Osobnosti Moravy.eu

V letech 1895–1903 studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, poté UK Praha, obor čeština, němčina. V období let 1904–1905 studoval FF ve Vídni a studia ukončil r. 1907 v Praze. V roce 1908 nastoupil jako středoškolský profesor na Zemskou vyšší reálku do Jevíčka, kde působil 11 let. V roce 1919 učil na RG v Přerově a od 1920–1938 na Zemské vyšší hospodářské škole v Olomouci a to: čeština, němčina, dějepis, zeměpis. Po příchodu do Olomouce se intenzivněji zajímal o historii a v roce 1924 byl ustanoven archivářem města Olomouce. V letech 1925–1926 týdně navštěvoval vždy v pátek a sobotu Archivní školu v Praze. Jeho mimoškolní činnost se soustředila na přednášky, literární práce spojené se zájmem o dějiny města a olomouckého venkova. Publikoval v časopisech: Selské listy, Pozor, ČVSMO, Stráž Moravy aj. Knižně: Paměti obce Vacanovic, Dějiny města Olomouce, Dějiny olomoucké univerzity ad. V archivu pracoval do r. 1940 a v 1945–1947. Poté se věnoval badatelské práci. V roce 1968 mu UP udělila čestný doktorát filosofie.

Spáčil, V. : Vzpomínka na prof. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, 1984, r. 67, č. 8, S. 68–75. (fotoportrét). Polívková, Květa: In Memoriam prof. Dr. Václava Nešpora. Středisko. Sborník VSMO, r. 67, č. 8, S. 76–78. Fotoportréty od PhDr. M. Koudely ze SOKA Olomouc (20.7.2018)

PhDr. h.c.

Absolvoval ČVUT, architektura Praha, 1950 / 1985 ved. projektant Stavoprojektu Olomouc. Předseda pobočky Svazu českých architektů Olomouc, místopředseda kraj. výboru svazu v Ostravě, člen poradního sboru okr. úřadu v Olomouci. Cena Jos. Havlíčka za návrh a realizaci smuteč. obř. síně v Prostějově. Projekty a realizace škol, sídlišť, samostat. objektů, např. SPŠ v Bruntále, Zenit v Olomouci, centrál. prádelna FN v Olomouci aj. Zajímá se o výtvarné umění, grafiku, kreslení a malování a cestování.

Vebr, J.: Soudobá architektura ČSSR.; Kdo je kdo 1991/1992.Praha 1991.S.14.;.

Od července 1884 v Olomouci, ředitel dómského kůru, na theol. fakultě učil zpěvu. Majitel vily v Luhačovicích, kde se konaly schůzky umělců. Učitel arcivévody Petra Ferdinanda. Skladby N. vydávány v USA, Vídni, Londýně.

Pozůstalost /rukopisy, korespondence, kritiky, ikonografie, literární pozůstalost uložena u dcery Pavly, provd. Haičmanové v Olomouci, praneteře Marie Podhrázské v Brně. Polovina skladeb deponována v hudebně historic. odd. Národního muzea v Praze. Biografie: Podhrázský, E. : Josef Nešvera /1842–1914/. =ZVÚO 1967, č. 135, S. 13–21. /bibliografie/. ;Československý hudeb. slovník. Sv. II. , P. , SHV 1965, S. 172–173. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, říjen, S. 1, 2.

Po roce 1945 působil ve Slováckém Hradišti jako herec a režisér. V letech 1962–1965 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Překládal mj. R.Rollanda: Přijde čas.

Nekrolog: Amatérská scéna,18, 1981, č.11. S.21.;

Jako první působiště Šumvald od 1.10.1926, přátelství s J.Koudelákem, 30.9.1927 odchází do N.Jičína, v Rybníčku u Uničova 1933–36, a v Olomouci na Nové Ulici od 1.9.1936–1937, poté odešel do redakce Českého slova v Praze.

Slovník české literatury 1970–1981.P., ČS 1985, S.244.;Kolář, Bohumír: František Neužil a severní Morava.=Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S.132–134/fotografi­e/;Kunc, Jaroslav: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956.Praha, SPN 1957, S.288.;.

V letech 1898–1915 působil jako katecheta na německém gymnáziu v Uh. Hradišti, poté jako prof. církev. dějin na teol. fak. v Olomouci. Od r. 1903 do 1911 člen archeolog. komise a výzkumu na Velehradě. Publikoval v ČVSMO. V r. 1910 založil v Uh. Hradišti archeolog. spolek Starý Velehrad, v roce 1925 nový spolek stejného názvu v Olomouci. Ročenky vydávané spolkem pod názvem Sborník velehradský.

Osobnosti regionu 1990.Uherské Hradiště, Okresní knihovna 1990.;/foto/; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.185.; Žurnál UP.č.27, 18.5.2001, S 8.

Po studiích v Šumperku a Olomouci učil na několika školách v severomoravském pohraničí V letech 1938–1942 vyučoval v Chocni, 1942–1945 pracoval na Zemské školní radě a na školním odboru Ministerstva sociální péče v Praze. Spolupráce s rozhlasem.

Překládal ze srbochorvátštiny a němčiny, publikoval v Severní Moravě .

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.582.;. BSSSM, seš. 6 (18.) Ostrava 2005.S.108–109. Filip, Zdeněk: Vzpomínka na Viléma Nezbedu.In: Severní Morava,89, 2005. S.66–68. (s bibliografií)

pseudonym: Zenit

V patnácti letech odešel do učení v zahrádkářské firmě Vybíral Závodník v rodišti. Po vyučení v roce 1924 krátce pracoval u firmy Bedřicha Wenzela v Olomouci. Koncem téhož roku odešel do známého závodu architekta Josefa Vaňka v Chrudimi, kde pobyl dvanáct měsíců. Získal zde nejen řadu odborných a praktických znalostí, ale také schopnost publikovat v časopisu Zahrada, v měsíčníku Naše zahrádka a v Zahradnických listech. Sem napsal první fejeton „ Z čeho šetřit“, který vzbudil v té době velký rozruch. Od roku 1926 pracoval v největším školkařském závodě v Československu u Jaroslava Veselého v Molitorově u Kouřimi.. Odtud odešel do Opavy na osmnáct měsíců na vojnu. Od dubna 1928 pracoval v Arcibiskupském parku v Kroměříži a následující rok nastoupil do školkařského závodu firmy Mazánek v Soudné u Jičína. V roce 1930 se vrátil do rodiště a založil zde ovocnou školku. Pěstoval zákrsky a tvarované stromky, bobuloviny, jahody, křovinky pro skalky, lístkové ořechy a další odrůdy potřebné pro drobné zahrádkáře. V té době publikoval v odborném i denním tisku : Rádce – český rolník, Pražská zahradnická burzy a v zahrádkářské rubrice deníků Svoboda, Moravsko-slezský domov, Večer a Lidové noviny. V roce 1938 vstoupil do Spolku zahrádkářů „ Preizler“ v Olomouci (byl funkční do roku 1948). Krátce na to začala i jeho přednášková činnost nejen v rodišti, ale též v Kroměříži, Prostějově a ve Zlíně. Po válce v roce 1945 byl zvolen do výboru obnoveného Svazu čs. školkařů. Po znárodnění, kdy ovocné školky převzalo Jednotné zemědělské družstvo, se v roce 1950 stal na dobu dvaceti let vedoucím ovocných školek v Tršicích, s cílem vybudovat speciální školku na pěstování bobulovin a lísek. na mezinárodních výstavách v Erfurtu a na Floře Olomouc získalo jeho pracoviště řadu medailí mezi nimiž jsou i zlaté. Po válce založená Jednota zahrádkářů vedla později k vytvoření Čs. ovocnářského a zahrádkářského svazu. V roce 1957 stál u kolébky svazu v Olomouci, v roce 1958 založil ČOZS v Tršicích a byl jejím předsedou téměř třicet let. Souběžně vykonával funkci předsedy Okresního výboru ČOZS v Olomouci od roku 1960 a na tuto funkci rezignoval v době dálkového studia Střední zemědělské technické školy. , obor zahradnictví v Ostravě-Zábřehu. Od roku 1950 byl často zván na aktivy, sympozia a jiné akce Československé akademie zemědělských věd, kde byl členem odborné skupiny v ovocnářské komisi. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací. Recenzoval odborné publikace o lískách a významně spolupracoval na 4. dílu Malé pomologie, pro kterou zpracoval oddíl o lískovém ořechu, s doposud nejpřesnějšími popisy odrůd. Za svou dlouholetou činnost byl ohodnocen několika vyznamenáními v rámci resortu i státu.

Ševčíková, Hana: Tršický ovocnář slaví významné jubileum, Olomoucké listy, č.4, 22.11.2001, S.4.; Ševčíková, Hana: Listopadová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, Velký Týnec, 2011, listopad, S.4.

Rozená Chytilová. Vyrůstala v učitelské rodině. Za války studovala Koménium v Olomouci, ale nacisté ho v únoru 1942 uzavřeli a tak složila maturitu v Kroměříži. V roce 1946 už jako učitelka se provdala za Jiřího Nohavičku. Manželův otec byl legionářem z 1. světové války a v roce 1945 získala rodina statek v Brníčku, který byl po odchodu ruské armády velmi zdevastovaný. Na statku hospodařili i novomanželé. V roce 1951 v rámci Akce K (kulak) Jiřího Nohavičku zatkli a odsoudili k nepodmíněnému půlročnímu trestu. Jarmilu vyhodili za školy a celá rodina se musela vystěhovat mimo okres. Mladí se odstěhovali k rodičům nevěsty do Loučan. Jarmila vyučovala po několik let načerno v Drahanovicích a posléze byla oficiálně zaměstnána v Náměšti na Hané. Manžel Jiří musel jako zemědělec odejít do soustružnické dílny TOS Olomouc, a tovární prostředí mu zničilo plíce tak, že poslední roky života byl upoután k dýchacímu přístroji. Paní učitelka učila do 70 let. Založila a vedla ochotnický spolek, psala kroniku obce, zasloužila se za záchranu Terezského údolí i o potrestání komunisty, který její rodině při kolektivizaci ublížil. V roce 2009–2010 se konal soud s bývalým předsedou MNV Brníčko Ladislavem Nakládalem, který byl odsouzen k podmínečnému trstu 18 měsíců. V době natáčení Paměti národa v r. 2017 bydlela v Náměšti na Hané.

Paměť národa. 2017 – 2021.Parte z května 2022.

od r. 1956 dirigentem a uměleckým ředitelem MF v Olomouci až do r. 1987. Cena města Olomouce 1999.

ČSHS II.Praha 1965.S.182.; ČBS, Praha. 1992., ČBS XX. století, 2.díl, 1999.

Hráč na tubu.V MFO působil od 1.10.1971 do roku 1988.

Kartotéka členů MFO.

Narozen v Horních Beřkovicích u Litoměřic.

V letech 1928–33 studoval ŠUŘ v Brně. Od r. 1934 působil v Olomouci a Hranicích. Fotografoval asi 1933–39, od r. 1973 maloval společně s O. Lenhartem. Člen Fotoskupiny pěti. Jediný prošel všemi seskupeními fotoskupiny. Měl 3 fotovýstavy.

Avantgardní fotografie třicátých let na Moravě.Katalog­.Olomouc 1981./z Muzea umění Olomouc..

V roce 1960 absolvovala gymnázium v Hejčíně, 1962 vyučena ruční sazečkou, v roce 1967 absolvovala Střední průmyslovou školu grafickou. Do roku 1988 působila v tiskárnách, 1989–1990 redaktorkou závodního časopisu Olomoucký stavbař. V letech 1990–1995 působila v Přerově, kde redaktorkou časopisu Pozemní stavby. V údobí 1995–1996 technická redaktorka Hanáckých novin. Od roku 1997–2004 pracovala v tiskárně Střediska informatiky a služby škole. Od roku 1959 věnuje volný čas zcela Kašpárkově říši, kde byla zástupce vedoucího. V roce 1979 dostala za činnost Zlatý odznak Josefa Skupy. A v roce 2007 osenění Zlatý Tyl. V Kašpárkově říši působila jako režisérka, návrhářka loutek, autorka textů a úprav loutkových her. Autorka veršů. Publikovány v časopise Květy v r. 1962 a řadě sborníků. Podílela se na vydávání sborníčků Čechova Olomouc od r. 1973. V publikační činnosti užívá šifry: JN. V roce 2010 vyšla její sbírka básní Kytice modrých nadějí. LKO 2010. Loni dodatková sbírka k 70. narozeninám a to sbírka: Návraty a závratě (2013). Zemřela ve spánku.

Nohelová, Mirka: Honza na vychování aneb Naučné věty tety Květy z etikety. Olomouc Integrafis 1996., dokument. list/97 http://otavinka.blog.cz/…ou-nohelovou Parte.

Nohelová, Mirka – literární pseudonym

Vystudoval gymnázium ve Strážnici. Po vojenské službě studoval práva na vídeňské univerzitě. Po roce 1918 se stal důstojníkem čs. armády v Olomouci, Mostu a Brně. Po osvobození v roce 1945 se stal profesorem brněnské konzervatioře a lektorem JAMU.

Československý hudební slovník osob a institucí 2.M-Ž.Praha 1965.S.182.;

Vystudoval na brněnské JAMU, obor divadelní režie.. Před příchodem do Olomouce působil v Západočeském divadle v Chebu. Do tehdejšího Státního divadla Oldřicha Stibora nastoupil od srpna 1970 a působil zde jako činoherní režisér až do května 1991 s tím, že v první polovině 80. let zastával rovněž funkci uměleckého šéfa činohry.

Nastudoval více než padesát inscenací, mezi nimi klasická díla světové (Tři sestry, Smrt obchodního cestujícího) i české dramatiky (Maryša, Naši furianti, Noc na Karlštejně). Inscenoval nejslavnější hry Williama Shakespeara, mezi nimi Hamleta, Richarda III., Othella, Krále Leara či Večer tříkrálový.

Do vedení činohry olomouckého divadla se znovu vrátil na podzim 1995 a ve funkci působil další tři sezony. S divadelní režií v Olomouci se rozloučil v roce 1998 premiérou muzikálové inscenace Muž z La Manchy. Manželka Eva byla dlouholetou vedoucí vlásenkrárny MDO.

Oznámení o úmrtí. Archiv MDO

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. V letech 1993–1995 předsedal Akademickému senátu UP. Působí jako ředitel Centra interdiscipli­nárních studií UP. Je vedoucím projektu Strategie udržitelného rozvoje pro Českou republiku, členem výzkumného týmu Centra pro sociální a ekonomické strategie při FSV UK. Napsal a podílel se na osmi knihách z oblasti životního prostředí, zorganizoval čtyři mezinárodní konference, získal pamětní medaili Rektora UP v roce 1997. Od r. 1998 je členem Řídící rady Millennium Projekt (Washington,D.C.) Uskutečnil přes 20 zahraničních cest. V roce 2002 byl spoluautorem knihy- Svoboda Josef a Pavel Nováček: Rozhovory od Bakerova jezera: na hranici reality, meta – reality a fikce. (Luhačovice, Atelier IM 2002) Od r. 2007 je vedoucí Katedry rozvojových a environmentálních studií Přírodovědecké fakulty UP.V letech 2008–2018 byl předsedou České asociace Římského klubu. Je autorem řady knih, např. Udržitelný rozvoj (2010), Od Noemovy archy (2013)Světopis (2015), Lidský příběh (2017).

http://www.pavelnovacek.eu/about-me/ email: pavel.novacek@upol.cz

Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

V roce 1962 maturoval na gymnáziu v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fak. UP v Olomouci, obor biologie, tělesná výchova, kde absolvoval v r. 1967. Hudebně se vzdělával studiem na housle v LŠU Přerov, později soulr. zpěv u L. Švagery a hře na kytaru u P. Vařáka. Zpívat začal r. 1961 s skupinou Dixieland Přerov XO, s nímž v r. 1962 pořídil první rozhlas. nahrávku. 1964 spoluzaložil rockový soubor Synkopa. První píseň Vyznání, přes noc populární. 1967 založil nový soubor VOX. Napsal asi 250 písní a přes 200 jich natočil.

Encyklopedie jazzu…Praha 1990.S.379–380.;.'

1956–1960 umělecký šéf činohry v Olomouci, poté umělecký ředitel Divadla E.F.Buriana v Praze.Zasl.um­.1967.

Nádvorníková, M.: Postavy českého divadla.Olomouc SVK 1983.Výb.bibli­ografie.;.

Narozen v Hodolanech u Olomouce.

Vystudoval gymnázium v Olomouci a Litovli. Poté práva v Brně a FF UP v Olomouci. Zabýval se romologií, filologií, indologií atd. Prováděl výzkum usedlých i kočovných Romů. Pracoval v Moravii, Milu a Sigmě. Překládal do romštiny.

Hodolany jsou součástí města Olomouc.

Stud. na reálném gymnáziu v Olomouci, poté se vyučil zedníkem, maturoval na Střed. stavební škole v Přerově, 1932–1937 VŠUP Praha. Po studij. cestách se trvale usadil od r. 1938 v Olomouci. Pracoval ve Stravoprojektu, na UP, 1970–74 děkan FFUP, ved. stř. památkové dokumentace. Založil tradici věd. symp. Historická Olomouc.

Zatloukal, P.: Olomoučtí architekti 20.století.2.ZKVMO, 1985, č.235, S.16–19.;.

Narozen v Dobřanech (u Přeštic). 1943 – 1947 v Olomouci. Ředitel divadla v Klatovech a Chebu. V Olomouci opět od r. 1970. 1978 ocenění – Nejlepší pracovník souboru.

Přehled činnosti čs.divadel., Praha 1958, S.189.;

V roce 1952 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Poté studoval konzervatoř. Dne 15.8.1952 byl jmenován varhaníkem a sbormistrem v hodolanském kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů. Posledních 10 let řídil smíšený pěvecký sbor Dvořák v Olomouci.

Smejkal, Bohuslav: Padesát let varhanní služby. In: Oldin 2002/12.

Doc. PhDr. Julie Nováková, DrSc. přednášela v letech 1948–1961 na FF UP v Olomouci (VŠP) starověké dějiny, řeckou a římskou literaturu. Od roku 1961 působila jako vědecká pracovnice Ústavu pro český jazyk ČSAV v Praze, kde redigovala latinské spisy J. A. Komenského. V 60. letech 20. století externě přednášela na FF UK (o metrice, o antické versifikaci, úvod do překladatelství). Věnovala se i české poezii, obecné teorii překladu, překládala z latiny i řečtiny atd. K jejím zásadním pracím náleží příspěvky na pomezí literární vědy a jazykovědy. K nejpřínosnějším příspěvkům k dějinám antického písemnictví náleží monografie o tzv. stříbrném věku římské slovesnosti. Podstatná část jejího vědeckého působení je ukotvena v komeniologickém bádání. Od r. 1961 pracovala na edici Dílo J. A. Komenského. Hodnotné jsou její překlady z antické literatury. K překladům přistupovala jako umělkyně-básnířka i jako fundovaná badatelka. Překládala Lucretia, Hesioda, Musaia, Aristotela, Aurelia Augustina, Vergilia, Persia.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.340; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univerzity. Olomouc 1996.S.167–169.(Komárek Miroslav).; Motlíček, Tomáš: Paměti aneb Autobiografie­.Třináct let (1948–1961) v Olomouci. Vzpomínky Julie Novákové na UP. Olomouc UP 2008.;

vícebojařka. Začínala v Lokomotivě Olomouc 1971 – 1977, trenér P. Čechák/poté Zbrojovka Brno od r. 1978. Mistryně ČSSR, pětiboj r. 1974. ;

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.368.;.

Absolvovala LFUP Olomouc 1960, 11 let lékařka na gynekologicko-porod. odd. a lékařka ARO nemocnice Kroměříž, od r. 1987 lékařka ústavu sociál. služeb. Členka Klubu křesťanských žen, poslankyně SL FS ( HSD- SMS). Publikuje v časopisech zdravotnické a sociální tém.

Kdo je kdo.II.1991–92.Praha 1991, S.669.;.