Osobnosti Moravy.eu

Ing. Marie Svobodová, CSc., po maturitě na Jedenáctileté střední škole v Brně studovala Agronomickou fakultu VŠZ Brno, 1966–1970 působila v Kroměříži ve Výzkumném ústavu, kde se připravovala na aspirantské studium. Od roku 1970 žila v Prostějově, kde 1973–1990 pracovala v Okresním kulturním středisku, 1991–1995 ve funkci vedoucí referátu kultury Okresního úřadu v Prostějově. Dne 13.3.1995 byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny v Olomouci, kterou vykonávala do 10. 7. 2000. Nyní zabezpečuje konzultační a informační služby pro neziskové organizace.

Dokumentační list ze dne 18.9.2000. http://otavinka.blog.cz/…ie-svobodova

Syn Josefa S. (1847 – 1931), bratr Josefa S. (1873 – 1949), otec spisovatelky Hermy S. -Johnové . Od 1919 advokát v Prostějově, funkcionář Sokola, osvětový a menšinový pracovník. 1925 poslanec NS za Českou národně demokratickou stranu. Sběratel a mecenáš výtvarného umění.

ČBS.Praha 1992.S.677.;.

Studovala G v Prostějově, maturovala ve Francii r.1934 na lyceu v Saint-Germain.1935 po­bývala v Oxfordu, 1937 se provdala za JUDr.O.Johna.Li­terárně debutovala prózou Jaro v Oxfordu /1935/.V literární tvorbě vycházela z rodného Prostějovska, z osobních a rodových vzpomínek.Křížek z ametystů./1940/ líčíživot tří generací svého rodu ze Seničky na Olomoucku.Publi­kovala v čas.Nový život.V tvorbě pro děti se zaměřila na detektivní žánr. V roce 2000 vydala Hanáckou ságu. (memoáry).

Slovník české literatury 1970 – 1981.Praha 1985.S.349–350.;.

Zakladatel a předseda Čs. komunistické strany na Rusi. Redaktor prostějovské Stráže lidu.

Nekrolog. Stráž lidu (Olomouc) 22.1.1959,č.10­. S,1.

V roce 1951 abs.VŠUP Praha, 1951–53 spec.šk.malíř.a restaur.technik, AVU Praha, 1954–1958 aspiratura AVU Praha.1968–1971 externí učitel na KVTV FFUP, obor restaurátorství­.Výsledky své práce vystavuje, odborná publicistika.Vlas­tní malířská tvorba.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

V letech 1867 – 1891 působil na SG v Olomouci jako profesor. Učil dějepis a zeměpis. Též inspektrorem školství od r. 1885 až do 1887. Psal do Komenského. Ředitel českého reálného G v Prostějově.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.294.; Památník SG.Olomouc 1927.S.166–167.;.

Od roku 1903 studoval AVU v Praze a pak se už do rodiště nevrátil. Do poloviny roku 1907 žil v Praze a vedl bohémský život. Odešel na vojnu, ale záhy dezertoval a přes různé země se dostal až do vytoužené Paříže, kde spolupracoval s módními časopisy. Začátkem roku 1914 se přestěhoval se svou přítelkyní, španělskou baronkou do její země a tam jeho cesta končí.

Nezvěstný od r. 1914, zmizel ve Španělsku.

Macík, Miroslav: Po stopách nezvěstného malíře.=Štafeta, 18, 1986, č.1, S.10–16, obr.;. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov 2007. S. 121–122.

Dcera Ant. Dvořáka, od r. 1901 zpívala na koncertech zejm. skladby svého otce-Olomouc 1901, 1903, 1905, provdala se za primáře nemocnice dr. Šantrůčka v Přerově, kde několik let žila a působila v Přerubu.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982.;Českoslo­venský hudební slovník, sv.1.Praha, SHV 1963, S.287;.

Studoval gymnázium v Kroměříži, poté práva na UK Praha. Stal se novinářem, dopisovatelem několikerých listů, Moravské Orlice, Lidových novin, v r. 1907 ve Frýdku jako zpravodaj LN. Mor. Orlice, olomouc. Pozoru. Necelý rok vedl Noviny těšínské /1907–1908/. Publikoval pojednání o včelařství, právnické otázky, soudničky. Zemřel ve Skalici u Frýdku (n.m.č. Frýdku-Místku).

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.127–128.;.

Manžel Z. Rozsypalové. V Olomouci působil v letech 1950–1951 a1954–1961. Poté v Ostravě. Charakterní herec psychologického typu. Působí v rozhlase, televizi a filmu. Překládá divadelní hry z ruštiny. Autor románu " Sezóna" (Ostrava 2005).Zemřel během letní dovolené.

ČBS.Praha 1992.S.687.;. BSSSM, suplement 1.Ostrava 2011. S.174–176.

Stud. SUPŠ Brno, FFUP v Olomouci. Žije a tvoří v Olomouci. Kresby, obrazy , návrhy interiérů a exteriérů obchodů. tvorba skleněných objektů, autor grafické podoby Hanáckých novin. Iniciátor G CAESAR, člen asociace rekonstr. olom. orloje. Půs. 1975–78 v Okr. střed. památ. péče, do r. 1986 v Obl. GVU, nyní svob. umělec. 1989–90 realizace velkoploš. malby „Cesta ke světlu“ pro Dům kultury v Prostějově.

Pozvání na výstavu do DH.Stráž lidu, 1989, 17.1., S.4.;

• pe-:Minigalerie HN.Hanácké noviny 1990, 3.3., S.4.;foto;

Výtvarné umění 1990, č.4.; Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.940.;.

Angažována u německé opery v Olomouci 1865, 1867–1876 v Prozatimním divadle v Praze, 1885–86 v ND Praha. Sebevražda v Hamburku.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.296.; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.481.;.

Ředitel Gymnázia J. Wolkra v Prostějově od r. 1990; Vystudoval FFUP čestina, ruština, Olomouc 1960;VŠE, fak. říz. , VTI-PGS, Praha 1986. 1962–6 učitel v Bedihošti, 63–72 střed. prof. na G , 67–68, a70–71 lektor vietnamských praktikantů. 72–89 zaměst. u DS Olomouc, zprvu jako dělník, později odd. VTEI a propagace. 70-vylouč. z KSČ;90, poslanec OÚ a měst. zastupitelstva

Kdo je kdo II.1991/92.Praha 1991, S.990.;.

1762 odešel studovat na jezuitskou univerzitu v Olomouci, římské klasiky, historii a matematiku. Po 2 letech studia vstoupil do jezuitského řádu a studoval na řádových školách v Brně a v Čechách. Po zrušení řádu pracoval v pražské univerzitní knihovně a pořizoval katalog jejích rukopisů. Od r. 1776 působil na Těšínsku.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.Opava 1983.S.127 –129.;. Biografický slovník českých zemí, 5.díl.

Lola Šetelíková, vlastním jménem Ludmila Marie, byla dcerou pedagoga , literárního historika a kritika Františka Bílého. První knihu vydala v roce 1920 pod názvem E morto. Měla známost a Milanem Rastislavem Štefánikem. Provdala se v roce 1907 za malíře Jaroslava Šetelíka. Syn Dimitrij Šetelík se stal malířem. Šetelíková ve svých knihách používala dialekt. Povídky vycházely v Lidových novinách. V roce 1926 vydala folkloristické Feuilletony. Zemřela v Praze.

Fišmistrová, Věra: Zapomenutá hanácká povídkářka Lola Šetelíková. In Přerovské echo, říjen 1999. S.12.

Po maturitě se vyučil fotografem, pracoval jako aranžér. Poté byl přijat na Pedagogickou fakultu UP v Olomouci. Výrazný talent ho přivedl na Vysokou umělecko-průmyslovou školu v Praze, kterou absolvoval v roce 1959. Spoluprácoval s Chartou 77. V letech 1991–1997 působil jako pedagog na výtvarné škole Václava Hollara v Praze. Vystavoval u nás i v zahraničí.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.943.;

Po maturitě na státním gymnáziu v Prostějově r.1934 studoval Lékař. fakultu MU v Brně. V době okupace pracoval v letech 1941–1945 jako úředník v obuvnické továrně v Praze. Po osvobození 1945 vysokoškol. studia v Brně ukončil. Nastoupil jako lékař na chirurg. odd. Okresní veřejné nemocnice v Prostějově. V roce 1950 byl povolán na dlouhodobé vojenské cvičení do výcvikového tábora Libavá, 1952 přeložen na Vojenskou lékařskou akademii do Hradce Králové, kde se stal náčelníkem nemocniční chirurgie. Po zrušení VLA pracoval v letech 1958–1960 jako přednosta chirurgického oddělení Okresní nemocnice v Uherském Hradišti, odkud odešel do téže funkce do Ostravy. Stal se uznávaným zakladatelem klinické a experimentální hyperbaroxie u nás, takže mohl své poznatky přdnášet lékařům v Olomouci, Brně, Uherském Hradišti a v Praze, ale též v cizině: Berlín, Glasgow, Amsterodam, Londýn, Řím. Též členem poradního sboru Ministerstva zdravotnictví ČSR. Předseda spolku českých lékařů v Ostravě.. nepříznivě do jeho života zasáhly důsledky podpisu 2000 slov a politických postojů 1968–1969. Byl degradován na funkci chirurga v ambulanci Závodní nemocnice ve Vítkovicích, kde pracoval do odchodu do důchodu v r. 1988. Po listopadu 1989 byl jmenován předsedou rehabilitační komise zdravotníků Severomoravské­ho kraje.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.63;

Ředitel školy, hudebník-flétna, hoboj, cello, za 2. svět. války sestavil v Přerově smyčcové kvarteto a pořádal pravidel. koncerty;

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Vystudovala gymnázium v Písku, pak knihovnickou školu v Brně. V letech 1966 – 2001 působila v Okresní knihovně v Olomouci, od r.1972 v regi­onálním oddělení. Připravovala biografické ročenky, ediční činnost, příležitostně publikuje v periodikách. 2003 edičně připravila Slovník myšlenek.Od roku 1999 – 2024 spolupracuje na vydávání Evropanského diáře, výběrem citátů na 365 dnů v roce. Od roku 2001 pravidelně publikuje v měsíčníku Týnecké listy, kde připravuje stránku významných výročí středomoravského regionu. Spolupracovala s občanským sdružením Valašské Athény. Je členkou Vlastivědné společnosti muzejní a Literárního klubu Olomouc.V listopadu 2015 vyšla v Pelhřimově knížečka jejích vzpomínek formou básní, prózy i fotografií s názvem " Písecké oblázky".V září 2016 dostala Pochvalu Mobelovy ceny za knihu Písecké oblázky, zá oblázek a báseň Svatý na mostě (s.17). V roce 2019 byla nominována v soutěži Žena regionu Olomouckého kraje a dne 8.10.2019 byla finalistkou X. ročníku v kategorii: umění, kultura a sport.

Z paměti literární Olomouce.Olomouc. Vlastiv.společnost muzejní, 2004, S.263–264 Slovník osobností východní Moravy. 2006. [cit. 21. 9. 2011] Dostupné na http://www.divadloschod.cz/val.atheny/?… (kol) Písecké oblázky Hany Ševčíkové. Písecký deník, 18. 12. 2015, č. 294, s. 9. Vejlupek, Miroslav. O Píseckých oblázcích Hany Ševčíkové. Písecké postřehy, 16. 12. 2015, roč. 24, č. 50, s. 8. Vejlupek, Miroslav. Senzitivita a lyričnost – to jsou „Písecké oblázky“. Literární noviny. 27. 12. 2015. /online/ /cit. 08012015/. Dostupné na http://www.literarky.cz/…ecke-oblazky

databáze Knihovny města Písku http://otavinka.blog.cz/…regionu-2019 http://www.ctenizpisku.cz/…na-sevcikova

Malíř-portrétista, působil v Brně, maloval chrámové obrazy, asi 135, více než 140 portrétů: např. (hrabě Harrach, Béda Dudík, Leoš Janáček) Ateliér měl ve vlastním domě na Šmerlingově tř. 9, Brno, kde visel štít Umělecký ústav malířský a fotografický..Od r. 1899 propagátor umělec. fotografie. Jeho obrazy se zachovaly v Kozlovicích, Pavlovicích u Přerova. Od r. 1902 působil v Praze.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;.

Narozen na Náchodsku. Kozlovice (n. část města Přerov)

Profesor gymnázia v Přerově od r. 1888, zasloužil se o rozvoj školství v Přerově, inspektor pro obchod. školy, autor studie „O pohybu a tvaru naší země“ a učebnice „Aritmetika pro III. a IV. třídy gymnazijní“.

VZ Gymnázia Přerov 1915.;

Studovala v Pardubicích housle a klavír, později zpěv. V roce 1912 angažována do ND Praha. Později se věnovala zpěvu koncertně, zaměřena na souč. čes. repertoár, a na moravskou a slovenskou lidovou píseň. Vystupovala v Pardubicích, Ostravě, Olomouci a na Slovensku. V letech 1919 – 1922 vyučovala zpěv na hudební škole v Pardubicích.

ČSHS.I.Praha 1963.S.738.;SOKA Přerov.;.

Syn Oldřicha Šimáčka. 1963 ukončil v Praze studium průmyslové a reklamní fotografie. V SDOS Olomouc pracuje od r. 1959 jako fotograf. Výstavy jeho prací : 1963 – Děti ve fotografii, Hranice;1976 Divadel. fotografie v Olomouci – DH;1980 Ostrava – Divadel. fotografie;1981 DH Olomouc – pásmo diapozitivů a textů s názvem Šimáček dr. Leo Bureše, promítnut společ. film 16 mm Návraty. 1981 – Cena O. Stibora. 1983, 1986, 1989 vystavoval v Jugoslávii – Trienále divadelní fotografie. 1990 cyklus Kameny.

Kdy-kde-co v Olomouci, 1990, srpen, S.14.; Kdy kde co v Olomouci l992, říjen, S.17. Wikipedie.cz

V době první světové války byl dobrovolníkem v čs. vojsku na Rusi, s nímž se dostal do Francie, kde se účastnil bojů. Do vlasti se vrátil jako nadporučík a sloužil u 6. hanáckého pluku v Olomouci. V roce 1938 jako podplukovník přednášel taktiku na dělostřeleckém učilišti. V roce 1939 byl pověřen z nejvyšších míst velitelskou funkcí ve vojenské organizaci odboje. Působil jako tiskový mluvčí a referent na tehdejším okresním úřadu v Prostějově a stal se krajským vedoucím Pořadatelských sborů, z nichž se organizovala vojenská odborová skupina Obrana národa. Jeho zástupcem a úzkým spolupracovníkem byl štábní kapitán Jan Skokánek, rodák ze Střížova (1900–1944), oba bydlící t.č. v Olomouci. Spolupracovali také s odbojovým hnutím na Olomoucku, např. v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova , Kožušan, Velké Bystřice,
Věrovan, Nenakonic i s dalšími místy. Podplukovník Šimek spolupracoval rovněž s plukovníkem Františkem Krátkým (1893–1942). První velezrádná aféra na Olomoucku, spojená s činností pořadatelských sborů, měla za následek zatčení řady významných osobností i jejich mučení a následné popravy. Dne 4. prosince 1939 byl podplukovník Šimek zatčen gestapem a tři roky vězněn v Olomouci, Přerově, Reichenbachu, Wohlau, Dietzu a Vratislavi. Dne 3. listopadu 1942 byl postaven před německý lidový soud a odsouzen k smrti. Poprava byla vykonána 5. 3. 1943 Urnová schránka je uložena na olomouckém ústředním hřbitově a pamětní deska s jeho jménem i dalšími popravenými je umístěna na budově vojenské správy v ulici 1. máje v Olomouci. S ulicí jeho jména se setkáme také v místě jeho rodiště.

Cekl, J.: Kraj, jímž táhla válka. Olomouc 1945. * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001. S. 160. * Rodinné dokumenty a vzpomínky pozůstalých.Rkp. Ševčíková, H.: Březnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2013.S.4.

Maryčka Šimková byla tetou mého manžela Jana Ševčíka.

Ředitelka Komenského obecné školy dívčí v Přerově. Tapojena do odbojové skupiny v ilegální organizaci. Manžel František Šimek. Vězněna v Kounicových kolejích. Popravena. Uvedena na Pamětní desce na Moravském náměstí č.6 v Brně.

Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945.Brno 1947.S.63.;