Osobnosti Moravy.eu

Studoval techniku v Brně. Od 1858 až do své smrti působil ve stavebním úřadu olomouckého arcibiskupství v Kroměříži. Užíval titul diecézní architekt. Obdržel papežský řád sv. Jiří. Od roku 1858 pracoval na zámku ve vyškově, projekční práce pro areál na Hukvaldech (1859–1861), účast při novostavbě kostela Početí Panny Marie ve Zvoli (1858–1866). Od poloviny 60. let 19. století se projekty venkovských kostelů podílel hlavně na Přerovsku a Osoblažsku. Architekturu evropských katedrál poznal na studijní cestě v Německu, Francii, Anglii a Itálii. Do této etapy tvorby patří projekt kostela v Ratajích i nerealizovaný projekt restaurace kostela sv. Mořice v Olomouci, především však projekt regotizace olomoucké katedrály sv. Václava. Jeho tvorba byla doceněna až v 80. letech. V Bochoři se podílel na stavbě kostela 1873–1879.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.87; Kopie matriky narození a úmrtí.

Fiala, J. Rektoři olomucké univerzity v letech 1573–1860. Žurnál UP, č.28, 13.5.2005, S.7.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1579

Narozen ve Vřesovicích na Prostějovsku. Maturoval na Gymnáziu v Prostějově v roce 1907. Pak odešel studovat do Prahy, kde absolvoval FFUK Praha v roce 1912. Poté profesorem Obchodní akademie v Prostějově. Od r. 1938 v Ostravě. 1915–1919 učil soukromě hudbě a zpěvu v Prostějově, 1913–14 redigoval Hudební zprávy, psal do Hlasů z Hané. Překládal z ruštiny, slovinštiny, chorvatštiny.

Československý hudební slovník.2.Praha, SHV 1965, S.84.; Gregor, Vl.: Poslední vědecké práce V.Měrky.Štafeta, 1981, č.3, S.5–7.;

Absolvoval 4 třídy Slovanského gymnázia v Olomouci, maturoval v r. 1891 na uč. ústavu v Příboře. Od r. 1907 redaktorem časopisu Komenský, Volná škola aj. Vydával Knihovnu Komenského;básně-Niva, Rozhledy. Od 1919 ředitel školy v Zábřehu, 1920–1932 šk. inspektorem. Autor pedagogických a populárněvědeckých prací a učebnic. V letech 1929–1935 senátorem za stranu národně socialistickou.

Hýbl, F.: Zábřeh-středisko čes.pedagogického tisku. In:Severní Morava, sv.55.Šumperk, 1988. S.11–20.;Ottův slovník naučný nové doby.díl IV, Praha 1936. S.191-heslo .;Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990. S.121–124./fotografie/; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.I.Opava-Ostrava 1993.S.77.; Biografický slovník okresu Šumperk. Šumperk OVM 2001. S. 56.;

Začínal v Sokole Olomouc r. 1950. Poté v Praze, ATK, ÚDA a Dukla 1952, Dynamo Praha 1957 – 1961. Jako první čs. diskař překonal hranici 50 m /50, 84, Zlín/srpen 1953. Mistr sportu 1955. Mistr ČSR 1953 – 1958. Držitel 9 čs. rekordů.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.267./foto/;.

Studoval a maturoval v roce 2006 na Střední průmyslové škole stavební, obor Dřevařská a nábytkářská výroba ve Valašském Meziříčí. V roce 2008 odešel do Ostravy na Filozofickou fakultu studovat obor Anglický jazyk a literatura, kde do roku 2011 absolvoval bakalářské studium a poté , mezi lety 2011–2013, magisterské studium. Od roku 2013 je doktorandem na Katedře anglistiky a amerikanistiky FFUP v Olomouci. Přednášel rovněž na několika zahraničních univerzitách ve Finsku, Anglii a Francii. Psát básně začal ve 14 letech. V roce 2014 debutoval básnickou sbírkou Píseň zamilovaného Misogyna, která byla křtěna v Ostravě univerzitním profesorem Josefem Jařabem. Překládá z angličtiny a francouzštiny. V Olomouci se prezentoval při vernisáži výstavy studentů Fakulty umění Ostravské univerzity v Knihovně města Olomouce, pobočce Brněnská dne 3.3.2015.
Získal doktorát z Anglické a americké literatury na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2016. Jeho hlavním zájmem jsou mystické směry abrahámovských náboženství (křesťanská mystika, kabala, súfismus) a jejich projevy v literatuře a populární písni. Svůj výzkum prezentoval na několika evropských univerzitách, konkrétně ve Finsku, Francii, Španělsku, Portugalsku, České republice a Anglii. Své teze dále rozvinul při výzkumu ve Francii a ve Španělsku, kde žije od roku 2016. Mezi jeho nejnovější vědecké publikace patří monografie Leonard Cohen, the Modern Troubadour vydaná Univerzitou Palackého v prosinci 2020, edice poezie Johna Passe, Větrná zvonkohra (Protimluv, 2020), a edice vybraných děl Gertrudy Steinové, Mluvit a naslouchat (Éditions Fra, 2019), jakož i několik kapitol v odborných knihách a vědeckých časopisech zabývajících se náboženskými zdroji v populární hudbě. V současnosti se zaměřuje na zneužívání populární hudby pro komerční účely, politický marketing a také na přítomnost náboženské symboliky v reklamních kampaních. Jako pedagog působil na třech veřejných vysokých školách, které formovaly jeho pohled na vzdělávání: Univerzita Palackého v Olomouci, Université Paul-Valéry v Montpellier, a Universidad de Sevilla. V současné době vyučuje moderní jazyk, antropologii, křesťanské sociální myšlení a etiku na univerzitě ESIC v Madridu. Od roku 2019 je držitelem akreditace univerzitního asistenta, a od roku 2020 doktora soukromé vysoké školy udělené španělskou veřejnou agenturou DEVA.

Osobní sdělení – dne 3.3.2015 /hš Vyplněný tiskopis Galerie rodáků a nejen jich http://otavinka.blog.cz/…ic-s-mesicem Dne 15. dubna 2015 14:21 Jiří Měsíc <jirimesic@gmail.com> napsal: Dne 30. 4. 2021 napsal meil s aktualizovanými fakty do biogramu.

Mgr. Jiří Měsíc Portréty posledních let 2012–2015 CV – 5 s. uloženo spolu s vyplněným záznamem.

Od roku 1948 – 1970 působil na Univerzitě Palackého v Olomouci. V letech 1950–1952 děkanem pedagogické fakulty UP, později působil na přírodovědecké fakultě UP. V letech 1966–1969 zde vykonával funkci rektora. Kromě matematiky byla jeho zálibou hudba a zpěv, působil v mužském pěveckém sboru Nešvera.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.152–153;

prof. RNDr. Josef Metelka.

Absolvoval studium na fak. společ. věd-obor historie, český jazyk, UP Olomouc 1959. 1960–69 a 1990 asist, odb. asist., doc., prof. UP Olomouc. Z polit. důvodů propuštěn, 1990 rehabilitace, návrat na UP, prorektor, děkan PedF UP, zakladatel první katedry evropsk. studií u nás. 90 léta působení na řadě evrop. univ., člen řady věd. rad VŠ. Ocenění: zlatá medaile UP, Záslužný kříž za věrnost demokracii a humanismu. Nyní univ. prof., mezinár. aktivity ve směru evropanství, 1998 senátor Senátu PČR (v klubu ČSSD). Autor řady odb. knih, odb. publikací, cca na 100 věd. studií a článků – také v angl., němč., maď., pol., slovinštině.

Kdo je kdo v ČR, Praha 2002, S. 421.,

emeritní prof.PhDr. František Mezihorák, CSc.dr.h.c.

V letech 1969 – 81 dirigent MF v Olomouci. Každoročně řídil několik abonentních koncertů a vystoupení MF na Olom. hudebním jaru. Dirigoval mj. i zájezdové koncerty a hudebně výchovné pořady pro II. st. ZŠ. Od roku 1980 pedagogicky činný na AMU v Praze. Působil devět let jako šéfdirigent Plzeňského rozhlasového orchestru. Je autorem zvl. komorních skladeb a houslového koncertu.

ČBS, Praha 1992, S.456; ČBS XX stol., 2.díl, Praha 1999;

Přední sólistka olomouckého divadla od r. 1921 do smrti.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.87.;Nedbal, K.: Půl století s českou operou.Praha 1959.S.143, 179, 370 – 371.;.

Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, za války totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se oženil v roce 1953, pracoval v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátě a Olomouci ve státní správě. V průběhu let dálkově vystudoval vysokou školu v Praze. V roce 1969 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. Pracoval pak v letech 1970–1990 v olomoucké okresní knihovně. Od roku 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913–1989), významným scénografem Divadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních institucí.

Dr. Zdeněk Mička, přezdívaný „ Ječmínek“, pro skutečnost, že byl těžko k zastižení, byl hodnověrný spolupracovník. Znal řadu kumštýřů a význačných osobností regionu, uměl jednat s lidmi a dokázal zajistit i nemožné. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován. O víkendech jezdil do milovaného Mořkova, kde byl i pohřben.

Hanzelka, Vratislav : Mořkov. Brno 2000. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. Valašské Meziříčí. 2010. http://otavinka.blog.cz/…zdenek-micka

RSDr. Zdeněk Mička.

Absolv. Pedagogický institut v Olomouci pro 6.-9.ročník. Pedagogicky jako učitel působil v Holešově (výpomocný učitel 1933–34, def. učitel od r.1936). 1942–45 byl totálně nasazen. 1945– učitelem v Krnově, okresní osvětový inspektor ve Šternberku. 1949–53 krajský osvětový inspektor v Olomouci. 1953–60 ředitel Krajské lidové knihovny v Olomouci. 1960–63 učitel ZŠ Šternberk. 1963–65 učitel II. ZDŠ ve Šternberku. 1966–70 ředitelem ZŠ Šternberk. 1970–71 učitel ZŠ v Uničově. Od r.1971 učitelem ZDŠ při psychiatrické léčebně ve Šternberku. Od r.1974 v důchodu. Po smrti dcery se přestěhoval do Olomouce. Bydlel na Horním náměstí. Krátce před smrtí se přestěhoval do Domova důchodců do Kroměříže a zemřel v rodině syna v Hulíně.

Hlůzová, Vlasta: osobnosti Šternberska ve 20. století. Šternberk 2007. S. 109–111.; Ševčíková, Hana: Zrcadlo regionu : Jaroslav Michal. In: Naše knihovna. Olomouc, březen-duben 1999.S. 10–12.; Ševčíková,Hana: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy, 2004, duben. S.5.;

Roku 1912 byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor římskokatolického náboženství a němčiny na prostějovském gymnáziu. Svou učenost rozmnožil studijním pobytem na papežské univerzitě v Římě v letech 1924–1925. Kromě článků do časopisu vydal i velká dílo Duch i nevěsta. Proslavil se knížkou O zvonech. Zemřel ve věku 47 let na rakovinu jater.

Od 1.1.1974 pracovník Okres. střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci, od r.1991 Památkový ústav v Olomouci. Výkonný redaktor časopisu Zrcadlo památek /měsíčník zachycující výběr článků z tisku/. Člen výboru Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a výkonný redaktor VVM. Spoluautor knihy „Románský palác na olomouckém hradě“. Brno 1989. s M.Poj­slem;spoluautor knihy Olomouc. P., Odeon 1984, s I. Hlobilem a P. Tobnerem. Publikuje v odborném a regionálním tisku (Archeologia historica, Vlastivědné listy,, Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci aj.). Spoluatorem knihy Archeologie Olomouce (1984).

Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 113–116. V měsíci červnu … blahopřejeme.In: Kdy-kde-co Olomouc, červen 2014.S.2–3.

V roce 1957 se rodina přestěhovala do Olomouce, kde studoval na Slovanském gymnáziu
a maturoval v roce 1966. Poté studoval na Filozofické fakultě UP, obor angličtina a ruština. Fakultu nedokončil, ale státní zkoušky jazyků absolvoval na jazykové škole v Olomouci roku 1975.Ještě předtím absolvoval v Brně nástavbové studium knihovnictví
a vědeckých informací, kde maturoval roku 1972. V letech 1973–1974 pracoval ve Státní vědecké knihovně Olomouc jako bibliograf. Poté působil na Lékařské fakultě UP jako překladatel v letech 1975–1976. Souběžně od roku 1971–1989 spolupracoval jako básník s Eduardem Zachou, Jaroslavem Erikem Fričem a Rostislavem Valuškem na samizdatové edici Texty přátel. Občas používal i pseudonym Jan Navrátil. V čase studia knihovnické školy v Brně se účastnil projektu bytového divadla Šlépěj v okně.
Od roku 1977–1979 byl v invalidním důchodu, pak pracoval dva roky jako noční hlídač. V letech 1980–1990 byl překladatelem na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. V letech 1993–1997 redaktorem nakladatelství Votobia a od r. 1998 zástupcem šéfredaktora
nakladatelství Poradce v Českém Těšíně. Od roku 2001 žil střídavě v Olomouci i v Praze, protože v době 2000–2004 působil jako redaktor nakladatelství Periplum, které r. 1999 spoluzaložil. Spolupracoval i s nakladatelskými domy Fra a Euromedia Group. V roce 2014 se přestěhoval do Neveklova u Benešova, kde o dva roky později zemřel.

Kolář,B.: SGO literární. Olomouc 2000. S. 277. Ševčíková,H.: Srpnová výročí střední Moravy. Týnecké listy 2023, srpen -Přesahy.

Mgr. Petr Mikeš pseudonym: Jan Navrátil

Zpěv studovala u F. Trousila v Olomouci a dvorního kapelníka H. Procha ve Vídni. Divadelní dráhu začínala u němec. divadel v Olomouci 1855–1857 a v Brně o rok později. od r. 1858 do dubna 1862 členka německé opery Stavovského divadla. Manželka houslisty a ředitele konzervatoře Praha A. B. Sestra zpěvačky Amálie Mikové. ;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.313.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1829

Pocházel z rodiny obchodníka. V roce 1933 maturoval na reálném gymnáziu v Zábřehu. Poté začal studovat Lékařskou fakultu MU v Brně, ale studia nedokončil v důsledku uzavření VŠ nacisty v listopadu 1939. Od prosince do března 1940 pracoval jako lékárenský laborant v Hranicích, poté 1940–1941 jako praktikant na interním oddělení nemocnice v Hranicích. Od května 1941 do října 1945 byl zaměstnán v lékárně PhMr. K. Neškudky (otce své budoucí ženy Zdenky) v Brodku u Přerova.Studium medicíny definitivně ukončil v červenci 1945. Po vojenské službě nastoupil v dubnu 1946 jako ústavní lékař do sanatoria pro nervové choroby v Praze- Bubeneč, kde setrval do září 1948. (1945–1946 si doplnil vzdělání studiem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, a v září 1946 byl promován magistrem farmacie. V prosinci 1948 nastoupil jako asistent na Neurologickou kliniku LF UP v Olomouci. R.1951 se stal zástupcem přednosty a v této funkci setrval po celou dobu svého působení na UP v Olomouci.V období od října 1969 – srpna 1971 byl pověřen vedením kliniky (zastupoval přednostu kliniky Jaromíra Hrbka po dobu jeho funkce ministrem školství ČSR). V květnu 1955 jmenován docentem neurologie, 1964 udělena hodnost kandidáta věd a v listopadu 1968 jmenován mimořádným profesorem v oboru neurologie. Do starobního důchodu odešel v říjnu 1979. Krátce na to přijal účast v geologické expedici v Mongolsku a během ní zahynul i se svou manželkou při letecké havárii. Ve své práci se soustředil na problematiku chorob páteře, jejich léčbu a operační indikaci, léčbu mozkových nádorů a choroby svalů.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973.S.319.;.Bi­ografický slovník okresu Šumperk. Šumperk, OVM 2001. S.57. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2. Ostrava 2001. S. 92–93.

Prof. MUDr., PhMr. František Mikula, CSc.

Narozen v obci Prusy (n. m.č. obce Beňov).

V r.1944 abs.v O­lomouci školu pro výpravčí vlaku ČSD.Užíval pseud.Josef Lípa, J.M.Lípa.R.1946 u zro­du Malovaného kraje.Redaktor vlastivěd.časopisů.

Slavíková, Věra: Spisovatelé Jm Kraje.1.Brno, KJM 1989, S.160–161.;. Malovaný kraj, 1994, č.6.

pseudonymy:

LÍPA Josef LÍPA J. M.

V letech 1856–1858 navštěvoval diecezní školu v Olomouci, potom studoval nižší reálku v Opavě a Uničově a vyšší reálku a učitelský ústav v Olomouci. R. 1860 začal pedagogickou dráhu v Opavě, kde vyučoval 10 let. Současně tu působil jako domácí učitel v šlechtických rodinách. R. 1865 udělal zkoušky pro způsobilost vyučovat němčinu, zeměpis, dějepis a kreslení. V roce 1870 získal místo na učitelském ústavu v Olomouci. Už po dvou letech byl povolán na místo prof. učitelského ústavu v Brně, jako oblíbený a uznávaný pedagog. V roce 1891 prof. Mikusch odešel do penze a přestěhoval se z Brna do Štítů, kde se ve volném čase věnoval malování.

BSSSM, seš.6 (18.) Ostrava 2005. S. 100–102.

V roce 1957 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, od 1959 – 1963 prac. Laboratoře optiky ČSAV. Spolupráce s Katedrou optiky Př.fakulty UP v Olomouci. Působí v Ústavu radiotechniky a elektroniky AV ČR. Člen výboru České a Slovenské společnosti pro fotoniku.

ČBS.Praha 1992.S.460.;. Malíšek, V.: Doc.RNDr. Miroslav Miler, DrSc. jubilující. In: Jemná mechanika a optika (JMO), 50, 2005, č. 10. S. 305.

40. rektor olomoucké koleje a univerzity Tovaryšstva Ježíšova v letech 17.12.1711 – 24.2.1715.

Žurnál UP, č. 27, 10.11./2006, S. 7–8; Žurnál UP, č.28, 24.11.2006, S. 9;

Narozen v Rovné u Svidnika na Slovensku. Od r. 1948 se rodina vrátila na Moravu a žila v Rýžovišti a od r. 1973 ve Velké Bystřici. R. 1975 spoluzakla­datelem souboru Hanácká svajba, kde zpívá baryton. Členem Hanáckého mužského sboru Rovina Olomouc a široké okolí, kde sbormistrem Honza Žurek. Od roku 1984 v manželství s Broňou Millou. Zpěvu jej učil Jaromír Borovička (JaroBoro) a od r. 1986 účinkoval s Jiřím Rédou. První svatba Jana a Josef Londovi z Velkého Týnce. Od r. 2017 nositelem Zlaté desky a od r, 2018 Pamětního listu ze SNR.

Osobní sdělení dne 9.8.2019/hš

42. rektor koleje a univerzity Tovaryšstva Ježíšova v Olomouci. Rektorem od 26.4. 1718 do 11.6. 1719.

Žurnál UP, č.31, 15.12./06,S. 9.; Žurnál Up, č.1, 12.1./07, S. 9;