Osobnosti Moravy.eu

Maturoval na gymnáziu ve Vsetíně, od r. 1937 studoval LFMU v Brně, po uzavření VŠ pracoval v nemocnici ve Zlíně a abs. LFMU až v r. 1946. Od r. 1955 působil ve FN v Olomouci, kde budoval mikrobiologický ústav, kde pracoval do r. 1985. Od r. 1990 profesor. Vědeckovýzkumná a publikační činnost byla zaměřena zejména na přípravu bakteriálních vakcin a léčbu onemocnění infekčně alergického původu.

Žurnál UP, 1992, říjen, č.41, S.4 /foto/; Nekrolog.Žurnál UP, 1993, leden, č.9, S.6.;.

Prof. MUDr. Eduard Maršálek

V letech 1960–1969 studoval SVVŠ v Kyjově. Poté chtěl jít studovat na JAMU, ale nebyl přijat. 1964–1966 absolvoval dvouletou Knihovnickou nástavbu v Brně. V roce 1965 byl na praxi v Písku a hned po maturitě nastoupil do tehdejší Okresní knihovny v Gottwaldově. Dlouho tam nepracoval, protože byl povolán na vojnu a po ZVS působil v Divadle poezie X v Brně až do 1977. Pak nastoupil do HaDivadla, které tehdy sídlilo v Prostějově a od r. 1991 v Brně. V polovině 90. let byl uměleckým ředitelem HaDivadla. Na svém kontě má 24 TV filmů: Šahrazád (1985),Dům pro dva (1987), Zkušební doba (1988) Král lenochů (1989), Stalo se v Aleppu (1990), O líné Pepině, Vojtovi a sedmi raraších (1991), Šance jako hrom (1991), Čarodějka (1992), Prosté krutosti (1994),…ani smrt nebere (1995), Vykání psovi (1998), Alois Nebel (2011), Dukla 61 (2018), Pinocchio (2020) a řadu dalších. Hrál též ve dvou TV filmech dokumentárních a to: Šumný Prostějov (2000) a Mlčení, modlitba, pokání (2011) a v 16 TV seriálech. V HA divadle hrál v letech 2002–2016 ve 28 inscenacích a t.č měl v den 75. narozenin hrát v díle Moby Dick, ale kvůli epidemii se představení odkládá na neurčito. Kromě HA Divadla působil též v divadlech: Archa (2008–2010), Buran Teatr (2012–2013), Divadlo Bolka Polívky (2017), Klicperovo divadlo Hradec Králové ( 2016–2017), Jihočeské divadlo České Budějovice ( 2011–2013), Divadlo Na cucky Olomouc (2016–2017), Městské divadlo Kladno (2015–2016) a Divadlo U stolu (2008–2017) V Brně a okolí natáčel povídkový film podle hororů M.Švandrlíka Okno do hřbitova v režii Vl. Michálka. Účastnil se různých festivalů poezie Nezvalova Třebíč, Wolkerův Prostějov.

Maršálek, M.: Moje první seznámení s městem básníkovým. Prostějovské listy. 2007.; Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. 2. Valašské Meziříčí. 2010. S.84. https://otavinka.blogspot.com/…arsalek.html Filmová databáze web Hadivadlo

Je oslovován jako Miloš.

V roce 1864. Jako kaplan působil v Halenkově, poté na Velehradě, v r. 1867 v Kunovicích a r. 1876 jmenován farářem v ostrožské Lhotě a 1879 působil v Hluku, kde později také zemřel. Stojanovým primičním kazatelem.

www.benov.cz

Studoval nižší Slovanské gymnázium v Olomouci, korektor v tiskárně Kramář a Procházka v Olomouci. Psal do novin a časopisů. Autor knih z tiskařského oboru. Literární pozůstalost v olomouc. muzeu. Přispěl pověstmi do sbírky uspoř. J. Koudelákem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky. 1. kniha.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.186.;Šev­číková, H.: Haná v české literatuře.Olomouc 1993.;.

V období 1885 – 1892 působil v Olomouc jako prof.Slovanského gymnázia a zároveň sbormistr Žerotína,. R.1885 provedl Dvořákovu Svatou Ludmilu, nastudoval orchestrál.part kantáty Hymnus andělů od svého švagra J.B.Foerstra 1889, nastudoval Dvořákovo Requiem 1892, které řídil skladatel. V Přerově 1893–98 řídil pěv.spolek Přerub;Jeho žena sestra J. B. Foerstra /Marie M./

Československý hudební slovní.II.Praha SHV 1965, S.48; Stárek, Zdeněk: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha, Div.ústav 1982, S.340–1;Památník Žerotína 1880–1950.Praha 1952.S.55.;.

Narozen v učitelské rodině. V roce 1903 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté učil v Michálkovicích, 1904–1916 a 1917–1921 v Lazích. Po celou dobu vyvíjel na Těšínsku kulturní činnost, zejména v sokolské jednotě, vychovatel, režisér v ochotnickém divadle. 15.9.1920 se stal odpovědným redaktorem Ostravského deníku. Přispíval též do týdeníku Obrana Slezska.

BSSM, seš.4 (16.).Ostrava 2003. S. 65.

V Olomouci činný na rozhraní století. Autorem projektu rezidencí a ambitů poutního chrámu Navštívení P. Marie na Svatém Kopečku (n.m.č.Olomouce). Zámek ve Slavkově 1692 – 1705.

Poche, E.: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975.S.293.;Hlobil, I.: Olomouc.Praha 1984.S.91.;Musil, J.V.: Olomouc Kopeček v kulturně historických souvislostech­.Olomouc 1984.S.23.;.

V letech 1924–1926 působil v Městském divadle v Olomouci jako sólista-tenorista, od r. 1926 v ND Praha. Hostoval v zahraničí. Nahrávky gramofonových desek Odeon.

Československý hudební slovník.Sv.2., P., SHV 1965, S.58.. http://cestipevci.wz.cz/pevci/masak.htm

T. G. Masaryk – 1. prezident Československa v období od 14. 11. 1918 – 14. 12. 1935. V roce 1926 navštívil Litovel.

Vysvěcen v Olomouci roku 1990. Působil v Litoměřicích 1985–90, v Opavě 1990–91, v Moravském Berouně 1991-.

dokument. list/98

Od roku 1968 působil ve Státní vědecké knihovně v Olomouci, od 1978 přednášel jednou týdně, vždy ve středu na Pedagogické VŠ v Ostravě, kde přednášel český jazyk u doc. Svobody. Od roku 1974 pravidelně publikoval ve Stráži lidu, Nové Svobodě, Tvorbě, Zemědělských novinách, recenze a kritické glosy k olomoucké činohře. Celkem asi 48 materiálů věnoval olomouckému divadlu. Tragicky zahynul.

Štěrbová, Alena: O olomoucké činohře. Ostrava 1990.

V letech 1951–54 studoval na pedag. fakultě UP v Olomouci na katedře výtvarné teorie a výchovy, 1964–74 vyučoval na výtvar. oboru LŠU Olomouc. Věnuje se malbě, kresbě, od r. 1969 tapisérii art protis. Spolupracuje s architekty, tapisérie, dřevěné reliéfy, připravil řadu pamětních tisků;Vystavoval v zahraničí;

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc1989. Katalog z výstavy nefigurativní tvorby 1987–1990. Olomouc, červenec 1990;

• rř: Jubilejní bilancování Radko Mašaty. Stráž lidu , 63, č. 143, S. 4;
• lr: Pozvání na výstavu obrazů R. Mašaty. Stráž lidu 1986, 1. 11. , S. 4;
• ebr: Obrazy s písmem. Stráž lidu 1986, 13. 2. ,S. 4;

  Kdy kde co v Olomouci 1994, listopad, S. 1. .

Rozená Ulrichová, učitelka, režisérka a dramatička, nositelka Ceny města Olomouce v oblasti dramatické umění, in memoriam. Po maturitě na Pedagogickém gymnáziu v Olomouci učila prvňáčky a poté působila jako učitelka na Základní škole v Horce nad Moravou. Už zde se objevila její snaha o práci s dětmi mimo výuku a začátky „pimprlování“. Koncem šedesátých let přešla učit do Lidové školy umění, kde v roce 1972 založila loutkářské oddělení. Krátce předtím dokončila dvouleté studium na Akademii muzických umění v Praze, obor loutkářství. Její soubor získával uznání a ocenění na loutkářské přehlídce v Chrudimi, vavříny úspěchů sbírala i později na krajských matiné a festivalech Loutka. Její vedení loutkářského souboru mělo několik specifických přístupů: upřednostňovala hravost dítěte, rozvíjela dětskou fantazii, vedla děti k vytváření symbolů a znaků i k vnímavosti uměleckého projevu. Dokázala připravit dětský kolektiv ke hře i práci s loutkou prostřednictvím cílené pohybové výchovy a dechových či hlasových cvičení. Záhy se stala její metoda pojmem a její úspěch na přehlídkách a soutěžích v Kaplici, Šrámkově Písku, v Rakousku i jinde se stal dramaturgickým přínosem nejen pro ní, jako učitelku a režisérku, ale zejména pro její žáky, kteří bývali zcela bezproblémově přijímání na konzervatoře a jiné školy uměleckého směru ( DAMU, JAMU). V průběhu devadesátých let dokončila vysokoškolské studium na AMU a zkušenosti z práce v Lidově dramatickém odboru publikovala v odborném tisku.

Ševčíková, H.: Biografie Věry Pánkové a Milady Mašatové – osobností české dramatické výchovy v Olomouci. 2000. Rkp. * Petřík, M.: Cena města Olomouce za období 2000, 2001 a 2002. Olomouc 2003. ; Ševčíková, Hana : Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2004, č. 2.;

Mgr. Milada Mašatová

Studoval gymnázium v Brně a v Olomouci. R., 1859 vstup do kláštera Rajhrad, 1865 vysvěcen. 1867–1886 vybíral četbu pro lid na náb. motivy, založil náb. čas. Škola Božského Srdce Páně. 1878 spoluredigoval kalendář Moravan. Založil centrum pro vydávání katolické literatury. Redigoval Anděl strážný, od r. 1884 Květy mariánské.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.18–19.;.

V r. 1848 v kruhu kolem Šembery v Olomouci, po studiích v Praze působil jako suplent v Brně, Olomouci, ředitel II. něm. reálky v Brně. Předseda Matice moravské. Redigoval čas. Rolník, pseud. strejček Matouš. Napsal 2 knihy k vědě hospodářské.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.Litovel 1937, S.16–17.;.

Stud.na stavovské akademii v Olomouci, žákem prof.A.V.Šembery, UK Praha.Pobýval v cizině.Po smrti otce se vrátil na Moravu.Olomouc, Brno-prof. gymnázia, od r. 1857 řed.obec­.reálky.První jednatel Českého čten.spolku, spoluzakladatel brněn.deníku Moravská orlice.Starosta Matice moravské.

V.S.: Z rodu slavětínských Mathonů.=ZVSMO 1983–1984, č.19–20, S.38.;Hýsek, Miloslav: Literární Morava…Praha, 1911, S.109.;.

Rodným jménem Uhrová Studovala reálné gymnázium v Kroměříži. V letech 1927–1932 přírodovědeckou fakultu MU v Brně, obor zeměpis a tělesná výchova. Učila na SŠ v Kojetíně a Olomouci, v letech 1945–1952 v Brně.

Úzce spolupracovala s brněnskou pobočkou Ústavu etnografie a fokloristiky ČSAV a se soubory lidových písní a tanců. Při sběru hanáckých tanců navázala na dílo F. X. Běhálkové z Tovačova. Kromě tanců se zaměřila i na hanácké zvyky a zejména na dětský folklor.

www. Encyklopedie města Brna.

Vysokoškolský profesor křesťanské filozofie na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci Přednášel latinsky s českými vysvětlivkami­.Spis.Compendi­um philosophiae christianae.3.díl pod názvem CRITICA/1940/. Dne 23.3.1948 jmenován olomouckým arcibiskupem.Zemřel v Olomouci, pochován v Pitíně. Polohraný dokument o olomouckém arcibiskupovi Josefu Matochovi, který zemřel v domácím vězení za totalitního režimu. Život Josefa Matochy je smutným, ale ryzím svědectvím naší paměti národa. Příběh tichého a čistého jihomoravského chlapce se odehrál v nešťastné době. Slibnou dráhu vzdělance, akademického teologa a filosofa přetne fašistická, a následně vše dokoná komunistická zvůle. Jen několik dní po „Vítězném rudém únoru" jej v březnu 1948 papež Pius XII. překvapivě jmenoval arcibiskupem olomouckým. Svěřený úřad však mohl vykonávat pouze do roku 1950, tehdy byl během Velikonoc nezákonně internován komunistickou státní mocí. Na základě vykonstruovaných nařčení byli jeho blízcí spolupracovníci zatčeni a on byl vězněn ve své rezidenci. V tzv. „domácím vězení" nemohl ani číst knihy, noviny a poslouchat rozhlas, ale především zůstal sám, pouze se svými strážci. Nepředstavitelných 11 let neustoupil komunistickému zlu, proto byl systematicky devastován a týrán psychologickou samovazbou. Jeho příběh byl a znovu je zasouván do zapomnění jako špatné svědomí, které ovšem nelze z paměti národa vymazat. Dokumentární film se snaží rekonstruovat příběh „nekrvavého mučedníka" na základě autentických textů jeho dopisů, přednášek, knih a poznámek. Podařilo se zajistit poslední žijící pamětníky, kteří se s Josefem Matochou setkali, vedle osobních vzpomínek příslušníků Matochovy rodiny je ústředním průvodcem jeho životopisec J. Z. Charouz. Hraný dokument vznikal více než 2 roky v produkci Studia Velehrad Olomouc. Postavu Arcibiskupa v hraných sekvencích filmu představuje brněnský herec Miloslav Maršálek, dále vystupují herci moravských divadel. Film byl natáčen v prostředích, která byla zásadní pro budoucího internovaného arcibiskupa – rodný Pitín, Nepomucenum v Římě, Bazilika Svatého Petra ve Vatikánu, malý římský kostelík, kde byl vysvěcen na kněze a především Olomoucký arcibiskupský palác s místnostmi jeho internace atd. Film odkazuje k jeho celoživotnímu mottu, určující jeho zvolenou životní cestu, po níž se snažil statečně jít až do všech důsledků.(Česká televize ve filmu: Mlčení, modlitba, pokání . 2011. 53 minut.

Dolenský, A. : Kulturní adresář ČSR. Praha, 1936, S. 333. Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré i nové doby. Olomouc, 1977, S. 99–100. Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1970, S. 131. ; Kdy-kde-co v Olomouci 1991, listopad, S. 1.

Působil od 1955 do 1976 jako přednosta Ústavu dějin lékařství LFUP v Olomouci. Autor řady publikací. Malý biografický slovník českých lékařů. /1964/;

ČBS.Praha 1992.S.445.

Studovala na soukromém ústavu v Olomouci, kde maturovala 1880. 1882 složila zkoušky učitelské způsobnosti za svého působení v Brodku u Přerova. Poté byla povolána do Mor. Ostravy, kde se stala ředitelkou měšťanské školy. 1897 založila dobročinný spolek Dobromila. Byla zakladatelkou další první průmyslové školy pro dívky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.85;

Oblíbený společník a populární osobnost v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.190.;.

Narozen v rodině chalupníka Josefa M., jako třetí syn z deseti dětí. Studoval gymnázium v Zábřehu, kam chodil pěšky a bos. Válečnou maturitu složil r. 1915. Hned byl odveden a odeslán na frontu. Konec války ho zastihl v Těšíně jako čs. voják se v prosinci 1918 ještě zúčastnil likvidace Sudetenlandu a dobývání Šumperka. Po demobilizaci obtížně hledal doma zaměstnání a uchytil se až na Slovensku.R. 1919 jako pracovník úřadu v Brezne, od 1924 pak v Bratislavě. Při zaměstnání začal studovat vysokou školu, zprvu na VUT a později na Právnické fakultě MU v Brně. Po basolvování a doktorátu (JUDr.1929) čtyři léta působil jako pracovník Státní finanční správy v Bratislavě. a až do roku 1950 byl jeho kmenovým zaměstnancem. V letech 1937–1950 přednášel na Právnické fakultě UK v Bratislavě a 1942–1950 na Vysoké škole obchodní též. R. 1937 jmenován docentem pro obor finančního práva, 1944 mimořádným profesorem a 1945 řádným profesorem Právnické fakulty Univerzity J.A.Komenského v Bratislavě.V roce 1946 byl delegován do Olomouce, aby se tam pokusil založit právnickou fakultu UP. Únor 1948 těžce zasáhl do života prof. M. Jako údajný představitel buržoasní inteligence v Bratislavě byl obviněn z nepřátelského vztahu k socialistickému zřízení. V listopadu 1950 musel odejít z Vysoké školy ekonomické, v lednu 1951 z Právnické fakulty UK. Byl z Bratislavy vykázán, ale nakonec tam musel zůstat bez bydliště až do r.1957. Zemřel v Bratislavě a pohřeb byl v rodišti.

BSSSM, seš.3(15.).Ostrava 2002. S. 85–86. Mlynárik, J.: Česki profesori na Slovensku.1. Praha 1994. S. 106,116–117.

Vdova po stavebním asistentovi panu Josefu Maturovi. Působila v české společnosti od r. 1895–1907 ve výboru Ústavu hraběte Poetinga a v Jednotě divadelních ochotníků besedních. Roku 1913 se z Olomouce odstěhovala.

Fischer, R.: Olomoucký památník… Olomouc 1938.S.191.;

V r. 1877 přišel do Olomouce na Slovanské gymnázium, jako profesor dějepisu a zeměpisu a působil zde do r. 1911, kdy odešel do důchodu. Předseda Občanské Besedy v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc 1938.S.191..

Dne 6.dubna 1469 přijel Matyáš do Olomouce (obraz na radnici), kdy 7.4. zahájeno jednání o náboženský smír s legáty papežskými mezi Olomouci a Šternberkem. Dne 3.května 1469 Matyáš korunován v chrámu sv.Václava na krále českého.Den oslaven velkou hostinou v domě biskupském. Dne 22.7.1479 uzavřen v Olomouci smír mezi králem Vladislavem a Matyášem.Jednání se konalo v domě kavárny Opery, Horní nám. Mírem olomouckým ponechána Matyášovi Morava, Slezsko a obojí Lužice s titulem krále českého.

Doležil, R.: Politické a kulturní dějiny královského hlavního města Olomouce.Olomouc 1903.S.28–29.; Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.Praha, Rovina 1992.S.202–203.;.