Osobnosti Moravy.eu

Dlouholetý vedoucí (1954–1974) SG v Prostějově. Po absolvování ČVUT (obor zeměměřičství) v Brně, nastoupil roku 1935 ke Katastrální měřické službě v Užhorodu. Později (od r. 1938) působil na Moravě při zaměřování okresních měst Kroměříž, Hranice, Rožnov, Místek aj. Byl výrazným typem zlepšovatele a novátora na všech úsecích své činnosti, publikoval zejména v GaKO. Jeho záslužná činnost byla několikrát oceněna. Nejlepší pracovník rezortu ÚSGK. Publikoval stati v odborných časopisech Geodet. a kartograf. obz. , Zeměměřičství atd.

Nekrolog. Geodet. a kartograf. obz. , 36, 1990, č. 3, S. 74.

Přednosta dětské kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci od r. 1963, autor lékařských publikací o pediatrii. Člen VSMO 1963 – 1975.

Kapitoly z dějin olomouc.univer­zity.Ostrava 1973.S.319.; N: Časopis českých lékařů, 1975, č.22, S.696.; Praktický lékař, 1975, č.18, S.694 – 695.;.

'

Stud.obch.akad v Olomouci, 1945 maturoval, doktorát obojího práva r.1951 na KU v Praze.Od r. 1965 prac.GŘ VHJ Sigma v Olomouci-1970.Poté pracoval v Ostravě v pojišťovně až do důchodu r.1988.Od r.1990 spolupracuje s UP, pověřen řízením příprav.prací v souvislosti se vznikem práv.fakulty a funkcí děkana fakulty. Vědecky a pedagogicky působil i v zahraničí, zvláště na právnických fakultách v Grazu, Curychu, Drážďanech, Petrohradě, Kyjevě, New yorku a ve Washingtonu. Za jeho působení získala Právnická fakulta UP v r. 1996 prestižní cenu Hannah Arendt, udělovanou Koerberovou nadací. V r. 1998 dostal Cenu města Olomouce in memoriam.

Žurnál UP 1990, č. 8, S. 1 a 4. ;/fotografie/; Univerzita Palackého. Právnická fakulta 1994–1995. Olomouc 1994. ; Vyhnánek, Leoš: Zemřel děkan právnické fakulty M. Liberda. Hanácké noviny 8. 1. 1998, S..3.

Doc. JUDr. Miroslav Liberda

První muž, který přeletěl Atlantický oceán za 33, 5 h. 20–21.5.1927.V roce 1938 zahájil se svou chotí cestu kolem světa.Vzhledem ke špatnému počasí náhodně přistál 2.9.1938 v 16, 55 h.v Olomouci na letišti v Neředíně.Stal se hostem olomoucké vojenské posádky.Byl ubytován v hotelu Národní dům.Odjížděl druhý den dopoledne v 11 h.z hotelu na letiště.Film o této události uložen v Národním filmovém archivu v Praze.

Malá československá encyklopedie.Praha, Academia 1986.S.817.;Za­vadil, Miloš: K padesátémupátému výročí náhodného přistání plukovníka Charlese Lindgurgha v Olomouci.In: Ročenka SOKA v Olomouci, 1993, 2 (21), S.192–194.; Týdenní Našinec, roč.1, č.35, 3.9.1938, S.9.;.

R.1967 abs.ŠUŘ v Brně, 1970–75 AVU Praha u doc.L.Čepelá­ka.V r.1983 zís­kal Bronz.plaketu Premi internacional de dibuix Joan Miró v Barceloně.Sa­most.vystavoval v Olomouci r.1983.Věnuje se grafice a kresbě, řeší výstavnickou grafiku.Žije a pracuje v Olomouci.Graf­.techn.:sítotis­k, ofset.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti. Olomouc 1989;Katalog výst. Současná česká grafika. Praha, 1989, S. 133. : 26 mladých výtvarných umělců Olomoucka. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci, 1980. ;

Od útlého dětství žil v Litovli. Střední knihovnickou školu studoval v Brně. Po maturitě působil v letech 1980–1986 v Okresní knihovně v Olomouci. Jako mladý, začínající pracovník nemohl z platu knihovníka uživit rodinu a proto odešel z oboru do obchodního resortu. Vystřídal několik zaměstnání. Výtvarný talent zúročil v propagačním oddělení Jednoty, kde pracoval jako litograf. Po sametové revoluci se opět dostal ke svým milovaným knížkám a vedl prodejnu hudebních kazet, knih a gramofonových desek v Olomouci, poté působil v Uničově a pak krátce vedl prodejnu TYCHO. V červnu 1996 se stal majitelem knihkupectví a posléze Antikvariátu Atlas Alfa v Litovli. Ilustroval a psal leporela. U titulů Tom a Mimi (1992) Znáte je ? (1994), Z pohádky do pohádky (1995), Jedeme, plujeme a létáme (1995), Grimm: Märchen (1995) aj. najdeme v tiráži jeho jméno. Psal texty a básničky, ilustroval učebnice a školní pomůcky pro pedagogická nakladatelství. V letech 2010 a 2015 mu vyšly tyto tituly hanáckých bájí a pověstí „Tož tak“ (2010) a fejetonů, písniček ,básniček a vzpomínek „Tož baď“ (2011).; " No deť" (2012); " Hanácká konverzace" (2013); a " Dež se se narodil a co belo potom" (2014). Je aktivním členem ochotnického divadelního odboru Sokola v Litovli, kde se uplatnil nejen jako herec, ale i režisér. Spolupracuje i s Hanáckou Mozekou – zejména o adventu, ale i v pořadech Hanácké ambasády „Přendite si splknút“, které se konají dvakrát či třikrát za rok. V roce 2000 stál u zrodu Klubu litovelského petanque , kde byl osm let prezidentem KLIPu. Každoročně pořádá turnaj pro děti a mládež pro Modrou velrybu v Bílé Lhotě. Vášnivě se věnuje také sběratelské činnosti – sbírá pohledy, zejména kulaté, staré pohlednice, zápalkové etikety, a dětské knihy. Od podzimu roku 2010 je členem zastupitelstva v Litovli, kde působí v Letopisné komisi. Jeho velkým snem je prosadit v Litovli muzeum dětské knihy.

Červencová výročí středomoravského regionu.In: Týnecké listy, 2011, červenec.S.7. e­mailová zpráva ze dne 20.6.2016.

http://otavinka.blog.cz (50 Petr Linduška 50 )

Syn bývalého vojenského kapelníka. V r. 1919–1924 studoval Učitelský ústav v rodišti a poté dramatické oddělebí brněnské konzervatoře, zde zejména operní režii v letech 1921–1925. Poté nastoupil hereckou dráhu v brněnské činohře, kde do r. 1930 a pak hercem a režisérem v Bratislavě 1930–1932, režisér činohry a opery v Plzni 1932–1933. Krátce působil v Divadle Vlasty Buriana a ve Švandově divadle na Smíchově v Praze, v letech 1934–1935 v Kladně jako šéf činohry a poté v Pardubicích. V Olomouci působil 1937–1943. Začátkem prosince 1938 připravil režijně světovou premiéru dosud nehrané prvotiny Ant. Dvořáka „Alfréd“, která se konala za přítomnosti skladatelova syna Antonína a dcery Magdy.V lednu 1940 nastudoval v olomouckém divadle s dirigentem Jaromírem Židem Kovařovicovu operu „Na starém bělidle“, která se vysílala přímým přenosem v čs. rozhlase. V létě se podílel na osvětové činnosti a přednášel v kursech pro divadelníky v Brně a ve Frenštátě. Vletech 1943–1944 působil u Lidového divadla v Brně., 1945–1947 působil jako režisér opery, činohry a umělecký tajemník v Brně. V roce 1945 hrál ve filmu Tři knoflíky. 1947–1949 ředitel divadla v Opavě, poté 1949–1968 opět v Brně. Velkého úspěchu dosáhl v r. 1958 v Moskvě a r. 1959 v Leningradu. V r. 1961 a 1964 se účastnil Smetanovy Litomyšle. Poté opět v Opavě ředitelem divadla do r. 1970 a poté opět 1970–1974 v Brně. Záslužná byla i jeho pedagogická činnost na konzervatoři a JAMU.

ČBS.Praha 1992.S.410.;. ČSHS. I. Praha 1963. S.835.; Zpravodaj KPOB 2009, říjen; Zpravodaj Klubu přátel opery a baletu ND Brno. 2007, červen.;

Studoval G v Kroměříži, bohosloví v Olomouci, v letech 1906–7 předseda Literární jednoty bohoslovců olomouc. Vysvěcen 1907. Působil v Horní Hynčině, Jestřebí, nyní souč. Město Libavá. 1911–1914 psal kritiky do Našince, přisp. do Archy, 1914 organizoval první výstavu katol. spisovatelů v Holešově. Člen DLU od r. 1913. pseud. Ahasver, Em. Smutný. Jeho pozůstalost zprac. Vilém Bitnar,

/ba/: Odešel předčasně.Lid.dem., 1990, 2.8., S.5.;Springer, Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.27.;Poselství­.Olomouc 1938, S.302–303.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů..Praha, SPN 1973, S.888;

V Olomouci působil 1923-září 1926, poté v ND Praha. Zahraniční cesty. Zasloužilý člen ND 1960. ;

Československý hudební slovník.Sv.1., P., SHV 1963, S.835–836.; Přehled úmrtí osob čes. a slov.hudební kultury v letech 1965–1982.P., Divadel.ústav 1983..; Národní divadlo a jeho předchůdci.Praha, Academia 1988, S.280.;.

Pocházel z kantorské rodiny. Od 4 let hrál na klavír, měl absolutní sluch. Od 12 let získával ceny na soutěžích. Studoval gymnázium v Kroměříži v letech 1953–1955, pak konzervatoř v Brně 1955–1959, některé ročníky současně. JAMU absolvoval v letech 1959–1963. Podněty získával i z jazzu. Studium ukončil skladbou "Symfonieta pro velký orchestr.op.2­. Aspirantské studium hudební teorie na JAMU absolvoval v letech 1966–1969. Titul PhDr. získal na UP v Olomouci r. 1972, CSc. v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Prazer. 1989. Na JAMU se habilitoval v oboru hudební teorie r. 1992. Bohatá publikační činnost, recenze koncertů, knih. Dílo hudební: klavírní skladby, pro housle a klavír, orchestrální, filmová a scénická hudba, improvizace aj.

Matzner, A.: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby.3.Praha 1990. S.321.;. Kittnarová, Olga: Rozeznělé partitury. ARSCI 2002. S. 223–224.;

Narozen v Nenakonicích (n. místní část obce Věrovany). V r. 1877 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Po vysokoškolských studiích působil v Olomouci od r. 1881 u soudu a v letech 1882–1887 u Dr. Žáčka. Jednatel Žerotína 1886–1888 a též činný v Národní jednotě. Poté působil v Přerově, kde byl v městské zastupitelstvu jako náměstek starosty a to v letech 1896–1904 a 1907–1910. Zemřel v Kročehlavech (n. místní část města Kladna).

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.178.;.

Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde maturoval v roce 1936. Po vysokoškolských studiích působil v letech 1946–1951 na neurologické klinice Fakultní nemocnice a pedagogicky na LF UP. Poté odešel na Slovensko.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973. S. 328.; V sýpkách ducha. Olomouc, SG 1992. S. 155.; Padesát let z dějin olomoucké univerzity. Olomouc, UP 1996.;

Působil ve Vídni, činný na Moravě. Vystavěl novou kapli Cyrila ve Velehradě r. 1862;restauroval dóm v Olomouci a zbudoval seminář v Kroměříži.

Toman, P.: Slovník II.Praha 1947, S.39.;.

Z data narození je známo jen: 0. 0. 1826

V Třebíči žila 1944–45. Poté žila a tvořila v Olomouci. 1960–1968 pracovala v armádě jako knihovnice. Od té doby se trvale věnuje literární práci. Spisovatelka, etnografka-folkloristka, uměl. ved. folkl. souborů: Slaměnky, Tetke a stréci, sběratelka lid. tradic na Hané a autorka divadelních her, pohádek, pověstí. Debut r. 1965 Za horama za dolama. Publikovala též v regionálním a celost. tisku. 1990-zaklad. folk. festivalu Lidový rok ve Velké Bystřici, 1991– zaklad. odb. konference Lidová kultura na Hané, 1956–59 spolupráce s dětsk. souborem Komenium. 1990 člen Obce spisovatelů, Obce moravskoslezsk. spisovatelů.

Ševčíková, Hana: Helena Lisická: Medailon regionální spisovatelky.O­lomouc, OK 1982.; Kobza, F.: Korálky z pověstí a tradice.ZN, 1986, 10.4., S.5.; Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc SISŠ 1993., Kdo je kdo v ČR na přelomu 20.stol., Praha 1998., Málková, I.: Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), Olomouc 2001., Slovník českých spisovatelů od r. 1945, 1.díl, Praha 1995., Slovník české literatury 1970–1981, Praha 1985.,

Po absolutoriu lesnické školy v Písku začínal jako úředník na panství ve Lnářích. Podněcován T. Mokrým, aby rozvinul svůj malířský talent, vydal se 1895 na studia na AVU do Prahy do krajinářské speciálky Julia Mařáka a po jeho smrti pokračoval v u R. Ottenfelda (do r. 1901). V letech 1902–1903 studoval grafiku v Mnichově. Člen České akademie věd a umění. Představitel české krajinářské školy, směřující vývojově od realismu k impresionismu. Oblíbenými tématy jeho tvorby byly motivy z lesního interiéru a ze života lesní zvěře (Liščí rodina, 1915, 1921; Koncert v lese, 1927; Cesta lesem, 1928). Cyklus jeho kreseb zvěře inspiroval Rudolfa Těsnohlídka k napsání pohádkové knížky Příběhy lišky Bystroušky a ten zase Leoše Janáčka k napsání světově proslulé opery stejného jména.

Kalvoda, Alois: Přátelé výtvarníci. Praha 1929.; Kopa, Jaroslav: Čeští malíři impresionisté. Praha 1934.; Šantavý, františek: Stanislav Lolek, Joža Uprka – grafické dílo. 1982.; Lolek, Stanislav: Lovecký deník. Zábřeh 1947. Dvořák, František: Stanislav Lolek – umělec tajně slavný. (2006 úvod výstavy) Lolková, Krista: Zamyšlení nad mým prastrýcem Stanislavem Lolkem. – oba články na webu www.kavarna-lostice.cz

Oprava data narození dle článku Mgr. Kristy Lolkové.

Stud. v Uničově, učitel. ústav abs. 1864 v Olomouci, učitel na Konicku/Runářov, Klužínek, Ospělov, Ptení/, 1871 Palonín –17 let. Otec Stanislava Lolka, ak. malíře. R. 1888–1905 ve Zvoli. Zpracoval historii Zábřežska.

Z díla: Paměti z mého života. =úryvek publ. v čas. Komenský 1908., Pověsti Zábřežska = Severní Morava, sv.1. Zábřeh 1957, s.37–40.,

Slovník učitelských osobností okresu Šumperk. Šumperk 1990, s.113–115. /fotografie/., Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí, UP 1998.

Hradečná – nyní Nová Hradečná.

Jeho dědeček Jakub Lolek, strýc Stanislav Lolek. Absolvoval Gymnázium v Zábřeze, studoval grafickou školu v Olomouci. Vrací se do rodiště, pracuje ve Společenské knihtiskárně, vedl tiskárnu až do její likvidace r. 1952. Pořádal přednášky. Předseda zábřežského muzejního kroužku. Dlouholetý spolupracovník SM, Moravského severu, Průvodce kulturou Zábřežska. Seriál článků o E. Welzlovi v Našem slově. Jeho syn Ctirad Lolek, PhDr.

Spurný, F. /SM, 1969, sv. 18, S. 71–72. /+ bibliografie, foto/;. Nekrolog. Moravský sever 20/2003. BSSSM, seš.5 (17.) Ostrava 2004 S. 95–96.

Vyučen elektromontérem. V roce 1972 maturoval na SPŠE v Mohelnici. V letech 1973–1978 mistr odborného výcviku. V roce 1975 si doplnil pedagogické vzdělání, 1984 získal titul PhDr.. V letech 1979–1981 vedoucí učňovského střediska, 1981–1990 ředitel SOU, 1992–1993 ředitel kempu. Od roku 1994 s manželkou soukromě podnikal. Od roku 2002 starostou města Loštic.

Fialek, Petr: Loštice. Město a lidé 1948–2008. Mohelnice 2010. S.9.

Do školy chodil v Bučovicích. V Olomouci působil od r. 1864, prof. na němec. gymnáziu, poté hlavním učitelem učitel. ústavu v Olomouci, od 1878–1880 ředitel reálky v Prostějově, v letech 1880–1884 opět v Olomouci. Od r. 1884 byl ředitelem gymnázia v Uherském Hradišti. Zakladatel Matice školské v Olomouci. Literárně činný. Hojně publikoval v časopisu Komenský.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.179–180.;.

Vystudovala gymnázium ve Znojmě, spolupracovala s divadly v Prostějově. Od roku 1965 pracovala jako archivářka Státního divadla Oldřicha Stibora a začala studovat divadelní vědu v Brně. V roce 1979 se přestěhovala do Prahy, kde působila v řadě divadel jako lektorka dramaturgie.

Z paměti literání Olomouce. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní,2004,S.258

Od r. 1879 v Olomouci, dómský choralista, činný v Žerotíně, učitel hudby a zpěvu.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.180.;.

Pracovník Katedry bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na olomoucké univerzitě vystudoval českou a polskou filologii. Přednáší úvod do studia jazyka, českou lexikologii a lexikografii a také rétoriku. Kromě toho se rovněž zabývá zkoumáním česko-polského jazykového pomezí a konfrontací češtiny a polštiny. Přednášek na zahraničních univerzitách, např. v Krakově, Katovicích, Poznani, Lipsku, Kodani. Proděkan FFUP pro pedagogic. činnost a učitel katedry bohemistiky a slavisty. Absolvent UP r. 1955, poté půs. jako střed. prof. Autor více jak 125 odb. článků a statí. Prof.PhDr. Edvard Lotko, CSc.

• zdn-: Šedesátiny.Žurnál UP, 1992, č.18, S.7.;.

Vystudoval teologii a vstoupil do řádu sv. Dominika. 1874 byl vysvěcen na kněze. Ve službách řádu působil v Olomouci, Uhrách, Praze. Podílel se na vzniku uč. ústavu pro dívky v Olomouci. Zemřel v Místku (n. Frýdek-Místek).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.83;

Moravské osobnosti umění a kultury. REGO/SVKOL;.

Vl.jm. Filippo Alberto Lucchese, v německém prostředí psán Luchese. Zaměstnán ve vídeňských habsburských službách jako císařský ing. a architekt. Svou činností zasáhl i na Moravu, po 1650 navrhl hr. Rottalovi zámek se zahradou a přestavbou kostela v Holešově a pracoval pro Lichtenštejna při přestavbě letního sídla olomouckých biskupů, zámku v Kroměříži. V období 1664 – 1666 pracoval v Olomouci na projektu biskupské rezidence, která je jedinou stavbou tohoto architekta v Olomouci. Po r. 1665 dodal plán tzv. Podzámecké zahrady v Kroměříži. Vytvořil řadu barokních staveb ve Vídni a na Moravě (Holešov, Kroměříž, Olomouc).

Hlobil, I. : Olomouc. Praha, Odeon 1984. S, 89–90. ;Poche, E. : Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha, Academia 1975. S. 273 – 274. ;Richter, V. : Filiberto Luchese na Moravě. In: Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1934. Praha 1935. ;. V měsíci květnu si připomínáme…Kdy-kde-co. Olomouc, květen 2011. S.2. Wi­kipedia.cs