Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Rosicích u Brna. V roce 1935 se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde vychodil školu a obsolvoval v roce 1952 reálné gymnázium. Poté byl přijat na DAMU v Praze a v r. 1957 byl redaktorem Divadelních novin. Rok před ukončením studia byl přijat do divadla v Trutnově jako dramaturg. Studia ukončil v roce 1959 jako dramaturg Horáckého divadla v Jihlavě. Pro toto divadlo připravil almanach k 20. výročí vzniku, kde se presentoval nádhernými verši. V roce 1960 vyhrál konkurz do Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Na UPOL se věnoval začínajícím divadelním teoretikům a hercům. Byl spoluzakladatelem studentských scén Zkumavka a Zelená husa. Po několika letech přešel do Večerního Brna, kde působil do r. 1966 a pak odešel do Prahy. Hrál v divadle Pod Palmovkou, hostoval v Realistickém divadle na Smíchově. Působil též jako divadelní kritik. Psal básně a prózy. V roce 1970 dostal výpověď a stal se svobodným umělcem. Publikoval v Amatérské scéně, uplatnil se též v rozhlase a archivu na Barrandově. V letech 1964 – 1982 hrál ve 28 filmech, např. Marečku, podejte mi pero, Malá mořská víla, Kulový blesk, Tvář za sklem aj. Je autorem her: Výslech po italsku; Elektro, má lásko. Textařem šansonů J. Jakoubka. Posmrtně vyšly dvě básnické sbírky. Bibliofilie Olomouc krásná, Olomouc něžná (1995) a Otevři hospodo, po životě žízním ( Praha, AMU 2003. S ilustracemi jeho dcery Simony Šimkové-Flíčkové. Režisér divadelního souboru Zápalka Olomouc – kde užíval pseudonym Z.A. Pálka.

Olomouc krásná, Olomouc něžná. 1995

Narozen v Mezicích (n. místní část obce Náklo) Studoval teologii a filosofii v Olomouci. Redaktor teolog.sborníků a časopisů.R.1928 u­čitelem náboženství.Vedl redakci týdenníku „Neděle“ v Praze.

Slavík, B.: Písemnictví na Litovelsku.S.80­.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.151.;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1962, S.151.;.

Absolv. studia na Střední prům. škole strojnické v Olomouci roku 1977, kde také pracoval jako topič. Začínal v amatérské skupině Hučka, pak přešel do skupiny Falešní hráči, pak r. 1981 založil folkovou skupinu Plíharmonie, která hrála jeho písně. Za své existence vyhráli ve finále Porty. Po rozpadu skupiny vystupuje sólově s kytarou a od r. 1984 začal působit jako profes. umělec. Je autorem divadelní hudby. Držitelem Ceny města Olomouce 1998 v oblasti hudby. Komponuje hudbu k obrazům Jitky Brůnové – Lachmann z kvantové fyziky od roku 2005.

Kdo je kdo.II, 1991–1992.Praha 1991, S.746.; Brůnová-lachmann, J.- Švihálek, M.: Tiché ozvěny světla. Ostrava 2007, S. 97. ;

Otec Zory, František Pořický byl prof.kreslení na gymnáziu v Plzni, kde dívka studovala v letech 1933–1941. Poté absolvovala 1 roční kurs Obchodní akademie v r. 1942. V letech 1942–1948 absolvovala VŠUP Praha u prof.F.Muzi­ky.Souběžně studovala umění a estetiku v letech 1946–1947 na FFUK v Praze a na FFUP 1949–1953. 1952 doktorát z dějin umění. V roce 1954 se provdala za prof. Rudolfa Chadrabu. V letech 1954–56 odbor.asist ústavu výtv.výchovy pedag.fak.UP v Olomouci.Vy­učovala grafiku, malbu, dekorativní kompozici, dějiny umění, plošný desing, písmo.V r.1956 mu­sela z kádr.důvodů odejít Uplatnila se jako svobodná umělkyně a věnovala se oborům:knižní grafika pro nakl.ČS, Svoboda, Sv.sovětů, Academia a Profil.Návrhy plakátů,typografie. Vytvořila 32 návrhů na reliéfní úpravu zvonů pro dílnu rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova , navrhovala interiéry smutečních síní ( Kojetín) Pracovala se dřevem, kamenem, kovem. Tvořila též novoročenky a to od r. 1959 a ex libris. V Olomouci žila 64 let. Ateliér spolu s manželem měla na ulici Ostružnická 32. Vzácná knihovna i výtvarná díla se po náhlé smrti manžela 27.2.2011 ztratila. V roce 2013 se s dcerou Mgr.A. Alicí Chadrabovou přestěhovala do Teplic v Čechách, kde zemřela 29.7.2015.

Maliva, J. : Tvorba Zory Chadrabové-Pořické. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, únor, S. 8–9. ;Katalog výtvar. umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989. ;Zatloukal, Pavel: 1. soubor. výstava unie výtvar. umělců Olomoucka. Olomouc, Vlast. ústav 1991. Sdělení o úmrtí od Mgr. Evy Vánské Kobza, Fr.: Návštěva v ateliéru Zory Pořické – Chadrabové. Kulturní měsíčník IV. č. 12, 1986. S.11–13. Marynioková,Renata: Monografie Zory Pořické Chadrabové. Diplomová práce PdF UP Olomouc 1991. Mikša, David: Zora Pořická Chadrabová (1921–2015). Magisterská diplomová práce Olomouc FFUP Katedra dějin umění. 2018. https://theses.cz/…mov_prce.pdf

PhDr. Zora Chadrabová, roz. Pořická Matka syna Ing.arch. Pavla Chadraby (1956) a dcery Mgr.A.Alice Chadrabové (1960)

Fotoportrét Zory Pořické je z roku 1946. Manželé Rudolf Chadraba a Zora Pořická v roce 1971 na svatbě Evy a Jana Vanských.

Maturoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, bohosloví studoval v Olomouci, kde ordinován 5.7.1929. Pak působil na olomoucké fakultě CM, kde 1937 habilitován. V roce 1938 odešel do Prahy, kde se věnoval sanskrtu, od r. 1942 učil hindštinu a urdštinu a od r. 1943 bengálštinu ve večerních kurzech Orientálního ústavu. V letech 1950–1965 působil na FFUK v Praze.

Nekrolog. Arch. Orient, 52, 1984. S. 78–79. Kdo byl kdo. Praha, Libri 1999. S.399.

Psal do Numismatických listů a Zpráv VÚO. Spolupracoval na knize Čs. mince 1918 – 1968. ;

N: ZVÚO, Olomouc 1978, č. 194, S. 23–25. ; Numismatické listy, 37, 1977, č. 5–6, S. 183. ;.

Narozen ve Vísce u Litovle (n. m. č. města Litovel). Pracoval jako typograf v olomouckých tiskárnách. Jeho zásluhou vyšla „Jak zadávat rukopis " a kolibří vydání "Sedmá velmoc a kniha“.

Dubnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy. č.4. 2006.S.13.

Profesor a ředitel zemědělských škol, zakladatel sportovní házené v Přerově, rozhodčí v lehké atletice .

Literární místopis OA Přerov/duben 1993.Cekota, Vojtěch: Životní jubileum.KP, XXII, 1979, S.154–155.;.

R. 1865 začal chodit do školy u Piaristů v Kyjově, odtud chodil do Hlavní školy v Uherském Hradišti a v letech 1870–1874 studoval nižší německé gymnázium tamtéž. V letech 1874–1878 studoval učitelský ústav v Olomouci. Po maturitě byl učitelem v Osvětimanech, poté v Uhřičicích u Kyjova a r. 1881 složil doplňovací zkoušky z latiny a řečtiny na německém gymnáziu v Uherském Hradišti a byl přijat do kněžského semináře v Olomouci. Po vysvěcení v r. 1885 kaplanem ve Velkých Karlovicích. Zde založil farní kroniku a zaznamenal do ní zprávy o založení Karlovic, obyčeje a zvyky a další události do července 1887. V okolí Karlovic prováděl archeologická studia. Potom vystřídal ještě několik působišť. Zasloužil se o archeologický výzkum Moravy z doby mohyl a velkomoravské. Byl badatelem v otázce cyrilometodějské a členem Družiny literární a umělecké v Olomouci od r. 1916. Založil vlastivědný časopis Záhorská kronika. V roce 1932 vyznamenán titulem Monsignor.

Zemřel v Drahotuších (n.m.č. města Hranice).

Poselství. Olomouc 1938. S. 332.;

Narozen v rodině berního úředníka Jana Pudela. V roce 1926 byl otec přeložen do slovenské Skalice, kde Jindřich prožil dětství a zahájil studium na gymnáziu. Po návratu rodičů na Moravu pokračoval ve studiu v Hodoníně a pak v Olomouci, kde maturoval na Slovanském gymnáziu roku 1941. V letech 1944–1962 náčelníkem Sokola v rodišti a stál u zrodu volejbalového oddílu. Pracoval jako úředník pojišťovny a později pracovník ekonomického útvaru na výrobu plynových spotřebičů Moravia v Mariánském Údolí. Do důchodu odešel z funkce plánovače výroby. Od r. 1949 byl ženatý, jeho manželka byla středoškolskou prof. češtiny a angličtiny a později též pracovala v Moravii. Jeho dva synové Jindřich (1952) a Aleš (1956) také hrají volejbal. Bratr Vlastimil Pudel (*1933) jej následoval ve volejbalové kariéře a dodnes je činným funkcionářem a rozhodčím KV ČVS Olomouc.
Jindřich P. získal v r. 1960 kvalifikaci trenéra II. třídy. S mládeří pracoval více jak 25 let, 1957–1982. V roce 1971 dostal titul Vzorný trenér. V roce 1983 čestným členem ČVS. V r. 1999 se stal členem Galerie funkcionářů Síně slávy Českého volejbalu. V roce 2006 se stal držitelem Medaile dr. Otakara Koutského. Bydlel na Svatém Kopečku.

Vrbenský, Zdeněk: Vzpomínka na Jindru Pudela. ČAS (www.cfv.cz)

Mariánské Údolí (n. místní část Hluboček) Svatý Kopeček (n. místní část města Olomouc).

Od r. 1990 biskup olomoucko- brněnský, pravoslav.teolog fak Univerzity P.J.Šafarika v Košicích.R.1990 za­ložil pravoslavný monastýr Ochrany přesvaté Bohorodice v Olomouci, otevřel bohosl. učiliště při eparchiální radě v Olomouci.R.1990 vy­dal Biblické dějiny pro nejmenší.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.791.;.

Narozen v Kolodějích nad Lužnicí (n.m.č. Týn nad Vltavou). Bratr filmového režiséra Emila Radoka (1918–1994), otec operního režiséra Davida Radoka (* 1954). Čtyři roky navštěvoval reálné gymnázium v Českých Budějovicích (1926–30), kvintu (i přes opakování) nedostudoval na reformním reálném gymnáziu v Prachaticích (1930–32), nakonec však maturoval na Obchodní akademii v Písku (1936). Dva roky byl vojákem prezenční služby, sloužil i v Olomouci, kde se seznámil s Marií Tesařovou (1922–2003), svou pozdější ženou a spolupracovnicí. Do civilu byl propuštěn až po mobilizaci koncem listopadu 1938. Zapsal se na novinářské oddělení Svobodné školy politických nauk v Praze. Po 17. listopadu 1939 se s bratrem Emilem Radokem krátce ukrýval jako zemědělský dělník na osamělém statku blízko Sušice. Začátkem 1940 se oba stali úředníky Janyškovy továrny na klobouky ve Valašském Meziříčí. V polovině téhož roku zde Radok se členy sokolské Mladé scény realizoval svou první významnou režii (Krále Lávru K. H. Borovského). Díky ní se od podzimu stal asistentem režie u E. F. Buriana v divadle D 41. R.1951–1959 působil v ND Praha.R.1968 e­migroval.

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.402–403.;.

Pronásledovaný rakouskými úřady za 1. svět. války pro protihabsburské smýšlení, za rozšiřování letáků proti válce odsouzen na 8 let do těžkého žaláře .

Literární místopis Přerovska-OA Přerov;. http://www.rosmus.cz/…/prevrat.pdf

Narozen v měšťanské rodině. 1865–1868 studoval na německé nižší reálce v Olomouci, poté 1871–1876 na technické vysoké škole ve Vídni, pak ve Vídni. Poté byl 12 let vrchním ing. a ředitelem velké německé společnosti v Hamburku, specializující se na stavbu mlýnů. Učil také na několika vysokých školách v Německu. V Berlíně – Charlottenburgu působil 30 let až do odchodu do důchodu 1926.Za své odborné úspěchy byl jmenován dr.h.c. mnichovské a berlínské univerzity.

BSSSM seš.3 (15.).Ostrava 2002. S. 98–99.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1903, poté v letech 1903–1907 absolvoval bohosloveckou fakultu, ordinován v r. 1907. Působil jako vikář farního kostela sv. Mořice v Kroměříži, v letech 1937–1946 ředitelem arcibiskupského archivu a knihovny v Kroměříži, náboženský spisovatel. Za války chránil archiválie před válečnými škodami. ThDr. Alois Richter pedagogicky působil na středních školách po osvobození. Od r. 1947 bydlel na faře u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1941 sepsal " Popis kroměřížského archivu". Kniha nevyšla vlivem okupačních poměrů.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1979. S.132.;Sprin­ger Jan : Co dalo Šumpersko čes.literatuře­.Šumperk, 1974. S.18.;. Hoffmannová, J.: Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha 2000. S. 538.;

Obecnou školu navštěvovala ve svém rodišti a devítiletou měšťanskou školu v blízkém Postřelmově. Po jejím ukončení v r. 1951 se účastnila přijímacích zkoušek na Uměleckoprůmyslovou školu v Brně, kde však přijata nebyla. Proto v tomtéž roce nastupuje do Rapotínských skláren v Rapotíně jako malířka skla. V roce 1953 úspěšně složila zkoušky na Vyšší průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, avšak do školy nenastoupila a pokračovala v původním zaměstnání až do r. 1960. V roce 1966 se s rodinou stěhuje ze Šumperka do Olomouce, kde začíná intenzivně rozvíjet některé ručně vázané textilní techniky jako je goblén, macramé a především šité krajky do rámu, tzv. niťáky. V této technice pracovala převážně s černou čalounickou nití, přírodními i barevnými materiály, jako byly koudel, různé provázky, sisal, korálky, barevná příze aj. Prvním jejím niťákem byla Pastýřka (1969). V r. 1971 vytvořila jednu z větších realizací, niťák strom z ráje, nazvaný „Symbol lékařství“ o rozměrech 100×150 cm, který je doposud instalován v přízemní čekárně odběrů krve zdravotního střediska SPEA na náměstí Hrdinů 1 v Olomouci. Pro obřadní síň v Žulové vytvořila sisalový závěs nazvaný Hvězda života. Od roku 1969 až do r. 1980 přes komisi Fondu výtvarných umělců prodává své textilní práce v prodejnách Dílo v olomoucké oblasti, kde se také účastnila četných společných výstav v různých městech i 2× v pavilonu A na výstavišti Flóra v letech 1970 a 1976. V r. 1977 získává diplom a cenu v oboru užitého umění v okresní soutěži amatérských prací v Olomouci za niťák „Podzim přichází.“. V letech 1978 a 1980 se zúčastňuje celostátních amatérských textilních soutěží „AMTEX 78“ v Klatovech, kde získala cenu za niťák „Květ podzimu“ a „AMTEX 80“ (tamtéž) čestné uznání také za niťák „Tesaříkův svět“. Poté, kdy nový Svaz českých výtvarných umělců zakázal přijímat práce výtvarníků, kteří nebyli jeho členy, nastupuje do zaměstnání jako úřednice a pracuje tzv. do šuplíku. Teprve až v r. 1999 se účastnila společné ýstavy se svým manželem Ladislavem Ruskem ve Skautském domě v Olomouci. Během 20ti let vytvořila na 100 závěsných textilních prací ručně vázaných niťáků a tapiserií, z nichž na 80 zdobí soukromé i veřejné interiéry nejen v Čechách, ale i Dánsku. Svět její textilní tvorby je publikován v časopise Vlasta (1978 a1980). V roce 2007– 8 intenzivně pracuje na monografii Ladislava Ruska, která vyšla v grafické úpravě syna Michala roku 2009 pod názvem "Pedagog, skaut, výtvarník, publicista, básník LADISLAV RUSEK ve dvoutisícovém nákladu v Českých Budějovicích. Zemřela na mozkovou mrtvičku v olomoucké nemocnici. Bydleli jsme v jednom domě na Příčné poslední tři roky. V červnu 2020 dokončila rodinnou kroniku a poslední dny věnovala výtvarné tvorbě, nítovým obrazům.

osobní list a elektronicky email ze dne 15.2.2011 Šev­číková, H.: Únorová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2016, č.2, S.8–9. Sdělení syna dne 26.8.2020. Dne 7.11.2020 jsem meilem dostala oznámení o úmrtí od synů Michala a Ivana Ruskových.

Syn Ignaze S., obchodníka s přízí ( 1788–1863), který se přestěhoval s rodinou do Šumperka, kde si otevřel obchod. ( V r. 1833 byl jmenován na prvním místě mezi kapitálově nejsilnějšími obchodníky s přízí na severní Moravě. V roce 1840 se stal senior I.S. společníkem otce v obchodě s přízí. Měl přádelnu konopí a lnu ve Vizmberku (n. Loučná nad Desnou), r. 1852 se kapitálově podílel na vybudování cukrovaru v Bernarticích (o.Jeseník), 1859 cukrovaru v Kelčanech na Hodonínsku a ještě v 80. letech cukrocaru v Otmuchově (nyní Polsko). R. 1863 spoluzakla­datelem a prvním předsedou plynárenské společnosti v Šumperku a r. 1869 se podílel na založení městské kruhové cihelny tamtéž a 1863 zakoupil mlýn s rybníkem v Sudkově a vybudoval tam 1864–1865 přádelnu lnu, řízenou jak na vodní, tak parní pohon. R.1873 mu byl za zásluhy o rakouský průmysl u příležitosti světové výstavy ve Vídni propůjčen rytířský kříž Řádu Františka Jozefa. Byl čestným občanem Červené Vody a 1873–1885 členem obecního zastupitelstva v Šumperku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.). Ostrava 2001. S. 111–112. Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973.

Syn seniora (1824–1898). Od mládí vychováván pro dráhu obchodníka a průmyslníka. Nejprve studoval na německé reálce v Olomouci, poté absolvoval známý chlapecký institut Pilka ve Vídni a obchodní i technické vzdělání si doplnil praxí v Lipsku a v několika přádelnách v cizině, zejména v Německu a s Belfastu. V 70. letech se stal společníkem fy I.Seidl a spol. Z jeho iniciativy byla sudkovská přádelna rozšířena o přádelnu bavlny r. 1882. Junior byl také prezidentem cukrovaru v Otmuchově (Polsko), ve správní radě cukrovaru v Břeclavi a též v cihelně v Šumperku. Od r. 1885 byl členem obecního zastupitelstva v Šumperku a za zásluhy byl jmenován čestným členem dobrovolných hasičů, jejichž spolek založil a čestným občanem města Šumperka.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. č.2 (14.), Ostrava 2001.S.112. Spurný, F.: Moravolen Sudkov. Šumperk 1973.

Narozen na Svatém Kopečku (n.m.č. města Olomouce). Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté odešel studovat do Prahy na Karlovu univerzitu. Odb.rada kanceláře prez.republiky, od r. 1927 osobní tajemník prez.T.G.Masaryka. V roce 1945 se opět vrátil na hrad a působil zde jako poradce. Jeho neteř Jindřiška Smetanová vydala v r. 1996 jeho paměti s názvem " Proč se neřekne pravda?"

Dolenský, A.: Kulturní adresář.Praha 1936, S.478; Kunc,Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.180.; Smetanová, Jindřiška: Proč se neřekne Pravda ? Praha 1996. (Paměti tajemníka TGM).

Narodil se v rodině přednosty soudu v Krnově, kam se také spolu s rodiči v roce 1926 přestěhovali. V roce 1938 rodina přesídlila přes Prostějov a Brno do Olomouce. Absolvoval Slovanské gymnázium v r. 1945. Poté studoval dějiny umění a hudební vědu na VŠ v Brně a ve Vídni hru na varhany. Prvním a jediným působištěm se mu stala Olomouc. V roce 1945 pomáhal při zakládání Moravské filharmonie, kde od 15. 6. 1945 do 30. 4. 1986 hrál na housle, violu a na varhany. Stal se varhaníkem u sv. Mořice v Olomouci a zároveň též varhanářem. Opravil Englerovy varhany, postavil varhany v Redutě a z jeho podnětu postaveny varhany ve VMO. Jako koncertní varhaník debutoval v r. 1958 ve Varšavě. V roce 1969 založil dnes již světoznámý Mezinárodní varhanní festival, jehož je stále dramaturgem i ředitelem. Vystupuje v rozhlase i v tekevizi, autor zvonkohry olomouckého orloje a Katedrály sv. Václava, skládá hudbu k filmům a loutkovým hrám. Pro naše i zahraniční televizní stanice připravil několik televizních scénářů např. Zázrak u sv. Mořice, Mezinárodní varhanní festival, Drei berühmte Opereten -Komponisten aus Mähren aa film o Hané, Moravské tance Janáček a jiní, či film o řece Odře). Autor odborných studií a článků. Publikoval do časopisů: Kdy-kde-co v Olomouci, a v denním tisku: Stráž lidu, Hanácké noviny, Svoboda, Puls, Olomoucký den.V ZIPu vycházel seriál vyprávění : Tajemná Olomouc. Dne 21. 5. 1998 mu byla udělena Cena města Olomouce. V období 1998–2009 vyšlo 5 knih pod názvem Tajemná Olomouc. V r. 2005 mu byl udělen na UP titul doctor h.c.. V r. 2009 jej Olomoucký kraj ocenil za celoživotní přínos v oblasti kultury a uvedl jej do Síně slávy. Pohřben v rodišti.

Jubileum A. Schindlera. =Kdy-kde-co v Olomouci, 1985, květen, S. 13;ZVSMO 1975, č. 6, S. 10–11;Zicháček, V. : Antonín Schindler. =Hanácké noviny, 19. 9. 1990, S. 9, příl. foto; ;Lid. demokracie, 20. 6. 1975. , Varhany se mu staly osudem. In: Hvězda pod Rosuticí. Moravský Beroun 1997. S. 99–100. Kolář, Bohumír: Schindler je zosobněním olomoucké kulturnosti. (15.5.2005,web olomouc.cz) Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2005,č.5. http://otavinka.blog.cz/…ndler-zemrel BSSSM,suplement 1.Ostrava 2011.S.168. Čermák, M.: 70 let profesora Antonína Schindlera.In: Střední Morava. Olomouc 1995, č.1.S.04–105. Foto.

Římskokatolický teolog. Od 1920 rektor brněnského kněžského semináře a prof. Nového zákona, od 1946 sídelní biskup brněnský, olomoucký sufgrán. 1950 zbaven komunistickou státní mocí svého úřadu a

' internován. Úřadu se znovu ujal v červnu 1968.

Československý biografický slovník.Praha 1992.S.635.

Po osvobození působil v Olomouci. V letech 1950–1958 působil v Opavě, 1958–1961 a 1969–1973 šéf baletu v Bratislavě. 1973–1980 šéf baletu SND Bratislava.

ČBS., Praha 1992., S.642.;

Syn JUDr. Břetislava Smysla (1917–1989). V roce 1964 absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor analytická chemie, kde promoval v roce 1969. Doktorem přírodních věd v r. 1974, kandidát věd, CSc v roce 1991, kdy obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci. Od roku 1969 pracoval jako chemik toxikolog na Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, od r. 1991 pracovníkem vědy a výzkumu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci, kde do roku 2005. Vyznamenán r. 1985 Cenou Humboltovy univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní toxikologii. Literárně činný od studentských let-povídky, fejetony. Publikoval časopisecky v periodikách: Červený květ, Květy. Kmenový člen loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci od roku 1958. Držitel zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků. Věnuje se i výtvarné tvorbě-plakátová a užitá grafika, koláže. Vystavoval v Ostravě (1968) a v Olomouci r. 1998 a 2001. Sběratel kuchařek (knih) a zabýval se též vařením. Sbíral též vláčky. Připravoval náčrty pravoslavných kostelů na Olomoucku (6), vymýšlel skládací loutková divadla. Olomoucké veřejnosti se presentoval v pořadech: Jablko od stromu; Nesmysloviny (2000, 2001) , které se konaly v Besedním sálu Muzea umění v Olomouci. V letech šedesátých byl činný v amatérských divadlech spolu s P. Dostálem a R. Pogodou. Vysokoškolský pedagog – katedra bezbečnostního managementu, VŠB – Technická univerzita v Ostravě. Ženatý od roku 1972, otec dvou synů : Břetislava (1973) a Oldřicha (1977).

Dokumentační list  – hš Holanova, Terezie: Vzpomínka a rozhovor. www. http://otavinka.blog.cz http://www.volny.cz/kwezo/touha.pdf

RNDr. Břetislav SMYSL, CSc.

V Olomouci od r. 1874 jako ředitel arcibiskupské tiskárny do r. 1919. Spoluza­kladatel Jednoty divadel. ochotníků, předseda 1886 – 1894, ochotnický herec, režisér 1890– 1896, zpěvák v Žerotíně (25 let), náčelník Sokola 1881– 1892, 1904 župní starosta, revizor v Národní jednotě (1886–1912), předseda gremia tiskařů, od r. 1904 politicky činný v katolické národní straně. Redaktor listů : Moravan: 1901 – 1905. Revizorem v Žerotíně (1882–1889).

Fischer, R.: Olomoucký památník., Olomouc 1938. S.273;,

V Olomouci působil v DOS od r. 1956 do 30.11.1958.

Přehled činnosti čs. divadel 1958. Praha DÚ 1959, S. 227.