Osobnosti Moravy.eu

Vyučil se řezníkem, pak vystudoval Obchodní akademii v Přerově, kde maturoval v r. 1944. Chtěl pokračovat ve studiu na medicíně, kam ale nebyl přijat z kádrových důvodů. Pracoval jako dělník a nakonec začal studovat DAMU v Praze, kterou absolvoval v roce 1956. Svou hereckou kariéru zahájil v oblastním divadle v Hořovicích (1956–1958), poté hrál v Divadle v Hradci Králové (1958–1961), svůj další život pak spojil s moravskými scénami ve Státním divadle v Ostravě (1961–1966) a v Olomouci (1966–1979). Od roku 1979 byl několik let jako herec ve svobodném povolání, v roce 1986 se pak ale vrátil do stálého angažmá v Olomouci, odkud pak v roce 1990 odešel do důchodu. Na divadle ztvárnil Matyáš řadu hlavních postav převážně v klasickém repertoáru, vynikl především v shakespearovských hrách (Romeo a Julie, Richard III.), dále pak ve hrách ruských klasiků jako byli Čechov, Bulgakov a další. Ve filmu začal hrát v roce 1956 a na svém kontě má cca 50 filmů a TV seriály: Ctěná paní Lucie, 30 případů majora Zemana, přátelé zeleného údolí, Velké sedlo, Černí andělé, Ulice. Jeho žena Věra, s kterou žil 50 let a zemřela r. 2008 zdědila po své matce kaštěl v Jasenove v Žilinském kraji, venkovské šlechtické sídlo, které Svatopluk deset let rekonstruoval. Na stáří žil v Domově pro seniory Hortenzie. Měl dceru Alenu (61 let). Zemřel ve spánku.

Kdo je kdo 91/92.I.Praha 1991.S.593.;Li­terární místopis SOKA Přerov/duben 1993.. Seznam.cz

Vystudoval bohemistiku a historii na FF UP v Olomouci a pracoval v olomouckém studiu Čs. rozhlasu a v redakci olomoucké Stráže lidu. Za svou činnost v roce 1968 musel v době normalizace odejít a pracoval do roku 1973 jako metodik Okresního kulturního střediska, potom v dělnických profesích, po roce 1990 byl rehabilitován a působil externě v AZ rádiu Zlín a ve Zlínských novinách, nyní publikuje ve ZVUKu. V době normalizace publikoval pod jmény přátel, v roce 1995 vydal knihu fejetonů Nalejme si čistého vína a v roce 2003 kníhu rozhovorů Rád jsem vás poznal, – 2. svazek 13 rozhovorů vyšel v roce 2010 v Uherském Hradišti a roztomilé fejetony v malé modré knížce s výrem na obálce pod názvem " Kýho víra" (T.Ježek 2010).

Machala.L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy.Olomouc 1996.S.105.;

Působila v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci v letech 1935–1941. Žačka Marie Hubnerové a úzce spolupracovala s F.X.Šaldou.Po angažmá v Olomouci přešla do Brna, od r. 1943 v Národním divadle Praha.1950–1963 v DČSA.

Stýskal, Jiří: Jubileum Milady Matysové. /foto/. Kdy, kde, co v Olomouci 1978, duben.. S. 11–12. ;Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959. S. 177. ;.

'

S atletikou začínala r. 1965 v Hanušo­vicích, v r. 1966 v Šumperku, 1967 – 68 v Zábřeze, od r. 1969 v Olomouci, 1970–72 závodila za UP Olomouc. 1973 – 77 v Ostravě, od r. 1978 RH Praha do r. 1981. ;Mistr sportu 1977. ;1982–83 opět v Šumperku.

Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha, Olympia 1990.S.262.;.

Studoval právo v Olomouci, Vídni a Lvově. Po krátké právnické praxi se nakonec plně věnoval srovnávací lingvistice zejména slovanských jazyků. Když se mu nepodařilo získat katedru českého jazyka a literatury v Olomouci, stal se suplujícím profesorem českého jazyka na zemské akademii v Brně a překladatelem při moravském místodržitelství. Později přednášel německý jazyk na Vysokém učení technickém v Brně. Od r. 1852 byl učitelem českého jazyka, literatury a historie na I. německém gymnáziu v Brně. Od roku 1890 byl členem České akademie věd a umění. Jeho korespondence s jazykovědci Miklosichem a Jagićem je dochována v Rakouské národní knihovně ve Vídni a v Moravském zemském archivu v Brně.[1]Část pozůstalosti obsahující vydané i nevydané části jeho etymologického slovníku je dochována v Moravském zemské knihovně v 7 krabicích pod signaturou RKP2–0095.551,1–7.[2].

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.42.;. Wikipedie.cz

Narozen v rolnické rodině. Studoval na arcibiskupském soukromém gymnáziu v Kroměříží a poslední dvě třídy na státní reálce v Bruntále, kde maturoval v r. 1921. Poté studoval na teologické fakultě v Olomouci. V r. 1925 byl vysvěcen na kněze a r. 1931 získal ThDr. Působil jako kooperátor v Křenově a ve Šternberku. V září 1928 byl povolán na teologickou fakultu, kde působil jako suplent. Od září 1931 byl ekonomem arcibiskupského kněžského semináře. Od r. 1934 přednášel jako suplent církevní právo a pro tento obor se o rok později habilitoval. V březnu 1938 byl jmenován mimořádným univ. profesorem a stal se posledním něm. prof. na teolog. fakultě v Olomouci. V r. 1940 byl jmenován iproboštem u sv. Mořice a vrátil se tak do duchovní správy. V roce 1945 byl zatčen gestapem a 1946 byl odsunut do Německa, kde působil v duchovní správě obce Kadelshofen. V roce 1958 mu prezident SRN udělil Záslužný kříž a v r. 1970 Pavel Vi. titul " papežský prelát". Rozsáhlá publikační činnost. Věnoval se zejména historii Olomouce a dějinám umění.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.6.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1996.S.90;

Dlouholetý sólista opery olomouckého divadla. Nejznánmější jeho role : sedlák Krušina v Prodané nevěstě, Escamillo v Carmen, Petr Vok v Zuzaně Vojířové, Rigoletto, Nikola Zrinsky či malíř Matis ve stejnojmených operách. V posledních letech žil v rodné Praze. Než onemocněl aktivně se učastnil tamního koncertního dění. Do Olomouce se rád vracel poslechnout si svoje mladší kolegy v divadle, posedět s přáteli a zavítat na svůj milovaný Sovinec.

Od r. 1926 voják z povolání, nositel Čs. váleč. kříže 1939, od r. 1956 důchodce. Mistr SČKFA r. 1942, titul AFIAO r. 1972, člen ČKFA v Olomouci v letech 1935–1939. ;

Horská, E.: Mestárnoucí Bedřich Máj.ČsF 33, 1982, č.2, S.56.; Československá amaterská fotografie 1945–1989.Katalog výstavy.Praha 1989, S.45.;.

Maturoval v Přerově r. 1952, poté stud.oval obor čeština a ruština na pedag. fak. UP r. 1955, dokončil dálkově na FFUP, obor čeština a ruština. PhDr. získal r. 1972; Působil jako učitel na školách v Šumperku, Staré Město pod Sněžníkem, Zábřeh, Kojetín. Od roku 1965 učil na Střední zemědělské škole technické v Přerově. Debut v časopise Červený květ r. 1961;Zemřel v olomoucké nemocnici.

Z díla: Havraní stříbro, BB 1965;Laskavý soud BB 1969;Setkání křídel BB 1974;Hvězdná země. BB 1980;

Biografie: J. Pavelka v Literárním měsíčníku 1975, č. 10; Valouch, F.: LM 1981, č. 8; Slovník české literatury 1970–81. Praha, ČS 1985, S. 220; Brtníková, V. : Básník míru, lidského srdce a přírody. =Nová svoboda 1982, 2. 10. ,S. 7;/fotografie,;.

Olomoucké prostředí začal vnímat od první třídy základní školy. V roce 1971 maturoval na Střední průmyslové škole strojní. Po vojně absolvoval v letech 1976 – 1979 Lidovou konzervatoř v Ostravě, obor fotografie. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu zelinářském v Holici u Olomouce. Jeho fotografie zdobí titulní stránky publikací v edici Zahradnické aktuality, které vycházely ve VÚZ od roku 1980. Jeho fotografie ilustrují i propagační publikaci Zahrada Čech (1979) a Dvacetpět let VHJ Sempra (1982). Po otevření Muzea umění na Denisově ulici v roce 1993, začal zde působit jako programový pracovník – dramaturg. Od roku 1994 studoval obor Umění a estetika na Filozofické fakultě UP formou distančního studia.. Zakončil ho disertační prací „ Julius Pelikán. Život a dílo.“ (1996), kde zmapoval sochařské dílo tvůrce nejen na Olomoucku. Je uveden v Almanachu a katalogu k 10. výročí činnosti Galerie G s názvem Decennium Olomouc, který vyšel v roce 2002. Od roku 2005 je místopředsedou Spolku pro komorní hudbu při MFO. Zajišťuje veškerou organizaci koncertů v Muzeu umění, což je vhodný prostor pro koncerty komorního rázu, mezi něž patří i vystoupení mladých a začínajících interpretů. Je také členem výboru Literárního klubu Olomouc a pomáhá při zajišťování kvalitní dokumentace jednotlivých pořadů, ať kamerou, fotoaparátem, zvukovou a další audio-mediální technikou.

Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2009, květen, S.9.;

Holice je částí města Olomouc.

Politický pracovník v době první republiky a v letech 1945–48. Do Holice se přiženil v roce 1923, hlásil se ke křesťansky orientované pravicové straně Lidové, přispíval články do novin Našinec atd. Byl zvolen radním za stranu Lidovou, v roce 1940 zatčen a vězněn. Sepsal „Běh života " a "Rodinnou kroniku“.

Pazderka,St.Žili mezi námi:Vojtěch Medek. Holické noviny. Roč.4, č.6. 2004, S.7.

Holice součástí města Olomouc.

Studoval na gymnáziu ve Vyškově, poté v Olomouci teol. fakultu, po vysvěcení ve Zvoli, Rapotíně, Dubicku, Bludově. Začal psát dějiny obcí. Od 1969 působil jako administrátor v Olomouci-Hejčíně. 1974 jmenován sídelním kanovníkem kapituly sv. Václava .

Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava,1995, S.81–82.

Studoval v Olomouci, pak působil v Praze, kde ještě před vysvěcením vstoupil do Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Po vysvěcení asi 1562 byl kaplanem pražského arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice, poté farářem a děkanem v Příboře a v Mohelnici. pak se stal kanovníkem a děkanem kolegiální kapituly na Petrově v Brně a r. 1577 byl velmistrem křížovnického řádu A. Brusem jmenován proboštem křížovnické komendy na Hradišti u Znojma. Po Brusově úmrtí byl r. 1580 zvolen 24. velmistrem řádu, od roku 1581 jmenován pražským arcibiskupem v pořadí devátým. Podporoval jednotlivé řády a kult sv. Prokopa. Za pomoci císaře Rudolfa II. prosadil v Čechách přijetí gregoriánského kalendáře (změna provedena k 7. 1.. 1584 v Čechách a od 4.10. 1584 na Moravě). Ve svých úřadech nezapomínal na rodiště a nechal v Mohelnici na vlastní náklady zbudovat špitál pro městskou chudinu.

Spurný, F.: Stručné dějiny Mohelnice do r. 1945. In: Mohelnice včera a dnes. Mohelnice 1973.S. 32–34. Bibliografický slovník Slezska a severní Moravy.4.Opava, 1995. S.80–81.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1538

V Šumperku vystudoval gymnázium, poté absolvoval studium češtiny a tělocviku na FF UP v Olomouci. 1951 učil na Střední průmyslové škole v Šumperku, kde zalořil estrádní soubor ESO. Později založil se svým přítelem V. Pokorným divadlení soubor, kde hráli hry V+W. Začátkem 60. let se stal inspektorem pro školy 2. cyklu. Od 1963 působil na gymnáziu v Šumperku. Založil zde Literární klub. V důchodu pracoval jako dramaturg Severomoravského divadla. Po samet. revoluci byl zvolen starostou města Šumperka.

Severní Morava.sv.83.Šum­perk, 2002.S.60–61.;

Studoval gymnázium v Olomouci, maturoval na uč. úst. v Příboře. Učil na Litovelsku; Senice na Hané 1917–1922, řídil sokolský pěvec. kroužek. Sbíral písně severní Moravy;Přispěl též do sbírky Fr. Bartoše: Národ. písně moravské. B. 1889. 1884–1895 ředitel školy ve Střelicích. Člen Čtenářsko-pěvec. spolku Bořivoj, který též řídil. Vydal: Národní písně severní Moravy.Olomouc 1893. In: Náš lid 1893, 49

Československý hudební slovník.Praha SHV 1965.S.80.; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.351.;Fryčák, Zd.Střelice 100, 78381 Uničov, správce Muzea..

Pracovní zaměření: prodejny, obchodní centra, hotely, rekreační objekty. Realizace: hotel v Bučovicích, obchodní dúm v Olomouci, interiér Čedoku v Olomouci. .

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.121.;.

V olomouckém divadle působil v letech 1921–1931.

ČSHS.II.Praha 1965.S.80.;.

Studoval gymnázium a právnickou fakultu UJEP Brno, autor sci-fi povídek, člen klubu Futurum v Olomouci, publikoval v antologiích, nyní působí v Olomouci jako předseda senátu. Z díla: účast v antologiích-Veřejná společnost SF.Ostrava, Profil 1989.;Vesmírní diplomaté.Brno, Blok 1990.

Černá Jana: Spisovatelé Jihomoravského kraje.II.Brno, KJM 1991, S.40.;.

Studoval na UK v Praze, habilitoval 11.2.1933. Pro­fesorem jmenován 1.10. 1946 na UPOL a 1.9.1958 na UK Praha. Prof.MUDr. Jaroslav Mělka byl přednostou Ústavu fyziologie v letech 1953–1971 v Hradci Králové. Vedoucí katedry fyziologie UP.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.149–151;

Od 9 let se učil hrát na housle u Viktora Noppa v hudební škole Besedy brněnské. V letech 1935–1942 byl žákem Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Po absolutoriu se stal koncertním Mistrem několika orchestrů : Městské divadlo Olomouc 1.8. 1942–30.9.1945, Symfonický orchestr Olomouc 1.10.1945– 29.2. 1946. V Moravské filharmonii působil v období od 15.5.1945 do 1.3.1946. a od 15.2.1948 do 31.7.1958. Pe­dagogicky působil na UP v letech 1953 až 1958. Ve Zlíně hrál v symfonickém orchestru 19.8.1947–16.2.1948. Od 1. 9. 1959 vyučoval houslím na konzervatoři v Ostravě až do své smrti. Od školního roku 1970 – 1974 měl částečný úvazek také na konzervatoři v Žilině. Uplatnil se též jako vynikající primárius Slezského kvarteta v Opavě a Kvarteta moravských filharmoniků v Olomouci. Úspěšné zahraniční zájezdy do zemí: Itálie, Rakouska, Rumunska, Španělska, Švédska, Norska, Finska, SSSR, a Německa.

Československý hudební slovník.II. Praha 1965.S.82. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. 5. Opava 1996. S.80.;

Externě působila na FFUP v letech 1947–1950 přednášky z muzejnictví, sběratelství, zvykosloví a estetiky odívání. Od r. 1948 ředitelkou Ústavu pro lidovou kulturu. Autorka publikací.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.348.;Výtvarní pedagogové a teoretici umění a kultury UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Ředitel Okresního vlastivědného muzea jako etnograf, 1985–1990 vědecký pracovník ve Slezském muzeu v Opavě, od 1990 ředitel muzea v Šumperku. Publikační činnost zaměřena zejména na historii etnografie jako vědní dispciplíny, problematika lidového umění a řemesel.

Kdo je kdo 1994/1995. Praha 1994.S.361.; Severní Morava sv.82, 2001, Šumperk 2001., S.67, foto.,

Vystudoval Polívkovo reálné gymnázium a VŠUP v Praze. Profesor na VŠUM, jeden z posledních žáků malíře E. Filly. Při nuceném odchodu ho navrhl za svého nástupce. Menčík svého učitele nikdy nezapřel, poetice kubismu zůstal věrný po celý tvůrčí život a v kontextu historických, uměleckých i společenských událostí ji neustále rozvíjel do svébytné podoby. V ní ovšem zaznívají i akcenty tvorby Cézannovy nebo Purkyňovy, ke kterým se minimálně myšlenkově neustále vrací. Dosud překvapují sytá ohniska barev, jimiž modeluje hloubku prostoru. Jeho geometrie, poměřovaná okem i štětcem z více úhlů a stran, se vynořuje v lyrickém podtextu. Působí měkce, lehce, místy romanticky zpěvně, i když inspirace malíře vychází spíše z pochmurných vzpomínek mládí, kdy jeho bezstarostnost ničila hrozivá válka. Prvky naznačeného existencionalismu se tak neustále vracejí. Sám se považuje za malíře smutných okamžiků, ale ne všechna díla tak na diváka působí. Volba oblíbených modrých, fialových i červených tónů v té nejširší škále odstínů posunuje díla, alespoň v očích vnímavého pozorovatele, k mnohem optimističtějšímu výkladu.

Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.379; Karbaš,Jiří: Václav Menšík. In: www.galerie-chagall.cz

Studoval v Lipníku nad Bečvou a v Olomouci, zakladatel genetiky, objevitel zákonů dědičnosti, meteroolog.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Masarykův slovník naučný. Díl IV. Praha 1929, S. 866. ; Malá československá encyklopedie. Díl 4. Praha 1986, S. 175/fotografie/; Kdy kde co v Olomouci 1992, červenec – srpen, S. 7. .

Narozen v obci Hynčice, nyní část obce Vražné u Nového Jičína.

Z gymnazijních studí v Olomouci utekl k Divadelní společnosti Pokorného v Přerově. Poté působil v Národním divadle Brno a později v ND Praha, kde zpíval ve sboru.

ČSHS. II. Praha 1965. S.83.