, P.: NSČSVU I.P., 1947, S.168.; Bernatská R.: Vzpomínáme sochaře R.Doležala st.=Stráž lidu, 1988, 16.6., S.4.;