Osobnosti Moravy.eu

Redaktor čas. Robotnické listy.

Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli…?Praha, 1970, S.244.;.

Studoval Dvanáctiletou střední všeobecně vzdělávací školu (nyní Gymnázium J.W), kde maturoval v roce 1965. Poté v Brně FF UJEP (dne Masarykova umiverzita), dále VŠE Praha, kterou ukončil v roce 1970. V letech 1971–1975 působil ve Státní bance čs. ZVS 1971–1972 letiště Brno. 1975 – 1990 Výzkumný ústav oděvní v Prostějově a po jeho zrušení od roku 1990 jako učitel na Střední škole polytech. v Prostějově. Od roku 1991 souběžně působil na několika moravských fakultách. Na plný úvazek na Právnické fakultě UP v Olomouci (celkem 20 let) (1991–2011), na zkrácené úvazky v 1994–2000 FF UP Olomouc katedra sociologie a katedra aplikované ekonomie, 1994–1995 pedagog gymnázia v Prostějově, na poloviční úvazek 1994–2012 LF UPOL, na fakultě zdravotnických věd 2010–2018 jako přednosta ústavu zdravotnického managementu UP Olomouc, 2003–2004 univerzita Ostrava a souběžně Newton College Brno. Stále přednáší na NCONZO Brno, (Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů). Živnostenský list – ekonomické poradenství. 2000– dosud Přírodovědecká fakulta UPOL, přednášky pro 4 katedry. Autor několika set skript a naučných knih, básní v časopise Host a BB pod pseud. Jára Zlámalů " Říkačky na kačky aneb Kateřina na každý den". CULTUM Olomouc 2021. Autor několika literárních děl pod pseudonymy, publikovaných v různých kulturních časopisech, nositel 2 literárních cen. Zájmy: četba, sport, tenis, chata, zahrada, hudba, divadlo.

Literární pseudonymy: Jára Zlámalů; JaZ; Jazla;

Osobní sdělení i meilem 23.5.2023 a 24.5.2023. En­cyklopedia Britannica

Ing. PhD. Jaroslav Zlámal

V letech 1928–1931 se učil kovářem v Kroměříži, za okupace byl totálně nasazen v Lipsku. Od r. 1945 žil na Hané, zprvu v Bystrovanech, později v Toveři, v r. 1948 se přestěhoval do Olomouce-Chválkovic. Pracoval u Dopravních staveb, r. 1972 důchod. O šest let později se přestěhoval do Pensionu při Domově důchodců. Teprve v této době začal zpracovávat svoje vzpomínky na rodný kraj, historii valašské obce, bádal po původu svého příjmení a zpracovával genealogii svého rodu od r. 1643. Studoval a vypisoval achiválie ve Slezském archivu Opava, Moravském archivu Brno, farní úřady. Zanechal rozsáhlé dílo, které v několika svazcích předal do opavského státního archivu. Kronika rodů Změlíků v Lačnově čp. 29, 41, v Lidečku č.78 a Kronika rodu Změlíků v Olomouci.

Fabián, J.: Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí 2000, S.178.;

Rodák z Moravské Ostravy – Vítkovic nastoupil po absolvování reformního reálného gymnázia v r. 1931 na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci, kde byl v r. 1936 ordinován na kněze. Přitahován zájmem o historii, zejména působením prof. Augustina A. Neumanna, stal se prefektem arcibiskupského semináře v Kroměříži a zároveň profesorem němčiny a dějepisu na arcibiskupském gymnáziu (1939–1946). Jeho vnitřní potřeba jej vedla k rozhodnutí tyto předměty dále studovat. Proto se v r. 1937 zapsal ke studiu historie a germanistiky na Univerzitě Karlově u našich předních historiků: J. Šusty, O. Odložilíka, V. Chaloupeckého a K. Stloukala. Pod vedením posledně jmenovaného vypracoval doktorskou práci na téma „Mladá léta kardinála Dietrichštejna“ a v r. 1946 (s válečným odkladem, kdy byly české vysoké školy nacisty uzavřeny) ji obhájil. O rok později se stal arcibiskupským archivářem a knihovníkem na kroměřížském zámku. Začal studovat archivnictví na Masarykově univerzitě v Brně (1950–1953), počítal s kratším studiem v Paříži a ve Vídni. Již v této době začal publikovat články k dějinám olomoucké diecéze.
V zimním semestru 1947/48 začal vyučovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Jenže politický zvrat r. 1948 mu postavil do cesty značné potíže. Nejprve byl zrušen seminář a gymnázium, poté město převzalo zámek. V r. 1952 byl z arcibiskupského archivu vypuzen a skončil „ve vyhnanství“ v pobočce Zemědělsko-lesnického archivu v Javorníku ve Slezsku. Do r. 1960 zde spravoval archivní fondy vratislavského arcibiskupství, které zinventarizoval a popsal ve 4. dílu Průvodce po archivních fondech Státního archivu v Opavě (1961), i když byl jako spoluautor zamlčen. Převzetím archivních fondů arcibiskupství do Opavy byl nucen změnit působiště. Stal se pracovníkem pobočky Okresního archivu Šumperk v Javorníku s působností pro celé Jesenicko a setrval zde až do odchodu do penze r. 1977. Poznání dějin rakouské části niského knížectví, tedy dnešního Jesenicka, zasvětil další desetiletí života. V padesátých letech požádal o propuštění z duchovenského stavu a v r. 1957 uzavřel R. Zuber sňatek s Renatou Müllerovou a z jejich manželství se narodily 4 děti. Uvolnění v 60. letech přineslo dr. Zuberovi nové impulsy a kontakty i za hranicemi republiky. Zdálo se, že jeho kandidátská práce vydaná tiskem Osídlení Jesenicka do počátku XV. století bude konečně návratem na vědeckou dráhu. Normalizace tomu opět učinila přítrž, hodnost kandidáta věd již nesměl obhájit. Avšak i během doby, kdy vlastně nemohl svobodně publikovat, neustoupil ani o krok ve svých názorech a s tlakem doby se vyrovnával po svém: ještě hlubším a pilnějším studiem – zejména jazyků, archivních pramenů, článků a studií v zahraničních časopisech, tehdy obtížně získatelných. Obrovský rozsah znalostí mu později umožnil publikovat řadu studií, např. o hudbě piaristů v Bílé Vodě či o hudebním skladateli Karlu Dittersu z Dittersdorfu, jimiž se připravoval na své vrcholné dílo. V 80. letech se mohl konečně veřejně přihlásit ke své odborné lásce, církevním dějinám. Roku 1987 vyšel první díl jeho Osudů moravské církve v 18. století (1695–1777). V souvislosti s vydáním Osudů nastala nová kapitola v Zuberově životě. Alespoň dílčími studiemi na stránkách vlastivědných periodik se vrací zpět do Kroměříže, k počátkům své badatelské dráhy. Za všechny jmenujme alespoň Život na kroměřížském zámku v první polovině 18. století (1986) či Piaristé a jejich koleje na Moravě v 18. století (1989). A po roce 1989 i doslovně, viz např. Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži 1854–1950 (1991), či rozepsaný druhý díl Osudů moravské církve v 18. století. Bouřlivé společenské změny 90. let nemohly nechat dr. Zubera lhostejným. V řadě přednášek a článků apeloval na změnu společnosti prostřednictvím duchovní podstaty člověka. Navíc jeho kvapem ubývající síly nestačily.

Severní Morava, sv.90, 2005, S. 70–71. Anderle, Petr: Jasnozřivý duch, jemuž nasadili provinční roucho. In: ČAS, 2, 2012. S.12 an.

Užíval pseudonym Rudolf Krapina ( v r. 1938) PhDr. Rudolf Zuber

Narozen v Čertoryjích (n.Charváty). Studoval německé gymnázium v Olomouci 1861–69, 1876 získal doktorát na UK Praha.R.1880 ad­vokátní kancelář v Olomouci, kde půs.do r.1908.Spoluza­kladatel spolku Žerotín, místopředsedou 1881–1905;R.1885 založil Národní jednotu pro východní Moravu a byl jejím starostou 1885–1909.Od r. 1885 říšský poslanec za Litovel-Boskovice.

Fischer, R. : Olomoucký památník 1848–1918. Olomouc 1938, S. 368–370; Fischer, R. : Cesta mého života. Olomouc 1937/fotografie.,S. 164.; Spáčil, Vladimír: Historický místopis okresu Olomouc-venkov. Olomouc UP 1968. S. 38. ;

Prozaik a dramatik čerpající z historie a scénárista

Narodil se v Pardubicích v rodině hudebníka. Po absolvování měšťanské školy odešel jako herec k divadlu. Od konce 50. let působil jako scénárista a dramaturg v pražském divadle Rokoko. Po jeho zrušení na počátku 70. let se živil jako autor, režisér a herec v různých estrádách a kabaretech. V letech 1991–92 byl dramaturgem a scénáristou v brněnském Divadle u Jakuba. Od počátku 60. let psal fejetony, scénáře rozhlasové a televizní zábavy, uplatnil se i jako dramatik (Konvenční vražda – 1966, Kat a jeho Mydlář – 1968 aj.). Těžiště jeho umělecké aktivity však spočívá v prozaické tvorbě. Svým knižním debutem, novelou Dřevoryt o knězi a rychtářovi – 1978, zasazenou do období doznívajícího baroka a nastupujících osvícených reforem, se Žáček přiřadil k té větvi historické beletrie, která hledá odpovědi na základní otázky lidské identity uměleckou evokací životních zkušeností lidí uplynulých dob. Založeny na znalosti dobového materiálu přinášejí Žáčkovy prózy psychologicky citlivé obrazy historických osobností i fiktivních postav vytvářených též jazykem , který odkazuje k dobovému jazykovému stylu (Apokryf o hraběti Šporkovi a Epilog – 1988, Nesklopím očí svých – 1990). Postřehy k dílu J.Demla Žáček shrnul do svazků esejů Demloviana – 1997. V roce 2007 byl oceněn arcibiskupem Janem Graubnerem. Dostal řád Cyrila a Metoděje.

Od 1867 ve Vídni a v Pešti vydával s K. Klíčem humoristické časopisy, od 1874 pracoval na Moravě v okolí Velehradu a studoval tento kraj národopisně. Maloval lid. slovácké motivy. Pro knížete Lichtenštejna kopíroval staré mistry.

Toman, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců.Ostrava 1993.;MSN.7.Praha 1933, S.1043.;.

Absolvoval Janáčkovu varhanickou školu v Brně, působil mj. ve Frenštátě 1898–1912, poté do r. 1922 v Kojetíně, kde ředitelem kůru.

Stárek, Z.: Slovník čes.sbormistrů­.II.Praha 1982, S.707.;.

Učil se zámečníkem. V 15 letech řídil dělnický sbor v rodišti. Poté studoval v Brně průmyslovou školu, kde se osvědčil též jako sbormistr sboru studentů a dělníků. Souběžně studoval zpěv v Brně a v Praze.Po 1. svět. válce se stal úředníkem státních drah v Olomouci. Znovu řídil dělnický sbor ve Velké Bystřici, v r. 1926 převzal vedení Pěveckého sdružení Dělnické akademie v Olomouci a stal se sbormistrem Dělnické pěvecké župy Josefa Nešvera v Olomouci a podílel se též na vybudování žup L.Janáčka v Ostravě a Ferdinanda Vacha v Brně. Byl členem předsednictva Svazu dělnických pěveckých spolků v ČSR. Redigoval časopis Akordeon 1937–1938. Vyučoval též sólovému zpěvu.

Československý hudební slovník.II.Praha, SHV 1965. S.1014..; Stárek, Z.: SČS II.Praha 1982.S.708.;.

Vl.jm. Karel Drápal Syn herce Karla Želenského (1865–1935), pro odlišení přijal později křestní jm. Drahoš. Divadlo začal hrát v r. 1913 u divadel. společnosti J. Burdy, v letech 1920 – 1923 půs. v Olomouci jako šéf činohry, od 1924 v Praze, od 1953 ředitelem ND do 1958. Za pobytu na Slovensku 1946–1952 působil jako prof. konzervatoře a pozsději VŠMU Bratislava. Taky používal pseudonym: Šohard K.

Národní divadlo a jeho předch;dci.Praha Academia 1988.S.599–600;. Biografický slovník Slezska a severní Moravy.11.Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 1998.S.146;

Vlastním jménem František Procházka. Narozen v Beštíně, čp. 47. (Na rodném domě pamětní deska od DTJ.) Gymnázium studoval v Berouně a po maturitě odešel na FFUK do Prahy, kde studoval předměty dějepis, zeměpis a promoval r. 1883. V letech 1884–1885 působil jako soukromý učitel v rodině hraběte Rudolfa Thurn Taxuse v Bulharsku.
Od r. 1886 suplujícím profesorem Slovanského gymnázia v Olomouci. Pak ještě učil na středních školách v Třebíči, Brně, Praze, Novém Městě na Moravě a v letech 1901–1917 v Kolíně. Přispíval do časopisů Švanda dudák, Zvon, Osvěta, Květy, Zora, Humoristické listy. Psal humor. prózu, bajky, pohádky a satiry. Literární pseudonym mu stanovil Ignát Herrmann. Nejvrcholnějším dílem je román Pepánek Nezdara.

Pernica, B. : Písemnictví na západní Moravě. 1938. ;Chaloupka, O. : Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha, Albatros 1984. S. 90–91. ; Kdy kde co v Olomouci 1989, leden, S 35.

Absolvoval herec. odd. JAMU 1964 v Brně, od r. 1969 v HD Karlín Praha, filmový a televizní herec, muzikálový zpěvák;

Matzner: Encyklopedie jazzu…III.Praha 1990, S.644.; Moravské osobnosti kultury a umění- REGO SVKOL;.

R. 1882 maturoval v Přerově, poté absolvoval. jednoroční učitelský kurs v Brně. Učil krátký čas v Bochoři, od 1898 trvale v Kroměříži, kde působil 36 let. Odborný učitel a ředitel škol. Zasloužil se o spolek S. K. Haná, který mu z vděčnosti zasadil pamětní desku od Karla Mináře v srpnu 1929 na své budově u Moravy.

Mejsnar, K.: Půl století veřejné knihovny v Kroměříži.Kro­měříž 1947.S.32.;.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracoval ve fyzikálně-pedagogické sekci Jednoty českých matematiků a fyziků a jako středoškolský profesor matematiky a fyziky na Střední průmyslové škole strojnické v Olomouci a na Slovanském gymnáziu. Hru na housle studoval u koncertních mistrů Moravské filharmonie Karla Vronského a Václava Rábla, hudební teorii u Jana Petzolda. V olomouckém hudebním životě se úspěšně angažuje téměř půl století. V mládí působil jako první houslista ve smyčcovém kvartetu Přírodovědecké fakulty UP a Olomouckém učitelském symfonickém orchestru. V letech 1960–70 vystupoval ve studentském kvartetu, v letech 1973–82 v Karlíkově kvartetu. V letech 1981–86 spoluzaložil a řídil Nové kvarteto, které přijalo v roce 1986 název Stupkovo kvarteto.Jako primárius tohoto souboru nastudoval a veřejně předvedl na osmdesát smyčcových kvartetů české i světové komorní hudby. Společně s dalšími členy souboru oslavil 25. výročí založení kvarteta veřejným koncertem v Redutě 30. října 2006. V roce 2007 soubor úspěšně realizoval projekt „Mozart 2007“. Téměř třicetiletou činnost Stupkova kvarteta provázelo několik zahraničních zájezdů do Německa i natáčení pro Český rozhlas a Českou televizi. V letech 1987–97 byl uměleckým vedoucím a koncertním mistrem Komorního orchestru Iši Krejčího, jehož je zakladatelem a který v roce 2007 oslavil dvacet let své činnosti. Vladimír Žůrek se s Komorním orchestrem Iši Krejšího i Stupkovým kvartetem zúčastnil řady festivalů a soutěží, čímž přispěl k propagaci olomoucké komorní hudby i města Olomouce v tuzemsku i zahraničí. Soubory pod jeho vedením účinkovaly na četných akcích Univerzity Palackého i při oslavách jubileí olomouckých středních škol; Komorní orchestr Iši Krejšího se aktivně podílel na diplomových koncertech Pedagogické fakulty UP a absolventských koncertech JAMU v Brně. V rozmezí let 1984–96 se oceněný angažoval při realizaci Interpretačních kurzů v Bechyni, kde účinkoval na hudebním festivalu jako houslista, pianista a komorní hráč. Prostřednictvím těchto kurzů, a také jako dlouholetý člen České hudební společnosti spolupracoval Vladimír Žůrek s řadou pražských hudebních institucí, např. Společností Bedřich Smetany nebo Společností Josefa Bohuslava Foerstera, pro kterou připravil jednadvacet celovečerních koncertů. Celkově realizoval na pět set veřejných vystoupení a celovečerních koncertů. Umělecká činnost Vladimíra Žůrka, ale také jeho nezištná obětavost a osobní nasazení při stmelování souborů jím vedených je soustavně sledována a velmi příznivě hodnocena v tisku, a hlavně olomouckou kulturní veřejností. V roce 2008 obdržel Cenu města Olomouce v oblasti hudba.

http://zpravodajstvi.olomouc.cz/…r-Zurek-9030

RNDr. Vladimír Žůrek

Ředitel hospodářské školy v Brně.

Springer, J.: Co dalo Šumpersko české literatuře.Šumperk 1974, S.22.;.