Osobnosti Moravy.eu

Muzikálová a operetní zpěvačka, abs.konzervatoř v Brně a v Praze r.1959, 1963 AMU.1.angažmá v Liberci 1963–65, první nahrávky v rozhlase.Od 1965 půs.v HD Karlín Praha, nahrávky na LP/Šanson 69;Šanson 70;aj.Prof.na konzervatoři Jaroslava Ježka.

Matzner: Encyklopedie jazzu..III.Praha 1990, S.545.;REGO Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.992–993.;.

Od roku 1961 žil s rodiči v Praze, kde chodil do školy. Od útlého mládí se věnoval malířství. V 70. letech navštěvoval ateliér scénografa Mikuláše Matrona v Praze. Zařazuje se do hnutí Druhá kultura, tvoří v abstraktivně surealistickém vidění. Odmítl absolvovat vojenskou službu, za což byl hospitalizován v Bohnicích. Na Moravu se vrátil v roce 1978 prostřed­nictvím sňatku a usadil se v Lošticích. Celý jeho život je poznamenán hledáním. Jeho obrazy s náboženskými motivy byly až do roku 1990 zakázány. Vystavovat začal v roce 1979 v Lošticích. Větší výstavu jako retrospektivní průřez jeho tvorbou bylo možné spatřit v květnu 1994 v Galerii a čajovně U Bílého slona u Dr. H. Pokorné. Od roku 2000 se zabýval výukou vezňů na Mírově a v r. 2003 zpracoval a vydal publikaci " Výtvarníci Loštic v minulosti a dnes." Dne 25.11.2011 se konala vernisáž výstavy obrazů v soukromé firmě SUNJET, Javořičská 8 v Olomouci. Výstava trvala do 31.1.2012..Výstava Central America 17.11.-30.11.2014. Výz­namnou etapou v jeho životě bylo šestileté působení ve věznici na Mírově, kde učil vězně malovat. Po revolučních listopadových dnech 1989 ovlivnil i veřejný život v Lošticích, kde se zasloužil o znovuotevření muzea a výstavní síně malíře Adolfa kašpara, zrušeného totalitbím režimem. Po dobu šesti let byl jeho správcem. Založil nakladatelství Paleta a vydával malované pohlednice. Některé jsou zastoupeny ve sbírkách Muzea De La Carte Postole v Antibes ve Francii. Pro nakladatelství Infoa zpracopval publikaci Dějiny české. Stovky Taťounových obrazů jsou reprodukovány v nástěnných a stolních kalendářích. K 100. výročí založení firmy VITOUL s.r.o. vydal v roce 2013 vydal soubor obrazů.. Vystavoval v obcích: Loštice, Rýmařov, Šumperk, Bruntál, Praha – Ungelt, Medlov, Mírov (věznice) Londýn (1982 BBC – stíhán STB), výstava AMO Šumperk – uděěleno čestné uznání v kategorii malba Olomouc 2012. Vydal Mapu anglické gramatiky – s vělkým úspěchem a v několik vydáních. Ilustroval knihu Miroslava Demela O hudebnících a nástrojích. Brno 2017. Pro rok 2018 vydal kalendář Hustoles 2018. V roce 2017 dostal Cenu hejtmana Olomouckého kraje za vyjímečný počin v oblasti kultury. ..

• tom-: Představujeme vám…Puls. 14.5.1994. S.4.

Únos Evropy In: http://otavinka.blog.cz Central America – Pavel Alexandr Taťoun v átriu RCO Jeremenkova 40b Olomouc 17.-30.11.2014. Demel, M.: O hudebnících a nástrojích. Brno 2017.

Dne 30.12.2017 jsem navštívila vilu Jaroslava Beneše, kde byly vystaveny též práce P.A. Taťouna a Mistr PAT byl osobně přítomen.

Narozen v Železnici u Jičína. Absolvoval Střední zemědělskou školu technickou v Mladé Boleslavi. Potom pracoval jako dělník v tiskárně. Razič metra a topič. Bratr malíře Pavla Alexandra Taťouna. Signatář Charty 77. Od roku 1989 do 1994 zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky (Václava Havla). Člen Divadla na tahu. V roce 1992 mu vyšla sbírka básní i prózy " V hospůdce za deště" . Inverze, Praha 1992.Olga Sommerová natočila o Petru Taťounovi dokument (vysílán na ČT). Publikoval ve sbornících: Co dům dal; Pražské komunikace; VOKNO č.9; v revui Paternoster, Jazzstop Nyní žije ve Virginii v USA.

Dokumentační list ze dne 20.2.1992

Studoval gymnázium v Olomouci 1888–1892, kde fundatistou při dómě u J. Nešvery, učitel. ústav v Příboře abs. 1897. Podučitel v Kelči, učitel v Hranicích, poté v Brně. Stát. zkouška z hudby v Praze r. 1903, r. 1906 vstoupil do PSMU, první tenorista a sólista, v letech 1937–1946 předseda sdružení. R. 1907 utvořil pěvecké kvarteto. 1945–1959 žil v Praze. Vyznamenán historic. zlatou medailí POČ 1939. Napsal své životopisné vzpomínky „Můj hudební svět“. Brno 1949.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.757.;Spáčil, V. Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968, S.21.;.Ševčíková, H.: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007, S. 76.;

Vlastenecký učitel v Prostějově, první sbormistr Orlice.

Narozen v Sušici (na Šumavě). Gymnázium vystudoval v Klatovech a Lékařskou fakultu absolvoval v Praze. Po otci zdědil vztah k historii a zejména k numismatice. Shromáždil mnoho soupisů medailí, plaket, žetonů a známek olomouckých biskupů a arcibuiskupů, dále ražby olom. medailí za habsburské monarchie a také laické olom. medaile z doby první a druhé republiky. Sestavil také popis ražeb uložených v muzeí v Kroměříži a Olomouci. Jinak působil jako lékař v Olomouci, autor mnoha statí a publikací o numismatice.

Od r. 1918 žil v Přerově. Člen spolků, dobrovol. prac. muzea, instaloval výstavy, zřídil fotolaboratoře, autor článků, zasloužil se o vydávání bibliofil. tisků v Přerově. Pacifista, přednášky.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982..

Významný moravský archeolog, zakladatel archeolog.odd.muzea JAK Přerov.Teličkovo muzeum bylo otevřeno 16.4.1922.Předseda okresní učitelské jednoty Komenský.

Přerov a okolí.Přerov 1929.S.48 – 55.;VSMŽO, 2, 1923 – 1924, příl.k č.10 Pře­rovsko, S.8 – 11.;KP 1966, č.4.;SOKA Přerov.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č.města Olomouce), kde prožil dětství a mládí. Po studiu Slovanského gymnázia ( maturoval v r. 1951) studoval Palackého univerzitu, kterou absolvoval v r. 1954. Poté začal učit na školách v Lipníku nad Bečvou, v Prostějově a v Uničově. Svůj první literární pokus učinil už v době gymnazijních studií. Převážně se věnoval poezii, knižně mu vyšly dvě sbírky. Psal též prózu,, s kterou se účastnil soutěže vypsané Knihovnou města Olomouce. Taky rád maluje. Měl jednu soubornou výstavu, kde vystavoval na 80 olejomaleb. Jako trenér mládeže vychoval několik reprezentantů v atletice. Knihovna města Olomouce v literární soutěži Prvotiny 2006 vyhlásila 1. místo v poezii i proze v kategorii autorů 26 let a více. PaedDr., bydlí v Prostějově.

Telíšek, František: Svatokopecké příběhy aneb na Svatém Kopečku nežijí jen svatí…Olomouc vl.n. 2009.; Telíšek, František: Metamorfózy. Nakladatelství Olomouc 2008. (Básnická sbírka).

Šarka 44, Prostějov

V letech 1949–1981 půs. na FFUP v Olomouci na katedře polského jazyka. Zabýval se dialektologií na Těšínsku a Ostravsku. Pořídil jedinečnou kartotéku dialektu na území Ostravska.

Sedmdesátiny doc.PhDr.B.Té­my.Kdy, kde, co v Olomouci, 1983, srpen, S.9.;. Padesát let z dějin obnovené univerzity. Olomouc, UP 1996. S. 260.; BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002.S.115–116.

V letech 1959–1963 abs.uměleckoprů­myslovou školu v Uherském Hradišti, v roce 1968 odchází do exilu do Paříže, kde studoval na uměl. škole v letech 1968–71. Autor bronzového památníku J.A.Komenského v Uherském Brodě, Arionova kašna v Olomouci, atd. V r. 1996 uspořádal retrospektivní výstavu v Olomouci v Muzeu umění . Pedagogická a Filozofická fakulta UP rozhodly o udělení čestného doktorátu v oblasti výtvarného umění v roce 1998. Držitelem Ceny města Olomouce 1998 v oblasti výtv. umění. Žije a pracuje v Paříži a v Toskánsku.

Zatloukal, P.: Hanácké noviny, 28.11.1992, příl., S.1.; (vlc): Univerzita udělí výtvarníku Ivanu Theimerovi čestný doktorát. Hanácký den, č.187, 22.10.1998, S.4.; ČBS XX. stol., 3. díl, Praha 1999; ČBS, Praha 1992; ;

Maturoval na SVVŠ v Olomouci-Hodolanech, poté studoval VŠElektrotechnickou v Brně, V roce 1961 založil 16 členný amat. soubor jazz. 1962 začal spoluúčinkovat s L. Švábenským, vlast. kvarteto vytvořilv době ZVS, 1967 2. místo v mezinár. soutěži solistů. Působil v Praze v Tesla Hloubětín. Od r. 1969 prof. hudebník.

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.549.;.

V letech 1906–1919 učil na zemské střední hospodářské škole v Přerově, od r. 1919 působil na VŠZ v Brně, obor trigonometrie. Autor učebnic VŠ, spoluautor technického a lesnického slovníku. Napsal přes 50 vědec. prací. Autor Plánu města Přerova z r. 1912, vydal Fr. Bayer.

ČBS.Praha 1992.S.735.;Li­terární místopis OA Přerov, duben 1993.;.

Narozen v Okrouhlé (u Blanska). 1935–1945 středoškolský pedagog na růrných místech, 1954–1951 pedagog vysoké školy politické a sociální v Brně, 1951–1959 pedagogické fakulty UJEP v Brně.V letech 1959–1971 vedoucí katedry geografie přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, 1975–76 předseda Čs. společnosti zeměpisné v Praze.Věnoval se teorii vyučování, matematické geografii a kartografii.2.díl Hospodářský zeměpis (1947, 1948), matematický zeměpis a kartografie (1965, 1970).

ČBS.Praha 1992. S 736.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.351.;

V roce 1826 studoval hudbu v Brně a stal se členem orchestru brněnského divadla. Po krátkém působení v Olomouci přešel do Prahy, kde byl kapelníkem voj. hudby. Potom trvale přešel do Vídně, kde dosáhl úspěchu jako divadelní kapelník a skladatel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.114;

Dramaturg a častý předseda poroty amatérských festivalů v Přerově, Kroměříži. Redaktor čas. Melodie.

Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.Praha 1990.S.350–351.;. Český hudebník slovník. web.

Ing. Titzl

Narozen v Karlovicích (n.m.č. Kostelce u Holešova). Bohosloví studoval v Olomouci, kde vysvěcen na kněze r. 1938. Doktorátu dosáhl v r. 1948. Do 31.8.1950 asis­tentem a lektorem CMBF v Olomouci. Po jejím zrušení byl jmenován administrátorem v Rýmařově a 16.3. 1951 nuceně poslán do diecéze v Litoměřicích, kde působil ve Stráži nad Nisou a v Chřibské. V letech 1955–1958 byl zbaven státního souhlasu s výkonem duchovenské služby a žil v rodišti. V r. 1958 duchovním správcem sester sv. Kříže Domova důchodců v Radkově Lhotě bez nároku na plat. Od května 1966 kooperátorem v Přerově s povinností vést duchovní správu v Předmostí u Přerova. Odtud odešel k 1.7.1967 do Vlkoše ( u Přerova). V době obnovy teologické fakulty v Olomouci v letech 1968–1974 na ní znovu působil jako odborný asistent. Od 1.7.1974 přeložen do Skřípova u Opavy. Do Olomouce se mohl vrátit koncem r. 1989. Od 1. 10. 1990 jmenován děkanem CMTF . Byl jmenován apoštolským protonotářem a proboštem olomoucké metropolitní kapituly. Roku 1993 byl jmenován profesorem staroslověnského jazyka a literatury. Literárně činný v oblasti staroslověnšti­ny.Zemřel a je pochován v Olomouci.

Krejsa, F. : Katalog olomouc. arcidiecéze. Olomouc 1986. Katalog kněžstva . Olomouc 1949. S. 65. ; Kdo je kdo. 2. Praha 1991. S. 1001. ;.

Abs. Uměleckoprůmyslovou školu Praha, obor propagační grafika v r. 1971, poté FFUP v Olomouci, obor český jazyk, výtv. výchova v r. 1976, 1976/1977 odd. dětí a mládeže, obor estetika, 1977/1987 pedagogicky působila na LŠU v Olomouci. 1987 / 1991 studovala DAMU, loutkářská scénografie- spolupráce s prostějovskými amatérskými soubory. Od 1991 svobodné povolání: artprotis, návrhy kostýmů, loutek, loutkářská scénografie, propagační grafika. Práce s dětmi, porotce, členka odboru Organizační rady pro dětské výtvarné aktivity při ARTAMA Praha. Výtvarná redaktorka čas. : „Dětská scéna“.

Narozen v rodině důstojníka čs. armády. Otec po dvou letech odešel od rodiny a tak dětství a mládí prožil Lubor v Hodoníně, kde 1940–1941 začala jeho divadelní kariéra ve Slováckém divadle. Zprvu působil jako nápověda, což ho zachránilo od totálního nasazení, později byl objeven jeho herecký talent, když divadlo postižené odchodem mnoha členů potřebovalo náhradu. Několik let působil v Brně- Dětské divadlo 1941–1942, Zemské divadlo 1942–1945.Po válce ještě krátce působil v Divadle pro mládež a ve Svobodném divadle 1945–1946. V letech 1946–1948 vykonal vojenskou prezenční službu. V roce 1948 byl angažován v Uherském Hradišti, v 50. letech v Ostravě ( Státní divadlo Ostrava a rozhlas Ostrava.V letech 1962–64 působil v Praze v Divadle S.K.Neumanna, poté dvě sezóny v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci, poté v Činoherním klubu Praha. Po roce 1968 nesměl sedm let na jeviště a tak se vrátil do Uherského Hradiště. V letech 1980 –1985 působil v Divadle pracujících ve Zlíně. Od roku 2000 spolupracoval s Městským divadlem ve Zlíně. Rozsáhlá filmová a televizní tvroba., úzká spolupráce s rozhlasem. LT vynikl taky jako malíř. Malovat se naučil u Františka Podešvy, přátelil se s Karlem Hofmanem. Zprvu maloval krajinomalby, v posledních letech poetické klauny. Jeho olejomalby jsou zastoupeny v mnoha galeriích. Vystavoval. R.2001 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra a r. 2003 Cenu města Zlína. Byl nalezen mrtev ve svém bytě a podle lékaře zemřel již 26.9.2003.

BSSSM seš.6 (18.) Ostrava 2005. S,139–140. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašské Maziříčí, Valašské Athény. S.38.

Mladší bratr Drahomíra T. (1923). Navštěvoval nižší reálné gymnázium v Olomouci, absolvoval klavírní oddělení na konzervatoři v Praze 1945–1950. Koncertní umělec a klavírní pedagog v Praze.

ČSHS.II.Praha 1965.S.775.;.

Od r. 1949 v Olomouci, vyučen původně jako malíř. Abs. 3 roky LŠU v Praze, 1 rok na FFUP jako mimořádný posluchač u prof. Kučery. Člen kroužku u DA Olomouc, vedený p. S. Menšíkem. Nyní člen Skupiny Olomouckých.

Bytem: Revoluční 12, Olomouc-Holice.Sděleno osobně na výstavě v DA 7.10.1994..

Od r. 1910 v Olomouci, absolvent SG v r. 1918, r. 1922 vysvěcen na kněze. Jako katecheta půs. v Olomouci-Pavlovičkách, od r. 1937 v Kelči u Hranic, 1938 ThDr. bohosl. fakulty v Olomouci, kde půs. do r. 1950, kdy byla bohosl. fak. zrušena. r. 1951–53 internován, poté administrátorem v M. Húzové. R. 1965 jmen. administrátorem praž. arcidiecéze, r. 1977 byl Pavlem VI. jmenován kardinálem. 1978 / 1991 arcib. pražský a primas český. V 80. letech vystupoval na obranu občan. práv v Československu. Zasloužil se o kanonizaci Anežky Přemyslovny. Autor řady monografií z oblasti katechetiky a pedagogiky. V Moravské Húzové pamětní deska vytvořená sochařem Olivou.

K život. jubileu Františka Kardinála Tomáška. A léta běží. -úvahy o životě a smrti. Středisko, sborník VSMO, 70–71, 1987–88, S. 173/fotografie-178;ČBS Praha, Academia 1992, S. 739 – 740. ;Katolické noviny, 26. 3. 1975,

Moravská Húzová (n. místní část obce Štěpánov).

Střední školu studoval v Olomouci, kde v roce 1893 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval práva v Praze a po promoci v roce 1897 se vrátil do Olomouce, kde se věnoval advokacii.Už v roce 1901 se zapojil do činnosti spolku Žerotín, kde v období let 1920–1935 vykonával předsedu a zároveň byl od r. 1932 předsedou pěvecké župy Tovačovského, od r. 1907 též funkcionářem Divadelního družstva v Olomouci a členem výboru Jednoty divadelní občanské besedy, členem výboru Matice školské a věnoval se hudební publicistice.Pro­pagoval Slováckou lidovou píseň a v roce 1927 vydal Národní písně Slovácka. Pravidelně přispíval do Časopisu Vlastivědné společnosti musejní.

ČSHS II. Praha 1965. S.781.

JUDr. Ferdinand Tomek

Dětství prožil v městě Kunštát, které si zamiloval a kam se celý život vracel. V roce 1999 se stal jeho čestným občanem. Část mládí pobýval v Brně. Přátel se s Františkem Halasem. Působil v Praze v Národní Galerii a v letech 1959–1971 přednášel dějiny umění na VŠUP v Praze.

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?…

PhDr. Jan Tomeš

Autodidakt. Topinkova cesta k umění nebyla lehká. Jeho otec (obuvník) pocházel z Brna, matka z Boskovic. Když mu bylo 13 let, osiřel. Odešel z měšťanky a šel do učení na malíře pokojů, dekorací a písma. Toto místo si našel sám. Chtěl být malířem, marně se snažil dostat na malířskou akademii, na kterou stejně neměl ani finanční prostředky. Pilně kreslil a maloval. Jeho zálibu k malířství upevňovalo jeho přátelství s malířem Rolfem Weigelem. Po ukončení tříletého učebního poměru byl bez zaměstnání. Na jeho popud vymýšlel a stylizoval různé vlysy. U malíře A. Říhy se zacvičil do kreslení divadelních dekorací. A přitom pořád maloval, hlavně krajiny, za kterými jezdil na Kyjovsko a Valašsko, kde se věnoval valašské krajině kolem Bečvy, Hrozenkova, Velkých Karlovic a jinde. Všude tam studoval kroje. Za folklorem cestoval i na Slovensko. Navštívil Trenčansko, Povážsko, Bystricko a jiná místa. Jeho tvorba byla bohatá. Zlom ve výběru a volbě motivů u něj nastal v roce 1940, když se při jedné z jeho studijní návštěvě Moravského Slovácka zastavil u syna malíře Joži Úprky – Jana, který tehdy řekl. “Kdo chce malovat slovácký kraj, ten musí na Slovácku žít, aby poznal nejen kraj a kroj slováckého lidu, nýbrž i jeho mravy a zvyky”. Od tohoto okamžiku se věnoval pouze foklóru hanáckému. Také jeho výtvarný zájem se obrátil na hanáckou krajinu a krajinu Drahanské vrchoviny. Počátky uměleckého vývoje malíře byly trpké. Jako každý umělec, který začal od piky, měl život těžký a někdy i krutý. Ale jeho láska ke “kumštu” všechny tyto svízele překonala. Nikdy neměl dost peněz na to, aby se mohl věnovat výtvarnému studiu v Praze. Teprve po úspěšné výstavě v Prostějově v roce 1942 mohl část svého výnosu věnovat na své odborné školení. Stal se žákem známého malíře prof. kreslení Františka Myslivce v Brně, kde si vedl velmi zdatně. Osvědčení o výborném studiu v oboru krajinných maleb obdržel tak skvělé, že se právem mohl řadit mezi akademické malíře, jak doslovně uvádí prohlášení jeho učitele. Byl to malíř “Božího nadání”, jak o něm kritikové tehdy prohlašovali. Hlavně po jeho druhé samostatné výstavě, kterou uspořádal v roce 1944 v přednáškovém sále Městského spolkového domu. Tento malíř “duše krajiny” byl označován za pokračovatele malířského odkazu R. Kaňáka. Nevyhýbal se žádnému motivu. Maloval krajinu, zátiší a figurální motivy. Po této své výstavě o sobě prohlásil: “Teprve teď začínám rozumět krajině a vím, že mě čeká ještě cesta trnitá”. A v tom se nemýlil. Stále jej pronásledovaly existenční potíže. Další své výstavy se již nedočkal. Ta se uskutečnila až 60 let po jeho výstavě v roce 2002 v prostě­jovském Národním domě. I když na ní byla vystavena jen malá část toho co za svůj život vytvořil, ukázala jak kvalitní to byl malíř. Stále ještě čeká na zhodnocení svého díla.

Politický a kulturní kalendář 1989.Olomouc OK 1988.S.24.;Župka, F.C.: Malíř duše krajiny.Kostelec na Hané, vl.n.1944..