Osobnosti Moravy.eu

Vystudoval gymnázium ve Šternberku. Po čtyřech letech v dělnických profesích studoval dva roky speciální pedagogiku na PdF UP v Olomouci, pak absolvoval specializaci filmové umění na FFUP. Od 1995 dramaturg Divadla hudby v Olomouci. V letech 1992–93 jeden z pořadatelů sborníku Bítov. Autor bibliofilské sbírky básní Světnice propadlého světla (Olomouc, vl.n.1990). Autor scénářům k programům o George Traklovi, Rostislavu Valuškovi aj. V roce 1994 vydal antologii české duchovní lyriky 20. století pod názvem Krajiny milosti.

Machala, L.: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990–1995. Olomouc, Rubico 1996.S.51.

Kresba, grafika. výstavy v Opavě, Prostějově, r. 1990 v Praze. SV r. 1987 v Galerii pod podloubím v Olomouci a r. 1990 Na bidýlku v Brně, a v Divadle hudby v Olomouci. Žije a pracuje v Olomouci.

Zatloukal, Pavel: Protiklady Ladislava Daňka?=Hanácké noviny,1990, 13.11., S.4.; Valoch, Jiří: Ladislav Daněk.Hanácké noviny, 1990, 3.11., příl., S.1.;.

V Olomouci působil na FFUP zprvu od r. 1949 externě, 1966– 1969 děkan FFUP, do r. 1975 prof. FFUP, obor stará čeština a dějiny starší české literatury. Poté musel z politických důvodů odejít z UP. Rehabilitován v r. 1990.

Kdo je kdo v Českosloven­sku.1.díl.Pra­ha ČTK 1969.S.142.;Náš kolega – prof.Daňhelka­.Žurnál, 1993, č.12, S.1.;.

Zemřel v Olšanech (u Prostějova).

Moravské osobnosti umění a kultury REGO/SVKOL;.

Redaktor časopisu Národ a škola. Přispíval do Lidových novin v Brně, črty a fejetony. Autor vlastivědných publikací. Ředitel učitelského ústavu v Brně. Autor vzpomínek z rodiště : „Hrstka vzpomínek z bývalé Hané“.

Pospíšil, F.: Almanach hanáckého roku.Přerov 1923.S.102.;Sprin­ger, J.: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.33.;.

Studoval v Olomouci, poté v Praze a ve Vídni.R.1857 se stal prof.chemie a přírodopisu na něm.reálce v Olomouci.Z jeho podnětu založeny rolnické školy v Přerově 1865, na Hradisku 1876.Redigoval časopis"Hospodář Moravský„, který byl r.1871 změněn na " Pozor“.Vydal četné populární hospodář.brožu­ry.R.1867 a 1871 zvolen do zems.sněmu moravského za poslance za okr.olomoucko-prostějovský, r.1873 za prostějovsko-plumlovský.R.1883 dal podnět ke zřízení česko-moravského spolku selského pro Moravu v Olomouci. Zakladatel a první předseda správní rady Rolnického cukrovaru ve Vrbátkách v letech 1870–1879, v období od 10.8.1871 do 20.11.1874 před­nosta Poštovního úřadu ve Vrbátkách.

OSN, Sv.VII.Praha 1893, s.278;Masarykův slovník naučný.II.Praha, 1926, S.152.; Pospěch, Pavel: Příspěvek k politické činnosti J.R.Demla.=ZKVMO, 1981, č.214, S.6–12.; Pospěch, Pavel: Výročí J.R.Demla.=ZKVMO, 180, č.208, S.26.; Fotografie. PKK 1980.Olomouc, OK 1979.; Pamětní kniha obce Vrbátek.I., S.236, 269.

'

V Olomouci pobývala slavná pěvkyně Emma Destinová několik dní před svým představením, jímž byla Smetanova Prodáná nevěsta dne 23.6.1918. Za velké účasti čes.občanů byla uvítána na nádraží zakladatelem Žerotína Jindřichem Geislerem a ubytována v rodině JUDr. Ferdinanda Tomka. S městem se rozloučila 27.6.1918.Vzpo­mínkou byl zápis v pamětní knize Žerotína a fotografie věnovaná hostitelské rodině.

Československý hudební slovník.I.Praha, SHV 1963.;Vodáček,A­dolf: Nejslavnější česká pěvkyně.=Stráž lidu, 1988, 9.7.,S.4.;.

Narozen v Janovicích u Polné (n.Polná).

V roce 1930 absolvoval Přírodovědeckou fak. UK Praha. Působil jako středoškolský profesor v Jablunkově, Telči a Bruntále. Prováděl terenní výzkumy a sběry, zpracocal rozsáhlý herbář. Člen Čs. botanické společnosti. Publikoval: Květena Uhlířského vrchu u Bruntálu – s E. Opravilem, články v Mykologickém zpravodaji, Zprávy Vlastivědného ústavu Olomouc aj.

Kubásková, E.: Kdy zemřeli…? 1980–1985. Praha, NK 1992, s.50.;Nekrolog: Čes.mykologie, 39, 1985, č.3, s.183–184.

Třebčín nyní.část obce Lutín

Syn Kryštofa D. (1655 – 1722). Navštěvoval malostranské jezuitské G, poté filozofii a matematiku na univerzitě v Praze. Od 1708 – 1716 pobýval v Rakousku. Významný barokní stavitel. V Olomouci působil v říjnu 1720, kdy zasahoval do stavby jezuitské koleje.

Kdo byl kdo do r.1918.Praha, Rovina 1992.S.57.;Hlobil, I.: Olomouc.Praha, Odeon 1984.S.97.;.

1930–1934 šéfredaktor deníku Pozor v Olomouci, 1945 předseda Svazu novinářů v Brně, po r.1948 ředitelem Rovnosti, 1950 odešel do důchodu ze zdrav.důvodů.Pse­ud.Č.A.Bald, Jan Dač, Jan Dbač, Jan Polický;šifry -aba, -ač;

Lexikon české literatury.1.P., Academia 1985, S.553.;.

V letech 1729–1735 studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, tam se naučil česky, 1736 vstoupil do piaristického řádu /řádové jméno Gelasius a Sancta Catharina/po novicátu v Lipníku na Moravě a v Staré Vodě u Libavé vystudoval v rakouském Hornu filosofii a teologii 1739–1745. Ve Vídni studoval práva a učil tam na řádovém gymnáziu, od r. 1748 učil v Mikulově, od 1749 v Kroměříži. Od 1752 působil jako prefekt pražského piaristického G . Kritický vydavatel Hájkovy kroniky, badatel o dějinách a kultuře raného českého středověku.

Lexikon české literatury.I.Praha 1985.S.558–559.;.

Od r. 1912 studoval na RG v Litovli, od r.1917 byl na frontě v Itálii a maturoval proto až r.1920. Roku 1921 absolvoval odborný kurs na učitelském ústavu v Olomouci, poté působil jako venkovský učitel v Postřelmově, Štítech, od 1923 v Brodku u Konice, založil zde ochotnické divadlo. Od roku 1934 učitel v Bludově, Štěpá-nově, od března 1939 v Olomouci, roku 1959 odešel do důchodu. Bydlel v Olomouci-Hejčíně. Mimo učitelského povolání byl dobrým malířem, ilustrátorem, ochotnickým hercem. Jeho sbírky kolorovaných obrazů květin jsou uloženy v olomouckém muzeu.

Šik,Lubomír: Litovel. Litovelské osobnosti. 2003. CD-R

Hynkov nyní osadou obce Příkazy (u Olomouce). Jeho dcera MUDr. Alena Bilíková (1931–1998)

V Olomouci půs. od r. 1909 jako štukatér u podnikatele Josefa Mizery, později u sochaře Hladíka a spolupracuje se sochařem J. Pelikánem. Od r. 1961 externě vyučuje na katedře výtv. výchovy UP. Pracuje v duchu pražského baroka. Real. : Poslední zastavení Křížové cesty na Hostýně/1932/;re­konstrukce barokní kaple sv. Mořice v Olomouci /1940/;

Toman, P.: NSČSVU I.P., 1947, S.168.; Bernatská R.: Vzpomínáme sochaře R.Doležala st.=Stráž lidu, 1988, 16.6., S.4.;

Velkobystřický kapelník a muzikant. Pocházel z muzikantské rodiny. V sedmi letech hrál na housle a od 12 let účinkoval s kapelou po hospodách. V roce 1931 se přestěhoval do Velké Bystřice, kde vyučoval. Kapelu zde založil asi v roce 1940. Kapely byla velice slavná a Fr. Doležel dbal na její umělcký růst. Okolo r. 1950 oslepl, ale přesto realizoval koncerty pro nevidomé a invalidy. V roce 1952 založil sexteto. Po jeho smrti 1968 se velkobystřická kapela rozpadla.

Nakládal, A.Kapelník František Doležel. In Velkobystřické noviny.č.6, 2001, S..4.

Z data úmrtí je známo jen: 0. 0. 1968

Malíř figurální a dekorativní v Prostějově. Abs. 1916 AVU Praha, prof. Preisler, Nechleba, Švabinský. 1919 prof. kreslení na reál. G. v Prostějově. 1922 vyprac. projekt pro jeviště divadla. Profesor na dívčím reálném gymnáziu v Prostějově. Od r. 1940 působil v Praze, kde zemřel.

'

Toman, P.: NSČSVU 1947.I., S.169.;. Bílý, Vojtěch – http://prostejov.5plus2.cz/…ostara-mesto

Samostatná architektonická a urbanistická činnost, člen OA, SA a Jednoty filozofické. Po abs. VŠ architektury ČVUT Praha r. 1953 pracoval do r. 1954 v ateliéru J. Krohy, poté do 1958 na Min. škol. a kultury Praha, 1958 –1960 ve výrobě (po prověrkách). Řada studijních cest do zahraničí, západní Evropa, zaměření: urbanismus, občanské a bytové stavby, teorie, kritika, výtvarná a literární činnost. Ovlivněn svým otcem, akad. malířem A. Doleželem. Žije na Praze 8.

Kdo je kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.44.;.

Od r. 1878 učil na Moravě, r. 1899 odešel do důchodu, žil v Přerově a věnoval se literární tvorbě a chmelařství. Byl redaktorem časopisu Lubina a v letech 1917 – 1923 přerovského Obzoru, kde uveřejňoval povídky, fejetony, humoresky, cestopisné črty i odborné stati o moravském chmelařství. Byl jednatelem Moravského spolku chmelařského a svou činností přispěl k rozšíření znalostí o mor. chmelu.

Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha 1973.S.505.; Literární místopis SOKA Přerov..

Studoval Lékařskou fakultu UK Praha, kterou absolvoval. V roce 1968 emigroval do Kanady za bratrem. Tam absolvoval spec. studia lékařství v Montrealu, poté soukr. ordinace, oblíbený lékař, specialista, gynekolog, porodník, vyhledávaný chirurg. 1980 odešel do Spojených států, kde byl jeho otec prof. slavistiky. Vynikal hudbou a výtvarným uměním. Staral se o ochranu zvířat. Zemřel na zhoubný nádor na srdci.

Pejskar, Jožka: Poslední pocta.2 sv.vl­.n.1989, S.37–38, foto 341 ;.

Ředitel učitelského ústavu v Brně. Autor učebnic a místopisu.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947.S.34.; Kunc, J.: Kdy zemřeli …? Praha 1956.S.13.;.

Z data úmrtí je známo jen: 10 1942

Byl vůdčí osobností českého katolického modernismu na přelomu 19. a 20. století. Pseudonym Lutinov, zvolil podle otcova rodiště Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život /1905–1907/, přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast Aj. Spolupracoval s Františkem Dohnalem (1876–1956). 1904–1923 působil jako farář v Prostějově.

Marek, P.: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990, zázn.č.5742–5816.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.23.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.507.; Soldán, Ladislav: Katolická moderna na konci století.=LD, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.;

Pseud. zvolil podle rodiště otcova -Lutín. Překládal z němčiny a latiny. Redigoval almanachy a časopisy: Archa, Nový život (1905–1907), přispíval: Hlídka literární, Náš domov, Obzor, Rozkvět, Rozvoj, Vlast aj. Užíval pseud. Fr. Kalina, Karel Lutinov, Karel Skřivan, K. D. Lutinov

Springer.J.: Co dala haná české literatuře.Olomouc 1947, S.507.; Soldán, L.: Katolická moderna na konci století.In.Lid­.demokracie, 11.7.1991.; Poselství.Olo­mouc 1938.

Od patnácti let studovala Odbornou školu pro fotografy v rodišti a poté působila u fy Ševčík. V letech 1942–1945 byla totálně nasazena a po osvobození vedla fotoateliér fy K. Kučera. Koncem téhož roku přesídlila do Šumperku, kde vedla ateliér fy F. Mück až do roku 1948 a po znárodnění pracovala tři roky v Komunálních službách Foto. Deset let poté vedla prodejnu Supraphon a 1962–1964 prodejnu knih. V roce 1964 nastoupila do Okresní knihovny v Olomouci, kde pracovala v oddělení metodiky a v letech 1973–1979 jako vedoucí hudebního oddělení. Mezitím dálkově absolvovala Střední knihovnickou školu v Brně. Vedoucí redaktorka časopisu Naše knihovna. Paní Doubravovou jsem potkala na Velkém říjnovém čtení v roce 2001 v knihovně a pak letos 27.6.2017 u ní doma. Pohřeb má na ústředním hřbitově na kremaci ve čtvrtek 12.10. 2017 v 11:20 (sdělení mejlem od Mgr. Evy Komendové)

Osobní sdělení hš http://otavinka.blog.cz/…a-doubravova

V letech 1931–39 studoval RG v Přerově a maturoval v roce 1939. Studoval bohemistiku a romanistiku na MU v Brně. Začal studovat v roce 1939 ale studia dokončil až po roce 1945, protože dne 17.11. 1939 byly vysoké školy uzavřeny. V roce 1940–1941 studoval Koedukační učitelský ústav v Olomouci, kde získal vysvědčení dospělosti pro školy obecné a od r. 1941 byl učitelským praktikantem a výpomocným učitelem na obecných školách. V roce 1941 získal způsobilost vyučovat jazyku německému na měšťanských školách, v roce 1943 způsobilost vyučovat jazyku francouzskému na hlavních školách. V roce 1944 vysvědčení učitelské způsobilosti pro obecné školy. Jako výpomocný učitel nasazen totálně do Optikotechny Přerov jako soustružník kovů. Pro nemoc přeřazen do účtárny přerovského úřadu práce, později do účtárny téhož úřadu v Olomouci. Od dubna 1945 učitelem na měšťanské škole v Brodku u Přerova. Od 1.7.1945 pokračoval v přerušeném studiu na FFMU a to až do září 1947, kdy studio ukončeno způsobilostí vyučovat češtině a francouzštině na čsl. středních školách s vyučovacím jazykem českým. Poté působil v Uničově jako středoškolský profesor 1947–1952. 1952 1956 prof. na gymnáziu v Zábřehu. V letech 1956–1960 učitelem na Fučíkově pedagogické škole v Olomouci. Od 1960– 1961 učil na Pedagogickém institutu, později Pedagogické fakultě UP, až do odchodu do důchodu v září 1986. Na Ped.fak.UP znovu v letech 1990–1993, obor český jazyk, gramatika zvl. syntax, staroslověnština, stará čeština, fonetika, fonologie, obecná jazykověda, stylistika. Trvalé zájmy: literatura: česká, francouzská, ruská, anglosaská, americká, výtvarné umění, hudba, zpěv, umělecký přednes, kultura mluveného slova, divadlo (divadelní ochotník, režisér, zvláště v letech 1940–1960. Taky sportovní činnosti: rekreační lyžování, bruslení, kopaná, volejbal, tenis (law i table), turistika.
1956–1986 na Pedagogické fakultě UP, Katedra českého jazyka a literatury. V posledních letech překládal francouzskou poezii. Bydlel v Olomouci-Lazce.

Všetička, František: Pětasedmdesátník. In: Vnitřní vitráže. Olomouc, Votobia 1996.S.64–66. Doupalová, Eva: Sdělení dopisem.

PhDr. Miloslav Doupal.

V roce 1937 přijat na AVU v Praze, žákem prof.J.Loukoty, M.Švabinského, V.Nechleby.Po r.1945 působil v Praze na Vinohradech, kde měl přes 20 let svůj ateliér.Portrétoval známé osobnosti z uměleckého světa, též herce ND.V r.1958 je zbaven ateliéru pro biblické náměty, vrací se do Písku a podniká s paletou cesty po Čechách i Moravě. Brno se mu stalo druhým domovem.Pochází odtud jeho manželka.V 60­.letech cestuje po Evropě, doménou je mu Vídeň.V jeho díle převažuje portrét a krajina, ale také koně.Namaloval více jak 5000 olejomaleb, asi 50 000 kreseb a nepočítaně skic. V letech 1971–1977 jezdíval na Svatý Kopeček a do Samotišek u Olomouce, kde portrétoval mnohé Olomoučany. Také kostely a kaple. Je autorem mnoha nástěnných maleb v kaplích. Nedílnou součástí jeho tvorby jsou ilustrace knih.Dlouhodobě vyučuje adepty malířského umění, v r.1992 se stal iniciátorem založit v Písku Malou akademii VU při OVM. Překládá z němčiny monografie umělců a filozofické knihy.Od studentských let píše básně, pro přátele a svou vlastní inspiraci.V Brně portrétoval 26 bývalých rektorů veterinární VŠ, Dr.K.Absolona v Antroposu.Por­trétoval též O.F.Bablera.Přá­telil se s páterem Braitem, MUDr.Pospíšilem, St.Krátkým z Přerova ad. –

Šmíd, K. : Písecké ateliéry. Lipík. Listy regionální kultury. Písek, 2, 1993, č. 5, S. 10–11. ; Malina,V.: Všechny cesty vedou na jih.2. Prachatice, vl.n. 2002.; Ševčíková, H.: Říjnová výročí středomoravského regionu.Týnecké listy, č.10/2006, S. 20;

Po studiu DAMU v Praze nastoupila do Divadla pracujících v Gottwaldově (n.Zlín). V letech 1967–1973 působila v činohře Státního divadla v Ostravě. Díky svému jemnému projevu i zjevu byla většinou obsazována do lyrických rolí. Během studia vystupovala jako zpěvačka Academia Jazz Bandu v Přerově a debutovala i jako filmová herečka ve filmu Život bez kytary (1962). V době svého působení v Ostravě hrála v televizních inscenacích ostravského studia. Od r. 1973 žila s rodinou v Praze. Manžel Zdeněk Hruška (herec a dabingový režisér a dva synové Libor a Zdeněk jsou rovněž herci).

BSSSM, supplement 1 Ostrava 2011.S.28–29.