Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na SG v Olomouci roku 1876. Filosofická studia absolvoval ve Vídni. Jako profesor vyučoval matematiku a fyziku a to česky a německy. Od r. 1881 působil na gymnáziu v Přerově a to do r. 1887, pak byl na rok na německém gymnáziu v Kroměříži. Od r. 1891–1926 učil na českem gymnáziu v Olomouci. Vyučoval 45 let. Členem Société astronomique de Francé. Byl též revisorem spolku Žerotín 1892–1908.

Pohřben v Přerově.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S..71.; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…? Praha 1970, S.136.; Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.197–198.; Památník 60. výročí českého gymnázia. Olomouc 1927.

Nejprve studovala na průmyslové škole. Přitom se u Bohuslava Jeremiáše učila zpívat a jako žákyně hudební školy vystoupila na několika koncertech. Později studovala zpěv v Praze a ve Vídni. Za 1. světové války musela pomáhat početné rodině a pracovala jako prodavačka, písařka a vychovatelka. V posledních letech 1.svět. války žila v Olomouci a tam zpívala na dobročinných koncertech a ve chrámovém sboru pod vedením varhaníka Antonína Petzolda. Divadelní dráhu začala po převratu v Českých Budějovicích, v letech 1922–23 působila v divadle v Olomouci. Významnějšího úspěchu dosáhla až v Bratislavě, kam přišla v roce 1923 k Oskaru Nedbalovi. Velmi úspěšný byl zájezd bratislavského divadla v lednu 1924 do Španělska, kde vystoupila v Madridu a Barceloně pod taktovkou Oskara Nedbala v operách Prodaná nevěsta a Rusalka. V letech 1924–29 byla zpět v Olomouci, ale pohostinskými vystoupeními se do Bratislavy vracela. Z olomouckých rolí to byly Milada v Daliborovi, Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanovi (1924), Santuza v Mascagniho Sedláku a kavalírovi (1925), Maršálka ve Straussově Růžovém kavalírovi (1926) a s Olomoucí se rozloučila titulní rolí Turandot ve stejnojmenné opeře od Pucciniho (1929). V letech 1929–31 působila u Zemského divadla v Brně. Opětovně hostovala na ND v Praze (Louisa, Milada, Santuzza v Sedláku kavalíru aj.). Na vrcholu své operní činnosti však musela zanechat divadelní dráhy ze zdravotních důvodů. Se svým manželem Vladimírem Štrosem se seznámila v Plzni, kde režíroval Janáčkovu Její pastorkyni a Minářová vystupovala v roli Jenúfy. Jejich dcera Marie Štrosová-Steinerová pokračovala ve stopách matky a stala se rovněž významnou operní zpěvačkou.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.101.; Ročenka Klubu českého divadla v Olomouci.Olomouc 1929.; Postavy brněnského jeviště. Brno II.1989. S.101–105.;

Týdeník tiskl se v knihtiskárně F.Slavíka v Olomouci. Vydavatelem, redaktorem a majitelem byl Jan Lang, dřívější redaktor Pozoru. Směr listu byl národně koservativní. Dnem 22.12.1899 byl list přeložen do Kroměříže a v Olomouci zůstala jen pobočná redakce.

Fischer, R.: České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938. Olomouc 1938. S.24–25.

Působil v divadle Olomouc, od r. 1951 v Ostravě, operní sólista v oboru baryton.

Hudební kultura na Ostravsku po r.1945.Ostrava 1984.; Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965, S.104–105.; Kmoníčková, Eva: V roce 1990 zemřeli.Brno, SVK 1991, S.58.;

Stud. něm. gymnázium v Moravské Třebové, Od r. 1851 v Olomouci, bohosloví, vysvěcen 1856. Poté půs. v Charvátech (seznámil se zde s prof. Sušilem, napsal monografii Charvátská fara a kostel. 1860 promován Thdr, od r. 1861 stud. ve Vídni. 1862–9 katecheta a ředitel školy v Prostějově, 1869 jmen. řád. prof. bibl. studia Starého Zákona v Olomouci. 1900 sídel. kanovníkem.

MSN, IV. Praha 1929, S. 986. ;OSN XVII. Praha 1901, S. 454–455. ;.

Narozen v Třebčíně (n.m.č. Lutína). Rudolf Mlčoch patřil mezi politiky a zároveň podnikatele, kteří se vypracovali sami a od píky. Nedokončil reálku v Prostějově, vyučil se u svého otce košíkáře a pak absolvoval košíkářskou školu v Mělníce. Další odborné zkušenosti získal v Praze i ve Vídni. Po návratu do Prostějova si zařídil košíkářský závod. Brzy mu však podnikatelské aktivity přestaly stačit a vstoupil do veřejného života, když se zprvu věnoval činnosti v živnostenských korporacích nejen v Prostějově, ale záhy po celé Moravě. V roce 1904 také převzal redakci Živnostenského zpravodaje, který vycházel v Prostějově. Od detailní znalosti prostředí, problémů i potřeb drobných živnostníků byl u Mlčocha už jen krok k založení politické organizace, která by hájila jejich zájmy. A tak v roce 1908 založil živnostenskou stranu, stanul v jejím čele a postupně jí také spolu s J. V. Najmanem vtiskl ideový i organizační profil. Po vzniku Československa byl jediným poslancem své strany v Revolučním Národním shromáždění a poslancem byl opětovně zvolen i v roce 1920. Ve volbách 1935 však získala jeho živnostenská strana středostavovská už téměř půl milionu hlasů a 17 mandátů (tedy stejně jako celá sjednocená pravice dr. K. Kramáře). Už jako poslanec a zároveň člen Státní rady živnostenské Mlčoch pomáhal k vyřešení živnostenských a hospodářských otázek a při tvorbě nového právního řádu. V lednu 1919 založil také v Olomouci (a městu zůstal do své smrti věrný) deník své strany Československý deník a byl jeho ředitelem i šéfredaktorem. Za svou stranu byl předsedou poslaneckého i senátorského klubu, jako předseda výkonného výboru stál v čele strany i stranického Zemského výkonného výboru moravského. Byl také v koaličních vládách několikrát ministrem čs. vlády: veřejných prací (1925–26), železnic (1929–32) a obchodu (1937–38). V letech 1933–41 byl šéfredaktorem Moravského deníku, který vycházel v Olomouci. Po okupaci členové strany přistoupili k Národnímu souručenství stejně jako 99 % národa. Ačkoliv se ani Mlčoch, ani další vedoucí představitelé kolaborací neprovinili, nebylo na základě Košického vládního programu z dubna 1945 (díky programové spolupráci Mlčocha s agrárníky) povoleno stranu obnovit.

Předseda Obchodní a živnostenské komory v Olomouci r.1926.Spolu s J.V.Najmanem založil živnostenskou stranu a redigoval Živn.zpravodaj.Byl členem Národního výboru v Olomouci r.1919, r.1920 poslancem v Praze, 1925, 1929 a 1935 v Olomouci, 1918–1939 poslancem NS, 1925–26 ministr veřej.prací, 1929–32 ministr železnic, 1937–38 ministr obchodu.V letech 1919 – 33 šéfredaktor Československého deníku, 1933 – 1941 Moravského deníku v Olomouci.1919 – 1940 předs.Obchodní a průmyslové komory v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938, S.200.;Malá československá encyklopedie.4­.Praha 1986, S.282.;OSN ND, IV/l.Praha 1936, S.293.;ČBS.Praha 1992. S.463.;.

1940 získal výuční list jako obchodní příručí. 1942–1945 totálně nasazen. 1945–1949 studoval ŠUŘ v Brně, textil. odd., prof. F. Malý. 1949–1957 zaměstnán jako návrhář bytových textilií v TT v Letovicích. Od 1958 působil v Praze v Ústavu bytové a oděvní kultury jako ved. odd. výtvarné estetické výchovy. Spolupracoval s divadlem Z. Nejedlého v Opavě, JAMU v Brně, Divadlem ABC v Praze, kde navrhl kostýmy ke hře „Malováno na skle“.

Bránský, Jaroslav: Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko, OK 1990. S. 73.

Narodil v Miňůvkách (n.m.č. Kromeříže). Stud.utrakvistické G v Kroměříži, akad.G v Praze a práva ve Vídni.R.1871 přes­toupil k soudnictví a působil v Olomouci, Brně od r.1873 v advokacii, od r.1888 zemský advokát v Opavě.Předs­.Matice opavské.

Ficek, V.: Biograf.slovník širšího Ostravska.Seš­.2.Opava, Slezský ústav ČSAV 1976, S.95–96.;.

Ředitelka býv. Hospodyň. školy v Olomouc-Klášter. Hradisko, průkopnice výchovy a výuky vesnických zeměd. dívek

Inf.od.B.Smejkala, dne 13.06.1991;.

Studoval pedagogické gymnázium v Kroměříži, poté 2 roky filozofii v Olomouci. Vstoupil do generálního semináře na Klášterním Hradisku u Olomouce, kde podporován Josefem Dobrovským psal básně. Vysvěcen r. 1791. V r. 1797 ustanoven kooperátorem v Domaželicích. Zemřel na tbc v Dřevohosticích.

Působila v Městském divadle v Olomouci v letech 1921–1925, kde nastudovala 42 oper.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965, S.106.;.

R. 1959 působil na UP v Olomouci, advokát v Olomouci;předseda společnosti Přátel Lužických Srbů. Hrál šachy za oddíl Lokomotiva Olomouc;Věnoval se též jazykozpytu.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S..42.; Spáčil, Vl.: Historický místopis okresu Olomouc-venkov.Olomouc, 1968.;Datum úmrtí zjištěno přes ohlašovací úřad v Olomouci.;.

V letech 1910–1913 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u prof. E. Dítěte a A.Hofbauera. 1913–1915 AVU Praha u profesora J. Preislera. V Olomouci působil od roku 1946 do 1950, pověřen přednáškami: figurální kreslení, malba, kreslení pro vědecké obory na Ústavu výtvarné výchovy PdF UP. Autor monografií o umělcích a článků v časopisech, zejména o výtvarné výchově.

Toman, P.: Nový slovník čs. výtvarných umělců.2. Praha 1950.S.149–150.: Nekrolog.Lidová demokracie, 5.11.1975, S.5.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP Olomouc, obor TKMI. Poté dva roky na vojně v Praze. Závodně hrál šachy, Poprve získal titul šachový velmistr v roce 1984.Od roku 1986–1992 působil v Bratislavě, 1993–2002 v Kostelci na Hané, od r, 2002 dosud v rodišti.Vlastní Šachovou prodejnu a antikvariát v Prostějově, Brněnská 38. Tel. 588882363. Články o šachu publikuje časopisecky. Karel Mokrý je významnou postavou olomouckého šachu. Již v mládí se projevil jeho velký talent – stal se mistrem Československa dorostenců a reprezentoval nás na ME juniorů v Groningenu 1977/78, kde obsadil krásné 5. místo. Na mistrovství Československa mužů poprvé startoval roku 1982 ve Frenštátě pod Radhoštěm. V tomto turnaji dlouho vedl a až prohra v závěru turnaje ho odsunula na 2. místo. Stříbrnou medaili získal ještě v roce 1989 a roku 1995 se dokonce stal mistrem České republiky. Mezitím dobyl titul mezinárodního velmistra (roku 1984, po vítězstvích na turnaji v italském Reggio Emilia a v Trnavě), v letech 1984 – 1996 nás reprezentoval na šesti olympiádách a vždy patřil k oporám týmu. Památná je zejména olympiáda roku 1990 v Novém Sadu, kde Československo skončilo na fantastickém 4. místě, mj. díky výbornému Karlovu výkonu 8,5 bodu z 11! Dnes se již Karel závodnímu šachu nevěnuje, jeho povoláním (i životním koníčkem) je šachová prodejna, kterou provozuje od roku 1991. Karel není jen obyčejným prodavačem, nýbrž erudovaným znalcem šachové literatury, a proto může zájemcům poradit, co stojí za to si v jeho obchodě objednat a nastudovat.

Osobně znám – dokumentace Galerie rodáků 10.11.2013 – hš Biolek, Richard: Velmistr Karel Mokrý oslavil padesátku – 7.2.2009. http://www.a64.cz/o-klubu/

Mgr. Karel Mokrý

Po maturitě v roce 1950 studoval přírodní vědy v Olomouci, potom na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně fyzikální chemii, absolvoval roku 1954. Poté nastoupil jako asistent na katedru chemie VŠP, později katedra chemie na Přírodovědecké fakultě UP, kde působil, až do své smrti. V letech 1957–1962 externí aspirant profesora Kalouska na KU v Praze a získal jako jeden z prvních učitelů Přírod. fakulty UP hodnost kandidáta měst. V letech 1966–69 vedl samostatnou katedru fyzikální chemie. Publikoval 80 vědeckých prací v tuzemském i zahraničním odborném tisku. Autor 13 učebních textů, též spoluautor Učebnice fyzikální chemie pro učitelském studium (čes. a slov. vyd. 1984. 1989), oceněna jako nejlepší vysokoškolská učebnice roku 1984 a získala uznání českého literárního fondu.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.355.; Zakladatelé a pokračovatelé, almanach osobností olomoucké univezity. Olomouc 1996.S.157–158.;

Narozen v obci Světí poblíž Hradce Králové. Od roku 1888 působil v Prostějově, 1890 v Olomouci. O rok později si založil vlastní advokátní kancelář v Jevíčku, kde působil do roku 1899. Založil zde akciový pivovar, zasloužil se o vznik střední školy. Poté odešel do Prahy. Psal dramata a vědecká díla.

Továrek: Ve znamení pera. Jevíčko 1958.S.11–12.

Narodil se jako osmé z devíti dětí písaře a právníka Jana Karla Monseho a Anny Monse (rozené Moudrá). Po ukončení docházky ve škole v Novém Městě pokračoval ve studiu na jezuitském gymnáziu v Telči. Po čtyřech letech pak odešel do Prahy, kde studoval do r. 1754 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté se vydal do Vídně, kde studoval na Právnické fakultě Vídeňské univerzity. V roce 1762 obhájil svou disertaci a stal se doktorem obojího práva. V roce 1764 se přestěhoval do Olomouce, kde se stal advokátem při městském, konsistorním i manském soudu. V roce 1768 pak přijal místo profesora veřejného, přirozeného a lenního práva na olomoucké univerzitě a zároveň dále vykonával advokátní praxi. Po smrti profesora J. A. Sommera v roce 1774 po něm na nějakou dobu převzal přednášky římského a kanonického práva. Téhož roku si také změnil jméno z Vít na Vratislav. Byl stoupencem osvícenských myšlenek a ve svých přednáškách horlivě obhajoval Josefiánské reformy, což vyvolávalo odpor teologů. V roce 1777 byl jmenován prefektem olomoucké univerzitní knihovny pro světské obory. V roce 1778 byla univerzita přesunuta do Brna a bylo ustaveno Právnické direktorium, jehož ředitelem se stal Monse dekretem z konce roku 1779 byl on i Schanza zbaven svých povinností vůči knihovně vzhledem k pracovnímu zaneprázdnění. V roce 1780 byl jmenován rektorem univerzity a povýšen do šlechtického stavu. V Brně začal Monse publikovat práce o historii Moravy, nyní již německy.
Po návratu univerzity do Olomouce v r. 1782 a její degradaci na lyceum začal Monse publikovat v českém (moravském) jazyce. pracovní vypětí znásobené opětným jmenováním do funkce vrchního bibliotekáře lycejní knihovny (21.4.1785) způsobilo, že se u něho projevily první příznaky choroby. Pro úporné bolesti hlavy a Další info URLWikipedie (Josef Vratislav Monse)plicní potíže v roce 1792 přestal vyučovat a postupně utlumoval i publikační činnost. Od roku 1782 byl členem Učené společnosti hessensko-homburské, od roku 1785 České společnosti nauk v Praze. Medaile a ocenění: Čestný člen Bavorské učené společnosti v Burghausenu (1780)

Když nejvýznamnější představitel osvícenství na Moravě Josef Monse začal v roce 1773 používat jméno Vratislav, chtěl tím symbolicky vyjádřit své životní heslo: „Vraťte starou slávu otčině“. V duchu tohoto hesla se zaníceně věnoval výzkumu historie Moravy a spolu se svými druhy (J. V. Zlobický, F. J. Schwoy, A. Pilař) objevoval a oživoval slavnou minulost země. Inspirován činností českých vědců z pražské Učené společnosti, jejímž byl členem, napsal a v roce 1779 vydal sbírku životopisů moravských biskupů a v letech 1785–88 své hlavní dílo, dvousvazkové Politické dějiny země moravské. Monse byl ve své době největším znalcem moravského práva a publikoval také mnoho prací z tohoto oboru. Své vědecké práce psal latinsky. Po vzoru svého přítele J. Dobrovského vydával od roku 1789 německy psaný literární a vědecký měsíčník Moravský magazín. Jako osvícenec chtěl také poučovat lid, a napsal proto (podle cizích předloh) česky dvě populární knihy, zabývající se zdravotnickou osvětou a bojem proti pověrám.
V prosinci 1780 získal za své zásluhy šlechtický titul.

Autor učebnice dějepisu. Psal především latinsky a německy, ale i česky. Byl moravským vlastencem.

OSN, 17. díl. Praha 1901, S. 564–565. ;

• jkz-: Významné návštěvy v Olomouci. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1972, duben, S. 6–7.

SCK -Slovník českých knihovníků.

Prof. JUDr. Phil.Dr. Josef Vratislav Monse

Maturoval v r. 1925 na České reálce v Olomouci . 1925–1927 studoval na Vojenské akademii v Hranicích a poté začal působit v čsl. armádě jako poručík. Své vzdělání si ve 30. letech ještě rozšířil jako mimořádný posluchač brněnské techniky. V armádních kruzích proslul jako autor četných odbor. statí ve vojenských časopisech a publikacích, kruhu zasvěcených byl znám jako účastník odboje. Po únoru 1948 byl z armády propuštěna v letech 1949–1951 vězněn na Mírově. Po řadě různých zaměstnání stal v roce 1957 odborným pracovníkem olomoucké hvězdárny. Autor místopisných publikací a článků publikovaných v Severní Moravě, ZVMO, Vlastivědných listech ap. V poslední době žil v Domově důchodců v Olomouci – Chválkovicích.

Literární pozůstalost v SOKA Olomouc.Dr.Kaňák, Dr.Koudela.

• mt-: Výročí dne.Hanácké noviny, 18.1.1996, S.3..

Hlůzová, Vlasta: Osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S.112–120.

Po promoci na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze nastoupil jako sekundární lékař na dětskou kliniku v Bratislavě.Poté přišel do Olomouce, kde v roce 1939 založil v bývalých Zemských ústavech dětské odd., které po obnovení UP (1946) se přeměnilo v kliniku. Na FN Olomouc a LF přednášel od jejího vzniku do r. 1959. Z nábožen­ských a politických důvodů musel odejít z UP i z FN. Poté působil jako ředitel Kojeneckého ústavu v Olomouci.Zabýval se organizací zdravotnictví, vysokoškolskou přípravou mediků a sociální problematikou. S právníky a soc.prac.z vlas­t.popudu předal do osvojení a pěst.péče asi 1300 dětí, sociál.sirotků. V letech 1946–1958 působil na Katedře dětského lékařství UP. V roce 1973 byl proti své vůli pensionovánV r.1990 jmenován profesorem pediatrie na UP. Odborně publikoval cca 172 prací. V r. 1996 byl oceněn Pamětní medailí UP. V roce 2000 dostal Cenu města Olomouce v oblasti lékařství – in memoriam.

Věnoval život dětem.=Lidová demokracie, 20.5.1988, S.4; Portrét, foto. Žurnál, 1992, č.2, S.8, říjen.; Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003.

prof.MUDr. Antonín Mores

V letech 1994–1999 studoval archeologii na Slezské univerzitě, poté na univerzitě v Plzni, kde promován na Mgr. V roce 2001 nastoupil jako archeolog do Muzea v Prostějova v Prostějově. Zabývá se krajinnou archeologii.

Sklenář, Karel : Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů.Praha, Libri 2005. S. 387.;

Narozen v obci Dolní Mrač, (později v Podmračí, n.Mrač) v rodině konopišťského zahradníka. Podpora otcova zaměstnavatele, hraběte z Vrtby, mu umožnila vystudovat. Specializoval se na porodnictví. Působil v Olomouci kde je po něm pojmenovaná ulice. Od roku 1829 profesor olomoucké Akademie, stal se zároveň primářem v porodnici a nalezinci. Napsal učebnici Babictví a odborné spisy z oboru pedagogiky a medicíny (např. didaktický spisek Pěstounka). Někteří badatelé se domnívají, že možností inspirace k sepsání Babičky Boženě Němcové byla Mošnerova kniha Pěstounka.

Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci.1.O­lomouc 1981, S.68–69.;

Skladbu studoval 1898–1901 u J. Nešvery v Olomouci. Působil v Jugoslávii, 1912–1918 kapelníkem ve Vídni, po 1. svět. válce u vojenských hudeb čs. armády. Ve výslužbě dirigoval lázeňský orchestr v Trenčanských Teplicích.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistů.II.Praha 1982.S.361.;.

Narozen ve Studené u Jindřichova Hradce. Vyučen jako strojní zámečník. Od mládí hrál ochotnické divadlo. Do divadla jako profesionál nastoupil v Jihlavě. 1945–46 Horácké divadlo Jihlava,. 1946–1947 Kladno, 1947 –1949 působil v Olomouci, poté půs. v ND Praha do r. 1950. 1950–53 Divadlo pracujících Zlín. Hrál asi ve 40 filmech. Zasl. um. 1978. ; V období důchodového času žil v Kardašové Řečici. Zemřel v Domově seniorů v Praze- Žižkov.

ČTK – BIO, 27.9.1983.;.

Studoval gymnázium v Olomouci, poté v Praze, chtěl být hercem. Zklamán ve svých ideálech = věnoval se literatuře. Psal poezii a prózu, překládal z polštiny a ruštiny. Pseud. K.Růžička;

OSN, díl 17, Praha 1901, S. 791;Vopravil: Slovník pseudonymů. Praha SPN 1973, S. 963;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1859

Pobýval v Olomouci jako jedenáctiletý, při cestě do Vídně, od 28. října 1767, kde se ubytovali v hostinci u Černého orla, n. Pekařská 5, po dvou dnech přesídlila rodina do kapitulního děkanství k prelátovi a univerzitnímu rektorovi Leopoldu Antonínovi, hraběti Podstátskému. Amadeus onemocněl neštovicemi a léčil jej dr. Josef Wolff. Když se Amadeus uzdravil napsal zde několik skladeb, asi i 6. symfonii F dur. Z Olomouce odjížděl s rodiči 23. 12. 1767. Na kapitul. děkanství byla na paměť Mozartova pobytu v Olomouci odhalena 31. října 1937 pamětní deska , dílo akad. sochaře Julia Pelikána .

Gregor, V.: Hudební místopis Severomoravského kraje.Ostrava, Profil 1987.S.14 – 15.;Nešpor, V.: Dějiny Olomouce.Brno 1936.;Remeš, M.: Mozart v Olomouci.ČVSMO, r.37, S.124 a r.44, S.190 – 192.;Písková, M: Mozartovo muzeum v Salcburku.ZVÚO, 1968, č.140, S.11–13.;.