Osobnosti Moravy.eu

Rodina přišla do Šternberka ze Slovenska v roce 1948. Po ukončení základního vzdělání pokračoval ve studiu 1952 – 1956 – Vyšší průmyslová škola strojnická Uničov 1975 – 1978 – Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, katedra Teorie kultury 1979 – jmenován doktorem filozofie /PhDr./ v oboru Teorie a dějiny výtvarného umění na FFUP v Olomouci 1990 – udělena vědecká hodnost kandidáta pedagogických věd /CSc/ na Masarykově univerzitě v Brně za práci na téma Výtvarné umění a ekologická výchova. Zaměstnání 1956 – 1970 Uničovské strojírny Uničov – jako obchodní zástupce 1970 – 1978 Opravárenský závod 026 Šternberk – jako obchodní zástupce 1978 – 1990 Krajské vlastivědné muzeum Olomouc – ředitel 1990 – doposud – svobodné povolání – spisovatel, básník, publicista.

Společenské aktivity 1980 – 1990 členem vědecké rady FFUP Olomouc. 1980 – 1990 externím učitelem na katedře Teorie kultury FFUP Olomouc 1981 – 1990 členem vědecké rady Památníku národního písemnictví Praha 1980 – 1990 člen vědecké rady Okresního vlastivědného muzea Šumperk 1983 – 1990 členem Umělecké komise pro volné umění při ČFVU v Olomouci 1980 – 1990 členem Umělecké komise pro výtvarné umění Ostrava 1984 – 1990 člen Krajské rady muzeí a galerií Severomoravského kraje 1985 – 1990 člen Krajské rady muzeí a galerií Jihomoravského kraje 1996 – doposud – člen Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků Praha 2001 – doposud – člen Unie českých spisovatelů Praha 2006 – 2012 – Literární klub Olomouc

Bibliografie

Úvod do teorie životního prostředí – učebnice pro vysoké školy Šternberk – kolektivní obrazová publikace Smutek psích očí – tematické povídky o psech a jejich soužití s lidmi – 2000 Libor Vojkůvka – monografie o známém naivním malíři – 2000 Štěstí v naivitě – básně mladého věku – 2001/ insitní juvenilia/ Šternberská studna – tematické povídky ze společenského života – 2001 Křest vínem – tematické povídky o sdružení Přátel Dionýsova džbánku – 2002 Paralelní svět – tematické povídky ze světa duševně nemocných – 2003 Přelízky – románová novela o útěcích od civilizace a o smyslu emigrace – 2004 Listí na vodě – tematické povídky o rybářích, rybách a stromech – 2005 Klamy – tematické povídky ze světa méně obvyklých zvířat a lidí – 2006 Alter Ego – novela z doby nedávné i současné – 2007 Milé promile – povídky ze Šternberských hospůdek – 2008 I vrány zpívají – soubor insitních básní 2000 – 2007 – 2008 Nekrology – o těch co nejsou, ale měli by být ještě mezi námi – 2009 Josef Sedlák – Kam odlétají ptáci – básně /jako editor/ – 2009 Josef Sedlák – Jarní vítr- básně mladého věku /jako editor/ – 2009 Josef Sedlák – Dobrou noc vrány – Dobrou noc majolenky – překlady/jako editor/ – 2009 Igor Hejmovský – Psáno doutníkem – básně /jako editor/ – 2009 Povídky od Sitky – povídky motivované říčkou Sitkou / vydání 2010/. Jizvy hvězdné hory – insitní básně popírající současnou postmodernu /Vydáno 2010/. Racek na Hané – Rodnému kraji a přátelům insitní poezie. /Vydáno 2011/. Plavci – plavecké sporty ve Šternberku – hledání dějin města /jako editor/ – Vydáno 2011 Anamnéza štětcem – literární triptych o šternberských /insitních?/ malířích /2012/ Boršč – novela věnovaná posledním dnům Igora Hejmovského a jeho otci Vladimírovi /2013/ Apoštol fikce – novela o amatérském pedagogovi, který učí malbě /2014/ Cizí stopy – epické předlohy a jejich transformace do jazyka poezie /2015/ Město v slzách – bibliofilské vydání vybrané poezie /2016/ Manéž klaunova slova – kritický pohled na současnost /2017/ Kontrapunkt slova a hudby  – hold hudbě /2018/ Pro i proti – novela o tom, co bylo a je Večerní meditace – ze všeho trochu – básně

Ocenění Památník národního písemnictví – Čestný diplom za rozvoj literárního muzejnictví a kulturních literárních styků Filozofická fakulta Olomouc – Pamětní list Za úspěšnou spolupráci a zásluhy o rozvoj fakulty Zlatá medaile Univerzity Palackého – za spolupráci a rozvoj vysokého školství v Olomouci Zlatá medaile Univerzity Palackého z roku 1948 udělena k padesátiletému jubileu Vyznamenání udělené Krajem Ostrava – Vzorný pracovník kultury Medaile Památníku národního písemnictví – Za rozvoj literární kultury Cena města Šternberka – Za významnou literární činnost (2006)

dopis OSM/01 Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010.S. 141–142. meil ze dne 15.9.2017 parte meilem dne 10. 4. 2024 ve 20:53

PhDr. Jaroslav Váňa, CSc.

Stud. v Jihlavě, pak bohosloví, ale odešel a studoval profesuru v Praze. Začátkem 1853 začal působit v Olomouci, jako profesor češtiny a dějejpisu na německém G. Zde do r. 1871. Bydlel v Kapucínské ul. 8. R. 1863 vydal Stručnou vlastivědu Moravy a Slezska, též v němčině. Celkem 7 vydání. Mnoho studentů probudil k národnímu uvědomění. Vzpomíná na něj i Jan Havelka.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1938.S.325 – 327.;.

Působil na UP od r. 1946, ved. katedry pedagogiky na přírodovědec. fakultě UP v Olomouci. Působil též v Ústřední pedagogické knihovně.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity.ostrava 1973.S.351.;Iliev, J.: V roce 1984 zemřeli.Brno 1984.;.

Po studiích v Olomouci a Praze působil jako prof. latiny a řečtiny v Praze. V rukopise zanechal drama z mor. dějin " Mojmír".

Slavík, Bedřich: Písemnictví na Litovelsku. Litovel 1937, S. 51;.

Mohelnický zpravodaj, 1/1999. ;

Narozen v Hážovicích (n.m.č. Rožnov pod Radhoštěm) Bohosloví studoval v Olomouci, vysvěcen 1906. V roce 1914 promován na ThDr. Od r. 1922 působil na CM bohoslovecké fakultě v Olomouci, od r. 1928 jako prof., obor křesťanská sociologie. Od r. 1916 členem DLU v Olomouci. 1925–1930 redigoval revui Sociální rozhledy. Přispíval do čas. Katolického duchovenstva, Hlídky, Našince ad. Překlady.

Poselství.Olomouc 1938.S.371–373.;Slavík, B.: Písemnictví na moravském Valašsku.Olomouc 1947.S.208.;Ficek, V.: Biografický slovník širšího Ostravska.4.Opava 1981.S.140–142.;Zakladatelé a pokračovatelé, Olomouc 1996. S.228;

Po maturitě na gymnáziu v Opavě absolvoval Cyrilometodějskou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen za kněze. Od r. 1907 odešel studovat na univerzitu do Vídně. Poté působil jako středoškolský profesor na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1919 habilitoval na teologické fakultě v Olomouci, kde později vysokoškolským profesorem. Založil zde stolici staroslověnskou. V roce 1937 přesídlil do Prahy, kde přednášel na teologické fakultě UK. V závěru života rád navštěvoval Klimkovice.

http://cs.wikipedia.org/…_Va%C5%A1ica

univ.prof. ThDr. Josef Vašica

Studoval gymnázium v Hradci Králové, spolužák Aloise Jiráska. Ředitelem gymnázia v Přerově 1899–1918. V r. 1895 mu vyšla u J. Otty v Praze kniha Životopis B. Němcové. Přispěl do sborníku B. Němcová, vyd. r. 1912. 1913 otiskl Korespondenci a zápisky B. N. Měl přátelské styky s potomky B. N. , na 50. výročí smrti spisovatelky pozval do Přerova nejstarší dceru BN Bohdanu.

Čechák, Vl. : Literatura přerovského regionu. Olomouc FFUP 1981, S. 24–25. /Dipl. práce, archiv FFUP, č. 4072/;.

Narozen v Újezdci u České Skalice – nyní součást obce Lhota pod Hořčičkami.

Narozen ve Studnici (u Žďáru nad Sázavou). Po studiích reálky v Brně, VUT, abiturientské obchodní kursy a právnickou fakultu. Maloval a fotografoval od r. 1941, výtvarné fotografii se věnoval od 1949. V 50. letech přesídlil do Olomouce, zakládající člen DOFO a r. 1969 VSMO. Člen SČSVU 1963, SČF 1970, ASČF, AFIAP, zlatý odznak SČF. Pedagog IVF. Poetizace a výtvarné zpodobnění všedního života.

Encyklopedie čes.a slov.fotografi­e.Praha ASFO 1993.S.399 –400.;.

Moravské osobnosti umění a kultury/REGO SVKOL;.

Narozen ve Střížově (n.m.č. obce Drahanovice). dómský vikář v Olomouci, překládal z němčiny. Přispíval do časopisů Archa, Našinec ad. pseud. : Efes/v čas. /František Střížovský/všeob. /, František Večeřa-Střížovský, Frant. Hraničář, P. Večeřa-Střížovský;

Vopravil : Slovník pseudonymů.Praha SPN 1973, S.1372;Vybíral, Bohuš: Beletristický přínos olomouckého kraje.1.Olomouc 1940, S.14/bibliografie díla/;Lid.demo­kracie, 10.3.1978, .

Od roku 1952 působila na Katedře matematické analýzy Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci.

Kapitoly z dějin olomoucké univerzity. Ostrava 1973.S.357.;

Koncertní a divadelní pěvec v českých operách, dómský choralista, působil v Žerotíně Olomouc jako archivář v letech 1880–1887.

Fischer, R.: Olomoucký památník.1848–1918.Olomouc 1938, S.330.. Nešpor, Václav: Průvodce po ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929.

Působil na KU Praha, a zakladatel LF na univerzitě v Plzni. Prof.MUDr. Dr. h.c. Eugen Vencovský, DrSc, čestným doktorem Humboldtovy univerzity v Berlíně a Jagellonské univerzity v Krakově. Čestný člen České akademie věd.

Mrňa, B.: Osmdesátiny E.V.=Štafeta, 20, 1988, č.2, S.24–25.; Mrňa, B.: Prostějovský rodák čestným doktorem Humboldtovy univerzity.=Šta­feta, 14, 1982, č.1, S.15–16.;.

Uznávaný filolog. Pedagogicky působil v Brně a v Uherském Hradišti. V letech 1891–1912 učil němčinu, řečtinu a latinu na Slovanském gymnáziu v Olomouci. V té době patřil k nejpopulárnějším osobnostem v Olomouci.

Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. S. 331. Památník 60. výročí českého gymnázia v Olomouci. Olomouc 1927.S.170–171

Maturoval v roce 1932 na gymnáziu v Zábřehu. 1937 promován na doktora filozofie na FF KU v Praze. Po studiích byl lektorem Vinohradského divadla, později nastoupil dráhu středoškol. profesora. 1942 byl zatčen gestapem v Jičíně, vězněn v Kartouzích a v Pečkově paláci v Praze. Byl zastřelen při heydrichovském běsnění v Brně.

Průvodce.Zábřežský kulturní a informační měsíčník.roč.41,č.7–8,S.4.

Mládí prožil ve Valašském Meziříčí, kde absolvoval gymnázium. Poté odešel studovat práva do Prahy. Pracoval u soudů ve Valašském Meziříčí, Olomouci, Rožnově pod Radhoštěm a potom na ministerstvu zemědělství. Jako důchodce žil v Novém Jičíně, kde působil jako korepetitor Beskydského divadla a učil na hudební škole. Psal skladby komorní i orchestrální, zejména klavírní.

Fabian, Josef: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000. S. 167.; Československý hudební slovník. 2. díl. Praha 1965. S.868.;

V roce 1919 založil pěv. sdr. Tyrš, 1954–56 předs. Klubu českosl. skladatelů v Olomouci, 1956–59 učil na ped. šk. v Přerově a konz. v Kroměříži. V letech 1928–32 dirigentem Přerubu. Autor 66 opusů.

Hudební rozhledy X. 1957, S. 348. ; Stárek, Z. : SČS II. Praha 1982. S. 654. ;Literární místopis Přerovska-OA Přerov 1982;.

Narozena v Předmostí u Přerova (n.m.č.Přerova) jako Hrabalová.. Učitelka LŠU. Žije v Přerově.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov.; Československý hudební slovník osob a institucí 2. M-Ž. Praha 1965. ;

Maturoval na olomouckém gymnáziu a poté odešel studovat práva do Vídně. Studia nedokončil a vrátil se do Prahy, ale ani zde studia nedokončil. Začal se věnovat novinařině. Novinář, krátce učitel na soukr. dívčí škole. 1865–1897 okresní tajemník na Mělníce. Redigoval časopisy Boleslavan 1863–65;Pravda 1863;Mělničan od r. 1872. Přeložil několik německých a francouzských divadel. her. Pseud. František Winkler;Vlastimil Venkryl;V časopise Moravan- V. V. Přítel Jana Nerudy.

Z doby Nerudovy.Sborník .Praha, NČSAV 1959, S.212–219;

• fotografie, příloha č.14.;

Dějiny české literatury.II­I.Praha, NČSAV 1961, S.606.; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů…Praha, SPN 1973, S.1384. Lexikon české literatury 4/II. Academia Praha 2008. S.1359–1360.

Studoval střední školu v Olomouci, Brně, o prázdninách pobýval v Letovicích, kde se setkával s literáty.Li­terární pokusy v Brně v časopisu Úsměv ( do r.1931).Od srpna 1930–1933 pracoval jako knihkupecký příručí u S.Kočího v Brně. První překlady.

Překladatel nezapomínaný.=ZVSMO 1982, č.17–18, č.50.; Zábrana,Jan: O Jiřím Víškovi.In: Víška, Jiří: Klíč k pokladu.Praha, MF 1976.S.103–128.;.

Báňský ing. v Doubravě, prof. Vys. školy báňské v Ostravě.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha 1970, S.229.; Springer,Jan: Co dala Haná české literatuře.Olomouc 1947, S.52.;.

Rozená Malínková. Narozena v Černovíře u Olomouce. Maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1983, pod jménem Vitásková. Po maturitě pracovala v Okresní knihovně Olomouc a při zaměstnání dálkově studovala dvouletou nástavbu knihovnictví v Brně. Pracovala v oddělení katalogizace a nákupu literatury, na pobočce knihovny, v oddělení informační služby a od 1.3.1999 ve funkci vedoucího oddělení RELIS (Regionální literatury a informační služby) Okresní knihovny v Olomouci až do roku 2007, kdy přešla do Vědecké knihovny Olomouc jako absolventka VŠ oboru knihovnictví v Opavě a následně na MU v Brně, kde v roce 2006 obhajovala diplomovou práci na téma Počítačová gramotnost u sociálně slabých skupin (pro FF MU 8.6.2006).Publikuje odborné stati do novin a časopisů, regionálního charakteru (Radniční listy; Knihovní obzor).a také výklady knihovnické legislativy, metody citování, práce s databázemi a j. na internetu pro laickou veřejnost. Je autorkou a spoluautorkou publikací Osobnosti střední Moravy ( 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008), které vydávala Knihovna města Olomouce. Od dubna 2013 členka bibliografické sekce SDRUK ČR. Přednáší na středních školách a univerzitě v Olomouci základy knihovnictví, bibliografiecké citace, práce s odbornými databázemi ap. Lektorka knihovnických seminářů pořádaných VKOL. V letech 2006–2010 byla členkou dobrovolných hasičů z SDH Olomouc-město.

Osobně znám. hš http://otavinka.blog.cz/…-slavi-opera

Mgr. Anna Vitásková

Absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci r. 1906, absolv. práva KU Praha, bojoval za 1. svět. války na ruské frontě- legie. Autor Pamětí, dokument k dějinám i Slovanského G v Olomouci. Vydáno r. 1965.

FVB: Nejstarší žijící absolvent Slovanského gymnázia v Olomouci.ZVSMO 1982, č.17–18, S.21..

Narodil se v Kaňovicích u Frýdku. Studoval na gymnáziu u salesiánů ve Fryštáku, studia dokončil na klasickém gymnáziu v Ostravě. Po studiu se začal věnovat novinářské, vydavatelské a překladatelské činnosti – redaktor „Našince“ a vydavatelství v „Matici cyrilometodějské“. Při této činnosti se často setkával s církevními představiteli (biskupové Matocha, Beran, apoštolský nuncius,…). Po únoru 1948 je označen jako špión Vatikánu a souzen. V rámci procesu byl změněn návrh rozsudku z trestu smrti na 21 roků vězení a takto odsouzen k práci v nejtěžších podmínkách věznic Jáchymov, Ruzyně a Leopoldov. Po 10-letech, v rámci amnestie související s Pařížskou konferencí, byl v roce 1960 propuštěn a setkává se manželkou a dcerou, které byly po dobu jeho věznění vystavovány nemalému psychickému útlaku. Pracuje v dělnických profesích a v době Pražského jara 1968 se stává klíčovou osobností v publikování a šíření dokumentů závěrů II. Vatikánského koncilu. V době „normalizace“ se opět stává středem zájmu státní bezpečnosti a je mu znemožněna jakákoli oficielní vydavatelská činnost. I v těchto podmínkách považuje za důležité, aby svobodně myslící občané měli přístup k nezkresleným informacím a tajně tiskne a zajišťuje distribuci samizdatů. Státní bezpečnost mu později dokázala šíření 32 titulů a je odsouzen k 20 měsícům na Borech. Zde se setkává s Václavem Havlem. Dominikem Dukou a jinými známými představiteli protitotalitního odboje. Po uplynutí poloviny trestu byl propuštěn. Vydávání a šíření samizdatů se nevzdal, jen to provádí s větší opatrností a horlivostí. Po roce 1989 se bez velkého rozmýšlení rozhoduje naplnit své celoživotní poslání v nových podmínkách. S pomocí kardinála Tomáška obnovuje vydavatelskou činnost Matice Cyrilometodějské, která byla po jeho zatčení v roce 1950 zlikvidována. V současné době ředitel nakladatelství, překladatel a redaktor v časopisu Světlo. V letech 1990–2004 bylo vydáno v nakladatelství přes 500 titulů. V nákladu 12 000 výtisků vychází již 13 roků měsíčník Světlo, který komentuje etické a duchovní dění ve společnosti. Významná je i jeho činnost překladatelská z italštiny a němčiny. Časopis Report mu udělil cenu „Osobnost roku 1997“. Jeho život a přínos v boji za svobodu a demokracii je popsán mimo jiné v knize „Dědictví – Kapitoly z dějin komunistické perzekuce v Československu“ autorky Heleny Havlíčkové, vydané nakladatelstvím Votóbia 2002.

(jpa): Cenu města Olomouce obdržel Josef Vlček.In: OLDIN, 15, 2005,č.7–8,červen.;