Osobnosti Moravy.eu

Studoval českou reálku v Olomouci. Po vysokoškolském vzdělání, kde žákem Maxe Švabinského, byl prof.kreslení r.g.Litovel 1929–1957/za okupace v Olomouci/poté ve Štěpánově od roku 1965, bydlel v čp.145..Č.: akty, portréty, zátiší, krajiny, kytice, volná a užitá grafika, dřevoryty, exlibris. Mnoho jeho obrazů je motivováno rodným krajem. Vystavoval v Uničově, Olomouci, Prostějově, Brně, Zlíně, Třebíči, Chrudimi, Litovli, Praze a v Mohelnici. Zemřel v olomoucké nemocnici.

Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci.In: Osmdesát let gymnázia v Litovli 1901–1981.Litovel, 1981.S.126–127.. Kulturní kalendář Mohelnice 1968, č.2. Toman, P.: Slovník nových výtvarných umělců.I. Praha 1947. S. 364.

Autodidakt. Od ranného dětství žil v Prostějově až do r. 1981. Pak se odstěhoval do Olomouce. Vyučil se zámečníkem a stal se technikem v Agrostroji Prostějov. Později přešel do Sigmy Lutín, kde pracoval do roku 1993 jako projektant. Od mládí kreslí tuší (perokresbu) a dokumentuje staré zákoutí Prostějova. Spolu s Muzeem Prostějovska vydal tři soubory kreseb " Zmizelý prostějov", které vznikaly do roku 1985. V Olomouci nakreslil soubor tamních kašen a kostelů. Pravideůně vystavoval na výstavách prostějovských výtvarníků. Naposledy své kresby vystavoval v r. 2005 v Muzeu Prostějovska. Vystavoval i na Bienále kresby a grafiky v Liberci a později v Mostě. Současně s kresbou se zabývá řezbářstvím. Trvale žije ve Šternberku.

Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S. 47.;

Těžce tělesně postižený umělec, v tvorbě prosté motivy z blízkého okolí, r.1971 v Malé galerii Dílo v Přerově výstava obrazů z cyklu Tvář mého kraje.Ceny: pamětní medaile J.A.Komenského.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov ;.

Absolvoval AVU v Karlsruhe v Badenu, specializaci pro malbu krajin a zvířat. Věnoval se též metapsychické vědě a alchymii. Autorem řady odb. článků a publikací. Pracoval ve Vídni, po roce 1918 v Praze. Člen různých uměleckých spolků, např. Jednota umělců výtvarných, Aleš aj. Užíval pseud. B. H. , B. Hoch, Bl v literatuře.

Štafeta 1976, č.1, S.27–29..

Narodil se v Říkovicích u Přerova jako syn zaměstnance ČSD. V roce 1932 složil maturitu na učitelském ústavu. V letech 1933 –1948 působil jako učitel na měšťanských a obecných školách na Uherskohradišťsku. V té době také spravoval archeologickou sbírku Slováckého muzea v Uherském Hradišti, kde vybudoval archeologické oddělení a prováděl ve spolupráci s Československým státním archeologickým ústavem terénní výzkumy uherskohradišťského regionu. Vypracoval tehdy soupisy nalezišť a nálezů a v místních vlastivědných časopisech publikoval výsledky své práce. Počátky jeho vědecké kariéry jsou ale spojeny s tématikou doby bronzové. Podnětem k jeho disertační práci mu byl systematický výzkum mohylového pohřebiště ze střední doby bronzové u Čeložnic. Dodnes je jeho práce „Mohylová kultura na Moravě“ (Brno 1950) považována za výchozí studii k této problematice, i když nebyla dosud publikována. Hrubý v ní poprvé v úplnosti shromáždil a zhodnotil veškeré nálezy z Moravy a jako první ustálil v odborné literatuře název této kultury, do té doby nejednotný. Zlomovým bodem v jeho životě se stal rok 1948, kdy nastoupil jako vědecký pracovník do Moravského muzea v Brně. V tomto roce byl V. Hrubému svěřen archeologický výzkum Starého Města u Uherského Hradiště. V té době Hrubý asi netušil, že výzkum staroměstské aglomerace bude náplní jeho celého budoucího profesního života. Na samém počátku výzkumů objevil první zděnou architekturu Velké Moravy – základy kostela „Na Valách“. Od svého příchodu do Moravského muzea významně usiloval o vytvoření moderního archeologického pracoviště. V letech 1952–1978 zde působil jako přednosta prehistorického oddělení. Docentem byl jmenován v roce 1960 na brněnské univerzitě a v témže roce získal hodnost kandidáta historických věd. V roce 1966 se stal doktorem věd a o tři roky později se s úspěchem podrobil jmenovacímu řízení na řádného profesora pro obor prehistorické archeologie. Z problematických důvodů souvisejících s léty 1968–1969 mu však titul nebyl nikdy oficiálně předán. Od roku 1978 až do své smrti spravoval funkci vedoucího pracoviště slovanské archeologie prehistorického oddělení Moravského muzea. Vilém Hrubý zemřel nečekaně v Brně. Ve Starém Městě v poloze „Na Dědině“, v blízkosti svého posledního výzkumu, nalezl i místo svého posledního odpočinku. Další významné objevy v Modré u Velehradu, v Hluku, Osvětimanech, na sídlišti z mladší doby římské a časného stěhování národů ve Zlechově a na Sadské výšině v Uherském Hradišti objevil komplex církevních staveb, který spojoval s působením věrozvěsta Metoděje. Jako archeolog vypublikoval stovky příspěvků, studií a statí. Největší význam však nesou jeho dvě monografie, které jsou dodnes velmi ceněné, a to „Staré Město, velkomoravské pohřebiště Na Valách“ z roku 1955, kde zveřejnil výsledky dlouhotrvajícího výzkumu pohřebiště. Práce je nejen rozsáhlou nálezovou zprávou, ale i analýzou zjištěných nálezů. A druhá monografie „Staré Město – Velkomoravský Velehrad“ z roku 1965, která předkládá výsledky výzkumů ve staroměstské oblasti. Významná byla i jeho činnost pedagogická. Od roku 1952 působil jako externí pedagog na katedře prehistorie filozofické fakulty brněnské univerzity. Mimo to přednášel přechodně v letech 1954–55 na přírodovědecké fakultě UJEP v Brně a v roce 1969 na filozofické fakultě KU v Bratislavě. Nejčastějšími tématy jeho přednášek byly: Úvod do studia slovanské archeologie, ČSSR v době slovanské, Materiální kultura a společenské poměry říše velkomoravské, Seminář pro slovanskou archeologii, Evropa v době bronzové, Terénní teorie a praxe, Úvod do muzeologie aj. Jeho zásluhou byla též činnost muzejní. Už v roce 1949 uspořádal v Moravském muzeu výstavu „Z moravských archeologických výzkumů, kde prezentoval veřejnosti první objevy a nálezy z velkomoravského centra ve Starém Městě. V roce 1954 je to výstava „Staroslovanská Morava“. Ve Starém Městě „Na Valách“ pak v letech 1958–1959 vybudoval památník Velké Moravy. V roce 1950 vytvořil v Moravském muzeu expozici „Pravěk Moravy“, kterou pak reinstaloval v roce 1966. Nesl též významný podíl na vybudování výstavy „Velká Morava“ z roku 1963, která putovala po světě (Rusko, Švédsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko). Z uvedeného výčtu je patrné, že výstavní činnost V. Hrubého je velmi rozsáhlá, počet výstav, na kterých se podílel přesahuje číslo 80. Za svého života se věnoval i přednášení na vědeckých konferencích, na vzdělávacích fórech. Psal také pro denní tisk, spolupracoval s rozhlasem a s Československou televizí.

Skutečnost, že dílo Viléma Hrubého je dobře známo nejen u nás, ale i v zahraničí, dokládá i to, že se s jeho jménem setkáváme v zahraničních encyklopediích ( v encyklopedie „Who is who in the world“ bylo jeho jméno zařazeno do šestého vydání).

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov;.

Staré Město ( u Uherského Hradiště).

Žák M. Švabinského, ilustroval dílo J. Wolkra. Dřevoryty a grafickou úpravu vytvořil pro publikaci Wolker,Jiří: Svatý Kopeček. Praha, Václav Petr 1926. Ve svých malbách poetizoval skutečnost.

Marek, P.: Malíř kontemplativního ducha.Štafeta 1978, č.2,. S. 3–7.;. Ryška, Jaroslav: Hubšil Otakar- obrazy, kresby a grafika. (1962 katalog výstavy). Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov 2007. Vencl,S.: České exlibris. Historie a současnost. Praha 2000.

V roce 1947 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V r. 1951 absolvoval hud. vědu a výchovu na FFUP, r. 1953 získal Phdr. , disertace Česká hudba a tvorba A. Dvořáka. Od 1955 odborný asistent VŠ pedagogické UP. Publikoval v denním tisku i Hudebních rozhledech. Dirigent studentského VŠP v Olomouci. Od r. 1989 působil na MU v Brně , kde také zemřel.

ČSHS.I.Praha 1963.S.519.;V sýp­kách ducha.Olomouc 1992.S.172.;. Ryšavý, Milan: Vážné a zábavné vzpomínky filharmonika.O­lomouc 2012.

univ.prof. PhDr. Vladimír Hudec

Narozen v Němčicích (u Holešova). R. 1928 mat. na reálce v Lipníku nad Bečvou, 1928–1931 stud. UPŠ Praha u prof. Kysely, 1941–52 člen výtvar. odboru Umělecké besedy Praha, 1942–48 člen Skupiny 42, člen SČVU. R. 1967 cena NV hl. m. Prahy a 1983 zasl. umělec. Z ilustr.knih: Arbes, J.: Svatý Xaverius.P., ČS 1988;Scott, W.: Quentin Durward.P., Albatros 1971;Verne, J.: Lodivod dunajský.P., SNDK 1967;

Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, s.123–126.;Poche, Emanuel: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975, s.177–178.;Ševčíková, Hana: Ilustrároři dětské knihy.Olomouc, Okr.knih.1989­.;Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství.P., Odeon 1978, s.40.;V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Studoval Školu umění ve Zlíně, abs.u prof.V.Hrocha r. 1943. Pak zde pracoval v keramické dílně. V letech 1945–1949 působil v pražském Divadle satiry u Jana Wericha a M. Horníčka. Pak se vrátil do rodiště a věnoval se malířství. Autor knihy vzpomínek na Zlín a romáínu o malířsce Toyen. Jeho syn je též malířem, narozený roku 1954. Žije nyní v Citově u Přerova.

Toman, P.: Dodatky., Praha 1947.S.78.;. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000.

Syn Rudolfa Ch.R.1949–50 učitel klavíru na hud.šk.L.Janáčka v Prostějově, kde dirigoval Orchestrál.sdružení od r. 1950.Řídil symfonic.koncerty orchestru olomouc.opery na Kroměřížském hudebním létě r.1953 a v Olomouci r.1954. V letech 1950–1954 spravoval hudební oddělení ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Od r.1961 půs.v Praze.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963, S.540–541.;. Kmoníčková, Eva: V r. 1995 zemřeli. Brno 1996.S.9.;

Dlouholetý prof.kreslení na G v Hranicích/28 let/, krajinář, autor četných pohledů na Hranice a okolí a několika scénických výprav pro bývalé Beskydské divadlo..Abs.AVU Praha v r. 1916.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha, 1947, S.400.;.

Dětství a mládí stravil ve Staré Vsi. Malíř, autor realizací v oblasti užitého umění a dotváření architektury (užitá grafika, kovové objekty, řešení barevných a leptaných skel, mozaiky, sgrafita, fresky, propagační fotografie). Studia: Reálné gymnázium v Přerově (1935–1943), Po maturitě byl 2 roky totálně nasazen jako zámečník v Moravských železárnách v Olomouci. Po osvobození studoval – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor monumentální malba se zřetelem ke sklu a architektuře (1945–1950, J. Kaplický). Od roku 1953 žije trvale v Přerově se svojí manželkou Evou. Samostatně vystavuje od roku 1980 (Československo), kolektivně od roku 1960 (CZ). Zastoupení ve sbírkách: Muzeum J. A. Komenského v Přerově a soukromé sbírky (CZ). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registrován při Českém fondu výtvarných umění (1982–1989), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 1990).

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka./Ka­talog/.Olomou­c, VÚ 1991.

akademický malíř Jan Chmelař

Rozená Siblíková. Absolvovala Státní grafickou školu v Praze a poté VŠUP u Aloise Fišárka v Praze, kde se věnovala malbě a tvorbě gobelínů. Od r. 1953 žije a pracuje v Přerově, od r. 1965 vystavuje Olomouc, Ostrava, Přerov, Praha, Polsko. Ex libris součástí souborů pro Belgii. SV-Přerov 1966, 1977, 1985, 1987, Brno 1969, Olomouc 1989. Realizace: keramické stěny a reliéfy Olomouc, Přerov, Potštát-Valšovice, Kroměříž, Kojetín, Hranice. V roce 1997 při velké povodni na Moravě bylo z větší části znehodnoceno její dílo. Pohřbena v Přerově dne 22.3.2013.

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;ZKVMO, 1983, č.223, S.7.;Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc, VÚ 1991./Katalog/;by­tem: Kosmákova 60, Přerov;.

Působil v Přerově jako středoškolský prof na G v letech 1889 –1896, poté v Kroměříži do r. 1899, kde pak ředitelem reálky 1899 – 1913. Znalec ruské literatury, spoluzakladatel týdeníku „Haná“ v Kroměříži r. 1909 – do něhož přispíval.

Universitas, 11, 1978, č.2, S.44–49.;.

Narozen  v Řepčíně u Olomouce v rodině důstojníka rakouské armády, sloužícího v olomouckém pluku prince Eugena. Základní, všeobecné a teologické vzdělání získal v Olomouci, kde bzl 5.7.1869 vysvěcen na kněze. Kaplanem v Lichnově u Nového Jičína, odkud se na přání tamních obyvatel, kteří se v roce 1872 přestěhovali do Texasu přestěhoval v prosinci 1872 za nimi, aby zde jako první a dlouhou dobu i jediný kněz českého původu vykonával pro českou komunitu bohoslužby. 1873 byl jmenován administrátorem římskokatolické farnosti a později děkanem.1875 přis­pěl ke stavbě české školy. Stál u zrodu Katolické jednoty texaské, založené 1889, podpůrného a vzdělávacího spolku.1890–1910 působil jako duchovní ředitel. Na jeho počest postavili mu krajané pomník v r.1932.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 9. Ostrava 1997.S.49–50.

Řepčín u Olomouce, nyní část města Olomouc.

Absolvoval studia na . AVU Vídeň v letech 1883–1888, působil jako prof. kreslení v Olomouci, v Brně od r. 1925. Maloval portréty, krajiny, kostelní obrazy. Ilustrace pro Musejník olomoucký, národopisné studie. Vystavoval v Olomouci a Holešově r. 1914. Ilustrace děl Wanklových a růz. moravských časopisů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.78.; Toman, P.: NSČSVU I.Praha 1947, S.409.;.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1954

Vyučil se natěračem a celý život pracoval v závodě Moravia v Mariánském údolí. (n. m. část obce Hlubočky).Do důchodu odchází v roce 1977 a začíná malovat přírodní scenérie z blízkého okolí. Asi od roku 1981 vytvářel svéráznou technikou, při níž spojoval dřevo s betonem či sádrou. Poprvé vystavil svá díla v roce 1998 na výstavě v Galerii hlavního města Prahy.

Umělci čistého srdce. Muzeum umění, Olomouc 2001, S. 41;

Narozen ve Viklicích u Tovačova (n. Tovačov).

Mládí prožil v Palkovicích, maturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. V letech 1952–1955 studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde žákem prof. M. Salcmana, Cyrila Boudy a K.Lidického.Potom působil jako výtvarný pedagog na Pedagogické fakultě UP v Olomouci. .R.1969 získal za soubor krajin.prací cenu města Nový Jičín.1964–1973 odb.asist.pro malbu na pedag.fak.UP v Olomouci. V letech 1973–1976 byl bez zaměstnání, musel z politických důvodů z univerzity odejít. Rehabilitován jako výtvarník byl až v r. 1988, jako pedagog až v r. 1991, kdy krátce působil jako učitel kresby a malby na Pedagogické fakultě UP. Žije a pracuje v Olomouci. Ve své tvorbě se inspiruje krajinou Valašska a Lašska, městské téma mu poskytuje Olomouc, zvláště pak katedrála sv. Václava, kde poblíž má ateliér. Od Unie výtvarných umělců Olomoucka v r. 2005 dostal diplom za celoživotní malířské dílo a za rok 2004 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti výtvarného umění.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. /fotografie/. ; Kdy kde co v Olomouci 1992, červen, S. 4–5., …A Blahopřejeme. Výročí.Kdy-kde-co 2012, červen.S.2.

Narozen v Hejčíně u Olomouce.

Absolvoval Vyšší průmyslovou školu stavební v Prostějově, 1962–64 LŠU v Olomouci u Pavla Kotase, Pracoval jako projektant v Okr. stavebním podniku v Olomouci jako vedoucí projekčního ateliéru. Jako projektant se podílel na mnoha akcích při obnově památkového jádra města Olomouce.

Hejčín je nyní předměstím města Olomouc.

V letech 1958–59 střed. prof. výtvar. výchovy na pedag. škole a též na prům. škole oděvní v Prostějově. Poté přešel na pedag. institut a ped. fak. UP v Olomouci, od r. 1973 doc. Publikuje odborné a populár. články o výtvarném umění, člen redakční radu časopisu Štafeta, členem muzejní rady Muzea Prostějovska. Prof. získal r. 1984. Žil v Olomouci a Prostějově. Zabýval se grafickou úpravou časopisů, publikací, vytvořil více jak 400 kniž. značek.

Dvořák, F. : Současná exlibris. Praha Odeon 1979. ;Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Grumlík, Alois: K jubileu Dušana Janouška. =Štafeta, Prostějov 1983, č. 2, S. 9–11. ;Dorničák, Josef: Vědomí vazby k domovu a rodné zemi. =Nová svoboda, 1987, 13. 1. , S. 5. ;Zatloukal, P. : 1. souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka. /Katalog/. Olomouc, VÚ 1991. Výtvar. pedag. a teoretici UP 1946–1986. Olomouc UP 1987. ; Kdy kde co v Olomouci 1983, červenec, S. 14. Kdy kde co v Olomouci 1983, srpen, S. 11.
Prostějovský Týden, 14. 02. 1996, S. 12. , Hanácké noviny, 10. 02. 1996, S. 5. , Kdy kde co, duben 1996, S. 33.

univ.prof. Dušan Janoušek

Studoval lesní inženýrství v Brně a v letech 1954–83 učil na střední lesnické škole v Hranicích. Malířství studoval soukromě u Stanislava Krátkého. Věnoval se krajinomalbě, zejména lesním interiérům, zvláštní pozornost věnoval krajině Valašska. Jen občas namaloval zátiší nebo portrét. Vystavoval v Hranicích, Vsetíně a v Olomouci, zúčastnil se výstavy Výtvarníci Valašska ve Velkých Karlovicích. Vydavatelství Margaret ve Zlíně vydalo v roce 1997 jeho monografii. Od září do 30.11.2011 se v sálech Nové radnice v Hranicích konala jeho výstava k jubileu.

Zatloukal, Pavel : I.souborná výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. www.Valaskeatheny.cz

Ing. Jan Jaroš

Narozen v obci Skalice (u Českých Budějovic). Zpěv studoval u F. Carpiho, T. Pattiery, R. Fierlingrové a A. Fassatiové. Operní pěvec-barytonista. Nejprve pracoval ve sboru v německých divadlech. Manžel Štěpy Petrové. V Olomouci působil v letech 1942–1943, poté účinkoval v Opeře 5. května (1945 – 46), v Ústí n. L. (1946 – 49) a v ND (1949 – 1986); Mozartovský pěvec a muzikolog. dále hostoval ve Státní opeře v Berlíně, ve Státní opeře ve Vídni aj. Spolupracoval např. s dirigenty K. Böhmem, F. Konwitschnym, W. Sawallischem aj. Měl světlý lehký hlas příjemné barvy a dobrý jevištní zjev. V Německu získal titul komorního pěvce. Vyučoval zpěv na HAMU a na pražské konzervatoři. Působil i jako režisér. Hlavní role: Budivoj (Dalibor), Francek (Maryša), Posa (Don Carlos), Escamillo (Carmen), Don Giovanni, Jochanaan (Salome), Poručík Fjodor Dolochov (Vojna a mír), Petruccio (Šebalinovo Zkrocení zlé ženy).

Přehled činnosti čs.divadel .Praha 1958.S.134.;Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.;ČBS.Praha 1992.S.274.;.

Absolvovala pedag.fak.KU Praha u prof.C.Boudy, B.Salcmana, K.Lidického.Od r. 1955 žije v Olomouci.V letech 1961–1983 působila pedagogicky jako odborná asistentka výtvar.výchovy a malby na pedag.fak.UP v Olomouci.Od r. 1965 se účastní společ.výstav, samostaně vystavovala v Olomouci 1970, 1971, 1974, 1985, 1987, 1989, Přerově 1983, drobnou grafikou se představila v Polsku 1977.Podílí se na výtvarné výzdobě zvonů rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova, řeší pamětní tisky pro veřej.instituce, ilustruje bibliofilie. Výstava v Olomouci s názvem Výběr z tvorby 1967–1997 v Galerii u Caesara.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;-fk-: Dva světy Jany Jemelkové.=Stráž lidu 1988, 2.4., S.4.;-c-: V ateliéru Jany Jemelkové /Ztracená ul./=Stráž lidu, 1987, 2.6., S.4.;Boháčová Yvonna: Grafika a malba Jany Jemelkové.=Stráž lidu, 1987, 23.6., S.4.;Výtvar.pe­dagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987. Běleš, Petr: Jemelková rekapituluje. In: Hanácké noviny.10.1.1998­. S.6.;

Studoval Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého v Roudnici nad Labem (obor trubka), Státní konzervatoř Brno (obor trubka), Janáčkovu akademii múzických umění Brno (obor trubka), Státní konzervatoř Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě a Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně u Jiřího Vysloužila, Rudolfa Pečmana a Miloše Štědroně. Působil v Posádkové hudbě Olomouc (1961–65), Moravské filharmonii Olomouc (1965–67), Státní filharmonii Brno (1967–77) a Janáčkově akademii múzických umění Brno (1977–90). V roce 1968 se účastnil Mezinárodní soutěže ve hře na trubku v Ženevě. Získal čestné uznání odboru kultury Jihomoravského krajského národního výboru v Brně (1982), bronzovou medaili Leoše Janáčka za zásluhy o rozvoj školy Janáčkovy akademie múzických umění Brno (1987) a zlatou medaili Walbrziskiego Towarzystwa Muzycznego (1988). Je členem International Trumpet Guild se sídlem v USA.

Dílo literární

Klarina v kompozici moravského skladatele Pavla Josefa Vejvanovského (Janáčkova akademie múzických umění Brno, 1976); Přínos trubačů moravského regionu v letech 1620–1790 (Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Brno, 1981); Adaptace hráče žesťového nástroje k soutěžnímu výkonu (Filozofická fakulta University Palackého v Olomouci, 1988); Slovník české hudební kultury (autor hesla trubka, strana 952–953, edice Supraphon, Praha, 1997).

http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/…ik/index.php?… /Doplnění údajů a úmrtí/.

Malíř, portrétista, figuralista, krajinář a pedagog. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze ( 1924–1927 grafická speciálka prof. Švabinského). Od roku 1927 člen Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, od roku 1933 člen Skupiny výtvarných umělců v Brně, v letech 1939–1944 členem Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně, po r.1945 člen brněnského Bloku a dlouholetý funkcionář Svazu čs. výtvarných umělců. JJako pedagog působil na Vyšší škole uměleckoprůmyslové (1927–1944), Střední škole textilní v Brně (1951–57) a na Škole uměleckých řemesel v Brně v letech 1945–1953. Nejobsáhlejší soubor jeho díla se nachází v Moravské galerii v Brně, další dílo je ve sbírkách dalších moravských i českých galerií a v soukromém majetku . Pohřben na Ústředním hřbitově, Vídeňská 96 v Brně, kde má čestný hrob.

ČBS.Praha 1992.S.281.; Hlušička, J.: Karel Jílek.Praha 1987.;