Osobnosti Moravy.eu

Syn JUDr. Břetislava Smysla (1917–1989). V roce 1964 absolvoval Střední průmyslovou školu chemickou v Přerově. Poté studoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci, obor analytická chemie, kde promoval v roce 1969. Doktorem přírodních věd v r. 1974, kandidát věd, CSc v roce 1991, kdy obhájil na Karlově univerzitě v Praze disertační práci. Od roku 1969 pracoval jako chemik toxikolog na Ústavu soudního lékařství FN v Olomouci, od r. 1991 pracovníkem vědy a výzkumu Ústavu soudního lékařství a medicínského práva LF UP v Olomouci, kde do roku 2005. Vyznamenán r. 1985 Cenou Humboltovy univerzity v Berlíně za zásluhy o soudní toxikologii. Literárně činný od studentských let-povídky, fejetony. Publikoval časopisecky v periodikách: Červený květ, Květy. Kmenový člen loutkářského souboru Kašpárkova říše v Olomouci od roku 1958. Držitel zlatého odznaku Svazu českých divadelních ochotníků. Věnuje se i výtvarné tvorbě-plakátová a užitá grafika, koláže. Vystavoval v Ostravě (1968) a v Olomouci r. 1998 a 2001. Sběratel kuchařek (knih) a zabýval se též vařením. Sbíral též vláčky. Připravoval náčrty pravoslavných kostelů na Olomoucku (6), vymýšlel skládací loutková divadla. Olomoucké veřejnosti se presentoval v pořadech: Jablko od stromu; Nesmysloviny (2000, 2001) , které se konaly v Besedním sálu Muzea umění v Olomouci. V letech šedesátých byl činný v amatérských divadlech spolu s P. Dostálem a R. Pogodou. Vysokoškolský pedagog – katedra bezbečnostního managementu, VŠB – Technická univerzita v Ostravě. Ženatý od roku 1972, otec dvou synů : Břetislava (1973) a Oldřicha (1977).

Dokumentační list  – hš Holanova, Terezie: Vzpomínka a rozhovor. www. http://otavinka.blog.cz http://www.volny.cz/kwezo/touha.pdf

RNDr. Břetislav SMYSL, CSc.

Absolvoval konzervatoř Brno 1930, půs. od r. 1930 v ND Bratislava, Osvobozené divadlo Praha, od r. 1933 v Olomouci. Operní pěvec – tenorista.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.Praha, DÚ 1959, S.226.;. Janota, D. – Kučera, J. P.: Malá encyklopedie české opery. Praha 1999;

Český filosof, emeritní profesor Karlovy univerzity. Zabývá se hlavně německým idealismem a fenomenologií. Milan Sobotka maturoval v Prostějově (1946), studoval filosofii a psychologii na Filosofické fakultě univerzity v Olomouci, kde také po absolutoriu v roce 1951 působil jako asistent. Od roku 1954 působil na Katedře dějin filosofie (od roku 1991 Ústav filosofie a religionistiky) Filozofické fakulty UK v Praze, kde spolupracoval s J. Patočkou. Roku 1965 se habilitoval a roku 1990 byl jmenován profesorem. Roku 1992 odešel do důchodu a roku 2004 byl vyznamenán Medailí za zásluhy II. stupně. Milan Sobotka napsal řadu monografií a desítky článků česky i německy, vesměs věnovaných novověké filosofii, zejména německé. Psal také předmluvy a doslovy k vydáním spisů R. Descarta, F. Bacona, T. Hobbese, G. W. Leibnize, G. Berkeleye, I. Kanta, G. W. F. Hegela, F. Schillera a dalších. Je také svědomitým a velmi oblíbeným učitelem.

Kdo je kdo v ČSR.Ostrava SVK, 1988, S.24.; Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava Profil 1973, S.345.;. Wikipedie.cz

Dr.h.c. Prof. PhDr. Milan Sobotka, CSc.

V roce 1962 maturoval na SVVŠ v Jičíně. Poté studoval do roku 1967 na FFUP v Olomouci. Po promoci učil na Odborném učilišti OSP v Bruntále a 1969–1988 na SOU Meopta v Přerově. Od roku 1988 učil češtinu, dějepis a občanskou nauku na Obchodní akademii v Olomouci, kde byl 1.1.1989 jmenován ředitelem. ředitelem do konce roku 2009. Diplomovou a rigorósní práci věnoval středověké a humanistické literatuře, spolupracoval s prof. PhDr. Eduardem Petrů na ediční činnosti starší české literatury. PhDr. Jan Sobotka vydal v roce 1999 knižně sbírku 1000 aforismů v nakladatelství DANAL s názvem " Aforismy z tehdy i nyní a možná i příště". Účastnil se na Olomouckém tvarůřku, Haškově Lipnici. Autor povídek a fejetonů. Úzce spolupracuje s olomouckým nakladatelstvím Anag. Napsal taky dvě pohádkové knihy: Čert Papiáš, kouzelníci a čarodějové (Anag 2008) a O čertu Papiášovi (Anag 2009).

Osobní sdělení – hš http://otavinka.blog.cz/…/jan-sobotka

Narodila se v Ostravě-Zábřehu. Na UP v Olomouci vystudovala češtinu a polštinu a poté pracovala na učilištích v Přerově a v Olomouci. Na olomouckou univerzitu nastoupila v roce 1982. Vedoucí Sekce polské filologie Katedry slavistiky FF UP,
Je autorkou studií z historie a současnosti česko-polských literárních a kulturních vztahů,monografií a vysokoškolských skript. Má velkou zásluhu na tom, že olomoucká polonistika je hodnocena jako nejlepší v České republice. Přednáškové a studijní pobyty na univerzitách ve Varšavě, v Katovicích a ve Vratislavi. Prof. PhDr. Marie Sobotková, CSc. nositelka rytířského kříže Řádu za zásluhy o Polskou republiku.

…a blahopřejeme.Kdy,kde co. Olomouc, květen 2012. S.2.

Narozen v Bystrci u Brna (n.m.č. města Brna). Maturoval na klasickém gymnáziu v Brně a studoval v Nimes ve Francii, kde se léčil na tbc. Byl velmi jazykově nadaný, ovládal téměř všechny evropské jazyky a velmi dobře hrál na klavír. Po roce 1926 se začal věnovat automobilové krasojízdě. Účastnil se krasojezdeckých turnajů v Prostějově, Luhačovicích a v Hradci Králové a v r. 1929 získal i několik cen. Když mu otec koupil v r. 1929 závodní vůz Bugatti 37 A přesedlal na rychlostního jezdce. Zprvu závodil soukromě, od r. 1931 se účastnil závodů Velké ceny na brněnském okruhu, kde se umísťoval na předních místech (1933 byl druhý). Závodil nejen doma, ale i v Polsku, ve Švýcarsku, Belgii, Rakousku, v Monaku ad. Po 2. svět. válce startoval na vozech BMW a také na Cisitaia, kterou pro poruchovost prodal. V r. 1949 přešel jako závodník do kopřivnické Tatry, kde se stal instruktorem mladých závodníků. Stal se pracovníkem vývojového oddělení. V r. 1949 vyhrál na VC ČSR 1. místo, r. 1950 na VC ČSR na Tatře monopost 2. místo. V roce 1951 v druhém ročníku rychlostního automobilového závodu na horském okruhu Ecce homo ve Šternberku při druhé cvičné jízdě tragicky zahynul. Automobilový závodník a reprezentant ČSR. Pracovník vývojového oddělení závodu Tatra Kopřivnice.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.8.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1997.S.103–104;

Vlastním jménem Josef Slabý, v r. 1931 se nechal úředně přejmenovat na Josefa Solara. V literatuře užíval jméno Jiří Solar a též pseudonym Jiří Jordan.

• pracovník v oblasti reklamy a propagace, básník a prozaik. Po studiu táborského gymnázia a Vyšší zemědělské školy v Táboře absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. V době středoškolských a vysokoškolských studií procestoval na kole celou Evropu. Po promoci působil v letech 1923 až 1928 jako reklamní pracovník firmy Sigmund v Lutíně, kde založil a redigoval časopis Voda nad zlato. Poté pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, kde měl vlastní ateliér a poradnu až do roku 1948. Přednášel o problémech propagace a reklamy, zejména o Umění jednat s lidmi i o Psychologii prodeje. Obě tyto přednášky vyšly tiskem. Jako spisovatel používal pseudonym Jiří Jordan. Z dalších vydaných titulů: Kurs prodeje (Uvedení do psychologie kupujícího s 50 ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl. n.1941); Kurs obchodní reklamy (bohatě ilustrovaná příručka o moderních reklamních prostředcích s množstvím příkladů. Praha, vl. n. 1941); Okolo pultu (o praktické psychologii prodeje, příběhy, praxe a humor z obchodního života, zajímavé čtení i pro zákazníky s 47 ilustracemi akad. malíře Josefa Tesaře, Praha , vl. n. 1941); Půjde to! (Breviář šťastného člověka. Ilustrováno 80 kresbami J. Tesaře. Praha, vl.n. 1941); Breviář srdce (Abeceda štěstí v lásce, manželství a ve všem, věnovaná našim ženám a dcerkám, obsahuje 112 esejů a 13 básní o ctitelích, kamarádech, kavalírech, první lásce, šťastné, nešťastné, o manželství, prvním plesu, přátelství, rozvodu, tchyni, věnu, věrnosti a Xantipách, doprovázena 82 vtipnými ilustracemi F. Cubra, Praha, vl. n. 1941); Host a my (Kompas na cesty úspěchu v pohostinství- inspirační článečky, typy a příběhy, bohaté zkušenosti z hotelů, hostinců a letovisek, doplněné 43 kresbami Karla Skály, Praha, vl.n. 1941); Reklamní příručka; Budeme (Knížka o dětech s ilustracemi Vladimíra Pečeného, Praha, vl.n. 1941); Kluk (Dvacet skutečných příběhů ze zlatého světa klukovských let 1903–1909 vyprávěných pro radost dětem i jejich rodičům pro vzpomínky, doprovázené ilustracemi J. Tesaře, Praha, vl.n. 1942); Cesta vzhůru (Praha, Průmyslová tiskárna 1942); Chceme výš; Prodej s úsměvem.

  Rozsáhlá pozůstalostní sbírka je umístěna v Husitském muzeu Tábor a obsahuje kresby J. Tesaře, štočky, gramofonové desky, magnetofonové záznamy jeho přednášek, odznaky, plakety, reklamní plakáty, letáky, knihy, brožury, rukopisy, osobní doklady, korespondenci, fotografie a výstřižky v celkovém počtu 1898 ks.

Nekrolog – propagace, 28, 1981, č.1, S.13.
Studenovský, T.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha, Ostrov 2000, S. 126. webová stránka husmuzeum.cz Ševčíková, Hana: Prosincová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2008, S.7. Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Nakladatelství Olomouc 2003. S.456–457. http://otavinka.blog.cz

Narozen v obci Soběsuky (n.m.č. Plumlova). Učitel obchodní školy v Přerově, redaktor ČTK, básník ze skupiny Moderní revue.

Soldán, Ladislav: Začátek a konec jedné cesty.Štafeta, 10, 1978, č.4., S.12–13.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.249.;.

Dlouholetý vědecký pracovník ústavu pro českou literaturu v ČSAV Brno. Vysokoškolský učitel Slezské univerzity v Opavě. Pravidelně se účastní regionálních a odborných konferencí v Olomouci a Prostějově.

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.886;. http://otavinka.blog.cz/…mesice-a-dny

Doc. PhDr. Ladislav Soldán, CSc. Pseudonym pro básně – Ladislav Jurkovič

Publikoval v deníku Národní osvobození, od r. 1931 spolupracoval s brněnským odb. Radiojurnálu jako režisér. Přešel do Prahy. Autor sbírky esejí Divadelní dopisy z Paříže /1947/;

ČBS., Praha 1992., S.650.;

SONNTAG Kuneš JUDr. V jeho životních osudech se plně odrazila tragika doby. Po absolvování litovelského gymnázia nastoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Po protinacistické studentské manifestaci r.1939 byl zatčen mezi prvními jako syn prvo-republikového ministra a vedoucí osobnost studentského hnutí. Jen shodou náhod nepatřil mezi popravené, ale nevyhnul se koncentračnímu táboru Sahsenhausen. Roku 1942 byl po třech letech propuštěn a oženil se s Věrou Chrudinovou, dcerou litovelského obchodníka. Krátce žil ve Střelicích (n.m.č.Uničova) Narodily se jim dvě dcery, Věra a Ivana. Po válce byl Kuneš Sonntag jedním ze studentů, kteří se zúčastnili obžaloby K.H.Franka, Dne 7.11.1947 mu prezident Beneš udělil Československý válečný kříž 1939 za zásluhy v boji za osvobození Československé republiky. Krátce po nástupu komunistické moci byl 7.3.1950 znovu zatčen v souvislosti s vyšetřování skupiny „Petr“ (viz ing. Josef Nepustil), Po 18 měsících vyšetřovací vazby v Uherském Hradišti byl odsouzen Státním soudem Brno pro zločin velezrady a vyzvědačství ke 12 rokům odnětí svobody, pokutě 30.000 Kčs a konfiskaci majetku. Trest absolvoval při těžbě uranové rudy na Sokolovsku. Dne 28.7.1956 byl podmínečně propuštěn na zkušební dobu 7 roků a r.1990 v plném rozsahu rehabilitován Krajským soudem v Brně. Přes tyto trpké zážitky patřil vždy v Litovli k osobnostem kulturního života, jako recitátor, herec ochotnického divadla, ale zejména jako oblíbený právník. V devadesátých letech byl vůdčím činitelem Svazu bojovníků za svobodu.

Šik, Lubomír. Litovelské osobnosti. (CD-R 2009). Parte. Šik Lubomír: In memoriam JUDr. Karel Sonntag. (rkp)

Narozen v Lazcích u Uničova (n.m.č. obce Troubelice). Pocházel ze selského rodu, který vlastnil dědičnou rychtu v Lazcích u Uničova už v 17. století. Studoval na gymnáziu v Uničově, v Moravské Třebové a vzdělání dovršil v Sasku. Po návratu hospodařil v lazcích a zapojil se do českého obrozeneckého hnutí v hraničářském kraji. V roce 1900 se přiženil do Střelic (n.m.č.Uničova). Psal do Litovelských novin, organizoval sokolské jednoty a hasičské spolky. Protože se přiženil do statku, který vedl tchán, mohl pokračovat ve veřejné činnosti. Už ve 22 letech byl členem výkonného výboru strany radikálně pokrokové a r. 1904 se stal jedním ze zakladatelů agrární strany na Moravě. Byl výborných řečníkem i hudebníkem, hrál na několik hudebních nástrojů. Stal se šéfredaktorem Selských listů a r. 1909 založil vlastní Moravský venkov. Organizoval zemědělský družstevní průmysl, založil Ústřední jednotu moravských řepařů v Kroměříži, kde vybudoval jeden z největších cukrovarů. Od r. 1912 byl předsedou Řepařské jednoty na Moravě a ve Slezsku. Redakci listu přenesl do Brna, kde vložil kapitál do Rolnické tiskárny, která se stala největším českým grafickým závodem. V r. 1913 byl zvolen do zemského sněmu. Záhy se stal vůdčí osobností moravské politiky. Od července 1918 byl předsedou Zemské hospodářské rady pro Moravu a v říjnu 1918 místopředsedou Moravského národního výboru. V letech 1919–1920 byl ministr vlády ČSR, víceprezident Československé zemědělské akademie, V letech 1922–1931 místopředsedou agrární strany. Stal se prezidentem Agrobanky.

Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947. S.48.;. Šik, Lubomír: Litovelské osobnosti. Litovel 2008.CD-R.

Lazce u Uničova je nyní osada obce Troubelice.

Rodák. Absolvoval LFKU Praha 1966, vyzn. 2 x tzv. Zahradníčkovou cenou. Od r. 1990 přednosta ortopedické kliniky 1. LFUK Praha. Působí v nemocnici Motol.

'

Kdo je kdo.II.1991/92­.Praha 1991, S.888.;. http://okloubech.cz/…n-sosna-drsc

Prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc.

Působil jako učitel na gymnáziu v Prostějově v letech 1908 – 1937. Byl předsedou Klubu historického a státovědeckého v Prostějově. Napsal hydrografickou studii o Sázavě a knihu Prostějov revoluční a republikánský. /1929/. Publikoval v region. tisku.

Almanach gymnázia v Prostějově.Pros­tějov 1979.S.52.;.

Spoluzakladatel muzea v Prostějově.

Ročenka NPMP, 16, 1939, S.120.;Marek, Pavel: Bibliografie okresu Prostějov.Prostějov 1990.;.

Autor sochařské výzdoby některých budov v Prostějově a Kroměříži

http://www.divadloschod.cz/…ny/index.php?…&

Bratr kněze Miroslava. V r.1953 maturoval na reálném gymnázia v Přerově. Promoval 1958 na KU Praha, 1959 rigor.práce na FFUP. Od 15.3.1958 prvým okresním archivářem ONV v Olomouci. Autor vlastivědných knih o Olomouci. Bibliografie jeho prací v ročence OA Olomouc za r. 1985.;Ředitel okresního archivu v Olomouci do konce roku 1997; Laureát Ceny města Olomouce.

Roubic, A. : PhDr. Vladimír Spáčil padesátiletý. ZVSMO. 1985, č. 21 – 22, S. 32 – 33. ;. Hoffmannová, Jaroslava: Biografický slovník archivářů českých zemí, Praha: Libri, 2000.,

Bratr archiváře Vladimíra (* 1935) V jedenácti letech začal studovat reálné gymnázium v Přerově, kde maturoval r. 1948. Poté odešel studovat do Prahy na Husitskou teologickou fakultu, kde se seznámil se svou nastávající ženou Dagmarou (viz t.) Dva dny po promoci a vysvěcení na kněze Církve československé husitské v říjnu 1952 nastoupil do Vsetína odkud musel záhy odejít na vojnu. Po vojně nastoupil do Pěnčína (u Konice) odkud v r. 1957 odešel do Bohuňovic. Zde působil do dubna 1961, kdy musel nastoupit do výroby. Do konce r. 1966 pracoval v Hutní odbytové základně (později Ferona) v Olomouci. V letech 1967–1973 se vrátil k duchovní činnosti a působil v Přerově, v rodišti, v Lipníku. V období normalizace opět ztratil státní souhlas s výkonem kněžské služby a tak se vrátil do Ferony, kde pracoval jako skladník, později ve šroubárně a ve volných chvílích se věnoval knihovnické práci. Působil zde do konce r. 1989. Počátkem r. 1990 se mohl vrátit do služeb církve. Působil v Přerově jako farář, od července 1990–31.8.2001 byl farářem ve Velkém Týnci. Poznal i řadu okolních obcí. Často publikuje na stránkách Týneckých listů. Bydlí i s rodinou v Olomouci,

Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75.; Parte. Rozloučení s Mgr. Miroslavem Spáčilem se konalo 18.3.2016 ve 14 hodin v Husově sboru v Olomouci.

Mgr. Miroslav Spáčil

Narozen v Žešově (n. součást města Prostějov) Do obecné školy chodil v Prostějově, poté navštěvoval piaristické gymnázium v Kroměříži, ostatní třídy v Olomouci, kde maturoval na Slovanském gymnáziu r. 1878. Poté vstoupil na bohosloví, které však brzy opustil pro dráhu novinářskou a spisovatelskou. Roku 1882 vstoupil do vídeňské redakce „Der Parlamentär“, po zániku do pražské redakce „Politik“ a krátce působil v olomouckém Našinci. V Praze pracoval pro různé časopisy, vedl red. Kutnohorských listů a Šubrtovy Divadelní listy. Básnické jméno Žeranovský přijal podle ulice Žeranovská v Prostějově, kde bydlela jeho studentská láska. Literárně překládal do češtiny klasická díla a puvodní tvorbu (např. J. Vrchlického, K.H. Borovského) do němčiny. Psal přírodní lyriku : První jaro; Motivy z Hané atd. Básně publikované v časopisech psal hanáčtinou. Užíval též pseudonym P. S. Eudonym. Zemřel v ústavu choromyslných, pohřben v Prostějově.

Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.S.120 – 122, 238 ad.; Fischer, R.: Olomoucký památník, Olomouc 1938, S. 235–236; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů, Praha 1973, S. 1211./B.Slavík uvádí den úmrtí 9.1., ost.10.1.; ;

Duchovní Církve československé husitské. Rozená Kopalová. Po maturitě na reálném gymnáziu ovlivněna svým otcem vojenským duchovním správcem studovala v letech 1950–1954 Husovu bohosloveckou fakultu v Praze. Poté nastoupila do Heřmanova Městsce odkud odešla k 1. 4. 1955 do Velké Bystřice. Působila zde pak 41 let. Měla na starosti šest přilehlých středisek, které objížděla na kole. V r. 1997 se přestěhovala s manželem do Olomouce. Od r. 1998 pracuje jako farářka a výborná kazatelka jako duchovní při olomoucké diecézní radě Církve československé husitské.

Ševčíková, Hana: Malá galerie význačných rodáků a občanů Velkého Týnce.In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.75–76.;

V roce 1958 absolvoval AMU, obor režie. První angažmá v Sm divadle v Šumperku od 1.8.1958.; Po roce 1989 působil v Moravském divadle Olomouc. Taky v Horáckém divadle Jihlava.

Přehled činnosti čs.divadel 1958.;Praha, DÚ 1959, S.227.;. http://www.moravskedivadlo.cz/…ta/historie/ Rovnost 5.10. 1992. (Nekrolog).

V letech 1877–1907 působil v Prostějově, profesor na reálce a gymnáziu, předseda Přírodovědeckého klubu v Prostějově;

Nekrolog.=ČVSMO, 24, 1907, č.95–96, S.146.;.

Studoval germanistiku, filozofii ve Vídni, Mnichově a Paříži. 1913 PhDr. Za 1. svět. války u sanit. služby pro nemoc propuštěn, krátce suplentem na něm. G v Ostravě, od r. 1918–1945 prof. gymnázia ve Vídni. Často navštěvoval Olomouc. Mj. autor alegor. povídky Der Sang aus der Tiefe (o švédské okupaci Olomouce r. 1642, dle staré pověsti. /1942/;

Slovník spisovatelů němec.jazyka…P., 1987, S.409.;Václavek, L.E.: Stati o německé literatuře vzniklé v čes.zemích.O­lomouc UP 1991, S.16.;.

'

Narozen v Hodolanech u Olomouce. Tovární architekt pro umělecké průmyslové práce kovové v Prostějově. Členem SVU Reysek.

Toman, P.: Slovník výtvarných umělců.II., S.477.;.

Hodolany jsou částí města Olomouc.

Vlastním jménem Bořivoj Novák. V roce 1939 maturoval na gymnáziu v Litovli. Poté začal studovat LF v Brně a po uzavření Vysokých škol pracoval v Mohelnici. Po roku 1945 učitelem na Prostějovsku. Od r. 1947 studoval přírodopis, zeměpis a občanskou nauku na Pedagogické fakultě UP. V roce 1980 obdržel zlatou medaili. Psal hanáckou beletrii pod pseudonymem Józef Ludvík Srda. Působil v letech 1950 až 1988 jako biolog na Univerzitě Palackého. Několik desítek vědeckých prací z oboru ekologické entomologie publikoval v odborných časopisech. K beletrii se dostával jen v oddechových chvilkách od roku 1980 a častěji až v důchodu. Jeden ze dvou spisků nazval „Hdese hdese na Hané“. Je v něm 25 humorných hanáckých povídek: druhý „Maglajz na Hané?“ obsahuje 23 satiricko-humorné dialogy. Obě beletrické prvotiny konzervují jednu z nuancí zábřežské hanáčtiny z období první a druhé světové války. Autor pochází z Poléce na Zábřežsku, kde žila jeho babička, rozená SRDOVÁ, maminka JOZEFA a strýček LUDVIK, který padl na ruské frontě za první světové války. Tak vznikl pseudonym JOZEF LUDVIK SRDA, pevně svázaný s rodokmenem.