Osobnosti Moravy.eu

Do školy chodil v Kostelanech a poté absolvoval roční ZUŠ lesnickou ve Strážnici. Poté odešel studovat SLTŠ do Písku. Zde byl členem horolezeckého oddílu a poznal skály. Po maturitě odešel na vojnu a po dvou letech odešel na Téryho chatu, kde se z nosiče záhy stál chatár. V roce 1967 se vrátil do jižních Čech a zakotvil v Českých Budějovicích, kde pracoval u Lesprojektu s cílem tvořit lesnické plány a mapy. Po 35 letech odešel do důchodu a plně se soustředil na vydání knihy. Vyšla v roce 2017 s názvem Upřenost. O pět let později vyšel autobiografický román Před lesem pokleknu!

http://www.ctenizpisku.cz/…k-frantisek/ Skopík,Fr.: Upřenost. České Budějovice, Basta 2017. http://otavinka.blog.cz/…0-narozeniny Skopík, Fr.: Před lesem pokleknu! České Budějovice, Basta 2022.

Narozen nedaleko Nového Jičína. Byl vychován v Dřevohosticích. Gymnázium studoval v kroměříži, od r. 1885 teologii v Olomouci, kde byl r. 1889 vysvěcen na kněze. Tehdy byl poslán na další studia do Říma, kde pobyl až do r. 1892. Tam také dosáhl doktorátu. Po návratu do vlasti se stal kaplanem v Dubu nad Moravou a později v Uherském Ostrohu a 15.1. 1894 byl jmenován farářem v Melči u Opavy. R. 1896 byl zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým a stal se proboštem u sv. Mořice v Kroměříži. Dne 6.1. 1900 byl jmenován arcibiskupem pražským a 15. 4. 1901 byl ozdoben kardinálským purpurem. Dne 18. 1. 1916 byl postulován za olomouckého arcibiskupa. pro tragickou nehodu zaviněnou automobilovým neštěstím resignoval na arcibiskupský stolec dne 30. listopadu 1920 při osobní návštěvě v Římě. Usadil se na zámečku v Dlouhé Loučce, kde později zemřel. Byl pochován v olomouckém dómském kostele u sv. Václava pod hlavní věží.

Záhorská kronika, 1939–1940. S.28.; Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.243.;. Katalog kněžstva arcidiecése olomoucké. Olomouc 1949. S. 47.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Seš. 4. Ostrava 1995. S. 124–125.;

Narozen ve Zbýšově (u Brna). Vědecký pracovník u Karla Absolona. Za okupace působil jako ved. muzea v Boskovicích, 1945–1951 ved. pravěkého odd. zemského muzea v Brně, 1952–1958 ved. pravěk. odd. v Olomouci, od r. 1958 odbor. prac. Archeologického ústavu ČSAV Brno. Autor 5000 pojednání, zpráv, recenzí, zajímal se o pravěk Mohelnicka, zprac. monografii o Janu Havelkovi-nedokončeno. 1927 v Mohelnici, patronem muzea v M. , 1960 slavnost. řeč při otevření m. Publikoval v čas. Filologic. listy, VVM, Lidové noviny. Pracoval ve výboru Moravského muzejního spolku v Brně. Z díla : K historii krápník.jeskyň v Mladči u Litovle.Litovel 1936.; Pravěké nálezy v Mladči…Lito­vel 1938

Gregor, A.: Archeolog dr.J.Skutil, zemřel.- VVM, 17, č.1. S.101 – 102.(foto).; Hekele, František: Univ.prof.PhDr­.Josef Skutil.Kulturní kalendář Mohelnice 1965, č.10. S.6.; Dohnal, Vít: Olomoucká archeologie a její proměny. Olomouc, VSMO 2008. S. 137–140.

Literárním jm. Gustav Skýpala. Jeho otec byl legionář. Dětství a mládí prožil v pasekářské obci Oznici na samotě Nivka, odkud docházel do měšťanky a 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Zájem o literaturu a výtvarné umění ho přivedl do meziříčské Mladé scény, kterou v r. 1940 založili známí divadelníci Alfréd a Emil Radokovi. Své první verše publikoval na počátku protektorátních let inspirován Čapkovým překladem antologie Francouzské poezie nové doby, básnickými sbírkami Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Krátce po 2. světové válce vojákoval 6 měsíců v Olomouci. Po osvobození republiky odjel natrvalo do Prahy. Navštěvoval přednášky a semináře Václava Černého a Jana Patočky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od r. 1946 pracoval v nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama jako tiskový redaktor, posléze odbytový referent a v době tzv. normalizace byl odsunut na úsek pohlednicového merkantilu. V těch letech publikoval pod svým jménem verše pro děti a průvodní texty k vlastivědným fotosouborům (Beskydy, Šumava, Jižní Čechy, Západočeské lázně, Vysoké Tatry aj.) Knižně debutoval sbírkou pro děti Veselý rok (1948). Další knížka pro děti Zvířátka – vyšla s ilustracemi Aleny Ladové (1969). V r. 1969 vyšla sbírka básní Podzim s Diogenem. V roce 1990 vydal životopisnou črtu o valašském knězi Bosý kněz. Soubory jeho poezie z let 1940–1993 vyšly pod názvem Nebe pro pěší (1994) a Město, můj Getsemanský sad (1995). Okresní knihovna v Olomouci vydala u příležitosti návštěvy A.Skýpaly v Olomouci upomínkový tisk Z mého zvěrokruhu (2000).

Literární slovník severní Moravy a Slezska. 2001 Votobia Olomouc – Ostrava.S.269–270.; Všetička, F.: Podzim s Diogenem. In: Kolář, B.: Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc, VSMO 2006.S.303–304.; Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000.S. 139.; Kolář, B.: Haná v poezii. Antologie. Olomouc, Literární klub Olomouc 2008.S. 224–226.; http://www.wix.com/…k/fotografie

Email od fotografa Václava Valečka z Opavy 5.12.2012 -Vaclav.Valecek@seznam.cz Dobrý večer, nemusíte se ničho obávat a fotografii také stahovat nemusíte. Pan Skýpala je strýc mé přítelkyně a už jsem s ním hovořil. U fotografie uveďte mne,jako autora a vše bude v pořádku. V příloze je odkaz na mé stránky. Přeji Vám mnoho úspěchů a tvůrčích sil při dalším rozšiřování Vaší Galerie rodáků. Se srdečným pozdravem Václav Valeček

Narozen v Outěchovicích (n. Útěchovice). Medicínu vystudoval v Praze. Po studijním pobytu v USA pracoval v sanatoriu v Prosečnici (n. Krhanice). Poté pracuje jako lékař v Ostravě. 1946 se stal docentem sociálního lékařství a přišel do Olomouce jako první představitel tohoto oboru na LF UP. Řádným profesorem se stal v roce 1955. Připravoval učební texty pro posluchače medicíny. Pečoval o Ústav národního zdraví.

Zakladatelé a pokračovatelé­.Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996.S.199; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 109.

prof.MUdr. František Slabihoudek

Slezský kulturní pracovník, prof. dějin. Působil na gymnáziích v Opavě a v Přívoze. Usiloval o posilování národního vědomí studentů. Po vzniku Československa se věnoval politické činnosti jako poslanec (1918) a později senátor Národního shromáždění. Byl kustodem Muzea Matice opavské.

Ficek: Biografický slovník širšího Ostravska.seš.1..OK Prostějov.

V r. 1898 v Olomouci vyučoval v ústavu hraběte Poettinga po dobu 19 let, publikoval do odbor. časopisů a Ottova naučného slovníku.

Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918.Olomouc, 1938, S.269..

Narodil se v rodině faráře Církve československé husitské, vl.jm. Mazaný. V roce 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Litovli. Poté studoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. a promoval roku 1953. Pak působil jako stomatolog v Bohumíně, Přerově. Od roku 1965 pracoval v Prostějově jako dětský stomatolog a jako vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy až do konce září 1969. V roce 1967 založil v Prostějově Klub dárců krve, který byl první v celé ČSSR. V této době hodně publikoval nejen v odborném, ale i vlastivědném tisku Prostějovska. Psal o slavných rodácích – lékařích, o vývoji zdravotnictví na střední Moravě. Na podzim 1969 nastoupil na LF UP v Olomouci, kde zprvu působil na Ústavu sociálního lékařství jako odborný asistent až do konce dubna 1982. V září 1986 se stal vedoucím Katedry sociálního lékařství a dějin lékařství a 12. dubna 1990 byl jmenován profesorem. Přes čtvrt století přednášel na Palackého univerzitě a po celou dobu publikoval. První publikace mu vyšly už v roce 1954. Napsal tři monografie, několik zdravotně výchovných publikací pro mládež a skripta pro studenty. V roce 1994 odešel do důchodu, ale i nadále se věnoval badatelské a publikační činnosti. Byl přední osobností mnoha spolků, zejména Vlastivědné společnosti muzejní a olomoucké pobočky Ústavu dějin lékařství při Akademii věd České republiky. Vynikající znalec a obdivovatel českého písemnictví, jeho přednášky pro vysokoškolské studenty i jiné posluchače dokázaly zaujmout. Po roce 1989 vydal spolu se Svatoplukem Kášem Medicínské historky z Moravy (1990), Antologie českého lékařského humoru a v roce 2001 vydalo olomoucké nakladatelství Danal knihu humorných příběhů „ Olomoucký aeskulap se usmívá“. Emeritní přednosta Ústavu sociálního lékařství LF UP zemřel náhle za tragických okolností .

Stratil, V.: Jubilant historik lékařství. Kdy-kde-co v Olomouci, 1980, leden, S. 11. * Všetička, F.: Historik lékařství Slavětínský slaví sedmdesát. Svoboda,30.1.2000. * Ševčíková, Hana: Malá galerie nejen význačných rodáků a občanů Velkého Týnce. In: Čtení o Velkém Týnci. Velký Týnec 2007. S.74.;

Prof. MUDr. Milan Slavětínský CSc.

Základní hudební vzdělání u otce Klementa Slavického /1863–1941/, při koncertech doprovázena manželem MUDr. Otakarem Vondrovicem. Žila a bydlela v Přerově v Mostní ulici.

Československý hudební slovník.2.sv.P., 1965.S.515.

Narodil se v Milkově. Stud. do kvinty Slovanské gymnázium v Olomouci, pak přestup do 3. roč. učit. ústavu v Olomouci, od r. 1876 učitel v Milkově, 1895 v Hrochově, od r. 1904 v Kozově. R. 1916 psnzionován a poté žil v Litovli. Odborné statě ve Věstníku Klubu přírodovědců v Prostějově. Sbírku brouků předal Zemskému muzeu v Brně.

Slavík, B. : Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 43–44. ;Springer Jan: Co dala Haná české literatuře. Olomouc 1940, S. 48. /chybné datum úmrtí/ ;Nekrolog /ČVSMO 1939, S. 184–185. ;Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli. . . ?Praha 1962, S. 244. ;.

Milkov je nyní součástí obce Ludmírov.

Hrochov je součástí obce Lipová (u Konice)

Kozov je součástí obce Bouzov.

Narozen v obci Milkov (n.m.č. obce Ludmírov). V Biskupství u Náměště na Hané se učil knihařem, působil v Olomouci u arcibiskupského knihaře, poté v Prostějově, Brně a v Šumperku byl na vojně. V roce 1922 založil v Olomouci odborový Svaz knihařů a byl až do roku 1928 předsedou Společenstva živností ozdobných. V Mikulově založil knihovnu. Užíval pseudonym Miloš Milkovský.

Bartocha, Rostislav: Písmák Karel Slavíček. Časopis Vlasteneckého Spolku Muzejního Olomouc, 1946, S. 374–383.; Fischer, R.: Olomoucký památník 1848–1918, Olomouc 1938, S. 270.

Studoval. v Olomouci, Vyškově, mat. na G v Litovli. Soukr. stud. hud. u A. Petzolda v Olomouci a J. Kvapila v Brně. 1924–1928 ředitelem kůru u P. M. Sněžné v Olomouci, od r. 1928 varhaníkem na dómě. 1931–32 vyuč. hře na varhany v Žerotíně, 1942–1961 korepetitor a kapelník olom. divadla a komponoval pro DOS scénickou hudbu, deset let vyuč. na LŠU v Přerově a v Lipníku n. Bečvou. Redigoval knihy u olom. nakl. Č. Berana. Publikoval vlast. články a hudeb. referáty. Skladatel sakrální hudby, balety, operety, operu aj.

Československý hudební slovník.II.Praha 1965.S.918.; Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.728–729.; Setkání s hudební tvorbou St.Vrbíka…ZVSMO 1985, č.21–22, S.15–17 /fotografie/.;-is-: Kde je hudba domovem.=Kdy-kde-co v Olomouci, 1975, srpen, S.28–29.;

Studoval České gymnazium v Brně, poté učitelský ústav v Příboře. V letech 1881–1888 působil v Přerově, poté přešel do Kroměříže na Českou dívčí školu, kde učil 20 let. V r. 1907 se stal ředitelem obecné a měšťanské školy chlapecké v Kroměříži do r. 1924. Od r. 1924 řídil školu živnostenskou. Pracoval v různých spolcích, zejména ve sportovním klubu Haná, v Moravanu, v YMCA. Připojil se k pravoslavné církvi v Kroměříži.

Nekrolog: Večerka Jan: Haná, 15.9.1927, č.214.; Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v kroměříži. Kroměříž 1947. S.36.

46. rektor olomoucké univerzity v období 22.1. 1730 – 17.12. 1733.

Žurnál UP, 25.5./2007, č.16, S. 9,10.; Žurnál UP, 1.6./2007, č.17. S.9,10.; Žurnál UP, č.18, 15.6.2007. S. 9;

Profesor na grafické škole v Praze. Zabýval se portrétní tvorbou, figurální kresbou, grafikou.

SOKA Přerov.

Malíř kostelních obrazů v Prostějově a Kroměříži.V Kro­měříži jsou 2 obrazy kaple signovány F.P.Sluka pinxit 1861.

Toman, P.: Slovník výtvarných umělců.II.,S.463.; Páleníček, L.: Za pochodní krásy.Kroměříž 1945.S.57.;.

V roce 1941 vyučen fotografem v Prostějově, do r. 1950 pracoval ve fotoateliérech ve Valaš. Meziříčí, Přerově a Olomouci. Poté do 1957 fotoreportérem Severomoravského krasu, Moravského krasu a Čedoku Praha. Do 1966 vedoucím fotolaboratoře ČSTV KV v Ostravě. Od r. 1966 samostatný fotograf a člen SČSVU. Fotografuje od r. 1928. Od počátku se zajímal o krajinářskou fotografii, architektury a historických objektů. Bohatá publikační činnost. Z knih: Beskydy (1974); Velehrad (1991); Jeseníky (1970); Olomouc ve fotografii (1969); Flora.Olomouc (1973); Litovel (1977); Valašské muzeum v přírodě (1976); Kroměříž (1970); Olomouc ve fotografii (1970).
;Katalogy, kalendáře, reklamní fotografie. V rodinné tradici pokračuje dcera Jana S. , abs. FAMU. Laureát Ceny města Olomouce v r. 2007. Cenu převzal jeho syn.

Olomoucké hřbitovy a kolumbária, Olomouc 2001. Slovník osobností východní Moravy. – Valašské Athény.

Na přelomu let 1937–1938 založil s dalšími spolužáky první swingový soubor v Olomouci " Cholera Boys", kde hrál první trubku. Účinkovali především na studentských akcích, zajížděli hrát do Prostějova. V roce 1939 maturoval v Olomouci na Slovanském gymnáziu. Poté studoval v Praze a působil jako redaktor hudebního vysílání Československého a Českého rozhlasu.

Čeští skladatelé současnosti. Praha 1985.S.257–258. Encyklopedie jazzu..III. Praha 1990.S.488–489. V sýpkách ducha. Olomouc 1992. Zedník, M.: Vzpomínky protkané swingem.II. Olomouc 1988.

Maturoval na gymnáziu v Zábřeze a poté absolvoval učitelský ústav v Příboře. Poté učitelem v Dubicku v roce 1914. Za války na italské frontě, kde vážně onemocněl. Po válce učil v Písařově.Ře­ditelem měšťanské školy v Brodku u Konice v letech 1924–1934 a poté od září 1934–1938 ředitelem školy ve Šternberku. Zasloužil se o zřízení českého gymnázia ve Šternberku v roce 1935. V Olomouci okresním školním inspektorem. Učil též v Bohuňovicích. Psal články do pedagogického a kulturního tisku a do Stráže Moravy. Účastnil se pedagogických kongresů v zahraničí. Léčil se na tbc v Tatrách a ve 48 letech zemřel. Pohřben ve Zvoli.

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk.Šumperk 1990.S.138–140. Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem.Šter­nberk 2010. S. 117–118.

Malíř, grafik, autor realizací v oboru užitého umění ( gobelíny, knižní grafika, plakáty, značky, medaile, domovní znamení) a průmyslového výtvarnictví. Studia: Závodní učňovská škola grafická při n. p. Svoboda v Praze, obor litograf – reprodukční grafik ( 1954–1957, V. Bubeníček, O Menhart), soukromě studoval u malíře a grafika F..Bělohlávka, absolvoval večerní kursy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1977 , kolektivně od roku 1969 . Zastoupení v soukromých sbírkách: CZ.Ceny: Medaile rektora Univerzity Palackého v Olomouci za podíl na rozvoji školství ( 1986), Pamětní list s medailí od Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci (2005). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Registován při Českém fondu výtvarných umění ( 1982–1987), Unie výtvarných umělců České republiky ( 1990–1998), Unie výtvarných umělců Olomoucka (od 2000). Autor pamětní desky věnované Amadeu Mozartovi na Hauensetildově domě na Dolním náměstí v Olomouci, který byl odhalen 5.12.2001. Výstava k 70 tinám umělce se konala v Galerii G s názvem Ohlédnutí ve dnech 1.4. – 2.5.2009. Průřez torza tvorby, která zůstala po povodni v roce 1997.

Zatloukal, P.: 1.souborná výstava unie výtvarných umělců Olomoucka.Olomouc 1991.;. Matyáš, Bohuslav: Smuteční řeč 6.6.2012.

V roce 1914 maturoval na České reálce v Olomouci, kde žákem prof.Wellnera. Poté absolvoval AVU Praha, kde žákem prof.Nechleby. Absolvoval studijní pobyty v Bulharsku, Alžírsku, Jugoslávii, na Podkarpatské Rusi a v Hluku na moravském Slovácku, kde působil v letech 1935–1945. První výstavu měl v Prostějově v roce 1929. V roce 1932 portrétoval devítiletou dívenku a klavíristku Boženu Němcovou, provdanou Kalábovou (1923–2015). V Olomouci zakotvil v roce 1945. Stal se členem Skupiny olomouckých výtvarníků, v r. 1952 byl zvolen předsedou krajského střediska výtvarných umělců v Olomouci. Náměty čerpal z okolí Olomouce. Zemřel v terénu na cestě u Olomouce. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci, pomník je v urnové části ozdoben reliéfem dívky držící paletu, od akademického sochaře Josefa Bajáka.

Fischer, Richard: Čeští spisovatelé a umělci z okresu mohelnického. Olomouc 1930. S.37–38. Lakosil, Jaromír: Zpravy Vlastivědného ústavu v Olomouci 1983, č. 223. S.5. Dolívka, Josef: Výtvarníci prostějovského regionu. Prostějov, KPVU 2007. S.112–113.

Narodil se ve Věrovanech. Studoval umělecko-průmyslovou školu v Praze, pak pedagog v Praze. Po první sv. válce 1921 se stal profesorem kreslení a rýsování na České státní reálce. Měl vliv na celou řadu olomouckých výtvarníků např. Aljo Berana, Slavoje Kovaříka, Ing. Hynek a další. Pracoval s olejem a akvarelem. Náměty venkov a Olomouc. Zemřel v Interní léčebně pro dlouhodobě nemocné v Moravském Berouně.

Region Věrovany. 3/2000.

V r. 1891 abs. SG v Olomouci, poté začal studovat bohosloví v Olomouci, po 2 letech přešel do Prahy na FFUK, studium věd přírodních. Za studií asistentem Musea král. čes. u prof. Friče. Středoškol. prof. na G v Prostějově. Od r. 1907 okres. šk. insp. v Zábřehu. Prof. v Kroměříži. Badatel čelechovického devonu, dlouholetý člen a funkcionář Přírodvědec. klubu v Prostějově.

Símě hořčičné.Olomouc 1947, S.75.;Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov 1848–1960.Olomouc UP 1968.;Springer, Jan : Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.48.;.

'

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1876, po studiu v Praze se vrátil r. 1885 do rodiště a v listopadu 1885 přijal místo lékaře v Litovli, V r. 1918 zvolen starostou města. Zajímal se o etnografii, vlastivědu. Psal kroniku muzea, archivu a Pamětní knihu města Litovle.

Slavětínský, M. : Litovelský lékař Dr. Jan Smyčka. =ZVSMO 1985, č. 21–22, S. 27–28. ; Z litovelské historie. =Stráž lidu 1977, 29. 10. , S. 4. ; Změna data narození z 20. na 21. , ověřeno v matrice, Muzeum v Litovli, pí Doleželová, květen 1994. ;.

Narozen v obci Drahlov (n.m.č.obce Charváty). Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci v r. 1884. Jeho zájem se brzy zaměřil na žurnalistickou činnost. Začal spolupracovat s časopisem Naše otázky, vydávaným v Ostravě, nakonec se stal jeho redaktorem. Založil měsíčník Kraj, který záhy zanikl. Přešel do redakce Novin těšínských. Dokázal je zdokonalit, obohatil jejich obsah o beletristické příspěvky (povídky, básně), což se ukázalo jako úspěšné. V roce 1907 ukončil činnost v Novinách těšínských a redigoval týdeník Hlasy z Hané, později se stal redaktorem Pozoru. Ale i tam pokračoval ve svém zájmu o Těšínsko.

Kunc, J.: Kdy zemřeli…?Praha 1962, S.247.; Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.2.Opava 1976.; BSSSM, seš.4 (16.) Ostrava 2003. S. 111.

V matrice uvedeno jméno Josef Smékal.