Osobnosti Moravy.eu

V roce 1926 maturoval na Obchodní akademii v Olomouci. Poté studoval v Praze na AVU, kde byl žákem prof. Jaroslava Horejce. Na počátku války vytvořil jezdeckou sochu sv. Václava a sv. Jiří. Jeho tvorba se soustředila na sochy koní, žen a svatých. V listopadu 1940 až červen 1943 byl zatčen gestapem za kresbu, která urážela A. Hitlera. Ve vězení se naučil cizím jazykům (něm., angl., franc., částečně špan. a italsky. Po návratu domů do rodiště vážil necelých 50 kg. Po válce mu byl přidělen v Praze byt v Liliové ulici č.8 u Betlémského náměstí. Po válce si pořídil loď Helenu, kterou umístil v zátoce na Smíchově u Císařské louky. Zde se scházeli umělci, pořádaly se zde i výstavy nebo umělecké sedánky. Jezdíval domů tak čtyřikrát do roka a to vždy jen na pár dnů, kdy navštívil hudebníky bratry Černé v Olomouci – Hodolany, Mistra Karla Svolinského na Svatém Kopečku a J.R. Bečáka ve Velkém Týnci. O jeho pohnutém životě se objevilo vyprávění v rozhlase pod názvem Sedmilháři. Zemřel náhle na infarkt dne 3. dubna 1972 v Praze. Pochován ve Velké Bystřici.

Týnecké listy, č.2/2007. S.11; Plachá, Z.: Sochař A. Procházka, Velkobystřické noviny, č.9/2003, S.3–4; Toman, P.: Nový slovník čs. výtv. umělců, Ostrava 1993; Žáková, Michaela.Diplomová práce. FF MU Brno 2023. NeZapome­nutelný sochař A. Procházka (1908–1972).Změna data úmrtí ze dne 3.2. 1972 na 3. dubna 1972. Portréty převzaty z DP Michaely Žákové, s. 63.

Kresba portrét A. Procházky byla vytvořena autorem Jiří Wowk, r. 1953.

Do r. 1961 žil v Drahanech. Poté studoval Střední průmyslovou školu stavební v Lipníku nad Bečvou. Pak na stavbě meliorací a dále projektant vodohospodářských staveb asi 15 let a 10 let vedoucího technického rozvoje u Sigma Olomouc. V letech 1986–1991 dálkově vystudoval VUT Brno (Ing.). Od r. 1991 vedoucím kanceláře přednosty Okresního úřadu v Olomouci, od 1993 ekonomem Metropolitní kapituly u sv. Václava. Mezitím 1991–1994 dálkově vystudoval právnickou fakultu MU Brno (Bc). Od r. 1994 členem zastupitelstva města Olomouce, kromě let 1996–1998.

Dokumentační list. 19. 3. 2001.;

Narozen v Bohuňovicích (u Litomyšle). Středoškolský profesor v Prostějově, učil češtinu a němčinu.

Výročí regionálních osobností východních Čech v roce 1996. Hradec Králové, SVK 1995. S.19.

Dcera spisovatele Jana Procházky, sestra Lenky Procházkové, spisovatelky.Au­torka próz pro děti. V Olomouci žila tři roky a poté se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě v roce 1972 nesměla z politických důvodů studovat vysokou školu. Pracovala v dělnických profesích a v roce 1983 odjela s manželem, režisérem Ivanem Pokorným a dětmi do Rakouska. V roce 1986 se přestěhovali do Kostnice, kde založili autorské divadlo a od r. 1988 žili v Brémách a v r. 1994 se vrátili do Prahy.

V letech 1876–1878 pracoval v Praze v drogistické firmě, poté u obchodníka s cukrem a pak odešel ke strýci do učení ve Vídni. Ve strýcově filiálce v Olomouci se v roce 1883 vyučil knihkupcem. Dne 4. 12. 1884 zahájil svou vlastní knihkupeckou a nakladatelskou činnost otevřením českého knihkupectví v nynější Denisově ulici. Zpočátku vydával lidové knížky a populární kalendáře (Ječmínek), později středoškolské učebnice, krásnou literaturu, reprodukce obrazů, pohlednice a knihy ilustrované předními umělci. V roce 1898 založil a vydával oblíbenou Moravskoslezskou kroniku lidového čtení. Byl také organizátorem kulturního a společenského života v Olomouci, pořádal přednášky, koncerty i umělecké výstavy. Po 1. světové válce předal firmu svým synům, kteří pokračovali v jeho práci. .Pořádal přednášky, činný v Národní jednotě, pořádal koncerty.Dr.Arne Novák jej nazval moravským Krameriem. Z propagačních tisků Prombergrova nakladatelství se dovídáme, že roku 1907 se skládal jeho podnik z nakladatelství, knihkupectví a antikvariátu, půjčovny hudebnin, výtvarného salonu, prodejny obrazů a lišt. Dále nabízel obstarávání literatury německé, francouzské, anglické, ruské, srbské, polské a italské. Výtvarné umění je další významnou složkou Prombergrovy vydavatelské činnosti. Měl vlastní, kmenové výtvarníky, mezi ně patřil především Adolf Kašpar, kterého doslova objevil a také podporoval na studiích, dále Joža Uprka, Marie Gardavská, Hanuš Schwaiger, František Ondrúšek, Stanislav Lolek Vydával repodukce obrazů Josefa Mánesa, Jaroslava Augusty , Jaroslava Čermáka, Vojtěcha Hynaise, Alfonse Muchy ad. Většinu spolupracovníků z řad výtvarných umělců tvořili opět malíři čeští. Jeho umělecké pohlednice, národní typy lidové, byly současně cenným národopisným dokumentem. Dbal také na dobrou výtvarnou úroveň svých knih, i po této stránce bývaly jeho knihy vysoce oceňovány. Ceny v soutěžích získávaly pochopitelně i speciální výtvarné publikace, např. roku 1903 Ilustrovaný seznam obrazů.

Fischer, R.: Olomoucký památník.Olomouc 1939, S.248–249.; Hanácké noviny, 8.2.1996, S.3. Písková, Milada: Živé tradice. Olomouc, KVM a VSMO 1983.

Po ukončení základního vzdělání byla koncem války nasazena na práci ve výtopně Českých drah v Olomouci. Potom studovala v letech 1945–1946 na ČVUT v Praze a v letech 1946–1949 na Univerzitě Karlově (učitelský směr). Získala aprobaci pro obor výtvarná výchova a deskriptivní geometrie na 3. stupni škol. Od roku 1950 učila na ZDŠ v Oskavě, od školního roku 1955/1956 do září 1962 na 2. stupni základní školy ve Velké Bystřici. V roce 1965 byl ve Šternberku založen výtvarný obor v Lidové škole umění. Zpočátku jej vedl akad. malíř Wilhelm Zlamal. Profesorka Prostějovská působila na tomto nově založeném oboru v letech 1966–1984. Do Šternberka dojížděla z Olomouce. Při výtvarných činnostech svých žáků používala nových, či do té doby málo známých výtvarných a grafických technik: kromě tradiční kresby a malby, to byla zejména suchá jehla, linoryt, koláž a tisk z koláže, gumotisk i jiné kombinované techniky. Taky učila své žáky keramiku. Jednotliví žáci i kolektiv výtvarného oboru ve Šternberku získával každoročně v okrese Olomouc i v Severomoravském kraji významné ocenění za své práce. O jejich úspěších vycházely články v soudobém regionálním tisku. Od roku 1970 existovalo v Praze metodické centrum pro LŠU, kam musely všechny tyto školy zasílat práce do soutěží i mezinárodních. Je potěšující, že tato škola získala plno ocenění v Kanadě, Indii, Belgii, Polsku, NDR, Norsku, Argentině, na Kubě i na Slovensku. Prof. prostějovská položila svou prací nejen základy výtvarné tradici a dobrému jménu výtvarného oboru LŠU Šternberk. Za svou práci získala řadu čestných uznání nejen v rámci města, ale i okresu a kraje.

Hlůzová,Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S.89 – 101.

Studoval gymnázium v Orlové. Za války pracoval u firmy Bílý v Bohumíně a od r. 1947 studoval v Praze Vysokou školu politických a sociálních věd. Po absolvování působil na FFUK jako odborný asistent. V roce 1959 se přestěhoval do Ostravy, kde lektorem Krajské politické školy, 1960–1964 politický pracovník Krajského výboru KSČ Severomoravského kraje. V roce 1968 vyloučen z KSČ za článek v tisku, kterým odsoudil srpnovou okupaci vojsk SSSR. Byla mu znemožněna i pedagogická činnost. Mohl pracovat jen jako dokumentarista. Zemřel náhle při služební cestě do Olomouce. Pohřben v Dětmarovicích.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy.5.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.96–97.

Studoval učitelský ústav v Opavě a Ostravě. V letech 1939–1943 studoval konzervatoř v Praze. Poté působil jako učitel hry na housle na hudební škole Žerotína v Olomouci 1943–1944.. 1944–1946 byl ředitelem hud. školy E. Runda v Ostravě. Orientoval se i na taneční hudbu. Pseudonym Otakar Pavák užíval když psal taneční hudbu. Upravoval lidové písně pro sbory a psal též scénickou hudbu.

Stárek, Z.: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982.S.459.;. Československý hudební slovník..2.Praha 1965. S.381.; Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 2 (14). Ostrava 2001.;

Doc. PhDr. Stanislava Přádná přednáší od roku 1994 na katedře filmových studií FF UK v Praze, kde také vystudovala filmovou a divadelní vědu. Působila nejprve jako redaktorka v Čs. filmovém ústavu, od roku 1991 vyučovala jako odborná asistentka na katedře divadelních, filmových a mediálních studií FF UP v Olomouci. Jejím oborem je historie poválečné české kinematografie se zaměřením na šedesátá léta a novou vlnu. Rovněž vede semináře filmové kritiky a interpretace filmového díla. Specializuje se na problematiku herectví ve filmu, jíž věnovala celou řadu analytických studií vydaných v odborném tisku (Film a doba, Iluminace, Kinoikon) nebo ve filmologických sbornících. Podílela se jako editorka a spoluautorka na knize Démanty všednosti (2002) a vydala knižně své studie o filmovém herectví s názvem Čtyřikrát dva (2007). Publikovala také v Literárních novinách, Respektu nebo v kulturním týdeníku A2.

Odb.as.katedry věd o umění FFUP Olomouc od r. 1990.Abs.FFUK Praha, teorie dějiny filmu a divadla 1975.1981–90 redaktorka, Čes.film.ústav Praha.Publikovala v čas.Film a doba, Scéna, Záběr, Kino/recenze, studie/;

Kdo je kdo.II, 1991–92.Praha 1991, S.784.;. http://www.databazeknih.cz/…-pradna-8310

Zakládal spolky a svazy zabývající se košíkářstvím, založil stavební družstvo Samostatnost, to vše v Morkovicích, pěstoval vrby na proutí, účast na stavbě žel. dráhy Morkovice – Nezamyslice. Pomáhal potřebným prostřednictvím jejich hospodářského povznesení.

Lidová demokracie, 26.9.1990, S.6., .

Narozen na Prostějovsku. Prof. UK v Praze (1924), akademik ČSAV (1954), zakladatel moderní české vědy o nemocech ušních, krčních, nosních.

ČBS.Praha 1992.S.574 – 575.;.

V roce 1878 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté studoval v Praze a po promoci působil v Olomouci.

Nešpor, Václav: Průvodce po Ústředním hřbitově v Olomouci. Olomouc 1929.

MUDr. František Přecechtěl.

Otec malíře Františka P.ml. Malíř kostelních obrazů a restaurátor fresek. V letech 1888 – 1892 působil v Přerově, poté v Kroměříži. Vyzdobil moravské kostely, V r. 1891 Hoštice, fara Zdounky, slavnostní sál olomoucké arcidiecése, zámek Holešov, Restauroval fresky v Květné zahradě a v arcibiskup ském zámku v Kroměříži.

Toman, P.: NSČSVU 1947.II, S.325.;. Páleníček,L.: Výtvarné umění na Kroměřížsku a Zdounecku. Kroměříž 1940.;

Profesor a ředitel zemědělských škol, zakladatel sportovní házené v Přerově, rozhodčí v lehké atletice .

Literární místopis OA Přerov/duben 1993.Cekota, Vojtěch: Životní jubileum.KP, XXII, 1979, S.154–155.;.

V době 2. světové války byl v sokolském odboji JINDRA. Po vyzrazení zatčen gestapem, vězněn v Brně a koncentračním táboře Flossenbürg. Po roce 1948 byl jedním z nejdéle soukromě hospodařících zemědělců ve Vřesovicích. Do JZD vstoupil až v r. 1960. Po roce 1990 působil jako předseda prostějovské Masarykovy společnosti a starosta sokolské župy v Prostějově. V letech 2007–2012 vydal publikace o zániku selského stavu n Prostějovsku a Olomoucku a knihu o odboji na střední Moravě.

NK ČR. Databáze AUT Doležel, Jiří: Stopy paměti. Olomouc, Praha 2016. S.22 a fotoportrét.

Narozen v učitelské rodině. Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Poté se rodina přestěhovala do Štěpánova odkud Vladimír dojížděl do Olomouce, kde studoval reálku a později zemědělskou školu. V roce 1914 se zapsal na Vyšší hospodářskou školu v Táboře. Tu nedokončil, protože musel narukovat v roce 1915 do rakousko uherské armády. Uprchl a byl členem československých legií v Rusku. Po roce 1920 řídil vojenské školství. Z armády odešel v roce 1939. Působil v ilegálním odboji ve Velké Británii a Sovětském svazu, účastnil se mnoha bojů. Byl vyznamenán 57 řády a medailemi. V květnu 1949 byl obviněn z velezrady a odsouzen. Rehabilitace se dočkal v roce 1965.

Kapusník, Štefan: Brigádní generál in memoriam Vladimír Přikryl. Průvodce .Zábřežský kulturní a informační měsíčník. březen 2000, S.12.; Biogradfický slovník Slezska a Severní Moravy.1.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1993.S.83–84.; ČBS. Praha 1992. S. 576.;

Narozen v Chomoutově v rodině drobného zemědělce. Po absolvování olomoucké reálky studoval v letech 1947–1951 VV ped.fak.UP u prof.F.V.Mokrého, J.Zrzavého. R.1952 doktorát pedagogiky a dějin umění, 1966 habilitace-docent modelování.1956–57 učil na Fučíkově pedag.škole v Olomouci, od r.1959 půs.na UP.R.1967 napsal knihu Jak pracuje sochař.Praha, SPN 1971.;Publikoval učební texty a články ve sbornících UP a časopisech v ČSFR a v zahraničí.1990 jm­.prof.sochařství. Psal nádherné básně. Byl členem Literárního klubu Olomouc a uskupení PRSK (Přikryl – Rusek – Stibor – Kolář).Olomoucké veřejnosti se představoval při literárních večerech s hercem Františkem Řehákem. Velkou popularitu měly také jeho pořady o hanáčtině. Nositel Ceny města Olomouce v oblasti výtvarné umění (2002). V září 2015 v budově olomoucké radnice byla slavnostně odhalena jeho socha Dona Quijota. Dva roky před úmrtím žil v Domově důchodců v Hranicích. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie Brno, Muzeum umění a Vlastivědné muzeum Olomouc, ale také v zahrničí a to v muzeích Francie, Polsko, Itálie a Německo.

Z díla: Sochy, medaile, kresby z let 1970–1975. Olomouc, GVU 1975.
Zdeněk Přikryl. Monografie. Olomouc, UP 2002.
;Biografie: Katalog výtvarných umělců olomouc. oblasti. Olomouc 1989. ;-fk-: Vyznání sochaře a pedagoga. =Stráž lidu, 1988, 2. 7. , S. 4. ;Kobza, F. : Návštěva v ateliéru Z. Přikryla. Ostravský kulturní měsíčník, 1982, č. 5, S. 30. ;Komenda, S. : Šťastné břímě Z. Přikryla. =Stráž lidu, 1989, 30. 3. , S. 5; O něm: /foto/-Žurnál UP, 1992, č. 30, S. 5. ;. Všetička, F.: Věčné téma. Olomoucký archivní sborník.roč.10 (2012).S. 131–132. Šiška, Z.: Síla záření. Olomouc 2009. (ilustrace Z. Přikryl).

Chomoutov je součástí města Olomouc.

emeritní profesor PaedDr. Zdeněk Přikryl

Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v roce 1881 a studoval lékařskou univerzitu v Praze, kde roku 1886 promoval. Věnoval se lékařství a působil ve sféře politické. Působil jako praktický lékař v Prostějově. V letech 1914–1919 byl starostou Prostějova a v letech 1902, 1906 a 1913 byl zvolen zemským poslancem. V letech 1920–1925 senátor za Národně demokratickou stranu Československa. Specializoval se také na kulturu oblasti Hané. Mnohé své publikace psal hanáckým nářečím (od r. 1893) a uváděl v nich vždy malý slovníček hanáckých pojmů. Psal básně a fejetony a napsal též memoárové knihy o Prostějovu.. Z díla:
Hanácky pěsničke (1900) – sbírka lidových písní
Ešče z Hané (1912)
Padesátka z Hané (1912)
Haná a Romža (1914) – pohádka
Chabašči (1915)
Z vojne (1917) – tři knihy básní s válečnou tématikou
Čase tvrči než ocel (1921)
Rozmaryn (1922)
Prostějovsky pěsničke (1927) – sbírka lidových písní
Bévávalo – humoristická vyprávění
Z těžkých dob Prostějova (1929–1930)
a Červánky Prostějova (1931) – dějiny města a kraje z historického a politického hlediska
Mhla (1933)
Pruchod do pekel (1935)
K ževoto (1935)
Před chropeňském zámkem (1936)

V letech 1920–1925senátor za Národně demokratickou stranu československa. Poezie a próza psaná hanáckým dialektem, autor memoárových prací o Prostějovu. 11 básnických sbírek.

Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů.I­I.Praha, Orbis 1946.S.659–660.; Slavík, B.: Hanácké písemnictví.Olomouc 1940.; Slavík, B.: Ondřej Přikryl.Olomou­c 1932.;

Člen rady Spolku architektů Olomoucka. 1980–83 působil v Brně (rudný projekt, souběžně též externí pedagog FA VUT Brno, 1983 – 1991 ved. projektant Drupos Olomouc, 1991 soukromá architektonická kancelář. Pracovní zaměření: tvorba v oboru bytové a občanské stavby, průmyslová architektura, interiér, výstavnictví, průmyslový desing, užitková grafika, reklama. Význam. projekty: Dům služeb Olomouc 1985, urbanistická studie rekreační zóny Plumlovské přehrady 1987, sportovní hala a hotel v Zábřehu 1987, mezinárodní soutěž UNESCO 1986, postup do semifinále, v 1987 -výstava v Otawě, Kanada, 1989 celostát. soutěž na přednádražní prostor v Olomouci-1. cena. Realizace: 1989 – rekonstrukce kina v Němčicích (včetně interiéru), polyfunkční projekt TRIO, nám. Husserla v Prostějově. Výstavy 1986 – 1990 / 8 kolektivních výstav, samostatné výstavy 1988 -galerie výtvarné školy v Olomouci, 1991 -foyer kina Metro Prostějov, 1992 DUHA kulturní středisko, Prostějov.

Kdoje kdo v architektuře a příbuzných oborech v České republice 1993.Praha, Modrý jezdec 1993.S.151.;.

Od r. 1968 sbormistrem smíšeného sboru Plumlovan, od r. 1978 sbormistrem Vlastimily v Prostějově. V letech 1986–1989 v čele LŠU Prostějov.

Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů.2.Praha 1982, S.460.;.

V letech 1947–1952 abs.pedag.fak.UK Praha u prof.M.Salcmana, C.Boudy a K.Lidického.V r­.1965 obdržel čestné uznání MK ČSR za malířskou tvorbu.Od 70.let se věnuje tvorbě pro architekturu.V mal­bě převládá olej a pastel, v realizacích se orientuje na obrazové panó a práce ze skla a kovu.

Katalog výtvar. umělců olomouc. oblasti. Olomouc, 1989. ; Toman, P. : Dodatky. , S. 153. ;

Vl. jménem Marie Blažková. Narozena na Přerovsku. Spisovatelka, autorka knih pro mládež, dramatička. K Valašsku se vztahují některé její verše, pohádky (Nové české pohádky), povídky (Moravské obrázky) a drama " I člověk spravedlivý."

Pochována na Olšanských hřbitovech v Praze.

Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů 2. díl. Praha, Orbis 1946, S. 660–661;Literární místopis Přerovska-OA Přerov;. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Na-Su. Valašské Meziříčí 2011. S.62.

V letech 1945–1947 Škola umění Zlín, 1947–1949 AVU Praha, prof. Lauda. Real. díla: plastiky Ráno –1965;Lidské vztahy=1972, Přerov;Mládí=plas­tika Šumperk 1977;Žil a pracoval v Olomouci.

Katalog výtvarných umělců olomoucké oblasti.Olomouc 1989./fotogra­fie/;ZKVMO, 1983, č.223, S.8.,

Mládí prožil v Přerově, kde si jeho matka otevřela baletní školu. Později absolvoval Bergerovu baletní školu v Praze. Umělec. dráhu začal v r. 1924 v ND Praha jako sborový tanečník, v r. 1926 odešel do Brna, 1932–36 členem ruského baletu. Během několika let pak nastoupil angažmá v Monte Carlu, za války se stal režisérem baletního divadla v New Yorku. 1947 se vrátil do Brna. Učil od r. 1951 na VŠMU v Bratislavě.

Literární místopis Přerovska – SOKA Přerov.

PhMr. Hynek Psota , spolupracoval při vykopávkách v Předmostí u Přerova (n.Přerov), založil ruský spolek, včelařský spolek ad.

Fišmistrová, Věra: Připomínáme si… Přerovské echo. 1994, č.6, S.9.