Osobnosti Moravy.eu

V roce 1895 abs. Slovanské gymnázium v Olomouci, poté odešel studovat na univ. do Prahy, obor dějepis a zeměpis. V letech 1901–06 vyučoval zeměpis, dějepis a těsnopis na reálném gymnáziu v Náchodě. Napsal několik histor. statí z historie regionu Náchoda. V r. 1906 se navrátil do Prahy a začal připravovat vydání Brunclíkova školního atlasu

• Zeměpisný atlas pro školy měšťanské (1915). Spolupracoval na Ottově

zeměpisn. atlasu (1924), ale bylo nutné vytvořit české názvosloví a úpravu map. Nejvíce se věnoval se kartografii. Do r. 1920 učil na reálce v Karlíně, poté na Gymnáziu v Žitné (Resslově) ul. v letech 1909–20. V r. 1920 se stal ředitelem gymnázia Krásnohorská (Minerva), kde působil až do své smrti. Pracoval v několaka odb. komisích. Autorem učebnic a školních map. Spoluautor děl : Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa (1911), Atlas ČSR (1923). V r. 1969 v rodné obci mu byla odhalena pamětní deska.

Schulzová, Eva: Frant. Machát spoluzakladatel moderní české geografie, Sborník vlast. společ. muzejní, roč.62, č.3, 1973., ČBS, Praha 1992, S.425.; Týnecké listy, č.12/2006, S.14–15;

Manžel herečky Pavly Machníkové.V O­lomouci působil 1930–1931.Velký význam pro jeho tvůrčí rozvoj, seznámil se zde s E.F.Burianem.V ND Praha v letech 1946–1954.;

Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha 1988.S.289.;.

Studovala zpěv na JAMU v Brně u doc.Válka a herectví u manželů Slavíkových. V roce 1971 jí nabídl angažmá v olomouckém divadle Svetozár Vítek. V Olomouci působila od r. 1972 a poslední rok JAMU dokončila formou dálkového studia. To už ale byla sólistkou olomoucké operety. Za téměř třicetileté působení v tomto divadle se setkala s vynikajícími dirigenty, režiséry i choreografy. Nastudovala více než 120 rolí operetního a později i operního žánru. Spolupracuje s operetními soubory divadel v Brně, Plzni a Ostravě. Měla také příležitost nastudovat krásné operní role v opavském divadle. Za své umělecké výkony obdržela tvůrčí prémie Českého literárního fondu v roce 1977 za roli Rózy v muzikálu H. Macourka „Děti z hliněné vesnice“ a v roce 1989 za roli Janky v operetě Niko Dostála „Uherská svatba“ s přihlédnutím k roli paní Hussonové v muzikálu „Hledá se panic“ Jaromíra Vomáčky a Nadi Jedličkové. V roce 1997 získala Cenu Thálie za ztvárnění postavy Anny Elisy v operetě Franze Lehára „Paganini“. Od roku 2002 je šéfem opery a operety Moravského divadla Olomouc.

Kolář, Bohumír: Nové šéfce opery Moravského divadla se soukromí smrsklo na pár hodin. In: Olomoucké listy. 26.9.2002. S.14.; Čermáková, Marie: Ludmila Machytková. Vzpomínky na osobnosti opery a operety v Olomouci. Rozhovor.In: Kdy-kde-co v Olomouci 1998, č.5.S.45.;

V Olomouci působila od r. 1919 .

Přehled činnosti čs.divadel ..Praha 1958.S.172.;.

Střední všeobecně vzdělávací školu absolvoval v Prostějově, 1967–1971 studoval JAMU v Brně, působil 1971 – 1974 sólista opery DOS Olomouc, 1974–1977 ND Praha, od r. 1979 sólista olomouckého divadla do r. 2006 a v letech 2002–2003 současně i dramaturgem oepry. Doc. MgA hudební katedry Pedagogické fakulty UP v Olomouci.

Černý, Milan: Kdo je kdo 1991.Praha IRIS 1991.S.96–97; Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha 1988. http://aktualne.centrum.cz/…clanek.phtml?…

Studovala konzervatoř v Brně. Dlouhodobě působila v Moravském divadle Olomouc. Učí také zpěvu na ZUŠ Iši Krejšího. S manželem bydlí ve Štěpánově.

Kdy kde co v Olomouci 1987, prosinec, S.15. Štěpánovská výročí, Naše noviny, 11/1999, č. 209. S.6 Čermáková-Obršálková, Marie: Rozhovor s Janou Majtnerovou. Kdy-kde-co v Olomouci 1998, č.8. S.25.

Abs.učit.ústav v Kroměříži 1907, působil na školách na Šumpersku, v Svébohově do r.1915.1918 Pros­tějov-velitel národní obrany, 1919 Svébohov, od 1.4.v Úsově do r.1938.Olomouc- ředitel školy.

Morav, K.: Stanislav Makas-osmdesátník.ZVÚO, č.137, S.21.; Spurný, F.: Za Stanislavem Makasem.=Severní Morava, sv.25.Šumperk 1973, S.67–69/bibliografie Makasových vlastivědných prací/.; Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990, S.113–115./fotografie/.

Narozen v Břuchotíně. Povoláním právník.

Šachista a korespondenční šachista. Řídil šachovou rubriku v olomouckém tisku.Od 30. let se účastnil většiny olomouckých turnajů, několikrát vyhrál přebor města, okresu i kraje. Hral na I. ŠO v korespondenčním šachu 1949–1952. Byl předsedou trenérské rady u ČSTV v Ostravě. Od roku 1957 řídil šachovou rubriku ve Stráži lidu (Olomouc).

Malá encyklopedie šachu. Praha 1989.S.208.

Břuchotín (nyní obec Křelov-Břuchotín)

Vyučil se uměleckému malířství písma. Po příchodu do Olomouce se seznámil s olomouckým umělcem Fráňou Šénem, který v něm probudil zájem o tvořivou práci. Na dva roky odešel studoval do vídeňské Akademie výtvarných umění, podporován olomouckým mecenášem. Po 2. světové válce se stal populárním a vystavoval po celé republice. Mimo jiné byl dlouholetým spolupracovníkem loutkáře ing. Františka Čecha a jeho Kašpárkovy říše, pro kterou vytvořil mnoho návrhů a realizací.

Kdy, kde, co. listopad 1995, S.1., Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001., .

Narozen v Doloplazích (u Olomouce). V roce 1925 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Ordinován v roce 1923. Pak kaplanem v Bílé Lhotě a od roku 1934 působil v Lošticích. Na odpočinku v Hněvotíně. Činný jako vzdělavatel mládeže a působil v Orlu.

Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S.148. Vzpo­mínky Jindřicha Geprta z Loštic. (rkp).

V letech 1959–1963 studoval pedag. fak. UP, 1967–1974 FFUP, obor filozofie, psychologie, doktorát 1981. Publikuje recenze z výtvar. života v region. tisku, autorem katalogů uměl. výstav, do r. 1987 ved. odb. kultury ONV Vsetín.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989.;.

PhDr. Dalibor Malina

Viola.Tutti.V MFO působil od 21.121961 do 15.9.1969 a od 1.9.1974 dosud.

Maturoval r. 1953 na. SGO.Působil na přír. fak. UP, laboratoč optiky od r.1966, Odborný publicista.

Seznam a adresář absolventů SG v Olomouci 1918–1953.Olomouc 1989, S.48.;Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava, Profil 1983, S.355.; Slovanské gymnázium literární.Olomouc: Slovanské gymnázium, 2000.S.238;

Pocházel z početné tkalcovské rodiny. Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1894 studoval díky vojenskému stipendiu Lékařskou fakultu české univerzity v Praze a promoval v r. 1900. Jako vojenský lékař působil nejdéle v Praze ve vojenské nemocnici, kde se specializoval na choroby plic a krevního oběhu. Nakrátko byl odvelen do Bosny a Polska, kde jej zastihla 1. svět. válka. během níž působil v několika lazaretech na frontě. Tam byl postižen průstřelem kolena, který zanechal trvalé následky. V roce 1928 stál u zřízení Dětské ozdravovny v Darkově.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970. S.127.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy.12.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1999.S.39–40.;

Po absolvování nižšího gymnázia v Olomouci vystudoval v letech 1891–1895 učitelský ústav v Brně a stal se učitelem v Drozdově. Později odchází do Brna, aby se v Barvičově knihkupectví vyučil knihkupcem. Po krátké praxi se vrátil do Zábřehu a založil malé české knihkupectví, které otevřel 1.7.1898. Vedl ho pak nepřetržitě 30 let. Stal se také spoluzakladatelem zábřežské Společenské tiskárny.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk: Oblastní rada ČMOS, 1990.S.116–118.;

Vystěhoval se s rodiči do USA. Když mu bylo 9 let vrátil se s rodiči do ČSR. V roce 1932 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Poté studoval bohosloví v Olomouci. Vysvěcen na kněze 5.7.1937.Ustanoven farářem ve Slavičíně.Nejmladší farář na Moravě.Od mládí členem Orla.Po r.1945 zvolen vzdělavatelem orelské župy velehradské.Po roce 1948 musel pro svou činnost v Orlu uprchnout do západního Německa, přesídlil do Lucemburska, kde pomáhal čs.uprchlíkům­.1950 emigroval do Austrálie.Vydával časopis Čech v Austrálii.

Pejskar, J.: Poslední pocta.II.S.17.;.

Žije a tvoří v Kladně. Po maturitě na gymnáziu v rodišti studoval v letech 1980–1986 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.

Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním. Vytvořil bustu herce a dabéra Rostislava Čtvrtlíka, (1963–2011) na pamětní desku, která bude odhalena na rodném domě, Masarykova 55 v Olomouci dne 9.11.2012.

Osobní sdělení. 2.11.2012

V letech 1973–1978 stud. PdF UP v Olomouci obor VV + český jazyk. Od r. 1986 odb. asist. KVTV PdF. Učí malbu a výtvar. vých. pro ZŠ. Vlastní malíř. tvorba, zabarvené krajinomalby.

Výtvarní pedagogové a teoretici umění UP 1946–1986.Olomouc UP 1987.;.

Pracuje jako vedoucí katedry politologie a evropských studií FF UP v Olomouci. Zabývá se převážně moderními českými dějinami. Napsal desítky odborných studií, článků, recenzí, monografií.

Z paměti literání Olomouce. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní,2004,S.258–259

Studoval reálku v Jevíčku, zkoušky z latiny skládal v Kroměříži. Teologii vystudoval v Olomouci, kde nyl 5.7.1934 vysvěcen. Poté působil jako kaplan v Šumvaldu do 1. 8. 1935, ve Šternberku do 1.4.1938 a v Olomouci u sv. Michala. Od 2.12. 1938 působil ve Vranové Lhotě, kde zůstal pak i na odpočinku až do své smrti. Pohžben byl v rodinné hrobce v rodišti. Mj. pracoval v zahrádkářském spolku a konal přednášky a besedy. Znalec moravské vlastivědy.

Pinkava, Jaroslav: Za panem Františkem Markem. Trnaváček 1990, listopad, č.3.

Vystudoval gymnázium v Berouně a právnickou fakultu v Praze. Působil v justici v Novém městě na Moravě, pak přešel do Přerova a v roce 1910 se usadil v Olomouci. Byl spoluzakladatelem Sirotčího spolku. 1919 převzal úřad starosty a stal se prvním českým starostou Olomouce. Po válce byla jeho úloha velice těžká. 1923 odchází z úřadu a 1924 se vrací k soudcovskému povolání.

Spáčil, Vladimír: V čele města Olomouce.Olomouc: Memoria, 2002.S.50–51;

Hostomice, obec mezi Zdicemi aa Dobříší, v okrese Beroun, Středočeský kraj.

Česká a uherská královna z dynastie Habsburků.Nejstarší dcera Karla VI., která se ujala vlády po smrti svého otce 20.10.1740.V O­lomouci

' pobývala od 1748, bydlívala na Klášterním Hradisku, od té doby pojmenována brána na tř.Svobody jao Terezská.K ochraně severních hranic se rozhodla zřídit v Olomouci mohutnou hraniční pevnost jejíž výstavba trvala 13 let.9.9.1754 by­la za její přítomnosti vysvěceno Sousoší sv.Trojice.

Kdo byl kdo do r.1918 v našich dějinách.Praha, Rovina 1992.S.195 – 196.;Smetana, R.: Průvodce památkami v Olomouci.Ostrava, Profil 1966.S.26, 33, 34, 40, 62.;.

Absolvovala obor Hudební výchova a čeština na FFUP v Olomouci a působila od r. 1962 na pedagogické škole a gymnáziu v Jaroměři. Od otevření Střední pedagogické školy v Čáslavi roku 1975 vyučuje hudební výchovu a vede dívčí pěvecký sbor, který nahrával v Českém rozhlase.

Stárek, Z.: Slovník českých sbornistrů.II. Praha, Divadelní ústav 1982.S.339.;

V letech 1929–35 studovala zpěv na konzervatoři v Brně u Marie Fleischerové. Téměř po celý život byla angažována v Olomouci (1935–71, s krátkou přestávkou ve 30. letech, kdy působila ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Zpívala především dramatické sopránové role. Vynikla zvl. V operách Straussových (Salome, Oktavián v Růžovém kavalírovi) a Janáčkových (Kostelnička a Kabanicha v Jenůfě, Emilia Marty ve Věc Makropulos ad.). Působila také pedagogicky.

Československý hudební slovník.2.Praha 1965,S.45–46.;.

provdaná Sochorová

Maturoval v Jičíně r. 1917 a hned poté odveden na vojnu. Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se jako dobrovolník přihlásil do čsl.armády a bojoval na Slovensku. Pak vystudoval lékařskou fakultu v Praze a promoval 10.11.1923. Po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav prof. A. Spilky v Bratislavě, kde působil 3 roky. V roce 1926 přešel do Brna na gynekologicko-porodnickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou vedl prof.MUDr. Gustav Müller. Již v roce 1927 se stal asistentem. Podnikal četné studijní cesty: Paříž, Brusel, Budapešt, Bělehrad, Sofie, Drážďany, Berlín, Lipsko, Frankfurt, Bonn aj. V roce 1930 působil ve Švédsku na Forselové klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgru na radiobiologickém a onkologickém pracovišti. V roce 1933 habilitován v Brně pro obor porodnictví a gynekologie. V roce 1938 přešel jako docent do Hradce Králového, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení. V roce 1947 jmenován řádným prof. Hradecké lékařské fakulty, která se v roce 1951 změnila na Vojenskou lékařskou akademii. Prof. Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko porodnické kliniky UPOL. V roce 1954 vybudoval na klinice vlastní rentgenologické pracoviště. V té době taky napsal rozsáhlou monografii Operativní léčba ženských orgánů. Postupem času byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V roce 1958 při jeho 60. narozeninách ještě sice vyšlo slavnostní číslo časopisu Československá gynekologie, ale nad Maršálkem se už stahovala mračna. Rektor UPOL a prof. neurolgie MUDr. Jaromír Hrbek, který byl později i ministrem školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Maršálkovi vytýkal, kde co a nakonec byl z UPOL nedůstojně propuštěn. Získal místo v uranových dolech v Jáchymově, kde pracoval jako terenní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici. Nenechal se zlomit a stále studoval, přednášel po celém kraji, Publikoval v zahraničí a korespondoval s řadou kolegů z celého světa, kteří mu posílali odbornou literaturu. V roce 1967 byl rehabilitován a téměř v 70 ti letech nastoupil jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J.E. Purkyně v Brně. V pozdějším věku trpěl chronickou ischemickou chorobou srdeční a volné dny trávil na chalupě na Vysočině. Když mu bylo zle, tak se nechal odvézt do nemocnice, kde zemřel na infarkt myokardu.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.147–148; Pilka, Radovan: Almanach 120 PORGYN. Olomouc, FN 2019.S. 15–17.