Osobnosti Moravy.eu

Narozen v Hrabenově (n.m.č.Ruda nad Moravou.) Vysvěcen na kněze byl 19.12.1942 ve Vratislavi. Poté působil jako kaplan ve Svinově (m.č. Ostravy), pak vykonával duchovní správu na Ostravsku. Krátce po únorových událostech r.1948 se dostal do konfliktu s režimem, když při mši veřejně presentoval pastýřský list arcibiskupa Berana. Byl potrestán finanční sankcí. Protirežimních akcí nezanechal, ilegálně distribuoval církevní a náboženské materiály, odmítal spolupracovat se státní správou. V roce 1951 byl zatčen a odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody, tříleté ztrátě občanských práv a finančn pokutě. V roce 1952 byl propuštěn a poté působil v Zábřehu na Šumpersku a od r. 1965 v Jívové, kde vykonával administrátora. V r. 1968 podnikl několik cest po Německu, Rakousku a Itálii. Od r. 1977 působil v Zábřehu nad Odrou (m.č.Ostravy). V obdobá normalizace vstoupil do prorežimní katolické organizace Pacem in Terris. V letech 1985–1986 působil jako zastupující místoděkan v Ostravě a r. 1986 obdržel jmenovací dekret na funcki ostravského děkana. Od r. 1986 byl rovněž sídelním kanovníkem kroměřížským a čestným členem Rytířského řádu Domu Panny Marie v Jeruzalémě. V r. 1990 rezignoval na funkci děkana a nadále působil jako farář v Zábřehu.

BSSSM, suplement 1. Ostrava 2011.S.189.

Ředitel vinařské školy ve Valticích, autor publikací z oboru vinařství, pěstování rostlin.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962,S.328.;.

Gymnázium vystudoval v rodišti. Na UK v Praze absolvoval Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu a r. 1950 dosáhl doktorátu přírodních věd (RNDr.). V r. 1966 získal hodnost kandidáta geografického zaměření (CSc.). Habilitační práce byla zaměřena na antropogenní geomorfologii a byla obhájena 1968 na UJEP v Brně. Působil na přírodovědec. fak. UP na katedře geografie od r. 1959–1989. Zabýval se zejména antopogenní geomorfologií. Je autorem Mapy Hané, kterou vydalo Muzeum v Přerově r. 1990 a jejíž část byla použita na obálce Kulturního kalendáře Haná. 1992.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.357.; Literární místopis /OA Přerov, duben 1993.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 123. ,

Doc. RNDr. Ladislav Zapletal, CSc.

Působil na katedře matematiky pedag. fakulty UP od r. 1966. Proděkan PdF UP.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.Ostrava 1973.S.366.;Li­terární místopis OA Přerov/duben 1993;.

PhDr. Ludmila Zapletalová, rozená Jirková. Studovala Reálné gymnázium v Přerově, kde maturovala r. 1951. Poté studovala FF UP obor hudební výchova, nástroj (sólový zpěv) a promovala roku 1966. Později studovala doktorantské studium na UK. v Praze, kde v r. 1973 získala titul PhDr. V letech 1951–1991 učitelkou sólového zpěvu, krátce i hry na klavír na hudební školách v Přerově, Opavě a Olomouci. Od roku 1971 odborná pracovnice speciální foniatrie ORL kliniky FN v Olomouci (reedukace hlasu pacientů s neurodynamickými poruchami hlasu). V letech 1989–1993 výuka sólového zpěvu a hlasové výuky na Katedře hudební vědy a výchovy na Pedagogické fakultě UP. Hlasová poradkyně pěvěckého sboru Přerub v Přerově a konzervatoře v Kroměříži. 1993–1994 externí učitelka zpěvu a hlasové výchovy, konzervatoř PJV Kroměříž, práce v porotách pěveckých soutěží, hlasový poradce pěveckých sborů Přerub Přerov, PS konzervatoř Kroměříž aj.

Kdo je kdo 1994–1995. Praha 1994. S.657. Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti. Praha 2005. 5. vyd. S. 754. Osobní sdělení 18.10.2012 (hš)

PhDr. Ludmila Zapletalová Cena města Přerova , medaile J. A. Komenského 2003

Narozen v úřednické rodině, jeho otec působil na železnici v Opavě a později byl přeložen do Prostějova a rodina ho následovala. Studoval na gymnáziu v Olomouci a po maturitě r. 1924 pokračoval ve vysokoškolském studiu filologie na MU v Brně obor čeština a francouzština Po promoci učil na středních školách v Bratislavě, po vzniku Slovenského štátu se vrátil v r. 1939 do Brna. Byl předsedou Moravského kola spisovatelů, zapojil se do protinacistického odboje a byl vězněn. Jeho verše zhudebnil E. Suchoň.

Československý hudební slovník.2.díl.Praha 1965.S.971.;. BSSSM, seš.3 (15.).Ostrava 2002.S.125.

PhDr. Jaroslav Zatloukal

Od r. 1936 středoškolský profesor. Vyučoval v Brně, 1939–50 na RG v Hranicích. Za protektorátu nasazen v továrně fy Kunz a r. 1944 zatčen, vězněn v Přerově. Od r. 1950 půdobil na Katedře slovanských literatur FFUM v Brně. V Hranicích organizoval hudební středy, zakládal Beskydské divadlo, redigoval týdeník Ruch.

Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.5.Opava 1983.S.152–157.;Urbanec, Jiří: Zemřel Artur Závodský.=ČSM-B, 1982, č.3, S.282–3;.

V roce 1959 absolvoval fakultu mechanizace VŠZ Praha. Poté středoškolským profesorem SZTŠ v Přerově do r. 1971 a pak až do roku 1990 vedoucí úseku mechanizace JZD Kostelec u Holešova. V letech 1991–1992 poslancem Sněmovny lidu FS (za ODS).

Kdo je kdo 1991–1992. Praha 1991. S. 1124. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su- Žv. Valašké Meziříčí 2011. S.97.

Ing. Miroslav Zavřel

Významný moravský šlechtic.Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích a podnikl desetiletou cestu a studia po Evropě. Získal rozsáhlé znalosti právnické, teologické a jazykové. Dokázal se také výrazně orientovat v evropské politice a měl význačné styky s nejpřednějšími osobnostmi. Po smrti otce převzal panství v Brandýsi nad Orlicí, později zdědil po strýci panství v Přerově, kde žil od října 1633.V roce 1584 se stal členem moravského zemského soudu a byl direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se také do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupně se stal vůdcem moravské opozice a proto byl roku 1599 obviněn zemským podkomořím ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií. Tento proces sice vyhrál, ale brzy byl zbaven úřadu a stáhl se do ústraní. Do politiky se vrátil roku 1607, za rok byl jmenován moravským zemským hejtmanem a z této funkce na vlastní žádost odešel roku 1615. Po bitvě na Bílé hoře mu bylo nabídnuto jako jednomu z mála nekatolíků, že může zůstat na svém panství. Podporoval Jadnotu bratrskou a její kněží (mj. i J.A.Komenského). Roku 1629 odešel dobrovolně do exilu, ale na Moravu stále jezdil. O čtyři roky později se usadil v Přerově, kde vážně onemocněl a zemřel..

Kdo byl kdo v našich dějinách do r. 1918., Praha Rovina 1996., S.475–476 Honová, S.: V měsíci září si připomínáme… Kdy-kde-co , Olomouc, září 2014. S.2.

Narozen ve V.Bystřici, Kollárova č.170. V roce 1925 se rodina přestěhovala do Olomouce-Hodolany. V roce 1937 přijat na učitelský ústav, kde v r.1941 maturoval. V r.1942 učil v Liboši a ve Štěpánově. 1943–1945 totálně nasazen v Německu v cihelně. Po osvobození zalořil českou školu v Hlubočkách. Po návratu z vojny učil v Dolanech u Olomouce, odkud byl přeložen do Třince. Hudební základy na Hud.škole Žerotín v Olomouci, 1946–1950 studoval Pedag. fak. UP v Olomouci, obor hudební a výtvarná výchova. Pak učil v Krnově, kde bydlel s rodinou až do roku 1961. Působil v letech 1961–1981 na katedře HV Ped. fak. UP v Olomouci jako vysokoškolský učitel. Skladatelská tvorba: písničky pro děti a dětské sbory, pro dechový orchestr. V rozhlas. soutěži 7 mikrofonů získal třikrát 1. cenu. Řadu písní napsal pro televiz. studio Košice, pořad Zlatá brána. Autor mj. skladby " Olomoucký valčík"/1970/. 25 skladeb, nejpopulárnejší je skladba „Mládí dneška“. Je autorem dvou dílů základní literatury o olomouckém swingu pod názvem „Vzpomínky protkané swingem“ (1987 a 1988), které detailne popisují jednotlivé orchestry, jejich obsazení a působení od predválecných let. V roce 1987 zorganizoval v Olomouci sjezd swingaru, na kterém vystoupili mnozí známí swingoví interpreti. Řadu let pracoval jako predseda poradního sboru pro hudební soubory a byl předsedou pobočky Svazu hudebníků. Jako skladatel a dirigent byl pravidelně zván na festivaly a přehlídky dětských dechových orchestrů. Pracoval jako člen soutežních porot a jako lektor na odborných seminárích pro dirigenty a vedoucí dechových hudeb. Významná byla jeho spolupráce s vojenskými dechovými hudbami.

Čeští skladatelé současnosti. Praha, Panton 1985, S. 319. /foto/;. M.H.: Mojmír Zedník. In: Velkobystřické noviny. 2006, č. 4. S.3–4.

Vystudoval ve Štýrském Hradci. Zaměstnání nastoupil na dolech v Moravské Ostravě a na báňských úřadech ve Štýrském Hradci, Celji a Olomouci (1875–1878). 1878–1882 byl zaměstnán v hornické sekci ministerstva orby ve Vídni. Po velké důlní katastrofě r. 1895 v Karviné pracoval jako člen speciální komise pro studium výbušných plynů v OKR. Bohatá publikační činnost.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.3.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1995. S.130;

Narozen v rodině soukromého zemědělce. Po absolvování pěti tříd základní školy v Machové studoval na měšťanské škole v Tlumačově. Každý den vstával ráno ve čtyři hodiny a chodil přibližně čtyři kilometry tam a zpět. V letech 1937 až 1941 studoval na Učitelském ústavu v Kroměříži. Po maturitě pracoval jeden rok jako pomocný dělník u firmy Zajíc v Tlumačově, protože byl přebytek učitelů. Po krátké učitelské praxi v obcích Přílepy a Mysločovice byl od roku 1943 totálně nasazen u firmy Studeník v Hulíně, kde pracoval do konce války jako tesařský dělník.
Od roku 1945 učil na základních školách, a to zejména počty a prvouku. Po krátké praxi na škole v Lechoticích na Holešovsku působil od října roku 1945 do roku 1950 v obci Štěpánkovice na Hlučínsku. Rád vzpomíná na to, jak mu místní rodák na otázku, jak se dostane ke škole, odpověděl: „Hevaj prosto po šašeji“. V letech 1950 až 1954 byl Ladislav Zelina učitelem ve Velkých Karlovicích. V té době se oženil s Jaroslavou Chytilovou, pocházející rovněž z obce Machová, a narodila se mu dcera Marie. V letech 1954–1959 byl ředitelem základní školy v Růžďce na Valašsku, kde se mu narodila druhá dcera Alena. Místní školu se mu podařilo rozšířit o 2. stupeň. Pracoval také na své zdařilé Početnici pro třetí ročník základní devítileté školy, jejímiž spoluautory byli Josef Brož a Imrich Lečko. Učebnice vyšla v roce 1962 ve Státním pedagogickém nakladatelství s ilustracemi Adolfa Hoffmeistera.
Koncem 50. let se Ladislav Zelina s celou rodinou přestěhoval do Zlína, kde byl v letech 1959–1961 vedoucím kabinetu Pedagogického ústavu ve Zlíně, po jehož zrušení učil nejprve na základní škole v Mladcové, rodišti významného pedagoga a národopisce Františka Bartoše (1837–1906), a v letech 1963 až 1968 byl ředitelem Základní školy Zlín-Louky. Současně (v letech 1963–1968) studoval na Univerzitě Karlově obor Pedagogika. Byl tehdy jeden z mála absolventů, který ukončil studia s vyznamenáním. Ladislav Zelina často vzpomíná na těžkou zkoušku z filozofie u profesora Milana Machovce, kterou úspěšně zvládl na první pokus, přestože dostal následující zkušební otázku: Ekonomické názory slavných filozofů od antiky až po současnost. V roce 1968 také získal titul PhDr. na základě kvalitní diplomové práce.
V letech 1968–1988 působil Doc. PhDr. Ladislav Zelina, CSc. v Olomouci na Pedagogické fakultě UP jako vedoucí Katedry pedagogiky. Vyučoval zde pedagogiku, teorii výchovy a vyučování, dějiny pedagogiky a přípravu učitele na výuku v nejnižších třídách ZŠ. Je autorem či spoluautorem řady učebnic, mnoha článků ve sbornících a časopisech. Nyní žije ve svém rodišti, publikuje medailónky významných osobností regionu ve zlínských novinách a v kroměřížském tisku. Napsal Dějiny obce Machová a spolupracoval na publikaci Dějiny římskokatolické farnosti Žeranovice. Má čtyři vnuky a šest pravnoučat.

B.V.: K životnímu výročí významného moravského pedagoga.Zpravodaj VSMO 1983–1984, č.19–20., S.33.;. Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 177.; Zicháček, Vladimír: Významné životní jubileum docenta Ladislava Zeliny. 2012. email od zelina.jakub@centrum.cz (2.12.2013)

Doc. PhDr. Ladislav Zelina, CSc.

Vystudoval filozofii a filologii na vídeňské univerzitě. Poté působil jako fonetik ve Vídni. Jeden rok přednášel psychofyziku mluvy na univerzitě Iowě. Český původ ho přivedl k práci pro českou menšinu. V roce 1946 přichází do Prahy a přednáší na Vysoké škole obchodní a na Vysokém učení technickém. Od roku 1952 přednáší na FF UP. 1956 byl v Olomouci jmenován docentem a natrvalo se zde usadil. Na UP přednášel zejména germanistiku. Zabýval se i jazyky malých národů-islandského, lužickosrbského, retorománského, keltského atd.

Zakladatelé a pokračovatelé. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. S.253–255;

doc. PhDr. Karel Zeman, CSc.

Studoval u brněnského hudebního pedagoga a varhaníka Vladimíra Hawlíka. Vyučoval na hudbení škole v Brně. V roce 1947 nastoupil na hudební školu Vladimíra Amrose v Prostějově, kde pracoval až do konce života. Věnoval se výchově nových hudebních talentů. Přestože měl problémy se zrakem, byl neobyčejně pilným pedagogem.

Klapil, P. -Střídecká, M. : O práci nad klaviaturou. =Štafeta, 18, 1986, č. 4, S. 8–9, 1 obr. ;

Studoval SGO v letech 1957–1960, pak přírodovědeckou fak. na UP, v letech 1967–1978 učil ve Vsetíně, potom ve Šternberku. V roce 1989 byl jmenován metodikem Krajského pedagogického ústavu v Olomouci a od téhož roku působil jako středoškolský pedagog na SG. V roce 1992 byl jmenován do funkce ředitele SGO kde do roku 2007. Bohatá publikační činnost. Autor a spoluautor středoškolských učebnic. Autor odborných textů a medailonků, jimž vzdal hold osobnostem vzešlých ze Slovanského gymnázia. Byl mu udělen Zlatý odznak TISu Summa Laudat honoratus a v roce 2005 byl na francouzském velvyslanectví v Praze dekorován Řádem akademickým palem.

Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Su-Žv Valašské Meziříčí 2011. S. 101. Nekrolog.

Redaktor čas. Robotnické listy.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.244.;.

Od r. 1869 v Kroměříži, zasloužil se o rozvoj pěvec. spolku Moravan, starosta Moravanu 1881.

Literární místopis Přerovska-SOKA Přerov; Československý hudební slovník.sv.2.Praha, SHV 1965, S.994;.

'

Narozen na Břeclavsku. Od r. 1911 působil jako odborný učitel ve Štěpánově, později ředitel obec. školy v Troubelicích, okresní škol. insp. se sídlem v Šumperku od r. 1922 – 1928, požádal o uvolnění ze zdravot. důvodů. Od r. 1928 – 1939 ředitel obecné a měšťanské školy ve Štěpánově. Na vl. žádost ze zdrav. důvodů odešel předčasně do pense k 1. 8. 1939. Přestěhoval se do Luhačovic. Zemřel v Uherském Hradišti v nemocnici. Publikoval v učitel. časopisech. Autor učebnic pro měšťanské školy a autor monografie Štěpánov (1928). Pedagogické spisy vydával pod pseud. Hanuš Solitude. Recenzent nově vydávaných učebnic.

Kronika národní školy Štěpánovské 1886 / 1953.S.243, 268, 180, 300.;OA Olomouc.;Kronika obce Štěpánova od r. 1927.OA Olomouc.

Studoval Dvanáctiletou střední všeobecně vzdělávací školu (nyní Gymnázium J.W), kde maturoval v roce 1965. Poté v Brně FF UJEP (dne Masarykova umiverzita), dále VŠE Praha, kterou ukončil v roce 1970. V letech 1971–1975 působil ve Státní bance čs. ZVS 1971–1972 letiště Brno. 1975 – 1990 Výzkumný ústav oděvní v Prostějově a po jeho zrušení od roku 1990 jako učitel na Střední škole polytech. v Prostějově. Od roku 1991 souběžně působil na několika moravských fakultách. Na plný úvazek na Právnické fakultě UP v Olomouci (celkem 20 let) (1991–2011), na zkrácené úvazky v 1994–2000 FF UP Olomouc katedra sociologie a katedra aplikované ekonomie, 1994–1995 pedagog gymnázia v Prostějově, na poloviční úvazek 1994–2012 LF UPOL, na fakultě zdravotnických věd 2010–2018 jako přednosta ústavu zdravotnického managementu UP Olomouc, 2003–2004 univerzita Ostrava a souběžně Newton College Brno. Stále přednáší na NCONZO Brno, (Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů). Živnostenský list – ekonomické poradenství. 2000– dosud Přírodovědecká fakulta UPOL, přednášky pro 4 katedry. Autor několika set skript a naučných knih, básní v časopise Host a BB pod pseud. Jára Zlámalů " Říkačky na kačky aneb Kateřina na každý den". CULTUM Olomouc 2021. Autor několika literárních děl pod pseudonymy, publikovaných v různých kulturních časopisech, nositel 2 literárních cen. Zájmy: četba, sport, tenis, chata, zahrada, hudba, divadlo.

Literární pseudonymy: Jára Zlámalů; JaZ; Jazla;

Osobní sdělení i meilem 23.5.2023 a 24.5.2023. En­cyklopedia Britannica

Ing. PhD. Jaroslav Zlámal

Už v době studií v Praze založil roku 1902 šachový kroužek, zárodek klubu Dobrovský. Také založil Dělnický šachový klub. Po absolvování univerzity v Praze a po několika letech praxe na gymnáziu ve Strážnici začal od roku 1913 působit jako profesor češtiny a němčiny na gymnáziu v Zábřeze. V roce 1918 čelný člen Severomoravského národního výboru. V roce 1908 napsal učebnici Šachy, r. 1935 Šachista začátečník V roce 1921 založil v Zábřehu na Moravě Šachový klub MORPHY. Od roku 1935 místopředsedou ÚJČŠ, hlavním redaktorem Československého šachu a do r. 1942 vedl šachovou rubriku v Českém slově.

Malá encyklopedie šachu.Praha, Olympia 1989.S.427. Bi­ografický slovník Slezska a severní Moravy. č.1 (13). Ostrava 2000.S. 115.

V letech 1928–1931 se učil kovářem v Kroměříži, za okupace byl totálně nasazen v Lipsku. Od r. 1945 žil na Hané, zprvu v Bystrovanech, později v Toveři, v r. 1948 se přestěhoval do Olomouce-Chválkovic. Pracoval u Dopravních staveb, r. 1972 důchod. O šest let později se přestěhoval do Pensionu při Domově důchodců. Teprve v této době začal zpracovávat svoje vzpomínky na rodný kraj, historii valašské obce, bádal po původu svého příjmení a zpracovával genealogii svého rodu od r. 1643. Studoval a vypisoval achiválie ve Slezském archivu Opava, Moravském archivu Brno, farní úřady. Zanechal rozsáhlé dílo, které v několika svazcích předal do opavského státního archivu. Kronika rodů Změlíků v Lačnově čp. 29, 41, v Lidečku č.78 a Kronika rodu Změlíků v Olomouci.

Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000, S.178.;

Narozen v Křížové (n. Brno Žabovřesky).Prof.UP v Olomouci, zakladatel plastické anatomie.1951 – 1974 přednosta Anatomického ústavu lékařské fakulty UP.Mj.5 díl.La­tinsko-české anatomické názvosloví./1985/;A­natomie pro výtvarníky /3.v., 1977/;Byl velkým milovníkem psů.Měl zahrádku s chatou v Dolním Žlebu u Šternberka.

ČBS.Praha 1992.S.831.;Černý, M.: Pes může žrát všechno, co žere aneb Veselé zamávání prof.J.Zrzavému k osmdesátinám­.Pacemaker, 1989, č.3, S.3.;.

Prof. MUDr. Josef Zrzavý, DrSc.

Rodák z Moravské Ostravy – Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v r. 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v r. 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939–1946). Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v r. 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků: J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma „Mladá léta kardinála Dietrichštejna“ a v r. 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950–1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze.
V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Jenže politický zvrat r. 1948 mu postavil do cesty značné potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V r. 1952 byl z arcibiskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do r. 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve 4. dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze r. 1977. Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života. V padesátých letech požádal o propuštění z duchovenského stavu a v r. 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily 4 děti. Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již nesměl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem – zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695–1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslovně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854–1950 (1991), či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století. Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. Navíc jeho kvapem ubývající síly nestačily.

Severní Morava, sv.90, 2005, S. 70–71. Anderle, Petr: Jasnozřivý duch, jemuž nasadili provinční roucho. In: ČAS, 2, 2012. S.12 an.

Užíval pseudonym Rudolf Krapina ( v r. 1938) PhDr. Rudolf Zuber

Významný pedagog, působil na SGO v letech 1870–1876 jako profesor latiny a řečtiny. Činný v kulturním a spolkovém životě. Přeložen do Prahy, kde učil na Akademickém gymnáziu.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1838

Narozen na Českomoravské vysočině. Studoval v Římě a v Paříži, politický vězeň 1953–1965 ve Zlíně, pak prac. topič, skladník, v depozitář. NG, do r. 1975 působil jako kněz. Zajížděl do Olomouce, pomáhal s teologic. kursy. Člen redakční rady Lidových novin, čestný děkan teol. fak. UK v Praze. Publ. v samizdatu /úvaha o TGM/, 1979;Olomoučtí bratři Suchánkovi natočili r. 1977 2 hod. videoprogram Den pro Agapé, výklad v podání J. Z. Zemřel při koupání v moři v Itálii. V r. 1993 vyznamenán Řádem T.G. Masaryka. V r. 2002 mu Česká křesťanská akademie postavila v rodišti pomník.

Burian, V.: Vzpomínka na Josefa Zvěřinu.Hanácké noviny, 23.8.1990, S.4.; V roce 1990 zemřeli.Brno SVK 1991, S.40–41.;.