Osobnosti Moravy.eu

Absolvoval pět tříd reálky v Litovli 1902–1907, poté přešel na AVU v Praze, pak Vídeň a Antverpy.Usadil se v Olomouci.R.1914 se stal členem SVUM Hodonín a účastnil se jeho členských výstav.V Olomouci se podílel na založení Klubu přátel umění a redigoval Umělecký list, orgán SVU Mánes.V Olomouci založil vlastní malířskou školu.Soubor.výs­tavu měl již r.1910 v Litovli, 1919 v Trnavě na Slovensku a 1945 ve Vsetíně.Maloval portréty, krajiny a žánrové výjevy se smyslem pro hanácký folklór.Inspiroval se také sportem , od r. 1909 sportoval v SK Slavia jako všestranný vrhač.Mistr zemí Koruny české a ČSR 1917, 1919, 1920, hod diskem.Úča

Stratil, V.: Výtvarní pedagovové a talentovaní žáci.In: 80 let gymnázia v Litovli.Litovel 1981.S.128–1229.;Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky.Praha Olympia 1990.S.179.;Kdy kde co v Olomouci 1993, červen, S. 1., Hanácké noviny, 13.4.1996, S.3., .

Učitel katedry knihovnictví UK Praha.

Kulturní kalendář 1991.Olomouc, 1990, S.32.;

Narozen v Olomouci-Hodolanech v rodině železničáře. V letech 1906–1913 vystudoval Českou reálku v Olomouci, poté 1913–1915 vojenskou akademii ve Vídni, 15.3.1915 byl v hodnosti poručík začleněn do 32. pěšího pluku v Budišově jako velitel roty. Zúčastnil se válečných operací na východní frontě. 21.7. 1916 byl zajat a umístěn do zajateckého tábora Bolchov v Orelské gubernii. V červnu 1917 vstoupil do čs. legií, zúčastnil se důstojnického a jazykového (ruština) kurzu v Borispolu, kde se budoval 6. hanácký střelecký pluk. R. 1917 nastoupil s ostatními legionáři sibiřskou anabázi zprvu jako člen dopravního štábu, od září 1918 jako velitel roty 1. střeleckého pluku Jana Husi. Od ledna 1919 byl frekventantem akademie generálního štábu čs. vojsk v Tomsku, po jehož ukončení následovalo povýšení do hodnosti kapitána, v říjnu 1919 podplukovníka. Z Ruska si přivezl řadu čs. vojenských vyznamenání a britský Řád za zásluhy. Po návratu do vlasti byl krátce přidělen ke generálnímu štábu a r. 1920 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Paříži, kde se seznámil se svou budoucí ženou Astrid, norské náronosti. R. 1922 se stal velitelem 5. pěšího pluku TGM v Praze a 1923 byl přeložen k Zem. vojenskému velitelství, kde setrval do r. 1926, kdy byl pověřen funkcí zástupce velitele Vysoké školy válečné v Praze. R. 1929 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Byl oceňován pro své mimořádné teoretické znalosti a schopnost používat několik cizích jazyků. R. 1932 se stal velitelem 1. horské brigády v Ružomberoku a od listopadu 1933 byl velitelem 9. divize ČSA v Bratislavě. R.1934 se vrátil do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší velitele. K 1.1.1934 povýšen do hodnosti divizního generála. V roce 1935 zatimním velitelem v Košicích. Počátkem r.1937 definitivně přeložen do Prahy jako velitel kurzu pro vyšší důstojníky. V roce 1940 byl poslán na nucenou dovolenou a poté přeložen do výslužby. Odbojové činnosti e pro přílišnou známost neúčastnil, vystoupil až v květnovém povstání 1945. Počátkem července 1945 byl ustanoven velitelem čs. voj. mise při Spojenecké kontrolní radě pro Německo v Berlíně, kde se účastnil jednání o odsunu z Československa. Po návratu do ČSR v únoru 1946 byl jmenován ve V. sboru se sídlem v Brně a rok poté se stal náčelníkem Vojenského historického ústavu v Praze. K 1.7.1948 byl penzionován a zbaven hodnosti. Jako důchodce s nízkou penzí žil střídavě v Praze či u sestry v Hodolanech.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.č.2. (14.).Ostrava 2001.S. 14–15. Podolský, K.: Divizní generál F.H. In: AUP Olomucensis Facultas philosophica – Historica 26, 1994.S.83–92.

Studoval na reálce 1918–19 v Lipníku, pokrač. na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, pak přešel na klasické gymnázium do Brna, kde maturoval v r.1917. Pro lingvistický talent byl poslán jako posluchač Masarykovy univerzity v Brně na studium do Atén. Činný v Orlu, člen katolické Omladiny, Ligy katol. studentů-akademiků, člen předsednictva Svazu slovanské inteligence. R.1932 promován. Advokátní praxe a činnost v ČSL. 1939 zatčen a odsouzen k smrti, ale přežil i koncentrační tábory. Od r.1945 advokát v Novém Jičíně, od března 1948 v exilu. K výročí 100. narozenin B.Smetany napsal 25 básní. Báseň „Gabrielka“ uveřejněna v 1.vyd. životopisu B.S. od Z.Nejedlého. Zemřel v coloredském Denveru.

Pejskar, Milan: Poslední pocta. 3.díl. vl.n. 1989, S.99.;.

Člen Hanáckého Aeroklubu v Olomouci. Letec – stíhač v boji o Anglii. Jméno na pomníku padlých letců na olomouckém hřbitově.

Loucký, František: Mnozí nedoletěli.Praha NV 1989..

Narozen v Kojetíně u Nového Jičína.V mládí vychodil trojtřídní školu na Starém Jičíně a poté se vyučil řezbářství v Novém Jičíně. Zájem o výtvarnou práci jej brzy dovedl až k dřevořezbě. Tři roky se učil u kamenického mistra Josefa Leideho v Novém Jičíně. Následně byl profesorem německé reálky v Novém Jičíně R. Apischem připraven ke studiu na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Po osmi letech studia se vrátil zpět na Moravu a zde v letech 1895–1914 působil jako učitel na odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Tvořil dekorativní práce pro kostel v Krásně nad Bečvou, město Valašské Meziříčí a vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Působil v Jednotě výtvarných umělců moravských, se kterou se zúčastnil několika výstav. Vystavoval i v Olomouci. František Hrachovec patřil ke skupině valašských umělců bratří Bohumíra a Aloise Jaroňků a Rudolfa Schlattauera, s nimiž vystavoval své velmi zajímavé dřevořezby na jubilejní výstavě v Praze 1891, ve Valašském Meziříčí 1905, v Kroměříži r. 1909. Jeho práce byly vystaveny r. 1935 opět ve Val.Meziříčí a Frýdku. Byly to hlavně práce „Vodník“ – soška umělecky dokonalá, budící zaslouženou pozornost, další sochy: Světluška, Krysař, Štěpař, Oráč, Muzikant s flétnou, Horník, Pasák s ovečkou v náručí, Portrét matky, studie zvířat. Ve věku 46 let byl raněn František Hrachovec mrtvicí a až do své smrti byl obětavě ošetřován na Kojetíně svým bratrem Josefem a sestrou. Také bratr Josef měl sochařské nadání (zemřel r. 1945).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.56;

Maturoval na gymnáziu v U.Hradišti r.1900, poté studoval bohosloví, v 4.roč.přestoupil do Prahy, 1904 vysvěcen, 1907 promoce, studia ve Vídni, střed.prof.ná­boženství.Od r. 1913 v Olomouci- sekretář Cyrilometod.tis­kového spolku a Ligy kněží, r.1915 armád.kurát v Opavě, po r. 1918 Olomouc.1927 vstup do premonstrátorského řádu v Nové Říši.Člen DLU od r. 1916.Norbert- řád.jméno.pse­ud.Dr.F.H.(Ar­cha, 1918), František Nový, Fr.Hrabovský, Fr.Velehradský­.redaktor čas.Nový věk, Archa 1918–22, Apoštolát, přisp.Nový život, Našinec.

Poselství.Olomouc 1938, S.261–262.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.669.;.

ThDr. František Norbert Hrachovský

Bohosloví studoval v Olomouci a byl r. 1872 vysvěcen. Necelý rok působil jako kaplan v Jevíčku a odtud přešel do funkce prefekta v semináři Kroměříž. Studoval v Praze FFUK obor dějepis a zeměpis a poté se stal středoškolským profesorem. Učitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Uspořádal sbírku mincí v zámku v Kroměříži a pořídil jejich seznam. Do důchodu odešel v r. 1905. Pracoval pak v archivu, v knihovně a v muzeu. R. 1913 byl jmenován čestným kanovníkem kolegiální kapituly v Kroměříži.

Půl století od smrti P. Hrbáčka. Katolické noviny, 25.7.1965. S.2.

Pocházel ze zemědělské usedlosti. V Olomouci v roce 1907 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté odešel studovat historii do Prahy na univerzitu, kde promoval v roce 1912. Největší vliv na něho měl prof. Josef Pekař, u kterého byl asistentem v Historickém semináři na UK. Od roku 1913 – 1919 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu. Po překonání vážného onemocnění začal v roce 1920 pracovat v Moravském zemském archivu v Brně, kde působil do roku 1937. Poslední desetiletí byl ředitelem archivu. V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem Masarykovy univerzity a 1936 řádným profesorem, od roku 1937 profesorem všeobecných dějin západoevropských středního věku. Profesor Hrubý aktivně působil v moravských i celostátních vědeckých institucích, byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk, Národní rady badatelské, Archivní společnosti, Matice moravské a dalších. Téměř celé jeho dílo se vztahuje k historii 16. a 17. století a zejména k dějinám Moravy. Podnikl několik studijních zahraničních cest, navštívil archivy v Římě, Basileji, Paříži aj. Za nejlepší jeho badatelskou činnost bývají považovány práce o Ladislavu Velenovi z Žerotína. Počátkem 30. let napsal knihu „ Severní Morava v dějinách“, kde zkoumá národnostní vývoj v oblasti od 11. do 17. století. Kniha vyšla až posmrtně v roce 1947 a jsou v ní mj. zachyceny využité archiválie nejen z MZA v Brně, ale i z archivů v Uničově, Litovli a Šternberku. Na rodném domě čp. 7 má pamětní desku.

Historik Moravy. In.: ZVSMO 1982, č.17–18, S.49.; Símě hořčičné.Památník Slovanského gymnázia v Olomouci.Olomouc 1947./fotografie-S.221/; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.57–58.; Hosák, L.: K jubileu úmrtí historika sev.Moravy.Sv­.Morava č.16, 1968, S.77–80; Kdy kde co v Olomouci 1988, únor, S.26., ČBS XX. století, 1.díl, Praha. 1999., Chmel, Z.: Galerie brněnských osobností, 1.díl., Brno. 1998.,

Prof. PhDr. František Hrubý

Pocházel ze zemědělské rodiny. Narozen v Polici na Šumpersku. V roce 1896 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté teologickou fakultu. V roce 1900 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Hustopečín nad Bečvou a nakonec zakotvil v Jaktaři (n.m.č. Opavy), kde od r. 1907 jako kaplan a od 1922 jako farář. Působil v hnití katolické Omladiny a ve slezském národním životě. Již v Olomouci se zabýval pověstmi z rodného kraje a legendami ze života svatých. Psal do časopisů Náš domov, Nový život aj.). V Opavě založil časopis Naše Slezsko (v r. 1910), který potom 16 let redigoval. Užíval pseudonymy: F.H.Bukovec, F.H.Doubrava, F. Horský, F.A.Skalický.

BSSSM, seš. 5 (17.) Ostrava 2004. S.73–74. Pocta Slovanskému gymnáziu. Olomouc 1967. S. 227.

Narozen v Němčicích (u Holešova). R. 1928 mat. na reálce v Lipníku nad Bečvou, 1928–1931 stud. UPŠ Praha u prof. Kysely, 1941–52 člen výtvar. odboru Umělecké besedy Praha, 1942–48 člen Skupiny 42, člen SČVU. R. 1967 cena NV hl. m. Prahy a 1983 zasl. umělec. Z ilustr.knih: Arbes, J.: Svatý Xaverius.P., ČS 1988;Scott, W.: Quentin Durward.P., Albatros 1971;Verne, J.: Lodivod dunajský.P., SNDK 1967;

Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež.Praha, Albatros 1989, s.123–126.;Poche, Emanuel: Encyklopedie českého výtvarného umění.Praha, Academia 1975, s.177–178.;Ševčíková, Hana: Ilustrároři dětské knihy.Olomouc, Okr.knih.1989­.;Laudová, Věra: Obraz města v současném malířství.P., Odeon 1978, s.40.;V roce 1990 zemřeli.Brno 1991.;.

Absolvent gymnázia v Přerově.Poté absolvoval pedagogický institut v Olomouci obor čeština a dějepis a pak působil jako učitel na ZŠ Mozartova a v letech 1964–1969 v Litovli. V roce 1969 začal pracoval v přerovském muzeu jako knihovník a dokumentátor. Při zaměstnání absolvoval FFUP, obor pedagogika. Po vyloučení z KSČ v r. 1970 dělal nejpodřadnější práce za nejmenší plat. V muzeu dával do pořádku archiv a ve sklepě odkud si nosil uhlí do pracovny, objevil a zachránil spoustu cenných archiválií (např. Masarykovu korespondenci, rukopis Aloise Jiráska ad. Počátkem 80. let si udělal doktorát v Bratislavě. Když se to provalilo, nesměl publikovat, přednášet, ani prvádět po muzeu. V roce 1992 se stal zástupcem ředitele muzea v Přerově, od srpna 1992– 2008 ředitelem Muzea J.A.Komenského v Přerově .Člen redakčních rad komenologických publikací a v redakčním kolektivu Encyklopedia Comeniana. K nejvýznamnějším zásluhám Dr. Hýbla patří vedle dlouhodobému bádání o tragedii a masovém vyvraždění 267 karpatských Němců na Švédských šancích , ke kterému došlo z 18. na 19.6. 1945 (1960–2016), shromáždění unikátní sbírky Komenského map Moravy, dějiny školství a rekonstrukce přerovského zámku. Pozůstalí a Spolek karpatských Němců ve Stuttgartu udělil 5.11.2016 nejvyšší vyznamenání Dr. Hýblovu a to Stříbrnou jehlu. V září 2017 byl na německém velvyslanectví předán Kříž za zásluhy se stuhou Záslužný řád Spolkové republiky Německo, který je propůjčován za významné činy. Dr. Hýbl spolupracuje s projektem Paměť národa. Je autorem řady knih:

Kolář, B.: Když je muzejník komeniologem.Ha­nácké noviny, 8.6.1996, s.11.;

PhDr. František Hýbl

Dlouholetý prof.kreslení na G v Hranicích/28 let/, krajinář, autor četných pohledů na Hranice a okolí a několika scénických výprav pro bývalé Beskydské divadlo..Abs.AVU Praha v r. 1916.

Toman, P.: NSČSVU.I.Praha, 1947, S.400.;.

Působil v Přerově jako středoškolský prof na G v letech 1889 –1896, poté v Kroměříži do r. 1899, kde pak ředitelem reálky 1899 – 1913. Znalec ruské literatury, spoluzakladatel týdeníku „Haná“ v Kroměříži r. 1909 – do něhož přispíval.

Universitas, 11, 1978, č.2, S.44–49.;.

Syn Jana Nepomuka Rudolfa Chotka, studoval v Praze a r. 1792 byl kanovníkem v Pasově. Ferdinand Maria Chotek byl 29.12. 1805 vysvěcen, 8.3. 1806 kanovníkem v Olomouci a 1.12. 1806 farářem, arciknězem, děkanem a školním inspektorem v Holešově, 12.11. 1808 promován v Praze, 1.1.1817 jmenován sídelním kanovníkem v Olomouci a 13.2.1817 jmenován titulárním biskupem tirnovským jako světící biskup olomoucký. PhDr. h.c. olomoucké univerzity 2.3.1830 a pak se stal proboštem kapituly v Olomouci, ale císař František I. jej jmenoval biskupem v Tarnově. Tam ani nenastoupil, protože 19.10.1830 zvolen v Olomouci arcibiskupem . Chtěl provést reorganizaci děkanské struktury diecéze, připravoval mapu arcidiecéze, podporoval českou literaturu. V semináři založil Slovanskou knihovnu. Jako ředitel filozofických studií v Olomouci (1823) věnoval pozornost důkladně výchově posluchačů a bohoslovců, finančně podporoval nemajetné studenty. Zemřel v Praze na choleru při korunovaci císaře Ferdinanda V..Pohřben v Nových Hradech u Kutné Hory.

BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002. S.65–66.

hrabě z Chotkova a Vojnína, ThDr. a PhDr.h.c.

Mládí prožil v Přerově, r. 1897 maturoval na gymnáziu v Přerově. Působil na FFUM v Brně, znalec anglického jazyka a literatury. Zemřel v Brně-pochován v Přerově.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov 1982;Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha, 1962. S.96.;.

Za okupace ředitel Hudební školy v Prostějově a Olomouci, do r. 1945 dirigent Žerotína

Československý hudební slovník I.Praha 1963, S.545.; Ficek,V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983, S.61.;.

Studoval gymnázium v Kroměříži, teologii v Olomouci. Kaplan v Bludově od r. 1873, správce kláštera Uršulinek v Přestavlkách, od r. 1882 prof. mravovědy na teolog. fak. v Olomouci. První katecheta na Poetingeově ústavu. Vlastenec. Psal články a pojednání do čas. Pastýř duchovní, autor učebnic.

Fischer, R. : Olomoucký památník. Olomouc 193., S. 116–117.; MSN, III. Praha 1927. S. 702. ; Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929 S. 39–1940. ; Podlaha, A. : Bibliografie české katol. literatury náboženské. část 5. Praha 1923. S. 2088. ;.

Literární místopis/OA Přerov/duben 1993.;Vopravil, J.: Slovník pseudonymů.Praha 1973.S.766.;.

Vystudoval nižší G v Olomouci r. 1895–1899, studoval na učitelském ústavu v Kroměříži 1899–1903, žák F. Vacha. Výkonný čln a funkcionář PSMU. Publikoval v čas. Hlasy z Hané, Moravské slovo, Lidové noviny, Svobodný zítřek, Národní škola aj.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.1.Praha 1982.S.224.;ČSHS­.I.Praha 1963.S.624.;Ka­dlčík, F.: Prostějov a PSMU.Hlasy z Hané, 6.4.1940, č.14, S.1–2.;.

Vystudoval reálné gymnázium Ústřední matice školské, kterou zakončil v roce 1882 maturitní zkouškou. V roce 1886 složil zkoušky učitelské způsobilosti v Příboře. Působil ve Střelicích u Brna, v Moravičanech, v Cotkytli a Drozdově (na Šumpersku). V roce 1909 vydal vlastním nákladem spisek Domácí průmysl na horách hejtmanství Zábřežského.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.75–77.;

Studoval něm. gymnázium v Kroměříži, pak studoval zeměpis a dějepis na FF v Praze. Působil jako profesor na gymnáziu v Opavě. Byl jednatelem a knihovníkem Matice opavské. 1896 odešel do Zábřeha a stal se ředitelem gymnázia zasloužil se o stavbu nové budovy. Ovlivnil i svého syna Václava Kálika. Věnoval se vědecké a publicistické práci. Hodně publikoval a to i časopisecky.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava 1998.S.52–53.

Zabýval se lékařskou osvětou.

Slavětínský, Milan: Lékař literát.=Štafeta, Prostějov 1978, č.2., S.21–22.; Ethen, W.: -Portréty a silhuety.I.Pros­tějov 1926, S.97.; Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.S.72–73.; Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.26.; Slavětínský, M.: 60 let od smrti.=ZVSMO, 1986–87, č.23–24, S.25–26.; Slavětínský, Milan: MUDr. F.Karafiát, vesnický lékař a literát.Hanácké noviny, 1991, 5.10., příl., S.3.;.

Ředitel školy v Přerově .

Literární místopis SOKA Přerov.;

Absolvoval gymnázium a bohosloví v Litomyšli, bohosloví v Brně r. 1833, člen řádu augustiánů v Brně, klášter. knihovníkem, od r. 1835 prof. filozofie v Brně. R. 1840 asi v Olomouci. 1844 zproštěn profesury pro názory nemilé církvi. 1869 odešel do Ameriky. První redaktor Moravských novin 1848–1852, pseud. Třebovský František. Matouš – řádové jméno. Šembera mu vydal v Olomouci knížku Mostek. 1841. ;Překládal Goetheho.

Vopravil, J. Slovník pseudonymů. Praha 1973, S. 771–772. ; Slovník českých spisovatelů. Praha 1964, S. 221–223. ; Hýsek, M. : Literární Morava. Praha 1911, S. 18–23. ;.